(9.10 hodin)
(pokračuje Zeman)

Příklad třetí, tedy předposlední. Nu, je hezké, že máme tolik úředníků. Ne státních zaměstnanců. Státních úředníků, o kterých mluvím. Pokusy snížit jejich počet jsou zatím poněkud neuspokojivé. Možná i proto, že někdy jednotlivé rezorty považují počet svých zaměstnanců za statutární symbol.

Chtěl bych ocenit, že paní ministryně Maláčová učinila první dobrý krok, a sice tím, že zrušila Fond dalšího vzdělávání se 650 zaměstnanci. Nevím, kolegové, kdo z vás kdy o tomto fondu něco slyšel, já tedy ne. Možná, že je to typicky parkinsonovská instituce, která se živí sama sebou. Pan premiér měl pochybnosti, zda těch 650 lidí bude skutečně propuštěno. Paní ministryně mě ujistila, že si nechá 50 a 600 propustí. No ale je pravda jako obvykle někde uprostřed. Oni totiž budou na překážkách a půl roku budou brát část své mzdy, protože služební zákon, který jsem oprávněně vetoval, a vy jste mě přehlasovali, právě brzdí toto propouštění. A myslím si, že je čas se k novele tohoto služebního zákona vrátit.

Zcela poslední příklad je inkluze. Ano, prosím Katku Valachovou, aby se na mě krásně usmála, ale to, co řeknu, ji nepotěší. Před několika lety jsem byl sám voják v poli, který odsuzoval inkluzi, dnes už jsou síly zhruba vyrovnány.

Tak tedy z hlediska státního rozpočtu první nástřel na inkluzi byl jedna miliarda, druhý nástřel dvě miliardy a třetí nástřel čtyři miliardy. Dovoluji si připomenout, že například krajům chybí čtyři miliardy korun na opravy silnic druhé a třetí třídy, což je bezpochyby investiční výdaj. Je inkluze investicí, například investicí do lidí? Dovolím si o tom pochybovat. A protože se blížím k závěru, uvedu vám jenom dva důvody, i když těch důvodů je asi deset.

První důvod je, že ve speciálních třídách či školách je počet žáků s mentálním postižením na učitele dvojnásobně nižší než v normálních třídách, a přitom tam jde o pedagogy se speciální kvalifikací pro tento typ žáků.

Druhý argument, přeskočím těch devět dalších, je ten, že inkludované dítě v normální třídě ztrácí to nejcennější v životě a to je radost z úspěchu. Protože vždycky tam bude poslední, zatímco naopak ve speciální třídě vždy může vyniknout, vždy může být v něčem první a může se z toho radovat.

A kdyby tam to nestačilo, tak poslední věta. Prostudoval jsem si podrobně metodické pokyny Ministerstva školství k inkluzi. Našel jsem tam větu, která zní: "Postižené dítě spolu se svým pedagogickým asistentem má být od ostatních dětí odděleno paravánem." Takže nemám pocit, že paraván by byl efektivním nástrojem socializace inkludovaných dětí, nehledě na to, že místo socializace těmto dětem hrozí spíše šikana. Moje maminka, učitelka, kdysi říkala, že dětská krutost je ta největší a že překonává i krutost dospělých.

Kolegyně poslankyně a kolegové poslanci, byl jsem přítomen zasedání vlády o rozpočtu a udělali mně velikou radost, když vláda hlasovala jednomyslně. A když přitom paní ministryně financí dokázala snížit deficit státního rozpočtu z 50 na 40 miliard korun. Je to manažerské umění jednak paní ministryně a jednak, uznávám, i pana ministerského předsedy.

Na druhé straně nesouhlasím s tím, že ten deficit není tak důležitý jako deficit skutečný, a to ze dvou důvodů. Za prvé, plánovaný deficit je součást zákona. Za druhé, když je deficit příliš veliký, riskujeme, že nároky ministrů výrazně vzrostou směrem k tomu cvičenému foxteriéru. Takže se přimlouvám za to, i když plně uznávám, že důležitější opravdu je reálné pokladní plnění státního rozpočtu, přimlouvám se za to, aby ten plánovaný deficit se i v dalších letech postupně snižoval. Všichni bychom uvítali, kdyby se snižoval rychleji, ale protože jsou pořád ty volby, tak se obávám, že toto snižování by bylo na úkor investic a nikoli na úkor spotřeby.

Smím-li tedy připojit svoji podporu návrhu zákona o státním rozpočtu, činím tak tímto vystoupením a těmito argumenty s tím, že pokud nějakého poslance nebo poslankyni například napadne zrušit výdaje na inkluzi, mám skoro pocit, Katko (k poslankyni Valachové) - už jste omdlela? Ještě ne. Mám skoro pocit, že by se to vyplatilo nikoli pouze z hlediska rozpočtu, ale i z hlediska argumentů, které jsem uvedl.

Milé kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, zcela závěrem svého vystoupení si vám dovoluji popřát klidné a pohodové Vánoce, šťastný a veselý nový rok, a to i nepřítomnému Miroslavu Kalouskovi.

Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk a hlasy ze sálu, že zmíněný poslanec je přítomen.)

On tam je? Omlouvám se, přehlédl jsem se. Domníval jsem se, že Mirek sedí ve střední řadě lavic, a nyní vidím, že se přesunul na tento okraj. Právě proto mu pro jistotu přeji ještě jednou.

Na shledanou. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu prezidentu republiky. (Přítomní povstávají, pan prezident odchází ze sálu.) ***




Přihlásit/registrovat se do ISP