(16.20 hodin)
(pokračuje Němcová)
Dostáváme se k sedmému pevně zařazenému odpolednímu bodu, kterým je bod
77.
Návrh poslanců Radima Chytky, Břetislava Petra, Aleny Páralové
a Ivo Vykydala na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon
/sněmovní tisk 1136/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1136/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Radim Chytka.
Poslanec Radim Chytka: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, když vás zde ráno náš kolega Ivo Vykydal přesvědčoval, abychom pevně zařadili tento bod na naše odpolední jednání, slíbil vám, že tato materie nebude nijak dlouhá. Pokusím se tento slib daný za předkladatele naplnit. Tato novela je opravdu drobnou novelou školského zákona a týká se jednoho slova, chcete-li číslovky. O co jde?
Náš právní řád umožňuje všem dětem, mladistvým a studentům studovat do dosažení hranice 26 let, a to s veškerou podporou a výhodami pro tyto studenty, případně pro jejich rodiče. S přijetím nového školského zákona však byla opomenuta jedna skupinka studujících a to jsou převážně mentálně postižené děti. Těmto dětem nový školský zákon umožňuje studium pouze do 20 let. Snažíme se touto novelou školského zákona toto opomenutí napravit a upravujeme hranici opět na hranici 26 let.
Důvody jsou jednoduché a jsou dva. Především děti, které studují ve speciálních školách, jde o speciální školy pro mentálně postižené, případně speciální školy pro kombinované vady, ve školách se naučí mnoho věcí, které mohou použít ve svém dalším životě. Kromě toho mnoho z nich je velice talentovaných. Divili bychom se, jaká výtvarná díla opouštějí tyto specializované školy. Druhým důvodem je samozřejmě snaha myslet také na rodiče těchto postižených dětí. Postižené děti nemohou zůstat bez dozoru doma. Z toho důvodu, pokud mohou pravidelně docházet do školy od pondělí do pátku, rodič může pracovat, může se dostat do jiného kolektivu, přijít na jiné myšlenky a také si přivydělat nějakou korunu. Myslím si, že v tomto případě pro rodiny s mentálně postiženými dětmi je každá koruna dobrá.
Z těchto dvou důvodů navrhujeme, aby byla tato možnost dětí studovat v těchto speciálních školách na hranici věku 26 let umožněna, s tím, že je tam síto. Není to automatické. V návrhu je ponecháno, že ředitel školy může pokračování povolit. Nejde o automatické pokračování ve studiu, ale o studium se souhlasem ředitele školy.
Vážené dámy a pánové, děkuji za podporu tohoto návrhu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Radimu Chytkovi. Prosím o slovo zpravodaje pro první čtení pana poslance Eduarda Zemana. Prosím, pane kolego.
Poslanec Eduard Zeman: Dámy a pánové, v tomto okamžiku bych chtěl odkázat na zprávu, která k tomu je, a na stanovisko vlády. Podotýkám dopředu, že nebudu rozhodně navrhovat, abychom nepustili tento návrh zákona do druhého čtení. Jen bych chtěl, abyste si uvědomili, že se tady nebavíme o dětech, ale o relativně dospělých lidech. Dvacet šest let není dětství. Bavíme se tady v tomto okamžiku o 128 osobách v této republice.
To podstatné přede mnou řekl zástupce navrhovatele. Řekl dokonce věci, které bych nečekal, že řekne. Mluvil nechtěně proti tomuto návrhu. Tato záležitost není otázka vzdělávání, je to otázka sociální. Hluboce souhlasím s tím, že by stát měl v tomto konat a umožnit rodičům takto postižených dětí, aby o ně bylo postaráno, aby je měli kam přes den poslat, aby jim byla věnována péče. Znovu opakuji - nebudu rozhodně navrhovat, aby byl tento zákon zamítnut. Jsem pro to, aby byl postoupen do druhého čtení. Jen vás chci upozornit, že řešíme špatnou kauzu, protože tato věc je sociální, a nikoli vzdělávací. Přesto jako zpravodaj nemohu jinak než říci - ano, pusťme to do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. O slovo se hlásí pan kolega Janeček. Zároveň předávám řízení schůze panu místopředsedovi Vojtěchu Filipovi.
Poslanec Josef Janeček: Ono to má dvě vrstvy. Není to otázka sociální, je to otázka integrační. Vzdělání umožňuje lepší integraci těchto osob do společnosti. Je to prevence před určitým jevem, kterému se říká sociální vyloučení. Velmi dobře si uvědomuji, jak složitá je to materie. Také se k tomu přikláním a děkuji panu zpravodaji, že podporuje propuštění do dalšího čtení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám žádnou písemnou přihlášku, ale vidím přihlášku paní poslankyně Páralové. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi vrátit se k historii.
Dne 7. 4. 2005 jsme všichni do našich mailových schránek dostali následující dopis: Dobrý den, obracím se na vás se žádostí o pomoc. Minulý týden jsme se s dalšími rodiči dozvěděli, že naše děti musí ukončit povinnou školní docházku, protože nový školský zákon neumožňuje dokončit povinnou školní docházku postiženým dětem starším 20 let. Můj syn je ve středním stupni pomocné školy a vzhledem k tomu, že mu v srpnu bude 20 let, musí školu opustit. Nejsme sami, které zákon tímto způsobem diskriminuje. Dříve byly děti osvobozeny od povinné školní docházky, tak nastoupily do školy mnohem později a nemohou ukončit v nově vyhlášeném časovém limitu školu. - Ta paní se na nás obrátila, abychom iniciovali změnu školského zákona. Když se projednávala novela školského zákona, uplatnila jsem pozměňovací návrh dne 16. června 2005 tak, aby děti mohly nastoupit v září 2005 do školy.
Jiná maminka mi psala: Pokud tyto děti budou muset školu opustit, zhroutí se jim celý smysl života, který jim docházka do školy mezi ostatní spolužáky každý den dávala. Ztratí se jim jistoty, které měly, ztratí se jim celý režim dne, který je pro tyto děti velmi nutný. Neumím si opravdu představit, co bude s těmito dětmi od září 2005, co s nimi budeme doma dělat.
***