(16.40 hodin)
(pokračuje Brožík)
Není námitek. Konstatuji, že jsme lhůtu pro projednávání tohoto návrhu zákona prodloužili o 20 dní. Končím prvé čtení sněmovního tisku 1193, končím projednávání bodu 93.
Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je bod 95. O slovo se hlásí pan poslanec František Vnouček, zřejmě s procedurálním návrhem.
Poslanec František Vnouček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám procedurální návrh - zařadit projednávání bodu č. 158, sněmovní tisk 1007, třetí čtení, na středu 13. února odpoledne po pevně zařazených bodech.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, já vás musím upozornit, že na středu nemáme žádné pevně zařazené body odpoledne. To znamená, že bychom to museli zařadit jako první bod odpoledního projednávání v rámci třetích čtení. Vím, že důvodem je neúčast zpravodaje k tomuto tisku ve čtvrtek, kdy by podle programu tento návrh přišel k hlasování.
Pan poslanec Němec chce odhlásit.
Budeme tedy hlasovat o procedurálním návrhu na pevné zařazení třetího čtení bodu 158, kterým je poslanecký návrh o silniční dopravě, kde je předkladatel pan Pavel Němec a zpravodaj František Vnouček, na středu ve 14.00, resp. po polední přestávce.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 436 z přítomných 165 poslanců pro 94, proti 21. Návrh byl přijat.
Znamená to, že na středu po polední přestávce jako první bod zařazujeme bod č. 158.
Nyní mi dovolte, abych otevřel bod
95.
Návrh poslanců Petra Matějů a dalších na vydání zákona o změně
ve financování studia na vysoké škole a o změně dalších zákonů
/sněmovní tisk 1195/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1195/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Petr Matějů. Ostatní kolegy a kolegyně bych požádal o ztišení atmosféry v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám i za navrhovatele. Poslouchejte pana poslance Matějů.
Poslanec Petr Matějů: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi na úvod možná trošku obecnější i osobní poznámku. Jsem v této sněmovně čtyři roky a po těch čtyřech letech mě nepřestává fascinovat jedna skutečnost. Jak přítomná je v naší společnosti nedávná minulost. Myslím tím minulost, která skončila před deseti lety. Jak těžké je se jí zbavovat, jak moc bychom se s ní konečně chtěli vyrovnat a tuto kapitolu nějak důstojně uzavřít. A přitom zejména tady v této sněmovně tak snadno obnovujeme to, co nás po několik desetiletí táhlo z vyspělé části světa na jeho periferii.
Uvedu dva příklady z minulého týdne. Minulý týden se nám podařilo schválit zákon odtajňující svazky StB. Jakkoliv kontroverzní důsledky to může mít, jiná cesta k vyrovnání s minulostí pravděpodobně není. Udělat tečku za minulostí, nad kterou visí otazníky, nejde jen z gramatického důvodu. Ve stejném týdnu jsme hlasy levice a bohužel i z různých důvodů absentující pravice schválili zákon o státní sociální podpoře, který pokud ovšem projde Senátem, umožní plýtvat omezenými prostředky na výplaty dávek těm, kteří to skutečně nepotřebují. Zatímco těm, kteří to opravdu potřebují, jsme nepomohli vůbec.
Možná se ptáte, co mají tyto dva kroky společného. Nic jiného než náš vztah k minulosti. Jeden ze schválených zákonů nás má od této minulosti konečně odtrhnout a druhý nás do ní beznadějně vrací.
Minulý režim byl založen na dvojím typu korupce. Na kolektivní korupci spočívající v nekonečném přerozdělování a samozřejmě také na individuální korupci spočívající ve výhodách vyplývajících ze spolupráce s režimem. Oba tyto typy korupce měly fatální důsledky pro výkonnost systému, jeho ekonomiky a samozřejmě pro konkurenceschopnost země. Minulý reálně socialistický ekonomický systém se ukázal být neudržitelný v době, kdy se mu tržní či smíšené ekonomiky vyspělých zemí začaly vzdalovat natolik, že i ti, kterým poskytoval určité výhody, to je těm, kteří byli jedním nebo druhým způsobem korumpováni, na tom byli nakonec hůř, než by na tom byli v systému založeném na tržních vztazích a transparentnosti.
A tím se dostávám k tématu, kterým je financování studia na vysokých školách. Obdobným způsobem, který jsem popsal v obecné rovině, začíná podle všech údajů, které jsou nám dostupné, ujíždět vlak tzv. dotačně daňovému systému financování vysokého školství. Nejsme jedinou zemí, která začíná pociťovat pokles konkurenceschopnosti tváří v tvář zemím, které postupně zavádějí jiný, podstatně odlišný systém, a to je investiční přístup k financování vysokého školství, a abych použil ještě jedno cizí slovo - kontingenční způsob splácení půjček či jiných závazků, které v důsledku investičního způsobu financování vznikají. Přitom se ukazuje, že půjčky a systémy adresné sociální pomoci zmírňují, a dokonce - existuje evidence - eliminují majetkovou bariéru v přístupu ke vzdělání mnohem lépe než daňově dotační systém, který tím, že dotuje všechny a poptávka po vzdělání nakonec postrádá racionalitu, naráží na stále tvrdší rozpočtová omezení, ze kterých se těžko dostane bez zvýšení efektivnosti, kterému však nakonec účinně brání.
Je jenom otázkou času, jak dlouho ještě bude náš systém procházet obdobím stagnace, která je zřetelná a ze všech dat naprosto evidentní, a jak dlouho se v něm bude prosazovat většinová síla korumpovaná pohodlím a nenáročností, a než se rozšíří povědomí, že na tom proděláváme nakonec všichni. Je zvlášť smutné, že pro naši zemi tak klíčová oblast, jakou je sféra produkce vzdělanosti, nás nechává stát před branami vyspělého světa a že reálně socialistická ideologie se s takovou vehemencí prosazuje právě v oblasti vzdělávání.
***