Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Slíbený audit digitalizace stavebního řízení, který měl být zveřejněn v lednu, stále nemáme a je otázkou, kdy spatří světlo světa. Audit ale nic nevyřeší. Ten jen poukáže na chyby, které se v minulosti staly, ale my potřebujeme, aby se co nejdříve odstranily stále přetrvávající problémy a nedostatky v současném systému, který i po zavedení takzvaného by passu nefunguje zdaleka tak, jak je potřeba. Fiasko digitalizace stavebního řízení připravilo české stavebnictví loni orientačně o 14 miliard korun. Stavební firmy tyto škody zaznamenaly v 36 procentech případů. Průměrně kvůli nim přišly o 18 procent tržeb, jak uvedly v šetření společnosti CEEC. Na setkání lídrů developmentu několikrát zaznělo, že oproti předchozím čtyřem letům se povoluje o 20 procent méně staveb. Zhruba třetina stavebních firem mluví o tom, že došlo k výraznému poklesu poptávky, a vidí to jako dopad pomalého stavebního řízení. Není pochyb o tom, že došlo k národohospodářské škodě velkého rozsahu. A já se ptám, kdo za to ponese zodpovědnost? Děkuju za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní předám slovo paní poslankyni Pošarové a následuje pan poslanec Dědeček. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně a poslanci, dnes se musíme podívat pravdě do očí, a to, digitalizace stavebního řízení, která měla být jednou z klíčových reforem této vlády, je totální fiasko. Měla přinést rychlejší výstavbu, méně byrokracie a více bytů. Ale co přinesla? Chaotický systém, na který nebyli a dosud nejsou připravené stavební a další úřady, drobní stavebníci, developeři, projektanti, architekti ani občané. Nedostatečně otestovaný software, opakované odklady spuštění systému, slabá administrativní a manažerská podpora a mizerná komunikace, kdy si vláda doslova (dělala) z občanů několik měsíců drze legraci. To není digitalizace 21. století, to je výsměch lidem, kteří zoufale hledají bydlení, i stavebním firmám a přetíženým, neproškoleným úředníkům na (obcích), kteří schytávali za vládu hněv občanů z první ruky.

Namísto zjednodušení vznikl hybridní chaos. Něco běží on-line, něco papírově a všechno trvá déle než dřív. A z oken vylétly miliardy korun z veřejných zdrojů. A realita na úřadech? Podle posledního průzkumu Svazu měst a obcí není většina stavebních úřadů ani dnes na digitalizaci plně připravena. Chybí jim potřebné proškolení, vybavení, technická a metodická podpora a úředníci stále tápou, i občané čekají. Stavební řízení se nezrychlilo, právě naopak. Čas na povolení stavby v některých případech dokonce narostl, a to nehovořím o kolaudačním procesu a o negativním dopadu zpackané digitalizace (?) veřejné stavby, na opravy škol, památek. A stavební aktivita? V roce 2024 se začalo stavět nejméně bytů za posledních 10 let. To není náhoda, to je výsledek vládní, hlavně pirátské neschopnosti. A hlavně, odpovědnost za to nese nefunkční premiér Fiala, který se na tragický vývoj procesu nepovedené digitalizace asi půl roku díval jako nezávislý pozorovatel namísto toho, aby okamžitě a tvrdě zasáhl a konal, jak mu velí povinnost předsedy vlády a klíčového manažera celé exekutivy.

Ale tohle všechno není jen problém jedné aplikace, to je symptom jedné, mnohem hlubší krize, naprosté rezignace vlády na bytovou politiku. V zemi, kde 80 procent mladých lidí do 30 let nemá šanci dosáhnout na vlastní bydlení, je digitalizace jen jedním dílkem skládačky. Ale když ani tenhle dílek nefunguje, celý systém se postupně hroutí. Místo reálných investic do dostupného bydlení slyšíme jen sliby. Místo podpory družstevních projektů, obecních bytů nebo koncepce nájemního bydlení dostáváme další a další strategie, které končí v šuplíku. Digitalizace veřejné správy měla být jedním z hlavních pilířů modernizace České republiky v jednadvacátém století. Namísto toho se pod taktovkou vlády Petra Fialy a zejména Ministerstva pro místní rozvoj pod vedením Ivana Bartoše proměnila v učebnicový příklad selhání, které bude ještě dlouhá léta sloužit jako odstrašující příklad. Zejména spuštění takzvaného Portálu stavebníka v rámci digitalizace stavebního řízení skončilo naprostým kolapsem, který paralyzoval celé stavebnictví, jedno z nejvýznamnějších odvětví české ekonomiky, které mnoho měsíců padalo a stahuje na sebe i vývoj celého HDP.

Místo očekávaného zjednodušení se digitalizace proměnila v chaos, prodlevy, výpadky a systémová pochybení. A následky? Pokles tržeb ve stavebnictví, desítky miliard škod, zbrzdění bytové výstavby a další zhoršení dostupnosti bydlení pro české občany. Spuštění Portálu stavebníka, centrální platformy pro digitalizované stavební řízení, mělo být technologickým přelomem. A realita? Portál nefungoval správně ani po měsíci od spuštění, přičemž školení pro úředníky proběhlo ve zcela nedostatečném rozsahu, a jen několik dní před ostrým startem byly stavebním úřadům rozeslány stovky stran složitých manuálů. Ty dorazily v pátek 28. června 2024, pouhé dva pracovní dny před plánovaným startem systému 1. července - a před prázdninami a hlavní dobou dovolených.

A výsledky? Podle nedávné studie analytické společnosti zaznamenalo v loňském roce 36 procent stavebních firem výpadky v tržbách v průměru o 18 procent, zároveň se snížil objem jejich zakázek téměř o pětinu. A přímý důsledek? Zpomalení nebo dokonce úplné zastavení mnoha připravených projektů kvůli nemožnosti dokončit administrativní procesy v novém, nefunkčním systému. A proč? Odpověď je jednoduchá. Naprosto amatérský přístup vlády a Ministerstva pro místní rozvoj, které ignorovalo základní pravidla projektového řízení, včetně potřeby pilotního provozu, odborné podpory, testovací fáze i řádného proškolení úředníků. A školení bylo umožněno pouze dvěma pracovníkům z každého stavebního úřadu, a to jen formou webinářů, bez jakékoliv reálné interakce. Jejich dotazy zůstávaly nezodpovědné (nezodpovězené), výklad byl nejednoznačný a technické chyby systému znemožňovaly jeho běžné a plnohodnotné používání. Portál často nebyl dostupný vůbec. Systém neměl napojení na katastr nemovitostí, nefungovala podatelna a celá databázová infrastruktura vykazovala kritické chyby. Jedním z nejvíce alarmujících systémových problémů byla možnost jednoho úřadu nahlížet nebo dokonce zasahovat do řízení jiného úřadu. To je přímé porušení správního řádu a otevření dveří pro soudní spory.

Celý proces připomíná takový digitální Kocourkov. A především jde o příklad selhání, za které vláda musí nést plnou odpovědnost. Zatímco vláda hájí digitalizační fiasko jako dětskou nemoc nového systému, realita v číslech mluví neúprosně. Podle dat došlo k poklesu zakázek v soukromém sektoru o téměř 20 procent. Veřejné zakázky se zpožďují nebo rovnou ruší. Firmy se potýkají s administrativní paralýzou. Objem prací ve výstavbě se meziročně propadl o více než 10 miliard korun, a to jen během prvního čtvrtletí fungování nefunkčního systému. Nejde jen o zpoždění výstavby kanceláří nebo průmyslových hal, tohle fiasko se dotýká naprosto každého, kdo si chce postavit dům, přistavit patro v rodinném domě nebo kolaudací zlegalizovat upravenou garáž. Hlavně malé stavební firmy přichází o práci. Banky zpomalují financování, úrokové sazby hypoték zůstávají vysoko. A vláda mezitím vyčkává, jako by šlo o bezvýznamnou IT chybu. Zatímco jinde se mluví o zrychlení výstavby díky digitalizaci, v České republice je výsledek přesně opačný: byrokratický infarkt. A ten postihuje celou ekonomiku.

Dostupnost bydlení je už roky jedním z nejpalčivějších problémů naší země. Nyní se situace ještě zhoršila. Stavební řízení už před digitalizací trvalo v průměru pět až sedm let - u větších projektů. Nyní se ještě zpomalilo a prodloužilo. Firmy hlásí extrémní průtahy, prodlení s vyjádřením a nemožnost podat správní dokumentaci elektronicky, protože Portál stavebníka jednoduše nefunguje. To má devastující dopad na výstavbu nových bytů. V Praze se podle dat z ledna až března 2025 začalo stavět o 40 procent méně nových bytů než loni. A důvod? Zablokované povolovací řízení. A protože se nestaví, ceny starších nemovitostí opět rostou. Nájemní bydlení v hlavním městě meziročně zdražilo o 12 procent, v Brně o 14 procent a v Ostravě o 9 procent. A to všechno ve chvíli, kdy střední třída už dávno dosáhla hypotečního stropu. Rodiny dnes vynaloží na průměrný byt v Praze 20 průměrných ročních platů, pokud si tedy vůbec mohou dovolit hypotéku.

A co dělá stát? Zavádí digitální hračku, která nefunguje. Bytová krize se taky díky digitalizačnímu kolapsu proměnila ve strukturální katastrofu a odpovědnost leží přímo na bedrech současné vlády. ***