(11.00 hodin)
(pokračuje Okamura)
Pane premiére, já musím říct, že je to velice důležité téma, protože my nejsme kvůli vstupu do Evropské unie soběstační ani ve vajíčkách, ani v mléku, ani v hovězím, ani vepřovém, ani kuřecím, ani v ovoci a zelenině. Musíme dovážet i brambory, mrkev, cibuli, petržel, celer. Ale pakliže bude - proto taky ty ceny jsou tak vysoké. A teď hrozí, že v západní Evropě bude pokračovat krize. A co se stane, když k nám nebudou dodávky těchto komodit? A jak víte, není to výmysl tady Tomia Okamury, ale i dovozci ovoce a zeleniny už veřejně upozorňují, uplynulý týden, že hrozí nedostatek ovoce a zeleniny v České republice. Přitom my sami vlastní nemáme, protože na deseti procentech plochy se pěstuje řepka, na dalších plochách jsou solární ostrovy a podobně, solární celky atd.
Takže já čekám už dva týdny na odpověď od ministra zemědělství Tomana, ale uvítal bych odpověď od vás, jaká je tedy vůbec strategie vlády, jestli vůbec nějaká, protože jestli teď se nezačne už nad tím uvažovat, teď, v tomto okamžiku, a jestli se nezasadí tyto plodiny u nás v České republice, tak hrozí skutečně potravinový problém, pakliže bude v západní Evropě, tam na těch trzích, co k nám exportují, pakliže tam dojde k nějakým problémům.
Pokud máme skutečně hájit zájmy České republiky, musíme dnes rozhodovat o základní otázce a tou je členství naší země v současné Evropské unii. Zůstat znamená zničit státnost České republiky a znamená zánik našeho národa v multikulturní tyranii. Odejít znamená přežít. Je jasné, že nebudeme sami, a k odchodu se chystají další země. Kdo to nevidí, je politicky slepý. Zatím v této vládě bohužel vidím pouze velký strach si to přiznat a také otevřené podvolení postupnému zániku země a národa. To je dnes základní strategická otázka, základní otázka nového rámce ukotvení České republiky v Evropě, kde dojde k následným krizím. A právě o tom mluvím v souvislosti právě s touto současnou krizí. Není tajemství, že hnutí SPD usiluje o odchod z Evropské unie. Pokud říkáme, že Česká republika je na prvním místě, musíme o to usilovat.
Na závěr mi dovolte znovu poděkovat všem občanům, ať už profesionálům, tak lidem z ulice, kteří pomáhají, ale i těm, kteří trpělivě dodržují a respektují stávající opatření. Děkuji vám všem. Přeji jim hodně zdraví a chtěl bych požádat všechny občany, pokud nakupujete, podpořte české podnikatele. Podpořte své živnostníky prodávající přes okénko nebo dovážkou. Chci popřát také všem hezké Velikonoce. Mějte se hezky.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Fiala. Připraví se paní předsedkyně Pekarová Adamová.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, naposledy, když jsme se tu sešli, tak jsem svoje vystoupení shrnul do několika málo vět, konkrétně patnácti. Chtěl jsem tím dát najevo, že chápu, že je potřeba jednat rychle a že ani já, ani Občanská demokratická strana a nakonec ani nikdo z opozice nechtěl zdržovat ani o jednu minutu navíc.
Dnes je samozřejmě také stále potřeba jednat rychle, ale je potřeba jednat i rozumně. Po měsíci je konečně čas, aby se ta překotnost začala vyvažovat jasným plánem, jak dál. Lidé v České republice jsou odpovědní občané, snášejí těžké časy skutečně obdivuhodně, ale je potřeba a je načase jim dát jasný plán, jak půjdeme dál. Překotnost a improvizace, která možná byla v těch prvních dnech a týdnech pochopitelná, ta už musí skončit. Máme za sebou prakticky celý měsíc, kdy se náš život soustředil na jednu nejdůležitější věc - jak zpomalit šíření pandemie, jak ji zpomalit za každou cenu. A byl to správný cíl. Proto když vláda přicházela s restrikcemi, my jsme vládu podporovali. Proto když vláda uzavřela celou naši zemi, my jsme vládu podporovali. Proto jsme vyzývali lidi k disciplinovanosti, odpovědnosti, toleranci a vzájemné pomoci. I proto se lidé spojili. A i proto vláda měla pro své kroky podporu těch i od těch, kteří ji za normálních okolností nevěří, a proto jsme to nějak společně v té první fázi také zvládli.
A když jsme viděli, že vláda nestíhá připravit ekonomický záchranný plán, tak jsme podali pomocnou ruku a tři čtvrtiny, minimálně tři čtvrtiny z návrhů, které jsme schvalovali naposledy a které jsou tady dnes na stole před námi připraveny, nejprve do veřejného prostoru položila na stůl opozice. A dokonce jsme spolkli i některé nepříjemné věci, například to, že tyto naše původní návrhy vláda předkládala zbytečně pomalu, nepochopitelně osekané, a vždy jsme vládě naprostou většinu věcí podpořili. A dokonce jsme u toho poslouchali, že máme být zticha.
Ale období této tolerance končí. A musí skončit. Končí období, kdy vláda dostala od nás svého druhu bianko šek. Dosud jsme to zvládali, a přiznejme si, že jsme to zvládali díky obětavým lidem v první linii, díky odpovědnosti a obětavosti občanů, díky svépomoci lidí, kteří zajistili roušky a další ochranné prostředky. Vláda ale už teď nevystačí s PR o rouškách, které si lidi sami ušili. A ani pan premiér se nemůže tvářit, jako by šití roušek sám vymyslel. Abychom znovu nastartovali Českou republiku, abychom si poradili s následky této krize, tak toto už stačit nebude. A není možné dál pokračovat tak, že jeden den se mluví o pokračování přísných restrikcí, o zavírání hranic na roky, třeba dva, a za pár dní slyšíme, že je potřeba kdeco uvolňovat a naši zemi promořit.
Není možné, aby se o tomto členové krizového štábu a vlády dohadovali veřejně a aby se takové závažné strategie a úvahy o tak závažných věcech lidé a Parlament dovídali z médií. Není možné, aby se lidé z médií dozvídali, co kdy znovu otevřeme, vždy podle toho, kdy a jak si chce předseda vlády udělat titulek v médiích. Není možné, aby předseda vlády lidem oznámil "jdeme otevírat", a šéf krizového štábu kontroval - "ani za nic". Není možné, aby hlavní expert krizového štábu a vlády oznámil "jdeme promořovat", a předseda vlády mu vzkázal - "ani za nic". Nelze navrhovat takovou pomoc živnostníkům, za kterou se musí vláda do 24 hodin omlouvat. Není možné, aby se vláda pokoušela protlačit v nouzovém režimu zákony, které s koronavirovou krizí vlastně vůbec nesouvisí. A nelze nemít plány a nelze také ignorovat debatu s opozicí.
Na tomto místě musím vládě připomenout, že kdyby poslouchala opozici a kdyby se netvářila povýšeně, tak jsme tady v této Sněmovně na konci ledna měli řádnou debatu o nástupu pandemie a mohli jsme být na začátek krize lépe připraveni a mohli jsme být lépe vybaveni a nemuselo se tolik improvizovat. A i proto dnes od vlády žádáme plán. A nežádáme plán jenom jeden.
První plán, který máme právo žádat od vlády, to je plán na obnovování svobod, na znovunastartování naší země. Velmi podporuji, abychom postupně naši republiku vraceli k normálnímu životu, abychom zapínali to, co bylo vypnuto, ale zatím jenom poslouchám jakási náhodná prohlášení, např. jak budou žáci ve školce nebo na prvním stupni školy sedět metr od sebe, a ne dva, jak to bylo ještě nedávno, ta potřebná vzdálenost. A jak toho dosáhneme? Toto není plán. To jsou improvizace. Improvizace, které jako by byly vytrženy z praktického života a ze zkušeností, které se školami a s dětmi máme.
Já mluvím o přesném plánu, jehož součástí musí být to, jak ochráníme ohrožené skupiny, jak a koho a za jakých okolností budeme postupně vracet do normálního života a taky podle jakých kritérií, protože kritérium, že třeba premiér jde do televize a chce něčím zaujmout, to není žádné kritérium, to není žádný plán, to není něco, co nám bude stačit. Velmi podporuji, abychom plánovali znovunastartování naší země, ale chci u toho slyšet kritéria, například i plán testování. To je podle odborníků základní podmínka. A slyšíme odborníky, že říkají, že to testování je nedostatečné a že ten plán zatím chybí. Takže tato podmínka není splněna, protože ty údaje, se kterými jsme denně seznamováni, jsou do jisté míry zkreslené, ono je tam korektně řečeno, to nejsou počty testovaných, to jsou počty testů a to je něco, to je něco úplně jiného.
Lidé, kteří poskytují různé druhy služeb, provozu živností, mají právo vědět, co vláda plánuje. Mají právo vědět, jak dlouho nebudou moci vykonávat svoji činnost. Mají právo vědět, s čím musejí počítat. A vláda odpovědná Parlamentu má s takovým plánem přijít sem a přinejmenším nás má informovat. Není to žádný požadavek, který by nebyl realizovatelný. Vlády v jiných zemích s takovými plány přišly, takové plány jsou tam veřejně známy a podle takových plánů mohou potom společnosti, veřejnost, všichni postupovat. ***