(1) Osoby, které se účastní veřejných shromáždění, slavností, sportovních podniků nebo lidových zábav, nesmí na těchto akcích držet a nosit zbraně.
(2) Zákaz držet a nosit zbraně podle odstavce 1 se nevztahuje na osoby, které
a) drží zbraně k provozování zábavné střelby v pouťovýcha obdobných střelnicích,
b) se podílejí se souhlasem pořadatele na zabezpečení akce, jejíž součástí je střelba, zejména střelci, trenéři, instruktoři a zbrojíři závodníků.
(3) Výjimku ze zákazu držet a nosit zbraně podle odstavce 1 může povolit okresní ředitelství policie příslušné podle místa konání akce.
(1) Při úmrtí osoby, která přechovávala zbraň a střelivo, je ten, kdo žil se zemřelým ve společné domácnosti, povinen tuto zbraň a střelivo odevzdat do deseti dnů ode dne úmrtí nejbližšímu útvaru policie; není-li taková osoba, má povinnost neprodleně odevzdat tuto zbraň a střelivo ten, kdo s ní první přišel do styku.
(2) Okresní ředitelství policie předává příslušnému orgánu, který provádí řízení o dědictví, informace o zemřelém vlastníku zbraně a o jeho zbrani a střelivu. Orgán pověřený vést řízení o dědictví sdělí okresnímu ředitelství policie příslušnému podle místa pobytu nebo sídla dědice zbraně a střeliva, kdo se podle výsledku řízení stal novým vlastníkem zbraně nebo střeliva.
(1) Fyzická nebo právnická osoba, která nabyla zbraň podléhající registraci a střelivo do této zbraně do vlastnictví děděním a není držitelem příslušného zbrojního průkazu nebo zbrojního oprávnění, je povinna předat do pěti dnů zbraň a střelivo do úschovy okresnímu ředitelství policie příslušnému podle místa pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby. Pro další postup platí § 74 a 75 odst. 1 obdobně; lhůta stanovená v § 74 odst. 1 počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy usnesení soudu o dědictví nabylo právní moci.
(2) Nabyde-li vlastnictví ke zbrani děděním fyzická osoba, která má zákonného zástupce, platí pro tohoto zástupce odstavec 1 obdobně.
Orgány, které v trestním řízení nebo v řízení o přestupku rozhodnou o propadnutí či zabrání zbraně nebo střeliva, zasílají opisy těchto rozhodnutí opatřených doložkou právní moci okresnímu ředitelství policie příslušnému podle místa pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby.
(1) Každý, kdo nalezne zbrojní průkaz, zbrojní oprávnění, zbrojní průvodní list nebo průkaz zbraně, je povinen odevzdat nalezené doklady nejbližšímu policistovi nebo útvaru policie anebo orgánům místní samosprávy, které je předají nejbližšímu útvaru policie. O převzetí dokladů od nálezce se vydává potvrzení.
(2) Každý, kdo nalezne zbraň nebo střelivo, je povinen je odevzdat nebo oznámit jejich nález nejbližšímu policistovi nebo útvaru policie anebo oznámit nález orgánu místní samosprávy, který toto oznámení předá nejbližšímu útvaru policie. O převzetí zbraně a střeliva od nálezce se vydává potvrzení.
(3) Nálezce a orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou povinni při nálezu dokladů nebo zbraní postupovat bez zbytečného odkladu.
Držitel zbraně zkonstruované pro střelbu s použitím černého prachu loveckého nesmí přechovávat větší množství tohoto prachu než jeden kilogram a více než 200 zápalek; zápalky musí být uloženy odděleně v samostatné schránce.
Předovky mohou být používány ke střelbě při dodržení technologického postupu pro nabíjení zbraní, který uvádí výrobce zbraně.
Pro střelnice, které nejsou provozovány jako podnikání, platí ustanovení § 64 a 65 odst. 1, 3 a 4 obdobně.
Policie České republiky vede evidenci
a) vlastníků registrovaných zbraní,
b) držitelů zbrojních průkazů,
c) držitelů zbrojních oprávnění,
d) zkušebních komisařů,
e) registrovaných zbraní,
f) vydaných průkazů zbraní,
g) vyvezených a provezených zbraní.
(1) V případech, kdy se fyzické nebo právnické osobě žádající o vydání zbrojního průkazu, zbrojního oprávnění nebo o registraci zbraně v plném rozsahu vyhoví, nevydává se rozhodnutí ve správním řízení.
(2) Na řízení o udělení výjimky podle § 24 a 97, o vydání zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz, trvalý dovoz nebo průvoz zbraní a střeliva podle § 58 až 62 a na postup při udělování souhlasu podle § 26 odst. 1 se nevztahuje správní řád. [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).] Při provádění řízení se použijí ustanovení o základních pravidlech správního řízení podle § 3 odst. 1 až 4 správního řádu.
(1) Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou
a) provedení § 15, § 28 odst. 4, § 43 odst. 7 a § 54odst. 2,
b) vzory zbrojního průkazu, zbrojního oprávnění, zbrojního průvodního listu, průkazu zbraně, průkazu zkušebního komisaře, žádostí o vydání těchto dokladů, žádosti o znehodnocení zbraně a oznámení o nabytí nebo převedení evidované zbraně,
c) podrobnosti o způsobu a podmínkách zabezpečení zbraní a střeliva proti zneužití, ztrátě a odcizení (§ 46odst. 1 písm. b), § 54 odst. 1 písm. e), § 55 odst. 1písm. c) a § 72).
(2) Ministerstvo hospodářství stanoví vyhláškou vzory zkušebních značek pro ověřování zbraní a střeliva pro civilní potřebu a jejích součástí a podmínky pro udělování těchto značek.
(3) Ministerstvo hospodářství v dohodě s Ministerstvem vnitra stanoví vyhláškou provedení § 17 odst. 2, pokud jde o akustické zbraně a plynovky, a dále § 22 odst. 4.
(4) Ministerstvo hospodářství po dohodě s Ministerstvem vnitra stanoví vyhláškou provedení § 26 odst. 7.
(5) Ministerstvo hospodářství po dohodě
s Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou
provedení § 17 odst. 2, pokud jde o plynové
nábojky.
(6) Ministerstvo zdravotnictví po dohodě s Ministerstvem
vnitra stanoví vyhláškou provedení §
42 odst. 5.
(7) Český báňský úřad vyhláškou stanoví
a) podmínky skladování, přechovávání a zacházení s černým prachem loveckým, bezdýmným prachem a zápalkami,
b) podmínky skladování a přechovávání střeliva,
c) největší dovolená množství černého prachu loveckého, bezdýmného prachu, zápalek a střeliva skladovaná a přechovávaná podnikateli v oboru zbraní a střeliva.
(1) Povolení k držení a nošení zbraní a střeliva vydaná před účinností tohoto zákona pozbývají platnosti uplynutím doby jejich platnosti, nejdéle však do tří let od účinnosti tohoto zákona, pokud není dále stanoveno jinak. V případě, že držitelé povolení mají zájem i nadále mít povolení, musí nejpozději dva měsíce před skončením platnosti povolení k držení a nošení zbraní a střeliva požádat o vydání nového povolení.
(2) Zbraň zapsaná v povolení k držení a nošení zbraní vydaném před účinností tohoto zákona musí být zaregistrována do pěti dnů ode dne zániku platnosti tohoto povolení.
Hromadná povolení k držení kulových zbraní vydaná před účinností tohoto zákona pozbývají platnosti uplynutím 12 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.
Povolení k držení a nošení soukromých kulových zbraní a střeliva vydaná před účinností tohoto zákona osobám uvedeným v § 92 pozbývají platnosti uplynutím 12 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.
Orgány, které před účinností tohoto zákona vedly evidence loveckých brokových zbraní a jejich držitelů, předají evidenční materiály do 12 měsíců od účinnosti tohoto zákona okresnímu ředitelství policie příslušnému podle místa pobytu fyzické osoby nebo sídla právnické osoby.
Orgány, které vedly podle dosavadních právních předpisů evidence držitelů soukromých kulových zbraní vojáků z povolání Armády České republiky, policistů Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby a justiční stráže České republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby a evidence jejich soukromých kulových zbraní, předají do šesti měsíců evidenční materiály, které nesmí obsahovat utajované skutečnosti, okresnímu ředitelství policie příslušnému podle místa pobytu držitele zbraně.
Živnostenské úřady, které vydaly koncesní listiny na živnosti v oboru zbraní a střeliva, předají do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona Ministerstvu vnitra opisy platných koncesních listin.
Okresní ředitelství policie přeruší řízení o vydání zbrojního průkazu nebo zbrojního oprávnění v případě, že proti žadateli o vydání tohoto dokladu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 44.
Řízení o žádostech o vydání povolení k držení a nošení zbraní a střeliva a hromadného povolení, zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle tohoto zákona.
Ten, kdo ke dni účinnosti tohoto zákona přechovává zbraň,
a) k jejímuž držení nebo nošení nebylo podle dosavadních předpisů nutné povolení a podle tohoto zákona je vyžadován zbrojní průkaz nebo zbrojní oprávnění nebo
b) jejíž držení a nošení bylo podle dosavadních předpisů zakázáno a tento zákon je dovoluje,je povinen požádat o vydání příslušného zbrojního průkazu nebo zbrojního oprávnění podle tohoto zákona nejpozději do čtyř měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Členové diplomatických misí jsou povinni splnit povinnost uvedenou v předchozí větě nejpozději do 12 měsíců.
Ministerstvo vnitra může v odůvodněných případech na žádost právnické nebo fyzické osoby povolit výjimku z ustanovení § 3 písm. m).
Trestnost nedovoleného ozbrojování zaniká u osoby, která přechovává bez povolení zbraň podléhající registraci, jestliže tuto zbraň ve lhůtě čtyř měsíců od účinnosti tohoto zákona dobrovolně předá do úschovy okresnímu ředitelství policie. O převzetí zbraně se vydá potvrzení.
Tímto zákonem nejsou dotčeny předpisy o
a) výbušninách,
b) zahraničním obchodu se zbraněmi, střelivem a vojenským materiálem,9)
c) o vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb,9)
d) celním odbavování zboží,22)
e) držení a nošení zbraní v dopravních prostředcícha veřejných budovách.
Pojmem zbrojní průkaz právnické osoby použitým ve zvláštním zákoně [Položka 32 přílohy zákona České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona č. 273/1994 Sb. ] se rozumí zbrojní oprávnění podle tohoto zákona.
Zrušují se:
1. zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 49/1990 Sb.,
2. vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 10/1984Sb., kterou se vydávají podrobnější předpisy o zbraních a střelivu, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva vnitra č. 264/1990 Sb.,
3. výnos ministra vnitra České socialistické republiky ze dne 6. ledna 1986 č.j. PDS-1390/Spr 85, kterým se vydávají vzorové směrnice pro zacházení se zbraněmi drženými na hromadný zbrojní průkaz (reg. v částce 1/1986 Sb.).
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. července 1995.
O b e c n á č á s t
Právní vztahy při výkonu státní správy na úseku zbraní a střeliva jsou v současné době regulovány zákonem č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění zákona č. 49/1990 Sb., a vyhláškou federálního ministerstva vnitra č. 10/1984 Sb., kterou se vydávají podrobnější předpisy o zbraních a střelivu, ve znění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 264/1990 Sb. Právní předpisy z období 80.let byly v 1.polovině roku 1990 novelizovány s ohledem na potřebu reagovat na politické změny ve státě a společnosti, a to v části dotýkající se základních podmínek pro vydávání povolení k držení a nošení kulových zbraní a střeliva.
Dosavadní zkušenosti z aplikace předmětné právní úpravy v praxi vedou k poznání, že tato úprava není v souladu se současnými zájmy jednotlivých občanů, ale ani se zájmy veřejnými, které již vycházejí z kvalitativně odlišného společenského prostředí.
Návrh nového zákona vychází ze skutečnosti, že na území České republiky existuje nejméně 140 let kontinuit a právní úpravy předmětné oblasti, která byla předurčena místními, politickými, sociálními a kulturními podmínkami a zvyklostmi v historii země. Přihlíží k dlouholetým tradicím vyspělého zbrojního průmyslu a širokému zájmu mnohých občanů o zbraně jako o technicky zajímavé předměty. V prostoru vymezeném dvěma krajními názory na zákonnou úpravu střelných zbraní a střeliva, to je nepřiměřeně přísným režimem na straně jedné a nepřiměřeně volným liberálním přístupem na straně druhé, bylo zvoleno předkládané pojetí, které lze považovat za přijatelné východisko. Navrhovaný zákon včetně prováděcích předpisů má vytvořit potřebný legislativní rámec, v němž se každý řádný občan po splnění stanovených podmínek může stát držitelem zbrojního průkazu za účelem ochrany osoby a majetku, k výkonu zaměstnání, ke sportu a lovu, či sběratelství zbraní a střeliva.
Hlavním záporem současného stavu je neexistence zákonem stanovených konkrétních podmínek, které musí splňovat zájemce o zbrojní průkaz, což způsobuje, že ve správním řízení se projevuje řada aplikačních problémů. Jde především o podmínky občanské bezúhonnosti, spolehlivosti, zdravotní a psychické způsobilosti a určité úrovně odborných znalostí. Tato nově zaváděná kritéria by měla umožnit vyloučení z okruhu zájemců zejména osoby, které spáchaly závažnou trestnou činnost, dále osoby, jejichž zdravotní stav,i po psychické stránce, je nevyhovující a taktéž osoby, které nejsou schopné zvládnout stanovené požadavky na teoretické i praktické znalosti nezbytné pro odborné a bezpečné zacházení se zbraní. Uvedená kritéria by měla znemožnit na straně jedné vydávání oprávnění k držení a nošení střelných zbraní osobám, které mohou být potencionálními nositeli nebezpečí ze zneužití zbraně k úmyslné trestné činnosti anebo nebezpečí pro osobu samotnou či nezúčastněnou, což se může projevit nakonec i spácháním nedbalostního trestného činu, při kterém nelze vyloučit ani nejtěžší následky. Na druhé straně by měla takto stanovená pravidla umožnit průhlednou kontrolu rozhodovacího řízení správního orgánu, a tím v maximální míře vyloučit neodůvodněná rozhodnutí vyslovená v prvním stupni správního řízení.
Zvlášť nepřijatelná je nynější úprava držení zbraní některými osobami na základě hromadného zbrojního průkazu, podle které nemusí být osoba nosící zbraň individuálním držitelem zbrojního průkazu. To znamená, že celková způsobilost této osoby není ve správním řízení vůbec posuzována tak, jako u jiných žadatelů o individuální zbrojní průkaz.
Dalším záporným jevem stávající úpravy je rozdělení výkonu státní správy na úseku zbraní a střeliva mezi více orgánů státní správy, což znemožňuje, mimo jiné, vedení jednotné správní agendy a evidence zbraní a jejich držitelů. Při odděleném vedení evidencí, to je bez centrálního evidečního stupně, je prakticky vyloučeno operativní využití těchto evidencí v naléhavých případech potřeby, příkladně v rámci trestního řízení, pátrání po určité zbrani apod.
Navrhované vedení agendy zbraní a střeliva, bez ohledu na jejich druh nebo osobu držitele, pouze jedním orgánem státní správy a zjednodušení administrativy na daném úseku představuje vytvoření příznivějších podmínek pro příslušné správní a dozorové orgány a odstranění řady byrokratických přístupů k vlastníkům zbraní a střeliva. Navrhovaná úprava je rovněž předpokladem pro snadnější vybudování jednotného automatizovaného systému evidence zbraní a jejich držitelů a pro strojové vyhotovování jednotlivých dokladů používaných v této oblasti státní správy.
Návrh zákona obsahuje řadu zásadních odborných řešení věcných problémů, které mají technický, zdravotní a ekologický charakter, což odůvodňuje potřebu podrobné úpravy těchto okruhů několika prováděcími předpisy. Zpracovateli těchto vyhlášek jsou kromě Ministerstva vnitra Ministerstvo hospodářství, Ministerstvo zdravotnictví a Český báňský úřad.
Navrhovaná úprava si vyžádá nárůst pracovních sil u Policie ČR. V důsledku sjednocení agendy všech druhů zbraní včetně loveckých brokových zbraní a s tím spojeným převedením této agendy od mnoha mimoresortních orgánů (okresních úřadů a jednotlivých útvarů armády a ozbrojených sborů) k jednomu orgánu státní správy, to je Policii ČR, je nutné trvale navýšit systemizované počty pracovníků příslušných pracovišť okresních ředitelství policie o celkem 120 tabulkových míst. V důsledku uvedeného nárůstu pracovních sil dojde ke zvýšení potřeby rozpočtových prostředků o cca 14 mil. Kč ročně. Uvažované zavedení nových vzorů zbrojních průkazů, průkazů zbraně a nových tiskopisů do praxe, zrušení hromadných povolení, zrušení a znovuzřízení agendy "soukromých kulových zbraní" příslušníků Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby a justiční stráže České republiky a vojáků z povolání Armády České republiky si vyžádá určité zvýšení finančních nákladů, které pro plánované tříleté přechodné období představuje částku cca 11 mil. Kč, které budou hrazeny z rozpočtu České republiky. Po přechodu na novou úpravu a po výměně dosavadních povolení k držení a nošení zbraní a střeliva za nové zbrojní průkazy budou finanční náklady spojené s vedením agendy zbraní a střeliva srovnatelné s dosavadními,přičemž je třeba vycházet ze skutečnosti, že řízení spojené s vydáváním příslušných dokladů bude jako dosud zpoplatněno. Při stanovení výše správních poplatků u držitelů oprávnění k držení a nošení zbraní podle současné úpravy, kteří požádají o vydání zbrojního průkazu podle nového zákona, se navrhuje v novele zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích vybíraných správními orgány České republiky, ve znění zákona č. 273/1994 Sb., zohlednit skutečnost, že tyto osoby již zaplatily určitou částku podle platné úpravy, t.j. snížit sazbu za vydání zbrojního průkazu na výši správního poplatku stanového pro prodloužení platnosti zbrojního průkazu, což je přibližně třetina poplatku za vydání zbrojního průkazu. Ze stejného důvodu se navrhuje snížit správní poplatky i při zaregistrování zbraní podle nového zákona, pokud jsou zaevidovány a zapsány podle nynější úpravy.
Při zpracování navrhovaného zákona bylo podle usnesení vlády České republiky č. 396/1991 a č. 522/1993 přihlíženo k požadavku zajištění jeho kompatibility s příslušnými normami ES. V konkrétním případě se jednalo o Směrnici Rady ES
18. 6. 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (91/477/CEE),
jejíž některé principy a instituty byly v modifikované podobě převzaty do návrhu nového zákona, například požadavek na předchozí souhlas státu, do kterého má být zbraň dovezena, totéž v případě nabytí zbraně na našem území cizincem a požadavek využívání evropského zbrojního pasu při přechodu státních hranic se zbraní, dále byla částečně přímo převzata terminologie uvedené směrnice, pokud jde o zakázané zbraně a zakázané střelivo.
Z v l á š t n í č á s t
K § 1
Ustanovení vymezuje předmět a rozsah úpravy zákona s ohledem na jeho účel.
K § 2
Zbraněmi a střelivem, které jsou ve výzbroji uvedených subjektů se rozumí vojenské zbraně a vojenské střelivo, které se v rozhodné době fyzicky nachází ve výzbroji těchto ozbrojených sil.
K § 3 a 4
V době tvorby zákona nebyly k dispozici zdroje terminologických výrazů, zejména technické povahy v oboru zbraní a střeliva, které by bylo možné využít v plném rozsahu pro potřeby zákona. Tato skutečnost vyvolala nutnost zpracovat absentující pojmy, respektive modifikovat již existující termíny, včetně definování jejich obsahů tak, aby použité názvosloví bylo v souladu s účelem zákona.
K § 5
Z obsahu definic dvou druhů oprávnění, tj. držení a nošení zbraně a střeliva podle písmen a) a b), je zřejmý jejich vzájemný kvalitativní rozdíl, jehož význam je zřetelný v hlavě třetí zákona, kde je jedním ze základních konstrukčních prvků při rozlišování skupin zbrojních průkazů fyzické osoby. Obsahové oddělení obou druhů oprávnění, oproti stávající úpravě sleduje cíl regulovat počet osob, které budou oprávněny nosit zbraň a střelivo, aniž by došlo k omezení zájmu osob, pro které bude dostačující pouze oprávnění k držení zbraně a střeliva.
K § 6 a 7
Povinnost každého vlastníka zbraně zaregistrovat zbraň podléhající registraci u stanoveného orgánu státní správy vytváří základní podmínku pro evidování těchto zbraní. Pokud nejde o nabytí vlastnictví ke zbrani formou dědění (§ 79), je zaregistrování zbraně u fyzické osoby prakticky vždy spojeno s držením zbrojního průkazu nebo zbrojního oprávnění, ze kterého je zřejmý účel, k jakému fyzická osoba zamýšlí zbraň vlastnit (§ 28 odst. 1 písm. c) a § 29). Uvedení účelu v žádosti o vydání zbrojního průkazu lze považovat za určitou formu vyjádření důvodu registrace zbraně. K § 8
Odmítnutím registrace zakázané zbraně není dotčen vlastnický vztah ke zbrani. Pokud na držení, popřípadě nošení takové zbraně nebude udělena výjimka, může s ní její vlastník nakládat jako se svým majetkem, přičemž bude omezena jeho fyzická dispozice se zbraní.
K § 9
Zcela novým přístupem k registrování, respektive evidování a dále k prokazování legálnosti držené zbraně vlastníkem je zvolena konstrukce zbrojních průkazů, v kterých nebudou zapsány zbraně. Vlastnický vztah ke zbrani bude vyjádřen v novém identifikačním dokladu technického a evidenčního významu, tj. průkazu zbraně, kterým držitel zbrojního průkazu nebo zbrojního oprávnění příslušné skupiny bude prokazovat, že zbraň, kterou přechovává, je zaregistrována.
K § 10
Povinnost zaregistrovat zbraň neplatí zejména pro podnikatele v oboru zbraní a střeliva podnikající v rámci uvedených
činností. Pokud jde o výjimku z povinnosti registrovat zbraň
upravenou v písmenu a), týká se pouze zbraní, které podnikatel nepoužívá pro svou potřebu.
K § 11 až 13
Oznamovací povinnost při převodu vlastnictví ke zbrani je uložena jak nabyvateli, tak původnímu majiteli zbraně. V ustanovení § 11 se vychází z předpokladu, že se jedná o zbraň již registrovanou na příslušném okresním ředitelství policie. Podnikatel v oboru zbraní a střeliva plní tuto povinnost (§ 13) jednak ve vztahu ke zbrani bez ohledu na to, zda jde o zbraň registrovanou či nikoliv a jednak ji plní jen jednou za měsíc, přičemž souhrnně oznamuje všechny převody v měsíci.
K § 14
Všem držitelům zbrojního oprávnění a držitelům zbrojních průkazů skupiny H jsou uloženy povinnosti ve vztahu k založení a vedení vlastní evidenční dokumentace. Vést evidenci zbraní a převodů vlastnictví ke zbraním je povinen každý podnikatel v oboru zbraní a střeliva, zatímco ostatní držitelé zbrojního oprávnění musí vést pouze evidenci zbraní.
K § 15
V zájmu ujednocení způsobu vedení stanovené dokumentace a jednotného výkladu formálních a technických náležitostí této dokumentace bude Ministerstvem vnitra vydána vyhláška.
K § 16
Stanovením podmínky označit zbraň platnou ověřovací značkou se vyjadřuje zájem na používání pouze takových zbraní v České republice, u kterých budou garantovány především bezpečnostní hlediska pro její používání, zejména při střelbě.
K § 17
Výčet zbraní nepodléhajících registraci, tzn. zbraní, které mohou být předmětem volného držení, byl oproti dosavadní úpravě, rozšířen mj. o:
a) plynovky, což jsou expanzní zbraně pro použití plynových nábojek s dráždivým účinkem,
b) předovky určité konstrukce uvedené v odstavci 1 písm. e), za které se považují zbraně bez ohledu na to, kdy byly vyrobeny
(příkl. 15.- 20. století), pokud splňují stanovené výrobní provedení. Lze mezi ně zahrnout zbraně ruční i lafetované,
c) zbraně ve vlastnictví státu uvedené v odstavci 1 písm. h), které tvoří obsah sbírek a muzeí uvedených státních subjektů za předpokladu, že tyto zbraně jsou potřebné k plnění úkolů Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany ve smyslu zvláštních předpisů. Všechny sbírkové nebo muzejní zbraně musí být evidovány jako majetek státu podle vnitroresortních předpisů včetně jejich zabezpečení proti zneužití, ztrátě a odcizení.
Ze znění odstavce 1 písm. c) vyplývá, že akustickými zbraněmi (poplašnými) a plynovkami ve volném držení osob mohou být pouze zbraně schválené příslušnou státní zkušebnou. To znamená, že pokud půjde o zbraně určené k používání na našem území, mělo by být v zájmu zejména výrobce nebo dovozce získat předcházející schválení těchto zbraní ve smyslu citovaného ustanovení.
K § 18
Omezení volné dostupnosti uvedených zbraní určitou věkovou hranicí u fyzické osoby je motivováno především zájmem ochrany zdraví mladistvých. Jsou známé případy, kdy vzduchovkami s kinetickou energií střely do 10 J, byly způsobeny nejen těžké újmy na zdraví, ale i smrtelná zranění. Dalším důvodem je skuteč
nost, že vzduchovky a akustické zbraně (poplašné) mladistvé osoby předělávají pro použití ostrých nábojů s podstatně vyšším účinkem střely.
K § 19
Střely vystřelené z historických zbraní a předovek uvedených v § 17 odst. písm. d) a e) budou mít zpravidla nejen větší kinetickou energii, než je hodnota 10 J, ale především pro svůj účinný dostřel,který u pušek může přesahovat vzdálenost 1500 m, musí být používány pouze v podmínkách, kde je zajištěna bezpečná střelba, a to jsou schválené střelnice.
K § 20
Účinnost střel vystřelených z uvedených zbraní je dostačující ke způsobení i případných škod na zdraví osoby či majetku, zvlášť pokud se jedná o vzdálenost účinného dostřelu. Tato vzdálenost může být v rozsahu desítek metrů a v případě mechanických zbraní pro sportovní a lovecké účely může dosahovat až několik stovek metrů. Z toho důvodu se požaduje bezpečný prostor pro střelbu a přítomnost dohlížející osoby starší 18 let. Bližší vymezení bezpečného prostoru pro střelbu nelze v zákoně provést vzhledem k tomu, že při použití zbraní s velmi odlišnými charakteristikami jejich účinnosti (vzduchovky- lovecké kuše) se musí i adekvátně a diferencovaně posuzovat základní kritéria bezpečného prostoru. Zejména je nutné individuálně porovnávat vzájemné souvislosti mezi druhem použité zbraně, střeliva, vzdálenosti střelby, polohy prostoru a v případě potřeby i jednoduchých bariér pro zachycení střel, například látkových závěsů nebo prkenných stěn.
K používání expanzních zbraní, to je i poplašných a startovacích zbraní včetně plynovek na plynové nábojky, přístrojů a zařízení na místech přístupných veřejnosti k jiným, než pří§
kladmo uvedeným a obdobným účelům, není důvod. Naopak je potřebné zakázat používání těchto zbraní na veřejnosti, protože by mohly být zneužívány k rušení klidu, obtěžování hlukem a zamořování uzavřených prostorů dráždivými látkami apod.
K § 21
Vojenské zbraně, zejména v provedení plněsamočinných (automatických, plnoautomatických) konstrukcí, náleží do kategorie zbraní s podstatně vyšší účinností a palebnou silou. To znamená, že mohou být zneužity i k nejzávažnějším formám násilné trestné činnosti.
V odstavci l písm. c) se sleduje vyloučit původně vyrobené zbraně s plněsamočinnou funkcí mechanismu z okruhu zbraní, které lze zpravidla snadno přizpůsobit například pouze na samonabíjecí funkci (tím se zbraň stane dostupnou většině držitelů zbrojních průkazů) a následně zase obnovit funkci plněsamočinnou, tzn. možnost střelby dávkami. Nedávný případ velkého množství nedostatečně funkčně znehodnocených samopalů vz. 58 je jedním z příkladů odůvodňujících takovou úpravu. Brokovnice při použití nábojů, zejména s hromadnou střelou, náleží k nejúčinnějším ručním zbraním na krátké vzdálenosti. Limitováním nejmenších povolených rozměrů brokovnice se sleduje především znemožnění anebo alespoň ztížení skrytého přenášení zbraně pod oděvem.
V odstavci 1 písm. h) se jedná o zbraně, u kterých více či méně převládají plastové součásti nad kovovými, jsou obtížně zjistitelné při prohlídkách osob nebo zavazadel prováděných pomocí kontrolní techniky na letištích, při vstupu do některých budov, objektů apod. Přes zřejmou moderní progresivnost této nové technologie při výrobě zbraní a známé výhody pro uživatele takových zbraní, je nutné zajistit identifikační způsobilost těchto zbraní z výše zmíněných důvodů.
V odstavci 1 písm. m) a n) jsou m.j. uvedeny i doplňky zbraní, u kterých sice nelze vyloučit jejich efektivní využití pro sportovní střelbu nebo pro ochranu osoby a majetku na straně jedné, ale potenciální nebezpečí ze zneužití tlumičů hluku nebo noktovizorů na straně druhé, je rozhodujícím důvodem pro vyslovení jejich nedovolenosti. V případě noktovizorů je předmětem úpravy zaměřovací přístroj, který umožňuje přesnou mířenou střelbu i v noci; reprezentativním příkladem je ruská samonabíjecí odstřelovačská puška DRAGUNOV SVDN s výkonným infrapřístrojem NSPU, jehož montáž na zbraň včetně demontáže je velmi snadná a rychlá. Tento zbraňový komplet umožňuje mířenou střelbu na několik set metrů za snížených podmínek viditelnosti.
K § 22
Účelem ustanovení v odstavci 1 písm. a) je maximálně ztížit dostupnost obecně uvedeného střeliva, protože jeho nadměrná účinnost nemusí být nezbytná ve většině případů použití k ochraně osoby. Vysoký průbojný účinek střel by naopak nebezpečně ohrožoval osoby vystupující v politickém, státním a veřejném zájmu, a to i v případech, že tyto osoby by byly chráněny neprůstřelnými vestami.
V případě nábojů se zvýšeným ranivým účinkem je nutné respektovat skutečnost, že pistolové a revolverové náboje s expanzními střelami jsou považovány za zakázané střelivo podle Směrnice Rady Evropského společenství vydané v roce 1991 (91.477/CEE).
Použité obecné vymezení předmětného střeliva je dané obtížností, či spíše nemožností taxativního výčtu nábojů v pozitivním nebo negativním smyslu. Podle odstavce 3 se předpokládá, že Česká zkušebna zbraní a střeliva (v rámci resortu Ministerstva hospodářství) navrhne pozitivní vymezení určitých konstrukcí střeliva, což bude zřejmě spíše obecnější forma popisu některých jeho dovolených druhů.
K § 23 a 24
Ustanovení řeší případy, kdy se v přímé dispozici kohokoliv ocitne zakázaná zbraň, zakázané střelivo nebo zakázaná vojenská munice, bez ohledu na to, zda je jejich vlastníkem či pouze přechovávatelem. Tyto předměty musí být bez zbytečného odkladu odevzdány do úschovy příslušnému státnímu orgánu a teprve následně může být řešena případná registrace zbraní, samozřejmě za předpokladu udělení výjimky k držení nebo nošení těchto předmětů podle § 24.
K § 25
Výstavy a obdobné akce, kde jsou veřejně vystavovány zbraně, které jsou často více či méně manuálně přístupné návštěvníkům, jsou riziková místa z hlediska zajištění dostatečné ochrany zbraní proti krádeži nebo ztrátě. Prodejní zájem vystavovatele, organizační problémy a nepřehlednost prostoru expozice se zbraněmi mohou vytvářet příznivé podmínky pro zneužití takových příležitostí. Proto je nutné, aby pořadatel výstavy nejen přesně stanovil pravidla pro zabezpečení vystavovaných exponátů závazná pro všechny vystavovatele, ale aby také důsledně požadoval jejich dodržování.
K § 26
Ustanovení upravuje postup při znehodnocování zbraní. Jedním z hlavních efektů nové právní úpravy by mělo být vytvoření potřebného legislativního a technického základu, který stanoví jednotný a odborně kvalifikovaný postup při znehodnocování zbraní všemi zainteresovanými subjekty. Zvláštním předpisem uvedeným v § 26 odst. 4 se rozumí předpis vydaný podle § 26 odst. 7.
K § 27 až 38
U zbrojních průkazů je použita zcela nová konstrukce tohoto dokladu, oproti stávajícímu řešení. Zásadní rozdíl spočívá v takovém pojetí zbrojního průkazu (dále též "ZP") , podle kterého budou držiteli ZP pouze fyzické osoby, dále rozlišené podle skupin oprávnění daných účelem držení a nošení zbraně.
Vyžadování opisu rejstříku trestů příslušným okresním ředitelstvím policie vytváří podmínky pro posouzení každého žadatele z hlediska jeho bezúhonnosti (§ 44).
Ve zbrojních průkazech nebudou, na rozdíl od nynější úpravy, zapisovány konkrétní zbraně vlastněné držitelem ZP.
Nové pojetí zbrojního průkazu bude umožňovat jeho držiteli držení, respektive i nošení zbraní, aniž by byl jejich vlastníkem, ale při dodržení podmínky, že používané zbraně odpovídají příslušné skupině oprávnění ve ZP. V tomto smyslu je navrhovaná konstrukce institutu zbrojního průkazu obdobná dosavadnímu pojetí řidičského průkazu.
K § 40
Podmínky vydání zbrojního průkazu jsou většinou zcela nové a svým konkrétním obsahem podstatně náročnější oproti současně platné úpravě. V první řadě to je ověření zdravotní a odborné způsobilosti žadatele o ZP konkretizovaným a kvalifikovaným způsobem.
K § 41
Ustanovením se zejména snižuje věková hranice pro vydání zbrojního průkazu určitým skupinám mladistvých osob. Důvodem je umožnit osobám mladším 21 let uvedenou sportovní činnost nebo přípravu na určité budoucí povolání.
K § 42
Zdravotní způsobilost fyzické osoby je jedním ze základních předpokladů celkové způsobilosti osoby k držení a nošení zbraně. Později zjištěná zdravotní nezpůsobilost, vyvolaná změnou zdravotního stavu držitele zbrojního průkazu, bude důvodem k odnětí zbrojního průkazu.
Svobodná volba lékaře v tomto případě není omezena, neboť posudek vydává lékař, kterého si v rámci svobodné volby občan zvolil k soustavné zdravotní péči. Z hlediska odborného jde o lékaře, který by měl být v nejširší míře informován o zdravotním a psychickém stavu svých pacientů, a proto i odborně způsobilý k vydání posudku.
Dále jsou v zákoně upraveny podmínky pro postup při novém posouzení zdravotní způsobilosti osoby mimo obvyklé lhůty v případě, že je důvodné podezření, že došlo ke změně zdravotní způsobilosti držitele zbrojního průkazu. Úhradu lékařských výkonů spojených se zjišťováním zdravotní způsobilosti žadatele o zbrojní průkaz nebo držitele zbrojního průkazu se předpokládá řešit k tíži žadatele eventuálně držitele zbrojního průkazu.
K § 43
Ustanovení upravuje ověřování odborné způsobilosti žadatele o ZP zkouškou zahrnující ověření jeho znalostí příslušných právních předpisů, to je zákona o střelných zbraních a střelivu včetně prováděcích předpisů, dále trestního zákona, znalostí z nauky o zbraních a střelivu, to je základních znalostí o zbraních a střelivu, jejichž obsah a rozsah bude dán zkušebními testy.
Dostatečná úroveň předvedeného praktického ovládání zbraně
před střelbou, při střelbě, a po střelbě z hlediska bezpečné manipulace, je druhou hlavní částí zkoušky, která vrcholí závěrem, ve kterém žadatel prokazuje, že je schopen vést jistou
a mířenou střelbu na cíl.
V teoretické a praktické části zkoušky bude žadatel o zbrojní průkaz přezkušován pouze ze zbraní, které náleží podle účelu do konkrétní skupiny zbrojního průkazu. Žadatel o zbrojní průkaz skupiny A nebude přezkušován z praktické střelby.
K § 44 a 45
Kritéria bezúhonnosti a spolehlivosti jsou dalšími náročnými podmínkami, které by měly v největší možné míře znemožnit vydávání zbrojních průkazů osobám, které vzhledem ke své minulosti a současným prokazatelným informacím o nich mohou být potenciálními nositeli nebezpečí ze zneužití zbraně.
Ustanovení § 44 obsahuje zejména vybrané nejzávažnější trestné činy, které jsou odstupňované podle jejich společenské nebezpečnosti, čemuž odpovídá i délka doby, po kterou žadatel o zbrojní průkaz nemůže být považován za bezúhonnou osobu. Ustanovení vylučuje přihlížet k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona, což znamená potřebu opisu rejstříku trestů při ověřování bezúhonnosti osoby.
Obsah § 45 odst. 2 písm. c) je téměř identický s obsahem obdobných ustanovení ve zbrojních zákonech Rakouska a SRN, ve kterých je otázce spolehlivosti věnována zvýšená pozornost. Pro upřesnění výkladu pojmu spolehlivosti v uvedené cizí úpravě je nutné dodat, že obsahem spolehlivosti je současně i bezúhonnost, která je v předkládaném návrhu zákona koncipovaná odděleně.
K § 46
Ustanovení vymezuje souhrnným způsobem povinnosti držitele zbrojního průkazu.
K § 47
Při prodlužování platnosti zbrojního průkazu je nutné znovu posoudit bezúhonnost, spolehlivost a zdravotní způsobilost držitele zbrojního průkazu, neboť jde o podmínky, které s uplynutím doby mohou podléhat změnám.
K § 48
Ustanovení vymezuje souhrnným způsobem podmínky zániku platnosti zbrojního průkazu.
K § 49
Odejmout zbrojní průkaz, a tím i znemožnit přímou fyzickou dispozici se zbraněmi, které osoba na základě zbrojního průkazu drží a nosí, je možné pouze tehdy, pokud nastanou, popřípadě trvají skutečnosti uvedené v § 49 odst. 1.
K § 50
Zatímco odnětí zbrojního průkazu podle § 49 má zpravidla dlouhodobější účinek, účinky zajištění zbrojního průkazu podle § 50 jsou dočasné. Cílem tohoto dočasného opatření je znemožnit držiteli zbrojního průkazu, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v § 44, dispozici se zbrojním průkazem a především se zbraní, kterou drží nebo přechovává. Ustanovení vytváří právní možnost pro okamžité omezení vlastnických práv osoby, která je obviněna například ze závažné trestné činnosti, zejména vraždy, loupeže apod., přitom je stíhána na svobodě a je držitelem zbrojního průkazu a vlastníkem zbraně.
K § 51 až 56
Zbrojní oprávnění je doklad, na jehož základě fyzická nebo právnická osoba je oprávněna držet zbraně z důvodů uvedených v § 53. Zbrojní oprávnění je v částečném smyslu náhradou za nynější hromadný zbrojní průkaz, který bude zrušen jako nevyhovující současná forma oprávnění k držení a nošení zbraně.
Při posuzování odůvodněnosti žádosti o vydání zbrojního oprávnění přihlíží příslušné okresní ředitelství policie ke všem náležitostem předepsaným v zákoně. Zvláštní pozornost je soustředěna na osobu zbrojíře, t.j. nejen osobu odpovědnou ve smyslu písmene d), ale i jako současného držitele zbrojního průkazu. Z povinností držitele zbrojního oprávnění a povinností zbrojíře uvedených v § 54 a 55, je zřejmý značný význam funkce zbrojíře jednak pro vydání zbrojního oprávnění a jednak pro řádné realizování důvodů činností na základě kterých bylo vydáno.
K § 58 až 62
Nová zjednodušená, i když zpřísněná koncepce oprávnění k vývozu, dovozu a průvozu zbraní je založena především na několika základních prvcích. Jde zejména o to, že při vývozu zbraně musí jít o vývoz zbraně, která zůstane trvale v zahraničí. Rovněž při dovozu zbraně do České republiky musí jít o zbraň, která bude zaregistrována podle tohoto zákona.
Dalším novým významným prvkem při vývozu zbraně je postup při vydávání zbrojního průvodního listu, jehož vydání je vázáno na podmínku předchozího předložení souhlasu státu nabyvatele zbraně podle místa jeho pobytu. Příslušnými státními orgány pro vydání souhlasu uvedeného v předchozí větě se rozumí orgány pověřené k vydání povolení k držení zbraní osobám podle národních úprav.
Vyhláška FMZO č. 41/1985 Sb., o neobchodních vývozech a dovozech věcí, ve znění pozdějších předpisů, není dotčena zněním tohoto zákona.
K § 63 až 66
Ustanovení upravují podmínky provozování koncesovaných činností souvisejících se zbraněmi a střelivem, tj. jednak podmínky pro vydání koncesní listiny podnikateli vyvíjejícímu svou činnost v oboru zbraní a střeliva, jednak podmínky k provozování střelnice k podnikatelským účelům. V § 63 odst. 1 se úprava týká civilních zbraní a střeliva na rozdíl od odstavce 2, který se vztahuje k vojenským zbraním a střelivu, přičemž obě kategorie zbraní jsou předmětem živnostenské činnosti podnikatelů.
Souhlas Ministerstva vnitra a příslušného okresního ředitelství policie, který je jedním z předpokladů pro vydání koncesní listiny živnostenským úřadem podle odstavců 1 až 4. Hlavními podmínkami při posuzování konkrétního žadatele o koncesi bude žadatelova bezúhonnost a spolehlivost (§ 44 a 45).
Podle znění § 66 musí držitel zbrojního oprávnění ustanovit zbrojíře v každém prostoru, kde se provádí taxativně uvedená činnost se zbraněmi. Smyslem ustanovení je docílit vyšší odborné způsobilosti všech fyzických osob, které přichází do styku s nabitými zbraněmi, především z hlediska zájmu na bezpečném zacházení se zbraněmi, zvláště jedná-li se o manipulaci se zbraněmi na místech přístupných veřejnosti, například v obchodech.
K § 67 až 70
Ustanovení upravují nově koncipovaný institut státního do§
zoru vykonávaný Policií ČR a Ministerstvem vnitra nad dodržováním tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení, jakož i institut vrchního dozoru Ministerstva vnitra. Tato úprava umožňuje efektivnější a celkově přísnější postih protiprávních jednání v této oblasti. V § 67 a 68 je zakotveno hmotně právní oprávnění orgánů Policie ČR a Ministerstva vnitra k výkonu dozoru, procesní stránka dozorové činnosti je řešena obecnou právní úpravou základních pravidel kontrolní činnosti (zákonem o státní kontrole). Pokud jde o ukládání pokut podle § 69 a 70, jejich výnos je jedním ze zdrojů příjmů státního rozpočtu.
K § 71 až 84
Úprava obsahuje některá nezbytná zvláštní ustanovení o nakládání se zbraněmi a střelivem.
Ustanovení § 71 sleduje cíl optimálního využití propadlých nebo zabraných zbraní z hledisek veřejných zájmů, a to zejména v možnosti využití některých zbraní k doplnění kriminalistických sbírek především za účelem tipování zbraní použitých při trestné činnosti.
Ustanovení § 72 sleduje zejména zajišťování bezpečnostních hledisek při zabezpečování větších množství zbraní a střeliva.
V ustanovení § 73 až 75 je zdůrazněna nedotknutelnost vlastnického vztahu ke zbraním, trvajícího i po odnětí zbrojního průkazu či zamítnutí žádosti o něj nebo ke zbraním získaným formou dědění, která je zřejmá ze znění § 74 a 79. V obou ustanoveních je nabídnuta řada možností, jak naložit se zbraní jako se svým majetkem.
Ustanovení § 76 umožňuje, aby zbraň podléhající registraci mohla používat za podmínek stanovených tímto zákonem kterákoliv osoba, tj. i ta, která není držitelem zbrojního průkazu a vlastníkem zbraně a střeliva.
Ustanovení § 77 sleduje cíl preventivně působit proti případnému zneužití legálně držených střelných zbraní na shromážděních občanů masového charakteru i lidových zábavách. V praxi nelze vyloučit možnost, že osoba odborně uznaná za zdravotně způsobilou k nošení zbraně, se dostane za výše zmíněných okolností do konfliktních a jiných situací (např. vlivem alkoholu, psychického napětí, sportovního vzrušení apod.), ve
kterých může dojít k ohrožení bezpečnosti jiných osob včetně
majetku.
V § 81 odst. 2 se předpokládají i případy, kdy může nalézt zbraň nebo střelivo osoba, která se z různých důvodů rozhodne nález pouze ohlásit, nikoliv přímo doručit. Důležitým kontrolním dokladem o předání nálezu je potvrzení vydávané vždy přejímající stranou, například policistou, obecním úřadem nebo útvarem policie.
V § 82 se vychází ze skutečnosti, že černý střelný prach a zápalky nábojů (roznětky) jako komponenty sestav nábojů, zejména do předovek jsou výbušninami, respektive obsahují výbušniny ve formě střelivin a třaskavin. Z tohoto důvodu mohou způsobit výbuch a požár, ke kterým může dojít, pokud se s těmito předměty nezachází podle pravidel pro bezpečné a odborné zacházení a přechovávání.
V § 83 se stanovením uvedené zákonné povinnosti při střelbě z předovek sleduje jednak ochrana střelce a jednak ochrana všech osob v jeho okolí při střelbě z předovky, kterou by měl umět zejména kvalifikovaně nabíjet. Případy havarií zbraní zapříčiněných neodborným používáním předovek jsou důvodem ke vzniku tohoto ustanovení.
V ustanovení § 84 je upraveno provozování soukromých střelnic, které se liší od provozování střelnic k podnikatelským účelům pouze svojí neziskovou povahou. Z tohoto důvodu je potřebné vztáhnout režim ustanovení § 64 a § 65 odst. 1 až 3 obdobně, s výjimkou § 65 odst. 1 písm. b), též na provozování soukromých střelnic.
K § 86
Ustanovení obsahuje nezbytné zákonné zmocnění pro vedení konkrétních druhů evidencí vedených Policií ČR, jež jsou potřebné pro plnění úkolů policie podle tohoto zákona.
K § 86
Ustanovení řeší vztah řízení vedených podle tohoto zákona k zákonu č. 71/1967 Sb., o správním řízení.
K § 87
Uvedená zmocnění orgánů ústřední státní správy vytvářejí podmínky pro potřebné konkretizování podmínek u uvedených ustanovení zákona v nezbytném rozsahu. Jedná se o detailní úpravu různých administrativních, technických a jiných problémových okruhů zásadně řešených v zákoně.
K § 88 až 90
Toto přechodné ustanovení řeší otázku platnosti povolení k držení a nošení zbraní, hromadného zbrojního průkazu a hromadného povolení k držení loveckých brokových zbraní a povolení držení a nošení soukromých kulových zbraní a střeliva vydaných před účinností tohoto zákona.
K § 91 a 92
V tomto přechodném ustanovení jsou vymezeny povinnosti orgánů, které před účinností tohoto zákona vedly evidenci držitelů zbraní a držených zbraní.
K § 94 a 95
Jde o další přechodná ustanovení týkající se zejména některých případů správního řízení.
K § 96
Toto přechodné ustanovení řeší situace, kdy fyzická nebo právnická osoba drží ke dni účinnosti tohoto zákona zbraně, pro jejichž držení a nošení dosud nebylo vyžadováno povolení, nebo jejichž držení bylo dosud zakázáno, zatímco podle navrhované úpravy tomu bude naopak.
K § 97
Zmocnění Ministerstva vnitra k udělení výjimky se stane účelným v mimořádných případech, kdy bude prokázána objektivní potřeba fyzické nebo právnické osoby držet nebo nosit i jiné zbraně a střelivo k ochraně osob a majetku. Mohou to být i zakázané zbraně a zakázané střelivo potřebné k výkonu určitého zaměstnání, které může být vykonáváno jen v rámci provozované živnosti. Například se může jednat o smluvní zabezpečení ochrany objektů mimořádně závažného významu a důležitosti, jako jsou jaderná zařízení, některé chemické továrny a sklady, vodní přehrady, zdroje pitné vody apod. Dále může jít i o případy přepravy a střežení mimořádně nebezpečných nebo mimořádně cenných zásilek.
K § 98
Účelem tohoto ustanovení je pozitivně motivovat dosavadní držitele zbraní, jež drží zbraně bez povolení, aby ve stanovené lhůtě a bez rizika uplatnění sankce vůči nim, dobrovolně splnili své zákonné povinnosti. Tím se sleduje dosáhnout stavu, aby v souvislosti s nově přijatou právní úpravou zbraní a střeliva došlo k maximálně možné nápravě v tomto směru. Ustanovení je nepřímou novelou ustanovení § 66 o účinné lítosti trestního zákona, které však pozbude na významu uplynutím doby čtyř měsíců od účinnosti tohoto zákona.
K § 102
Legisvakanci alespoň čtyř měsíců lze považovat za minimální dobu potřebnou k provedení příprav na aplikaci tohoto zákona v praxi. Zejména předávání evidencí držitelů zbrojních průkazů a zbraní od okresních úřadů, orgánů útvarů armády a útvarů veřejných ozbrojených sborů včetně předání kopií koncesních listin od živnostenských úřadů, bude velmi časově náročné.
Dále, kromě žadatelů o zbrojní průkaz, kteří postupně běžně přibývají, bude nutné vydat nejpozději do čtyř měsíců desetitisíce zbrojních průkazů a průkazů zbraní pro vlastníky novodobých perkusních revolverů, které mohly být podle platné úpravy drženy bez oprávnění.
V Praze dne 8. února 1995