Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
(1) Účelem zákona je přispět k ochraně venkovského prostoru, respektovat specifika reprodukčního procesu v zemědělství a akceptování negativních důsledků selhávání trhu na ekonomiku agrárních podniků; udržovat a formovat kulturní a rekreační poslání krajiny a ochraňovat přírodu před případným ohrožením.
(2) Zemědělství jako nedílná součást národního hospodářství má významné zvláštnosti, které se projevují zejména tak, že
a) zemědělství je biologickou výrobou, kterou nelze přerušit a opět obnovit,
b) zemědělství je výrobou s dlouhodobým cyklem,
c) zemědělské podniky pracují ve vztahu k odběratelům zpravidla v nekonkurenčním prostředí, ve kterém bez určité regulace a ochrany státem nemohou úspěšně obstát; [Zák. ČNR č. 472/1992 Sb., o Státním fondu tržní regulace v zemědělství, ve znění zák. ČNR. č. 10/1993 Sb.,] trpí tím především spotřebitelé, kteří jsou vystaveni cenovému diktátu,
d) část zemědělské půdy je v odlehlých oblastech se zhoršenými životními a pracovními podmínkami; je v zájmu státu, aby v těchto oblastech zemědělství nezaniklo.
(1) Cílem agrární politiky státu je
a) udržet hospodářsky zdravé, výkonné rolnické zemědělství a lesnictví ve funkčním venkovském prostoru,
b) mít na zřeteli sociální orientaci, ekologickou únostnost a regionální vyváženost se zvláštním ohledem na horská a ostatní znevýhodněná území,
c) podporovat rozmanité výdělečné a pracovní kombinace mezi zemědělstvím a ostatními hospodářskými obory,
d) podporovat na trh orientované agrární podniky včetně zpracování a zpeněžování produkce,
e) podporovat zvyšování produktivity a schopnosti soutěže, zejména prostřednictvím strukturálních opatření,
f) brát zvláštní zřetel na výkonné, vůči životnímu prostředí šetrně, sociálně orientované rolnické zemědělství,
g) umožnit osobám činným v zemědělství a lesnictví účast na hospodářském blahobytu země.
(2) Vzhledem ke stanoveným cílům je nutno podporovat zemědělství tak, aby se zřetelem na potřeby celého národního hospodářství a zájmy spotřebitelů bylo schopno
a) omezit srovnatelné nevýhody zemědělství vzhledem k ostatnímu národnímu hospodářství podmíněné přírodou,
b) zabezpečit obyvatelstvo co nejlepšími potravinami,
c) přizpůsobovat se průběžně změnám národohospodářských poměrů,
d) trvale udržovat a zlepšovat přirozené základy života, tj. půdu, vodu a ovzduší.
(1) Venkovský prostor zahrnuje krajinu a venkovské osídlení. Spolu vytváří životní prostředí pro všechny obyvatele celého státu.
(2) Stát prostřednictvím svých orgánů dohlíží na
a) přiměřené využívání přírodních zdrojů, zachování flóry, fauny i jejich biotypů, [Zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zák. č. 347/1992 Sb.]
b) ochranu krajiny před nepříznivými vlivy, [Zák. č. 244/1992 Sb., o hodnocení vlivu na životní prostředí.]
c) odstraňování zdrojů znečišťování, [Např. zák. č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zák. č. 218/1992 Sb., zák. č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon) a zák. 238/1991 Sb., o odpadech.]
d) sledování aktivní půdní politiky tak, aby v rostoucí míře byla půda racionálně využívána,
e) ochranu krajiny před odpady.
(3) Stát podporuje zlepšování životních podmínek venskovského prostoru, zejména
a) podporou budování infrastruktury obchodů, průmyslových podniků, nemocnic, sportovních center,
b) podporou dovybavení moderními telekomunikacemi uspokojujícími podnikatelskou i osobní potřebu,
c) podporou rozvoje škol a jejich zaměření vedle všeobecného vzdělání na profesionální přípravu zejména mladých obyvatel,
d) materiálně zvýhodňuje školské a kulturní pracovníky dlouhodobě zde působící,
e) podporuje zachování a obnovu kulturních a historických rysů venkovského prostoru.
(1) Pod znevýhodněnými oblastmi ve smyslu tohoto zákona se rozumí stejnorodá agrární pásma, kde zejména pro nízkou úrodnost půdy a další nepříznivé výrobní podmínky není dosahováno přiměřených hospodářských výsledků. Přitom má společnost zájem udržet v těchto oblastech kultivovanou krajinu a život.
(2) Znevýhodněná oblast
je souvislé území sestávající
z obcí nebo částí obcí v nichž
vlivem nepříznivých klimatických poměrů,
velké svažnosti, či souběhem obou těchto
skutečností, je podstatně omezena možnost
užívání těchto půd. Jsou
zde podstatně vyšší výrobní
náklady a to vše má za následek značně
ztížené životní podmínky.
(3) Ministerstvo zemědělství prováděcím předpisem nově vymezí znevýhodněná území, která mají nárok na podporu.
(4) Ministerstvo zemědělství může, po projednání v příslušném orgánu Poslanecké sněmovny, zařadit mezi území vymezená v odstavci 1 a 2 i další pozemky ležící mimo
souvislá horská území.
(5) Agrární podniky ležící
ve vymezených územích podle odstavce 1 a
2 mají nárok na podporu.
(6) Způsob podpory a pravidla jejího užití vymezuje Ministerstvo zemědělství nejméně na období pěti let.
(7) Ministerstvo zemědělství je povinno zpracovávat pro agrární podniky v oblastech vymezených tímto zákonem doporučení výrobního zaměření a způsob hospodaření a pomáhá při realizaci zpracovaných záměrů.
(1) Se zřetelem ke stanoveným cílům vyhlásí ministr zemědělství každoročně podle schválených zásad nejpozději do 1. září každého kalendářního roku pravidla finanční účasti státu na hospodaření agrárních podniků a ostatní podpůrná opatření.
(2) Podle odstavce 1 se stanoví zejména
a) příplatky nezávislé na produkci podporující zvelebení venkovského prostoru,
b) minimální množtsví produktů, které bude v daném období od zemědělců vykoupeno za předem určené minimální ceny,
c) prostředky na posílení schopnosti soutěže agrárních podniků a strukturální přestavby,
d) prostředky na výzkum a vývoj a jejich použití na zemědělském, lesnickém a vodohospodářském úseku,
e) opatření na podporu zemědělských a lesnických investic.
(1) Ministr zemědělství je povinen předložit vždy do 15. září každého kalendářního roku vládě zprávu o hospodářské situaci v zemědělství v uplynulém kalendářním roce. Při přípravě zprávy spolupracuje ministr zemědělství s Agrární komorou, případně dalšími zájmovými organizacemi zemědělců.
(2) Vláda projedná zprávu nejpozději do měsíce po jejím předložení.
(3) Vláda předloží "Zprávu o hospodářské situaci v zemědělství" Poslanecké sněmovně nejpozději společně se státním rozpočtem.
(4) Zpráva uvedená v odst. 3 musí obsahovat nezbytná opatření pro dosažení cílů uvedených v zásadách agrární politiky.
Zákon o ochraně zemědělství (zemědělský zákon) a předpisy vydané k jeho provedení, jsou zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům o lesích, vodách, územním plánování a stavebním řádu, o ochraně nerostného bohatství, ochraně zemědělského půdního fondu, myslivosti a rybářství. [Např. zák. č. ..../1995 Sb., o lesích, zák. č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, zák. č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů a zák. č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.]
Ministerstvo zemědělství se zmocňuje k vydání prováděcího předpisu podle § 4 odst. 3.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem .
Obecná část
Zemědělský zákon,
jako nejvyšší platná právní
norma v rámci zemědělského zákonodárství,
vymezuje úlohu a postavení zemědělství
v národním hospodářství a vytváří
právní rámec pro prosazování
záměrů zemědělské politiky.
Vychází se ze zvláštností zemědělství
a respektují se jeho reprodukční specifika
(výrobní i tržní) v rámci působnosti
obecných principů tržní ekonomiky. Je
zvýrazněna krajinotvorná funkce zemědělství.
Specifika reprodukčního procesu v zemědělství v jeho předvýrobní, výrobní a odbytové propojenosti jsou objektivní realitou a zdůvodňují nutnost existence zemědělského zákona. Způsobují nežádoucí produkční, odbytové a zásobovací výkyvy, nepříznivě působí na výrobně ekonomickou stabilitu hospodaření a mají negativní dopad na zhodnocování vynaložených nákladů. Je nutné je posuzovat v jejich celkové propojenosti a negativní dopady pro ekonomiku podnikové sféry eliminovat promyšlenou státní hospodářskou politikou.
Vedle uvedených zvláštností zemědělství je nutné brát v úvahu ještě další - jako např. nižší výkonnost fixního kapitálu, skutečnost, že skladování zemědělských a potravinářských výrobků je nákladnější. Zemědělství je rovněž vystaveno velmi silnému vlivu industrializačních procesů (imise, těžká technika apod.). Ceny zemědělských komodit jsou odtrženy od nákladových cen a tato cenová disparita přímo ovlivňuje důchodovou disparitu. Zpřetrhány jsou také výrobkové, zásobovací, odbytové, cenové a finanční vazby mezi zemědělskou prvovýrobou a zpracovatelským průmyslem, protože nebyla provedena restituce právnických osob. Nebyla obnovena činnost nákupních, odbytových, skladištních družstev a spořitelních, úvěrových a pojišťovacích institucí.
Ve venkovském prostoru žije jedna třetina obyvatel naší země. Zahraničními experty je tato skutečnost považována za jednu z velkých předností - zejména z perspektivního hlediska. Ve venkovské společnosti spatřují model vhodného uspořádání společnosti, která nabízí příležitost pro každého, rozumnou práci, regionální kulturní zvyklosti apod. Její rozvíjení a podporu považují za nejlepší opatření proti sobeckému individualismu, duševní prázdnotě, k ochraně rodiny jako základu státu, k posílení vazeb, rozvoji humanity a národní identity. Proto je důležité zabránit exodu venkovského obyvatelstva, k němuž dochází zejména v pohraničních regionech a v závislosti na měnících se poměrech zemědělství i ve vnitrozemí. Jen nedostatek volných bytů ve městech tento proces v současné době brzdí.
Návrh zákona vychází z cílů "Obecné zemědělské politiky" (CAP), které jsou zakotveny v Římské smlouvě (1957). Jde o růst produktivity, rozumný příjem pro zemědělce, stabilitu trhu, zabezpečení dostatku kvalitních potravin za rozumné tržní ceny. Respektují rovněž základní principy zemědělské politiky vlády ČR do roku 1995 a na další období, které vychází z Programového prohlášení vlády z července 1992.
Ochrana přírody a péče o kulturní vzhled krajiny je neodmyslitelnou mimoprodukční funkcí zemědělství. Je nutné, aby tato nikým nezastupitelná funkce byla společensky uznána a doceněna. Zavazuje nás k tomu i podepsaná "Asociační dohoda EU" (říjen 1993). Země EU ve svém "Pátém akčním programu pro životní prostředí (Fifth Action Programme on the Enviromment) kladou důraz na zmírnění obsahu nitrátů ve spodních vodách, na redukční program pro používání fosfátů, kontrolu prodeje a používání pesticidů, na podporu integrované ochrany rostlin, na podporu organického zemědělství a na ochranu všech ohrožených plemen domácích zvířat. Tato omezení z důvodů ochrany životního prostředí slouží zároveň jako opatření ke snížení zemědělské produkce. Realizace programu představuje pro zemědělce zvýšené náklady a snížení zisku což je vládami zemí EU peněžně kompenzováno.
Návrh zákona reaguje na objektivní existenci pozemkové a diferenciální renty, která spočívá v rozdílné přirozené úrodnosti půdy, v nestejné účinnosti dodatečných vkladů do půdy a v polohové dislokaci pozemků. Působnost diferenciální renty právě v horských a podhorských výrobních oblastech výrazně diferencuje výsledky hospodaření zemědělských podniků. Pro naplnění mimoprodukční funkce zemědělství, tj. podpoření tvorby kvalitního venkovského prostředí a udržení přirozeného rázu krajiny, je nutné z národohospodářského hlediska právě těmto marginálním oblastem našeho státu věnovat v oblasti agrární politiky zvýšenou pozornost. Prostředky vynaložené ze státního rozpočtu na řešení této problematiky se vrátí ve stabilitě osídlení těchto oblastí v podobě příjmů z agroturistiky a zlepšní kvality života spoluobčanů, rozšíření rekreačních možností (dovolená na zemědělské usedlosti) apod.
Vyčíslení předpokládaného hospodářského a finančního rozsahu navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet by měla vyjádřit vláda ve svém stanovisku.
Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Zvláštní část
K § 1:
Stanoví se účel zákona a příkladmo se uvádějí specifické zvláštnosti zemědělství jako nedílné součásti národního hospodářství.
K § 2:
Stanoví se cíle argární politiky a nutnost podpory zemědělství tak, aby toto bylo schopno zajišťovat potřeby nejen národního hospodářství, ale i zájmy spotřebitelů.
K § 3:
Vymezuje se termín venkovského prostoru a stanoví se podpora státu při zlepšování životních podmínek v oblastech, které jsou srovnatelně nedostatečné.
K § 4:
Toto ustanovení obsahuje zmocnění pro Ministerstvo zemědělství k vydání prováděcího předpisu, který nově vymezí znevýhodněná území mající nárok na podporu. Stanoví se tato znevýhodněná území a určuje se, že způsob podpory a pravidla jejího užití vymezí Ministerstvo zemědělství na období pěti let.
K § 5:
Zakotvuje se zákonná povinnost ministra zemědělství konkretizovat zemědělskou politiku na roční období, a to vždy v termínu do zahájení zemědělského roku. Bez této klíčové informace nemohou podnikatelé v zemědělské výrobě činit podnikatelská rozhodnutí např. v oblasti změny struktury pěstovaných plodin, investicích, stavech chovaných hospodářských zvířat apod. Tato praxe je běžná ve všech zemích Evropské unie i ve společné zemědělské politice této organizace.
K § 6:
Stanoví se povinnost ministru zemědělství předkládat každoročně vládě zprávu o hospodářské situaci v zemědělství za uplynulý rok. Tzv. "Zelená zpráva", má za cíl podat podrobný analytický přehled o celkové situaci v zemědělství. Jde o dokument, který má platné zákonné normy a jež není závislý na momentální konstelaci politických snah a sil, ani na změnách veřejného mínění. "Zelená zpráva" vedle kontrolní funkce má i funkci iniciační a dává podnět k regulačním, stimulačním a kompenzačním zásahům do vývoje zemědělství. Jde o systémový přístup vlády k odpovědnosti za vývoj zemědělství, jež je zcela konformní s obecnými principy tržní ekonomiky. Současně se stanoví, že vláda zprávu projedná nejpozději do jednoho měsíce po jejím předložení, tj. nejpozději do 15. října každého kalendářního roku. Dále se stanoví povinnost vládě předložit uvedenou zprávu Poslanecké sněmovně nejpozději se státním rozpočtem.
K § 7:
Toto ustanovení vyjadřuje zásadu, že navrhovaný zákon a předpisy vydané k jeho provedení jsou zvláštními předpisy ve vztahu k předpisům v tomto ustanovení uvedeným.
K § 8:
Ustanovení zmocňuje Ministerstvo zemědělství k vydání prováděcího předpisu podle § 4 odst. 1 návrhu zákona.
K § 9:
Termín nabytí účinnosti návrhu se ponechává na posouzení příslušných orgánů Poslanecké sněmovny.