Místopředseda vlády
a ministr financí Ivan Kočárník zaslal
odpověď na interpelaci poslance Jiřího
Drápely dopisem ze dne 14. listopadu 1994.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď místopředsedy
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka
na interpelaci poslance Jiřího Drápely. Odpověď
je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
V Praze dne 14. listopadu 1994 | |
Č. j. 22/42 179/94 |
Vážený pane
poslanče,
k Vaší interpelaci ze dne
3. října 1994 Vám sděluji:
Žádost Svazu čs. spolků ve Švýcarsku, jehož zástupci se na Vás obrátili s návrhem na řešení svého požadavku o spolufinancování vybudování Danova exulantů v Praze a na jeho provoz z rozpočtových prostředků státu cestou interpelace, vychází z nesprávného předpokladu, podle něhož by měly být restituce fyzických osob, které nemají trvalý pobyt na území České republiky, vyloučeny. Dnem 1. listopadu 1994 totiž Ústavní soud svým nálezem ze dne 12. července 1994 (publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 164) zrušil v par. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, podmínku trvalého pobytu na území České republiky. Počínaje tímto dnem tedy mohou oprávněné osoby ve smyslu této právní úpravy restituční nároky uplatnit. Nadále však platí další podmínka stanovená cit. zákonem, to je státní občanství České republiky.
Z tohoto hlediska lze tudíž učinit závěr, že návrh na vybudování "Domova exulantů" je předčasný a bylo by vhodné se touto otázkou případně zabývat až po definitivním ukončení restitučního procesu v České republice. Poté by však neměla být opomenuta skutečnost, že exulanti nežiji pouze ve Švýcarsku a mělo by tudíž jít o iniciativu veškerého exilu. Z Vašeho návrhu není rovněž zřejmé, kteří exulanti a z jakých důvodů by se měli stát subjekty požadované podpory (již v současné době si někteří občané, kteří se z exilu vrátili, kupují byty z vlastních prostředků).
Nejzávažnější skutečnosti v celé této záležitosti však je, že podle platného zákona o rozpočtových pravidlech nelze poskytnout investiční dotace nadacím ani jiným nestátním subjektům.
Pokud jde o přihlášku Svazu čs. spolků ve Švýcarsku o přidělení prostředků z Fondu národního majetku, není rovněž možno Vaší žádosti vyhovět, neboť současná platná právní úprava přesně vymezuje způsoby užiti prostředků tohoto Fordu.
Věcné nejde ani o oblast, která by spadala do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, protože nejde o klasický domov důchodců nebo ústav sociální péče. Ani při předložení projektu, který by se ucházel o finanční prostředky určené na dotace občanským sdružením, by tato žádost neuspěla, jak již bylo uvedeno, protože záměr má v úmyslu realizovat nadace. Platná rozpočtová pravidla zatím připouštějí poskytovat dotace pouze občanským sdružením.
V současné době je český systém sociálního zabezpečení přísně uzavřený a nároky občanů jsou podmiňovány jejich trvalým pobytem na území ČR. Platné české předpisy rovněž neumožňují vyplácet důchody do ciziny, není-li uzavřena mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení. Kromě smlouvy o sociálním zabezpečení s Francií z roku 1948 ČR nemá upraveny dvoustranné vztahy v této oblasti se žádnou ze západoevropských zemí. Součástí mezistátních jednání, která jsou připravována, bude sice vyřešení důchodových nároků, avšak tyto budou odvozeny z doby zaměstnání občanů, žijících na území budoucích smluvních států, v bývalém Československu.
Z hlediska devizového zákona je třeba uvést, že Nadace politického exilu může volné nabývat tuzemské nemovitosti, neboť - jak vyplývá ze statutu - má tato organizace sídlo v České republice. Je tedy devizovým tuzemcem, a to bez ohledu na skutečnost, že jedním ze zakladatelů je Váš Svaz čs. spolků ve Švýcarsku. Platná právní úprava Vám tedy nebrání v tom, abyste nemovitý majetek na území České republiky nabyli úplatně, a to podle platných cenových předpisů.
Z výše uvedeného
vyplývá, že z pohledu Ministerstva financí
nemůže být žádost podpořena.
Je však třeba vzít v úvahu, že
restituční proces pro exulanty, trvale žijící
na území jiných států, teprve
započal (dnem 1. listopadu 1994, jak již bylo výše
uvedeno). Není tedy důvod k nepříznivým
emocím a pocitu křivdy ze strany bývalých
čs. občanů, které by vyplývaly
z nesprávného předpokladu, že nemají
možnost restituovat za splnění
všech zákonných podmínek svůj
majetek.
S pozdravem
Vážený pan
Ing. Jiří Drápela
poslanec Parlamentu ČR
Parlament České republiky