(13.20 hodin)
(pokračuje Lipavský)

Česko, které dlouhodobě odmítá jakoukoliv spolupráci v oblasti řešení migrační krize, dostalo poměrně jedinečnou příležitost vyjít vstříc našim zahraničním partnerům, ukázat gesto. Mohli jsme se připojit, nebo můžeme se stále připojit ke globálnímu paktu o migraci. Je důležité zdůraznit, že se jedná o deklaratorní, symbolický dokument, který Českou republiku k ničemu nezavazuje a je z právního hlediska nevymahatelný. Nezakládá žádné právo na migraci nebo imigraci, nelegalizuje ji snad, nezavádí kvóty, to jsou všechno ty pomluvy, které se zde šíří. Nicméně pracuje se stávajícím stavem a respektuje svrchovanost signatářských zemí. A šlo by skutečně o symbolické gesto, které s sebou nenese žádné finanční ani politické náklady, a ta symbolika je důležitá, protože se jedná o historicky první dokument, který zasazuje imigraci do globálního rámce. Řeší to jako světový problém. A samozřejmě ukazuje naši jednotu řešení otázek, řešení krizí a zároveň uklidňuje znepokojené africké země a demonstruje naše odhodlání k jakési další spolupráci.

Andrej Babiš toto však, toto nutné gesto, toto velmi dobré gesto odmítl. A tím se opět ocitáme v uražené menšinové opozici společně s Rakouskem, Maďarskem i se Spojenými státy, možná s Polskem, tedy v jakémsi klubu zemí, které jsou ovládány populisty. A paradoxně bývalý ministr, nyní vicepremiér vlády a ministr vnitra ještě v září říkal, že sjednaný text této smlouvy odpovídá tomu, co naše země prosazuje. Takže co způsobilo tu změnu? No, je to snaha ANO zalíbit se elektorátu levicových a pravicových radikálních stran. ANO a SPD. Bohužel, je mi to líto.

No a globální problém si žádá globální řešení. Samozřejmě je potřeba zefektivnit návratovou politiku, posílit spolupráci s těmi zeměmi, africkými především, v našem případě, jiné země mají jiné zdroje, směry. Takže to rozhodnutí je nejen populistické, ale také nelogické. A je v přímém rozporu s dlouhodobou politikou obou vlád, kterých byl Andrej Babiš do této doby součástí. Tak já doufám, že si pan premiér svoji chybu uvědomí, má ještě šanci to napravit.

Problémem nicméně je, že pan premiér prosazuje politiku, která je velmi unilaterální. On neprosazuje politiku, která by sjednocovala Evropu, která by vedla k silné Severoatlantické alianci, například. Takže jsme svědky prohlášení typu zrušit Frontex nebo snížit mu financování. Pak to bere zpátky, protože pochopil, že to asi nebylo úplně rozumné to říci. Byli jsme svědky té operní diplomacie, kde si může udělat selfíčko s některými světovými lídry. Já mu to samozřejmě přeji, ale pak jsme svědky trapasu, kdy dáváme do Itálie sochu, která je v majetku státu, ještě památkově chráněná. Řada jeho vyjádření k Evropské unii vedla k tomu, že víceméně vyštípal velkého profesionála pana Chmelaře z pozice státního tajemníka. A pak jsme svědky prohlášení, že si vyjel do Ruska. Ale Krym není Rusko! Krym je Ukrajina. Krym je Ukrajina okupovaná Ruskem. To je vždy potřeba neustále zdůrazňovat. Toto se nezměnilo. A pak to jsou ty různé iniciativy, posílat drony do Středomoří nebo hysterická podpora Maďarska. Podle mého názoru toto není sebevědomá zahraniční politika. Taková, která by kultivovala Evropskou unii a mezinárodní prostředí, které Česká republika potřebuje k tomu, aby obstála ve světě, abychom zůstali jako demokratický a svobodný stát.

Co se týče obrany, tak já kvituji, že po čtyřech a půl letech hnutí ANO konečně nominovalo na post ministra obrany člověka, který je nejen kompetentní, ale nejede jenom tu mediální linku, ale snad odvádí i nějakou práci. Nicméně se musím ptát, co dělá vláda České republiky jako celek pro obranu České republiky. Co dělá jako celek? Ten kontext je takový, že jsme součástí hybridní války, neustálého kybernetického konfliktu, jsme pod útokem dezinformačních kampaní. Připomínám novičok, neustále, to se stále nedořešilo, tato kauza. To je nedořešené. A jsme pod vlivem různých vlivových operací ze zahraničí, především z Ruska a Číny. A jak na to reaguje naše vláda? Nárůst rozpočtu na kybernetickou bezpečnost není relevantní. Jednotlivé instituce nemají dostatek finančních prostředků, aby ten problém mohly řešit. To je odpovědnost vlády, ta to měla navrhnout do rozpočtu. Nestalo se tak.

Když se podíváme, jakým způsobem bylo zaváděno GDPR, mohli jsme zde v Parlamentu přijmout některé pozměňovací návrhy, které by to výrazně zjednodušily. Nestalo se tak. Zbytečný zmatek. Ministerstvo zahraničních věcí má vyhackované emaily od Číňanů a od Rusů! Co dělá vláda? Nevíme. Pravděpodobně nic, anebo nám to zatím neřekla. Místo toho se dozvídáme, že na státní návštěvě prezidenta v Číně PPF podepisuje nějakou smlouvu s Huawei. S Huawei, který v jiných civilizovaných zemích, např. v Austrálii, je na hranici toho, aby byl zákaz používání těchto zařízení. Z velmi dobrých bezpečnostních důvodů.

A klíčovým prvkem v době informační války je vzdělaná společnost. Problém je, že pan Andrej Babiš nepotřebuje myslící občany, potřebuje ovce. Takže občanské vzdělávání bylo vykucháno, protože v zájmu holdingu není vést studenty k samostatnosti, kritickému myšlení a zodpovědného občanství.

To je vše realita, které jsme byli za tyto tři měsíce svědky. Dále jsme byli svědky toho, že se vláda pokusila zrušit etickou komisi oceňující protikomunistický odboj, to se naštěstí nestalo. Vidíme, jakým způsobem vládní strany obstruují registr smluv. Možná proto, že se bojí toho, jaké ČEZ nadělal ztráty v Bulharsku. Vidíme, jakým způsobem se politická scéna postavila k platům politiků. Museli jsme svolat mimořádnou schůzi, abychom tento návrh sice vlády minulé prosadili, ale jde to i za touto vládou, koneckonců.

No a jsme svědky jakési prapodivné anabáze s tendrem na stavbu jaderné energie, nových jaderných zdrojů. Usnesení vlády, které dalo Ministerstvu průmyslu a obchodu nějaké úkoly, bylo tedy prodlouženo, takže my vlastně nevíme, v jakém je to stavu, a maximálně máme vyjádření pana premiéra nebo paní ministryně. Nicméně není tedy jasné, jestli to jádro potřebujeme, nebo ne. Víceméně pořád není jasné, kdo to bude platit. A tím pádem není ani jasné, jestli nás vláda náhodou pod tlakem prezidenta nezaprodá na 70 let nějakému nedemokratickému režimu. Protože to je zakázka za 200 miliard, minimálně, na 70 let.

Takže abych to shrnul. Vláda Andreje Babiše je vláda střetu zájmů. Střet zájmů má druhý nejbohatší Čech a premiér v jedné osobě. Střet zájmů má ministr zahraničí, který si chová svého šéfa na dohodu o pracovní činnosti na ministerstvu, eurobrigádníka pana Pocheho. Právní stát trpí, ale moc neznamená nedotknutelnost. Proto budu hlasovat pro nedůvěru této vládě, protože věřím v demokracii a protože tato vláda porušuje své vlastní programové prohlášení.

Zaznělo zde, že se jedná o puč Palermo. Nejedná se o puč Palermo. Jedná se o puč Agrofert. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Vrecionovou a připraví se pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Veronika Vrecionová: Děkuji za slovo. Pěkné začínající odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, páni poslanci. Dovolte mi, abych i já zdůvodnila, proč dnes budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše. Nebudu dále veřejný prostor zamořovat dalšími spekulacemi o rodinné situaci a vztazích pana premiéra ani o zdravotním stavu jeho rodinných příslušníků. To mi ani nepřísluší. Nechci ani detailně rozebírat kroky současné levicové vlády, s nimiž hluboce nesouhlasím. Velmi mi vadí populistické činy vlády, ale chápu, že volby vyhrálo dnes čistě levicové hnutí ANO. Toto dnešní jednání o důvěře, resp. nedůvěře vládě beru však především jako hlasování o nedůvěře v jednu osobu. V premiéra země Andreje Babiše. Beru toto hlasování jako hlasování o tom, zda v čele země má stát člověk zatížený podivnou historií, členstvím v KSČ, pletkami s StB, podivnými podnikatelskými vazbami a aktivitami, snahami o ovlivňování médií, snahami o ovlivňování nezávislého vyšetřování dotačního podvodu. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP