(10.10 hodin)
(pokračuje Palas)
My jsme zvýšili kvótu oproti původnímu návrhu o sto procent a dali jsme možnost našim výrobcům vyrábět v maximální míře a mně to velmi cení. Myslím si, že neméně významná, i politicky významná, je také určitá ochrana, které jsme docílili u Budvaru a u dalších tradičních výrobků vyráběných u nás v České republice.
Takže prosím vás, nechme těchto jalových řečí a pojďme se podívat do budoucnosti, pojďme se dívat na to, jak budeme realizovat to, co jsme vydobyli. To před námi stojí. Takže dámy a pánové, vyhrňme si rukávy a pojďme do práce!
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji ministrovi zemědělství panu Jaroslavu Palasovi. Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf, připraví se pan poslanec Vilém Holáň a poté pan poslanec Jaroslav Pešán. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, já si myslím, že tato příležitost by neměla být půdou pro emocionální výlevy, ale příležitostí k tomu, abychom přemýšleli nahlas spolu. Jde o příliš vážné věci, než aby jedna nebo druhá strana se dopouštěla určitých populistických triků. Především řeknu pár slov o věcech, kde souhlasím jak s panem ministerským předsedou, tak s ministrem zahraničních věcí.
Ano, myslím si, že velkou hodnotou konstrukce Evropské unie je mír. Mír, který byl dlouhou dobu něčím opomíjeným a je klíčovou věcí z hlediska strategie přežití lidstva. Evropa může dát příklad celému světu, že konflikty lze odstranit a že 21. století se může bez této nechutné záležitosti, která připomíná ty nejhorší stránky dějin, obejít.
Stejně tak si myslím, že velice důležitou věcí je dívat se do budoucna. To tady zdůraznil ministr zahraničních věcí. Já s ním vřele souhlasím. Ano, musíme se bavit o tom, jak pomoci republice se integrovat do evropského rámce, jak pomoci občanům, aby zvládli tento proces. Já si myslím, že toto bude teď víc a víc těžiště pozornosti politiků, kteří myslí věc evropské integrace vážně.
Souhlasím také s tím, co ministerský předseda řekl při citaci z Masaryka. Masaryk pravil, že státy se udržují těmi myšlenkami, na základě kterých vznikly. V případě Československa tou myšlenkou bylo to, že obyčejní lidé musí dostat větší díl skutečných občanských a lidských práv. Tato myšlenka lidské emancipace byla u základů Československa, jak Masaryk konstatoval ve svém díle Světová revoluce. A samozřejmě na to navazoval také Beneš po mnichovské krizi, když zdůrazňoval, že nebyla poražena myšlenka demokracie, ale jenom jedna její dobová forma a že v zájmu budoucnosti je třeba koncept demokracie obohatit o sociální práva, a mluvil o demokracii socializující. Konstrukce Evropy vyžaduje úvahy o novém typu demokracie, lepším typu demokracie, a samozřejmě ta konfrontace s dnešní evropskou skutečností by neměla být tedy podnětem k nějakým depresím a rezignaci, ale naopak k tomu, abychom hledali náročnější a hlubší podobu evropské demokracie.
A teď se podívám na některé věci, na které se domnívám, že pohled vlády by mohl být hlubší a obsažnější. Myslím si, že čím méně bude takového oficiózního optimismu, tím bude lépe, abychom mohli skutečně tu situaci, která se rýsuje, zvládnout. Nebudu tady mluvit na základě Kunderova Žertu, čím páchne optimismus, to by bylo možná troufalé, ale dovolím si říci, že hrozí Evropské unii nebezpečí, které vlastně bylo spojeno s kteroukoliv velkou myšlenkou v minulosti. Nebezpečí pro tyto myšlenky bylo v okamžiku, kdy se myšlenka, idea, ztotožňovala s institucí. A dnes bych řekl, že toto je záležitost, která hrozí právě Evropské unii. Když se říká obrazně, že vlády jsou ty plachty a národy jsou ten vítr, který dává sílu těm lodím, opírá se do plachet, tak současná podoba Evropské unie, kterou bych nazval institucionální sklerózou, tak může vést k tomu, že Evropská unie sice bude lodí s plachtami, ale bez toho větru, který by ji poháněl. Protože ta institucionální skleróza vede k odcizení od zájmů běžných občanů. To ukazuje, jak dnes jsou třeba volby v Evropské unii málo navštěvované, jak dokonce je to i v těch kandidátských zemích nebo v těch členských zemích, bývalých kandidátských zemích, které měly výrazný prospěch z integrace, jako jsou třeba země na Pyrenejském poloostrově.
Myslím si, že je také třeba při úvahách o té institucionální skleróze říci, že nejvíc zavinili ne malí členové, ale velcí hráči. Velcí hráči jsou dnes problémem Evropské unie a pakt stability umrtvil řekl bych pružnější přístup k disponibilním finančním prostředkům.
Já bych v této souvislosti chtěl také se podívat na to, co říkal pan ministerský předseda o konstrukci Evropské unie. Myslím si, že jestli se má v této věci něco stát, nové členské země, mezi které se zařadíme snad i my, by se měly přičinit o to, aby se vážně začalo diskutovat o kritériích konvergence. Kritéria konvergence brání tomu, aby se skutečně překonalo rozdělení Evropy. Jestliže mluvil pan ministerský předseda o tom, že konec studené války byl překonáním rozdělení Evropy, to skutečné rozdělení Evropy stále trvá, trvá v ekonomickém smyslu, kdy kritéria konvergence nevedou ke sjednocení evropského prostoru, ale vedou naopak k jeho tříštění, k tomu, že se vytváří tvrdé jádro a několik druhů periférií. A to je základem úvah o vícerychlostní Evropě nebo o tom, s čím operovali Dánové, to znamená o myšlence flexibilního členství.
Chtěl bych říci, že materiál, který tady je, tedy v něm absentuje právě ten zřetel směrem k budoucnosti, o kterém mluvil pan ministr zahraničních věcí. Nejenom to, že tedy země, jako je naše, by měla brát vážně potřeby socializace evropského projektu, jak to rýsují některé dokumenty včetně Lisabonské agendy. Lisabonská agenda je věc, kterou z naší strany silně podporujeme. Myslíme si, že to je právě ten směr, kterým by se Evropská unie měla ubírat, ale zatím je odsunuta do pozadí. Ale také jsme nevycházeli, jak se zdá, při těch jednáních z analýzy vlastních potřeb a možností. Například: Je jasné, že Česká republika, její budoucnost závisí na efektivním začlenění do mezinárodní dělby práce. Jaké jsou komparativní výhody České republiky z tohoto pohledu? Jak vlastně ta definice komparativních výhod se promítla do celého vyjednávacího procesu? Já jsem jak tedy z předloženého materiálu, tak i z opakovaných konzultací s panem státním tajemníkem nezískal dojem, že taková definice komparativních výhod prostě byla provedena a že je tady nějaká vize, nějaká perspektiva začlenění České republiky do mezinárodní dělby práce.
***