Předseda vlády Václav
Klaus zaslal odpověď na interpelaci poslance Václava
Franka dopisem ze dne 6. března 1995.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 3511989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď předsedy vlády
Václava Klause na interpelaci poslance Václava Franka.
Odpověď je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
Václav KLAUS
předseda vlády
České republiky
| V Praze dne 6. března 1995 | |
| Č. j.: 22493/95 - OVA |
Vážený pane
poslanče,
ve svém vystoupení na 28. schůzi Poslanecké sněmovny jste se na mne obrátil s interpelací ve věci naplňování Úmluvy o právech dítěte a přijímání zahraniční rozvojové pomoci pro populační aktivity Českou republikou. K Vašim jednotlivým dotazům sděluji:
1. Úvodní národní zpráva České republiky o opatřeních, kterými byla uvedena v platnost práva uznaná v Úmluvě o právech dítěte nebyla prozatím orgánům OSN předložena. Příprava zprávy, kterou je pověřeno MZV ČR za spolupráce příslušných resortů, zainteresovaných nevládních organizací a poslanců Poslanecké sněmovny bude dokončena na jaře letošního roku. Konečná verze národní zprávy bude poté samozřejmě zpřístupněna všem, kteří o ni projeví zájem.
2. Česká republika nemá podle názoru vlády takové ekonomické a sociální problémy, které by vyžadovaly přijímat pomoc pro rozvojové a populační aktivity. Jako každý jiný stát musí ČR především sama řešit své ekonomické a sociální problémy a nespoléhat výhradně na pomoc mezinárodního společenství. V rámci určité kategorizace zemí OSN je však ČR dosud zařazována mezi tzv. země s ekonomikami v přechodu (transformaci) vedle ostatních zemí střední a východní Evropy a zemí bývalého SSSR. Především tyto země vyžadují na světových fórech, kterým byla i Mezinárodní konference o populaci a rozvoji v Káhiře, pomoc světového společenství pro své rozvojové a populační aktivity, neboť se potýkají se složitými ekonomickými a sociálními problémy. Tato snaha se potom odráží v dokumentech přijatých na světových konferencích. Akční program světové populační konference přijatý na příštích 20 let je navíc programem pouze doporučujícím, který zúčastněné státy nikterak nezavazuje, zvláště v pasážích o mezinárodní spolupráci, o které se ve své interpelaci zmiňujete.
Vystoupení pana ministra I. Němce na Mezinárodní konferenci o populaci a vývoji v Káhiře nemá se zařazením ČR mezi příjemce dočasné zahraniční pomoci žádnou souvislost. Jeho projev se v žádném případě nezabýval otázkami pomoci ČR a nemohl ani vyvolat dojem; že by ČR takovouto pomoc potřebovala. Ve svém projevu se ministr I. Němec zaměřil na otázky významu rodiny, zvyšování odpovědnosti jednotlivců a rodin za své životní podmínky a adresnou podporu společnosti rodinám s dětmi a všem, kteří ji nejvíce potřebují. Zabýval se současným i očekávaným vývojem populace v ČR, zdůraznil význam migračních problémů a odmítl umělé ukončení těhotenství jako prostředek plánování rodiny. Poukázal přitom na význam výchovy v rodině, škole a zdravotnických zařízeních k plánovanému a odpovědnému rodičovství, včetně výchovného působení v oblasti sociální a kulturní. Dále zdůraznil tézi o svobodném rozhodování jednotlivců o zakládání rodin a počtu děti v rodině, stejně tak jako o ponechání na svobodné vůli jednotlivých států, zda přijmou zahraniční zkušenosti a pomoc, které by jim měly být nabízeny bez snah o prosazeni sociálního inženýrství v mezinárodním měřítku.
Protože je Česká republika, jak jsem již výše uvedl, dosud zařazena OSN i jinými mezinárodními organizacemi mezi země s probíhající ekonomickou transformací, jsou jí určité druhy pomoci poskytovány. Česká republika je například dosud zahrnuta do programu "PIT - Partners in Transition" Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) přesto, že se v letošním roce projednává a bude nepochybně brzy schváleno plné členství ČR v tomto "klubu vyspělých". Právě tak jsme dosud příjemci Programu PHARE Evropské unie, s jehož brzkým ukončením pro ČR se ovšem počítá. Znovu však podotýkám, že transformace české ekonomiky je postavena na zcela jiných pilířích, nežli je nenávratná zahraniční pomoc. V mezinárodních souvislostech jde zejména o liberalizaci v oblasti zahraničního obchodu a příliv kapitálu poskytovaného na komerční bázi.
Na druhé straně ovšem nevidí vláda žádný důvod, proč zahraniční pomoc a priori předem odmítat, zejména pokud ještě nebyly konkretizovány její formy a podmínky. Pomoc má často formu účelně směrovaných toků, někdy i oboustranných. Jako příklad je možno uvést aktivity UNIDO, v jejichž rámci jsme dlouhodobě současně příjemci i poskytovateli pomoci. Připomínám, že byt v omezeném rozsahu, je Česká republika i jednostranným poskytovatelem pomoci rozvojovému světu, ať už prostřednictvím mezinárodních programů a organizací (UNDP Program OSN pro rozvoj, UNICEF - Dětský fond OSN, program ESAF II Mezinárodního měnového fondu aj.) nebo v menší míře i pomoci dvoustranné, dlouhodobější (Vietnam, řada studijních programů na českých školách apod.) i pomoci jednorázové humanitární.
3. Vláda se cítí být vázána Úmluvou o právech dítěte jako celkem. Přitom znovu opakuji, že celý systém sociálního zabezpečení je průběžně přizpůsobován měnícím se sociálně ekonomickým podmínkám ČR. V rámci sociální reformy se připravuji systémové změny spočívající ve vytvoření tří systémů s různým pojetím dávek (základní důchodové pojištění, státní sociální podpora, sociální pomoc), s různým způsobem jejich financování, různými směry redistribucí i podmínkami, za nichž se budou dávky vyplácet. Vytvoří se tak široké spektrum pro zajištění sociální ochrany obyvatel, i pro cílenou, adresnou a tedy i efektivní a účinnou pomoc rodinám s dětmi.
Začátkem letošního roku byly za koordinace MS ČR zahájeny legislativní práce na úpravě rodinně právních vztahů a na zákonu o sociálně právní ochraně dětí a mládeže, který zpracovává MPSV ČR v součinnosti s dalšími resorty. Tento legislativní krok nepochybně významnou měrou přispěje k posílení ochrany dětí a mládeže ve smyslu Úmluvy o právech dítěte a dalších mezinárodních dokumentů, zejména úmluv a doporučení orgánů Rady Evropy. Jak zmíněná veřejnoprávní úprava v oblasti péče státu o rodinu, děti a mládež, tak soukromoprávní část rodinných vztahů, která bude připravovanou novelou občanského zákoníku zařazena do tohoto kodexu, budou plně respektovat též zásady č. 4, 8 a 9 obsažené v hlavě II a realizovat požadavky plynoucí ze znění hlavy V Káhirské deklarace. Půjde zejména o plnou rovnoprávnost mužů a žen v rodinných vztazích a ochranu jejich základních lidských práv v této oblasti a především pak o maximální ohled na zájmy nezletilých dětí ve sféře jejich řádného tělesného a duševního vývoje, výchovy, výživy a vzdělání, ochranu jejich majetkových zájmů, v jejich zastupování a realizaci práva na odpovídající rodinné prostředí. Předpokládám, že uvedené skutečnosti budou plně a podrobně dokumentovány na semináři, který organizuje Poslanecká sněmovna k uvedeným právním úpravám v prvé polovině března 1995 a jehož se zúčastní odpovědní členové vlády.
Pokud jde o připravované zavádění školného, týká se pouze vysokých škol a vyšších odborných škol. Článek 28 Úmluvy v odst. 1 písm. c) vznáší požadavek, že "smluvní strany... zejména vysokoškolské vzdělání zpřístupňují všem na základě schopnosti, a to všemi přiměřenými prostředky". Je tedy zřejmé, že zavedení školného v ČR s citovaným požadavkem nekoliduje. Předpokládaný soubor následných opatření (stanovení maximální výše školného, možný odklad splácení atd.) považujeme za dostatečnou záruku toho, že vysokoškolské studium a studium na vyšších odborných školách bude dostupné všem schopným studentům bez ohledu na jejich sociální postavení. Základní a střední školství zůstává i nadále bezplatné, pokud se rodiče nerozhodnou pro školu soukromou (což je v souladu s čl. 33 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR). Výběr ovšem záleží na jejich svobodné vůli - systém bezplatných státních škol nabízí dostatečně širokou nabídku vzdělávacích možností, takže rodiče nejsou na poskytování služeb soukromého sektoru v této oblasti nijak závislí.
Doufám, vážený
pane poslanče, že jsem v dostatečné
šíři odpověděl na všechny
otázky, které Vás zajímaly.
S pozdravem
Vážený pan
Václav Frank
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky

