Obecná část
Předkládaný návrh zákona transformuje
ustanovení a závazky "Úmluvy o zákazu
vývoje, výroby, hromadění zásob
a použití chemických zbraní a jejich
zničení” do českého právního
řádu (dále jen Úmluva).
Vlastní Úmluva představuje poměrně
rozsáhlý materiál, ve kterém jsou
v obecné preambuli a ve 24 článcích
uvedena její základní ustanovení.
Je definována terminologie, stanoven zákaz vývoje,
výroby, hromadění zásob a použití
chemických zbraní a určeny termíny
pro likvidaci chemických zbraní a objektů
na jejich výrobu. Zároveň se zakotvuje systém
kontroly přijatých ustanovení a institucionalizuje
se mezinárodní Organizace pro zákaz chemických
zbraní (dále jen "Organizace”) a její
orgány, kterými jsou Konference smluvních
států, Výkonná rada a Technický
sekretariát. V jednotlivých článcích
jsou podrobně uvedeny podmínky jejich činnosti.
Jsou zde rovněž popsány povinnosti smluvních
států vyplývající ze zákazu
chemických zbraní. Jedná se o kontrolu činností
nezakázaných Úmluvou, přijetí
odpovídající národní legislativy
a vytvoření nebo jmenování národního
orgánu, působícího jako národní
koordinační centrum pro efektivní styk s
Organizací a ostatními smluvními státy.
Úmluva obsahuje tři přílohy.
Příloha o chemických látkách
definuje kritéria pro rozdělení toxických
chemických látek ve vztahu k Úmluvě.
V Seznamech 1 až 3 jsou zahrnuty všechny známé
chemické otravné látky a prekursory pro jejich
výrobu. Prekursory jsou ve smyslu Úmluvy chemicky
reagující složky, které se účastní
výroby chemických otravných látek
a zahrnují veškeré klíčové
složky binární nebo vícesložkové
chemické munice.
V Kontrolní příloze jsou uvedeny, kromě
obecných zásad pro kontrolu, režimy pro jednotlivé
případy činností ve vztahu k Úmluvě.
Jsou popsány postupy pro případy vlastnictví
chemických zbraní a objektů na jejich výrobu,
činnosti nezakázané Úmluvou, jakož
i režimy pro běžné objekty na výrobu
chemických organických látek. Je zde rovněž
popsána procedura pro tzv. inspekci na výzvu, kterou
musí smluvní stát přijmout do 12 hodin
po ohlášení.
V Důvěrnostní příloze jsou
kromě zásad pro zacházení s důvěrnými
informacemi uvedeny podmínky zaměstnávání
a chování personálu Technického sekretariátu,
opatření k ochraně citlivých zařízení
a technologií a postupy v případě
porušení nebo údajného porušení
důvěrnosti.
Úmluva vstoupí v platnost 180 dnů po uložení
65 ratifikačních listin smluvních států.
V současné době Úmluvu ratifikovalo
45 států z toho 20 států evropských,
včetně zemí s rozvinutým chemickým
průmyslem. Všechny naše sousední země
již Úmluvu ratifikovaly. Podle průzkumu Přípravné
komise Organizace pro zákaz chemických zbraní,
který byl proveden v létě letošního
roku, je v závěrečném stadiu proces
ratifikace v dalších asi 40 státech a vstup
Úmluvy v platnost lze očekávat v průběhu
roku 1996.
Na místa ve Výkonné radě, v Technickém
sekretariátu a inspektorátu Organizace pro zákaz
chemických zbraní mohou aspirovat pouze původní
členové, kteří takto mohou uplatňovat
svůj vliv. Česká republika by měla
rozhodně kandidovat na místo původního
člena Úmluvy a měla by svou ratifikaci provést
nejpozději začátkem roku 1996.
Pro období, než Úmluva vstoupí v platnost,
byla vytvořena česká Přípravná
komise pro zákaz chemických zbraní, jejímž
úkolem bylo připravit aplikaci zásad Úmluvy
do českého právního řádu,
zajistit proces ratifikace Úmluvy Parlamentem České
republiky a následný podpis prezidentem republiky.
Komise dále úzce spolupracovala s Přípravnou
komisí Organizace pro zákaz chemických zbraní
se sídlem v Haagu, která bude sledovat dodržování
Úmluvy v celosvětovém měřítku.
Do české Přípravné komise byli
jmenováni zástupci ministerstev a institucí,
kteří se budou podílet na realizaci ustanovení
Úmluvy po jejím vstupu v platnost. Na základě
usnesení vlády ČR č. 333 ze dne 7.
června 1995 byl s působností od 1.11.1995
zřízen Úřad pro kontrolu zákazu
chemických zbraní, který bude mít
za úkol koordinovat veškerá opatření
vyplývající z Úmluvy pro Českou
republiku.
Přes skutečnost, že v České republice
nebyly a nejsou vyráběny a skladovány chemické
zbraně, bude provádění Úmluvy
velmi náročným úkolem, a to zejména
pokud jde o kontrolu nakládání s toxickými
chemickými látkami a jejich prekursory, které
lze používat k účelům nezakázaným
Úmluvou. Pod kontrolou musí být, kromě
organizací vyrábějících chemické
látky podle příslušných Seznamů
uvedených v Úmluvě, také organizace,
které rozsahem a povahou výroby mají předpoklady
takové látky vyrábět (organizace s
roční výrobou větší než
200 t organických chemických látek nebo větší
než 30 t organických chemických látek
obsahujících v molekule prvky fosfor, síru
nebo fluor).
Na provádění Úmluvy, jejíž
principy se promítají do předloženého
návrhu zákona v podobě licenčního
řízení pro nakládání
s vysoce nebezpečnými látkami, ohlašovacích
a evidenčních povinností u dalších
kategorií látek, jakož i práv a povinností
souvisejících s dozorem nad dodržováním
zákona ať už tuzemskými dozorovými
orgány či mezinárodní inspekcí
(která může na výzvu provést
kontrolu v libovolném místě a čase),
se musí připravit významná část
průmyslu. Aplikace Úmluvy i zákona postihne
všechny společnosti chemické, farmaceutické
a další, které vyrábějí,
zpracovávají, dovážejí nebo vyvážejí
toxické chemické látky a jejich prekursory,
specifikované v Seznamech, podle přílohy
č. 1 Úmluvy. Největší podíl
činnosti tak spadá do kompetence Ministerstva průmyslu
a obchodu. Proto bylo tomuto ministerstvu svěřeno
vedení české Přípravné
komise pro zákaz chemických zbraní a vláda
rozhodla, že v rámci tohoto ústředního
orgánu bude zřízen i Úřad pro
kontrolu zákazu chemických zbraní. Na aplikaci
zákona se rovněž musí připravit
další dotčené resorty, zejména
Ministerstvo obrany, Ministerstvo zahraničních věcí,
Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo
zemědělství, Ministerstvo životního
prostředí, Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo
práce a sociálních věcí. Ministerstvo
obrany musí provést inventarizaci všech vysoce
nebezpečných látek, které Úmluva
kontroluje, a společně s Ministerstvem vnitra inventarizaci
tzv. látek používaných k zajištění
vnitřního pořádku a bezpečnosti.
Ve smyslu připravovaného zákona musí
obě ministerstva přijmout účinná
opatření k dodržování ustanovení
Úmluvy o zákazu chemických zbraní
v těchto resortech.
Ratifikací Úmluvy se náš stát
zaváže k zajištění závazků
z ní vyplývajících tím, že
bude do svého právního řádu
recipovat principy stanovené Úmluvou. Ze 45 států,
které Úmluvu již ratifikovaly, přijalo
příslušnou právní normu 12 států
a dalších 5 států má tento zákon
připraven. Další země, které
dosud Úmluvu neratifikovaly (např. USA, Velká
Británie, Bělorusko) jsou připraveny schválit
zákon okamžitě po ratifikaci.
Zajištění všech závazků,
které Úmluva obsahuje, musí být řešeno
v ČR přijetím nového zákona
i s ohledem na čl. 26 Listiny základních
práv a svobod, neboť podmínky a omezení
výkonu určitých povolání nebo
činností, kterých se aplikace Úmluvy
bude týkat, může stanovit jen zákon.
Speciální zákonná úprava je nutná s ohledem na skutečnost, že plnění závazků vyplývajících z Úmluvy vyžaduje zejména:
- zakotvit zákaz vývoje, výroby a dalšího nakládání s chemickými zbraněmi,
- uložit některé povinnosti podnikatelům, jakož i dalším osobám nakládajícím s toxickými chemickými látkami (týká se povinnosti získat licenci k nakládání s vysoce nebezpečnými látkami, povinností souvisejících s ohlašováním nakládání s méně nebezpečnými a nebezpečnými látkami, povinností evidenčních, jakož i povinností umožnit provedení dozorových aktivit),
- zajistit shromažďování, vyhodnocování, ověřování a kontrolu údajů národním orgánem smluvního státu a jejich předávání Organizaci pro zákaz chemických zbraní se sídlem v Haagu,
- připravit předpoklady pro pravidelné inspekce ve výrobních organizacích chemického průmyslu a v organizacích, které nakládají s toxickými chemickými látkami a jejich prekursory,
- připravit předpoklady pro inspekce na výzvu, které musí členský stát přijmout do 12 hodin po jejich ohlášení,
- koordinovat opatření k zajištění spolupráce a pomoci s Organizací pro zákaz chemických zbraní a s ostatními smluvními státy prostřednictvím ustanoveného národního orgánu.
Navrhovaná právní úprava proto zajišťuje promítnutí následujících institutů Úmluvy do vnitrostátního právního řádu tak, že:
- stanoví zákaz vývoje, výroby, skladování, distribuci a použití chemických zbraní,
- zakotvuje souhlas pro nakládání s vysoce nebezpečnými látkami formou licence, zakotvuje ohlašovací povinnost pro nakládání s nebezpečnými a méně nebezpečnými látkami,
- stanoví evidenční povinnosti a práva a povinnosti související s dozorem nad dodržováním závazků z Úmluvy,
- vytváří podmínky pro činnost
národního orgánu, jakož i inspektorů
Organizace pro zákaz chemických zbraní.
Z Úmluvy vyplývá pro ČR závazek
zřídit národní orgán, který
bude zajišťovat úkoly vyplývající
z ustanovení Úmluvy a spolupráci s Organizací
pro zákaz chemických zbraní se sídlem
v Haagu a ostatními smluvními státy. Z legislativně
právních možností zřídit
Úřad jako samostatný orgán nebo jako
součást ministerstva, případně
funkcemi Úřadu pověřit ministerstvo,
byla zvolena varianta národního orgánu, který
je sice organizační součástí
ministerstva, ale svým názvem s ním zcela
nesplývá, aby byla zvýrazněna jeho
funkce koordinačního místa pro aplikaci Úmluvy.
Toto řešení přináší
finanční úspory oproti variantě Úřadu
jako samostatného orgánu a na druhé straně
zajišťuje pro mezinárodní aplikaci důležité
zviditelnění této instituce.
Návrh zákona nemá vazbu na připravovaný
zákon o registraci a oznamování chemických
látek a chemických přípravků.
Každý z navrhovaných předpisů
vychází z jiných zdrojů a sleduje
jiný cíl. Zatímco Úmluva a předkládaný
návrh zákona o zákazu chemických zbraní
se zaměřují na zamezení zneužití
určitých chemických látek k výrobě
chemických zbraní a mají celosvětový
dopad, zákon o registraci chemických látek,
vycházející ze směrnic Evropské
unie, nepřesahuje evropský rámec vazeb a
zaměřuje se na ochranu zdraví lidu a životního
prostředí před škodlivými účinky
těchto látek. Stanoví odlišné
podmínky pro klasifikaci látek a způsob jejich
zacházení.
Předkládaná právní úprava
nemá obdobu ani v rámci práva Evropského
společenství. Právní klima v Evropské
unii je sice silně zaměřeno na kontrolu látek,
které by mohly být použity jako chemické
zbraně. Jde zejména o rezoluci Evropského
parlamentu o nešíření chemických
zbraní z 19. ledna 1989 a o nařízení
Rady ES č. 428/1989 o zákazu vývozu chemických
zbraní a látek, které by takto mohly být
použity. Ve světle těchto aktivit má
ale Úmluva o zákazu chemických zbraní
z roku 1993 význam celosvětový, nezahrnující
pouze evropský region. To je významné vzhledem
k možným vlastníkům chemických
zbraní, kteří se především
nacházejí v oblastech mimo evropský kontinent.
Zcela unikátní je i kontrolní systém
Úmluvy.
Do návrhu zákona byly zařazeny novely trestního
zákona, živnostenského zákona a stavebního
zákona, jež plní zajišťovací
funkci k návrhu zákona.
Přijetí navrhovaného zákona se promítne
do státního rozpočtu, pokud jde o náklady
na příspěvek mezinárodní Organizaci
pro zákaz chemických zbraní, jakož i
náklady na fungování Úřadu
pro kontrolu zákazu chemických zbraní v rámci
MPO.
Při činnosti Úřadu pro kontrolu zákazu
chemických zbraní při aplikaci zákona
je nutno uvažovat s náklady na kontrolní činnosti,
náklady na provedení rozborů vzorků
a odborných expertiz, náklady na kontakty s Organizací
pro zákaz chemických zbraní v Haagu a s nezbytnými
náklady pro školení a přípravu
pracovníků Úřadu a dotčených
organizací, případné inspekce a náklady
na eventuelní likvidaci nalezených stanovených
látek. Tyto náklady jsou kryty návrhem rozpočtu
MPO ČR na rok 1996 a přijetí zákona
nevyvolá další požadavky na navýšení
výdajů v příštím roce.
Další náklady tvoří příspěvek
Organizaci pro zákaz chemických zbraní v
Haagu, který byl stanoven ve výši 0,42% jejího
rozpočtu a bude hrazen cestou MZV ČR z rozpočtové
položky "Příspěvky mezinárodním
organizacím”. Výše příspěvku,
která v roce 1995 představuje necelých 1,5
mil. Kč, se pro rok 1996 a další období
může zvýšit na několikanásobek
v souvislosti se vstupem Úmluvy v platnost a obsazením
míst inspektorů v Technickém sekretariátu.
Předpokládá se, že i v dalším
období bude tento příspěvek hrazen
cestou MZV.
Navrhovaný zákon vytvoří nezbytný rámec pro aplikaci Úmluvy, ke které se náš stát hlásí. Úmluva přispěje k celosvětovému trendu zákazu výroby a dalšího nakládání s chemickými zbraněmi, jakož i případného zneužití chemických látek, které by mohly sloužit k výrobě chemických zbraní.
Zvláštní část
K § 1
Účelem navrhované zákonné úpravy je zabezpečit předpoklady pro plnění závazků České republiky vyplývajících z Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení. Obsahuje zároveň vůdčí princip "účelovosti”, obsažený v Úmluvě, který za chemickou látku zneužitelnou jako chemickou zbraň považuje kteroukoliv toxickou chemickou látku a její prekursor, která je shromažďována bez logického účelu použití.
Ustanovení vymezuje předmět zákonné úpravy. K realizaci ustanovení Úmluvy je nezbytné uložit některé povinnosti výrobcům chemických látek i fyzickým a právnickým osobám, které s těmito látkami jinak nakládají. Je rovněž nezbytné upravit působnost a pravomoc orgánů státní správy při zajišťování Úmluvy a povinností uložených tímto zákonem, upřesnit výkon státní správy a prováděné kontroly.
K § 2
Ustanovení uvádí v souladu s Úmluvou základní pojmy, obsažené v citované mezinárodní Úmluvě a v tomto zákoně.
Především je definováno, co se rozumí chemickou zbraní. Tato definice základního pojmu připouští užití stanovených látek pro účely Úmluvou nezakázané a v tomto zákoně v obecné poloze specifikované v § 6.
Obecná definice "provozu” je účelná
z hlediska návaznosti české právní
terminologie na pojmosloví používané
v Úmluvě. Vystihuje pojem "objekt” užívaný
v Úmluvě, jenž je koncipován způsobem
pro české právo nezvyklým. Zahrnuje
ať už trvalý objekt - stavbu či mobilní
objekt, ve kterém může docházet k nakládání
se stanovenými látkami.
K § 3
Ustanovení promítá základní princip Úmluvy o zákazu chemických zbraní, tj. absolutní zákaz jejich vývoje, výroby, dovozu a tranzitu a jejich použití.
K § 4
Nutným doplňkem kategorických zákazů
uvedených v § 3 je stanovení postupu pro případ,
že na území České republiky budou
nalezeny chemické zbraně. Přitom se předpokládá,
že zneškodnění nalezených chemických
zbraní se provede na území České
republiky. Takovým postupem má být poskytnuta
ochrana především ostatním smluvním
státům Úmluvy.
Pro pružné zajištění informovanosti
o nálezu chemických zbraní a pro zabránění
případného ohrožení okolí,
ve kterém se nacházejí, se navrhuje, aby
prvním kontaktním a pro všechny dostupným
místem k nahlášení nálezu byla
Policie ČR.
K § 5
Toto ustanovení promítá požadavky Úmluvy
na zařízení pro výrobu chemických
zbraní, jejichž vývoj, výroba, dovoz,
montáž a provozování podléhají
stejně absolutnímu zákazu, jaký je
stanoven u chemických zbraní samotných.
K § 6
Specifikují se účely, pro které lze
stanovené látky používat. Omezení,
která jsou Úmluvou určena pro jednotlivé
druhy stanovených látek podle jejich nebezpečnosti,
jsou uvedena v příslušných ustanoveních,
která tato omezení dále upřesňují.
K § 7
Členění stanovených látek odpovídá
seznamům, které jsou součástí
jedné z příloh Úmluvy, ve kterých
jsou toxické látky a jejich prekursory rozděleny
v závislosti na jejich vlastnostech a použití
při chemické výrobě.
K § 8
Zakotvuje se přísný požadavek Úmluvy
na omezení týkající se nakládání
s nejnebezpečnějšími toxickými
chemickými látkami.
Vyjadřuje se limitní množství vysoce
nebezpečných látek, stanovené Úmluvou
pro každý smluvní stát. Toto celkové
množství vysoce nebezpečných látek,
které se nacházejí na území
státu, nesmí být překročeno.
K § 9
Navržený licenční režim umožňuje
zajistit požadavky Úmluvy pro nakládání
s nejnebezpečnější kategorií
stanovených látek za předpokladu, že
vysoce nebezpečné látky se budou užívat
k účelům vymezeným v ustanovení
§ 6.
Licence pro nakládání s touto kategorií
látek mohou být udělovány pouze právnické
osobě a to jak podnikatelským subjektům,
tak i mimo sféru podnikání (zde přicházejí
v úvahu výzkumné instituce). Podmínky
pro vydávání licence, které slouží
též jako oprávnění k podnikání,
jsou stanoveny subjektům, které o licenci žádají
tak, aby byla vytvořena záruka odpovídajícího
nakládání s vysoce nebezpečnými
látkami a zajištěna dostatečná
kontrola tohoto nakládání. Protože Úmluva,
kterou je náš stát vázán, požaduje
omezit množství vyráběných vysoce
nebezpečných látek, jakož i zařízení,
na kterých lze tyto látky vyrábět,
promítá se tento závazek i do předpokladů
pro udělení licence. Ve smyslu ustanovení
Úmluvy bude nutno doložit i účel, ke
kterému budou vysoce nebezpečné látky
používány.
K § 10
Ustanovení definuje pojem odpovědného zástupce, odpovídajícího za řádný výkon činností vyplývající z předmětu licence.
K § 11
Podmínku bezúhonnosti nesplní ten, kdo byl
pravomocně odsouzen za trestný čin spáchaný
z nedbalosti, jehož skutková podstata je vázána
k činnostem, které jsou předmětem
licence nebo za trestný čin spáchaný
úmyslně.
K § 12
Stanoví se náležitosti pro podání
písemné žádosti o licenci tak, aby bylo
možno z podání posoudit, zda byly splněny
podmínky pro udělování licence. Poskytuje
nezbytnou právní jistotu žadateli. V reakci
na předpoklady pro udělení licence specifikuje
obsah licence a doklady, které je třeba doložit.
K § 13
Ustanovení stanoví náležitosti rozhodnutí
o udělení licence.
K § 14
Paragraf upravuje 3 formy zániku licence. V odstavci 2
se stanoví případy, kdy lze licenci odejmout;
jde o případy nežádoucích protiprávních
aktivit či porušení povinností souvisejících
s vydáním licence .
K § 15
Předchozí schválení změn licence
umožňuje garantovat dodržení požadavků
Úmluvy i poté, co byla udělena licence a
vlastní podmínky v provozování činností
souvisejících s nakládáním
s vysoce nebezpečnými látkami se změnily.
K § 16
Stanoví se povinnost umožnit umístění
kontrolních přístrojů a přístupu
k nim.
K § 17
Zpřísněný režim vývozu
a dovozu vysoce nebezpečných látek pouze
z členských států Úmluvy a
jen k účelům nezakázaným Úmluvou
zakotvuje plně požadavky Úmluvy.
K § 18
Evidenční povinnosti a povinnosti hlásit
některé údaje příslušnému
ministerstvu zajišťují plnění informační
povinnosti České republiky jako členského
státu Úmluvy. Tyto podmínky z Úmluvy
jsou přenášeny na držitele licencí.
Termíny, v nichž je třeba hlásit stanovené
údaje, jsou odůvodněny požadavky Úmluvy
týkající se souhrnných hlášení
s tím, že v navrhovaném řešení
se počítá s přiměřenou
časovou rezervou na vyhodnocení a zpracování
údajů.
K § 19
Ustanovení čelí neoprávněnému
nakládání s nejnebezpečnějšími
stanovenými látkami. Některé z uvedených
povinností se vyskytují i u úpravy nakládání
s jinými nebezpečnými materiály. Doplňuje
se rovněž povinnost v případě
ztráty vysoce nebezpečných látek,
jakož i informační povinnost týkající
se způsobu nakládání s nalezenými
vysoce nebezpečnými látkami.
K § 20
Pro stanovené látky, patřící
do skupiny nebezpečných látek, je příhodné
zvolit volnější režim úpravy, který
spočívá v ohlašovací povinnosti.
Mírnější požadavky na povinnost
ohlašovat některé údaje vyjadřují
požadavky Úmluvy pro tuto skupinu stanovených
látek. V souladu s ustanoveními Úmluvy budou
u různých látek množství rozhodná
pro vznik ohlašovací povinnosti 1 kg, 100 kg nebo
1 tuna.
K § 21
Evidenční povinnost pro nakládání
s nebezpečnými látkami je zde zakotvena pro
potřeby deklarací, které náš
stát bude provádět podle Úmluvy.
K § 22
Ustanovení promítá požadavky Úmluvy
na mezinárodní pohyb této skupiny stanovených
látek.
K § 23
Ohlašování je u skupiny méně
nebezpečných látek obdobné jako v
předchozím případě, což
odpovídá i zásadám jejich úpravy
v Úmluvě. Povinnost ohlašovací je stanovena
pro subjekty, které vyrábějí, dovážejí
nebo vyvážejí více než 30 tun určité
látky z této kategorie ročně.
K § 24
Ustanovení zakotvuje evidenční povinnost
i u této kategorie látek.
K § 25
Je promítnut volnější režim mezinárodního
pohybu této skupiny toxických chemických
látek a jejich prekursorů.
K § 26
Tímto ustanovením je zajištěno splnění
požadavků Úmluvy na předávání
informací o výrobě většího
množství určitých organických
chemických látek. Povinnost ohlašování
je stanovena pro subjekty, které ročně vyrábějí
více než 200 tun určité organické
chemické látky nebo více než 30 tun
určité organické chemické látky
obsahující fosfor, síru nebo fluor.
K § 27
Tímto paragrafem je splněn požadavek Úmluvy
na předávání informací o chemických
látkách používaných k zajištění
vnitřního pořádku a bezpečnosti.
K § 28
Nezbytnou součástí úpravy je institut
dozoru. Stanoví se oprávnění a povinnosti
při výkonu dozoru nad dodržováním
zákona.
Z důvodů legislativní úspornosti se
odkazuje na obecnou procesní úpravu zjišťovací
fáze specializovaného dozoru v zákoně
o státní kontrole.
K § 29
Umožňuje se účast inspektorů Organizace pro zákaz chemických zbraní na výkonu dozoru spolu se zakotvením jejich potřebných oprávnění. Bez výslovné úpravy by tito inspektoři nemohli provádět ani relativně samostatnou kontrolní činnost.
Organizace pro zákaz chemických zbraní je vytvořena Úmluvou.
K § 30
Upravuje se nezbytný specifický režim výkonu
dozoru v rezortech Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti,
Ministerstva obrany a Bezpečnostní informační
služby. Vzhledem k charakteru těchto institucí
se navrhuje, aby výkon dozoru prostřednictvím
příslušného ministerstva, jakož
i mezinárodních inspektorů, byl vždy
předem dohodnut.
K § 31
Zakotvuje se požadavek na ochranu citlivých informací kontrolovaných organizací v podobě povinnosti mlčenlivosti těch, kteří přicházejí do styku s těmito citlivými informacemi.
K § 32, 33, 34
Upravují se postihy za porušení ustanovení
tohoto zákona. Horní hranice pokuty vychází
z odhadů vzniku možných škod. Při
určování výše škody se bude
vycházet z charakteru nebezpečnosti protiprávního
jednání. Je stanovena subjektivní i objektivní
lhůta pro uložení pokuty. U činností
ohlašovaných, kde se nejedná o vysoce nebezpečné
látky se navrhuje možnost postihu zákazem činnosti.
K § 35
Pro procesní záležitosti aplikace zákona se odkazuje na zákon o správním řízení s výjimkou ustanovení, které zakotvuje odchylku, pokud jde o provádění dozoru podle zákona o kontrole.
Nezbytné přechodné ustanovení se týkají
úpravy povinnosti podat první žádost
o vydání licence či první ohlášení
tak, aby bylo zachováno právo nadále provozovat
dosavadní činnosti a zároveň umožněno
aplikovat všechna práva a povinnosti stanovené
zákonem a Úmluvou. Pro potřeby aplikace Úmluvy
je potřebné stanovit termín počátečního
hlášení, jehož náležitosti
stanoví ministerstvo vyhláškou.
Upravuje se nezbytné zmocňovací ustanovení.
Podrobnosti, které mají být stanoveny ve
vyhlášce, by nebylo účelné upravovat
formou zákona.
K části VII
Novela stavebního zákona řadí zájem
chráněný tímto zákonem mezi
zvláštní zájmy, jejichž ochrana
je zajištěna tak, že stavební úřad
může o stavbách, které se těchto
zájmů dotýkají, rozhodnout pouze v
dohodě nebo se souhlasem dotčených orgánů
státní správy, tj. v daném případě
příslušného ministerstva. Prakticky
se tato působnost týká zejména staveb
pro výrobu vysoce nebezpečných látek.
K části VIII
Navrhuje se, aby činnosti, které souvisí s vysoce nebezpečnými látkami určenými Úmluvou a tímto zákonem nebyly živností ve smyslu živnostenského zákona. Jejich zabezpečení je upraveno tímto zákonem.
K části IX
Provedení Úmluvy vyžaduje rovněž
zapracování sankcí do trestního zákona.
Návrh nové skutkové podstaty byl promítnut
do stávajících ustanovení trestního
zákona. Zároveň byly do navrhovaných
skutkových podstat promítnuty požadavky na
zvýšení trestních sazeb v případech,
kdy trestný čin byl spáchán za okolností,
které u jiných trestních činů
zvyšují trestní sazbu.
K části X
Nabytí účinnosti tohoto zákona se předpokládá dnem 1. července 1996.