Obecná část
Uvádění výrobků na trh je spojeno s administrativními povinnostmi výrobců a dovozců. Vymezení těchto povinností je dosud obsaženo v právních předpisech převážně s původem v centrálně řízené ekonomice. Tehdy tyto předpisy spolu se závaznými technickými normami a působením státního zkušebnictví tvořily součást centralizovaného systému, kterým se stát snažil určovat i jakost výrobků. Přes výrazný pokrok, kterého bylo dosaženo v posledních letech při jejich liberalizaci, již dále pokročit nelze bez změny pojetí celého systému. Další liberalizace je přitom nezbytná jak z hlediska vytvoření náležitého klimatu pro podnikání, tak i z hlediska usnadnění zahraničního obchodu.
Technické požadavky na výrobky jsou v České republice obsaženy převážně v právních předpisech vydávaných jednotlivými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady v rámci zmocnění obsaženého v příslušných zákonech. Tyto předpisy upravují technické požadavky především konkrétním způsobem. Uvedený resortní přístup se podstatně liší od pojetí uplatňovaného v Evropské unii, kde úprava technických předpisů je většinou komoditní (předpis upravuje pro určité skupiny výrobků všechny technické požadavky, které je nutno regulovat ve veřejném zájmu). Dále se v Evropské unii prosazuje liberální pojetí těchto technických předpisů. Požadavky jsou v nich formulovány převážně obecně s tím, že je současně formulován právní předpoklad v tom smyslu, že tyto obecné požadavky je možno splnit buď dodržením nezávazných evropských norem nebo jiným stanoveným průkazem o shodě použitého technického řešení se soudobými poznatky vědy a techniky. Takové pojetí je podstatně přijatelnější pro podnikatelskou sféru než dosavadní pojetí, kde vlastnosti výrobků jsou stanovovány do velkých podrobností předpisy, které pak jsou často zastaralé a brzdí podnikání. Rozhodujícím zákonem stanovujícím podmínky uvádění výrobků do oběhu je zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon pochází z r. 1968 a byl vícekrát novelizován, naposledy v r. 1992, kdy byly především zrušeny instituty suplující dříve neexistující trh prostřednictvím státního posuzování jakosti a kdy byla umožněna autorizace nestátních subjektů jako státních zkušeben. Umožněno bylo rovněž uznávání zahraničních certifikátů pro usnadnění zahraničního obchodu.
Se zákonem o státním zkušebnictví úzce souvisí zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb., který byl koncipován jako zákon přechodný, umožňující zvládnout složitý přechod od technických norem jako zcela závazných dokumentů k normám jako doporučením, jak je tomu ve všech státech s tržní ekonomikou. I tyto technické normy byly původně nástrojem centrálního řízení. Byla v nich obsažena ustanovení na ochranu veřejného zájmu, kterou je nutno zajistit i nadále. Pro zrušení obecné právní závaznosti technických norem bylo proto nutno stanovit potřebnou lhůtu. Od 1.l.1995 existuje místo původních 25 tisíc závazných technických norem již jen méně než 300 norem obsahujících závazná ustanovení. Ostatní technické normy jsou nezávazné. Postupně tak mizí důvody, které vedly k přijetí úpravy z r. 1991, a je možno přijmout úpravu definitivní, plně srovnatelnou se stavem ve státech s liberální ekonomikou.
Návrh zákona je koncipován tak, aby odstranil nedostatky současného stavu a výrazně vyjádřil přesun z odpovědnosti státu za preventivní působení v dané oblasti k odpovědnosti podnikatelů za výsledek jejich činnosti.
Návrh vychází ze zásady, že stát musí určovat především podstatné, rámcově definované technické požadavky na výrobky, omezené na ochranu veřejného zájmu na zdraví a bezpečnosti osob a na ochranu majetku a zabezpečovat potřebné prostředky. Těmi jsou jednak soustava nezávazných českých technických norem plně sladěných s mezinárodními a především evropskými normami, jednak systém posuzování shody výrobků s požadavky technických předpisů a technických norem, krátce v souladu se zahraniční vžitou terminologií posuzování shody. Pro zabezpečení posuzování shody je vytvářen rámec soustavy autorizovaných a akreditovaných osob, nemajících již povahu orgánů státní správy.
Při tom se zavádí pojetí vyjadřující, že především ten, kdo chce výrobky vyrábět nebo dovážet (uvádět na trh), musí znát stav soudobých technických poznatků vyjádřených zejména v českých technických normách a znát i rizika spojená s užíváním výrobků a principy ochrany před nimi. Realizací návrhu bude dosažen výchozí stav, plně srovnatelný s obecně uznávanými podmínkami liberální ekonomiky, a budou vytvořeny nezbytné právní podmínky pro plnění čl. 75 Evropské dohody a tím pro zapojení ČR do vnitřního trhu EU (současně i EHP).
S tím je spojeno i řešení umožňující efektivní a průkazné přejímání technických předpisů (směrnic Rady ES) upravujících technické požadavky na výrobky v zájmu zdraví a bezpečnosti osob a ochrany majetku, a to formou nařízení vlády tam, kde by jinak vzhledem ke kompetencím více resortů bylo nezbytné jeden předpis EU rozdělit do více resortních předpisů. To by vedlo ke ztrátě konzistentnosti předpisů a k nepřehlednosti našeho právního řádu pro podnikatele. Vyloučit není možno ani to, že některé části směrnic by nebylo možno takto přijmout pro nedostatek kompetencí. Návrh obsahuje řešení problému při zachování stávajících kompetencí jednotlivých ministerstev a současně vyhovuje požadavku na komplexnost náhrady dosavadního zákona o československých technických normách a zákona o státním zkušebnictví, vyplývajícímu z předchozích jednání k návrhu zásad zákona o českých normách v r. 1994.
Realizace návrhu:
a) ve vztahu k občanům nepřinese povinnosti a naopak jim zjednoduší dokazování v případných soukromoprávních nárocích na náhradu škod způsobených výrobkem a hrozbou účinných sankcí vytvoří prostředí obavy výrobců z prodeje nebezpečných výrobků,
b) ve vztahu k podnikatelům přinese administrativní zjednodušení odstraněním správního řízení při zkouškách výrobků a tím i určité možné snížení nákladů a současně zvýší jejich odpovědnost za výrobky, které uvádějí na trh a odpovědnost autorizovaných a akreditovaných osob za správnost jimi vydaných certifikátů a dalších dokumentů,
c) ve vztahu ke státní správě přinese snížení počtu orgánů vykonávajících státní správu,
d) ve vztahu ke státnímu rozpočtu přinese zvýšení požadavků nad rámec současného stavu odhadem o 5 milionů Kč ročně na nákup vzorků výrobků nezbytných pro činnost orgánu dozoru, které jsou v současnosti odebírány pro kontrolu bez náhrady a na úhradu nákladů autorizovaných osob, pokud budou k dozoru přizvány. Na druhé straně budou příspěvky ze státního rozpočtu omezeny jen na činnosti uskutečňované výlučně ve veřejném zájmu. Celkový dopad do státního rozpočtu by měl být téměř vyrovnaný.
Velmi významný je očekávaný dopad do celkového klimatu pro podnikání. Jedná se o významnou deregulační iniciativu, která se může podle zahraničních pramenů týkajících se obdobných iniciativ promítnout do tvorby hrubého národního produktu ve výši řádově až procenta. Dalším efektem bude výrazná podpora exportu, neboť zákon umožní odstranit významné překážky obchodu vůči EU a ESVO, které již dnes tvoří nejvýznamnější zahraničně obchodní partnery. Stejný systém by měl být zaváděn i ve státech CEFTA. Na straně druhé budou liberalizovány i dovozy. Realizace návrhu umožní i napravit současný nevyhovující stav, kdy o rozsahu státních kontrol, který má zmíněné nezanedbatelné dopady do celkové hospodářské politiky státu, často rozhodují státní úředníci na nižších úrovních.
Realizace návrhu přinese negativní dopady do hospodářských výsledků dnešních státních zkušeben. Provedený předběžný průzkum ukazuje, že v některých případech, kde dosud bylo schvalování výrobků hlavní náplní práce, dojde až k 90% propadu. Zákon vytvoří předpoklady pro odstátnění většiny těchto institucí, postupovat se bude podle individuálních privatizačních projektů.
Realizace návrhu umožní
a) vytvořit základní důkaz o plnění čl. 75 Evropské dohody (dosažení plné kompatibility s EU v oblasti technických předpisů, evropských norem a postupů pro posuzování shody),
b) vnitrostátně zabezpečit plnění příslušné části Dohody o technických překážkách obchodu, která je součástí Dohody o zřízení Světové obchodní organizace publikované sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb.,
c) začlenit do českého právního řádu tyto předpisy
(dokumenty) ES:
- Směrnice Rady EHS 92/59 z 29. června 1992 o všeobecné bezpečnosti výrobků (s výjimkou částí týkajících se výlučně členů EU),
- obecné principy Rezoluce Rady ES č. 90/C 10/01 z 21. prosince 1989 o globálním přístupu k posuzování shody,
- obecné principy Rozhodnutí Rady ES č. 93/465/EHS z 22. července 1993 o modulech na různé fáze posuzování shody a pravidlech pro udělování a používání označení shody CE, určených do harmonizovaných směrnic s technickým obsahem,
- obecné principy Rezoluce Rady ES ze 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám (85/C 136/01),
d) vytvořit podmínky pro racionální zavádění technických předpisů ES tak, aby každou technickou směrnici ES nebylo nutno přebírat formou zvláštního zákona.
Návrh zákona je v souladu s ratifikovanými mezinárodními smlouvami a v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Zvláštní část
K § 1
Cílem navrženého zákona je liberalizovat povinnosti zejména výrobců a dovozců výrobků, upravit podmínky pro plnění závazku vyplývajícího z čl. 75 Evropské dohody a dalších mezinárodních dohod a zabezpečit ochranu před výrobky, které by mohly způsobit újmu na zdraví nebo majetku. Ustanovení vyjadřuje, že právní regulace výrobků se omezí jen na ochranu toho, co je ve veřejném zájmu, tj. na ochranu osob a majetku. Toto obecné vymezení zahrnuje ve vztahu k výrobkům i ochranu životního prostředí, ochranu před požáry apod. V ustanovení jsou dále vymezeny subjekty a okruhy činnosti, které jsou předmětem navržené regulace.
K § 2
Výklad základních pojmů uvedených v návrhu je proveden způsobem převzatým z práva Evropských společenství a z Dohody o technických překážkách obchodu v rámci Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb.).
K § 3
Ustanovení vymezuje pojem "technický předpis" převzetím textu obsaženého v Dohodě o technických překážkách obchodu.
K § 4
České technické normy jsou definovány způsobem odpovídajícím definicím v mezinárodních a regionálních normalizačních organizacích, který umožňuje, aby měly stejnou funkci jako národní normy států s tržní ekonomikou a aby byly plně způsobilé zejména pro přejímání evropských norem. Smyslem takových nezávazných norem je podávat informaci o obecně uznávaných technických řešeních, jejichž dodržení je i nezbytnou podmínkou pro uplatnění českých výrobků na zahraničních trzích. Úpravou se odstraňuje možnost vydávání závazných českých technických norem jako předpisů, jimiž se dosud v rozporu s Ústavou České republiky mohou stanovovat povinnosti podnikatelům.
Úpravou se zabezpečuje v České republice jediná soustava národních norem a zavádí se v souladu s praxí v EU pojem harmonizované normy. Harmonizovanou českou technickou
normou bude taková norma, která bude ve vztahu ke konkrétnímu technickému předpisu obsahujícímu obecné vymezení technických specifikací obsahovat úpravu, jejíž splnění se bude považovat za splnění požadavků technického předpisu.
Existence takových norem je nezbytná jednak pro to, aby právní předpisy České republiky nebyly neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků na výrobky, které brzdí technický pokrok ve výrobě, jednak pro to, aby do právního řádu České republiky mohly být přejímány ty technické předpisy Evropských společenství, které jsou na tomto principu založeny.
Jde především o technické předpisy ES vydávané po roce 1985, které jsou zpracovány podle Nového přístupu ES. Proto je navržen zvláštní postup pro oznamování o určení českých technických norem jako harmonizovaných norem majících uvedený právní význam odpovídající praxi v ES, kdy evropské normy harmonizované s určitou směrnicí ES (technickým předpisem) jsou oznamovány v Oficiálním věstníku ES. Tyto technické normy nemohou být podle vnitřních pravidel platných v rámci ES závazné.
K § 5
Vymezuje se odpovědnost státu za vytvoření jediné soustavy českých technických norem tak, aby byl zachován vliv státu na existenci národní normalizační soustavy, nezbytný i k plnění mezinárodních závazků České republiky (např. čl. 75 Evropské dohody). Proto se vymezuje potřebný úkol Ministerstva hospodářství, které je ústředním orgánem státní správy pro technickou normalizaci.
Navržené řešení vychází z potřeby zabezpečit tvorbu českých technických norem nestátní organizací jako podmínku dosažení kompatibility se stavem ve státech ES.
Forma správního rozhodnutí pro pověření příslušné právnické osoby umožňuje, aby její činností byly zabezpečeny i závazky vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, např. Dohoda o technických překážkách obchodu v rámci Dohody o zřízení Světové obchodní organizace, jejíž nedílnou součástí je příloha nazvaná Kód správné praxe pro přípravu, přejímání a používání norem.
Návrhem je stanovena jako pojistka i možnost, aby potřebné úkoly pro případ neexistence pověřené právnické osoby plnil Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Úřad") jako správní úřad, který v současnosti zabezpečuje schvalování ČSN a přejímání evropských norem jako českých technických norem podle pravidel evropských normalizačních organizací.
Návrhem se stanoví zákaz rozmnožování a rozšiřování českých technických norem směřující jednak k dosažení částečné návratnosti státních prostředků vynaložených na jejich tvorbu, jednak k plnění závazků souvisejících s výhradním oprávněním publikovat formou českých technických norem obsah norem mezinárodních nebo evropských, které jsou v jednotlivých státech chráněny před neoprávněným rozšiřováním, popřípadě rozmnožováním.
Současně se stanoví, obdobně jako je tomu v ostatních evropských státech, že část nákladů pověřené právnické osoby bude poskytnuta ze státního rozpočtu.
K § 6
Smyslem ustanovení je obecné vymezení podmínek, které musí být dodrženy při tvorbě českých technických norem. Tyto podmínky odpovídají praxi uplatňované v evropských státech s liberální tržní ekonomikou.
K § 7
Stanoví se obecná pravidla nutná k tomu, aby byly splněny závazky vyplývající z již existujících mezinárodních smluv. (Např. Dohoda o technických překážkách obchodu v rámci Dohody o zřízení Světové obchodní organizace).
Informačním místem se určuje v souladu s dosavadním stavem Úřad.
K § 8
Ustanovení reprodukuje stav běžný ve státech s tržní ekonomikou a stanoví povinnosti výrobcům a dovozcům uvádět na trh jen bezpečné výrobky. Toto pojetí vychází z toho, že ten, kdo chce vyrábět nebo dovážet výrobky, musí především znát všechna rizika, která mohou být spojena s užíváním nebo spotřebou výrobku, a musí znát i technicky známé prostředky, které tato rizika buď odstraňují, nebo snižují na rozumnou míru.
Toto ustanovení je nezbytné vzhledem k potřebě vymezit pojem "bezpečný výrobek" způsobem stanoveným ve Směrnici Rady č. 92/59 EHS z 29. 6. 1992 o všeobecné bezpečnosti výrobků a není v rozporu s definicí nebezpečného výrobku tak, jak je obsažena v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V souladu s uvedenou směrnicí je však pojem "bezpečný výrobek" vymezen podstatně podrobněji a konkrétněji. Současně se stanoví povinnost distributorů směřující ke zvýšení jejich odpovědnosti související s poctivostí prodeje.
Stanoví se i obecná pravidla pro posouzení, zda výrobek uvedený na trh se považuje za bezpečný. Základní povinnost, kterou je dodržování technických předpisů, umožňuje regulaci sladit s principy obsaženými v legislativě ES a současně upravuje obecné pravidlo pro případy, ve kterých neexistuje dostatečně podrobná právní úprava. Pokud v těchto případech výrobce nebo dovozce nepostupuje podle českých technických norem, nebo pokud ani takové technické normy nejsou, vzniká mu povinnost aplikovat vědeckotechnické poznatky, které zná nebo které znát může. Takovými poznatky jsou ty, které jsou obecně uznávány v technické praxi.
Ustanovení je nezbytné především pro vyplnění mezer v právním řádu, který nemůže upravit beze zbytku ochranu před možným rizikem spojeným s výrobky již existujícími nebo takovými, které budou vyvinuty. Současně taková obecná úprava umožňuje snížit počet právních předpisů, které by bylo nutno v zájmu ochrany občanů vydat. Přitom se bere v úvahu to, že detailní konkrétní právní úprava působí jako bariéra technického rozvoje, protože právní úprava se nutně opožďuje za vědeckotechnickými poznatky.
Stanoví se dále povinnost výrobce a dovozce zabezpečit poskytnutí informací o způsobech používání výrobků eliminujících možná rizika, která nelze technicky vyloučit. Tato povinnost je omezena na informace, které nejsou obecně známé.
K § 9
Nově se vymezuje tradiční pojem státní zkušebnictví, a to způsobem odpovídajícím úloze státu v liberální ekonomice při zajišťování ochrany veřejného zájmu před nebezpečnými výrobky. Zachování tohoto názvu je v zájmu kontinuity v právním řádu České republiky a vyjadřuje odpovědnost státu za systém posuzování shody výrobků s požadavky technických předpisů. Na rozdíl od předchozího stavu je však úloha státu, zabezpečovaná v působnosti Ministerstva hospodářství jako ústředního orgánu státní správy pro státní zkušebnictví (zákon č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů), minimalizována a zahrnuje především úlohu Ministerstva hospodářství při pověřování právnické osoby k akreditaci a dále činnost Úřadu při autorizaci právnických osob pro činnosti při posuzování shody výrobků s právními předpisy.
K § 10
Vymezuje se pojem certifikace jako činnost subjektu nezávislého na výrobci (dovozci) nebo kupujícím, jejímž smyslem je objektivní posouzení, zda daný výrobek splňuje požadavky stanovené technickými předpisy popřípadě českými technickými normami. Vymezení je provedeno způsobem převzatým z dokumentů Evropských společenství.
Při tom certifikáty budou vydávat autorizované osoby v případech, ve kterých bude příslušným nařízením vlády stanoven postup posouzení shody vyžadující nález autorizované osoby. Akreditované osoby budou certifikáty vydávat v případech, ve kterých to ke snížení svých rizik nebo z komerčních důvodů bude požadovat výrobce nebo dovozce.
K § 11
Autorizací, která je činností správního úřadu, je vyjádřeno oficiální pověření k posuzování shody ve stanovených případech. Je obdobou notifikace pověřených osob v praxi ES, jejímž obsahem je sdělení příslušných národních orgánů o tom, které osoby jsou v jednotlivých státech způsobilé k certifikaci podle stanovených postupů posuzování shody, u nichž se to vyžaduje. Určení autorizovaných osob je v součinnosti se zúčastněnými ministerstvy výhradním právem Úřadu, který na sebe přebírá odpovědnost státu za zajištění dostatečných kapacit (dostatečného počtu autorizovaných osob) pro posuzování shody a za jejich řádnou činnost. Tato odpovědnost se zpravidla uplatňuje i v mezinárodních závazcích při vzájemném uznávání výstupů (certifikátů, osvědčení) pro účely povinného posuzování shody podle právních předpisů příslušných zemí. Oprávnění Úřadu je sice vázáno na souhlas dotčených ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, ale v zájmu plynulosti těchto činností je upraveno oprávnění Úřadu řešit operativně věc v jeho působnosti s tím, že v případě nesouhlasu některého z dotčených orgánů by rozhodnutí Úřadu platilo do doby, než o věci rozhodne vláda. Jde o pojistku obecně vyžadovanou.
Při autorizaci se především využívá zjištění z akreditačního procesu. Uznání zjištění pověřené akreditující osoby o odborné způsobilosti je vyjádřením zájmu na objektivitě a průzračnosti při volbě autorizovaných osob, přestože na autorizaci při splnění těchto podmínek není právní nárok. Podmínky pro udělování autorizace jsou převzaty z praxe ES.
V zájmu informovanosti o autorizovaných osobách se stanoví příslušná povinnost Úřadu.
Vzhledem k tomu, že počet autorizovaných osob působících u stejného okruhu výrobků bude vzhledem k praxi v ES limitován, je úprava koncipována tak, že na autorizaci není právní nárok.
K § 12
U výrobků, u nichž vzhledem k rizikům spojeným s jejich užíváním musí být posouzeno, zda splňují požadavky právních předpisů, se vymezuje forma, kterou bude konkretizováno, ke kterým výrobkům se tato povinnost vztahuje. Aby byl zabezpečen plynulý přechod od dosavadního schvalování výrobků k posuzování shody s technickými předpisy a aby byl vytvořen současně racionální mechanismus pro plnění závazku vyplývajícího z čl. 75 Evropské dohody, stanoví se potřebné podmínky pro stanovení výrobků, s nimiž je tato povinnost spojena.
Stanovení výrobků k povinnému posuzování shody jediným způsobem (nařízením vlády) vyjadřuje záměr sjednocení přístupů a postupů zúčastněných ministerstev a jiných ústředních správních úřadů při posuzování shody v oblastech chráněných zájmů, kde současný právní řád řeší problematiku roztříštěně.
Zajišťuje se dále stejný a transparentní způsob stanovení postupů posuzování shody jak u výrobků tradičně podléhajících povinnému dozoru, tak u výrobků, u kterých budou působit přebírané technické předpisy ES. Tyto předpisy zahrnují jak právní, tak technické, popřípadě procesní náležitosti posouzení shody. Tím se zároveň umožňuje plynule přejít od různých a odlišných způsobů posuzování shody uplatňovaných podle současných předpisů k posuzování shody rozsahem i postupy kompatibilními se státy ES.
Dále se rámcově charakterizuje rozsah činností při posuzování shody s tím, že obsah jednotlivých postupů posuzování shody použitelných pro konkrétní skupiny výrobků bude stanoven v závislosti na míře nebezpečí spojeného s užíváním příslušných výrobků nařízením vlády, kterým bude stanovena povinnost vydávat prohlášení o shodě. Jde o převzetí úpravy uplatňované v ES, která předpokládá u většiny výrobků použití postupu posuzování shody , podle něhož posouzení provádí sám výrobce, může si k tomu však dobrovolně obstarat certifikát akreditované nebo autorizované osoby.
U technicky složitějších nebo potencionálně nebezpečnějších výrobků se buď v souladu s požadavky stanovenými v technickém předpisu ES přebíraném do právního řádu České republiky, nebo podle požadavku příslušného ministerstva nebo jiného správního úřadu, uvedou příslušné formy posouzení shody výrobků s požadavky technických předpisů, odpovídající charakteru daného výrobku, které vyžadují účast autorizované osoby, včetně stanovení povinnosti označovat výrobek českou značkou shody. Tato povinnost bude uplatněna tam, kde se výrobek ve státech ES povinně označuje značkou CE.
Česká značka shody je koncipována jako ekvivalent značky CE užívané v Evropských společenstvích. Vzhledem ke shodným podmínkám udělení těchto značek bude možno po vstupu ČR do Evropských společenství českou značku bez jakýchkoliv dalších věcných opatření nahradit značkou CE.
K § 13
Stanoví se nezbytné povinnosti spojené s uváděním stanovených výrobků na trh, jejichž smyslem je existence důkazu o tom, že vlastnosti stanoveného výrobku byly posouzeny způsobem stanoveným zákonem a konkretizovaným příslušným nařízením vlády co do rozsahu úkonů. V zájmu potřebné průkaznosti je stanovena lhůta, během níž musí být potřebné doklady archivovány. Současně se v zájmu ochrany před nebezpečnými výrobky stanoví potřebná povinnost distributorů, v jejichž zájmu bude, aby od svých dodavatelů požadovali ujištění o tom, že shoda výrobků byla posouzena způsobem stanoveným v zákoně. Ustanovení je formulováno tak, že nevyvolá nárůst administrativy. Důkazem pro to může být např. i doplnění potřebného údaje na faktuře, dodacím listu apod.
K § 14
Ustanovením se pro účely zákona definuje akreditace jako dobrovolná činnost, jejímž obsahem je zjišťování, zda akreditované osoby jsou dostatečně odborně způsobilé k vymezeným technickým činnostem.
Vymezuje se odpovědnost státu za jednotné provádění akreditace, které je podmínkou pro činnost akreditovaných osob, jejichž činnost usnadňuje export výrobků z České republiky. V souladu s převažujícími tendencemi ve státech ES a s ohledem na účelnou potřebu snižování počtu orgánů státní správy není akreditace koncipována jako činnost orgánu státní správy, ale jako činnost osoby pověřené k tomu správním rozhodnutím vydaným Ministerstvem hospodářství.
K § 15
Vymezuje se úkol Ministerstva hospodářství zabezpečit provádění akreditace jednotným způsobem. Řešení vychází z potřeby zabezpečit akreditaci nestátní organizací jako podmínku k dosažení srovnatelného stavu se stavem ve státech ES. Proto ustanovení vymezuje podmínky pro pověření právnické osoby formou správního rozhodnutí. Pojistka pro případ neexistence pověřené právnické osoby je nezbytná pro plynulý proces akreditace.
Tuto akreditaci vykonává dosud Český institut pro akreditaci jako orgán státní správy (zákon č. 20/1993 Sb.).
Ustanovení dále vymezuje podmínky pro pověření právnické osoby k akreditaci, jejíž podstatou je přiznání způsobilosti k výkonu zkoušení a certifikace, kterou je vyjádření objektivity a nezávislosti činnosti akreditovaných osob. Podmínky pro pověření k akreditaci respektují kritéria a postupy, které jsou v souladu s pravidly ES.
K § 16
Ustanovení upravuje obsah osvědčení o akreditaci a stanoví oprávnění akreditující osoby provádět dozor nad akreditací. Úprava odpovídá podmínkám uplatňovaným v rámci Evropských společenství a je nezbytná, protože výrobci a dovozci tak mohou vyžadovat od akreditované osoby certifikát na výrobky, u nichž nebudou mít povinnost vystavit prohlášení o shodě nebo na výrobky, u kterých sice tato povinnost je, ale není spojena s účastí autorizované osoby (postup posuzování shody podle § 12 odst. 3, písm. a/).
K § 17
Ustanovení umožňuje uznávat ve stanovených případech a za stanovené podmínky dokumenty a značky zahraničních institucí jako doklad o posouzení shody a tím vytváří předpoklady k odstraňování technických překážek obchodu. Jeho realizace umožní rovněž přímý vstup do certifikačních systémů Evropských společenství.
K § 18
K dosažení účinné ochrany před výrobky, které by mohly ohrozit veřejný zájem a k dosažení kompatibility se stavem ve státech ES je nutno zákonem vymezit podmínky pro provádění dozoru nad tím, zda výrobky uváděné na trh splňují stanovené požadavky. Aby nedocházelo k neodůvodněnému nárůstu orgánů dozoru, řeší se dozor nad trhem tak, aby byl prováděn jediným orgánem státní správy.
K § 19
Potřeba udělování citelných pokut je odůvodněna nutností zabezpečit účinné nástroje pro ochranu trhu před výrobky, které by svými vlastnostmi mohly ohrozit veřejný zájem chráněný tímto zákonem. Udělení pokuty do výše l milionu Kč Úřadem se předpokládá pro případy porušení dalších povinností stanovených tímto zákonem a sleduje především ochranu před neoprávněným rozmnožováním a rozšiřováním ČSN nebo před vydáváním osvědčení nebo certifikátů, jejichž vydávání je vyhrazeno subjektům podle tohoto zákona.
K § 20
Ustanovení vymezuje případy, ve kterých je nezbytné postupovat podle správního řádu. Ve srovnání s dosavadním stavem dochází k podstatné redukci jejich počtu.
K § 21
V zájmu plynulosti přechodu na činnosti upravené návrhem se převádějí dosavadní státní technické normy a české technické normy vydané podle předchozích předpisů na české technické normy podle tohoto zákona , stanoví přechodně platnost aktů vydaných podle zákona o státním zkušebnictví a dosud vydaných osvědčení o akreditaci. Dokončení zahájených sankčních řízení podle dosavadních předpisů je nezbytné pro to, že úprava týkající se pokut je v návrhu pojata zcela odchylně.
K § 22
Ustanovení především umožňuje efektivní přejímání technických předpisů ES do právního řádu České republiky. Jeho existence je nezbytná pro plnění úkolů České republiky vyplývajících z čl. 75 Evropské dohody, vzhledem k tomu, že právní řád České republiky se dosud vyvíjí převážně resortně, na rozdíl od právního řádu Evropských společenství, jehož pojetí je v dané oblasti převážně komoditní (ve směrnici upravující technické požadavky na určitou skupinu výrobků - např. strojírenské výrobky - jsou stanoveny např. požadavky bezpečnostní, hygienické, protipožární apod.).
Zabezpečuje se proto reálný postup přejímání technických předpisů Evropských společenství v souladu se stávajícími kompetencemi ministerstev tak, aby navržená forma přejímání technických předpisů ES účelně respektovala nezbytný požadavek, aby jeden technický předpis (směrnice) ES byl převzat jediným právním předpisem - nařízením vlády. Při tom se rozumí, že takový postup bude zvolen v těch případech, ve kterých nevznikne potřeba řešení formou zákona (např. potraviny, léky, jaderná energie apod.).
Navržený způsob umožní přejímat ze směrnic i ta ustanovení, k jejichž úpravě není v zákonech potřebné zmocnění.
Úprava vychází i z toho, že z hlediska obsahového musí být příslušná směrnice ES převzata do právního řádu bez obsahových změn, a že tedy není možno při formulaci technických požadavků českého předpisu uplatňovat specifické resortní zájmy. Návrhy nařízení vlády budou zpracovávány plynule s ohledem na potřeby České republiky a s ohledem na vývoj regulace v rámci Evropských společenství.
Povinnými podmínkami pro uvádění výrobků na trh se rozumí zejména stanovení okruhu výrobků, o nichž bude výrobce nebo dovozce vydávat prohlášení podle § 13 tohoto zákona, grafická podoba české značky shody a náležitosti prohlášení o shodě.
Definice obsahu jednotlivých postupů posuzování shody bude v nařízeních vlády provedena tak, aby charakterizovala jednotlivé postupy posouzení shody ve shodě s Rozhodnutím Rady ES č. 93/465/EHS ze dne 22.7.1993, které se týká postupů posuzování shody (modulů) pro různé fáze procesu posuzování shody a pravidla pro udělování a užívání značky shody CE, u kterých se předpokládá jejich užití v technicky harmonizovaných směrnicích.
K § 23
Ustanovení vymezuje působnost a pravomoc České obchodní inspekce k dozoru podle tohoto zákona. Obecný doplněk o poskytování náhrady za vzorky výrobků odebraných pro výkon dozoru (kontroly) je nezbytný, protože jde o vyvlastnění, které lze provádět jen za náhradu.
Vzhledem k tomu, že zjišťování, zda požadavky na stanovené výrobky byly splněny, bude v některých případech vyžadovat specializované znalosti, zakotvuje se součinnost autorizovaných osob. Za náklady spojené s dozorem a činností autorizovaných osob se považují náklady na zakoupení vzorku výrobku a náklady spojené se zjišťováním jeho vlastností. Současně se orgánu dozoru svěřuje pravomoc k okamžitým zákrokům tam, kde to povaha věci bude vyžadovat.
Ustanovení odpovídá úpravě v ES s výjimkou oznamovacích (notifikačních) povinností o uložení ochranného opatření ve vztahu k členům EU.
K § 24
Ustanovení uvádí do souladu zákon č. 20/1993 Sb., s ustanoveními tohoto zákona. V souladu s tím omezuje působnost Úřadu na nezbytně nutný rozsah. Nové působnosti jsou nezbytné proto, že příprava přebírání technických předpisů ES bude vyžadovat sjednocení po stránce technické, organizační, administrativní apod. Obsahem činnosti Úřadu bude vypracování kvalifikovaného překladu směrnic Rady ES projednaného k dosažení terminologické jednotnosti se zúčastněnými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a shrnutí stanovisek těchto orgánů k tomu, zda je možné v daném čase směrnici ES přijmout. Na to bude navazovat standardní postup, při němž návrh nařízení vlády bude předkládat buď Ministerstvo hospodářství nebo jiné ministerstvo určené plánem práce vlády po řádném projednání. Respektuje se tak usnesení vlády ze dne 9. listopadu 1994 č. 631 o institucionálním zajištění procesu integrace České republiky do Evropské unie včetně harmonizace právního řádu České republiky s právním řádem Evropské unie.
Působnost Úřadu týkající se smluvního zabezpečení úkolů, které budou zajišťovat nestátní subjekty v oblasti českých technických norem a posuzování shody, je nutná k tomu, aby potřeby vznikající z mezinárodních smluv nebo požadavků ministerstev a ústředních správních úřadů byly zabezpečovány jednotně a účelně.
K § 25
Zrušovací ustanovení uvádí právní předpisy, které ztratí opodstatnění přijetím zákona.
K § 26
Navržená účinnost sleduje urychlené zavedení zákona nezbytné jak z hlediska potřeb vnitrostátních, tak z hlediska závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.