Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

svolaná do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce, se sešla dne 3. června 1970 na svém padesátémčtvrtém zasedání

rozhodnuvši se přijmout některé návrhy týkající se p: dovolené, která je čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání,

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluy

přijímá dne 24. června roku 1970 tuto Úmluvu, která bude označ jako Úmluva o placené dovolené (revidovaná), 1970:

Ustanovení této úmluvy, pokud nedojde k jejich pro prostřednictvím kolektivních smluv, rozhodčích výroků, soudních rozhodnutí, úředních řízení pro stanovení mezd nebo jiných z slučitelných s vnitrostátní praxí a odpovídajících vnitrostátním podmínkám, budou provedena vnitrostátními právními předpisy.

1. Tato úmluva se vztahuje na všechny zaměstnané osoby s výjimkou námořníků.

2. Je-li to nutné, mohou být příslušným orgánem nebo způsobem zemi obvyklým po projednání se zúčastněnými zaměstnavatelskými zaměstnaneckými organizacemi, kde takové organizace existují, učiněna opatření, která vyloučí z provádění této úmluvy omezené kategorie zaměstnaných osob, ohledně jejichž zaměstnávání by provádění nebo zákonodárné nebo ústavní otázky vyvolaly zvláštní pro zásadní povahy.

3. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, oznámí ve své první zprávě o provádění úmluvy předložené podle článku 22 ústavy Mezinárodní organizace práce s uvedením důvodů kategorie, které byly vyloučeny podle odstavce 2 tohoto článku, a v následujících zprávách popíše stav svého zákonodárství a praxe se zřetelem k vyloučeným kategoriím, rozsah, ve kterém byla úmluva uplatněna nebo se zamýšlí uplatnit ji na tyto kategorie.

1. Každá osoba, na kterou se vztahuje tato úmluva, má nárok na každoroční placenou dovolenou ve stanovené minimální délce.

2. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, uvede v prohlášení připojeném ke své ratifikaci délku dovolené.

3. Dovolená nesmí být v žádném případě kratší než tři pracovní týdny za jeden rok služby.

4. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může vyrozumět generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce dodatečným prohlášením, že stanoví delší dovolenou, než jak byla stanovena v době ratifikace.

1. Osoba, jejíž délka služby během roku je kratší, než-li jaká se vyžaduje pro nárok na plnou dovolenou stanovenou v předchozím článku, má za tento rok nárok na placenou dovolenou v poměru odpovídajícím délce její služby v tomto roce.

2. Výraz "rok" v odstavci 1 tohoto článku znamená kalendářní rok nebo každé jiné časové období stejné délky stanovené příslušným orgánem nebo způsobem v každé zemi obvyklým.

l. Pro vznik nároku na každoroční placenou dovolenou lze vyžadovat minimální dobu služby.

2. Délka takové minimální doby služby bude stanovena příslušným orgánem nebo způsobem v té které zemi obvyklým, nesmí však přesahovat šest měsíců.

3. Způsob zápočtu doby služby pro vznik nároku na dovolenou bude stanoven příslušným orgánem nebo způsobem obvyklým v té které zemi.

4. Za podmínek stanovených příslušným orgánem nebo způsobe. obvyklým v té které zemi se nepřítomnost v práci z důvodů nezávislých na vůli příslušné zaměstnané osoby, jako například pro nemoc, úraz nebo mateřství, započítává do doby služby.

1. Svátky veřejně uznané a svátky zvykové, ať již případnou do doby každoroční dovolené či nikoliv, se nezapočítávají do minimální délky každoroční placené dovolené stanovené v článku 3 odstavci 3 této úmluvy.

2. Za podmínek stanovených příslušným orgánem nebo způsobem obvyklým v té které zemi nelze započítávat období pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz do minimální délky každoroční placené dovolené stanovené v článku 3 odstavci 3 této úmluvy.

1. Každá osoba, která čerpá dovolenou, na kterou se vztahuje tato úmluva, obdrží za celou dobu takové dovolené nejméně svou normální nebo průměrnou mzdu (včetně peněžité náhrady té části mzdy, která je vyplácena v naturáliích a která není trvalou dávkou náležící příslušné osobě nezávisle na tom, zda je na dovolené či nikoliv) vypočteno u způsobem stanoveným příslušným orgánem nebo způsobem obvyklým v t které zemi.

2. Částky náležející podle odstavce 1 tohoto článku se vyplatí dotyčné osobě před dovolenou, pokud by nebylo ujednáno něco jiného dohodě, kterou je vázána tato osoba a zaměstnavatel.

1. Rozdělení každoroční placené dovolené na části může být povoleno příslušným orgánem nebo vhodným postupem obvyklým v té které zemi.

2. Pokud nebylo jinak ujednáno v dohodě, kterou je vázán zaměstnavatel a zúčastněná zaměstnaná osoba, a pokud tato osoba vzhledem k délce své služby má nárok na takovou výměru dovolené, jedna její část musí činit nejméně dva pracovní týdny bez přerušení.

1. Nepřerušená část každoroční placené dovolené uvedená v článku 8 odstavci 2 této úmluvy má být poskytnuta a vyčerpána nejpozději do jednoho roku a zbytek každoroční placené dovolené nejpozději do osmnácti měsíců od konce roku, za který vznikl nárok na dovolenou.

2. Ta část každoroční placené dovolené, která přesahuje stanovenou minimální výměru, může být se souhlasem zúčastněné zaměstnané osoby odložena až za období stanovené v odstavci 1 tohoto článku a to do dále časově omezené doby.

3. Minimální délka dovolené a její odložení a omezená období, během kterých je toto odložení možné, budou stanovena příslušným orgánem po projednání se zúčastněnými organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků nebo kolektivním vyjednáváním nebo s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám jiným způsobem, který odpovídá vnitrostátní praxi.

1. Zaměstnavatel po projednání se zúčastněnou zaměstnanou osobou nebo s jejími zástupci stanoví dobu, v níž má být dovolená čerpána, pokud není určena předpisy, kolektivní smlouvou, rozhodčím výrokem nebo jiným způsobem, který je ve shodě s vnitrostátní praxí.

2. Při určení doby, ve které má být dovolená čerpána, je třeba přihlížet k pracovním potřebám a k možnostem odpočinku a zotavení, které jsou pro zaměstnanou osobu dosažitelné.

Zaměstnaná osoba, která splňuje minimální dobu služby, kterou lze vyžadovat podle článku 5 odstavce 1 této úmluvy, obdrží při skončení pracovního poměru bud placenou dovolenou v délce odpovídající délce její služby, za kterou dosud takovou dovolenou neobdržela, nebo náhradu mzdy nebo její rovnocenný nárok na dovolenou bude převeden.

Dohody o vzdání se nároku na minimální délku každoroční placené dovolené stanovenou v článku 3 odstavci 3 této úmluvy nebo o zřeknutí se takové dovolené za náhradu nebo jinak budou podle vnitrostátních podmínek neplatné nebo budou zakázány.

Příslušným orgánem nebo způsobem obvyklým v té které zemi mohou být stanovena zvláštní pravidla pro případy, kdy zaměstnaná osoba během své dovolené vykonává výdělečnou činnost neslučitelnou s účelem dovolené.

Budou učiněna účinná opatření přiměřená způsobu, jakým se uplatňují ustanovení této úmluvy, aby bylo zajištěno řádné provádění a prosazování předpisů a ustanovení o placené dovolené, a to prostřednictvím přiměřené inspekce práce nebo jiným způsobem.

1. Každý členský stát může přijmout závazky plynoucí z této úmluvy zvlášť:

(a) pro osoby zaměstnané v hospodářských odvětvích mimo zemědělství;

(b) pro osoby zaměstnané v zemědělství.

2. Každý členský stát uvede při své ratifikaci, zda přijímá závazky plynoucí z této úmluvy pro všechny osoby uvedené výše pod bodem (a) odstavce 1 tohoto článku, pro osoby uvedené pod bodem (b) odstavce 1 tohoto článku, nebo pro obojí.

3. Každý členský stát, který při své ratifikaci přijal závazky plynoucí 2 této úmluvy jen pro osoby spadající pod bod (a) odstavce 1 tohoto článku nebo pro osoby spadající pod bod (b) odstavce 1 tohoto článku, může dodatečně sdělit generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, že přijímá závazky plynoucí z úmluvy pro všechny osoby, na něž se vztahuje tato úmluva.

Tato úmluva mění úmluvu o placené dovolené, 1936, a úmluvu o placené dovolené (zemědělství), 1952, za těchto podmínek:

(a) přijetí závazků plynoucích z této úmluvy pro osoby zaměstnané v hospodářských odvětvích mimo zemědělství, znamená pro členský stát, který je vázán úmluvou o placené dovolené, 1936, ipso iure okamžitou výpověď této posledně uvedené úmluvy;.

(b) přijetí závazků plynoucích z této úmluvy pro osoby zaměstnané v zemědělství, znamená pro členský stát, který je vázán úmluvou o placené dovolené (zemědělství), 1952, ipso iure okamžitou výpověď této posledně uvedené úmluvy;

(c) tím, že tato úmluva vstoupí v platnost, není úmluva o placené dovolené (zemědělství), 1952, uzavřena dalším ratifikacím.

Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.

1. Tato úmluva zavazuje pouze členské státy Mezinárodni organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.

2. Vstoupí v platnost dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.

3. Pro každý další členský stát tato Úmluva vstoupí v platnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.

1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva vstoupila v platnost, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.

2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.

1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.

2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva vstoupí v platnost.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.

Správní rada Mezinárodního úřadu práce, kdykoli to bude považovat za nutné, předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je žádoucí dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.

1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a nestanoví-li nová úmluva jinak:

(a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 19, a to s výhradou, že nová revidující úmluva vstoupí v platnost;

(b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude platnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena ratifikaci.

2. Tato úmluva však zůstane v každém případě v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.

Anglické a francouzské znění textu této úmluvy mají stejnou platnost.

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

svolána do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce, a tam se sešla dne 6. června 1990 na svém 77. zasedání,

majíc na zřeteli mezinárodní pracovní úmluvy a doporučení o noční práci dětí a mladistvých, a zvláště ustanovení Úmluvy a Doporučení o noční práci mladistvých osob (neprůmyslová povolání), 1946, Úmluvy o noční práci mladistvých osob (průmysl) (revidovaná), 1948, a Doporučení o noční práci dětí a mladistvých osob (zemědělství), 1921, a

majíc na zřeteli mezinárodní pracovní úmluvy a doporučení o noční práci žen, a zvláště ustanovení Úmluvy o noční práci (ženy) (revidovaná), 1948, a Protokol z roku 1990 k ní, Doporučení o noční práci žen (zemědělství), 1921 a článek 5 Doporučení o ochraně mateřství, 1952, a

majíc na zřeteli ustanovení Úmluvy o diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958, a

majíc na zřeteli ustanovení Úmluvy o ochraně mateřství (revidované), 1952, a

rozhodnuvši se přijmout některé návrhy, týkající se noční práce, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání,

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,

přijímá dne 26. června roku 1990 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o noční práci, 1990:

Pro účely této Úmluvy:

(a) výraz "noční práce" znamená veškerou práci, která je vykonávaná po dobu ne méně než sedmi po sobě jdoucích hodin, zahrnující interval mezi půlnocí a pátou hodinou ranní, určené příslušným orgánem po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků nebo kolektivními smlouvami;

(b) výraz "noční pracovník" znamená zaměstnanou osobu,jejíž práce vyžaduje výkon během podstatného počtu hodin noční práce, který přesahuje stanovený limit. Limit má být stanoven příslušným orgánem po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků nebo kolektivními smlouvami.

1. Tato úmluva se vztahuje na všechny zaměstnané osoby, vyjma těch, které jsou zaměstnány v zemědělství, chovu dobytka, rybolovem, v námořní dopravě nebo vnitrozemské plavbě.

2. Členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může po projednání s reprezentativními organizacemi zúčastněných zaměstnavatelů a pracovníků úplně nebo zčásti vyloučit z jejího rozsahu omezené kategorie pracovníků, jestliže by provádění úmluvy u nich vyvolalo zvláštní problémy podstatné povahy.

3. Každý členský stát, který využije možnosti poskytnuté v odstavci 2 tohoto článku, uvede ve svých zprávách o provádění úmluvy podle článku 22 ústavy Mezinárodní organizace práce jednotlivé kategorie pracovníků takto vyloučených a důvody, pro které byly vyloučeny. Rovněž uvede všechna opatření učiněná k postupnému rozšíření ustanovení Úmluvy na dotyčné pracovníky.

1. Budou učiněna zvláštní opatření pro noční pracovník vyžadovaná povahou noční práce, která budou zahrnovat, jak minimum, opatření zmíněná v článcích 4 až 10, za účelem chránit zdraví nočních pracovníků, napomoci jim splnit jejich rodinné společenské povinnosti, poskytnout příležitosti pro rozvoj postup v jejich zaměstnání a přiměřeně je odškodňovat. Taková opatření budou také přijata v oblasti bezpečnosti a ochran mateřství pro všechny pracovníky vykonávající noční práci.

2. Opatření uvedená v odstavci 1 výše mohou být prováděn postupně.

1. Na svoji žádost mají mít pracovníci právo podrobit s bezplatné lékařské prohlídce a obdržet radu o tom, jak se vyhnou zdravotním problémům nebo jak omezit zdravotní problémy spojen s jejich prací:

(a) před zařazením jako noční pracovník

(b) v pravidelných intervalech během tohoto zařazení

(c) jestliže mají během takového zařazení zdravotní problémy které nejsou způsobeny jinými činiteli než výkonem noční práce.

2. S výjimkou nálezu o zdravotní nezpůsobilosti k noční práci, nálezy o takovém ohodnocení nemají být předány nikomu jinému bez souhlasu pracovníků a nebudou užívány na jejich újmu.

Vhodná zařízení první pomoci mají mít k dispozic pracovníci vykonávající noční práci, včetně takových zařízen kterými mohou být takoví pracovnici, je-li to nezbytné, převezení rychle na místo, kde může být vhodné ošetření poskytnuto.

1. Noční pracovníci, uznaní ze zdravotních důvodů za nezpůsobilé pro noční práci, budou převedeni kdykoli to bude proveditelné, na podobnou práci, pro kterou jsou způsobilí.

2. Jestliže převedení na takovou práci není možné, těmto pracovníkům budou poskytnuty ty samé dávky jako jiným pracovníkům, kteří jsou neschopni pracovat nebo si zajistit zaměstnání.

3. Nočnímu pracovníkovi uznanému jako dočasně nezpůsobilý pro noční práci bude poskytnuta stejná ochrana proti propuštění nebo výpovědi jako jiným pracovníkům, kterým brání v práci zdravotní důvody.

1. Budou přijata opatření k zajištění toho, aby pracovnicím, které by jinak normálně pracovaly v noci, byla dána možnost jiné práce

a) po dobu minimálně 16 týdnů před a po narození dítěte, z čehož nejméně 8 týdnů bude před očekávaným narozením dítěte,

b) během dodatečného období vzhledem k lékařskému potvrzení, které konstatuje, že je to nutné z důvodu zdraví matky a dítěte

i) během těhotenství,

ii) během určité doby po období po narození dítěte stanovené podle bodu (a), jejíž délka bude stanovena příslušným orgánem pro projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků.

2. Opatření zmíněná v odstavci 1 tohoto článku mohou zahrnovat převedení na denní práci tam, kde je to možné, opatření o dávkách sociálního zabezpečení nebo prodloužení mateřské dovolené.

3. Během období zmíněného v 1. odstavci tohoto článku

(a) pracovnice nesmí být propuštěna ani jí nesmí být dána výpověď vyjma oprávněných důvodů, které nesouvisí s těhotenstvím ani narozením dítěte,

(b) příjem pracovnice bude udržován na úrovni postačující k zachování přiměřené životní úrovně její a jejího dítěte. Zachování takového příjmu může být zajištěno jakýmkoli z opatření uvedených ve 2. odstavci tohoto článku, jinými vhodnými opatřeními nebo kombinací těchto opatření,

(c) pracovnice nemá ztratit výhody týkající se postavení,služební hodnosti a přístupu k povýšení, které mohou být přikládány jejímu místu při noční práci.

4. Ustanovení tohoto článku nesmí mít za následek omezování ochrany a dávek spojených s mateřskou dovolenou.

Odškodnění nočním pracovníkům ve formě pracovní doby, platu nebo podobných prostředků bude uznáno za charakteristiku noční práce.

Přiměřené sociální služby budou poskytnuty nočním pracovníkům a, kde je to nezbytné, pracovníkům vykonávajícím noční práci.

1. Před zavedením pracovního rozvrhu vyžadujícího práci nočních pracovníků, zaměstnavatel projedná se zástupci dotyčných pracovníků podrobnosti takového rozvrhu a formy organizace noční práce, které jsou nejlépe přizpůsobené podniku (zařízení) a jeho personálu, jakož i opatření k ochraně zdraví při práci a sociální služby, jež jsou vyžadovány. V podnicích (zařízeních) zaměstnávajících noční pracovníky se tyto konzultace budou konat pravidelně.

1. Ustanovení této úmluvy mohou být provedena zákony nebo nařízeními, kolektivními smlouvami, pracovními řády, rozhodčími nálezy nebo soudními rozhodnutími, kombinací těchto způsobů nebo jakýmikoliv jinými způsoby přiměřenými národním podmínkám a praxi. Pokud nenabudou platnosti jiná opatření, ustanovení úmluvy budou prováděna zákony nebo jinými právními předpisy.

2. Kde jsou ustanovení této úmluvy prováděna zákony nebo nařízeními, budou jejich přijetí předcházet konzultace s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků.

Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.

1. Tato úmluva zavazuje pouze členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generální m ředitelem.

2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.

3. Pro každý další členský stát tato Úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.

1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.

2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.

l. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.

2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.

Správní rada Mezinárodního úřadu práce, kdykoli to bude považovat za nutné, předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.

1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a nestanoví-li nová úmluva jinak:

(a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 14, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;

(b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena ratifikaci.

2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.

Anglické a francouzské znění textu této úmluvy mají stejnou platnost.