(9.20 hodin)
(pokračuje Fiala)
Sám předseda vlády nám od počátku říká, a tady ho budu citovat, že je to účelovka a že to je kampaň. Dámy a pánové, podotýkám, že předseda vlády tady mluví o policejním vyšetřování, o řízení státních zástupců, o trestním stíhání ze strany orgánů republiky. A ptejme se znovu a se vším pochopením, ale ptejme se znovu: sděluje nám to obviněný, to lze pochopit, anebo nám to říká pan premiér jako premiér? A to pak samozřejmě v každém z nás musí vzbudit vážné obavy o stav našeho státu a vzbuzuje je to i u veřejnosti.
Dámy a pánové, uvědomujeme si opravdu všichni vážnost situace, to, s čím si zde hrajeme, jaké devastační účinky takováto situace může mít? Ne na vládu, ale na vnímání lidí, na víru v právní stát, na důvěru ve státní instituce, na to všechno, co je pro demokracii a pro naši republiku tak nesmírně důležité. A kdo z té větší části lidí, kteří předsedovi vlády nedůvěřují, uvěří tomu, že to všechno bylo podle pravidel, když dojde v kterékoli instanci k zastavení stíhání nebo k osvobozujícímu rozsudku? Kdo? Toto chceme riskovat? Toto všechno, tuto všechnu nedůvěru chceme riskovat? A to máme, dámy a pánové, dnes v rukách a o tom budeme rozhodovat. A kolik lidí v naší republice a za našimi hranicemi uvěří, že šlo prostě jenom o nevinnou náhodu, pokud se rodinný příslušník předsedy vlády odjel rekreovat právě na Krym a náhodou ve společnosti ruského státního občana, protože nikdo vhodnější po ruce nebyl, a pak už tam nebyl ani on a kdo ví, zda tam vlastně byl a kdo tam vlastně byl a proč tam vlastně byl? A mohou občané například věřit řádnému a ničím neovlivněnému výběru policejního prezidenta vládou, v jejímž čele stojí premiér s takovýmto konfliktem zájmů? Mohou tomu občané věřit?
Opakuji znovu, já mám velké pochopení pro životní komplikace, mám velké pochopení i pro složité situace, do kterých se člověk může dostat v rámci své rodiny. A určitě jste si všimli, dámy a pánové, že se tady záměrně vyhýbám jménům, protože my tady dnes nebudeme hlasovat o jménech, ani o zdravotním stavu rodinných příslušníků, ani o maření nebo nemaření vyšetřování. O tom všem nebudeme hlasovat. Budeme hlasovat o ústavní pozici předsedy vlády. To je vážná věc. Dnes rozhodujeme o tom, zda připustíme, zda v nastalé situaci osobních a rodinných problémů a pochybností a otazníků jde o novou přípustnou normu pro ústavní funkci předsedy vlády, že tyto podivné propletence vztahů a osob a tento fantastický svět střetů zájmů považujeme za tolerovatelnou výbavu pro předsedu vlády České republiky. A já jsem přesvědčen, že naší povinností je říci ne, nepovažujeme něco takového za přijatelnou výbavu, nepovažujeme něco takového za normu. Toto se nesmí stát normou pro ústavní pozici předsedy vlády v České republice.
Je absurdní, aby Českou republiku vedl premiér s takovým množstvím problémů. Je nepřijatelné, aby měl takový člověk jakýkoli vliv na chod orgánů činných v trestním řízení. Je nepochopitelné, že toto nevadí koaličním partnerům. Je naivní si myslet, že předseda vlády s těmito osobními tlaky a rodinnými problémy rozumí tomu, v každé situaci, jaký má problém, a že pro něj bude na prvním místě vždy Česká republika a nikoliv stíhaná rodina. Je zbabělé říkat, že za tu situaci může část opozice nebo celá opozice. Je smutné, že se v této věci začínáme podobat některým zemím třetího světa, a je nešťastné, že už rok a půl stále dokola řešíme osobní a trestní problémy premiéra a jeho rodiny.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to jsou hlavní důvody, proč jsme vyzvali předsedu vlády k demisi a proč jsme připraveni vyslovit vládě nedůvěru. Jsme si jisti, že za dané situace je to jediné možné a odpovědné jednání ve prospěch našeho státu. Jediné možné a odpovědné jednání ve prospěch našeho státu, abychom chránili ústavní instituce, abychom udrželi důvěru v právní stát a abychom místo osobních problémů předsedy vlády mohli konečně společně řešit problémy naší země.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Podle informací paní poslankyně Kozlová, jejíž omluvu jsem četl, je přítomna, takže ruší svou omluvu. Omlouvá se paní ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková, neboť zastupuje premiéra na konferenci Digitální Česko za účasti estonského premiéra.
Ještě jsem neotevřel rozpravu a nyní po dohodě vystoupí zástupci jednotlivých poslaneckých klubů podle velikosti, ale s přednostním právem jako první se přihlásil pan premiér Babiš, takže tomu dám slovo. Poté by následovala ta jednotlivá přednostní práva.
Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, předem děkuji, že mi věnujete svůj čas a pozornost. Pochopili jste, co se tady za poslední dva týdny stalo? Pochopili jste, že se tady dva novináři pokusili shodit vládu na základě reportáže, která zneužila mého nemocného syna? Lhali, neověřovali, podsouvali, zamlčovali důležitá fakta, ublížili mé rodině. A někteří z vás na to skočili a skoro dva týdny s nimi rádi tu hru hráli. Nejen vy, ale i média, veřejnoprávní, komerční, všechny možné servery. Novináři mě naháněli jako lovnou zvěř, jako zločince, jako člověka, který nechal unést svého syna. Vzpomeňte si ještě, jakým titulkem byla uvedena celá ta reportáž v pondělí 12. listopadu 2018. Vzpomenete si na to? Slonková a Kubík vypátrali zmizelého Babišova syna. Na svém twitteru tihle nájemní žoldáci kampaně proti Babišovi zase psali, že syn premiéra Babiše hovoří o svém nedobrovolném držení na Krymu. Zmizelého? Jak zmizelého? Česká policie přece věděla, věděla o něm, Interpol o něm věděl. A já jsem za ním byl na návštěvě. A můj syn Andrej Babiš, švýcarský občan - ano, má občanství Švýcarska déle než deset let - byl se svou matkou doma, v bytě, kde žije. Tak jaké nedobrovolné držení? Nedobrovolné držení - to fakt někdo myslí vážně? Doufám, že dnes už všichni chápete, že můj syn byl na Krymu na výletě, kde navíc poznal svou přítelkyni. I to je asi pro někoho problém. Přítelkyni, se kterou je momentálně zasnoubený, a já jsem tomu strašně rád.
Tak já bych chtěl proto na úvod, pokud všichni dobře posloucháte, si položit otázku: jak pracují ti takzvaní investigativní novináři? Já jsem včera poskytl rozhovor Českému rozhlasu a ten rozhovor byl krácen, sestříhán. A proč? No protože takzvaný investigativní novinář Janek Kroupa, který na základě smyšlené reportáže dostal komisařku Věru Jourovou do vězení - a mimochodem bohužel taky její dcera skončila u psychiatra - tak to je přece v pořádku, to že někdo zničí rodinu. Takže zmizelý syn? Lež! Nedobrovolné držení? Taky lež! Jenže tyhle lži to celé udělaly. A tyhle lži měly od začátku jasný cíl - pád vlády. Nepřijde vám to strašné, že se něco takového u nás může stát? Navíc v době, kdy jsem byl na zahraniční cestě v Palermu, čtyři dny jsem byl na cestách a nemohl jsem se hned bránit. I to mi vyčítali. Skandál, reagoval až o 18 hodin později. Proto jsem to celé nazval "puč Palermo".***