(11.00 hodin)
(pokračuje Luzar)

Nyní podrobně k věcem, které v tom zákoně jsou, a budu rád, když v průběhu projednávání budou ti, kteří tento zákon tvořili, připraveni na podněty odpovídat, popřípadě si udělají poznámky k připomínkám a budou ochotni nám tyto připomínky v průběhu projednávání na výboru vysvětlit.

V prvé řadě chci říci, že je zajímavé, a doporučuji všem, abyste se seznámili s analýzou, která je součástí tohoto zákona, ten zákon sám o sobě není příliš obsáhlý, ale ta analýza ano, a když si přečtete tu analýzu, tak zjistíte, že vypořádávání připomínek, které k tomu jsou, je dle mého názoru vedeno jedním motivem, to znamená uspokojit skoro všechny a dostat to do stavu přijatelnosti. Tím se dle mého názoru předkladatel do pasti vlastních ústupků a zavedl do toho návrhu věci, které se navzájem vylučují, popřípadě nejsou vůbec objasněny. (V sále je obrovský trvalý hluk.)

Jak už tady zaznělo, začíná to už tím § 6 v návrhu, to jsou ty výjimky z povinnosti posuzování slučitelnosti údajů, kdy tady mám právě poznámku... Třeba to vymáhání soukromoprávních nároků a podobně, které je tady napsáno, by vyžadovalo vysvětlení, čeho všeho se to vlastně bude v tom důsledku týkat, protože pojem "soukromoprávní nároky" vlastně je všeobjímající a činí dle mého názoru problém.

V § 11 jsou omezení některých práv a povinností. Tady chci upozornit vás všechny na jeden problém, který považuji za velice důležitý a který se prolíná celým tím zákonem. Chybí mi tu absolutně pojmenování jednoho fenoménu sběru dat, a to je politické strany a hnutí. Osobně si myslím, a v tom duchu bych na vás apeloval a případně v rámci pozměňovacích návrhů, abychom do tohoto zákona dopracovali, je přístup politických stran a hnutí k ochraně osobních údajů. Když si uvědomíte, a všichni jsme členové politické strany nebo hnutí, co to znamená v praxi, kolik evidencí vedeme, a teď nehovořím o centrální evidenci členů, hovořím o evidenci základních organizací, hovořím o evidenci v různých stupních politických stran a hnutí, tak zjistíme, že to jsou nepřeberná množství dat, a když se podíváte na právo zapomenout, které tady je obsaženo, tak nejsem vůbec přesvědčen, jak jsme toto schopni v rámci politické strany zrealizovat. Když přijde člen, rok bude členem vaší strany a potom řekne "já vystupuji", což se běžně stává, a dodá k tomu "a mám právo být zapomenut". Tady sice v tom zákoně se hovoří o tom, že to můžete provést označením. Teď je otázka, jak označíte třeba volební plakáty, které někde budou. Může být postižen, když se někde objeví plakát, na kterém ten člověk ještě je, protože byl členem, ale má právo zapomenut, a vy můžete dostat obrovskou sankci? Kdo to bude kontrolovat? Nebo jak to bude realizováno v praxi? Proto bych se velice přimlouval za to, aby předkladatel z vlastní iniciativy zapracoval do výjimek právě politické strany a hnutí zvlášť, když mu je to v tom nařízení umožněno, protože tam se může zohlednit ten veřejný zájem. A já si myslím, že slučování v politických stranách a hnutích je právě oním veřejným zájmem, který by měl být chráněn, jinými slovy, politické strany a hnutí by měly být ve výjimkách právě tady z tohoto zákona uvedeny implicitně. (Přetrvávající hluk v sále.)

Další věc, která se týká a která bude vyvolávat asi debatu, je díl dva - zpracování osobních údajů prováděné pro novinářské účely nebo pro účely akademického, uměleckého nebo literárního projevu. Tady chci upozornit na to, že si předkladatel ulehčil práci. On věděl, že bude muset zohledňovat, a už to tady také zaznělo, dvě ústavní práva proti sobě, tak to vyřešil tím, že řekl: milý svaze autorský, milí zástupci těchto organizací, je tady směrnice, napište si výjimku. On to v textu přiznává, že díl dvě je vlastně výtvorem právě těch, kterých se měl dotýkat. A výsledkem tady tohoto je, že mají absolutní osvobození od nějaké povinnosti vůči úřadu, který vznikne na kontrolu dodržování ochrany osobních údajů. Nemám až tak nic proti tomu - ochrana dat, zdrojů atd. Ale když se podíváte na ten rozsah oprávnění shromažďovat data, tak jsou to absolutně všechna data, která jsou obzvlášť chráněna zákony od genetické informace, od pohlaví, nevím, od všeho možného, mají výjimku. Dokonce nemusí ani sdělovat úřadu, že něco takového vůbec sbírají a dělají.

Říká se, že to je právě to právo na ochranu údajů, hlavně novináři tady tuto možnost mají. Až tak dalece bych s tím nepolemizoval, pokud bych měl jistotu, a ten zákon na to vůbec nepamatuje, jak je to s tou ochranou vůči zaměstnavateli novináře. S tím on vůbec nepočítá. On říká ano, novinář má právo ke zveřejňování svých článků a sběru informací, tato data sbírat. Nemusí uvádět autora, může chránit zdroje, toto všechno tento zákon opatřuje. Ale on je zaměstnanec. Ten novinář ta data eviduje na nějakém technickém záznamu, to znamená obvykle na notebooku. Ale ten notebook už je vlastnictvím třeba té redakce. Když novinář z redakce odejde, a fluktuace u novinářů je také velká, kde ta data skončí? Zůstanou k dispozici na serverech těch novin? A jak s nimi bude dále nakládat? Tato oblast tady vůbec není vyřešena. A dle mého názoru ta data, která si ten novinář samozřejmě odnese, protože jsou jeho, on si je posbíral, pořídil, zůstávají duplicitně umístěna někde, ale též podléhají té ochraně. Ale tam už by neměla podléhat té ochraně, protože už nesouvisí s přímým výkonem chráněným Ústavou, že novinář má právo si ta data pohlídat. Jinými slovy se dostáváme do toho, že tady budou instituce, mediální domy, když to nazvu v širokém slova smyslu, které budou mít obrovské databáze, historicky posbírané, které jednotliví novináři, kteří pro ně kdy pracovali, posbírají, ale absolutně bez kontroly a budou moci je dále využívat.

Čili tady bych doporučoval, aby se tento zákon v tomto duchu změnil a svoboda zůstala na ty jednotlivce. Ano, jsi novinář, máš tu svobodu, ale už ne tvůj zaměstnavatel, který ta data sbírá, ten by tu povinnost měl mít, když už ten novinář třeba pro něho nepracuje, popřípadě by měl zabezpečit a úřad by měl zkontrolovat, že data, která konkrétní novinář sbíral ke své práci, vymazal. Toto je vůbec neřešená oblast v tomto zákoně a považuji to za docela závažnou věc v rámci výjimek.

O výmazu už jsem hovořil. A v § 27 bodu 3 se hovoří: "Namísto opravy nebo výmazu osobních údajů může spravující orgán omezit zpracování osobních údajů jejich zvláštním označením." To je ta možnost, kterou jsem hovořil k politickým stranám, že byste měli mít možnost označit v nějaké databázi. Ale vy to nejste schopni zabezpečit. Politická strana tím, jak je rozšířená, jak je roztahaná, nejste schopni vy zabezpečit, aby ta data byla aktualizována tak, že v nějakém městě představitel politické strany nebo kdokoli, kdo sbírá tato data, je schopen toto označení provést. Proto bych doporučoval, aby se doplnilo do tohoto bodu "je-li to možno technicky provést", to znamená, aby tam byla výjimka, že ten, který ta data má a má povinnost označit nebo vymazat údaje, to měl povinnost udělat, pokud je technicky schopen toto provést. Když se mu prokáže, že to byl technicky schopen provést, tak samozřejmě spadá pod sankce úřadu, ale on nemusí být v dosažitelných možnostech techniky a vývoje společnosti prostě vůbec schopen toto provést, aby se někde neobjevila nějaká databáze, ve které by ti lidé byli, a na základě toho mohli být sankcionováni. A teď vůbec předesílám to, že takové databáze by mohly být vytvářeny úmyslně, aby později mohly být zneužívány vůči tomu, kdo je vytvářel. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP