(12.40 hodin)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní se tedy vrátíme do obecné rozpravy jako takové. V té tedy jsme, takže nyní požádám o vystoupení pana poslance Václava Klause a připraví se pan poslanec Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Václav Klaus: Tak jste mě vyvolali, zrovna když Markéta Vondroušová má breakball na 5:5, takže jsem čekal, že se dostanu k diskusi dříve. Ale teď vážně k investičním pobídkám.
V úterý se tady řešily celý den dotace jednomu podniku. Někteří poslanci skoro tady mlátili hlavou o pultík, jak byli vzrušení. Teď je daleko klidnější atmosféra, ale v jádru jde o to samé. Investiční pobídky jsou dotace, investiční pobídky jsou dotace pro určené zájemce. Samozřejmě je logické, když se dotují školy nebo někdo další všem stejně, tak to dává smysl, ale adresné dotace jsou špatně.
Bylo tady několikrát řečeno, že je to transfer peněz mezi malými podniky k podnikům velkým. To je samozřejmě pravda. Pak ještě řeknu, co si myslím, že by malé podniky nejvíce přivítaly. Víte, ty normální podniky v republice, ony v jádru nechtějí dotace, ony chtějí, aby jim stát dal trošku pokoj, aby měly nižší daně, aby měly jednodušší daně, aby se k nim stát choval slušně, neviděl v nich sprosté podezřelé, ale viděl v nich lidi, kteří převzali svůj osud sami do svých rukou a ještě zaměstnali někoho jiného.
Investiční pobídky ničí české firmy, protože velice často je to tak, že velká firma dostane dotaci třeba milion korun na pracovníka ročně v nějaké oblasti, kde není vůbec žádná nezaměstnanost, a vysaje ten trh těm českým firmám. Z toho důvodu klub nezařazených... nebo klub... no nezařazení poslanci - podpoříme návrhy pana poslance Munzara. Ten první s radostí, investiční pobídky se mají zrušit jako celek. U toho druhého už trošku s rozpaky, protože si nedělám iluze, že i když se to omezí velikostí, tak stejně adresátem budou nakonec ty velké firmy, které si udělaly malou firmičku nějakou dceřinou a domluví si to na těch ministerstvech, kdo to má dostat, tu investiční pobídku, ale budiž.
Co se týče pana ministra. Když chcete podporovat výzkum, tak podporujte výzkum, ať pracuje Ministerstvo školství, ať pracují vaše technologické a grantové agentury a nemontujte to do zákona o průmyslu. Takže to je moje stanovisko. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu dvě omluvy. Paní poslankyně Karla Maříková od 14.00 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů a pan poslanec Martin Kupka od 13.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
A nyní požádám dalšího v pořadí - pan poslanec Marian Jurečka - aby vystoupil v diskusi a následně se připraví pan poslanec Pavel Juříček. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní ministryně, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se k tomuto návrhu zákona před hlasováním ve třetím čtení vyjádřil. Já jsem se k němu kriticky vyjadřoval i v prvním, druhém čtení, na projednávání hospodářského výboru, protože byť na první pohled ten zákon z hlediska té věcné podstaty, kam směřuje, je racionální a lze s ním souhlasit, lze jasně říci - my chceme v České republice, pokud stát dává určitý incentiv, investiční pobídku, tak aby to bylo na tu nejvyšší přidanou hodnotu, tak tato část zákona, která se začala ještě připravovat za minulé vlády, tak má ratio. Já s tím souhlasím a tuto část podporuji.
Ale tedy zásadní problém, na který bych chtěl poslankyně, poslance, ale i veřejnost upozornit, je ona záležitost, jakým principem se teď nově budou investiční pobídky vlastně schvalovat. (Hluk v sále.) Doposud to bylo tak, že pokud firma, která měla o tuto pobídku a tuto formu zájem, pokud splnila všechny zákonem definované podmínky, tak pouze formálním podpisem ministra průmyslu a obchodu byla tato pobídka poskytnuta. To znamená, všechny hlavní věci definoval zákon. Splníš, žadateli, nebo nesplníš. Není o tom žádná polemika.
Pak tam byla určitá hranice, že nad 500 milionů korun, takzvaně u strategických investic, o tom ještě rozhodovala vláda. Za našeho působení jsme takovéto rozhodnutí na vládě měli. Takže nad půl miliardy o tom vláda skutečně rozhodovala. Dnes dochází k tomu, že ty hranice se tady snižují, což je na jedné straně v pořádku, jde se na tu úroveň 50 milionů korun ze sta a v těch znevýhodněných oblastech až na 25. Možná můj dotaz na pana ministra, proč třeba tato hranice, proč ta hranice není ještě nižší, to jsem nikde v důvodové zprávě nenašel, jak k té hranici Ministerstvo průmyslu a obchodu došlo.
A prosím pěkně, upozorňuji na jednu podstatnou věc, která se do návrhu tohoto zákona dostala až v samotném finále, předtím, než byla vládou schválena, a to je to, že pokud všechny podmínky ten žadatel podle zákona splní, tak ještě takováto investiční pobídka, i ta malá, přijde na jednání vlády a tam bude vláda rozhodovat, jestli tomu, kdo všechny podmínky ze zákona splnil, se rozhodne investiční pobídku přiznat. To je něco, co mně prostě nedává logiku. Tady se obhajuje to, že snížení limitu je ve prospěch malých a středních firem, ale proč vláda ještě jako má mít to nebo to?
A chci tady upozornit, že z mého pohledu je to i možná určitá potenciální forma střetu zájmů, to, že v té vládě sedí například pan premiér, který může svým způsobem rozhodnout a ovlivnit to, jestli potenciálně možný konkurent v různých oborech, kde podniká skupina Agrofert, může získat nakonec vládní pobídku. Myslím si, že to je nesystémové. Nechápu, proč se toho Ministerstvo průmyslu a obchodu vzdává, proč neplatí ten původní princip, a upozorňuji tady na to kolegy a kolegyně, že to je něco, co běžně v legislativě nemáme, a my ten limit výrazným způsobem posuneme. S tím já osobně nemůžu souhlasit.
Takže možná bych poprosil pana ministra, aby se pokusil ještě zdůvodnit, proč Ministerstvo průmyslu a obchodu, byť to v tom svém původním návrhu - a já chápu, že to bylo před jeho příchodem - proč s tím nakonec souhlasilo, co byly ty argumenty pro to přenést toto rozhodování na úroveň vlády a jakým způsobem Ministerstvo průmyslu a obchodu přišlo k těm limitům, proč je to 50 či 25 milionů korun, proč to nemůže být na ještě nižší hodnotu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další v rozpravě vystoupí... vy se hlásíte, pane ministře, s přednostním právem? Ano. Pan ministr Karel Havlíček s přednostním právem a připraví se pan poslanec Pavel Juříček. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Děkuji. Já budu velmi, velmi rychlý a dovolím si tedy odpovědět rovnou panu poslanci Jurečkovi. Ta diskuse byla velmi náročná i na úrovni vlády. A teď tady nechci říkat alibisticky, že v té době jsem tam ještě nebyl, musím samozřejmě přijmout tu odpovědnost za to.
Po pravdě řečeno, velmi se zvažovalo i to, že nebudou vůbec skutečně žádné investiční pobídky. To pravda je, protože my opakovaně říkáme jednu věc - ty současné jsou překonané, jsme v době vrcholu ekonomického cyklu, a skutečně byla velmi vážná diskuse, že se úplně investiční pobídky zruší. Ministerstvo průmyslu a obchodu pro toto nebylo. Argumentovali jsme právě tím, že je třeba podpořit vyšší přidanou hodnotu, je třeba podpořit firmy, které jsou schopny zainvestovat do výzkumu a do vývoje, a že bychom se připravili o možnost alespoň jednotky firem - jednotky firem, prosím vás, nejedná se o stovky a pravděpodobně už ani ne desítky, to už je v současné době - ještě dostat do hry. Takže nakonec to byl určitým způsobem kompromisní návrh v tom slova smyslu, že to Ministerstvo průmyslu a obchodu připraví, předloží a vláda nakonec bude mít ještě tedy nakonec tu pečeť na to, aby případně ještě o tom rozhodla.
A ještě to poslední jenom k panu poslanci Klausovi. Ono to zní logicky - nechte výzkum a vývoj pouze na škole a na všech těch institucích, které ho jaksi podporují, dělají. Ale ono právě 70 procent výdajů na výzkum a vývoj jde z průmyslové sféry. A ta průmyslová sféra táhne do určité míry i tu sféru univerzitní i tu sféru výzkumně-vývojovou. To je všude na světě. Pokud abdikujeme na to, že nebudeme podporovat průmyslovou sféru ve smyslu podpory výzkumu a vývoje, tak tím zásadním způsobem ovlivníme i tu sféru výzkumnou a univerzitní. Je to všude na světě. A naopak, my bychom měli mít snahu, aby ta privátní to táhla ještě víc. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Marian Jurečka. Moment, pane poslanče (Juříčku), protože faktické poznámky mají přednost, takže prosím o trpělivost. A ještě na další faktickou se připraví pan poslanec Václav Klaus. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já jenom faktickou. Mockrát děkuji panu ministrovi, že takto reaguje nejenom na mne, ale i na ostatní kolegy v rozpravě. Není to zdaleka zvykem, aby takto ministři této vlády korektně vypořádávali tady v diskusi připomínky nás poslanců. Ale poprosím možná ještě o reakci, jak se došlo k těm hranicím 50 a 25 milionů korun, to tady nepadlo.
A chci tady ještě upozornit opravdu celou Sněmovnu i veřejnost, že na projednávání hospodářského výboru, ale i v oficiálních připomínkových materiálech Svaz průmyslu a dopravy výrazným způsobem upozorňuje na tu nestandardní věc, na přesun těch kompetencí, na to schvalování té vlády. Je to tam dobře zdůvodněno, proč v tom vidí určitá rizika. Tento svaz tedy je významný. Radek Špicar byl přítomen na jednání hospodářského výboru, kde ty obavy velice dobře vysvětlil, a myslím si, že to prostě není v pořádku, a prosím Sněmovnu, aby zvážila, jestli v takovéto formě ten návrh ve finální podobě schválit. ***