Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

219.
Pozice vlády České republiky k jednání Liberty House Group
a ArcelorMittal Ostrava a.s. po rozhodnutí Evropské komise

Poprosím, aby se slova ujal některý z členů vlády k tomuto bodu. Takže pan předseda vlády vystoupí k tomuto bodu.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Ohledně pozice vlády České republiky k jednání Liberty House Group a ArcelorMittal Ostrava po rozhodnutí Evropské komise bych chtěl sdělit, že my samozřejmě tuto problematiku velice pečlivě a detailně sledujeme. My jsme ještě nedostali rozhodnutí Evropské komise. Zatím je jenom tisková zpráva.

Samozřejmě ArcelorMittal, nechci se moc vracet do minulosti, ale to je taky jedna z privatizací, které se nepovedly. Z firmy získali finančníci 10 miliard a stávající majitel si vzal 50 miliard dividend. Škoda, že je neinvestoval do firmy. A samozřejmě pracuje tam 7,5 tisíce lidí a my máme starost o to, aby to neskončilo jako s OKD. Proto se zajímáme o toho nového kupujícího. A já tady mám celou řadu věcí, které jsme v tom udělali.

26. října 2018 jsem poslal dopis komisařce pro hospodářskou soutěž v Evropské komisi Margrethe Vestager, kde jsem uvedl dva nejzávažnější problémy, které se prodeje firmy Liberty House týkají. Konkrétně se jednalo o absenci investičního plánu Liberty House a plánované transakce s emisními povolenkami.

Já jsem velice intenzivně komunikoval se zástupci odborů organizace KOVO. Setkal jsem se s odboráři už 31. října 2018. 7. listopadu 2018 jsem jednal s majitelem firmy Liberty House, kde mě to jednání vůbec neuspokojilo. 16. listopadu 2018 jsem o tom jednal s českou eurokomisařkou Jourovou a komisařkou Margrethe Vestager přímo v Bruselu. Potom byla celá řada jednání na úrovni Ministerstva průmyslu, kde to má na starosti náměstkyně Rudyšarová. Dále, 17. prosince se znovu na mě obrátili odboráři, takže jsme ve velice intenzivním kontaktu. Včera jsem s nimi komunikoval. 8. února 2019 jsem jednal na Úřadě vlády s evropskou komisařkou Margrethe Vestager znovu o rozhodování Evropské komise, a tak dále. Nechci to tady dlouho číst.

My samozřejmě bohužel - tady rozhoduje Evropská komise. A pravděpodobně rozhoduje z hlediska tržního podílu, i když my jsme ji upozorňovali, aby skutečně analyzovali bonitu toho kupujícího. Že se nám nezdá, že ten kupující chce nadále velice úzce spolupracovat se stávajícím majitelem. Nebylo úplně jasné jejich finanční zdraví. Toho jsme se ani nedopátrali. Takže ta společnost se nám nezdá úplně důvěryhodná. Nedostali jsme vlastně ani odpovědi na různé záměry z hlediska nákupu ostravské Energetiky ohledně emisních povolenek, a tak dále.

Takže my celý proces nadále bedlivě sledujeme. Já to dělám osobně. Teď samozřejmě po nástupu nového ministra on tu agendu převezme a bude pokračovat.

ArcelorMittal je strategická firma v Moravskoslezském kraji. Samozřejmě po tom, co se stalo s OKD, tak máme eminentní zájem na zachování výroby, pracovních míst a zajištění investic do ekologie. Je velká škoda, že stávající majitel investoval hlavně v Polsku. V České republice těch investic nebylo mnoho, maximálně do výše odpisů, když my si myslíme, že mohl podstatně více investovat. Takže z našeho hlediska, myslím si, že není žádný rozpor. Všichni máme zájem, aby ArcelorMittal získal nového majitele, který bude investovat do firmy, zachová zaměstnanost, bude expandovat a samozřejmě, že to bude dlouhodobý a strategický partner. V této chvíli nejsme o tom přesvědčeni. Uvidíme, na základě čeho se Evropská komise takhle rozhodla. Odboráři navrhují formu nějaké smlouvy mezi novým majitelem a českým státem. A odboráři, tomu se určitě nebráníme a budeme aktivně k tomu přistupovat.

Otázka je, do jaké míry my můžeme, pokud by skutečně ty pochybnosti přetrvávaly, nějakým způsobem změnit ten proces, nebo ho rozporovat, nebo dokonce nějak nesouhlasit s rozhodnutím Evropské komise. To je samozřejmě otázka na právníky. Jakmile obdržíme to rozhodnutí, tak to budeme pečlivě analyzovat a podle toho zvolíme vícero alternativ a na základě dalších rozhovorů s tím novým potenciálním vlastníkem a také samozřejmě po konzultaci s odboráři se domluvíme na dalším postupu.

Takže chci jenom ubezpečit, že skutečně vláda to sleduje velice pečlivě, já to sleduji osobně a udělám maximum pro to, aby se OKD nebo i ta činnost stávajícího vlastníka, který to koupil za směšných, myslím, 325 milionů, odnesl si 50 miliard, neopakovala. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Nyní poprosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu pan poslanec Leo Luzar, který bude souhlasit určitě s tím, že bude zároveň zpravodajem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, Moravskoslezský kraj je kraj uhlí a železa. Historicky se mu říkalo ocelové srdce republiky. Bohužel v dnešní době je již to sice srdce, ale možná bypassem propojeno. A v posledních okamžicích vnímáme tu situaci, a myslím, že všichni, kteří sledují média a ekonomické situace v České republice vnímají, jaké ten kraj má problémy.

Šachty v Ostravě už dávno nejsou, bavíme se o karvinském revíru, bavíme se o OKD, který už je zpátky státním podnikem pod řízením společnosti Prisco. Já za sebe mohu aspoň říci, že po dnešním jednání s panem premiérem jsem rád, že aspoň perspektiva OKD snad bude do roku 2030, možná i dále, a že aspoň to uhelné období Moravskoslezského kraje zůstane ještě nějakou dobu zachováno a představuje zaměstnaneckou perspektivu.

Železo a ocel byl druhý problém. Doposud společnost Mittal Steel Ostrava vcelku slušně fungovala a samozřejmě všichni jsme vnímali nastupující problémy společnosti Vítkovice jako druhého v těchto velkých podnicích.

Situace, kdy vlastník ArcelorMittal se rozhodl expandovat do Evropy a zakoupit huť v Itálii, byla trošku překvapením. Stanovisko Evropské komise, která chrání evropský trh, bylo zřejmé a nutí vlastníka, aby omezil své vlastnictví a nepředstavoval významnou konkurenční sílu na evropském trhu. Mittal Steel vyčlenil podniky ze svého portfolia, které nabízí k prodeji pod tlakem Evropské komise. Jeden z těch podniků je také huť v Ostravě. Postup, který zvolil, byl v prvé řadě, řekněme, překvapující pro všechny účastníky, když si vybral za budoucího kupujícího firmu, která byla s ním aspoň doposud vnímána jako partnerská, nechci říct provázaná, ale spíše partnerská, a dokonce šel tak daleko, že v té původní nabídce, kterou předložil Evropské komisi, nezakrytě hovořil o tom, že nabízí té firmě pomoc a spolupráci a že vlastně on bude ten, který bude částečně financovat a částečně tohoto nového nabyvatele sanovat a podporovat, což bylo v příkrém rozporu s tím, co vlastně Evropská komise požadovala.

Na mimořádné schůzi, kterou jsme tady k tomuto tématu jako KSČM svolali a na které jsme tuto věc diskutovali, bylo jasně deklarováno, že nám jde o tu budoucnost a o to, aby ten budoucí vlastník byl opravdu vlastníkem. Zdůrazňuji vlastníkem s velkým V. To, že Evropská komise podle tiskové zprávy rozhodla, že Liberty House je vhodný nabyvatel, protože tato společnost v té nabídce změnila systém financování - to byla jedna z těch podmínek, které jsme deklarovali jako problémové, to znamená, že se zavázala, že vloží více svých prostředků a ne prostředků toho úvěrového partnera Mittal Steelu, popř. bank. Druhým bodem, který deklarovala a Komisi přesvědčila, aby rozhodla, bylo, že emisní povolenky, které jsme my tady také diskutovali, a jedná se o emisní povolenky v řádu 5 miliard korun, zůstanou v Ostravě a budou součástí tedy té akvizice této huti. To byly dvě podmínky, které Evropská unie uložila, a vlastně tato společnost k nim přistoupila, že tedy ano, ty to dodrží, a proto Evropská komise aspoň podle současných informací, které máme, řekla, že Liberty House je vhodným partnerem a nabyvatelem Nové huti.

Otázka ovšem zůstává, jak dalece bude reagováno na další otázky, které zazněly a které zůstávají nevyjasněny. Tyto otázky se ale už netýkají přímo Evropské komise. Čili samozřejmě ona své stanovisko řekla vůči svým problémům, hlavně těm emisním povolenkám a bankovnímu systému a finančnímu systému Evropy a financování, ale ty ostatní, které se týkají už ArcelorMittalu jako takového, nehovořila. A já tady jenom v krátkosti se pokusím připomenout.

Jedná se o investice, investiční plán. To byla jedna z věcí, která zazněly na moravskoslezském hejtmanství, když se v prvním kole jednalo o možné změně vlastníka, jaké vlastně budou investiční plány. A bylo přislíbeno nějaké názorné - nechci říct investiční, ale dobře. Bylo slíbeno, že bude předložen investiční plán rozvoje do budoucích let a v rámci nabytí tohoto podniku bude předložen i rozvojový projekt a rozvojový plán. Toto doposud není nikde a není předloženo a budeme očekávat, že ten budoucí vlastník tyto sliby, které učinil, splní.

Další věc, kterou je třeba zdůraznit, je, že to a, ty emisní povolenky, ano, zůstanou vlastnictvím podniku. Druhá věc je, jak s nimi bude naloženo. Je to opravdu 5 miliard a velice neradi bychom byli, aby tyto peníze šly z České republiky pryč. Ne už pod společností ArcelorMittal, ale pod novým vlastníkem. Důsledek by byl pro Českou republiku a Ostravsko vlastně stejný. Tyto peníze by neskončily tam, kde je ten ekologicky postižený region, ale mohly by být použity například jinak.

Co je zajímavé a co Evropské komisi uniklo, je Energetika. Já nechci rozvíjet tu debatu proč, ale samozřejmě pokud někdo si nechá základní zdroj energie pro fungování hutě ve svém vlastnictví, je zřejmé, že je schopen ovládat i toho budoucího vlastníka a nabyvatele, a tato otázka zůstává doposud stále neřešena.

A v neposlední řadě, a to nejdůležitější, je garance zaměstnanosti a sociální jistoty v Moravskoslezském kraji. To je věc, která nás v kraji straší, a budu velice rád, když nový nabyvatel bude vstřícný a bude jasně deklarovat své budoucí záměry.

Proč jsme ale svolali dnešní schůzi a proč dneska tady u tohoto mikrofonu stojím. Jak jistě víte, jsme momentálně v situaci, kdy nemáme nového ministra průmyslu a obchodu, kterému to logicky patřilo do ranku a vyjednávání. Jsme v době přechodu ministrů. A je předpoklad, pokud Evropská komise takhle rozhodla, nebude příliš mnoho času mezi tím rozhodnutím a smlouvou, která bude uzavřena mezi ArcelorMittalem a Liberty House o nabytí hutí. Tato schůze by měla mít za cíl, aby česká vláda projevila snahu, a výraznou snahu, do tohoto jednání byť ne jako přímý partner, ale možná i nějakou smlouvu, jak tady bylo naznačeno, vstoupila a tyto záležitosti, které neustále zůstávají otevřeny, pohlídala. Protože samozřejmě přichází-li nový velký investor, a on se deklaruje jako velký a silný investor, na české území, bylo by dobře, aby i česká vláda s tímto investorem jednala a hledala cesty pro tuto zemi a tento region. Aby ten investor opravdu byl investorem a ne pouze tím, co tady také z úst pana premiéra zaznělo - tím, který tuto společnost na dluh koupí, tedy tuto společnost vyčerpá ze všech provozních zisků a vlastně potom ji jako prázdnou skořápku po odčerpání desítek miliard korun přenechá tomuto státu, a státe, tady to máš zpátky, my jsme si vydělali a ty se starej o následky a zbytek.

To by byl ten scénář, který bych velice nerad připustil. To je ten scénář OKD, o kterém jsem hovořil na začátku. Finanční skupiny pana Bakaly OKD takhle vysály, odvedly miliardy do zahraničí a prázdnou skořápku nechaly České republice. A že se zrovna u OKD podařilo, že OKD funguje, nabírá nové zaměstnance a produkuje zisk, je obrovské štěstí, že možná vláda našla tu odvahu, vstoupila do toho a zaručuje pokračování těžby černého uhlí a docela dobré ekonomické výsledky na další roky v Moravskoslezském kraji. Ale bude se to opakovat i v tomto podniku? Proto je možná dobře, abychom do toho vstoupili dříve a aby česká vláda řekla to jasné deklaratorní ano, my do tohoto procesu chceme vstoupit a žádáme určité záruky od společnosti, která tady přichází.

Nemám připravený k dnešnímu bodu žádný návrh usnesení, protože jak říkám, ještě nemáme oficiálně nového ministra průmyslu a obchodu, člena vlády, čili já bych tady tímto akorát prosil pana premiéra, aby jeden z prvních úkolů, ne-li úplně první úkol nového ministra průmyslu a obchodu byla právě situace po rozhodnutí Evropské komise v rámci ArcelorMittal a Liberty House a aby okamžitě vstoupil do jednání s těmito společnostmi a hledal řešení, jak již naznačovali odboráři a jak ve své úvodní řeči uvedl i on.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Jako další je do rozpravy přihlášena paní poslankyně Golasowská.

 

Poslankyně Pavla Golasowská: Děkuji za slovo, pane předsedo. Přeji všem krásné dopoledne, kolegyně, kolegové, vážená vládo, vážený pane premiére. Dovolte mi, abych také řekla pár slov k prodeji podniku ArcelorMittal jakožto obyvatelka Moravskoslezského kraje.

ArcelorMittal Ostrava patří do skupiny ArcelorMittal, kterou vlastní indický miliardář Lakšmí Mittal. ArcelorMittal Ostrava vyrábí ocel pro stavebnictví a strojírenství a je také největším výrobcem silničních svodidel v Česku. Kromě českého trhu dodává své výrobky do více než čtyřiceti zemí. V roce 2017 - jenom tak pro představu - dosáhla tato firma čistého zisku 3,2 mld. korun. I s dceřinými společnostmi má asi zhruba 6,5 tisíce zaměstnanců.

Jak už jsme tady slyšeli, skupina musí ostravský podnik a několik dalších závodů v Evropě podle podmínek Evropské komise prodat, protože koupila největší evropskou ocelárnu Ilva v Itálii, a měla by tak na evropském trhu příliš velký podíl. Novým majitelem se má stát firma Liberty House, která patří do globální skupiny Gupta Family Group Alliance britského podnikatele s indickými kořeny Sandžíva Gupty.

Odboráři se obávají, že Liberty House chce vytvořit strukturu firem umístěných nad společností, která má sloužit k nákupu akcií ArcelorMittal Ostrava. Je zde nebezpečí, že nový zájemce chce ArcelorMittal koupit metodou leverage buyout, kdy se jedná o odkup společnosti ze strany soukromých investorů pomocí vypůjčeného kapitálu. Jako krytí půjčky slouží aktiva kupované společnosti. K úhradě půjčky pak slouží finanční toky generované kupovanou společností.

Cílem jednání odborářů je dosáhnout dohody o budoucnosti huti a podepsat dokument, který bude pokrývat klíčová témata, zejména zaručení zaměstnanosti, investice a další obchodní strategii. Přitom společnost Liberty House dle odborářů nemá zájem ostravskou huť rozvíjet. Nemá žádné plány do firmy investovat a uvedla, že strategie pro Ostravu je využívat stávající zařízení a být nízkonákladovým dodavatelem v regionu. To uvedli odboráři ve svém dopise Evropské komisi. Odboráři také tvrdí, že Liberty má obtíže s financováním svých předcházejících investic a že nedisponuje dostatečnými finančními zdroji, aby udržela jednotku životaschopnou.

Navíc, jak jsme tady slyšeli, společnost Liberty House nemá zájem o Energetiku, která je klíčovým zařízením hutí, a chce být do budoucna závislá na skupině ArcelorMittal, protože dřívější závod Energetika není součástí prodeje. To potvrdil i generální ředitel Liberty, který uvedl, že kupovaný balíček je již pro Liberty House tak velký, že nejsou schopni Energetiku koupit.

Na dotaz odborářů, jak chce Liberty House řešit modernizaci zastaralé ocelárny, nepadla žádná konkrétní odpověď. Uvedli, že je strategie vede k domněnkám, že se jedná o dohodu s ArcelorMittalem, že mu nebudou ve strategickém regionu střední Evropy vytvářet konkurenci v oblasti výrobků s vyšší přidanou hodnotou.

Vážená vládo, jak už jsme tady slyšeli, Moravskoslezský kraj je krajem s těžkou průmyslovou výrobou a je těžce zkoušen už známou kauzou OKD. A kauza OKD nejsou samozřejmě jenom byty, ale také útlum těžby spojený s propouštěním horníků. ArcelorMittal Ostrava je dalším podnikem, který, jak už jsem tady zmínila, zaměstnává více než šest tisíc osob, a útlum činnosti tohoto podniku může samozřejmě vést k nezaměstnanosti nejen samotných zaměstnanců této firmy, ale také k útlumu návazných služeb, které jsou napojeny na výrobu firmy ArcelorMittal.

Proto vás žádám, vážený premiére, vážená vládo, abyste udělali vše, co je ve vašich silách a zasadili se nejen o čistý a řádný prodej firmy ArcelorMittal, ale také abyste pamatovali na budoucnost zaměstnanců, strategický rozvoj celého podniku a potažmo i Moravskoslezského kraje, abyste nepodporovali pouze krátkodobá řešení, která možná přinesou pro danou chvíli nějaký efekt, třeba ekonomický, ale do budoucna aby to nebyl další Titanic vedle již potápějící se lodi OKD.

Děkuji za pozornost a děkuji také za všechno, co uděláte pro to, aby ArcelorMittal dále fungoval. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Vondrák.

 

Poslanec Ivo Vondrák: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Jako hejtman tohoto kraje tuto situaci velice pečlivě sledujeme. Já bych chtěl potvrdit, že vláda v tomto okamžiku dělá maximum možného, co v rámci ArcelorMittal a jeho prodeje může udělat a můžeme udělat. Já osobně se stýkám se zástupci společnosti Liberty House. Myslím si, že ta situace není úplně v našich rukou. To všichni dobře víme, ale chtěl bych říci, že tady už víc nelze učinit. To bych tady chtěl potvrdit.

A ještě jednu věc tady směrem k panu kolegovi prostřednictvím předsedajícího. Víte, ten kraj už dávno není krajem hornickým a ocelářským. Myslím si, že to jsou samozřejmě nové věci, které vznikají, a je třeba zajistit koexistenci. A samozřejmě existence a prosperující společnost ArcelorMittal je nutnou podmínkou dalšího rozvoje. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Zaorálek.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Dobré ráno, dámy a pánové. Rád bych přičinil poznámku k debatě, která tu probíhá kolem hutí ArcelorMittal. Ono to může pro někoho vypadat, že se tady bavíme o nějakém ostravském regionálním problému a je otázka, proč se tomu mají věnovat všichni poslanci.

Dovolte mi, abych tady jenom trochu připomněl, že ArcelorMittal vyrábí ocel pro stavebnictví, svodidla a podobně, ale také významně vyrábí ocel pro české strojírenství a že osud tohoto podniku je vlastně docela úzce spojen právě také s osudem našeho strojírenství. Není to tedy tak úplně věc jenom jednoho kraje. Je to otázka struktury našeho průmyslu.

Mně připadá důležité si uvědomit, že tady... Já vím, sedm a půl tisíce lidí je hodně. Ale nejde jenom o to, že nemáme moc takovýchto velkých podniků, ale jde o to, že - vidíte dnes v Británii, zemi, která ze své země postupně dostala tyto těžké provozy, protože si myslela, že se bude živit bankovnictvím, a dneska co finálního vyrábějí? Chápete? Kde jsou výrobky, které ta země vyrábí? Toto outsourcování všech těchto výrob, které jsou přece ekologicky náročné, těžká práce, jednu dobu to vypadalo, že je to pro ty země výhodné. Ale dneska se ví také po krizi, kterou jsme zažili v letech 2008 až 2009, že mít široké portfolio výroby, ve kterém máte třeba i základnu strojírenství a podobně, má svůj smysl, protože krize prochází různými odvětvími a je dobré, když ten vějíř je široký.

Takže rád bych jenom apeloval na to, že co se stane s ocelárnami v Ostravě, není skutečně věc toho kraje. Pan hejtman tady řekl, že dneska už nežijeme jenom z oceli a uhlí, to je jedna pravda, ale druhá věc, že když jsme se naučili něco dělat v této zemi - a historie oceli na Ostravsku, to je 150 let, to není jenom socialistická historie, to je daleko starší historie. Tam se dělala nejlepší ocel v rakousko-uherském mocnářství už v té době. Tak to je vlastně schopnost, která jenom tak nespadne z nebe. Na tom Ostravsku jsme se některé věci naučili dělat úplně nově. Ale má obrovskou cenu, když tady je něco, co dokážeme dělat dnes a dokážeme to dělat způsobem, který má vlastně vliv na celou českou ekonomiku. Proto má smysl bavit se o osudu této ocelárny, protože když ona prostě zmizí, tak to zásadně změní i schopnosti české ekonomiky přežívat třeba těžká období a také to omezí naše schopnosti, které se týkají právě toho strojírenství. A já si myslím, že opouštět strojírenství v Česku by byla obrovská chyba. A když padne tato ocelárna na Ostravsku, tak to bude krok k velkému oslabení právě českého strojírenství. Proto si myslím, že...

Jednak je to věc, která, jak říkám, není jenom ostravská. A také si myslím, že tady jde o osud vůbec průmyslu, strojírenství Evropy. Proto se přiznám, že mě trochu udivilo rozhodnutí Evropské komise. Myslím si, že my jako státy se vzdáváme části své suverenity právě proto, protože předpokládáme, že nám Evropská komise pomůže ve chvíli, kdy my sami těžko ty věci ovlivníme. A já se přiznám, že jsem věřil komisařce Vestager, že právě v této chvíli pomůže nám tady v Česku, a bylo pro mě překvapením, že to rozhodla takto krátce před evropskými volbami, když to tak dlouho odkládala. A já za sebe musím říct, že nerozumím tomu, proč takto rozhodla. Nerozumím tomu, jaká hra se vlastně tady dneska v evropském ocelářství hraje. Na to tady dnes asi nepřijde odpověď, ale jenom upozorňuji, že je to věc, které mě také zajímá a na kterou neznám odpověď.

A proč jsem tedy takto nespokojen s jejím rozhodnutím? No protože když se podíváte na britské, indické servery, tak tam najdete celou řadu článků o současném vlastníku, panu Guptovi, společnosti Liberty House a ty články nejsou příliš pozitivní. Zrovna včera jsem na jednom indickém serveru našel, že dluží poměrně gigantické peníze, které nesplatil. O těchto jeho dluzích se píše všude. V Británii se mluví o jeho nestálosti a nejistém panství, které v současné době má.

To je důvod, proč o tom mluvíme, protože je možné dneska se dívat kriticky na vstup Mittala do ostravské ocelárny před lety, ale já upozorňuji, že v době, kdy Mittal kupoval a stal se vlastníkem, tak to byl tuším druhý největší ocelář na světě, a pak se stal prvním. Takže chápete, v té chvíli pocit, že ocelárna je zachráněna, k tomu byly důvody, protože to dostal někdo, kdo v té době šel nahoru a stal se vlastně největším světovým ocelářem. Opravdu zajistil fungování té ocelárny po řadu let. Dneska, když vidíme, jak odchází, tak nám to připomíná pana Bakalu, to je pravda. A v komisi OKD je velice zajímavé, tam člověk pochopí, jak funguje způsob, jak fungují tyto metody finančního inženýrství, ve kterých se pracuje s vlastnickým způsobem, kdy na konci je skutečně jenom ta skořápka. A člověk má také dojem, že tady máme něco podobného, jako jsme zažili v OKD po roce 2005-2006.

Ale druhá věc je, že si myslím, že je důležité, aby si stát tohle... abychom si to nenechali líbit, abychom to prostě nepřipustili. Před 15, 20 lety bylo těžké vědět, že existují takovéto modely. Ale dnes, když to víme, jde také o to, aby Česko byla země, která tomuhle nebude přihlížet. Vím o tom, že premiér se této kauze věnoval, že se opakovaně setkal s paní komisařkou Vestager. A dneškem to, předpokládám, nekončí. Ten příběh pokračuje. Byl bych rád, kdybychom ho chápali jako něco, co se týká všech. Nejenom Ostravska, a dokonce nejenom Česka. Nepřipustit to, aby někdo zacházel s tím, co se tady 150 let budovalo, způsobem, že to jednou prostě vyrabuje a odejde. To je to, oč podle mě dneska na Ostravsku jde.

A byl bych rád, kdybychom i v tomhle našli spojence i v jiných krajích a kdybychom cítili, že je to společný problém.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí poslanec Juříček.

 

Poslanec Pavel Juříček: Dobrý den, dámy a pánové. Moc jsem vystupovat k této kauze nechtěl, ale nicméně přece jenom strojařině rozumím. Kolega Luboš Zaorálek prostřednictvím předsedajícího má v řadě věcí pravdu. Vertikální integrace pro každou zemi z hlediska nezávislosti, logistiky a tak dále je velmi výhodná. Ale musím vás postavit na rovnou zem. Dneska existují ocelárny ve světě jako Baosteel v Číně, Hyundai Steel v Koreji, Mitsubishi Steel v Japonsku, které dělají například s 1 700 lidmi 10 milionů tun roční výroby.

Pokud má tato ocelárna přežít, tak buď bude investovat v desítkách miliard, anebo se musíte s mířit s tím, že tam těch šest a půl tisíce zaměstnanců prostě nebude. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Další faktická poznámka - poslanec Hájek.

 

Poslanec Josef Hájek: Dobrý den, kolegyně, kolegové. Pane předsedající, já bych navázal na slova Luboše Zaorálka. Je pravda, jsem s ním ve vyšetřovací komisi k OKD, a tady máme úplně stejný příběh. Jste náš koaliční partner, tak se omlouvám, že budu trošku kritický.

Ale stejný příběh, to znamená privatizace Nové huti za 175 mil. a v průběhu vlády, nebo resp. prodání, nebo ten nový subjekt, Mittal Steel vyvedl 47 mld. 47 mld. Pan premiér to tady sdělil ve své řeči, že bylo vyvedeno - on říkal 50, přesné číslo je 47. To znamená, dneska jsme v situaci, že ten podnik je bez investic, podfinancovaný, poddimenzovaný a teď tlačíme na stát: státe pomoc, dělej něco pro to, aby byl zachráněn jednak ten podnik, jednak lidé. A tady platí heslo dvakrát měř, jednou řež. A to se tady bohužel nedělalo a dneska sklízíme ty trpké plody privatizace, která z mého pohledu byla uspěchaná, nebyla domyšlená do všech důsledků, které bohužel nastaly. Tolik tady k této věci.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Ptám se, zdali ještě někdo má zájem o vystoupení v rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Lukáš Černohorský: Dobrý den, děkuji za slovo. Já už to nebudu moc protahovat, jen jsem se chtěl zeptat pana premiéra, když už ho tady máme. Možná bych navázal na poslance Juříčka, zdali vláda má nějaký záložní plán pro případ, že by nastal temný scénář, to znamená v případě, že by došlo k pádu společnosti Mittal, zdali vláda připravuje nějaký záchranný systém pro těch šest a půl tisíce, možná i více lidí vzhledem k tomu, že na samotný Mittal je navázána ještě spousta dalších společností. Takže pokud by došlo k jejímu pádu, tak by to postihlo i ty ostatní firmy. Tak zdali vláda připravuje nějaký takový záložní plán. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pan předseda vlády má zájem vystoupit. Prosím, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Záložní plán samozřejmě máme. Potom, co vytunelovali OKD, tak jsem ho koupil, stát ho zase má. Koupili jsme ho za 70 milionů. (Smích zprava.) Ano, já jsem ho koupil. Já. Jako ministr financí přes Prisco. Byla to moje iniciativa, dotáhl jsem to do konce a OKD funguje.

A je velká škoda, že Lakšmí Mittal to prodává v balíku. Kdyby prodával ArcelorMittal sám, tak bychom se určitě ucházeli o tu firmu a Prisco by klidně se mohlo ucházet, protože vždycky jako bývalý podnikatel jsem řekl, je potřeba dělat vertikály. A kdo má surovinu, to hnědé uhlí, tak může dělat ty vertikály. A kdysi dávno to ti zlí komunisté tak udělali, že celý ten komplex fungoval. A je velká škoda, že nekoupil ArcelorMittal tehdy Třinecké železárny, bylo by to zůstalo v českých rukou. A jak se začal vlastně privatizovat ArcelorMittal, tak já jsem mluvil s těmi firmami a v celém regionu fungují Třinecké železárny. A jsou v českých rukou a fungují skvěle. Takže záložní plán máme a určitě, pokud budeme mít z toho špatný pocit, tak klidně můžeme tomu novému majiteli říct "tak hele, tak nám to prodej" a to Prisco si to koupí a začne tam znovu nějaká vertikální integrace.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne. Vážený pane předsedající, pane premiére, vládo, milé kolegyně, kolegové, já si dovolím jenom s faktickou tady vystoupit, protože když tady pan premiér Babiš mluví o tom, že on, já, já jsem vyřešil, já jsem koupil, tak kdyby to tak platilo, tak je dneska společnost OKD asi ve skupině a holdingu Agrofert. Což myslím si, že není. A pokud si, pane premiére prostřednictvím pana předsedajícího, vzpomínáte, tehdy jste o tom nerozhodl vy. Rozhodla o tom celá vláda. Vláda a byl to vládní materiál společný Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí, který tehdy říkal, že ano, takovýto postup za Českou republiku vláda a následným usnesením vám byl dán úkol, abyste to udělal. Jenom prosím pro faktickou a pro ty, kteří to sledují, aby bylo jasné, jak to proběhlo. Kdybyste to kupoval vy, bylo by to za vaše a bylo by to v Agrofertu. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, zda ještě někdo má zájem o vystoupení v rozpravě k tomuto bodu.

Já s dovolením přečtu několik omluv. Omlouvá se pan poslanec Ondřej Polanský z dnešního jednání od 10 do 13 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Pavel Bělobrádek od 11.30 do 14 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan ministr Robert Plaga z dnešního jednání z pracovních důvodů, omlouvá se paní poslankyně Iva Kalátová dnes mezi 15. a 19. hodinou z pracovních důvodů. Ještě je zde omluva pana poslance Marka Nováka od 9.30 do 14 hodin z pracovních důvodů.

Tak, ptám se ještě jednou, zda někdo má zájem o vystoupení v rozpravě. Jestliže tomu tak není, končím všeobecnou rozpravu. Je zájem o závěrečné slovo ze strany navrhovatele? Je. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, dámy a pánové, jak již jsem v úvodu avizoval, není připraven žádný návrh usnesení. Tento bod je zařazen hlavně z toho titulu, aby tady ta slova, která tady zazněla, správně zazněla na této půdě, protože momentálně jsme ve stavu, kdy nemáme ministra průmyslu a obchodu, který by to měl jasně úkolem. Ta situace nesnese odkladu. Evropská komise rozhodla, jak rozhodla. Jsem velice rád, že pan premiér si to vzal za své, a pevně věřím, že bude to jeden z nejčastěji diskutovaných úkolů na Ministerstvu průmyslu a obchodu - situace v průmyslu a hlavně v ArcelorMittal Ostrava. Pane premiére, budu velice rád, když po analýze zprávy Evropské komise sdělíte ctěné Sněmovně výstupy české vlády k pokračování v této kauze.

Děkuji moc za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Přistoupíme k rozpravě podrobné. Ptám se, zda má někdo zájem o vystoupení v podrobné rozpravě. Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu končím a vzhledem k tomu, že v podrobné rozpravě nebylo načteno žádné usnesení, nemáme tedy o čem hlasovat. Já tady konstatuji, že jsme tento bod řádně projednali, a jeho projednání končím. Děkuji.

 

Otevírám bod číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:47.