(11.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Pan Jaroslav Bureš byl nepochybně vynikající ministr, osvědčil se na svém postu a zanechal po sobě respekt vůči tomu, co v té krátké době vykonal. Ale v době prezidentské kandidatury řekl bych spíše vypovídal o sobě tím, o čem mlčel, než tím, o čem mluvil. Domnívám se, že to ale nebylo ono masarykovské vědoucí mlčení, o kterém tak pěkně hovořil Karel Čapek.
Chtěl bych říci, že tedy u každého z kandidátů lze nalézt přednosti, vynikající schopnosti - já například respektuji výrok, který je ve velice zkratkovité podobě charakteristický pro Václava Klause, když řekl, že odmítá, aby národ byl chápán přes prizma Sarajeva, tím nemyslel převrat v jeho vlastní straně, ale násilí, které se odehrávalo na půdě bývalé Jugoslávie - ale domnívám se, že není důležité, jakou politickou orientaci budoucí prezident bude mít.
Já nesdílím varování, které tu vyslovil Václav Klaus, že jestliže je jakoby levicová vláda, o čemž je možné vést spory, bylo by špatné mít levicového prezidenta. Důležité je, aby to byl prezident, který bude schopný naslouchat, který bude schopný vést dialog a který ale bude také schopný mít takovou rozlišovací pohotovost, aby některé negativní jevy ze společnosti dokázal poznat a eliminovat.
Připomenu jednu takovou věc z historie našeho prezidentského úřadu. Nepochybně Masaryk nebyl ani světec, ani mu nelze vytknout nezájem o ženy, ani nelze hovořit o tom, že by byl asketou a suchopárným patronem, ale když se objevila lihová aféra v naší zemi, do které byl zapleten i tehdejší předseda Senátu - tím nic nenaznačuji vůči ctihodným kolegům z horní komory našeho Parlamentu - tak Masaryk nereagoval nějakými emotivními projevy, ale stačilo, aby na novoroční setkání s politiky na Pražském hradě nepozval Karla Práška, a on musel odstoupit, protože autorita prezidenta republiky byla prostě taková.
Dnes, v situaci, která existovala do dnešní volby, nepozvání na Hrad neznamenalo nic. Já bych chtěl, abychom se dočkali chvíle, kdy nepozvání nebo pozvání na Hrad bude mít také i určitý morální a hodnotící význam.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám děkuji, pane poslanče. Udílím slovo panu poslanci Milanu Urbanovi. Připraví se Mirek Topolánek.
Poslanec Milan Urban: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně senátorky, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové senátoři, kolegové poslanci. Dovolte mi, abych velmi krátce konstatoval, že česká sociální demokracie navrhuje Jaroslava Bureše s plnou vážností na kandidáta na prezidenta České republiky. Jsem přesvědčen o tom, že každý nominovaný kandidát, každý budoucí prezident, musí umět vystupovat a mluvit sám za sebe. Nebudu zde tedy popisovat a vracet se k jeho charakterovým vlastnostem, k jeho politickým či společenským názorům, neboť Jaroslav Bureš tak učinil jak dnes, tak v minulosti.
Za ještě méně důstojné bych považoval vyjadřovat se k ostatním kandidátům.
Jaroslava Bureše považujeme za dobrého prezidenta pro Českou republiku. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím místopředsedu Senátu Mirka Topolánka. Připraví se senátor František Mezihorák.
Senátor Mirek Topolánek: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážené paní poslankyně, vážení páni senátoři, vážení páni poslanci. Kluby poslanců Občanské demokratické strany v Poslanecké sněmovně a senátorů téže strany v Senátu společně navrhly Václava Klause jako svého kandidáta na úřad prezidenta České republiky. V podstatě touto větou bych mohl naše doporučení zahájit a ukončit. Za třináct let svého působení ve vrcholné politice náš kandidát řekl svou prací sám o sobě a jinými o něm bylo řečeno a napsáno nesčetněkrát více než o kterémkoliv jiném českém politikovi. Celý náš polistopadový vývoj a celá česká transformace jsou tak či onak neodmyslitelně spojeny s jeho jménem a poznamenány jeho politickým působením. Dovolte mi nicméně několika stručnými větami ozřejmit důvody, které nás vedly k přesvědčení - a snad přesvědčí i vás - že Václav Klaus je pro prezidentský úřad mimořádně vhodnou osobou.
Profesor Klaus je nejen člověkem s nadprůměrnou schopností pracovního nasazení, s houževnatostí a pílí, jak se sluší na dobrého prezidenta. Je to člověk hluboké a všestranné erudice, s výjimečným světovým rozhledem a politickým instinktem, jak se sluší na dobrého prezidenta. Je to člověk, který je doma na všech mezinárodních parketách, ceněný řečník na všech mezinárodních fórech a respektovaný účastník složitých diplomatických jednání. Své schopnosti vyjednavače prokázal i v tak složitých případech, jakými byly dělení federace, česko-německá deklarace nebo přístupová jednání s NATO. Ve všech případech cílevědomě a úporně bránil a ubránil zájmy české společnosti.
V domácích politických poměrech se Václav Klaus vyznačoval zdůrazněnou politickou korektností, smyslem pro fair play, čitelností, úctou k danému slovu, psaným nebo ústním dohodám, respektem k právu každého na odlišné politické názory, což nepochybně my všichni očekáváme i od budoucího prezidenta.
Václav Klaus vždy podporoval a prosazoval svobodnou soutěž politických stran, parlamentní demokracii a respektoval výsledky voleb. Právě tyto kvality jsou nejlepší zárukou toho, že Václav Klaus nebude prezidentem úzkoprse stranickým a ideologicky zaťatým.
V neposlední řadě Václav Klaus je bytostně zakořeněn v českém prostředí. Nikdy se nesnažil být ředitelem všehomíra, ale českým politikem. Celé jeho politické počínání doma i v zahraničí vychází z jediné priority - a tou jsou zájmy českého státu, které nadřazuje zájmům osobním a stranickým. Svůj osobní úspěch vždy poměřuje úspěchem České republiky.
Dovolte mi prosím použít trochu archaického výrazu - Václav Klaus je to, čemu se říkalo dobrý český vlastenec. V dnešním komplikovaném světě tato vlastnost určitě nebude na škodu ani budoucímu prezidentovi České republiky.
Václav Havel kdysi vyjádřil obavu, aby se příštím prezidentem nestal nějaký zasloužilý profesor egyptologie, který nakonec bude zvolen jen proto, že nikdy nikomu nevadil a nikdy nikoho nenaštval.
***