Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

2.
Návrh zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích
/sněmovní tisk 73/5/ - zamítnutý Senátem

Paní ministryně spravedlnosti zůstává u stolku zpravodajů, stejně tak zástupce Senátu. Konstatuji, že usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako sněmovní tisk 73/6. (Hluk a neklid v jednacím sále.) Vítám pana senátora, který je připraven, a prosím paní ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, aby se ujala úvodního slova. Ještě než tak učiníte, požádám sněmovnu o klid. Paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Děkuji za slovo. Tak tento návrh zákona navazuje na ten předchozí. Jak jsem řekla, jeden bez druhého nemůže být. A dá se říci, že v současné době je problematika tlumočníků upravena společně se znalci v jednom zákoně. Odborná veřejnost dlouhou dobu volala po vyčlenění, a aby byla úprava tlumočníků řešena samostatným zákonem, což se stalo. Bohužel zákon byl v Senátu zamítnut a v současně době jsme se tedy dostali do patové situace. Zdůrazňuji, že jak tlumočníci, tak i překladatelé jsou pro justici velice, velice důležití a bez nich justice by nemohla fungovat.

I v tomto případě byla nad zákonem velmi intenzivní a rozsáhlá diskuse, dlouhodobá. Nejvíc se vytýkalo tedy, že v komerční sféře dostávají tito lidé trojnásobek státem přiznané sazby. Ovšem zapomínalo se na to, že právě to kulaté znalecké razítko činí tedy zázraky a přináší i v té komerční sféře velké výhody a využívají to v podstatě jako značku kvality, což je pravda.

Pokud jde o ostatní výhrady, tak zejména tam byly výhrady, pokud šlo o povinnost původně tedy archivovat věci v době desetileté. Tato povinnost archivace pak byla upravena na tři roky a já se domnívám, že není v budoucnu problém, jakmile budeme mít s tím zákonem zkušenosti, dojít třeba k užití elektronického podpisu, archivovat v elektronické podobě a tak dále. Nebráním se této úpravě.

Znovu tedy prosím Sněmovnu, aby schválila tento návrh zákona, který neprošel Senátem, a znovu zdůrazňuji, že jeden bez druhého nemůže být a je to existenčně důležité. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni spravedlnosti a prosím pana senátora, aby odůvodnil senátní rozhodnutí. Prosím, máte slovo.

 

Senátor Lumír Kantor: Já se tedy pokusím mluvit o senátním tisku 63, v Poslanecké sněmovně 73, o návrhu zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích.

V Senátu z přítomných 68 senátorů bylo pro zamítnutí 52 senátorů, proti byli čtyři a 12 se zdrželo. Obracela se v hojné míře odborná veřejnost a organizace sdružující tlumočníky a převažující názor byl ostře odmítavý k tomuto zákonu. Nejpodstatnější výtky odborné veřejnosti směřovaly zejména proti neúměrnému stanovování dalších povinností a významnému navyšování sankcí za stavu, kdy odměny znalců a tlumočníků jsou dlouhodobě nedostatečné.

Jako základní nedostatek zákona o tlumočnících se jeví zjednodušená paralela zákona o znalcích a tlumočnících. Znalec není tlumočník a naopak tlumočník není znalec. Každá tato profese má svá specifika. Pro současných tři tisíce tlumočníků je naprosto nevhodný tento zákon především z následujících důvodů. Navrhovaná zákonná regulace profese soudního tlumočníka či překladatele nereflektuje specifika právně tlumočnické a právně překladatelské činnosti. Ta vyžaduje víc než pouhou jazykovou kompetenci a tato profese zásadním způsobem ovlivňuje výkon veřejné správy i spravedlnosti. Potom dále zákon sice stanoví podmínky vzniku tlumočnicko-překladatelského oprávnění, ale neupravuje další odborný růst tlumočníků a překladatelů. Další: odborné vzdělávání je zcela nezbytné a mělo by být uloženo i zákonem, nejmíň v určité obecné rovině. Možnost odmítnout tlumočnický úkon je nepřiměřeně omezena. Novela neumožňuje odmítnout zaměstnanému tlumočníkovi úkon, který měl být proveden v jeho pracovní době. Přitom většina tlumočníků zároveň vykonává jiné zaměstnání nebo samostatnou činnost. Závažné je také to, že tlumočník nemůže odmítnout úkon, na který se necítí odborně kompetentní. Maximální sazby, pokud jsou příliš vysoké, jednak vzhledem k povaze přestupků a vzhledem k tomu, že tlumočníci jsou fyzické osoby, z nichž má jenom malá část výrazně nadprůměrné příjmy. Například v oblasti takzvaných malých jazyků je výkon omezen na několik tlumočení či překladů ročně.

V Senátu byla dne 12. 8. konstituována pracovní skupina ze sedmi profesních organizací s přesahem do evropského prostoru i malých či znakových jazyků. Dalšími členy jsou vzdělávací instituce a skupina senátorů. V případě zamítnutí zákona o tlumočnících by došlo k doladění zákona pomocí mj. i této skupiny, podle požadavků Ministerstva spravedlnosti, a to je možné jen při schválení tisku 72 a 74, a neschválení tisku 73. V případě schválení ostatních tisků by bylo nutné tento navrhovaný zákon schválit doslova do dne a do roka. To je reálné, neboť účinnost je k 1. 1. 2021.

Žádám tedy za Senát Parlamentu České republiky zdvořile Poslaneckou sněmovnu o podporu senátního návrhu, tedy o zamítnutí tisku 73. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu senátorovi a nyní se ptám zpravodajky paní Heleny Válkové, jestli se chce vyjádřit za garanční výbor. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Já jenom odkazuji na to, co jsem řekla už v souvislosti s tím svým vystoupením ke sněmovnímu tisku 72 o znalcích, a potvrzuji svůj slib participovat na novele, která odstraní archivační povinnost tlumočníků - aby to tady ještě jednou na ten mikrofon zaznělo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní Heleně Válkové za zpravodajskou zprávu a nyní otevírám rozpravu, do které jsem měl dvě faktické poznámky, které nemohu realizovat, protože až v rozpravě je možné se přihlásit k faktické poznámce. Tak nyní pan poslanec Martin Baxa, připraví se paní kolegyně Richterová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Baxa: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážený pane senátore, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu zákona, který v tuto chvíli projednáváme, tedy o soudních tlumočnících.

Já nejsem expertem na tuto oblast, nejsem soudním tlumočníkem, ale byl jsem v této věci osloven odbornými složkami z jiného důvodu. Já jsem primátorem města, na jehož území je problém se soudními tlumočníky velmi aktuální. Tím, jak naše země ekonomicky prosperuje, dochází také k tomu, že v našem městě se soustřeďuje velké množství zaměstnanců, kteří hovoří jinými jazyky než češtinou - je to aktuálně 16 tisíc zaměstnanců -, a s nimi je spojena často agenda, která vlastně vyžaduje přítomnost soudních tlumočníků. A zaznamenal jsem od složek na území města Plzně právě řadu stížností, ať už se týká policie, soudu, na to, jak obtížně dostupné jsou služby soudních tlumočníků v kontextu toho, jak naléhavé tyto potřeby jsou, a které se týkají, jak už tady zmiňovala paní poslankyně, také jazyků, které nejsou zcela běžné v našem prostředí, souvisí s tím, z jakých zemí, ať už to jsou členské státy Evropské unie, nebo i nečlenské země, pocházejí lidé, kteří mají potřebu tuto agendu řešit. Tak to jenom ke kontextu toho, jak jsem vlastně já byl v této záležitosti osloven.

Oslovili mě zástupci pracovní skupiny soudních tlumočníků, kdy příprava této legislativy - to považuji za korektní říct -, k níž se paní ministryně Benešová dostala až v průběhu času... Do této pracovní skupiny byli spojeni zástupci všech významných asociací, které v této oblasti působí, profesní organizace, asociace konferenčních tlumočníků, Česká komora tlumočníků znakového jazyka, European Legal Interpreters and Translators Association, Iniciativa za lepší zákon o soudních tlumočnících, Jednota tlumočníků a překladatelů a Komora soudních tlumočníků. Tato pracovní skupina měla podle informací, které jsem dostal, ambici velice aktivně se podílet na přípravě zákona o soudních tlumočnících. I tito zástupci velice vnímají to, že se stávající zákon, nemýlím-li se, v důvodové zprávě považuje za jeden vůbec z nejstarších účinných zákonů v naší legislativě - myslím, že pochází z roku 1967 -, kde řada jednotlivých ustanovení vůbec neodpovídá současné době. A i tato pracovní skupina vnímá jako naléhavé to, aby se legislativa v této věci upravila.

To, že vlastně došlo k tomuto kroku, nemýlím-li se, až v roce 2016, nebo kdy tento zákon začal být připravován, je věc nějaká, nicméně zaznamenal jsem také stesky spočívající v tom, že odborná veřejnost nebyla dostatečně při přípravě této legislativy oslovena, či spíše její připomínky nebyly dostatečně akceptovány. A z toho vlastně také vyplynula ta iniciativa směřující k nesouhlasu, v jaké výsledné podobě se teď po projednání v Poslanecké sněmovně, v Senátu tento zákon k nám vrátil.

Já bych, dámy a pánové, zahájil jenom takovým stručným shrnutím, co k tomuto zákonu říkají experti z Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, což je přední pracoviště v této oblasti, kde studují budoucí tlumočníci a překladatelé a také soudní tlumočníci a soudní překladatelé. Ústav translatologie považuje za důležité tři klíčové připomínky k této legislativě, a to:

Fakt, že zákon stanoví podmínky vzniku tlumočnického a překladatelského oprávnění, ale neupravuje další odborný růst tlumočníků nebo překladatelů, a to i přesto, že dle těchto expertů se odborné vzdělávání pro tlumočníky a překladatele považuje za zcela nezbytné a mělo by být v tomto zákoně zmíněno.

Druhá připomínka, velmi závažná, se týká možnosti odmítnout tlumočnický a překladatelský úkon. Tato možnost je v navrženém zákoně nepřiměřeně omezena, ze strany státu neexistuje garance stálého přísunu zakázek a většina tlumočníků nebo překladatelů tak zároveň vykonává jiné zaměstnání nebo samostatnou činnost. Novela neumožňuje odmítnout zaměstnanému tlumočníkovi nebo překladateli úkon, který má být proveden v jeho pracovní době. Závažné je také to, že tlumočník nemůže odmítnout úkon, na který se necítí odborně kompetentní.

A pak bych zmínil třetí připomínku odborníků z Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a to je maximální sazba pokut za přestupky. Maximální sazby pokut za přestupky jsou příliš vysoké jednak vzhledem k povaze přestupků - musím říct, že když jsem to, dámy a pánové - dovolím si přerušit své přednášení tohoto odborného stanoviska - když jsem si přečetl v tom zákoně, že je tam stanovena sankce do výše 250 tisíc korun, čtvrt milionu korun za odmítnutí provedení tlumočnického nebo překladatelského úkonu, tak mě to šokovalo. Vůbec by mě nenapadlo, že něco takového vůbec je možné. V kontextu toho, kdybyste si přečetli návrh toho zákona, tak já to považuji za úplně neuvěřitelné, aniž by byla vlastně jakýmkoli způsobem reflektována komplikovaná situace těch, kteří tyto služby poskytují. Může se stát, že překladatel nebo tlumočník nemůže úkon provést z rodinných nebo pracovních důvodů, které však soud nevyhodnotí jako závažné, mimořádné nebo neočekávané, a dále vzhledem k tomu, že tlumočníci a překladatelé jsou fyzické osoby, z nichž jen malá část má výrazně nadprůměrné příjmy, tzn. naprostá neadekvátnost této sankce. Tak tolik tedy na úvod vyjádření Ústavu translatologie.

A nyní bych se dostal k přednesení komentáře, který právě definovala tato pracovní skupina soudních tlumočníků sestavená z těch zmiňovaných šesti profesních organizací, ve kterých se vlastně sdružili tlumočníci a překladatelé, kteří působí v České republice. Podle nich je návrh zákona o tlumočnících postaven tak, že se opírá o nesprávná vstupní východiska a podklady. Nezohledňuje primární rozdíl mezi znalci a tlumočníky a jejich profesní postavení. Tam navazuje na to, že návrh zákona o tlumočnících vlastně dle názoru těchto expertů v zásadě vychází, či spíše kopíruje tzv. znalecký zákon. Tlumočníci a překladatelé jsou samostatnou profesí a odborností, která má jasné standardy, etické zásady, předpoklady kvalitního výkonu, nutné zázemí, hodnoticí kritéria a je samostatným oborem vysokoškolského studia. Nic z toho v zákoně zmíněno není.

Tito experti také poukazují na to, že tlumočník není, v uvozovkách, stroj, který jen mechanicky překlápí slova z jazyka do jazyka. Tlumočník se musí orientovat v odlišných právních systémech různých zemí, netlumočí slova, ale musí pochopit a převést význam. V žádném případě neplatí, že tlumočník nemá přemýšlet a má tlumočit, co slyší. Zákon tedy musí reflektovat specifika právně tlumočnické a právně překladatelské činnosti, která vyžaduje více než pouhou jazykovou kompetenci. Jenom se také připomíná, že rozsah tlumočnických úkonů sahá od jednoduchých, typově rodné listy, až po překlady velmi složitých znaleckých posudků. Zákon nezohledňuje citlivost postavení tlumočníků, jeho velkou náročnost, odborné požadavky na průběžné celoživotní vzdělávání, s nímž souvisí i nutné náklady.

A nyní se dostávám k tomu, co bylo zmiňováno již v předchozím stanovisku Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Podle návrhu zákona se na tlumočnický úkon kdykoli, v noci, o víkendu, v sociálně či eticky náročných podmínkách nahlíží jako na povinnost. Při odmítnutí pak návrh zákona počítá se sankcí. Oprávněnost či neoprávněnost důvodů pro odmítnutí však má posuzovat od stolu orgán veřejné moci, který si vyžádal tlumočnický úkon. Podle těchto expertů je tedy nepochopitelné, že předkladatel propojil legislativní osud obou zákonů, a tlumočníky tak odsoudil fakticky k roli statistů, kteří musejí přijmout úpravu, která byla primárně vytvořena pro znalce.

Další připomínka se týká toho, že žádný jiný zákon v České republice tlumočnickou ani překladatelkou profesi neupravuje. Z tohoto důvodu způsob vypracování projednávaného návrhu, který připomínky odborných pracovišť opominul, širokou překladatelskou obec znepokojuje. Mnohé principy, které mají platit pro soudní tlumočníky, se také automaticky přenášejí dál na všechny překladatele.

Stížnosti na nekvalitní překlady jsou realitou, která kvalitní tlumočníky trápí, jelikož zhoršuje celkový obraz o profesi. Nedostatečnou kvalitu se však nepodaří vyřešit zpřísněním a rozšířením okruhu přestupků a drakonickou výší pokut. Tyto skutečnosti naopak kvalitní a spolehlivé tlumočníky odrazují od dodávání služby státu za ekonomicky nevýhodných podmínek, pod úrovní nákladovosti, při vědomí, že je na ně nahlíženo nikoli jako na dodavatele důležité služby, ale vlastně jakoby na potenciální pachatele.

Další připomínka se týká toho, že kvality lze dosáhnout pouze zapracováním požadavků na etiku výkonu profese, vzdělávání tlumočníků, nikoli pouhým zvyšováním rozsahu povinností, ale především uvedením v návrhu zcela opomenutých práv tlumočníků, a to především základního práva na seznámení se v dostatečném předstihu s tlumočeným tématem a podklady, práva na součinnost, práva odmítnout překlad, aniž by tím tlumočníci riskovali postih ze strany úřadů.

Další blok těchto připomínek se týká toho, v čem je návrh zákona dle pracovní skupiny soudních tlumočníků neúměrně excesivní a represivní. Za prvé zpřísňuje a rozšiřuje už dnes neúměrně rozsáhlý výčet možných přestupků. Neúměrně zvyšuje pokuty pro tlumočníky, kteří jsou vždy fyzickými osobami, na rozdíl od znalecké činnosti, již mohou vykonávat též právnické osoby. Navržená výše pokut je přibližně, dámy a pánové, čtyřikrát vyšší než v sousedním Německu a pokuty mají vlastně likvidační charakter. To už jsem tady demonstroval uvedením té sumy o maximální výši pokuty za odmítnutí tlumočnického úkonu ve výši 250 tisíc korun.

Je důležité zmínit, že tlumočník je svými úkony naopak jedním z garantů základních lidských práv účastníků řízení - konkrétně práva rozumět a vyjádřit se, když nehovoří jazykem řízení. Je to tedy vlastně činnost, která má přímý vliv na rozhodování soudů, a role tlumočníků je v tom naprosto zásadní.

Třetí bod této části se týká už toho, co zde zmiňovali kolegové poslanci z pirátské strany, a to je povinnost archivovat citlivé dokumenty. Já jsem v této části zaznamenal příslib paní poslankyně, paní profesorky Válkové, případně i paní ministryně, toho, že by se toho měla týkat připravovaná, chystaná, možná připravovaná novela tohoto zákona, bude-li schválen. Ale je to vlastně jenom jeden z aspektů celé této problematiky. Je zde vlastně uvedeno to, celkem jednoduchý příměr, že lékař si karty pacientů také nesmí odnášet domů, zatímco tlumočník by měl překlady lékařské dokumentace doma archivovat.

Další bod se týká zavedení povinného pojištění pro všechny tlumočníky, byť se nerozlišuje míra pracovního vytížení jednotlivých tlumočníků ať už z hlediska využitelnosti jednotlivých jazykových zaměření, či regionálního působení. Pro některé regiony a zejména méně využívané jazyky by náklady na pojištění mohly převyšovat výši příjmů z tlumočnické činnosti. To zde zmiňovala, co se týká těch menších jazyků, i paní poslankyně doktora Richterová, kde samozřejmě toto hraje svou roli.

Další připomínka se týká faktu, že osobní údaje tlumočníků jsou komukoli veřejně dostupné.

Třetí blok tohoto odborného stanoviska se týká toho, co je uvedeno v důvodové zprávě, nebo co je předkladatelem deklarováno, ale co není naplněno. Zvýšení sazeb deklarované v důvodové zprávě vychází z mylné interpretace statistických údajů. Zvýšení dnešní sazby 100 až 350 korun na 200 až 450 korun za jednu normostranu překladu nebo hodinu tlumočení je označováno jako navýšení o 60 %, nicméně to neodpovídá realitě trhu, ve kterém se tlumočníci pohybují, a fakticky se jedná o zvýšení pouze o 25 %. Stávající velmi nízké sazby se nezměnily od 1. ledna 2003. Při předpokládaném nabytí účinnosti k 1. lednu 2021 by šlo tedy o dlouhých 18 let. Nedůstojnou výši odměn a dlouhodobé odmítání zvýšit sazbu si tlumočníci vykládají jako příklad nerovného přístupu k profesi.

Předkladatel dále deklaruje - to je další připomínka v tomto bloku - že dojde k trojnásobně vyššímu zájmu o výkon činnosti poté, co nový návrh zavede princip nárokovosti jmenování po splnění formálních zákonných požadavků. Tlumočníci jsou však naopak přesvědčeni o devastačním účinku tohoto návrhu zákona. Platí, a předpokládám, že dámy, by to případně kolegyně mohly potvrdit, že zájem o tuto profesi již dnes není vysoký. To rozhodně mohu potvrdit já na základě svých zkušeností, resp. názorů, které slýchávám ve městě Plzni. A zejména se to netýká zájmu tlumočníků a překladatelů mladší generace. Zpřísnění represe a ukládání dalších a dalších povinností naopak vede k tomu, že tlumočníci a překladatelé a zejména ti, kteří překládají třeba z méně obvyklých jazyků, přestanou vykonávat svoji činnost, nebudou se o ni ucházet, protože to bude pro ně znamenat pouze administrativní zátěž a finanční ztráty. To také souvisí s tím, že je sice deklarován zájem o stabilizaci odvětví, což ale neodpovídá negativní odezvě, kterou tento chystaný zákon vyvolal u všech relevantních profesních odborných organizací. Už jsem to tady zmiňoval.

Předkladatel také deklaruje, že hlavním benefitem návrhu zákona je, že je moderní, přičemž ovšem není zřejmé, v čem tato modernost nakonec spočívá. Koneckonců oproti zákonu z konce 60. let přináší také jednu nedůstojnou novinku, i to pro mě bylo velkým překvapením, v podobě klauzule o výtkách za drobné poklesky v chování tlumočníka. Citát zní tak, že drobné poklesky v chování předseda krajského soudu tlumočníkovi písemně vytkne, písemná výtka se zaznamená jako neveřejný údaj do seznamu tlumočníků a překladatelů. Údaj o uložené výtce se v seznamu tlumočníků a překladatelů vede po dobu tří let.

Dámy a pánové, tolik tedy shrnutí toho, co říkají zástupci odborné obce k návrhu zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Kombinuje se tedy zde to, co je stanovisko, nebo to, co jsou sdělení odborné obce lidí, kteří se v této problematice každodenně pohybují. Koneckonců s tím, co já mám, jak už jsem zmínil v úvodu svého vystoupení, jako osobní zkušenost z našeho města, kde je velký nedostatek soudních tlumočníků a soudních překladatelů, komplikuje současnou situaci. A i já jsem při seznámení s návrhem tohoto zákona nabyl dojmu, že tato právní úprava nezaručuje v žádné své části, že by mělo dojít k tomu, že by se zájem o vykonávání činnosti soudního tlumočníka a soudního překladatele zvýšil.

Jsem si samozřejmě, paní ministryně, vědom složitosti situace, kterou jste zmiňovala v úvodu svého vystoupení, tedy provázanosti těchto tří návrhů zákonů. Nicméně považoval jsem za svou povinnost z důvodů, které jsem zmiňoval, tady své připomínky přednést, a pokud bude tento zákon i ten, který následuje v dnešním projednávání Sněmovny, nakonec schválen, tak věřím tomu, že tyto připomínky nezůstanou oslyšeny a že Ministerstvo spravedlnosti, předpokládám ve spolupráci se Sněmovnou, bude pracovat nejenom na tom, aby se odstranila ta část, která se týká povinnosti archivace, tak jak tady zaznělo, ale i novely některých dalších částí, které jsem zde popsal.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Baxovi. Nyní mám jednu faktickou poznámku a přihlášku s přednostním právem paní ministryně spravedlnosti, potom řádně přihlášená paní kolegyně Richterová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Helena Válková: To je opravdu jenom faktická poznámka. Děkuji panu poslanci Baxovi za přednesený souhrn těch kritických připomínek. Jenom tedy chci upozornit na jednu věc. Tím, že byl spojen ten zákon o znalcích a soudních tlumočnících v jedno, z roku 1967, tak nám nezbývalo než rozdělit do dvou a ta specifika, o kterých tady hovořil, o některých, která velmi dobře znám, bychom tedy ještě mohli v rámci novely, v rámci legisvakanční doby delší než jednoho roku - paní poslankyni Richterové vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, tím jenom potvrzuji, že nebudeme čekat na nabytí účinnosti -, přizpůsobit specifikům té soudně tlumočnické činnosti. Já jsem byla také soudním tlumočníkem, takže vím, že některé ty připomínky jsou oprávněné, ale bylo to dáno tím, že to byl jeden zákon a společně se připravoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní s přednostním právem paní ministryně spravedlnosti. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Já jsem velmi pečlivě ty připomínky tady registrovala a poslouchala a připojuji se tady ke slibu paní poslankyně Válkové s tím, že tyto připomínky samozřejmě můžeme zapracovat v rámci novely v rámci legisvakanční lhůty, která, tuším, je více jak jeden rok. Takže prosila bych znova, oba ty zákony jsou provázané nádoby, takže tyto drobnosti můžeme samozřejmě odstranit. Takže připojuji se k tomu návrhu, jestli vám to takto stačí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Richterová. Ještě než se ujme slova, omlouvá se z dnešního jednání od 17.00 do 19.00 hodin z pracovních důvodů Ondřej Benešík a Jiří Běhounek již ruší omluvu z dalšího jednání, je přítomen od 16.30 hodin. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo, pane předsedající, děkuji také za ty sliby paní kolegyni Válkové i paní ministryni. Jenom chci upozornit, že to jsou věci, které nezaznívají nově. Ono to zaznívalo už při třetím čtení, při projednávání tohoto zákona. My jsme za Piráty příslušné pozměňovací návrhy předkládali.

Já opravdu považuji za příležitost se teď chytnout za nos, že tato Sněmovna měla šanci, aby ten zákon prošel v dobré podobě. Prostě se to dalo vychytat v průběhu legislativního procesu. A místo toho až teď, úplně jako záchranná brzda, Senát musí říct, že skutečně tak, jak je to teď navrženo, je to likvidace a šikana těch živnostníků, kterými soudní tlumočníci jsou. Já si myslím, že je to opravdu špatná medvědí služba těch, kteří mohli opravdu ovlivnit ve stadiu příprav a potom toho rozhodování, a opravdu nás všechny prosím, abychom věcným argumentům týkajícím se takovýchto věcných věcí přikládali více sluchu. Znovu říkám, ty pozměňovací návrhy tady byly.

Pokud se jedná o tu archivaci, tak opravdu podstatná věc je, aby tato zbytečná administrativa - proč zbytečná? Protože dnes jsou veškeré tlumočnické úkony součástí příslušného spisu. Takže pro účely kontroly lze ten spis na příslušném soudu vyhledat a ten tlumočnický úkon zkontrolovat. A my jsme ještě chtěli uložit, ať to musí archivovat sami tlumočníci. Přece je úplně jedno, zda tuto povinnost budou mít na deset let, nebo na tři roky, jak se to jakože zmírnilo. Tam jde o to, aby takovouto zbytečnou zátěž neměli vůbec. A zase ten příklad z praxe. Jakmile jste tlumočník vzácných jazyků, tak se vám vlastně vůbec nevyplatí kvůli těm pár tlumočením ročně si platit nějaké pojištění na to, aby vám nedošlo k úniku dat z toho archivu. Nevyplatí se vám tohle řešit, prostě se na tu práci vykašlete.

A znova říkám, stejně tak je ta materie nesmírně citlivá, co se týče rozmanitosti různých témat. Tlumočníci nemají šanci obsáhnout úplně všechno, protože druhý klíčový bod, aby měli možnost odmítnout úkon, to tady podrobně rozříkal pan kolega přede mnou.

Já opravdu tohle považuji za dva klíčové body a je mi líto, že Sněmovna bude muset patrně přijmout zákon, který se zase bude muset opravit ještě předtím, než vejde v účinnost, ale je to lepší řešení, než abychom opravdu buď zatížili neúměrnou šikanou, anebo donutili k rezignaci na výkon svojí profese řadu soudních tlumočníků. Proto si dovolím se ujistit, že takto ty dva body jsou v souladu s tím - kývá na mě paní profesorka Válková, takže jsme v souladu - a že tímto směrem půjde návrh té rychlé novely. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Richterové. Nyní pan poslanec Zdeněk Ondráček v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní ministryně, pane senátore, kolegyně, kolegové, v podstatě vystupovat po dvou mých předřečnících je celkem skoro zbytečné, protože na všechny zásadní nedostatky tohoto zákona upozornili. Ale opakování je matka moudrosti a já si dovolím i nějaké zamyšlení ve vztahu k své předřečnici poté.

Takže ty tři základní věci, proč poslanci klubu KSČM nebudou hlasovat pro tento návrh, byly zmíněny. Nemožnost odmítnout provedení úkonu. Každý má právo odmítnout, pokud nechce nebo nemůže z nějakého důvodu úkon provést. Tento zákon to tomu člověku neumožní. A v případě, že by tak chtěl učinit, bude někdo od stolu rozhodovat o sankci, o které hovořil pan kolega Baxa, která je v porovnání se znalci podstatně jiná, došlo k tomu nedostatku, a je podle vyjádření mnoha tlumočníků nebo překladatelů v podstatě likvidační, protože ne každý provádí desítky, desítky těchto úkonů týdně nebo měsíčně. A třetím důvodem, proč nemůžeme podpořit tento legislativně nedostatečně projednaný a kvalitní materiál, je již zmíněná archivace. Archivace, která má být na mnoho let, myslím, že tam je deset, a mluvíme o tom, že ne každý materiál, který dostává soudní znalec nebo soudní tlumočník nebo překladatel, nemusí být veřejný, a pokud takový materiál dostane, tak by s ním podle toho stupně neveřejnosti - a nechci mluvit zrovna o stupni utajení - měl také nějakým způsobem nakládat, to znamená budovat si svoji archivaci.

Jsou to nedostatky, které jsou pro nás natolik zásadní, že nechceme přistupovat k tomu, abychom se podíleli na tom, že přijímáme zcela nový zákon, na kterém se zde pracovalo v průběhu několika let - v současné době už můžeme mluvit o minimálně čtyřech letech, kdy o této věci diskutujeme, protože už v rámci minulého funkčního období jsme o této věci diskutovali na podvýboru pro justici a soudní samosprávu, kterému předsedala paní profesorka, paní kolegyně Válková. Tehdy jsme s Ministerstvem spravedlnosti nedošli k žádnému závěru a na konci volebního období ten materiál v podstatě neprošel. Ale k našemu údivu, přestože jsme na podvýboru - a i díky paní kolegyni Válkové - předložili mnoho a mnoho výhrad k tomu původnímu materiálu, tak po volbách, když jsme se do této Sněmovny dostali, byl předložen nový návrh, který byl ovšem k našemu překvapení, nebo k naší lítosti, lidí, kteří jsme v tom podvýboru pracovali, zcela totožný s tím původním materiálem a bohužel vůbec nereflektoval výhrady, připomínky, to, co odpracoval podvýbor pro justici a soudní samosprávu. Kdyby Ministerstvo spravedlnosti tehdy chtělo, mohlo předložit materiál, který jsme my odpracovali pod vedením paní profesorky, a mohli jsme být někde dál.

Proč také nechci tento materiál hlasovat, přestože vím, že už dnes několikrát a opakovaně zaznělo "my to přepracujeme, předložíme novelu, máme na to rok a tři měsíce"?

Vážené paní kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vám říct o průběhu jednání tohoto materiálu. Tento materiál jsme začali jednat v červnu loňského roku. Ministrem spravedlnosti tehdy byl pan ministr Pelikán. Mezitím zde sedí paní kolegyně, která už je čtvrtou ministryní spravedlnosti od té doby - čtvrtou, takže ona něco zdědila. Když jsme to v červnu projednávali, tak si vzpomínám, jak jsme zde vystupovali a říkali jsme, že materiál není dobrý. Pan tehdejší ministr spravedlnosti způsobem sobě vlastním a s úsměvem, který on uměl, si ještě nechal zkrátit lhůtu na projednávání na dva měsíce, nebo měsíc, o dvacet dní, nevím, jak to tam přesně bylo - byla tam zkrácena lhůta. Já jsem tehdy, a můžete to dohledat ve stenozáznamu, popřál paní profesorce Válkové krásné prázdniny, že určitě ona bude ten, kdo to bude muset odpracovat, protože pan ministr už měl sbalené kufry a věděl, že na ministerstvu dlouho nebude. V podstatě paní kolegyně Válková za Ministerstvo spravedlnosti a za tři ministry, kteří se mezitím vystřídali, odpracovala kus práce a za to je potřeba určitě říci díky. Udělala jste jako předchozí ministryně před panem Pelikánem, to znamená už dneska pátá v pořadí, ohromný kus práce, kdy ale samozřejmě vzhledem k tomu, že jste za sebou neměla ten tým lidí z Ministerstva spravedlnosti, a bohužel jsme ani často nenaslouchali odborné veřejnosti, jste se zde dopustili řady chyb. A to jsou ty chyby, které zde dneska vyčítáme. Vzhledem k tomu, že dneska už je září, to znamená od prvního projednávání, kdy si pan ministr Pelikán nechal zkrátit lhůtu na dva měsíce, uplynulo 16 měsíců, tak mám velkou obavu, abychom do termínu 1. 1. 2021, kdy má dojít k nabytí účinnosti, tento zákon vůbec stihli projednat, protože pak by přešel v platnosti i v účinnost zákon, který zde všichni hodnotíme jako nekvalitní.

Dovolím si ještě malou vsuvku ke své poslední předřečnici, a to paní kolegyni poslankyni Richterové. Ona psala, nebo respektive řekla: dalo se tomu zabránit v rámci legislativního procesu - nedostatkům, které zde jsou. Ano, paní kolegyně, máte absolutní pravdu. Dalo se tomu zabránit. A vaši kolegové, kteří sedí v ústavněprávním výboru, někteří tomu zabránit také chtěli, předkládaly se pozměňovací návrhy, které neprošly. Ale ono se tomu dá zabránit i dnes už jenom tím, že na přehlasování by musel být 101 poslanec. Takže počkám, po mně je ještě jeden řečník, těch pár minut, než dojde k hlasování. Počkám si, jak vy Piráti budete hlasovat, a budu v případě toho, že budete hlasovat pro tento návrh, o kterém sami říkáte, že není dobrý, potichu přemýšlet, za co jste to vyměnili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Nyní je přihlášen pan kolega Válek, ale předběhl ho s faktickou poznámkou jeho stranický kolega Dominik Feri. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Dominik Feri: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane senátore, nemohu si odpustit poznámku k tomu, co se tady teď děje. Kdykoliv my jako opozice předložíme nějaký návrh, ať už ve vládních stanoviscích, nebo při projednávání v prvním čtení, anebo ve výborech, v tomto případě u nás v ústavněprávním výboru, jsme peskováni za to, že na nějakou problematiku nepohlížíme komplexně, že jsme něco opomenuli a že je potřeba proto ten návrh shodit a začít znova. A najednou je tady vládní návrh senátní vratky, zamítnutého návrhu, a řešíme, že budeme v rámci legisvakance ještě přijímat nějakou dodatečnou novelu.

Vážení kolegové, mně to přijde úplně absurdní. To je naprosto zjevný dvojí metr, shodnu se se svými předřečníky. A nemohu se rozhodně spokojit s garancí, kterou nám tu dává paní Válková, byť si velmi vážím její práce, kterou odpracovala na těchto třech předlohách v ústavněprávním výboru, že to bude úspěšně vypořádáno. Kdyby to chtělo být vypořádáno, tak už se tomu dávno stalo. To znamená, že tady existuje velký dvojí metr, a vzpomenu si na tady to projednávání, na dohánění hlasů do 101, až v dalším vládním stanovisku k jakémukoliv našemu návrhu uvidíme, že je tam nějaký nedostatek, obzvláště je to flagrantní u vládního návrhu, kterému ještě předcházejí věci, jako je třeba mezirezort. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Válek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Myslím, že tady je vzácná shoda o tom, že novela není dobrá, že byla zoufalá snaha to napsat dobře, v možnostech, jaké byly, v rychlosti a situaci, jaká byla, ale dobrá není, měla by být napsaná lépe, měla by být napsaná ministerstvem, projít řádným vnitřním a vnějším připomínkovým řízením. Myslím, že tak jako já i všichni z vás dostávají řadu dopisů od soudních znalců a tlumočníků, kteří upozorňují na faktické chyby. A myslím si, že kdybych všechny ty námitky opakoval, vy je všichni máte, slyšeli jste je, znáte je, četli jste je, tak bychom tady byli do večera a to není mým cílem. Myslím si, že když to takto je, tak je naší povinností, abychom podpořili Senát a legislativa se nachystala pořádně, kvalitně, cestou ministerstva. Nechť většina bude nějak hlasovat a nějak rozhodne, tomu já rozumím. Čemu nerozumím, je obchod, i když chápu, že takto politika funguje, ale takhle si o něho říkat, prostřednictvím pana předsedajícího, přátelé z Pirátů a ještě do mikrofonu: my vám to podpoříme, vy nám slibte a furt dokola. Nezlobte se, to se mi fakt nelíbí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Válkovi. Nyní paní poslankyně Válková s faktickou poznámkou. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Helena Válková: Milé kolegyně, milí kolegové, já se tady musím vážně ohradit ke svému jmenovci, vaším prostřednictvím, panu poslanci Válkovi, vůči jeho tvrzení. Tady opravdu nejde o obchod. Já bych nikdy na žádný obchod nepřistoupila. Tady jde o to, že pokud je zde potřeba 101 hlasu a jde o změnu, kterou jsem sama, když jsme o tom diskutovali - jsem také bývalá soudní tlumočnice - zvažovala, a pak jsem se přiklonila při hlasování k většině v ústavněprávním výboru, a byla jsem tedy proti archivaci, nepodpořila jsem tento návrh, jde o archivaci, z deseti let se to snížilo na tři roky, a to je technická novela, tato archivační povinnost se může zrušit, tak to není žádný byznys nebo deal.

A já odmítám to, že je to špatně napsaný zákon. To není špatně napsaný návrh. To za prvé. A za druhé, pokud se novela bude dělat, a máme na to rok a něco, to je zase, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, k panu poslanci Ondráčkovi, nepřímá odpověď, tak vůbec není problém do toho zakomponovat, jak jsem říkala, specifika, která ale nemění systém a celou koncepci zákona a 90 % ustanovení. Tady teď slyším, že to je nekvalitní zákon. To opravdu nekvalitní zákon není. Není dotažený možná tak, jak by mohl být, ale po všech těch peripetiích je to pořád výsledek, který bych označila jako kvalitní normu. Hned ze začátku ho označovat jako nekvalitní, proti tomu se ohrazuji. A žádný byznys a deal, alespoň z naší strany, to rozhodně není.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Jakub Michálek. Stále jsme v rozpravě. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Musím kolegy zklamat. Myslím si, že by nás asi neměli soudit podle svých měřítek. Bohužel jsem za to nic nedostal. Takový způsob fungování u nás nefunguje.

Vzhledem k tomu, že tady zazněl příslib od paní ministryně spravedlnosti, že jsou ochotni zapracovat zásadní věci, a já si velmi vážím posunu tohoto stanoviska, tak navrhuji, aby se vzhledem k tomu, že dneska tady pravděpodobně není 101 hlas pro schválení tohoto návrhu, projednávání návrhu přerušilo na dva měsíce a aby během té doby byl předložen upravený návrh novely, který by se schválil v režimu § 90, kde budou vyřešeny hlavní námitky, a následně to bylo souběžně projednáno tak, aby se odstranily největší výhrady vůči návrhu zákona. Děkuji za konstruktivní přístup k řešení tohoto problému.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, je tady ještě faktická poznámka pana poslance Válka, ale vy jste dal procedurální návrh na přerušení projednávání zákona, který se vrátil ze Senátu zamítnutý. Je to procedurální, ale musím o něm nechat hlasovat. Ale popravdě řečeno, ještě jsem ústavně takovou situaci neviděl. Ale nedá se nic dělat.

Zagonguji. Požádám kolegy a kolegyně... Já neříkám, že jsme odročovali ze schůze, ale připomínám ústavní prerogativu pro všechny kolegy a kolegyně, že zákon vrácený nebo zamítnutý Senátem se zařazuje na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny. To snad je mé právo jako předsedajícího, abych to připomněl.

A opakuji pro příchozí, že pan poslanec Jakub Michálek navrhl přerušení projednávání bodu číslo 2 dnešní schůze, to je zákon o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, sněmovní tisk 73/5, který je zamítnutý Senátem, na 60 dnů, o 60 dnů tedy přerušit. Takže to je věc, kterou musíme řešit hlasováním, a to rozhodneme v hlasování číslo třicet jedna. Prosím o klid. Všechny vás na požadavek z pléna odhlásím. Požádám vás o novou registraci. Přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

Jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme o procedurálním návrhu na přerušení projednávání sněmovního tisku 73/5 na 60 dnů.

Zahájil jsem hlasování číslo 31 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 31 ze 171 přítomného poslance pro 149, proti 9. Návrh byl přijat.

 

V tom případě mi nezbývá nic jiného, než ukončit projednávání bodu číslo 2. Musím říct, že se tím omlouvám i kolegovi Válkovi, který byl přihlášen k faktické poznámce. Nedá se nic dělat. Došlo k prohlasování procedurálního návrhu a jsem vázán usnesením Poslanecké sněmovny. (Hluk v sále.)

Než budeme pokračovat, předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. S přednostním právem paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Přece jenom, jak to tady zaznělo od pana místopředsedy Filipa, ani já jsem nezažila podobnou situaci, jako byla ta před chvílí. To hlasování prošlo. Můžeme poprosit o stanovisko legislativy, jestli bych v této věci mohla požádat o nějakých deset, patnáct minut přestávky, tak abychom obdrželi, že skutečně postupujeme lege artis.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Myslím, že to je rozumný požadavek - žádost o přestávku. Současně prosím, aby předsedové klubů vyjasnili postup u toho souvisejícího bodu, který budeme teď projednávat. Takže vyhlašuji deset minut přestávku do 17.14, pardon, patnáct minut, přestávku do 17.20.

 

(Jednání přerušeno v 17.04 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.20 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 17.20, skončil čas určený na přestávku a budeme pokračovat v pořadu schůze. Dostali jsme se do legislativně ne úplně jednoduché situace s tím, že jsme schválili jeden zákon, ale další související jsme přerušili, a nyní se s tou situací musíme vypořádat. Řešení, které navrhuje legislativa, je takové, že otevřu projednávání bodu soudní tlumočníci, tedy toho třetího bodu, který máme nyní na programu, navrhnu přerušení a odhlasujeme přerušení na 60 dnů, tak jak jsme to udělali u toho předcházejícího bodu. Samozřejmě záleží na vůli Poslanecké sněmovny, jestli toto doporučení legislativy, která ho považuje za jediné možné, hlasováním schválí.

S přednostním právem paní místopředsedkyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Ještě je férové kolegyním a kolegům říct, že ta situace není standardní i z toho důvodu, že ty tři návrhy spolu souvisejí. My jsme schválili jeden. Dva neschválíme, přerušíme, a tady je ale problém, že samozřejmě pan předseda Sněmovny v zákonné lhůtě musí ten schválený návrh zákona, který nelze revokovat, poslat panu prezidentovi, aby ten zákon mohl nabýt účinnosti, platnosti, čímž pádem se dostáváme do složité situace, protože pan prezident dostane pouze jeden návrh, nedostane ty další dva navazující, a pak bychom vlastně měli tedy doufat v to, že buďto nám to pan prezident - nemůže to zadržet, předseda Sněmovny to nemůže zadržet - a prezident (poznámky z pléna) - první jsme odhlasovali. Dobře, ale jde o ten první. Ten první jsme odhlasovali a pan předseda Sněmovny v zákonné lhůtě musí tento návrh poslat prezidentovi. Prezident ve lhůtě 15 dnů má dvě možnosti. Buďto se pod ten zákon podepsat, aby byl platný a účinný, anebo nám ho vrátit, abychom my ho zase museli přehlasovat stojedničkou, čímž pádem se my dostaneme do situace, že prezident z trojice zákonů dostane jenom jeden a u těch dvou nevíme, jak tady vlastně ten proces dopadne, a nelze - tohle také jsme diskutovali s legislativou - nelze ten první schválený zákon tady zadržet. To by se zase dopustil porušení Ústavy pan předseda Sněmovny. Tak jenom tohle považuji za férové, abyste slyšeli všechno, co jsme projednali s legislativou.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Jenom poznámka ke stanovisku legislativy. Ústavou tady není uložena žádná lhůta pro odeslání. Z tohoto hlediska se legislativa Poslanecké sněmovny přiklání k názoru, že lze počkat na schválení těch dvou dalších zákonů. Ale je to skutečně něco, co je tady nové a čím se vytváří určitá precedentní situace.

S přednostním právem paní ministryně. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Vážený pane předsedo, vážení poslanci, poslankyně, já jsem věc konzultovala se svým předchůdcem, který dneska v podstatě působí v Legislativní radě vlády, a ten mi tady posílá esemesku, že je potřeba schválit i ten doprovodný zákon, protože jinak by z toho opravdu byl zmatek. Takže bych prosila aspoň ten doprovodný, protože tady bude nějaká jistota. Máme tedy odlišný právní názor. Já panu doktoru Kněžínkovi věřím, protože je zkušený legislativec.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan předseda Michálek s přednostním právem.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl jenom podpořit to, co tady říkala kolegyně paní místopředsedkyně Černochová. Rovněž se kloním k závěru, že bychom neměli ohýbat to, co je v Ústavě zakotveno, a to, že se návrhy zákonů po schválení Poslaneckou sněmovnou - bez ohledu na to, co si o nich myslíme, jestli jsou dobré, špatné, obsahují chyby atd. - postupují prezidentovi republiky a ten už se může zachovat tak, jak uzná za vhodné.

Já jsem jenom chtěl uvést k tomu hlasování, které bylo poněkud nestandardní, to určitě souhlasím, o přerušení projednání vratky - citace z komentáře k jednacímu řádu, který tedy zpracoval kolektiv autorů, že pokud se týká návrhu procesního charakteru, dosavadní sněmovní praxe připouští návrh na odročení, resp. přerušení bodu při projednávání návrhů zákonů vrácených Senátem, resp. analogicky při projednávání návrhů zákonů zamítnutých Senátem, viz stenoprotokol schůze Poslanecké sněmovny 4. volební období, 16. schůze, 10. 6. 2003, bod číslo 116. Takže byť jde o situaci, která je nestandardní, nejde o situaci, která by se již neopakovala. Takže myslím si, že jsme se zachovali v souladu s jednacím řádem a ústavním pořádkem. (Potlesk poslanců Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Jenom připomínám, že nejsme v rozpravě, to znamená, že mohu dát slovo jenom těm, co mají přednostní právo, a to má paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já bych doplnila pana předsedu Michálka. Ano, už jsme v podobné situaci byli, ale ta podobná situace se týkala přerušení návrhu, který nám vracel Senát. Netýkala se situace, kdy bychom tady měli nějaký balík zákonů, který spolu souvisí. To jenom abychom zase si tady říkali ty věci úplně stoprocentně, jak jsou.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Takže v tuto chvíli v každém případě otevírám projednávání bodu

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.