Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona České národní rady č. 591/1992 Sb., zákona č. 273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb., zákona č. 42/1994 Sb. zákona č. 136/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 237/1995 Sb. a zákona č. 268/1995 Sb., se mění a doplňuje takto :

1. V § 3 odst. 3 písm. e) se na konci připojují tato slova: "nejde-li o provozování odborných činností na úseku rostlinolékařské péče".

2. V příloze č. 2 se Skupina 214: Ostatní doplňuje na konci takto:

3. V příloze č. 3 ve Skupině 304: Výroba zdravotnických výrobků, přesných optických přístrojů a hodin se ve sloupci 1, v živnosti Hubení škodlivých živočichů, rostlin a mikroorganismů a potlačování dalších škodlivých činitelů jedy, včetně ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace, doplňují na konci slova "s výjimkou odborných činností na úseku rostlinolékařské péče" a ve sloupci 5 se na konci doplňují slova "Zákon č. /1996 Sb., o rostlinolékařské péči a o změnách některých souvisejících zákonů".

Zrušují se:

1. § 1 odst. 2, část třetí, § 31 písm. d) a i), § 32 písm. b), c), d), a e) druhá část věty, část šestá s výjimkou § 36 písm. c), pokud se týká mechanizačních prostředků pro aplikaci hnojiv, a § 38 zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, ve znění zákona č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat a zákona č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů,

2. část druhá a § 46 až 50 vyhlášky Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství a Ministerstva spravedlnosti č. 62/1964 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rozvoji rostlinné výroby,

3. vyhláška Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 63/1964 Sb., o ochraně proti zavlékání škůdců a chorob rostlin a plevelů při dovozu, průvozu a vývozu (vnější karanténa), ve znění vyhlášky Federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 51/1977 Sb.,

4. směrnice Federálního ministerstva zemědělství a výživy ze dne 25.5.1979, č.j. FM 015-474/1979, o zkoušení a povolování přípravků na ochranu rostlin, poř. č. 29/1979 Věstníku MZVž ČSR (oznámeno v částce 26/1979 Sb.).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem .

I. Obecná část

Návrh zákona upravuje ochranu rostlin a rostlinných produktů před negativním působením škodlivých organismů se zřetelem na ochranu zdraví lidí, zvířat a ochranu životního prostředí. Stanoví oprávnění a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti rostlinolékařské péče, upravuje ochranu státního území před zavlečením a rozšiřováním karanténních škodlivých organismů a stanoví působnost orgánů státní správy na tomto úseku včetně oprávnění ukládat sankce.

Základním úkolem rostlinolékařské péče je snižování škod způsobených škodlivými organismy na rostlinách a rostlinných produktech, které činí v dlouhodobém průměru více než 30% objemu rostlinné produkce. Současně je rostlinolékařská péče jedním z významných článků přispívajících k ochraně zdraví lidí a zvířat, nezávadnosti potravin a krmiv a v neposlední řadě i k ochraně životo prostředí.

Rostlinolékařská péče podmiňuje efektivnost vynaložených nákladů v zemědělství i lesním hospodářství, při skladování rostlinných produktů a ve vnitřním i mezinárodním obchodě s rostlinnými komoditami. Pro své globální dopady je předmětem pozornosti mezinárodních organizací, zejména Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). V tomto ohledu vyplývají pro Českou republiku závazky zejména z Mezinárodní úmluvy o ochraně rostlin (FAO, Řím 1951), z členství v Evropské a středozemní organizaci pro ochranu rostlin (EPPO) a z Mezinárodního kodexu upravujícího distribuci a použití pesticidů (FAO, Řím 1986; dále jen "Mezinárodní kodex").

V rámci přístupu k Evropské unii je nutné přizpůsobit soustavu právních předpisů o ochraně rostlin také Směrnicím Rady ES č. 77/93/EEC z 21.12.1976 o opatřeních k ochraně před zavlékáním nebezpečných škodlivých organismů rostlin a Směrnicím Rady ES č. 91/414/EEC ze dne 15. července 1991 o uvádění přípravků na ochranu rostlin do oběhu ve znění doplňků (dále jen "směrnice" ES č. 91/414/EEC)

Soustava opatření podle návrhu zákona o rostlinolékařské péči umožní snížit ztráty působené škodlivými organismy až o polovinu a zabránit současně znehodnocení kvality rostlinných produktů. Nejméně 230 druhů a skupin škodlivých organismů ohrožuje rostlinnou produkci v ČR. Území našeho státu je zapotřebí chránit před více než 100 karanténními škodlivými organismy. Je nutno zajistit dozor nad 300 - 500 účinnými látkami ze světového sortimentu přípravků na ochranu rostlin potenciálně ohrožujícími životní prostředí. Při správném ošetřování zemědělských plodin je reálné očekávat na jednotku finančních nákladů minimálně 3 - 4 násobnou hodnotu finančních přínosů. Přínos opatření na úseku vnitřní a vnější karantény lze vyjádřit poměrem mezi náklady na její výkon a škodami, kterým zabraňuje v hodnotě 1 : 3 až 1 : 1 000.

V současné době platí v České republice v oblasti ochrany rostlin před škodlivými organismy příslušná ustanovení zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby a prováděcí předpisy k tomuto zákonu. Tyto právní normy zahrnují úzce pojatou ochranu rostlin v podmínkách řízené velkovýroby a neodpovídají požadavkům tržní ekonomiky. Zákon č. 61/1964 Sb. je poplatný době vydání a je neslučitelný s rostlinolékařským právem Evropské unie. Je nevyvážený po stránce materiálně právní i procesně právní. Chybí sankční složka. Vynutitelnost plnění povinností z tohoto zákona je nereálná. Neposkytuje spolehlivou oporu pro efektivní uplatnění správního řízení ani pro plnění mezinárodních závazků.

Navrhovaný zákon o rostlinolékařské péči odstraňuje nedostatky zákona č. 61/1964 Sb. Vychází z obdobných zákonů vyspělých evropských zemí a z mezinárodních dokumentů závazných pro Českou republiku. Je základem k vybudování efektivní státní

rostlinolékařské péče systémově doplňující veterinární péči a péči o veřejné zdraví.

Základními principy návrhu zákona jsou

- odborná kvalifikace pracovníků na úseku rostlinolékařské péče,

- výkon vnější a vnitřní karantény v souladu s mezinárodnímihledisky závaznými pro Českou republiku, zejména s dohodamiGATT k zajištění bezbariérového obchodu,

- soustavné sledování výskytu škodlivých organismů a správnáodborná praxe v ochraně rostlin,

- prevence rizik plynoucích ze zacházení s přípravkya mechanizačními prostředky na ochranu rostlin pro životníprostředí a zdraví lidí a zvířat,

- registrační řízení o přípravcích na ochranu rostlin,

- sankce ve formě pokut.

Navrhovaná právní úprava si nevyžádá zvýšení rozpočtových výdajů oproti dosavadnímu stavu.

Věcně je předložený návrh zákona kompatibilní se shora uvedenými základními rostlinolékařskými předpisy Evropské unie s výjimkou zavedení systematické kontroly vybraných komodit v místech jejich produkce, včetně registrace výrobců, dovozců, skladů a distribučních center, kde je kompatibilní jen zčásti, a s výjimkou vydávání rostlinných pasů při obchodu se zeměmi Evropské unie, s nímž se v tomto návrhu z technických důvodů zatím nepočítá. Příslušná technická a organizační opatření a následné legislativní řešení bude provedeno ještě před vstupem České republiky do Evropské unie. Do té doby budou upraveny vztahy mezi Českou republikou a EU v této oblasti připravovanou dohodou o spolupráci na úseku veterinární a fytosanitární péče.

Po stránce institucionální návrh zákona v podstatě přejímá řešení podle starého zákona č. 61/1964 Sb. a určuje jako orgán rostlinolékařské péče Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

II. Zvláštní část

K § 1 :

Ekologické ohledy a vědomí podmíněnosti lidské existence vzájemnými vztahy všech organismů tvořících složky ekosystémů si vynucují zásadní přehodnocení principu ochrany rostlin. Nemůže již jít jen o "boj proti škůdcům" v dosavadním pojetí, nýbrž o cílevědomou, integrovanou ochranu pěstovaných rostlin a skladovaných rostlinných produktů, uplatňovanou v ekonomicky a ekologicky racionálním rámci optimálního hospodaření v krajině. Rostlinolékařská péče, vedle veterinární a zdravotně hygienické péče, se tak stává výchozí složkou globálního úsilí o komplexní tvorbu a ochranu životního prostředí.

K § 2 :

Základní pojmy definované v tomto ustanovení odpovídají definicím vyhlášeným mezinárodními organizacemi, jejichž smluvní dokumenty zavazují i Českou republiku. Definice jsou v souladu s jednotnou terminologií platnou v EU.

Cílem tohoto ustanovení je mimo jiné odstranit nejistotu plynoucí z dosud různě formulovaných principů v oblasti rostlinolékařské péče.

K § 3 :

Toto ustanovení vymezuje rostlinolékařskou péči v novém komplexním pojetí, rozšířeném o aspekty ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, které není v této šíři zahrnuto v zákoně č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby.

K § 4 :

Toto ustanovení vymezuje obecné povinnosti právnických a fyzických osob činných v oblasti ochrany rostlin nebo v oblastech, které se svou činností rostlinolékařské péče dotýkají a ukládá zvláštní povinnosti podnikatelům v oblasti ochrany rostlin. Nově jsou zdůrazněny povinnosti respektování ekologických hledisek a zásad aktivní prevence vedlejších negativních dopadů ochrany rostlin na spotřebitele a životní prostředí. K tomu přispívá i povinnost omezovat výskyt škodlivých organismů na míru neohrožující oprávněný zájem jiných osob. Tato povinnost nahradila dřívější všeobecnou povinnost chránit rostliny a rostlinné produkty před škůdci.

K § 5 a 6 :

Většina nedostatků na úseku ochrany rostlin, včetně hrubých chyb v aplikaci přípravků na ochranu rostlin a negativních dopadů na životní prostředí v praxi, vyplývá z podcenění kvalifikace pracovníků, kteří tuto práci vykonávají nebo o ní rozhodují. Zatím neexistuje v našem státě žádný právní předpis, upravující způsobilost pracovníků k odborným činnostem na úseku rostlinolékařské péče. Navrhovaná ustanovení tento nedostatek odstraňují.

K § 7 :

Rostlinolékařský dozor zahrnuje odbornou státní kontrolu nad povinnostmi právnických a fyzických osob vyplývajících ze zákona, zvláště pokud jde o požadovanou kvalitu materiálových vstupů do zemědělské a lesnické výroby (přípravky, zdravotní stav rozmnožovacího materiálu) a opatření proti zavlečení a šíření karanténních škodlivých organismů.

Dále v souladu s Mezinárodní úmluvou o ochraně rostlin se provádí soustavné sledování a hodnocení výskytu škodlivých organismů k předcházení vzniku obecného ohrožení a následně škodách velkého rozsahu. Součástí je i průzkum a hodnocení populací rezistentních škodlivých organismů k přípravkům.

K § 8 a 9 :

V podmínkách rozvoje mezinárodního obchodního a cestovního styku se zvyšuje nebezpečí zavlékání karanténních škodlivých organismů na území České republiky. Současně se zpřísňují požadavky zahraničních obchodních partnerů, zejména ze zemí Evropské unie, na záruky zdravotního stavu vyváženého rostlinného zboží. Návrh zákona respektuje tyto skutečnosti, vymezuje povinnosti dovozců, a vývozců u zásilek, které podléhají rostlinolékařské kontrole v souladu s Mezinárodní úmluvou o ochraně rostlin. Je též v souladu s evropskými i světovými aktivitami směřujícími k harmonizaci karanténních předpisů, jejímž cílem je zamezení šíření nebezpečných škodlivých organismů při současné minimalizaci bariér volného obchodu v souladu s dohodou GATT o aplikaci sanitárních a fytosanitárních opatření.

K § 10 :

Cílem tohoto ustanovení je usnadnit místní přesuny rostlin a rostlinných produktů v příhraničních pásmech, zejména ve styku se Slovenskou republikou.

K § 11 a 12 :

Tato ustanovení zabezpečují důslednou ochranu státního území před zavlečením karanténních škodlivých oprganismů soustředěním dovozu, popřípadě průvozu rostlin a rostlinných produktů přes vybrané hraniční přechody, v nichž se provádí rostlinolékařská kontrola. Upravují též podrobně postup i výsledky rostlinolékařské kontroly a součinnost ústavu s celními orgány.

K § 13 :

Ustanovení je normativním základem pro zapojení České republiky do evropského systému rostlinolékařské kontroly a certifikace rozmnožovacího materiálu v místech jeho výroby s cílem usnadnit obchod s tímto materiálem při respektování unifikovaných požadavků na jeho zdravotní stav.

K § 14 :

Úkolem vnitřní karantény je včas odhalovat výskyt a zjišťovat územní rozšíření karanténních škodlivých organismů a stanovit a realizovat opatření proti jejich dalšímu šíření včetně přímého hubení, s cílem minimalizovat rozsah karanténních území.

Uplatňováním karanténních opatření se předchází značným škodám na výnosech a jakosti pěstovaných rostlin a vysokým nákladům, popřípadě i ohrožování životního prostředí při hubení karanténních škodlivých organismů a negativním hospodářským dopadům spojeným s uskutečňováním mimořádných rostlinolékařských opatření.

K § 15 :

Ustanovení o mimořádných rostlinolékařských opatřeních zakládají nově obdobné poměry na úseku rostlinolékařské péče, jaké již existují na úseku veterinární péče. Souvisejí s potřebou účinně působit na zabránění průniku zdravotně závadných rostlinných produktů do potravinového řetězce, zabránění rozšíření karanténních škodlivých organismů a akutnímu ohrožení jinými škodlivými organismy. V podstatě jde o prevenci nebo řešení událostí, které svou skutkovou podstatou mohou mít znaky obecně nebezpečných trestných činů, zejména podle § 179 a § 180, § 187 a § 188, § 192 až § 194 trestního zákona.

K § 16 :

Částečné náhrady osobám dotčeným mimořádnými rostlinolékařskými opatřeními, o nichž rozhodují podle § 38 okresní úřady, budou hrazeny v jednotlivých případech z rozpočtu okresních úřadů. Dojde-li ke kalamitě velkého rozsahu, která je obdobou živelné pohromy, budou tyto případy předkládány k projednání vládě.

K § 17 :

Odpovědnost státních orgánů za regulaci procesu hodnocení přípravků na ochranu rostlin a jejich uvádění do oběhu ukládají Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin a Mezinárodní kodex.

Směrnice ES č. 91/414/EEC zpřísňuje podmínky uvádění chemických a biologických přípravků do oběhu, a to i v návaznosti na mezinárodní obchod se zemědělskými komoditami. Všechny tyto dokumenty vycházejí z vědomí zesilující se odpovědnosti za stav životního prostředí a zabezpečení jeho aktivní ochrany.

Předložená úprava nahrazuje dosavadní povolování výroby, dovozu a uvádění přípravků do oběhu podle zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby; zahrnuje i biologické přípravky.

K § 18 :

V porovnání s předcházejícím stavem může žádat o registraci přípravku nejen právnická, ale i fyzická osoba. Dokumentační soubor podkladových údajů, které musí žadatel o registraci předložit, je v souladu se směrnicí ES č. 91/414/EEC.

K § 19 až 22 :

Účastníkem řízení je výrobce nebo dovozce přípravku. Postup je podřízen zákonu č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Nově se stanovují obecné podmínky registrace přípravků ve shodě s čl. 4 směrnice ES č. 91/414/EEC.

Obsah rozhodnutí o registraci se podrobně vymezuje, protože má závažné právní důsledky. Omezení jeho platnosti na deset let odpovídá uvedené směrnici ES. Žádost o eventuální prodloužení registrace se ponechává na vůli osoby, jíž bylo vydáno rozhodnutí o registraci. Prodlužování nejvýše o pět let se považuje za přiměřené vzhledem k předpokládanému vývoji poznatků o vlastnostech přípravků. Ustanovení o zrušení registrace má především význam jako prevence škod hrozících ze zacházení s přípravky, které již nemají vlastností odpovídající aktuálním podmínkám registrace.

K § 23 :

Účelem tohoto ustanovení je zajistit soustavnou informovanost orgánů státní správy a veřejnosti o registrovaných přípravcích.

K § 24 :

Ustanovení postihuje výjimečné situace, jejichž řešení se neobejde bez dovozu neregistrovaného přípravku. Odpovědnost v těchto případech spočívá na Ministerstvu zemědělství. Z důvodu jednoznačnosti navrhované právní úpravy se výslovně stanoví, že zvláštní předpisy upravující dovoz a vývoz zboží a služeb nejsou tímto dotčeny.

K § 25 :

Odpovídající balení, druh obalu a označování přípravků je základním předpokladem jeho bezpečného skladování a manipulace s ním, i jeho řádného prodeje a správného použití. Chybné nebo klamavé označení, nečitelná nebo nesrozumitelná etiketa, může mít za následek záměnu přípravku při použití, a tím i přímé nebo nepřímé škody na produkci nebo zdraví lidí či zvířat a na životním prostředí. Navržené ustanovení je v souladu s č. 10 Mezinárodního kodexu a s čl. 16 směrnice ES č. 91/414/EEC.

K § 26 :

Podmínky skladování přípravků mají vliv na jejich vlastnosti a účinky. Nesprávné uskladnění může vést ke vzniku zásob neupotřebitelných přípravků charakteru nebezpečných odpadů, ale i k obecnému ohrožení (např. kontaminace vod, vznik požáru). Proto je nutné podřídit skladování přípravků obecně závaznému právnímu předpisu. Zákon stanoví základní požadavky na skladování a kritéria, která musí splňovat právnické a fyzické osoby, které přípravky skladují. Prováděcí vyhláška nahradí dřívější ČSN 46 58 91 - Skladování přípravků na ochranu rostlin.

K § 27 :

Soustavná informovanost o druhu a množství jednotlivých přípravků na ochranu rostlin uváděných každoročně do oběhu je nutná ve veřejném zájmu. Proto se zakládá pro dovozce a výrobce povinnost poskytovat základní podklady pro posuzování zátěže životního prostředí těmito znečišťujícími látkami se zřetelem k rizikům pro lidi a zvířata. Tyto údaje jsou vyžadovány i mezinárodními organizacemi, například FAO a WHO.

K § 28 :

Ustanovení řeší prevenci rizik související se zacházením s přípravky, a to jak pro zdraví lidí a zvířat, tak i pro užitečné organismy a ostatní složky životního prostředí. Toto ustanovení směřuje k uplatnění principů integrované ochrany rostlin v praxi. Evidence používání přípravků je nutná jako podklad pro správné zjištění příčin vzniku nenadálých škod na porostech nebo rostlinných produktech, případně na životním prostředí.

K § 29 :

Ustanovení zakládá povinnosti osobám, které používají přípravky a současně i osobám, jejichž práva z hlediska ochrany včel, volně žijící zvěře a ryb, mohou být dotčena v důsledku aplikace přípravků.

K § 30 :

Navržená úprava umožňuje experimentální ověřování nových přípravků nebo nových způsobů použití již registrovaných přípravků a vymezuje podmínky pro toto použití.

K § 31 :

Ustanovení preventivně chrání životní prostředí i spotřebitele rostlinných produktů před průnikem nežádoucích účinných látek přípravků do ekosystémů a do potravního řetězce. Podle potřeby umožňuje zařadit do seznamu zakázaných účinných látek přípravků i ty, které v budoucnu předpisy FAO, WHO a EÚ nepřipustí k uvádění do oběhu.

K § 32 :

Kvalita funkce strojů a zařízení sloužících k aplikaci přípravků, rozhoduje o biologické účinnosti přípravků a současně i o míře rizika ohrožení nebo poškození životního prostředí (úlety postřikové kapaliny a kontaminace necílových porostů, půdy, vody a ovzduší, nedodržení závazné dávky nebo nerovnoměrné dávkování na pozemku). Z toho vyplývá nutnost specifického přístupu k posuzování mechanizačních prostředků, a to vždy ve vztahu ke konkrétním aplikačním technologiím, se zřetelem k charakteru ošetřovaných porostů jako součástí ekosystému.

K § 33 a 34 :

Cílem je zabezpečení správné aplikace přípravků jednotlivými mechanizačními prostředky v rámci podnikání. Kontrolní testace mechanizačních prostředků se prováděly i v minulosti, nyní však nemá tato činnost náležitou právní oporu. Povinné testování strojů na ochranu rostlin je zavedeno v SRN (1993), Švýcarsku (1993), v Dánsku (1994), Holandsku (1995). Připravuje se v Belgii, Itálii, Španělsku a ve Francii. Podcenění kvalitní funkce mechanizačního prostředku může vést ke zvýšení rizika ohrožení nebo poškození životního prostředí, včetně zdraví lidí a zvířat.

K § 35 :

Státní orgány rostlinolékařské péče plní především funkci nástroje k zabezpečení ochrany státního území před zavlékáním a rozšiřováním karanténních škodlivých organismů, k prosazení správné praxe v ochraně rostlin a k plnění ostatních povinností vyplývajících z tohoto zákona a prováděcích předpisů.

K § 36 :

Vymezuje se kompetence ministerstva jako orgánu řídícího výkon státní správy na úseku rostlinolékařské péče.

Pověření právnických osob ministerstvem k výkonu určitých druhů odborných činností umožní využít odborných i technických kapacit dalších výzkumných pracovišť pro potřeby státní správy na úseku rostlinolékařské péče.

K § 37 :

Právní postavení Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského je nově upraveno zákonem č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změnách některých souvisejících právních předpisů, a to tak, že ústav je správním úřadem. Předkládaný návrh zákona vymezuje úkoly ústavu na úseku rostlinolékařské péče. Ve většině evropských zemí zabezpečuje úkoly úřední organizace ochrany rostlin ve smyslu Mezinárodní úmluvy o ochraně rostlin samostatná organizace rostlinolékařské služby.

K § 38 :

Kompetence okresních úřadů je omezena na oblast mimořádných rostlinolékařských opatření včetně rozhodování o použití finančních prostředků ke zmírnění důsledků těchto opatření.

K § 39 :

Zdůrazňuje se nezastupitelná úloha obce, jako místního správního orgánu při výkonu státní správy v přenesené působnosti tohoto zákona.

K § 40 :

Zákonem č. 61/1964 Sb. nejsou stanovena sankční opatření při zajišťování ochrany rostlin. Návrh tohoto ustanovení vymezuje skutkové podstaty správních deliktů a stanoví příslušné pokuty.

K § 41 :

Ochrana státního území před zavlékáním a rozšiřováním karanténních škodlivých organismů (vnější a vnitřní karanténa), odborná způsobilost pro výkon odborných činností na úseku rostlinolékařské péče a používání přípravků a mechanizačních prostředků na ochranu rostlin jsou nosné oblasti, které vyžadují vydání prováděcích předpisů k zákonu formou vyhlášek Ministerstva zemědělství.

K § 42 :

Plné uplatnění principů správního řádu při výkonu státní správy na úseku ochrany rostlin podle zákona č. 61/1964 Sb. bylo prakticky nereálné.

Úprava podle tohoto zákona umožní procesní postupy podle zákona č. 71/1967 Sb.

K § 43 :

Navrhovaná úprava umožňuje plynulý a dostatečně rychlý a reálný přechod na nový režim registrace přípravků na ochranu rostlin a testování mechanizačních prostředků na ochranu rostlin formou živnosti.

K § 44 :

Navrhované ustanovení zařazuje provozování odborných činností na úseku rostlinolékařské péče do živnostenského zákona. Pro tyto odborné činnosti stanoví zákon nové kvalifikační požadavky, které dosud nebyly v právním řádu upraveny.

K § 45 :

Problematika rostlinolékařské péče byla dosud řešena zákonem č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby a prováděcími předpisy k němu vydanými. Vzhledem k tomu, že tato oblast je nyní upravována navrhovaným zákonem, je třeba zrušit tu část zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, která upravuje ochranu proti škůdcům a chorobám rostlin, plevelům a některým škodlivým činitelům a ustanovení týkající se odborné státní kontroly v této oblasti. Rovněž je nutno zrušit příslušné části prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu a registrované směrnice. Zároveň je však třeba ponechat v platnosti ta ustanovení zákona č. 61/1964 Sb., která upravují problematiku hnojiv, neboť se jedná o jedinou právní úpravu této oblasti.

K § 46 :

Navrhovaná právní úprava je velmi aktuální a měla by nabýt účinnosti co nejdříve. Vyžadují to mezinárodní předpisy, jimž je nutno náš právní řád přizpůsobit a rostoucí výměna rostlinného zboží a nutná ochrana státního území před zavlečením škodlivých organismů rostlin a průnikem reziduí účinných látek přípravků na ochranu rostlin do potravního řetězce.

Předpisy z oblasti

rostlinolékařské péče v Evropské

unii, mezinárodní smlouvy

a) Předpisy Evropského společenství

Rostlinolékařské právo ES představuje soubor na sebe navazujících předpisů Rady ES popřípadě Komise ES, řešících formou směrnic zejména

- úsek mezinárodně nutné ochrany rostlin a rostlinných produktůproti škodlivým organismům,

- podmínky uvádění do oběhu přípravků na ochranu rostlin sezřetelem k ochraně potravinového řetězce a složek životníhoprostředí,

- zabezpečení jednotného a bezbariérového evropského obchodus rostlinami a rostlinnými produkty.

1) "Směrnice Rady z 21. 12. 1976 o opatřeních k ochraně společenství proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných výrobků (77/93/EHS)" ve znění pozdějších změn a doplňků

Citovaná směrnice sice de iure zavazuje pouze členské země ES, avšak de facto má základní význam pro všechny státy, které se chtějí podílet na jednotném trhu s rostlinami a rostlinnými produkty v rámci Evropského ekonomického prostoru.

2) "Směrnice Rady ES č. 91/414/EEC, z 5. 7. 1991, o uvádění přípravků na ochranu rostlin do oběhu".

Odvolává se na:

a) Směrnici č. 67/548/EEC, z 27. 6. 1967 o přizpůsobení právních předpisů členských zemí ES o klasifikaci, balení a označování pesticidů ve znění pozdějších směrnic,

b) vedení zkoušek přípravků na ochranu rostlin ve shodě se směrnicemi č. 79/831/EEC, 86/609/EEC a 87/18/EEC.

b) Ostatní mezinárodní dokumenty

1) "Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin", sjednaná v Římě dne 6. 12. 1951 v rámci FAO/OSN; Československo přistoupilo k této úmluvě v r. 1981.

Signatářské země se zavázaly, zejména

a) ustavit úřední (státní) instituce pro ochranu rostlin, zaměřené na

- soustavné prohlídky porostů, pozemků a skladů se zřetelem k včasnému podchycení výskytu škůdců a zajištění boje proti nim,

- rostlinolékařské prohlídky rostlin a rostlinných produktů, které jsou předmětem mezinárodního obchodu ("vnější karanténa"),

- dezinfekci a dezinsekci mezinárodních zásilek rostlin a rostlinných produktů, včetně kontejnerů, skladů a dopravních prostředků,

- vydávání rostlinolékařských osvědčení odborně plně kvalifikovanými pracovníky podle mezinárodních vzorů,

b) vybudovat ve své zemi informační síť monitorující škůdce,

c) pečovat o výzkum a průzkumné akce na úseku ochrany rostlin,

d) pohotově informovat zahraniční partnery, prostřednictvím FAO, o dovozních podmínkách, legislativních opatřeních v ochraně rostlin, o výskytu hospodářsky významných škůdců rostlin a rostlinných produktů a o prostředcích ochrany proti nim.

2) "Mezinárodní kodex upravující distribuci a používání pesticidů (FAO/OSN, Řím 1986)". Pro členské státy vyplývají zejména tyto závazky:

- připojit se k mezinárodní harmonizaci postupů zkoušení a registrace pesticidů a podmínek jejich uvádění do oběhu a používání,

- vybudovat kontrolní systémy ke sledování kvality pesticidů,

- podporovat praxi vedoucí k minimalizaci nepříznivých účinků pesticidů na lidi, zvířata a životní prostředí,

- usměrnit tvorbu právních předpisů, metodik a jejich aplikaci ve sféře výroby, trhu, skladování, balení, označování a používání pesticidů z hlediska kvalitativního a ochrany životního prostředí,

- regulovat distribuci a používání pesticidů ve svých zemích a zabezpečit informační systém při exportu pesticidů,

- podporovat rozvoj a využívání systémů integrované ochrany rostlin a používání bezpečných, účinných a ekonomicky efektivních aplikačních metod,

- podílet se na rozvoji strategie předcházení selekce rezistentních populací škodlivých organismů,

- zajistit zkoušení pesticidů v souladu se soudobými vědeckými poznatky a správnou odbornou praxí; podporovat mezinárodní informovanost o činnosti příslušných autorizovaných institucí,

- zajistit státní registraci pesticidů a odpovídající kontrolní systém, periodicky revidovat skladbu pesticidů uváděných do oběhu,

- pečovat o fungování poradenské služby adekvátně informující o pesticidech ve své zemi,

- zajistit monitoring pesticidů uváděných do oběhu, jejich hlavních i vedlejších účinků, vlivů na životní prostředí a dozor nad jejich používáním.

3) "Pesticidová charta evropských spotřebitelů", vyhlášená 31.5. 1990 v Dánsku, SRN, Norsku, Italii, Švýcarsku a Velké Britanii.

Jde o dokument dohodnutý v dubnu 1990 v Bonnu na zasedání zástupců 14 spotřebitelských skupin zabývajících se alternativními ekologickými programy.

Zdůrazňuje se, mimo jiné,

- nutnost harmonizace postupů na úseku registrace pesticidů v evropských zemích,

- začlenění pesticidů do kontextu integrované ochrany rostlin,

- zvláštní a zcela nezávislé postavení institucí autorizovaných k registraci, monitorování a testaci pesticidů,

- nezbytnost informovanosti o pesticidech uváděných do oběhu a jejich účincích.

Ministerstvo zemědělství po projednání s Ministerstvem dopravy, Ministerstvem financí a s Ministerstvem průmyslu a obchodu stanoví podle § 41 odst. 1 zákona č. ./1996 Sb., o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon") :

(1) Rostliny určené k pěstování jsou rostliny, které jsou umístěny nebo jsou určeny k umístění do prostředí umožňujícího jejich další růst nebo rozmnožování.

(2) Patotyp je geneticky ustálený soubor jedinců jednoho druhu škodlivého organismu, který je schopen napadat definovaný okruh odrůd hostitelských rostlin a rozmnožovat se na nich.

(3) Eradikace je použití přímých a nepřímých metod boje proti škodlivému organismu s cílem jeho likvidace v daném místě nebo na určitém území.

(4) Karanténní území je území, na které se vztahují mimořádná rostlinolékařská opatření z důvodu výskytu karanténního škodlivého organismu.

(5) Úřední potvrzení je doklad vydaný k tomu oprávněným orgánem nebo organizací vyvážející země, potvrzující splnění některých zvláštních karanténních požadavků dovážející země.

Karanténní škodlivé organismy

Karanténní škodlivé organismy, na které se vztahuje ohlašovací povinnost podle § 4 zákona, jsou uvedeny v příloze č. 1. Karanténní škodlivé organismy, na které se tato povinnost vztahuje při jejich výskytu na určitých rostlinách nebo rostlinných produktech, jsou uvedeny v příloze č. 2.

Zásilky podléhající rostlinolékařské kontrole

Zásilky, které při dovozu, popřípadě průvozu podléhají rostlinolékařské kontrole podle § 8 odst. 1 zákona, jsou uvedeny v příloze č. 3. Při vývozu podléhají rostlinolékařské kontrole zásilky stanovené předpisy dovážející země.

Rostlinolékařské osvědčení

(1) Dováží-li se zásilka podléhající rostlinolékařské kontrole z jiného státu než ze státu jejího původu a byla-li v tomto státu skladována, přeložena, přebalena nebo rozdělena, musí být k původnímu rostlinolékařskému osvědčení nebo k jeho ověřené kopii připojeno

a) nové rostlinolékařské osvědčení, jestliže byla zásilka vystavena nebezpečí napadení škodlivými organismy,

b) rostlinolékařské osvědčení pro reexport, jestliže zásilka tomuto nebezpečí vystavena nebyla.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, vyváží-li se z České republiky zásilka pocházející z jiného státu.

(3) Nevyžaduje-li dovážející země splnění zvláštních karanténních požadavků nebo lze-li splnění těchto požadavků rostlinolékařskou kontrolou v České republice ověřit, může být zásilka opatřena pouze novým rostlinolékařským osvědčením bez rostlinolékařského osvědčení země jejího původu.

Karanténní škodlivé organismy a zásilky, jejichž dovoz a průvoz je podle § 11 odst. 1 písm. a) až c) zákona zakázán, jsou uvedeny v přílohách č. 1, 2 a 4. Rostliny, rostlinné produkty a jiné předměty, jejichž dovoz a průvoz je vázán na splnění zvláštních karanténních požadavků, jsou spolu s těmito požadavky uvedeny v příloze č. 5.

Vstupní místa a rostlinolékařská kontrola při dovozu a průvozu

(k § 12 odst. 1, 2 a 6 zákona)

(1) Seznam vstupních míst podle § 12 odst. 1 zákona je uveden v příloze č. 6.

(2) Rostlinolékařská kontrola může být prováděna jen ve vstupních místech s

a) rampou, jde-li o silniční nebo železniční přepravu,

b) odstavnou kolejí, nad níž není umístěna trolej, jde-li o železniční přepravu.

(3) Součástí pracoviště orgánu rostlinolékařské péče ve vstupním místě jsou prostory a vybavení odpovídající hygienickým předpisům a vhodné pro provádění laboratorních rozborů, ukládání odebraných vzorků a zpracování písemné agendy. Dále je pracoviště vybaveno telefonem se záznamníkem, faxem a počítačem. Ve vstupních místech s nepřetržitým provozem je vyčleněn prostor pro odpočinek.

(4) Není-li možné výjimečně provést rostlinolékařskou kontrolu ve vstupním místě proto, že to neumožňuje způsob uložení zásilky v dopravním prostředku, nebo je nutno provést časově náročnější laboratorní rozbory nebo detailní prohlídku zásilky při vykládce, zajistí příslušný orgán rostlinolékařské péče její provedení na jiném vhodném místě a informuje o tom ihned dopravce a příslušný celní orgán. Současně vyznačí tuto skutečnost v přepravních dokladech.

(5) Zásilka podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona

a) musí být vrácena, jestliže

1. jsou důvodné pochybnosti o jejím původu nebo totožnosti,

2. není opatřena rostlinolékařským osvědčením nebo rostlinolékařským osvědčením pro reexport podle § 8 odst. 2 a 3 zákona nebo jiným úředním dokladem podle § 8 odst. 4 zákona,

b) musí být zničena způsobem a v místě stanoveném orgánem rostlinolékařské péče, jestliže hrozí bezprostřední nebezpečí rozšíření karanténního škodlivého organismu a vrácením zásilky mu nelze zabránit,

c) může být propuštěna do navrhovaného celního režimu s podmínkou splnění mimořádných rostlinolékařských opatření nařízených orgánem rostlinolékařské péče dovozci, dopravci nebo příjemci zásilky, jestliže

1. byl v zásilce zjištěn výskyt jiných než karanténních škodlivých organismů a provedením mimořádných rostlinolékařských opatření se vyloučí jejich šíření a vznik škod,

2. nelze vyloučit skryté napadení karanténními škodlivými organismy a dovezené zboží musí být dále kontrolováno, popř. testováno na místě stanoveném rozhodnutím příslušného orgánu rostlinolékařské péče.

(6) Následné rostlinolékařské prohlídce podle § 12 odst. 6 zákona podléhají

a) dovezené rostliny ovocných a okrasných dřevin, jahodníku, révy vinné a dále rostliny jehličnanů (Coniferales), dubů (Quercus spp.) a buků (Fagus spp.) pokud jsou určeny k zalesňování, a to po výsadbě na dočasné nebo trvalé stanoviště po dobu 1 - 2 úplných vegetačních cyklů,

b) sadba brambor ihned po dovozu.

Rostlinolékařská kontrola při vývozu

Rozmnožovací materiál a další rostliny a rostlinné produky určené pro vývoz, které podléhají rostlinolékařské kontrole podle § 13 odst. 1 zákona jsou uvedeny v příloze č. 3.

Evidence výskytu karanténních škodlivých organismů

(1) Evidence výskytu karanténních škodlivých organismů podle § 14 odst. 2 písm. b) zákona obsahuje

a) identifikaci zamořených pozemků a objektů,

b) jméno a adresu vlastníka nebo osoby, která zamořené pozemky či objekty užívá z jiného právního důvodu,

c) druh, popř. nižší taxonomickou jednotku nebo patotyp karanténního škodlivého organismu,

d) datum a způsob jeho zjištění,

e) intenzitu výskytu (u vybraných škodlivých organismů).

(2) Součástí evidence jsou též úřední doklady o nařízení mimořádných rostlinolékařských opatření včetně vymezení karanténního území, výsledcích průzkumu a přezkušování výskytu karanténních škodlivých organismů a o jejich eradikaci.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem .