(16.30 hodin)
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Já si myslím nebo věřím tomu, že to stihneme dneska projednat v té řádné době do 19 hodin, ale přece jenom, kdybychom to nestihli, kdybychom se ještě rozpovídali, dovolil bych si navrhnout jménem dvou klubů, ČSSD a ANO, aby Poslanecká sněmovna jednala a meritorně i procedurálně hlasovala o všech návrzích dnes po 19. hodině. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za ten návrh. Svolal jsem kolegy do sálu. Je zde žádost o odhlášení, to jsem provedl. Přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami. Já počkám, až se počet přihlášených ustálí a bude odpovídat počtu poslanců v sále. Pro ty, kteří přicházejí, opakuji, že budeme hlasovat o tom, jestli lze procedurálně i meritorně jednat o návrzích zákonů i po 19. hodině. Tak ještě přicházejí další poslanci.
Opět i pro nově příchozí z pravé části: budeme hlasovat o tom, jestli lze dnes jednat a hlasovat procedurálně i meritorně o zákonech i po 19. hodině.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Já vám děkuji.
V hlasování číslo 153 je přihlášeno 144 poslanců a poslankyň, pro 102, proti 14. Návrh byl přijat, takže dnes budeme pokračovat i po 19. hodině, pokud to bude třeba.
A nyní budeme pokračovat v rozpravě. Takže já nyní prosím pana poslance Ferjenčíka a prosím o klid v sále. (Takřka bez odezvy.) Prosím, pane poslanče. Nebo asi ještě chvilku počkáme, až se nám sál uklidní.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se za klub Pirátů stručně vyjádřím k návrhu státního rozpočtu do prvního čtení, tedy k jeho základním parametrům.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším. Není slyšet, takže já znovu požádám kolegy a kolegyně o klid v sále, případně aby svá jednání související s něčím jiným než vládním návrhem rozpočtu přesunuli do předsálí či do kanceláří. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji, pane předsedající. Tak ještě jednou, já za klub Pirátů se tady stručně vyjádřím k návrhu státního rozpočtu. My vnímáme jako základní problém vládního návrhu, že je primárně poháněn setrvačností. Tam prostě není vidět žádná jednoticí linka, která by za těch posledních skoro už šest let vlády ANO a sociální demokracie směřovala k nějaké rozpočtové politice. Andrej Babiš kdysi sliboval vyrovnaný rozpočet. To se zjevně nekoná. Sliboval výstavbu infrastruktury, čas od času tady máchá svým obřím investičním plánem - to se taky nekoná. A podíl mandatorních a semimandatorních výdajů v tom rozpočtu už stoupl na 76 %. To znamená zhruba tři čtvrtiny rozpočtu jsou věci, se kterými už bez změny legislativy nikdo v praxi nepohne. Takže jenom čtvrtina peněz, se kterými stát hospodaří, jsou peníze, se kterými skutečně vláda může dělat to, co by si přála, navíc ten podíl ve skutečnosti je ještě menší, protože asi nikdo rozumný ze dne na den nezastaví dlouhodobě plánované dopravní investice, investice do infrastruktury, a i třeba dotační programy, se kterými někdo nemusí souhlasit, je obtížné seškrtat rychle v čase, protože třeba to zemědělství by to velmi těžce postihlo, kdybychom jednorázově škrtli všechny dotace, přestože podle nás je potřeba ta pravidla výrazně upravit. Takže operační prostor vlády úplně mizí.
Co je ještě horší - strašně za těch pár let vlády hnutí ANO a ČSSD stoupla závislost státního rozpočtu a příjmů státní pokladny na zdanění práce. Příjmy státního rozpočtu ze zdanění práce, to znamená z odvodů na sociální pojištění a z peněz z příjmů fyzických osob, stouply o 50 %, zatímco zbytek těch příjmů stoupl jenom o 12 %. To je prostě obrovský nepoměr a přináší to i obrovské riziko, protože právě zdanění práce je nejvíc náchylné na výkyvy hospodářského cyklu. Takže ve chvíli, kdy přijde krize, tak výpadek zdanění práce bude daleko větší než třeba výpadek daně z přidané hodnoty nebo spotřebních daní a v důsledku se ten rozpočet může dostat do daleko větších problémů, než se dostal v letech 2008, 2009 a v těch následujících krizových letech.
Další velký problém vnímáme v tom, že v praxi je rozpočet, tak jak ho schvalujeme, víceméně cár papíru. Ve vzduchu, nebo řekněme je stále k dispozici 130 mld. nespotřebovaných výdajů z minulosti, které umožňují vládě vlastně o těchto 130 mld. navýšit výdaje. Já vím, že většinou se to nestane, protože zase něco jiného se odloží na další rok, a takhle valíme tento balík nerealizovaných a odložených, přerušených projektů před sebou, nicméně v praxi to znamená, že rozpočet reálně nelimituje to hospodaření resortů tak, jak si třeba poslanci nebo občané myslí, ale ve skutečnosti tam je obrovská volnost v nakládání s tím rozpočtem. V praxi za minulý rozpočet proběhlo více než 900 rozpočtových změn formou rozpočtových opatření, z toho některá v řádu miliard korun. Dějí se úplně bizarní věci, kdy se nějaký festival financuje z kapitoly státní dluh a různé takové podivné přesuny. Cíleně se v tom rozpočtu vytváří vata, ať už v kapitole správa státního dluhu, nebo v aktivní politice nezaměstnanosti. Ty resorty velmi dobře vědí, že jsou tam položky, které pokud se něco v ekonomice výrazně nezmění, budou časem sloužit čerpání nějakých jednorázových výdajů, které třeba už má někdo na vládě připravené, ale tady se s nimi vlastně vůbec nepochlubí, a formou rozpočtových opatření se ten rozpočet pak velmi výrazně změní.
Potom vážné výhrady máme vůči té praxi, kdy rozpočet počítá s příjmy z ještě nepřijaté legislativy, nebo dokonce z legislativy, která ještě ani nešla na vládu. Rozpočet počítá se 16 mld. jednorázového příjmu za to, že stát začne zadržovat DPH podnikatelům o 15 dní déle. Přitom ten návrh ještě neprošel ani prvním čtením a já předpokládám, že o něj bude obrovská bitva. Myslím, že je to snad ještě horší nápad než to, co předvádí vláda u zdanění rezerv pojišťoven, a tam už je dneska velká bitva a dost silně to ilustruje snahu hnutí ANO vlastně vyluxovat všechny zbývající možné rezervy pro financování státu. Prostě stejně jako se z příjmů ČEZ stal běžný příjem rozpočtu, stejně jako se teď vláda chystá zdanit technické rezervy pojišťoven, tak tohle je další čistě jednorázový příjem, který se používá na to, aby rozpočet vypadal v očích veřejnosti aspoň trochu dobře, přestože vlastně není žádná hospodářská krize, přestože pořád ještě rosteme. Příjmy rostou o více než 100 mld., a přesto vláda má potřebu tyhle rezervy, které, i pokud bychom si řekli, že skutečně je to opatření naprosto nutné a že potřebuje nutně peníze, tak dělejme takovéhle věci skutečně v době nouze největší. Ale to, že v době hospodářského růstu si stát vylepšuje svoje vlastní cash flow na úkor podnikatelského sektoru, je pro mě úplně nepochopitelné. Prostě že firmám bude 45 dní zadržovat DPH - mně to prostě nepřijde absolutně rozumné.***