(16.00 hodin)
(pokračuje Vondráček)

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 38/2008 Sb., o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, a o poskytování technické pomoci s tímto zbožím související, a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 68."

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takto přednesené usnesení? Omlouvám se, ale toto hlasování prohlásím za zmatečné. Zaregistroval jsem od paní kolegyně návrh na odhlášení. Je to hlasování o zákonu, takže samozřejmě vyhovím a poprosím vás, abyste se přihlásili znovu svými identifikačními kartami...

Tak. Usnesení znova číst nebudu, všichni víme, o čem hlasujeme.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přednesené usnesení. Kdo je proti?

Jedná se o hlasování číslo 96. Přihlášeno je 149 poslanců, pro 137, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas a projednávání zákona končí.

 

Děkuji. Končím tento bod a současně předávám řízení schůze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Hezké odpoledne. Budeme pokračovat bodem

 

25.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 71/ - prvé čtení

Z pověření vlády tento návrh uvede pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych stručně uvedl podle mého názoru velmi důležitou novelu insolvenčního zákona, která již byla předložena do minulé Sněmovny a je znovu beze změny předkládána i do Sněmovny této.

Nejprve co ta novela není. Tato novela není návrhem dluhové amnestie, to znamená něčeho, co by jednorázově odpustilo dluhy lidem, kteří je nezaplatili. Tato novela není dokonce ani nulovou variantou, tedy že by se po uplynutí nějaké doby někdo zbavil svých dluhů, aniž by cokoliv zaplatil.

Čím tato novela je? Tato novela je potřebnou, tolik potřebnou šancí, druhou šancí pro lidi, kteří ať už vlastní vinou, nebo z nějaké externí příčiny upadli do dluhové pasti. Tedy do situace, kdy při vynaložení veškerého úsilí nejsou nikdy schopni zastavit nárůst svých dluhů, natožpak tyto dluhy splatit, a dnes jsou tedy odsouzeni k de facto ekonomické smrti, k tomu, že doživotně budou stát mimo právo, mimo oficiální ekonomiku, protože jakýkoliv vstup zpět do oficiální ekonomiky se trestá tím, že všechen majetek, který se u nich objeví, je jim sebrán, aniž by se to jakkoliv pozitivně projevilo na výši jejich dluhu.

Co těmto lidem nabízíme touto novelou? Není to žádný zázrak, dámy a pánové. Není to nic, na co by se někdo těšil, jak tak občas slýchám. Nabízíme jim, že dojde ke zpeněžení jejich zbytného majetku a potom budou muset sedm let usilovat o uspokojení svých věřitelů, vynaložit při tom veškeré úsilí, které lze po dlužníkovi spravedlivě požadovat pod kontrolou insolvenčního správce, a po těch sedm let tedy všechno, kromě takzvaného nezabavitelného minima, které se pohybuje podle situace mezi šesti a devíti tisíci korunami měsíčně, odvádět insolvenčnímu správci, aby ten z toho hradil dluhy věřitelům. Pokud to učiní a těch sedm let budou splácet, tak po těchto sedmi krušných letech jim zanikne zbytek dluhu.

Dámy a pánové, jak už jsem řekl, není to nulová varianta. Ti lidé nejenom že budou muset vždycky, aby vůbec splnili ty podmínky, splatit alespoň odměnu toho insolvenčního správce a jiné náklady toho řízení a přednostní pohledávky, kterými jsou pohledávky z výživného, ale tím, jak jsou nastaveny ty úhrady k tomu, kolik je u nás třeba minimální mzda, je zřejmé, že každý, kdo bude pobírat byť jen minimální mzdu, tak vždycky něco těm věřitelům zaplatí. Jenom to něco nebude limitováno žádným procentem směrem k jistině. Takové řešení, a to v mnohem mírnější podobě k dlužníkům, zná nejen celá Evropa, ale zná ho i Amerika. Poslední země, kde měli nějakou hranici procentního uspokojení věřitelů, bylo Rakousko. Rakousko ji loni zrušilo. Žádná z těchto nesčetných zemí nehlásí žádné problémy, o kterých u nás v té veřejné debatě slýcháme - o jakémsi morálním hazardu nebo masovém zneužívání něčeho takového.

Ostatně zkušenosti s tou dnešní úpravou, kdy podmínkou vstupu do oddlužení je pravděpodobnost, že splatíte alespoň 30 % pohledávek, ukazují, že ta úprava není nijak zásadně zneužívána, protože jenom přibližně 10 % dlužníků, kteří do toho dnešního procesu vstoupí, tak také splatí těch 30 %. Ti ostatní, 90 % těch ostatních, splatí více, a často podstatně více, než je těch 30 %. Takže je zřejmé, že se ti dlužníci skutečně snaží splatit, kolik mohou. Neexistuje žádný důvod, proč by se to s novou úpravou mělo změnit.

Dámy a pánové, předpokládám, že teď bude nějaká debata. Já se k tomu případně ještě také vyjádřím. Ale moc vás prosím ve jménu všech těch, kteří dnes nemají žádnou perspektivu, propusťte tento zákon do druhého čtení. Můžeme koneckonců ve výborech ještě řadu parametrů toho zákona případně upravit. Ale ti lidé si nějakou šanci zaslouží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu ministrovi. Prosím pana zpravodaje, kterým je pan poslanec Chvojka. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP