Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č.
35/1989 Sb., o jednacím řádu České
národní rady, v platném znění,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Jana Bláhy na místopředsedu
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka.
Interpelace je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
POSLANEC
POSLANECKÉ SNĚMOVNY
PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
Jan Bláha
V Praze dne 20. 4. 1995
JAN BLÁHA
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu
V Praze dne 18.4.1995
Č.j. Bl/NY/109
Vážený pane ministře,
přechod na novou daňovou soustavu počínaje
rokem 1993 přinesl české podnikatelské
veřejnosti kvalitativně nové pracovní
prostředí. Vedle nesporně pozitivních
jevů, jako například celkového zprůhlednění
daňového systému, se však objevily i
některé negativní rysy, které kladou
na občany a zejména na podnikatele zvýšené
nároky a mohou ve svých důsledcích
vést ke zhoršení kvality a ceny jimi poskytovaných
služeb. To platí v určitých ohledech
i pro úsek právní úpravy spotřebních
daní, provedené zákonem ČNR. č.
587/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů. Vládní návrhy na
častou novelizaci tohoto zákona nevedly vždy
k jeho lepší aplikovatelnosti a ke zvýšení
míry ochrany před daňovými úniky.
Typickým příkladem nově právně
zakotvených tvrdostí je v některých
konkrétních případech i uvalení
spotřební daně na technické benziny
ve výši 11.570,- Kč/t, provedené zákonem
č. 20/1994 Sb. Proto se Vás, vážený
pane ministře, ptám:
1) Je Ministerstvu financí známa skutečnost,
že technické benziny se používají
i jako nutná výrobní součást
při výrobě některých průmyslových
produktů, např. jako rozpouštědlo při
produkci vysokotlakých desek, ze kterých se vyrábí
průmyslová a automobilová těsnění,
tzn., že se v průmyslových závodech
nepoužívají jako "palivo"?
2) Uvědomuje si MF, že uvalením spotřební
daně na technický benzin bez dalších
kompenzačních opatření postihlo v
první řadě nikoliv šmelináře
s uhlovodíkovými "palivy", nýbrž
české průmyslové podniky používající
technický benzin jako např. rozpouštědlo?
Zdůrazňuji: "české" podniky,
neboť ty musejí překalkulovat jednotlivé
své výrobky, aby nebyly ztrátové?
3) Ví MF o tom, že zakalkulováním SD
na technický benzin do ceny výrobku, k jehož
výrobě je TB třeba, se mohou české
podniky dostat do nekonkurenceschopnosti vůči zahraničním
firmám? (Konkrétně je to případ
zejména TEMACu, a.s. Zvěřínek, u nějž
jsou tímto postupem ohroženy dodávky pro ŠKODU,
a.a.s. Mladá Boleslav, kde je z cenového hlediska
největší konkurence od Slovinských podniků).
4) Jaká je odezva firem pracujících na průmyslové
bázi s TB a jak na ni MF reaguje?
5) Má MF představu, o kolik procent může
zakalkulovaná SD zvednout ceny průmyslových
výrobků, při jejichž výrobě
byl TB přímo použit?
6) Uvažuje MF o novelizaci zákona o spotřebních
daních v tom smyslu, aby při prokazatelném
použití TB průmyslovým způsobem
(jako ingredience, apod.) k produkci výrobků byla
SD u TB buď nulová nebo aby se právně
zakotvil mechanismus vracení vybrané SD tak, aby
plošným uplatněním SD nedocházelo
u uvedených podniků k tvrdostem?
7) Jaká je míra kompatibility české
právní úpravy SD, zejména pokud se
týče zdanění uhlovodíkových
paliv a maziv, a práva ES, resp. práva vyspělých
evropských zemí?
8) Považuje MF zařazení TB v systematice zákona
o spotřebních daních mezi uhlovodíková
"paliva" za správné?
Vážený pane ministře,
jistě se mnou budete souhlasit, že problematika SD
je natolik citlivá, že shora uvedené otázky
a zejména odpovědi na ně mohou výrazným
způsobem přispět k tvůrčímu
pohledu na stávající právní
úpravu spotřebních daní v ČR.
Věřím, že Vaše odpovědi
více napoví o pohledu MF jako ústředního
orgánu státní správy na tento sociálně-ekonomicky
závažný problém.
S pozdravem
Jan Bláha
vážený pan
Ing. Ivan Kočárník, CSc.
ministr financí