(pokračuje Jaromír Dědeček)
Když mluvíme o kvalitě programu, nemohou opomenout častou kritiku, kterou Česká televize sklízí. Ačkoliv se občas objeví kvalitní seriál, jako například Příklady (případy) prvního oddělení nebo Devadesátky, takové případy jsou spíše vzácností než normou. Mnozí z nás se ptají, proč bychom měli platit za nekvalitní obsah, který je nám často předkládán.
Na závěr bych chtěl zdůraznit, že hrazení koncesionářských poplatků je zastaralé a nespravedlivé, navíc médiím, která jsou mimo kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu. Pokud přistoupíme k navýšení poplatku, bylo by dobré předem zajistit audit účetnictví, smluv a všeho, co souvisí s ekonomikou těchto médií, a dále zajistit, aby NKÚ mohl pravidelně tato média kontrolovat a kontrolovat jejich ekonomiku. Mnoho evropských zemí přešlo na financování veřejnoprávní televize ze státního rozpočtu. Je načase, abychom se připojili k těmto zemím a ukončili tento relikt minulosti.
Proč bychom měli dál snášet něco, co je zjevně nefunkční a nepopulární? Děkuji za pozornost a věřím, že tato otázka bude nadále živě diskutována a bude změněna. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí pan poslanec Milan Wenzl, připraví se pan poslanec Zdeněk Kettner. Pan poslanec Milan Wenzl není přítomen v sále. Pan poslanec Zdeněk Kettner, připraví se pan poslanec Ivan Bartoš. Pan poslanec Zdeněk Kettner také není v sále, pan poslanec Ivan Bartoš také není v sále, nyní tedy paní poslankyně Andrea Babišová, připraví se pan poslanec Jan Síla. Paní poslankyně také není v sále, v tom případě paní poslankyně Andrea Babišová.
Tak, s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ondřej Babka. Já paní poslankyni odmažu, protože není v sále, a připraví se pan poslanec Jan Síla. Prosím.
Poslanec Ondřej Babka: Vážený pane místopředsedo, já bych rád v obecné rozpravě vystoupil, protože mám spoustu ještě pozměňovacích návrhů, které jsem nemohl okomentovat, na které nemohl pan ministr reagovat. Ale bohužel nemohu, protože už jsem vyčerpal svůj limit dvakrát 10 minut, takže mě to mrzí, no. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy přečtu pořadí tak, jak jsou poslanci a poslankyně přihlášeni: pan poslanec Jan Síla, Eva Fialová, Lubomír Brož, Igor Hendrych, Michal Ratiborský, Petr Sadovský, Drahoslav Ryba. Pan poslanec Jan Síla není přítomen, paní poslankyně Eva Fialová není přítomna, pan poslanec Lubomír Brož... přítomen je. (Poznámka ze sálu: Konečně.) Tak v tom případě, než vám udělím, pane poslanče, slovo, tak přečtu další pořadí, aby zazněla jména lidí, kteří se mají připravit v rámci rozpravy. (Poznámka poslance Bendy mimo mikrofon.)
Pane poslanče, nepokřikujte mi, prosím vás, v sále.
Pan poslanec Michal Ratiborský, pan poslanec Petr Sadovský, pan poslanec Drahoslav Ryba, paní poslankyně Zuzana Ožanová. Děkuji.
Prosím, máte slovo.
Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, u mě se jedná již o druhých 10 minut. Včera jsem měl možnost vystoupit a nestihl jsem, takže dokončím svůj příspěvek.
Budu se nyní věnovat vlastně tomu, že u osob, které jsou právnickou nebo fyzickou osobou, která je podnikatelem, je povinnost hradit rozhlasový a televizní poplatek dána nejen bez ohledu na to, zda vlastní rozhlasový nebo televizní přijímač, ale bez ohledu na to, zda a kolik má zařízení, na nichž je možno televizní či rozhlasový přenos pustit, či zda tak v podnikatelské činnosti je vůbec činěno. Povinnost hradit tedy koncesionářské poplatky je u podnikatelů dána pouze prostým počtem zaměstnanců bez dalšího. Podnikatel má dle předloženého návrhu platit rozhlasový poplatek a televizní poplatek - já teď nebudu číst, je to samozřejmě v návrhu - podle počtu zaměstnanců, jakým způsobem je to nastavené. Je to tedy bez ohledu na to, zda má, či nemá zaměstnavatel v provozu či jinde rozhlasový a televizní přijímač. U zaměstnanců v provozech, které jsou nyní penalizovány za počty zaměstnanců, navíc nelze předpokládat, že v pracovní době sledují televizi na jakémkoliv zařízení. Proč by tedy měli zaměstnavatelé hradit nesmyslné násobky koncesionářských poplatků za své zaměstnance? Představme si výrobní fabriku, kde jsou linky, výrobní provozy s tisíci zaměstnanců, a ten zaměstnavatel v podstatě je perzekvován za to, že zaměstnává tolik lidí, protože musí za to platit desítky, ne-li stovky tisíc korun.
Jak jsem již v této souvislosti uvedl, návrh se velmi nelíbí také Hospodářské komoře České republiky, která v připomínkovém řízení doslova uvedla, ocituji: "Přestože by se novela v tomto znění dotkla téměř všech firem v České republice, nebyl s námi tento návrh před jeho představením vůbec konzultován, což považujeme za zcela nepřijatelné."
Vládní návrh je o to absurdnější, že každý zaměstnanec takovéhoto zaměstnavatele má navíc samozřejmě povinnost hradit rozhlasový a televizní poplatek za sebe, jakožto fyzickou osobu, také. To znamená, platí se někde dvakrát. Stát, potažmo tedy Česká televize a Český rozhlas budou inkasovat koncesionářské poplatky za některé osoby dokonce několikrát: jednou prostřednictvím zaměstnavatele, podruhé od fyzické osoby, která třeba sice nemá a nesleduje televizi ani rozhlas, ale má prostě mobilní telefon, což, jak tady už padlo x-krát, ten má dneska téměř každý.
Další, k čemu bych se chtěl vyhradit, je pozměňovací návrh, který jsem podával. I to zde již několikrát padlo. Je to o vypuštění povinnosti České televize převádět část svého zisku ze sponzorování pořadů na Státní fond české kultury. Je to naprosto zbytečné, je to úplně nesystémové a nekoncepční opatření, protože tu částku by samozřejmě v případě, že respektuji propad z pronájmu, který tento fond financoval, tak hradit ze státního rozpočtu. Pokud tady padá, že Česká televize potřebuje každou korunu a zvyšujeme poplatky lidem a podnikatelům, tak proč by vlastně měla to financovat dál?
Já bych chtěl tedy celým tímto, i tím, o čem jsem mluvil včera těch 10 minut... Tak ten návrh zákona je prostě potřeba naprosto jednoznačně odmítnout. Je to velmi nepovedené řešení situace veřejnoprávních médií ve 21. století. Tu situaci nám ukazuje i srovnání s dalšími evropskými zeměmi, které tady padlo, a i s těmi, kde se v současné době vede velká diskuse o financování a úloze veřejnoprávních médií. Znovu tady opakuju to, co tady již někteří i mí kolegové říkali: tady vůbec nenapadáme podstatu a roli veřejnoprávního média, ale jeho úlohu a jeho financování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí pan poslanec Petr Sadovský, připraví se pan poslanec Drahoslav Ryba. Prosím.
Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Paní ministryně, kolegyně, kolegové, já už dneska asi budu padesátý nebo možná šedesátý, kdo o tom bude mluvit, ale i já bych k tomu chtěl říct to svoje. Všichni se na to... Obracíme se na... Říkáme si, proč tato vláda chce zvýšit telefonní (televizní?) poplatky o 15 korun a rozhlasové o 10? Ve své podstatě se nám... Je to malicherná částka, ale řekněme si, proč k tomu vlastně dochází? Proč se snažíme Českou televizi financovat takovým způsobem, jakým ji chceme financovat? Proč nám nestačí tři nebo čtyři základní programy? Proč nemůžeme mít, pane ministře, ČT1, ČT art, dvojku - ČT art s Déčkem - ČT24, zatímco zbytek by mohl být placený. Vždyť většina Evropy přechází na streamovací služby, a pokud chtějí tu televizi mít, tak si to zaplatí. Já osobně třeba si platím tři streamovací služby a vybírám si program, který chci, protože se chci dívat na to, co chci.***
