(9.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Vše, co má růst, může vyrůst jen z péče a lásky. Každý svou prací na sobě, lidskosti a soucitem stavíme ten společný chrám humanity. Čím více budeme tyto hodnoty uplatňovat sami na sobě, tím méně prostoru zbude pro diktátory a oligarchy. Vyspělá společnost se totiž bez nich obejde. Dokážeme se i bez nich postavit ke svým problémům a problémům všech svých občanů. Od těch nejmenších a nejmladších po ty nejstarší, a to otevřeně, bez předsudků a nenávisti. Přeji nám tedy více spolupráce a méně her na vítěze a poražené.
Sto let republiky si připomínáme jako sto let úsilí o lepší život pro nás pro všechny. A já věřím, a doufám, že nejsem sám, že dalších sto let zvládneme prožít už zcela ve svobodě, bez útlaku jako vzdělaná, svobodná a digitálně propojená společnost. Pravdu každému přejme. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A nyní poprosím, aby za klub SPD vystoupil pan místopředseda Tomio Okamura.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vážení hosté, když připomínáme výročí založení naší Československé republiky, nelze tak bez připomenutí otce zakladatele prezidenta Masaryka, idejí a principů, které do smrti prosazoval. Prezident zakladatel v prvé řadě zdůrazňoval myšlenku: státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Jeho druhé zásadní krédo bylo přesvědčení, že člověčenstvo je organizace z národů, ne ze států. Stát je něco umělého, historického, národ je něco přirozeného.
Boj našich legionářů proti Rakousko-uherské monarchii za národní český a slovenský stát byl národním vlasteneckým bojem. Naši legionáři bojovali a umírali za myšlenku vlastního národního státu, který bude demokratický a sociálně spravedlivý. Pokud kdokoliv z nás chce jakkoliv navazovat nebo ctít oběti mužů a žen, kteří padli za moderní československý stát, musí mít na vědomí, že pokud ctíme oběti všech, kteří za vybudování a následné udržení našeho státu padli, musíme i my bojovat za naše národy, za demokracii a za spravedlnost, a to nejen sociální, ale spravedlnost ve všech oblastech života naší země. Naši legionáři bojovali za suverenitu naší země a pro mne osobně to znamená závazek pro nás všechny potomky a dědice těch, co naši republiku budovali, závaznou povinnost bojovat za suverenitu naší země. Masaryk mimo jiné napsal: Být mezinárodní, neznamená být protinárodní. Věřím, že jako čeští a moravští vlastenci naprosto přirozeně ctíme stejná práva i hrdost všech ostatních národů. Ctíme i právo mít vlastní národní státy v historických hranicích, aniž by to jakkoliv bránilo našemu právu chránit suverenitu našeho národního státu v našich historických hranicích.
Vážené dámy a pánové, kdykoliv budeme přemýšlet o naší zemi, mysleme i na to, jak by naše rozhodnutí a skutky vnímali ti, kdo vymanili naše národy z diktátu mocnářství, které nám po tři staletí kus po kuse ubíralo na suverenitě a pracovalo cíleně na odnárodňování našich národů ve jménu nadnárodního celku. Úctu k naší zemi, k těm, co ji budovali, bychom neměli projevovat jen formálními veřejnými akty, kladením věnců. Buďme čeští a moravští vlastenci v činech, v každodenním životě nejen o výročích a ústy.
Čest a úcta památce těch, kteří za naši republiku, za naše národy bojovali, čest a úcta těm, kteří za naši vlast a její suverenitu položili život. (Potlesk.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a nyní poprosím o vystoupení pana místopředsedu Poslanecké sněmovny pana Vojtěcha Filipa.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, myslím, že jde o velmi slavnostní okamžik a připomenutí 28. října má smysl pro nás pro všechny. Bylo to jen několik málo lidí, kteří měli odvahu v roce 1918 obletět celý svět, objet ty, kteří v té době měli možnost něco rozhodnout, a domluvit se s nimi o tom, že vznikne společný stát Čechů a Slováků. Museli pro to najít dostatečnou politickou podporu a schopnost ho vybudovat. Je potřeba jim za to nejen poděkovat, ale také vzpomenout, že to nebylo nic jednoduchého. Potřebovali jak naše lidi, kteří byli v různých státech světa, potřebovali k tomu Wilsona, potřebovali k tomu Brestlitevský mír, aby si lidé uvědomili, že je možné vybudovat něco nového. A po válečném konfliktu, kterému se říkalo velká válka, teprve později jsme zjistili, že byla první světová, takže následoval další konflikt, najít dostatek schopností na to, aby tento stát vznikl.
Slavíme vznik Československa a slavíme ho jako Česká republika a jsem šťastný, že ho slavíme společně také jako založení Československa i se Slováky. Rozešli jsme se a možná, že je to příklad pro celou Evropu, že i rozvod může být kulturní. Obrečel jsem to v roce 1992, nevzdal jsem se a byl jsem svědkem toho, jak krok za krokem Češi a Slováci byli schopni budovat svou budoucnost vedle sebe jako přátelské národy. Ne každý to dokázal. A tak jsem přesvědčen, že Češi, Moravané, Slezané, Slováci jsou národy, které mají budoucnost v celé Evropě, v celém světě. Máme být na co hrdí, protože jsme dokázali vyrobit od špendlíku až po jadernou elektrárnu cokoliv, co jsme si zamanuli. Je potřeba si neklást malé cíle, ale cíle, které povedou naše národy k tomu, že nejen že nevymizíme, že nebudeme odnárodněni, ale že budeme trvalou součástí světového společenství. Jsem přesvědčen, že na to máme a že to dokážeme, když své půtky budeme řešit tady, ale vždycky český národní zájem kdekoliv za hranicemi našeho státu budeme schopni obhájit.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A nyní předávám slovo místopředsedovi vlády Janu Hamáčkovi.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, sto let je v moderním světě velmi dlouhá doba a od roku 1918 se změnilo opravdu mnoho. Za to století jsme zažili dvě totality, náš stát se proměňoval, jak co se týká velikosti území, tak režimu, něco však ty změny přežilo. Tím něčím je ideál demokracie.
Pokud si tedy máme něco skutečně připomínat z odkazu 28. října 1918, pak je to na prvním městě víra v demokracii. Víra v to, že správa této země patří do rukou lidu, víra, že politické instituce demokracie jsou nadřazeny osobním a partikulárním zájmům, víra v ústavnost, vládu práva a spravedlnost. Víra v solidaritu společenství, víra, že stát má měřit každému stejným metrem bez ohledu na jeho pohlaví, rasu, náboženství či názory. Demokratický ideál, ve který Tomáš Garrigue Masaryk a další zakladatelé našeho státu věřili, pro který pracovali a pro který mnozí naši lidé umírali, je tím, co skutečně tvoří náš stát. Kdyby lidé v tento ideál nevěřili, nebylo by legionářů, nebylo by odbojářů a nebylo by ani dnešních bojovníků na zahraničních misích. ***