PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna 1994

I. volební období

-----------------------------------------------------

1289

Vládní návrh

Zákon

ze dne 1994

o regulaci reklamy

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Obecná ustanovení

§ 1

(1) Reklamou se rozumí přesvědčovací proces, kterým jsou hledáni uživatelé zboží, služeb nebo myšlenek prostřednictvím komunikačních médií.

(2) Komunikačními médii se pro účely tohoto zákona rozumí hromadné informační prostředky [Zákona č. 81/1966 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění pozdějších předpisů.] audiovizuální nosiče, neperiodické tiskoviny, dopravní prostředky, plakáty a letáky, jakož i další komunikační prostředky umožňující přenos informací.

§ 2

(1) Reklama zboží nebo služeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichž prodej nebo poskytování nebo šíření není dovoleno, je zakázána.

(2) Reklama nesmí obsahovat nepravdivé údaje, prvky, které by byly v rozpočtu s dobrými mravy, zejména prvky urážející národnostní nebo náboženské cítění, ohrožující obecně nepřijatelým způsobem mravnost nebo propagující násilí, prvky snižující lidskou důstojnost nebo využívající motiv strachu.

(3) Reklama založená na podprahovém vnímání člověka a reklama skrytá se zakazuje.

§ 3

Tabákové výrobky

(1) Reklama tabákových výrobků v televizním vysílání [§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.] je zakázána a v rozhlasovém vysílání 2) nesmí být zařazena mezi 6. a 22. hodinou.

(2) Reklama tabákových výrobků [§ 2 písm. b) zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících.] nesmí:

a) být zaměřena na nezletilé osoby, zejména užitím prvků, prostředků či akcí, které jsou takovým osobám blízké nebo jim převážně určené, a nesmí v ní být využito nezletilé osoby,

b) nabádat ke kouření; o nabádání se nejedná tehdy, když se v reklamě použije pouze logo, obchodní jméno nebo ochranná známka výrobce tabákových výrobků.

(3) Reklama tabákových výrobků musí obsahovat zřetelný text "Varování ministra zdravotnictví: kouření škodí zdraví!" v rozsahu nejméně pěti procent rozsahu reklamy.

§ 4

Alkoholické nápoje

Reklama alkoholických nápojů [§ 1 odst. 2 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.] nesmí:

a) být zaměřena na nezletilé osoby, zejména užitím prvků, prostředků či akcí, které jsou takovým osobám blízké nebo jim převážně určené, a nesmí v ní být využito nezletilé osoby,

b) nabádat k nemírnému či jinak škodlivému užívání alkoholických nápojů.

§ 5

Léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky

(1) Předmětem reklamy nesmějí být:

a) léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které nejsou v České republice registrovány nebo schváleny,

b) léčivé přípravky a vybrané prostředky zdravotnické techniky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis,

c) léčivé přípravky obsahující omamné látky nebo psychotropní látky [Nařízení vlády České socialistické republiky č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění nařízení vlády České republiky č. 182/1990 Sb., nařízení vlády České republiky č. 33/1992 Sb. a nařízení vlády České republiky č. 278/1993 Sb.],

d) léčivé přípravky , jejichž užívání lze odvodit hromadný výskyt závažných přenosných onemocnění,

e) ceny léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky.

(2) Reklama nesmí obsahovat údaje vedoucí k mylnému hodnocení vlastního zdravotního stavu nebo dojmu, že pouhým užíváním léčivého přípravku nebo prostředku zdravotnické techniky lze ovlivnit svůj zdravotní stav, nebo údaje o neškodnosti léčivého přípravku, protože je přírodního původu.

(3) Reklama musí obsahovat:

a) název léčiva nebo prostředku zdravotnické techniky.

b) informaci nezbytnou pro jeho správné užívání.

c) výzvu k přečtení příbalové informace a instrukce na obalech léčivých přípravků a prostředků zdravotnické techniky.

(4) Reklama se provádí pouze prostřednictvím:

a) hromadných informačních prostředků 1),

b) reklamních materiálů vydaných výrobci.

(5) V reklamě nesmějí vystupovat osoby, které vzhledem ke svým funkcím mohou ovlivnit spotřebu léčivých přípravků nebo prostředků zdravotnické techniky.

§ 6

Zbraně a střelivo

Reklama zbraní a střeliva, s výjimkou zbraní a střeliva určených pro lovecké nebo sportovní účely a zbraní historických, se zakazuje.

Dozor nad dodržováním zákona

§ 7

Orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním tohoto zákona je:

a) Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání [Zákon ČNR č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 468/1991 Sb.] pro reklamu rozšiřovanou v rozhlasovém a televizním vysílání s výjimkou reklamy na léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky,

b) Ministerstvo zdravotnictví pro reklamu na léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky,

c) živnostenské úřady [Zákon ČNR č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech.] v ostatních případech,

(dále jen "orgán dozoru").

§ 8

(1) Tomu, kdo rozšiřuje reklamu v rozporu s tímto zákonem, uloží orgán dozoru ve správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).] pokutu do výše 2 000 000 Kč podle závažnosti porušení povinnosti a rozsahu případně způsobené škody, a to i opakovaně. Orgán dozoru může nařídit ukončení závadné reklamy v přiměřených lhůtách.

(2) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán dozoru zjistil porušení zákona, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení zákona došlo.

(3) Pokuta je příjmem státního rozpočtu. Pokutu je oprávněn vybrat ten orgán dozoru, který ji podle odstavce 1 uložil.

(4) Orgán dozoru si může vyžádat odborná stanoviska od příslušných orgánů státní správy a profesních sdružení, která působí v oblasti reklamy.

Závěrečná ustanovení

§ 9

Zrušují se:

1. § 4 odst. 1 písm. g) a § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

2. § 6 odst. 1 písm. c) a d), § 6 odst. 2 písm. c) a d) a text v závorce za § 8 písm. d) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

3. § 20 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb.

4. § 5 odst. 2 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů.

5. § 6 a § 7 odst. 3 a 5 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících a v § 7 odst. 4 se vypouští text na konci "nebo v § 6".

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti třicátým dnem po jeho vyhlášení.

Důvodová zpráva

I. Obecná část

Dosavadní veřejnoprávní regulace reklamy po roce 1989 není v praxi účinná. Hlavní přičinou této neúčinnosti je nedokonalost příslušných předpisů, která umožňuje jejich těžko postihnutelné obcházení. Účelem tohoto návrhu není konstruovat přísnější omezení reklamy oproti minulému stavu, ale upravit problematiku způsobem, který by bylo možné reálně kontrolovat a sankconovat v praxi. Veřejnoprávní regulace a z ní vyplývající státní kontrola nemůže v praxi nikdy účinně suplovat vzájemnou kontrolu účastníků hospodářské soutěže za použití nástrojů práva soukromého, zejména nekalé soutěže. Právní úprava týkající se klamavé reklamy, která je obsažena v obchodním zákoníku, je dostatečně funkční a tím, že prvotně poskytuje ochranu před klamavou reklamou v hospodářské soutěži, chrání odvozeně i právo občanů na ochranu před reklamou obsahující klamavé údaje.

Cílem navržené úpravy je poskytnout ochranu před společensky nežádoucí reklamou. Navrhovaný zákon upravuje jen nejvýraznější projevy nežádoucí reklamy, na jejichž potlačení má přímo zájem stát a které je také stát schopen reálně kontrolovat.

Zákon je koncipován jako věcně universální, regulující reklamu všech zvláště citlivých komodit (tabák, alkohol, léčiva a zbraně). Zákon dále přináší liberální pojímání reklamy spočívající pouze v její regulaci v případech, kdy je to společensky žádoucí. V tomto směru zákon zcela zakazuje reklamu zbraní a střeliva (s výjimkou pro lovecké sportovní účely a zbraní historických), jakož i reklamu založenou na podprahovém vnímání člověka a reaklamu skrytou. Na rozdíl od stávajícího právního stavu zakazuje zákon reklamu tabákových výrobků pouze v televizním vysílání, čímž se ČR přibližuje k evropskému standardu v této oblasti, současně však reguluje reklamu tabákových výrobků v ostatních komunikačních médiích (rozhlasové vysílání, billboardy, reklama na dopravních prostředcích aj.). Zákon dále věnuje zvláštní pozornost ochraně nezletilých osob před působením reklamy na tabákové výrobky a alkoholické nápoje.

Návrh zákona přináší adekvátní regulační rámec pro oblast reklamy. Státní regulace právem by však měla v duchu liberálního pojetí podnikání nastoupit až v případě selhání samoregulačních mechanismů daného profesního prostředí. V tomto směru přísluší nezastupitelná úloha právě ustavené Radě pro reklamu, jejíž činnost do značné míry předurčí řešení řady problémů v oblasti reklamy, včetně a zejména její etičnosti.

Navržená úprava nevyvolá nároky na státní rozpočet.

II. Zvláštní část

K § 1

Reklama se definuje pro účely zákona prostřednictvím pojmového znaku, kterým je účel, reklamou jako jednáním sledovaný, tj. hledání možných uživatelů zboží, služeb nebo myšlenek. Pojem komunikační média zahrnuje nejen hromadné informační prostředky, tj. televizi, rozhlas, film a tisk, ale i využívání plakátovacích ploch (tzv. billboardy), dopravních prostředků a hromadně působících reklamních prostředků (včetně např. plastikových tašek, triček, samolepek apod.). Jde tedy o technická zařízení a další prostředky způsobilé přenášet informace.

K § 2

Návrh vychází z toho, že absolutní zákaz reklamy se může týkat jen toho, co je podle jiných zákonů zakázáno prodávat, poskytovat nebo šířit. V praxi se jedná o četné případy zejména výrobků, jejichž uvedení do oběhu je podmíněno předchozím souhlasem akreditované zkušebny nebo registrací Ministerstva zdravotnictví.

Současně se zakazuje využívat v reklamě nepravdivé údaje (např. technické parametry výrobku) a dále cokoliv, co by bylo v rozporu s dobrými mravy. Uvedená "generální klausule" je v českém právním řádu již použita (§ 3 občanského zákoníku, § 44 obchodního zákoníku). Její uplatnění umožní postihnout neetické formy reklamy i před nepředvídatelné projevy, tj. projevy, které jsou vzhledem k daným souvislostem považovány obecně za nepřijatelné.

K usnadnění rozhodovací praxe je uveden pouze demonstrativní výčet nejpravděpodobnějších prvků odporujících pojmu "dobré mravy".

Podprahovou reklamou se rozumí vysílání (resp. promítání v kinech nebo na videu) slabých vizuálních nebo auditivních reklamních sdělení, jež divák nebo posluchač vnímá pouze podvědomě. Zrakové nebo sluchové podněty se dostávají do mozku, kde jsou ukládány, nejsou však vědomím rozpoznány. Podprahová reklama je ve všech civilizovaných státech považována za nebezpečnou, neboť umožňuje manipulaci, aniž by si toho divák nebo posluchač byl vědom. Mimo jiné zakazuje reklamu využívající podprahové vnímání Evropská úmluva o televizi přesahující hranice státu.

Skrytou reklamou se rozumí reklama v jiných než reklamních částech vysílání, novin, časopisů aj. Reklama tedy, nemá-li jít o reklamu skrytou, musí být přísně a zřetelně oddělena od ostatních částí vysílání, novin, časopisů aj.

K § 3

Zakazuje se reklama tabákových výrobků pouze v televizním vysílání, což je v souladu s Evropskou úmluvou o televizi přesahující hranice států a Směrnicí rady ES 89/552/EEC o televizi přesahující hranice států. Tím se vytvoří standardní stav jako v zemích EU. V ostatních komunikačních mediích je tato reklama sice povolena, ale s řadou omezení. Zakazuje se zejména působení reklamy tabákových výrobků na nezletilé a rovněž se omezuje možnost provádění reklamy v rozhlasovém vysílání. Přesně se stanoví, že součástí reklamy tabákových výrobků musí být varování, jehož rozsah je určen na 5% rozsahu vlastní reklamy, což zahrnuje jak rozměry na plakátech a jiných komunikačních médiích, tak např. čas v rozhlasovém vysílání. Nelze však směšovat reklamu tabákových výrobků, která je omezena nebo úplně zakázána (v televizním vysílání), od tzv. korporativní reklamy (reklama tabákových výrobků), která je zásadně možná.

Rozdílný režim reklamy tabákových výrobků v televizi a v rozhlase je dán jejich rozdílnou funkcí, formami působení, okruhem diváků či posluchačů a jejich reálným vlivem na adresáty reklamy, v němž dominuje televize.

K § 4

Tímto ustanovením se zakazuje působení reklamy alkoholických výrobků na nezletilé a nabádání k nemírnému či jinak škodlivému požívání alkoholických nápojů.

K § 5

Bezpečnost léčivých přípravků zajišťovaná v obecné poloze složitými povolovacími režimy, které předcházejí jejich výrobu, se stává relativní v okamžiku, kdy si léčivý přípravek indikuje samotný pacient. Je proto nezbytné regulovat i provádění reklamy na léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky, jednak z důvodu omezování spotřeby především léčivých přípravků a jednak z důvodu zajištění bezpečnosti jejich užívání.

Zakazuje se reklama na léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky, které nejsou v České republice registrovány nebo schváleny, neboť neregistrované přípravky nebo neschválené prostředky nelze aplikovat. Povolit reklamu na přípravky a prostředky, jejichž výdej je vázán na lékařský předpis, znamená jednak zvyšování spotřeby těchto přípravků a prostředků včetně odpovídajících finančních dopadů na obyvatelstvo, jednak vytvoření možnosti nátlaku pacienta na lékaře, aby lékař předepsal určitý přípravek nebo prostředek. Reklama na přípravky nebo prostředky rovněž nesmí vytvářet u pacienta mylný dojem, že pouhým jeho užíváním lze zlepšit vlastní zdravotní stav, neboť takové tvrzení obvykle neplatí. Brání se rovněž tomu, aby reklamou na některé přípravky byl naznačován výskyt epidemií. V souvislosti s tím, že užívání léčivého přípravku samo o sobě obvykle nevede ke zlepšení zdravotního stavu, se stanoví některé náležitosti reklamy, především informace nezbytná pro náležité užívání a výzva k přečtení příbalové informace.

Problematika reklamy na léčivé přípravky je upravena v právu ES směrnicemi č. 92/28 EEC (reklama léčivých přípravků) a č. 84/450 EEC (regulace dozor nad reklamou). Tím se vytváří i v této oblasti standardní stav jako v EU.

K § 6

Reklamou, u které lze vždy důvodně předpokládat pobouření veřejnosti, je reklama zbraní a střeliva. Z tohoto zákazu je možné učinit výjimku pouze u zbraní a střeliva určeného výhradně pro lovecké nebo sportovní účely a u zbraní historických, za něž se považují zbraně vyrobené před rokem 1890.

K § 7 a 8

Stanoví se příslušné orgány , vykonávající dozor nad dodržováním tohoto zákona, a přesně se vymezuje jejich působnost. Zákon současně stanoví pro všechny orgány dozoru stejnou výši horní hranice pokut jako má dosud Rada vůči provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání, což by mělo přispět ke sjednocování rozhodovací praxe. K objektivitě rozhodování by měla také přispět odborná stanoviska orgánů státní správy a profesních sdružení, zejména nedávno ustavené Rady pro reklamu, která sdružuje všechny rozhodující účastníky podnikání v oblasti reklamy.

K § 9

V zájmu přehlednosti právního řádu se zrušují ty části platných předpisů, které se dosud přímo vztahovaly k určité komoditě nebo určitému médiu.

K § 10

Navrhuje se legisvakance v délce třiceti dnů, aby byla dána široké veřejnosti možnost seznámit se s textem zákona a zainteresovaným subjektům možnost přizpůsobit své budoucí chování jeho požadavkům.

V Praze dne 12. říjan 1994

Předseda vlády

Doc. Ing. Václav Klaus, CSc., v.r.

Ministr hospodářství

Doc. Ing. Karel Dyba, CSc., v.r.

Doplňující informace pro poslance k vládnímu návrhu zákona o regulaci reklamy

Reklama a její regulace

Reklama je nedílnou součástí marketingového mixu (výrobek, cena, distribuce, propagace). Tržní hospodářství založené na principu svobodné volby je podmíněno svobodou komerčního projevu. Jestliže je výrobek legálně vyráběn, distribuován a prodáván, nelze podnikatelům bránit v tom, aby o něm podávali informace a spotřebitelům nelze upírat právo na informace o výrobcích, které jim mohou být na trhu nabízeny. Nabídka zboží se však týká i některých problémových výrobků jakými jsou alkohol, tabákové výrobky, farmaceutické výrobky nebo zbraně. V těchto případech se ukazuje potřebným ve veřejném zájmu svobodu informací určitým způsobem regulovat. To platí rovněž o provádění reklamy, která se dostává do rozporu s dobrými mravy, tj. do rozporu s tím, co je obecně považováno za přijatelné. Dlouholeté zahraniční zkušenosti ukazují, že reklamu je nutno určitým způsobem regulovat. Za liberální a rozumnou se považuje především regulace preferující profesní kontrolu, vydávání etických kodexů apod., tedy prostředky mimoprávní s tím, že regulace právní se omezuje na ochranu hospodářské soutěže zákazem reklamy klamavé, popř. ne nejvýraznější projevy reklamy neetické.

Problematika reklamy a její regulace v České republice je aktuální vzhledem k tomu, že lze oprávněně očekávat její nárůst a vzhledem k tomu, že dosud nejsou rozvinuty masoregulační mechanismy. Ve vyspělých státech Evropy se roční výdaje na reklamu v přepočtu na jednoho obyvatele pohybují okolo 150 USD. Srovnatelné údaje v České republice za rok 1993 se uvádějí v průměrné výši okolo 24 USD na jednoho obyvatele.

Nepřetržitý růst výdajů na reklamu v České republice charakterizují tyto údaje:

Výdaje na reklamu v médiích České republiky (v miliardách Kč)

1989 1990 1991 1992 1993

0,148 0,574 1,391 4,732 6,37

Rozdělení výdajů na reklamu podle jednotlivých médií

1992 1993 1994 (výhled)
tisk2,75 58,3%3,46 54,3%4,15 54,5%
TV1,05 22,2%1,80 28,3%2,21 29.0%
venkov.

rekl.

0,6012,7% 0,6510,2% 0,689,0%
rozhlas0,25 5,3%0,36 5,7%0,47 6,1%
ostatní 0,071,6% 0,101,6% 0,11 1,4%
4,72 6,37 7,62


Politiku západoevropského společenství v reklamě ovlivňují jak země s liberální ekonomikou (Velká Británie, SRN, Holandsko), tak i země s různými druhy státních monopolů (Francie, Španělsko, Itálie). Liberální státy se staví proti zákazům a preferují regulace. Podobně jako USA a Kanada. Země se státními monopoly (tabák, alkohol apod.) proti zákazům pochopitelně nic nemají, protože si tím chrání trhy.

Praxe jednotlivých evropských států v oblasti regulace reklamy je nejednotná. Sjednocena je pouze ochrana před klamavou reklamou, a to na základě Směrnice Rady ES ze dne 10. 9. 1984 (84/450/EHS). Pokud jde o ochranu před neetickou reklamou, jsou často voleny formy mimoprávní, a to na základě rezoluce Rady Evropy z 18. 1. 1972, kterou byly vyzvány členské státy, aby podporovaly reklamní istituce v jejich úsilí vytvářet vlastní disciplinární tělesa potlačující cestou samoregulace všechny formy nekalé reklamy.

V České republice v této mimoprávní oblasti působí Asociace reklamních agentur, která (na rozdíl např. od Polska a Maďarska) je již členem Evropské asociace reklamních agentur. V současné době již byla založena (23. 8. 1994) Rada pro reklamu, jejíž hlavní náplní je samoregulace v oblasti reklamy, a to na základě mezinárodního etického kodexu reklamy. Členy tohoto zastřešujícího profesního sdružení jsou všichni rozhodující účastníci reklamního procesu (zadavatelé reklamy, šiřitelé reklamy, marketingové komunikace, organizace na ochranu spotřebitele aj.). Rada pro reklamu je koncipována obdobně jako jedna z nejdůležitějších samoregulačních organizací v Evropě - Advertising Standard Authority působící ve Velké Britanii. Rada pro reklamu má již nyní přislíbeno členství v Evropské alianci pro samoregulační reklamy, jejímiž členy jsou mj. Velká Britanie, Francie, Německo, Belgie, Nizozemí, Itálie aj. Tím se vytváří standardní režim samoregulace jako v zemích EU, která organicky doplňuje režim státní regulace právem, resp. má mu dokonce předcházet.

Předkládaný návrh zákona vychází z liberálního pojetí podnikatelských aktivit, kdy vliv státu by se měl omezit pouze na regulaci společensky nežádoucích excesů v oblasti reklamy, které případně nevyřeší samoregulační mechanismus.

Platná právní úprava reklamy

Hlavní nevýhodou stávající právní úpravy reklamy je její roztříštěnost a z ní vyplývající nepřehlednost (viz dále). Dalším nedostatkem je neexistence státního orgánu, který by dohlížel na dodržování všech právních norem o reklamě a který by ukládal účinné sankce za jejich porušování.

Reklama je v právním řádu České republiky regulována dvěma základními způsoby:

a)právem soukromým, zejména právem nekalé soutěže podle obchodního zákoníku (§ 41 - § 55 obch. zák.). Podstatou této regulace je princip, podle kterého se ten, kdo se domnívá, že byl poškozen, může sám domáhat u soudu svého práva. Žádný státní orgán však čistotu soutěže nestřeží a ani by střežit nedokázal, protože škodlivý dopad každého jednání majícího charakter nekalé soutěže má vždy subjektivní povahu (dotýká se jen poškozeného). Právní úprava nekalé soutěže je funkční a v praxi je stále více používána, proto se navrhuje její zachování.

b)právem veřejným, kterým jsou a mohou být nařízena jen ta reklamní omezení, na nichž má přímo zájem stát, a která je stát také schopen efektivně kontrolovat, neboť jejich škodlivý dopad má objektivní povahu (dotýká se všech lidí). Sem patří především neetické formy reklamy a reklama tabáku, alkoholu, léků a zbraní. Veřejnoprávní omezení reklamy je dnes nepřehledné a zcela nefunkční.

Přehled právních předpisů, regulujících reklamu

1. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

č. 44 stanoví, že nekalou soutěží je mimo jiné i klamavá reklama

č. 45 Klamavá reklama

(1) Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích, výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů.

(2) Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem.

(3) Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může vést v omyl.

2. Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

ve znění zákona č. 217/1993 Sb.

§ 8 Zákaz klamání spotřebitele

(1) Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nepodložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek.

(2) Pojmy "záruka", "zaručený", jakož i všechny další pojmy obdobného obsahu mohou být používány jen v případech, kdy je současně konkretizován obsah a podmínky záruky.

(3) Obecná úprava nekalé soutěže není ustanovením předchozích odstavců dotčena.

§ 20 Omezení reklamy

(1) Reklama, včetně inzerce určené pro spotřebitele, nesmí obsahovat:

a) cokoliv, co by uráželo národnostní nebo náboženské cítění,

b) cokoliv, co by ohrožovalo mravnost, zejména vulgárnosti,

c) propagaci násilí,

d) propagaci výrobků prokazatelně škodlivých životu nebo zdraví, aniž by byla škodlivost v reklamě zřetelně uvedena,

e) propagaci výrobků jako zdraví prospěšných, pokud to není z odborného hlediska prokázáno nebo všeobecně přijímáno.

3. Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

§ 2 odst. 1 vymezuje, že pro účely tohoto zákona je:

e) reklamou jakékoliv veřejné oznámení určené k podpoře podnikání nebo k dosažení jiného účinku, sledovaného zadavatelem reklamy, jemuž byl vysílací čas poskytnut za úplatu nebo za jinou protihodnotu (dále jen "reklama"),

§ 6 Povinnosti provozovatelů při vysílání reklam:

(1) Prozovatelé jsou povinni dbát na to, aby do vysílání reklam nebyly zařazeny:

a) reklamy, které podporují chování ohrožující morálku, zájmy spotřebitele, nebo zájmy ochrany zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí,

b) reklamy určené dětem, nebo v nichž vystupují děti, pokud podporují chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj,

c) reklamy na léčiva dostupná pouze na lékařský předpis,

d) skryté reklamy nebo reklamy, které využívají podprahové vnímání člověka,

e) reklamy, v nichž účinkují hlasatelé a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů,

f) reklamy náboženské, ateistické a reklamy politických stran a hnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

(2) Provozovatelé vysílání jsou povinni zajistit, aby reklamy:

a) byly rozeznatelné a zřetelně zvukově nebo obrazově oddělené od ostatních pořadů,

b) byly zařazeny mezi jednotlivé pořady, s výjimkou pořadů složených ze samostatných částí nebo sportovních přenosů a přenosů z akcí a představení, které obsahují přestávky,

c) na tabákové výrobky uváděly údaje o obsahu nikotinu a dehtu v příslušných tabákových výrobcích a byly zakončeny varováním, že kouření je škodlivé,

d) na léčiva a na hromadně vyráběné léčivé přípravky byly zřetelně uvedeny jako takové a aby účinky těchto léčiv a hromadně vyráběných léčivých přípravků byly ověřené podle platných předpisů a pravdivě uváděné,

e) nebyly zařazovány bezprostředně před vysíláním bohoslužeb ani bezprostředně po jejich vysílání.

(3) Provozovatelé jsou povinni zabezpečit, aby zadavatel reklamy nemohl jakýmkoliv způsobem uplatňovat vliv na obsah pořadů ve vysílání nebo na jeho programovou skladbu.

§ 7 Časový rozsah vysílaných reklam

(1) V televizním vysílání čas vyhrazený reklamám nesmí u provozovatelů ze zákona přesáhnout 3%, u držitelů licencí 10% denního vysílacího času programu; tento podíl může provozovatel ze zákona zvýšit až na 10% a držitel licence až na 20%, a to o přímé nabídky veřejnosti k nákupu, prodeji či pronájmu výrobků nebo k poskytnutí služeb, které však nesmí činit více než jednu hodinu denně; v průběhu jedné hodiny nesmí čas vyhrazený reklamě přesáhnout 12 minut. U provozovatelů ze zákona nesmí čas vyhrazený reklamám v době mezi 19 až 22 hodinou přesáhnout 6 minut v průběhu jedné hodiny.

(2) V rozhlasovém vysílání čas vyhrazený reklamám nesmí u provozovatelů ze zákona přesáhnout 5%, u držitelů licencí 20% denního vysílacího času.

4. Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi

§ 11 odst. 1 v televizním vysílání čas vyhrazený reklamě nesmí přesahovat 1% denního vysílacího času

5. Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu

§ 11 odst. 1 v rozhlasovém vysílání čas vymezený reklamě nesmí přesáhnout 1% denního vysílacího času

6. Zákon č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a opatřeních s tím souvisejících, ve znění zákona č. 45/1994 Sb.

§ 6 reklama tabákových výrobků není povolena ve sdělovacích prostředcích, na plakátovacích plochách, či jiných reklamních zařízeních, v kinech a na veřejných dopravních prostředcích

§ 11 odst. 3 smlouvy o tabákových reklamách, které by porušovaly tento zákon a byly uzavřeny před účinností tohoto zákona, musí být uvedeny do souladu s tímto zákonem nejpozději do 31. 12. 1994, jinak pozbývají platnosti

7. Vyhláška FMTIR č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavacích na výstavbu

§ 85, 86 stanoví podrobnější podmínky pro umísťování reklam na stavbách nebo pozemcích ve všech zónách sídelních útvarů nebo ve volné krajině

8. Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi

§ 4 odst. 1 písm g) zakazuje se propagovat požívání alkoholických nápojů, užívání jiných návykových látek a kouření v tisku a v ostatních hromadných informačních prostředcích

9. Vyhláška č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách

čl. 10 odst. 2 každá strana, berouc náležitě zřetel na své ústavní předpisy, zakáže reklamu psychotropních látek určenou široké veřejnosti

10.Zákon č. 13/1992 Sb., celní zákon

§ 67 odst. 2 stanoví, že náklady na reklamu nejsou pokládány za nepřímou platbu prodávajícímu

11.Zákony č. 586/1992 Sb., 587/1992 Sb. a 588/1992 Sb. (daňové zákony)

upravují dílčím způsobem problematiku daní ve vztahu k reklamě

12.Vyhláška ministerstva financí č. 93/1993 Sb., o osvobození zboží od dovozního cla

§ 11 upravuje podmínky osvobození turistického propagačního materiálu od dovozního cla

13.Zákon č. 157/1993 Sb., kterýžm se mění zákon o daních z příjmů

čl. IV upravuje zdanění příjmů z reklam

14.Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů

§ 5 Reklama při audiovizuální produkci

(1) Pořadatel audiovizuální produkce, jejíž součástí je reklama, je povinen zajistit, aby uveřejňovaná reklama byla jako reklama označena a oddělena od ostatního obsahu produkce.

(2) Pořadatel audiovizuální produkce je povinen zajistit, aby nebyly zveřejňovány reklamy

a) podporující chování ohrožující morálku nebo poškozující zájmy ochranu zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí,

b) určené dětem, nebo v nichž vystupují děti, pokud tyto reklamy podporují chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj,

c) propagující léčiva dostupná pouze na lékařský předpis, která jsou v České republice registrována,

d) porušující zákaz uložený jiným právním předpisem.

Zpracovalo Ministerstvo hospodářství

dne 20. 10. 1994

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP