(10.30 hodin)
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych poprosil i následující řečníky, aby, pokud možno, aby v tom nevznikl zmatek, rozlišovali některé instituty, že jejich splýváním tu dochází k matení pojmů.
Povolení k nošení nebo držení zbraně kategorie B podle § 13 je úplně něco jiného než vydání zbrojního průkazu.
Byl bych rád, abychom si tyto základní rozdíly uvědomovali. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče, nyní se slova ujme pan poslanec Houzák, připraví se pan poslanec Václav Hanuš.
Poslanec Josef Houzák: Pane předsedající, členové vlády, poslankyně a poslanci, předložená vládní novela zákona o zbraních a střelivu ještě dříve, než byla projednána ve vládě a dostala se v této podobě na jednání sněmovny, vyvolala nejenom v odborné veřejnosti velký zájem a očekávám, že v období do doby samotného konečného projednání se ještě takovýto zájem projeví.
Již dnes se zájemci o tuto problematiku mezi veřejností jak laickou, tak odbornou - a jsem přesvědčen i mezi poslanci - dělí na ty, kteří požadují zpřísnění podmínek pro povolení držení a nošení zbraní, a na ty, kteří požadují volnější přístup k legálnímu držení a samozřejmě i nošení zbraní.
Jak to vidím, jedná se o dvě rovnocenné názorové skupiny. Pokud jde o další členění názorů, největší zájem o diskusi se soustřeďuje k problematice krátkých palných zbraní v osobním držení, následují sběratelé a pokračují členové bezpečnostních agentur přes majitele střelnic, prodejce či distributory zbraní a končí to skromnou skupinou sportovců a myslivců. Argumentů je celá řada na obou stranách a jsem přesvědčen, že s pádným odůvodněním.
Jedná se o jeden z důvodů vlády, která se mj. chce stát regulátorem šíření zbraní a střeliva s ohledem na veřejný zájem. Domnívám se, že zastánci zpřísnění režimu pro držení zbraní vidí důvod v zárukách, které jim dává český právní řád, a jsou přesvědčeni o odpovědnosti státu za ochranu zdraví, života i majetku občanů jako daňových poplatníků, i když není plně naplňována jejich funkce. Tito občané nepovažují vyzbrojování a budování domobran za východisko jejich bezpečnosti. Tyto názory nejsou zaměřeny jen na další zvyšování počtu zbraní, ale jejich majitelů.
Předkladatel nedal jasně odpověď na otázku, kolik byl spácháno trestných činů s legálně drženými zbraněmi a s kolika zbraněmi, které jsou v oběhu na našem území. Například do údajů o spáchaných trestných činech, spáchaných držiteli zbraní legálně, jsou zahrnuti i ti, kteří nespáchali trestný čin s touto zbraní, ale pouze spáchali trestný čin, a jen proto, že jsou držiteli zbraní, se zahrnou do této statistiky.
Je tu řada otázek, které nemají objektivní zdůvodnění a postrádají i objektivní stanoviska. Jedná se např. o názor, že zpřísněním podmínek dojde ke zvýšení počtu držitelů nelegálních zbraní. Možná je to pravda, ale postrádám vyjádření příslušného ministerstva, jak bude účinně reagovat na růst počtu ilegálních zbraní, kdy se hovoří v počtech i statisíců.
Stalo se již pravidlem odůvodnění svádět na požadavek Evropské unie, zajištění návaznosti na právní úpravu nebo jejich blízká jednota. Postrádám srovnatelné argumenty s právními normami unie, ale i údaje o podílu střelných zbraní a trestné činnosti v těchto zemích.
Veřejnosti jsou v poslední době předkládány informace o hrůzostrašných případech použití zbraní jak v legálním, tak protiprávním držení, střelbou do skupiny občanů, přístup zbraní lidem, kteří jsou drogově závislí, nezletilci, kteří neváhají pro špatnou známku ohrozit učitele apod. Tato fakta mají významný vliv na veřejné mínění a v našem případě i na stanoviska k předloženému návrhu.
To jsou důvody, proč postrádám větší argumentaci vlády a porovnání minimálně se státy Evropské unie, na kterou se stále odvoláváme. Zatím se dostávají tyto otázky pouze k mediálnímu prostoru a slovo především dostávají lobbistické skupiny.
Obsahem vládního návrhu zákona jsou sporná místa, na která je oprávněně poukázáno v tom smyslu, že dochází k výraznému postavení státního úředníka umožňujícímu subjektivní rozhodování při odůvodnění žádosti nebo na volný výklad samotné žádosti na jednu nebo více zbraní. Na druhé straně při takovémto volném výkladu se již dnes zpochybňuje objektivnost státního úředníka, který může ovlivnit korupce, a tím zneužití svého postavení.
Plně podporuji přísnější požadavky na držení oprávnění k držení zbraní za dodržování podmínek zákona o zbraních, včetně jejich bezpečného uložení, opatření o důsledcích při porušení tohoto zákona, k povolení osobám, které jsou závislé na drogách, alkoholu anebo jiných zdravotních problémech, které se nakonec mohou stát důvodem ke snížení právní odpovědnosti. Zde nenacházím kontrolní mechanismus státu. Kdo bude např. provádět kontrolní činnost na uložení zbraní a střeliva, kdo bude kontrolovat, zda osoba má u sebe pouze jednu povolenou zbraň?
Oprávněná diskuse probíhá i k otázkám zdravotních a psychologických vyšetření. Mám však vážné obavy, aby neskončila celá záležitost jako v případě zákona o utajovaných skutečnostech z obavy, aby nedošlo ke zneužití výsledků přezkumu. Dnes se tyto testy omezují. Nechci říci, že někteří občané žádají o možnost držet a nosit zbraň, že tyto požadavky jsou neoprávněné, ale naším cílem by mělo být vytvářet prostředí, které občan bude považovat za natolik bezpečné, že získání povolení ke zbrani není pro ně aktuální, ale spíše zátěží naplnění podmínek pro bezpečné uložení této zbraně a případné její použití. Z celkového vyplývá, že největší počet problémů se soustřeďuje na krátké palné zbraně v držení organizované veřejnosti mimo tu část, která jsou ve společenských organizacích, sportovních a sběratelských, ale i u bezpečnostních služeb.
Lze očekávat, že pokud vládní novela bude propuštěna do druhého čtení, vzniká zde poměrně široký prostor pro předkladatele, ale i pro další posouzení předloženého návrhu.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Jako další je přihlášen pan poslanec Hanuš.
Poslanec Václav Hanuš: Vážený pane místopředsedo, vážení páni minstři, kolegyně a kolegové, nejprve jsem povinen ctěné sněmovně oznámit možný střet zájmů. Jsem již od roku 1983 legálním držitelem palných zbraní.
Nechci se zabývat vládou předloženou statistikou trestných činů se zbraní - těchto rozborů jsme každý obdržel od fundovaných společností a sdružení jistě dost. Krátce s pokusím nahlédnout na předložený tisk 611 očima běžného občana, jehož zájmy a práva jsme povinni ctít a chránit.
Zákaz nebo ztížení držení a nošení zbraní neposlouží bezpečnosti ani jistotě občanů, ale naopak zvýhodní kriminální živly a odzbrojí počestné občany. Tam, kde bylo zákonem občanům znemožněno držení a nošení zbraně, vzrostla kriminalita se zbraní a velká část dříve legálně držených zbraní byla odevzdána. Například ve Velké Británii to představovalo nárůst 86 % trestných činů se zbraní. Naopak ve Švýcarsku, kde je jedna z nejnižších úrovní trestných činů se zbraní, počet legálně držených zbraní je vyšší než počet obyvatel.
Jsem přesvědčen o právu občana chránit život, zdraví a majetek i se zbraní v ruce.
Podíváme-li se zpět do historie, jak bylo upraveno držení a nošení zbraní, je i laikovi zcela jasné, že nejvíce toto právo občanům omezovaly všechny totalitní režimy. A z práva nosit zbraň se stala výsadou vyvolených. Všichni si jistě pamatujeme na různé pomocníky Veřejné bezpečnosti, kteří za svou loajalitu a aktivní pomoc byli totalitním režimem odměňováni mj. právě i výsadou povolení držení a nošení krátké zbraně.
V době, kdy policie nemá dostatek prostředků na zajištění svých základních činností, by měla vláda být občanům, kteří jsou ochotni sáhnout znovu do vlastní kapsy, i když již řádně zaplatili daně, a postarat se o svou bezpečnost sami, spíše vděčná, a ne jí v tom bránit.
***