I. Část první - Základní ustanovení
K § 1
V ustanovení § 1 se vymezuje rámcově předmět právní úpravy.
Konkretizován je v jednotlivých částech návrhu zákona.
Zákon upravuje komplexně otázky civilního letectví. Jenom v těch případech, kde je to výslovně uvedeno, vztahuje se i na letectví vojenské. Civilním letectvím se rozumí letecké činnosti provozované v České republice civilními letadly, jakékoliv státní příslušnosti, pro civilní účely, jakož i letecké činnosti provozované českými letadly v cizině pro civilní účely.
Vztahy mezi civilním a vojenským letectvím jsou v zákoně řešeny zejména z důvodů zajištění bezpečnosti leteckého provozu.
K § 2
V § 2 jsou definovány základní pojmy, které se v zákoně často používají.
K § 3
V souladu s čl. 79 Ústavy se zřizuje Úřad pro civilní letectví, který nahradí dosavadní Státní leteckou inspekci. Jeho činnost se rozšíří o některé činnosti dosud vykonávané Ministerstvem dopravy. V jednotlivých ustanoveních zákona je vymezena působnost Úřadu pro civilní letectví, k výkonu konkrétních věcí v civilním letectví.
II. Část druhá - Letecký rejstřík a způsobilost letadla a výrobků letecké techniky k použití v civilním letectví
K § 4 - 6
Vedení leteckého rejstříku letadel má význam jak z hlediska mezinárodní součinnosti v civilním letectví, tak s ohledem na potřeby státní správy České republiky. V jeho činnosti se spojují úkony administrativní s výkonem státního dozoru.
Požadavky spojené s vedením rejstříku vyplývají z Úmluvy a odpovídají právním úpravám v jiných státech. V souladu s mezinárodními zvyklostmi byla oproti stávající úpravě vypuštěna úprava týkající se zápisu do leteckého rejstříku u leteckého personálu a leteckých pozemních zařízení. V těchto případech je pro potřeby státní správy ČR dostačující evidence u správního úřadu, který vydává příslušné průkazy a povolení.
Stávající praxe zápisu letadel ČR do leteckého rejstříku odpovídá navrhované úpravě.
Zákon v souladu s ustanovením čl. 17 Úmluvy zachovává pojem státní příslušnost civilního letadla, která se zakládá zápisem do leteckého rejstříku. Tento pojem je v mezinárodních vztazích běžně užíván.
V souladu s praxí v ostatních členských státech Mezinárodní organizace civilního letectví (dále jen "ICAO") bude možné za poskytnutí služby ve formě podání informace o údajích uvedených v leteckém rejstříku požadovat uhrazení poplatku.
K § 7 a § 8
Splnění technických podmínek způsobilosti letadel a jeho součástí je zajištěno tím, že typ letadla i jeho součásti musí být před zavedením hromadné výroby schváleny. Kromě toho musí být u každého letadla nebo jeho součásti ověřeno, že se shoduje se schváleným typem. Dále musí letadlo splňovat podmínky tzv. letové způsobilosti, což je kromě způsobilosti technické i způsobilost provozní.
K § 9
Splnění technických podmínek způsobilosti letadla a jeho součástí vyrobených výrobcem mimo schválené typy letadel se ověřuje individuálně. I zde je nutno nejprve prokázat splnění podmínek technické způsobilosti, na něž navazuje ověřování letové způsobilosti.
K § 10
Každý smluvní stát ICAO je povinen zajistit bezpečnost létání civilních letadel. Proto je v § 9 upraven režim, jemuž podléhají letadla a jež umožňuje preventivně i následně zajistit, aby letadla v provozu měla minimálně závad v letové způsobilosti, které by mohly být příčinou leteckých nehod.
K § 11
Letadlo evidované v leteckém rejstříku jiného státu, jehož provozovatelem je česká osoba, může být v ČR provozováno při splnění dvou podmínek. Jednak musí být schválena letová způsobilost letadla státem, v jehož leteckém rejstříku je evidováno, popřípadě jiným členským státem ICAO. Druhou podmínkou je, aby Úřad pro civilní letectví uznal osvědčení letové způsobilosti vydané jiným státem.
K § 12
Ustanovení konkretizuje povinnosti provozovatele letadla vzhledem k významu provozně technického stavu letadla pro bezpečnost leteckého provozu.
K § 13 a 14
Vzhledem k technické složitosti a zvýšeným požadavkům na bezpečnost provozování letadel a jejich součástí stanoví se v zákoně o civilním letectví speciální způsob posuzování shody vlastností těchto výrobků s požadavky stanovenými prováděcím předpisem.
Právnická osoba, která tuto činnost provádí, musí být vybavena speciálním technickým zařízením a splňovat další podmínky, na jejichž základě může být Ministerstvem dopravy výkonem činností pověřena. V současné době tuto činnost vykonává Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s., Praha - Letňany. To je v souladu s koncepcí nové úpravy státního zkušebnictví, která ponechává u složitějších výrobků právní úpravu posuzování shody vlastností s právními předpisy zvláštnímu zákonu.
K § 15
Ustanovení vytváří prostor pro relizaci zkušebních letů prototypem letadla, letadlem, pro které nebylo dosud vydáno osvědčení letové způsobilosti, nebo letovou způsobilost pozbylo, popřípadě nesplňuje podmínky letové způsobilosti v důsledku změny účelu v jeho využívání. V daném případě jde např. o vojenská letadla, která mají být použita ke zkušebním letům v civilním letectví.
K § 16
Toto ustanovení upravuje podmínky použití výrobků letecké techniky v civilním letectví. Úřad pro civilní letectví neschvaluje typ výrobku, ale způsobilost výrobku k použití v civilním letectví.
K § 17
Oprávnění k vývoji, projektování, výrobě, zkouškám, údržbě, opravám, modifikacím a konstrukčním změnám letadel, jejich součástí a určených výrobků letecké techniky uděluje Úřad pro civilní letectví jako podklad pro vydání povolení k provozování vázané živnosti v souladu s úpravou v živnostenském zákoně.
III. Část třetí - Letecký personál
K § 18 a 19
Povinnost vydávat průkazy způsobilosti k výkonu činnosti leteckého personálu mající mezinárodní charakter vyplývá z Úmluvy a jejích příloh. Stejně tak je upravena praxe uznávání průkazů způsobilosti vydaných jinými státy. Podmínky způsobilosti leteckého personálu jsou podrobně stanovené standardy zmíněných příloh a státy je přejímají do svých předpisů.
Vzhledem k významu zdravotní způsobilosti při výkonu profese člena leteckého personálu se stanoví zákaz vykonávat činnost, k níž je člen leteckého personálu oprávněn v případě, že si je vědom zdravotní nezpůsobilosti, jež by mohla mít za následek ohrožení bezpečnosti leteckého provozu.
K § 20 - 22
V těchto ustanoveních se stanoví základní podmínky odborné, zdravotní a občanské způsobilosti, které musí splnit žadatel, který chce vykonávat činnosti leteckého personálu. U všech činností leteckého personálu se vyžaduje splnění podmínek odborné a zdravotní způsobilosti a bezúhonnost. Zákonem stanovené podmínky vymezují možnosti přístupu k dané profesi.
K § 23
Vojenský letecký personál musí rovněž splňovat podmínky odborné a zdravotní způsobilosti a být občansky bezúhonný s ohledem na jeden vzdušný prostor, který je společně využíván vojenským a civilním leteckým provozem. Není proto důvod specificky upravovat podmínky způsobilosti vojenského personálu zvláštním předpisem.
IV. Část čtvrtá - Letiště a letecké stavby
K § 24
Oproti stávající úpravě se navrhuje definovat v zákoně základní druhy letišť, neboť jejich rozlišení s sebou přináší různé právní důsledky pro jejich provozovatele. V zákoně č. 47/1956 Sb., ve znění pozdějších předpisů bylo definováno pouze letiště veřejné.
K § 25
Navrhuje se samostatně upravit rozhodování o druhu letiště, které bylo dříve spojeno s rozhodováním o jeho provozovateli, což v praxi působilo značné problémy. Při rozhodování o druhu letiště je třeba vycházet z technických parametrů letiště a potřeb zajištění bezpečnosti leteckého provozu. Samostatnou kapitolu tvoří rozhodování o mezinárodních letištích, na která se současně vztahují předpisy upravující režim povolování hraničních přechodů.
K § 26 - 34
Ustanovení tvoří ucelenou část zabývající se provozováním letiště.
Nově se vymezuje pojem provozovatele letiště a obsah jeho základní činnosti. Stávající právní úprava vycházející z centralistického modelu takto podrobně a souhrnně otázku neřeší, což v praxi působí značné problémy.
Ve vztahu k živnostenskému zákonu není provozování letiště vymezené okruhem činností v § 26 živností. Náklady na provozování činnosti letiště jsou podkladem pro stanovení výše letišťních poplatků ve smyslu doporučení a rezolucí ICAO.
Ostatní činnosti spojené s provozováním letiště, u kterých náklady na jejich zabezpečení nejsou podkladem pro stanovení letišťních poplatků, tzv. obchodní aktivity (např. pronájem nebytových prostor pro různé využití - obchody, restaurace a pod.) podléhají režimu živnostenského zákona, ale nevyžadují stanovisko správního úřadu v civilním letectví, protože nemají bezprostřední vliv na bezpečnost leteckého provozu.
Nově se na základě poznatků z praxe zavádí institut povolení k provozování letiště a upouští se od dosavadního "povolování k nakládání s pozemním leteckým zařízením" ve smyslu § 28 platného leteckého zákona, neboť toto ustanovení nerozlišovalo mezi letištěm jako komplexem se závažnými důsledky na své okolí a jednotlivými leteckými stavbami či zařízeními, které se svým významem nemohly s letišti srovnávat a u nichž schválení provozu bylo pokryto již kolaudačním rozhodnutím či provozním povolením Státní letecké inspekce. Na vydání povolení k provozování letiště je při splnění stanovených podmínek právní nárok.
V souladu s nařízením Rady EU č. 95/1993 o přidělování slotů na letištích se zavádí možnost stanovení zvláštního režimu na vybrané mezinárodní veřejné letiště pro alokaci letišťních časů jednotlivým leteckým dopravcům, vyžadují-li to podmínky dopravní propustnosti letiště. Podrobnosti o postupech při alokaci letišťních časů stanoví prováděcí předpis, ve kterém se zejména upraví pravidla rozdělování letišťních časů v návaznosti na význam leteckým dopravcem poskytovaných leteckých služeb.
Na rozdíl od stávající úpravy je celá problematika provozu letišť řešena komplexně včetně způsobu ukončení provozu letiště a specifické úpravy u mezinárodních letišť.
K § 35
Množství tzv. "zemědělských" a ostatních "letišť", které tvoří pouze travnaté případně minimálně upravené plochy a nejsou stavbami ve smyslu stavebního zákona, je pro letecký provoz využíváno pouze sezonně či dočasně. Zavádět u těchto "letišť" stejný režim jako u letišť ve smyslu definice letiště, je nepřiměřeně náročné. Proto jsou ve značně zjednodušené podobě stanovena pravidla i pro tyto plochy, které dle definice nejsou letišti, ale jejichž existence je vhodná a potřebná.
Vedle toho zákon pro vymezené letecké činnosti (např. zásahy letecké služby rychlé záchrany) připouští využití i jiných ploch za podmínky zachování bezpečnosti vzletu a přistání.
K § 36
Ustanovení navazuje na § 120 stavebního zákona. Je zde definován pojem "letecká stavba" používaný ve stavebním zákoně, který nahrazuje dříve používaný termín letecké pozemní zařízení v těch případech, kdy jím byly míněny právě jen letecké stavby.
Současně zákon přímo stanoví, který z úřadů státní správy v civilním letectví vykonává funkce speciálního stavebního úřadu pro letecké stavby ve smyslu § 120 stavebního zákona.
K § 37 - 42
Účelem stanovení ochranných pásem je zajistit bezpečnost leteckého provozu. Tím, že se stanoví a územním plánem zajistí ochranné pásmo, zabrání se investičním záměrům, jejichž uskutečňování by nebylo slučitelné s bezpečností leteckého provozu, ale i škodám, které by mohly vzniknout tím, že by bylo třeba odstranit překážku, stavbu apod.
Stanovení ochranných pásem je v souladu s mezinárodními pravidly. Bezpečnost leteckého provozu vyžaduje, aby bylo možné v případech veřejného zájmu omezit vlastnická práva. Veřejný zájem je na zajištění provozu veřejných letišť a zajištění letových cest ve vzdušném prostoru ČR.
Na rozdíl od jiných druhů dopravy je v oboru civilního letectví několik druhů ochranných pásem. Jedná se o pásma užšího okolí letiště se zákazem staveb, s výškovým omezením proti nebezpečným a klamavým světlům, s omezením staveb vzdušných vedení vysokého napětí a velmi vysokého napětí a o ochranná pásma, která se liší podle druhu letiště a druhu leteckého provozu a letecké stavby.
Vzhledem k obsáhlosti problematiky, jejíž obsah tvoří samostatný prováděcí předpis, se navrhuje v zákoně zakotvit problematiku ochranných pásem pouze rámcově.
K § 43
Vojenská letiště a vojenské letecké stavby musí splňovat stejné podmínky, jako letiště určená pro civilní účely, a to i z toho důvodu, že se tato letiště mohou využívat i pro civilní letecký provoz. Speciálním stavebním úřadem pro tyto stavby je Ministerstvo obrany.
V. Část pátá - Užívání vzdušného prostoru
K § 44
Užívání vzdušného prostoru je v mezinárodním civilním leteckém provozu ovlivněno mezinárodními smlouvami.
Každý, kdo chce užívat vzdušný prostor k létání, se musí řídit pravidly chování stanovenými pro jeho využívání a konkrétními postupy při létání. Tato pravidla a postupy vyplývají z tohoto zákona a prováděcích předpisů. Dále musí respektovat řízení prostřednictvím letových provozních služeb.
Omezení a zákazy v částech vzdušného prostoru jsou řešeny ustanoveními článku 9 Úmluvy a návrh vychází i z praxe jiných států, která je přijímána v zájmu jednotných postupů při využívání vzdušného prostoru. Podle čl. 9 Úmluvy má každý smluvní stát právo za výjimečných okolností, po dobu naléhavé potřeby nebo v zájmu veřejné bezpečnosti dočasně omezit nebo zakázat létání nad celým svým územím nebo nad některou jeho částí. Tzv. omezený vzdušný prostor je prostor, ve kterém jsou lety omezeny určitými pravidly. Tzv. zakázaný vzdušný prostor je prostor, ve kterém je létání zakázáno.
Informace o zákazech a omezeních se publikují mezinárodně v Letecké informační příručce.
K § 45
Poskytování leteckých služeb vychází z čl.28 Úmluvy, podle něhož se každý smluvní stát zavazuje, že zřídí na svém území služby za účelem usnadnění mezinárodního letectví. Jednotlivými druhy služeb se zabývají přílohy k Úmluvě.
K § 46 - 48
Letecké služby zásadním způsobem ovlivňují úroveň bezpečnosti letů. Zvláštní postavení mají letové provozní služby, kde řídící letového provozu při řízených letech určují dráhu letu a odpovídají za bezpečné rozstupy mezi letadly nebo za přesné navedení letadla na přistání. Podle Přílohy 1 Úmluvy musí tyto osoby prokázat odbornou a zdravotní způsobilost stejně jako členové posádek letadel.
V současné době je řízení civilního a vojenského letového provozu zabezpečováno odděleně civilními a vojenskými stanovišti. Za civilní letový provoz se považuje letový provoz, kterému poskytují letové provozní služby civilní stanoviště letových provozních služeb. Za vojenský letový provoz se považuje letový provoz, kterému poskytují letové provozní služby vojenská stanoviště letových provozních služeb.
Rozvoj systému řízení letového provozu však směřuje k vytvoření integrovaného řízení, v němž dojde ke splynutí civilní a vojenské složky řízení letového provozu. Jednotný systém řízení letového provozu zabezpečí poskytování jediné a jednotné služby civilnímu i vojenskému provozu. Bude zajištěna shodná radiolokační informace pro řídící civilního i vojenského letového provozu. V plném rozsahu bude zajištěno automatické předávání informací o civilním i vojenském letovém provozu. Ve značné míře dojde i k unifikaci technických zařízení i technologie práce řídících civilního a vojenského letového provozu.
V zákoně se proto stanoví podmínky pro poskytování civilních a vojenských služeb řízení letového provozu podle stávajícího stavu a současně se vytváří prostor pro výše uvedenou integraci.
S ohledem na provázanost s mezinárodním letovým provozem je nutné, aby tuto činnost zajišťoval pouze jeden, odborně kvalifikovaný subjekt. V budoucnosti se v rámci integrace uvažuje i o poskytování těchto služeb jedním subjektem pro více států.
Výše uvedené neplatí pro letišťní službu řízení letového provozu, kterou mohou zajišťovat různé subjekty při splnění odborných předpokladů k této činnosti.
K § 49
Ustanovení upravuje podmínky poskytování zbývajících leteckých služeb podle jejich výčtu v § 45.
Služba pátrání a záchrany je (nejen v ČR) uskutečňována ve spolupráci se složkami armády a policie z důvodů efektivního využívání speciální techniky.
K § 50 a 51
Úmluva se vztahuje pouze na civilní letadla. Vojenská letadla, letadla policejní a celní jsou podle čl. 3 této Úmluvy považována za tzv. letadla státní, na něž se Úmluva nevztahuje. V tomtéž článku Úmluvy se stanoví, že při vydávání předpisů pro státní letadla musí být dbáno na bezpečnost létání civilních letadel.
V návrhu se stanoví nezbytná omezení letů tzv. státních letadel v civilním leteckém provozu tak, aby byla zajištěna jeho bezpečnost.
K § 52
Ustanovení navazuje na čl. 8 Úmluvy, které se týká letadel neřízených pilotem. Podle tohoto článku se každý smluvní stát zavazuje zajistit, aby létáním takového letadla bylo vyloučeno nebezpečí pro civilní letadla. Za tím účelem se vyhrazuje smluvním státům dávat povolení k letům letadel bez pilota nad jejich územím a stanovit podmínky, za nichž takové lety připustí. Podmínky se stanoví pro každý takový let individuálně tak, aby letadlo bez pilota neohrozilo bezpečnost létání ve vzdušném prostoru.
K § 53
Postupem uvedeným v tomto ustanovení se sleduje zvýšení bezpečnosti létání, především předcházení srážkám letadel za letu a zabránění letů v oblastech, kde je létání zakázáno nebo omezeno. Ustanovení koresponduje s čl. 9 písm. c) Úmluvy, podle nějž může smluvní stát žádat na základě vlastních předpisů, aby každé letadlo, které vstoupí do zakázaných oblastí vzdušného prostoru, přistálo na určeném letišti na jeho území.
K § 54
Velitel letadla odpovídá za bezpečnost leteckého provozu. Ve své funkci je vybaven pravomocemi, které vyplývají z mezinárodních smluv a leteckých předpisů. Každý, kdo je na palubě letadla, je povinen splnit příkazy velitele letadla vydané v rámci jeho kompetence. Při nesplnění příkazů velitele letadla následuje sankce stanovená v části IX.
K § 55
Povinnost zjišťovat příčiny leteckých nehod je zakotvena v právních normách mezinárodního civilního letectví.
Podle mezinárodních úmluv platných v civilním letectví má stát, v němž k nehodě došlo, zavést šetření o okolnostech nehody, umožnit státu, u něhož je letadlo zapsáno v leteckém rejstříku přítomnost pozorovatelů při šetření nehody a podat o výsledku šetření zprávu. Účelem zjišťování příčin leteckých nehod je výhradně prevence mimořádných událostí v leteckém provozu a prováděcí předpis stanoví i spolupráci při vyšetřování s dalšími dotčenými resorty nebo orgány jiného státu.
VI. Část šestá - Letecké činnosti
Tato část zákona upravuje provozování leteckých činností. Letecké činnosti se rozdělují na jednotlivé druhy podle právních důsledků, které jsou s nimi spojeny. Jednotlivé druhy leteckých činností podléhají různé míře státní regulace, a to s ohledem na jejich význam a charakter. Obecně lze konstatovat, že zákon rozlišuje dva stupně státního usměrňování provozu leteckých činností v závislosti na jejich rozsahu.
Nejpřísněji je státem ovlivňováno provozování tzv. velké obchodní letecké dopravy většinou pravidelné, kde jsou pro vydání licence stanoveny podmínky v oblasti majetku leteckých dopravců a jeho kontroly.
K provozování tzv. malé obchodní letecké dopravy letadlem s maximální vzletovou hmotností menší než 10 tun a celkovým počtem sedadel pro cestující méně než 20 postačí pouze povolení Úřadu pro civilní letectví.
K provozování tzv. leteckých prací, kdy provozovatel využívá letadlo k pracovní činnosti za úplatu, je potřeba pouze povolení, které vydává Úřad pro civilní letectví. Netýká se majetku.
Rekreační a sportovní létání lze provozovat bez státního zásahu.
Navrhovaná právní úprava je maximálně liberální s diferencovaným přístupem k různým druhům leteckých činností.
Tento aspekt navrhované úpravy vyniká zvláště při konstatování, že provozovateli pravidelné dopravy osob v rámci tzv. velké obchodní dopravy v ČR jsou fakticky pouze České aerolinie a AIR Ostrava.
Ostatní letečtí dopravci provozují tzv. malou leteckou dopravu a jejich přístup na dopravní trh je z hlediska státního zasahování velice snadný.
Navrhovaný model přístupu leteckých dopravců na letecký dopravní trh vychází z modelu anglosaské právní úpravy, která vyhovuje i zájmům ČR.
K § 56 a 57
Uvedená ustanovení obsahují definici obchodní letecké dopravy, kategorizaci jednotlivých jejích druhů a vymezení pojmu český letecký dopravce pro provozování obchodní letecké dopravy na základě licence, tzv. velké obchodní letecké dopravy.
V souladu s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána v oblasti civilního letectví, v souladu s anglosaskou právní úpravou, jakož i s nařízením Rady ES č. 2407/92 z 23. července 1992 je český letecký dopravce definován dvěma aspekty. Jednak sídlem, jednak majetkovou účastí. Musí mít sídlo v České republice a současně musí převážná část majetku a skutečná kontrola nad ním příslušet českému státu nebo jeho občanům. Tím je zajištěn přístup českých provozovatelů velké obchodní letecké dopravy k mezinárodní letecké dopravě podle mezinárodních smluv.
K § 58 - 60
Přístup tuzemského dopravce na dopravní trh v oblasti civilního letectví se reguluje na základě institutu licence. Celá činnost letecké dopravy je vyjmuta z živnostenského zákona, a proto odpadá regulace prostřednictvím živnostenského oprávnění podle tohoto zákona. Kromě licence musí tuzemský letecký dopravce mít platné osvědčení leteckého provozovatele, tak jak to vyžadují mezinárodní předpisy. Hodlá-li tuzemský dopravce provozovat obchodní leteckou dopravu za hranice České republiky, nevystačí s licencí, musí mít k této dopravě uděleno povolení od cizího státu, do kterého chce provozovat obchodní dopravu, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak.
Provozování obchodní letecké dopravy se vyjímá z působnosti živnostenského zákona z toho důvodu, že použitelnost regulačního režimu podle živnostenského zákona je pro leteckou dopravu zcela nevyhovující. Živnostenský zákon reguluje přístup podnikatelů k podnikání pouze prostřednictvím prověřování osobních vlastností budoucího podnikatele (bezúhonnost, věk, způsobilost k právním úkonům, odborná způsobilost). Nereguluje tudíž přístup přes zkoumání těch skutečností, které mají bezprostřední vztah k bezpečnosti a k bezpečnému provozování podnikatelské činnosti. V letectví je potřeba v první řadě zkoumat jako předpoklad pro udělení licence kromě osobních vlastností budoucího podnikatele technické, organizační a personální zázemí budoucího podnikatele.
Z důvodu účelnosti a jednotnosti používaných kriterií je žádoucí, aby technický a ekonomický regulační systém, který je vybudován na základě mezinárodních smluv, leteckého zákona a prováděcích předpisů, byl aplikován přímo správními úřady v civilním letectví.
Mezinárodní letecký styk se kromě mezinárodních smluv řídí ve značném rozsahu také ustálenou obecně přijatou praxí a zvyklostmi, z nichž mnohé mají téměř padesátiletou tradici. Významnou úlohu hrají také předpisy a postupy ve státech s nejvyspělejším letectvím a jejich exteritoriální projekce a přijímání jinými státy. Za současných takto vytvořených podmínek je krajně neobvyklé podrobovat letecké dopravce dodatečným systémům národního ekonomického regulování vedle obecně zavedeného a uznávaného regulování podle leteckých předpisů. V období, které je v oblasti leteckých předpisů charakterizováno v mnoha jiných státech snahou po zmírnění státní ekonomické ingerence, by paralelní uplatňování podmínek podle živnostenského zákona vedle podmínek podle leteckých předpisů vytvářelo pro letecké dopravce nadměrné administrativní zatížení a potíže a mohlo tím vyvolávat i zkreslený dojem o celkovém zaměření ekonomické politiky státu.
Příslušný živnostenský úřad nemá možnost odborně posoudit a následně zabezpečit adekvátní kontrolu podnikání v této oblasti. Působnost živnostenského úřadu by byla v těchto oblastech evidentně nefunkční.
K § 61 a 62
Stanoví se základní náležitosti žádosti o licenci a náležitosti licence a současně se umožňuje provést potřebnou diverzifikaci podmínek, jak to vyplývá z rozdílností ekonomických charakteristik mezi pravidelnou a nepravidelnou a mezi vnitrostátní a mezinárodní dopravou.
Dokladem podle § 61 odst. 2 písm. e) se rozumí například
- Auditem ověřené výkazy za minulý finanční rok.
- Hospodářská rozvaha z nedávné doby.
- Plánovaná rozvaha k datu zahájení operací s podrobnými údaji, jak se tako odchyluje od předchozí shora uvedené hospodářské rozvahy.
- Podnikatelský plán na první dva roky provozu.
- Podrobný obchodní rozpočet na souhrnné operace přepravce, rozčleněné měsíc po měsíci na první dva roky provozu. Příjmy a náklady mají být uvedeny odděleně pro každý typ operace (pravidelné lety, chartrové atd.). Následující položky mají být uvedeny samostatně, s udáním základního výhledu
a) výhled příjmů, výnosů a cestujících podle měsíců,
b) navrhované sazby a kapacity přidělená pro každou sazbu,
c) palivo,
d) mzdy a platy
e) pronájem letadel nebo finanční zatížení,
f) přistávací a jiné letišťní poplatky,
g) náklady na posádku,
h) náklady na údržbu,
i) náhradní díly pro letadla a motory,
j) propagace,
k) navigační poplatky,
1) poplatky za zásobování jídlem a nápoji,
m) poplatky za cestující,
n) všeobecné správní náklady,
o) odpisy,
p) kolísání kursů.
- Podrobný výhled toku peněz rozčleněný po měsících za první dva roky operací, s uvedením obchodních a provozních příjmů a plateb a předpokladů ohledně dlužníků a věřitelů.
- Podrobnosti o navrhovaném parku letadel, motorů a skladu náhradních dílů s podrobnostmi o dohodách o jejich financování, včetně termínů a podmínek financování.
Podrobnosti všech ostatních finančních dohod, které přepravce sjednal, včetně akcionářských fondů.
- Podrobnosti o všech akcionářích a jejich státní příslušnosti.
Výše uvedený přehled byl odvozen ze seznamu dokladů vyžadovaných k provozování letecké dopravy Úřadem pro civilní letectví Velké Británie.
K § 63 a 64
Ustanovení umožňuje změnit licenci a omezit činnost v případě, že letecký dopravce neplní podmínky stanovené v licenci, nebo vznikne situace, která činí povolenou dopravu nežádoucí, jako např. na základě přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN vůči Jugoslávii, Libyi a pod.
K § 65 a 66
Ustanovení umožňují ochranu uživatelů a dodavatelů služeb v případě právnické nebo fyzické osoby oprávněné k provádění letecké dopravy, která neplní podmínky stanovené v licenci nebo závažně porušuje tento zákon nebo mezinárodní smlouvu. Současně stanoví obligatorní povinnost vydavateli licence tuto licenci odejmout, jestliže o to dopravce požádá. Na uvážení správního úřadu se ponechává, zda licenci odejme i v případě, že její držitel trvale neplatí úhrady za poskytované letišťní a letové provozní služby.
K § 67
Ustanovení vychází z mezinárodních doporučení a stanoví, že pro výkon činnosti leteckého dopravce, který provozuje obchodní leteckou dopravu, musí být Úřadem pro civilní letectví státu zápisu letadla do leteckého rejstříku osvědčeno, že má způsobilost k dané činnosti nejméně na úrovni vyžadované mezinárodními požadavky. Toto osvědčení je dokladem, který zahraniční letecké úřady vyžadují při projednávání souhlasu k provozování obchodní letecké dopravy.
K § 68
V navrhovaném ustanovení jsou stanoveny základní povinnosti leteckého dopravce, jejichž nedodržení je sankcionováno pokutou a v krajním případě odebráním licence. Zvlášť jsou upraveny povinnosti pro leteckého dopravce, který provozuje pravidelnou obchodní leteckou dopravu. Tato doprava musí být provozována podle předem schváleného letového řádu a předem vyhlášených smluvních přepravních podmínek včetně tarifu.
K § 69
Vzhledem k rozdílným nárokům na provozování tzv. velké letecké dopravy a letecké dopravy provozované malými leteckými dopravci zabývajícími se pouze drobnou přepravou osob a zavazadel stanoví se volnější režim pro jejich přístup na dopravní trh a zejména jiné vymezení leteckého dopravce pro tuto činnost.
K § 70
K provozování mezinárodní letecké dopravy tuzemským dopravcem se kromě obecných podmínek stanovených pro provozování dopravy vyžaduje souhlas státu, jehož hranice mají být při provozování této dopravy překročeny.
K § 71
Vzhledem k významu letového řádu se stanoví působnost Ministerstva dopravy k jeho schvalování.
K § 72
Ustanovení zrcadlově řeší pravidla vstupu zahraničních dopravců na český dopravní trh v závislosti na veřejném nebo státním zájmu a v závislosti na mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána.
Úmluva obsahuje v čl. 7 ustanovení, jejichž důsledkem v dopravní politice a praxi jednotlivých států je omezení práv kabotáže pro letecké dopravce cizích států.
Mezinárodní obchodní letecká doprava se v převážné míře provádí na základě mezinárodních smluv. I v ostatních případech, kdy mezinárodní smlouva není uzavřena, se uplatňují mezinárodní principy, které je z hlediska potřeb ČR a budoucího vstupu do Evropské unie potřeba respektovat.
K § 73 a 74
Ustanovení upravuje vymezení leteckých prací a jejich regulaci prostřednictvím institutu povolení. Povolení vydává Úřad pro civilní letectví ve správním řízení. Obdobně a ze stejných důvodů jako letecká doprava i letecké práce jsou vyjmuty z režimu živnostenského zákona. Pod leteckými pracemi se rozumí jednak všechny letecké činnosti, při kterých se letadlo využívá jako pracovní stroj (chemické ošetření půdy v zemědělství) podnikatelsky, a dále i letecké činnosti, při kterých se letadlo využívá pro účely výuky v leteckých školách. Leteckými pracemi je i vlastní činnost leteckých škol.
K § 75
Letecká činnost pro potřeby státu zahrnuje leteckou činnost, kterou na základě usnesení vlády č. 485 ze dne 1. září 1993 provádí Ministerstvo vnitra Státním leteckým útvarem. Letecká činnost pro potřeby státu zahrnuje dále inspekční lety správních úřadů působících v civilním letectví (dnes lety Státní letecké inspekce) i jiných správních úřadů, inspekční lety zahraničních státních letadel vyplývajících z mezinárodních smluv. Všechny tyto činnosti nejsou provozovány podnikatelsky za účelem zisku ani pro vlastní potřebu provozovatelů, nýbrž pro potřeby státu a výkon státní správy. Proto jsou tyto činnosti vyjmuty z regulace přes institut licence. Všechny tyto činnosti lze provozovat pouze se souhlasem státu. Stát v tomto případě reprezentuje vláda České republiky, která při svém rozhodování o udělení souhlasu k těmto činnostem zvažuje míru potřebnosti leteckých činností pro potřeby a zájmy státu.
K § 76
Ustanovení vymezuje letecké činnosti, které provozuje provozovatel pro vlastní podnikatelské potřeby, t.j. kdy nevzniká žádný právní vztah mezi provozovatelem a cizí osobou, jehož předmětem by byla přeprava nebo letecké práce. Touto leteckou činností se zajišťuje podnikatelská činnost, k níž je provozovatel oprávněn podle zvláštních předpisů (např. letecká doprava vlastních výrobků, které jsou předmětem obchodní činnosti podnikatele).
Vzhledem k tomu, že tyto činnosti nejsou vlastním předmětem podnikání podnikatele, není nutná stejná míra regulace těchto činností, jako při regulaci letecké dopravy či leteckých prací (licence). Kromě letecké činnosti pro vlastní potřeby velkým letadlem, t.j. letadlem pro více než deset cestujících, nebo letecké činnosti, kterou se pro vlastní potřeby provádí speciální letecké práce, zejména práce se zvlášť nebezpečným zbožím, které vymezí prováděcí předpis, není letecká činnost pro vlastní potřebu regulována.
K § 77
Rekreační a sportovní létání jako činnost není státem regulována. Při provozování rekreačního nebo sportovního létání musí být dodržena všechna ustanovení tohoto zákona, t.j. provozovatel rekreačního či sportovního létání může toto létání provozovat pouze technicky způsobilým letadlem, k řízení tohoto letadla musí mít platný průkaz způsobilosti a při létání musí být dodržena všechna pravidla a pokyny pro létání, která stanovuje tento zákon a prováděcí předpisy.
K § 78
Stanoví se, za jakých podmínek lze provozovat letecká veřejná vystoupení a letecké soutěže. Jde o jednorázové akce, k jejichž provozování je třeba souhlasu Úřadu pro civilní letectví.
K § 79
Vzhledem k vysokým požadavkům na bezpečnost provozování leteckých činností je do zákona zařazena hlava III, v níž jsou shrnuty povinnosti jejich prozovatelů ve vztahu k letadlu, leteckému personálu, letištím i pravidlům létání.
K § 80
Při dopravě nebezpečných předmětů a látek musí být dodrženy kromě podmínek stanovených leteckými právními předpisy a přepravním řádem i podmínky stanovené právními předpisy o ochraně životního prostředí, výbušninách a dalšími právními předpisy v závislosti na vývoji právního řádu.
VII. Část sedmá - sportovní létající zařízení
K § 81 - 83
Relativně vysoké nároky na provozování leteckého sportu běžnými letadly a značné nároky na odbornou způsobilost leteckého personálu vedou v posledních desetiletích k celosvětovému rozmachu létání na zařízeních jednoduché a velmi lehké konstrukce. Svým charakterem je takové létání amatérskou sportovní činností a ve většině zemí jsou tato zařízení považována za sportovní létající zařízení nikoliv za letadla ve smyslu mezinárodních předpisů. Jedná se o různé druhy ultralehkých letounů, motorové i bezmotorové závěsné kluzáky a padákové kluzáky, vyráběné amatérsky, profesionálně nebo postavené ze stavebnic.
Snížené požadavky na technickou způsobilost těchto zařízení a odbornou způsobilost jejich uživatelů nepřipouští využívání leteckých sportovních zařízení ke komerčním účelům.
Protože je létání se sportovními létajícími zařízeními provozováno ve společném vzdušném prostoru, byť omezeném, je nutná určitá míra regulace v zájmu bezpečnosti ostatního leteckého provozu a veřejnosti. To se dotýká nejen způsobilosti sportovního létajícího zařízení, výcviku a způsobilosti pilotů, ale i ochrany práv vlastníků pozemků a bezpečnosti občanů a majetku na zemi. Ustanovení, které umožňuje zakázat provoz určitých druhů sportovního létajícího zařízení, je nutné z toho důvodu, že létání s některými druhy sportovního létajícího zařízení může být již ze svého fyzikálního principu nepřijatelně nebezpečné.
Vztahovat platnost obecných ustanovení leteckého zákona i na sportovní létající zařízení by bylo značně neekonomické a neefektivní a neúměrně by tím byla zatížena státní správa. Proto většina letecky vyspělých států v celém světě specifickým způsobem řeší jejich zvláštní postavení a činnosti s nimi spojené. Rovněž světová letecká sportovní asociace (FAI) projevuje snahu sjednotit a vyjádřit určité základní technické parametry, podle kterých jsou tato zařízení posuzována.
Z výše uvedených důvodů se navrhuje zakotvit v zákoně speciální úpravu podmínek letové způsobilosti sportovních létajících zařízení a způsobilosti jejich uživatelů. Obdobná úprava je zakotvena i ve stávajícím leteckém zákoně ve vztahu ke sportovním organizacím a v praxi se osvědčuje.
K § 84
Přestože k užívání sportovního létajícího zařízení není třeba splňovat odborné a zdravotní požadavky kladené na uživatele standardních letadel, musí uživatel sportovního létajícího zařízení absolvovat teoretickou výuku a alespoň praktický výcvik v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem, složit zkoušku ze získaných znalostí a dovedností. Vzhledem k bezpečnostním rizikům, která jsou s užíváním sportovního létajícího zařízení spojena je třeba, aby byl uživatel pro užívání jednotlivého druhu sportovního létajícího zařízení zdravotně způsobilý.
VIII. Část osmá - Ochrana civilního letectví před protiprávními činy
K § 85
Ochrana civilního letectví před nezákonnými činy (únosy, terorismus) není současným leteckým zákonem vůbec řešena. Příloha č.17 k Úmluvě, Tokijská úmluva (vyhláška č.102/1984 Sb., o Úmluvě o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla), Haagská úmluva (vyhláška č.96/1974 Sb., o Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel), Montrealská úmluva (vyhláška č.16/1974 Sb., o úmluvě o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví) ukládají smluvním státům tedy i ČR vytvořit právní rámec ochrany civilního letectví s důrazem na prevenci. Pro provozování leteckých činností a letišť to znamená přijmout opatření k zajištění bezpečnosti leteckého provozu. Plnění těchto požadavků je přitom neopomenutelnou podmínkou pro získání oprávnění k provozování leteckých činností.
K § 86
Vzhledem ke zvláštní povaze leteckého provozu je každý, kdo se zúčastňuje letecké dopravy povinen strpět omezení, která směřují k zajištění bezpečného a spolehlivého leteckého provozu.
V současné době obsahuje omezení práv a povinností provozovatelů dopravy a cestujících v letecké dopravě pouze letecký přepravní řád.
Kromě obecných povinností cestujících jako např. povinnosti zachovávat opatrnost a uposlechnout pokynů, které jim dávají oprávnění zaměstnanci provozovatele, jsou cestující povinni při nákupu letenky a před nástupem do letadla na vyzvání prokázat svoji totožnost, na požádání dopravce uvést obsah zavazadel a umožnit provozovateli dopravy přezkoumání obsahu zavazadel nebo před nástupem do letadla odevzdat dopravci do úschovy věci ohrožující bezpečnost leteckého provozu, zejména zbraně, výbušniny, střelivo, žíraviny a radioaktivní materiál.
Vzhledem k Listině základních práv a svobod je nezbytné základ pro omezení a zásahy do integrity cestujících a ostatních osob zúčastněných na přepravním procesu obsažených v leteckém přepravním řádu zakotvit přímo v zákoně.
Legalita těchto zásahů je dána odpovědností státu za bezpečný letecký provoz vyplývající kromě jiného z mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána.
K § 87
Ustanovení shrnuje působnost Ministerstva dopravy a Úřadu pro civilní letectví, která vyplývá z jednotlivých ustanovení tohoto zákona.
Vzhledem k tak závažnému zásahu do práva člena leteckého personálu, jakým je odnětí průkazu způsobilosti k výkonu jeho činnosti, se v případě, kdy je důvodem takového zásahu zdravotní nezpůsobilost, zakotvuje působnost Ministerstva zdravotnictví k posouzení opodstatněnosti prováděného zásahu.
Současně se stanoví působnost Ministerstva obrany ve věcech vojenského letectví.
IX. Část devátá - Státní správa v civilním letectví
K § 88 a 89
Stávající právní úprava neřešila státní dozor a jeho výkon v uceleném bloku, částečně byl upraven podzákonnými normami.
Výkon státního dozoru má v civilním letectví zvláštní význam vzhledem k jeho dopadu na bezpečnost a spolehlivost leteckého provozu.
Ustanovení vymezují obsah a účel státního dozoru. Odstavec 2 § 89 vymezuje oprávnění pověřené osoby v případě zjištění takových závad, v jejichž důsledku může být ohrožen život nebo zdraví osob nebo bezpečnost leteckého provozu.
Úřad pro civilní letectví v tomto případě bezprostředního ohrožení musí okamžitě zasáhnout. Nepůjde o vyslovení zákazu činnosti, ale o okamžité zadržení dokladů, bez nichž nelze činnosti provozovat.
K § 90 - 92
Dosavadní právní úprava sankční ustanovení neobsahuje. Je zakotvena pouze možnost odejmutí průkazů způsobilosti. Uložení pokuty v rámci blokového řízení bylo zcela neúčinné. V současné době, kdy mnohonásobně vzrostl počet subjektů v letecké dopravě, je z hlediska bezpečnosti leteckého provozu možnost ukládání sankcí nezbytná.
Ve vztahu k ostatním možnostem postihu v rámci našeho právního řádu je třeba zdůraznit, že problematika bezpečnosti leteckého provozu je natolik specifická a odborná, že nelze připustit, aby o sankcích rozhodovaly úřady, které nemají potřebnou odbornou úroveň. V těchto případech hraje rovněž značnou roli čas, a proto se nejeví účelné sankcionovat narušení bezpečnosti leteckého provozu prostřednictvím jiného úřadu.
Pokuty bude ukládat a vybírat příslušný správní úřad působící v civilním letectví. Vymáhání pokut je ponecháno finančním úřadům.
X. Část desátá - Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
K § 93
Na všechna řízení upravená tímto zákonem se použije správní řád (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení) s výjimkou těch řízení, kde povaha věci jeho použití vylučuje.
K § 94
Vzhledem k rozmanitosti právních vztahů, které v civilním letectví vznikají a na jejichž vzniku se podílejí jak tuzemské, tak i zahraniční fyzické a právnické osoby, jejichž vztahy jsou regulovány mezinárodními smlouvami, ke kterým Česká republika přistoupila, vyslovuje se v této zásadě priorita mezinárodní smlouvy před zákonem. Aplikaci výše uvedeného ustanovení je možná pouze při splnění podmínky, že je Česká republika mezinárodní smlouvou vázána.
Přijetí tohoto ustanovení umožní České republice bezprostředně reagovat na závazky vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je vázána, bez těžkopádného a z časového hlediska již obvykle ex post přijímaného právního předpisu, který pouze fixuje situaci, kterou si praxe vynutila.
S tímto ustanovením koresponduje ustanovení § 100.
K § 96
Úhrada vybíraná za užívání letišť a poskytování letových provozních služeb jejich provozovateli má charakter ceny sjednávané podle cenových předpisů.
Výše ceny musí zohledňovat platné mezinárodní principy a závazky vyplývající pro Českou republiku z čl. 15 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví. V souladu s čl. 15 Úmluvy musí stát zajistit stejné nakládání s letadly smluvních států, jako vlastními domácími letadly. Tento závazek garantuje stát prostřednictvím dohledu vykonávaného Ministerstvem dopravy nad dodržováním mezinárodních smluv, limitujících výši ceny za užívání letiště a poskytování letových provozních služeb.
K § 97
Povinnost poskytování základních údajů o určitých oblastech činností v civilním letectví vyplývá České republice z jejího členství v ICAO. Proto je nutné vytvořit zákonem možnost, aby správní úřady v civilním letectví mohly shromažďovat a v potřebném rozsahu publikovat informace a data nutná k plnění jejich činností jak při tvorbě dopravní politiky, tak i při posuzování veřejného zájmu. Požadované údaje jsou omezeny na nezbytné minimum a neměly by představovat pro provozovatele nadměrné administrativní zatížení.
Ministerstvo dopravy jako reprezentant členství České republiky v ICAO má odpovědnost za bezpečný a plynulý letecký provoz nad ČR. Z toho titulu musí zajistit včasnou informovanost všech subjektů zúčastněných v civilním letectví o skutečnostech, které rozhodujícím způsobem ovlivňují bezpečnost a plynulost leteckého provozu. Obdobně jako v jiných státech se tak děje prostřednictvím publikace těchto skutečností v Letecké informační příručce. Ministerstvo dopravy vydávání tohoto pramene informací zabezpečuje. Samotným vydáváním Letecké informační příručky je pověřena letecká informační služba, která je organizační složkou Řízení letového provozu s.p.
K § 98
Ustanovení vyjadřuje vztah platné a připravované právní úpravy.
K § 99
Státní letecká inspekce byla zřízena vyhláškou č. 29/1964 Sb. jako rozpočtová organizace podřízená Ministerstvu dopravy. Zákonem č. 305/1993 Sb., kterým se novelizoval letecký zákon, byla legalizována jako správní úřad stejného názvu. V předkládaném návrhu zákona se vytvářejí předpoklady pro změnu Státní letecké inspekce na Úřad pro civilní letectví s mnohem širší působností než dosud.
K § 100
České republice vyplývají povinnosti
z členství v ICAO a je vázána Úmluvou.
Podle jejích článků 37 a 38 je povinna
spolupracovat k dosažení co možno nejvyššího
stupně jednotnosti v úpravách, normách,
řízeních a organizaci, týkajících
se letadel, personálu, leteckých tratí a
pomocných služeb všude tam, kde tato jednotnost
usnadní a zdokonalí létání.
K tomuto účelu ICAO stanoví a mění
podle potřeby mezinárodní předpisy.
Členský stát, který nehodlá
nebo nemůže operativně převzít
tyto předpisy do svého právního řádu,
je povinen oznámit to ihned ICAO a uvést rozdíly
oproti mezinárodně platnému předpisu.
U změn mezinárodních norem je stát, který ve svých předpisech neučiní příslušné změny, povinen do šedesáti dnů ode dne přijetí změny oznámit to Radě ICAO. Ta pak informuje o rozdílech své členské státy.
Pro přesnost se uvádí úplné znění článků 37 a 38 Úmluvy uveřejněné pod č. 147/1947 Sb.:
Každý smluvní stát se zavazuje spolupracovati k dosažení co možno nejvyššího stupně jednotnosti v úpravách, normách, řízeních a organizaci, týkajících se letadel, personálu, leteckých tratí a pomocných služeb, všude tam, kde tato jednotnost usnadní a zdokonalí létání.
K tomu cíli Mezinárodní organizace pro civilní letectví stanoví a změní čas od času podle potřeby mezinárodní normy a doporučované předpisy a řízení, týkající se:
a) soustav komunikačních a pomocných zařízení leteckých, počítajíc v to pozemní značky orientační,
b) charakteristických znaků letišť a přistávacích ploch,
c) pravidel pro létání a metod kontroly létání,
d) výdeje průkazů létajícího personálu a mechaniků,
e) způsobilosti letadel k letu,
f) zápisu letadel do rejstříku a zjišťování totožnosti letadel,
g) sbírání a výměny meteorologických zpráv,
h) palubních knih,
i) leteckých nákresů a map,
j) řízení celních a přistěhovaleckých,
k) letadel v tísni a vyšetřování nehod,
jakož i jiných věcí majících vztah k bezpečnosti, pravidelnosti a výkonnosti létání, pokud se čas od času mohou jeviti vhodnými.
Článek 38
Odchylky od mezinárodních norem a řízení
Stát, který shledá, že mu není možno podrobiti se ve všech směrech některé mezinárodní normě nebo řízení, nebo uvésti vlastní nařízení nebo předpisy v naprostý soulad s mezinárodní normou neb řízením, když taková norma nebo řízení byly změněny, anebo který pokládá za nutné zavésti nařízení nebo předpisy lišící se v jednotlivosti od předpisů nebo metod, stanovených mezinárodní normou, oznámí ihned mezinárodní organizaci pro civilní letectví rozdíly mezi jeho vlastním předpisem a předpisem stanoveným mezinárodní normou. Jde-li o změny mezinárodních norem, jest stát, který ve svých vlastních nařízeních nebo předpisech neučiní příslušných změn, povinen oznámiti to Radě do šedesáti dnů ode dne přijetí změny mezinárodní normy, anebo udati, co hodlá podniknouti. Rada pak všem ostatním státům ihned oznámí, v čem se mezinárodní norma liší od příslušného předpisu tohoto státu."
Z výše uvedeného je zřejmé, že v oboru civilního letectví je třeba velmi pružně reagovat na změny mezinárodních předpisů, nehledě k tomu, že je třeba pružně reagovat i na vývoj leteckého provozu v ČR. Vydávání obecně závazných předpisů pouze formou zákonů a vyhlášek je však značně nepružné a neumožňuje orgánům v civilním letectví reagovat tak pružně, aby to přispělo k usnadnění vstupu ČR do Evropského společenství. Dalším problémem je pak formální úprava těchto předpisů a legislativní proces jejich tvorby, které neodpovídají Legislativním pravidlům vlády. Zásada dále ukládá povinnost všem osobám zúčastněným na civilním letectví dodržovat mezinárodní předpisy v oblasti civilního letectví, které byly přijaty podle Úmluvy.