Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník zaslal odpověď na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka dopisem ze dne 15. září 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

Vážený pane poslanče,

dopisem předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Uhdeho čj. 2929/94 jsem obdržel Vaši interpelaci ze dne 15. 8. 1994 ve věci vydávání akcií beze zbytku vyprodaných firem ještě před koncem druhé vlny kupónové privatizace.

Nemohu se ztotožnit s Vašimi názory a jsem nucen odmítnout v interpelaci uvedené konstrukce. Obsah interpelace může svědčit o nedostatku některých informací k problematice nebo také může, bohužel však, být interpretován i tak, že jde o další pokus o zpochybnění dosavadního průběhu kupónové privatizace a práce těch, kteří s plným nasazením usilují o její zdárný chod.

Odpovídám na Vaši interpelaci až v závěru zákonné lhůty z toho důvodů, že se jeví užitečné posoudit řadu Vašich argumentů i z pohledu výsledků 4. kola druhé vlny kupónové privatizace. Výsledky 4. kola mělo Ministerstvo financí k dispozici 14. září 1994, týž den byly posouzeny Komisí pro stanovení kursů akcií v privatizačních kolech. Tato Komise provedla hodnocení dosavadního průběhu druhé vlny kupónové privatizace v návaznosti na předmět Vaší interpelace, tedy na vydávání akcií beze zbytku vyprodaných podniků ještě před koncem druhé vlny kupónové privatizace. Toto hodnocení je formou stanoviska přílohou mého dopisu.

Chtěl bych Vás ubezpečit, vážený pane poslanče, že dosavadní průběh druhé vlny kupónové privatizace je zabezpečován v plném souladu s platnou legislativou a v souladu s hospodářskou politikou vlády České republiky.

S pozdravem

Příloha

Vážený pan

Zdeněk Vorlíček

poslanec Parlamentu ČR

Praha

Věc: Interpelace poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci vydávání akcií beze zbytku vyprodaných firem ještě před koncem druhé vlny kuponové privatizace

Z obecného hlediska upravuje možnost předávání akcií po jednotlivých kolech zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů v § 26 c, odst. (4), (7) v tomto znění:

"(4) Ministerstvo financí do jednoho měsíce od ukončení privatizační vlny písemně oznámí každému majiteli investičního kuponu, které jeho objednávky podané v průběhu celé privatizační vlny byly uspokojeny. Zároveň v této zprávě oznámí, v jaké lhůtě a jakým způsobem jim budou akcie předány.

(7) Ministerstvo financí je oprávněno přiměřeně postupovat podle odstavce (4), byl-li v průběhu privatizační vlny ukončen prodej akcií jednotlivé akciové společnosti."

Ze zákona tedy plyne pouze možnost předávání akcií po jednotlivých kolech, nejsou dána kritéria pro rozhodnutí, zda této možnosti využít. Rozhodování v této věci bylo svěřeno Komisi pro stanovení kursů akcií v privatizačních kolech Ministerstva financí (dále jen "Komise").

Komise se na svém pravidelném zasedání dne 14. 9. 1994 zabývala v návaznosti na dosavadní průběh a výsledky 4. kola druhé vlny kuponové privatizace interpelací pana poslance

Vorlíčka. Předmětnou problematiku hodnotila z hlediska věcného, ekonomického a časového. Konstatovala následující skutečnosti:

1. Předkladatel novely zákona, umožňující předávat akcie po jednotlivých kolech (dále jen "průběžné předávání"), předpokládal využití možnosti průběžného předávání především v případech pokud by:

- nepředání akcií zkrátilo akcionáře o dividendy,

- se postup jednotlivých kol prodlužoval a ukončení celé vlny se odsouvalo na neúměrnou dobu,

- hrozilo, že se nepředají akcie s dostatečným předstihem před konáním řádných valných hromad u privatizovaných akciových společností.

Dosavadní průběh nic takového nenaznačuje. Nejdřívější předávání akcií přicházelo do úvahy koncem září 1994, tj. v době, kdy se již ukončily řádné valné hromady, které rozhodovaly o výplatě dividend za rok 1993, Výsledky svědčí o tom, že se druhá vlna nebude neúměrně prodlužovat, neboť úspěšnost v jednotlivých kolech je obdobná, jako byla v první vlně. Ukončení celé vlny bude po jejím 5., maximálně však 6. kole. Předpokládaný termín předání akcií novým akcionářům je polovina února 1995, tj. několik měsíců před konáním řádných valných hromad schvalujících účetní závěrky privatizovaných akciových společností (duben - červen 1995).

2. Citovaná ustanovení zákona byla promítnuta do zákona o velké privatizaci na základě zkušeností z první vlny kupónové privatizace. Pro tuto vlnu bylo charakteristické, Že u významné skupiny tehdy privatizovaných podniků vyvstávala potřeba provádět řadu zásadních rozhodnutí - zvyšování kapitálu, vstup zahraničních investorů, prodeje majetkové podstaty akciových společností. Tato rozhodnutí přijímaly ve své kompetenci Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci (dále jen "MSNMP") a Fond národního majetku (dále jen "FNM"). To bylo označována jako nekorektní vůči novým akcionářům a vedlo k velkému věcně správnému tlaku na předčasné vydávání akcií.

Ve druhé vlně zatím takový tlak nevznikl. Částečně proto, že MSNMP a FNM v průběhu druhé vlny taková rozhodnutí nepřipouštějí, částečně proto, že investiční a podílové fondy (dále jen "fondy") mají dostatek starostí se správou stávajícího portfolia akcií a na nové akciové společnosti se dosud příliš nezaměřují. Přestože FNM zveřejnil, že umožní novým akcionářům ještě před předáním akcií účast na rozhodování u akciových společností, kde úspěšně objednali své akcie a kde jsou naléhavé problémy, dosud se na něj nikdo s konkrétním případem neobrátil.

Přitom nelze hovořit o tom, že by ve společnostech privatizovaných v kupónové privatizaci panovalo bezvládí a anarchie, že by přetrvávalo období předprivatizační nejistoty. Řídící orgány všech akciových společností mohou získat na vyžádání z Centra kupónové privatizace seznam svých akcionářů, a této možnosti skutečně využívají. I samotné fondy oslovují přímo řídící orgány privatizovaných akciových společností, ve kterých získaly významný podíl. Tím nejistota a neurčitost vlastnických vztahů zmizely, neboť vedení společností přesně ví, komu za své rozhodování odpovídá. V okamžiku uspokojení objednávek přestává de facto "vládnout" FNM a zodpovědnost se automaticky přesouvá na konkrétní - v té chvíli již adresné - akcionáře.

3. Vzhledem k reklamačnímu řízení a technické stránce věci)e možné akcie předat nejdříve 2 měsíce po ukončení daného kola. Jde však o řešení náročné a nákladné. Náročnost spočívá zejména v tom, že předávání akcií realizuje Středisko cenných papírů (dále jen "SCP"), které na rozdíl od první vlny zároveň "obsluhuje" již vzniklý kapitálový trh, včetně Burzy cenných papírů a RMS. Jednorázové předání akcií na závěr druhé vlny bude znamenat přerušení běžné činnosti SCP (zastavení obchodů na kapitálovém trhu) v únoru 1995 na cca 9 dní. Pokud by se zajišťovalo průběžné předávání při plném chodu SCP, trvalo by předání prvních akcií 2 měsíce od okamžiku rozhodnutí, posledních akcií 8 měsíců od tohoto okamžiku. Počítáme-li s tím, že druhá vlna bude ukončena tak, že bude možné předat všechny akcie hromadně v polovině února 1995, předstih získaný postupným předáváním je prakticky zanedbatelný.

Kromě zvýšených nákladů je nutno počítat i se skutečností, že významně narůstá počet rozesílaných výpisů o zaknihování akcií v SCP jejich novým majitelům. Střízlivý odhad výše těchto dodatečných nákladů za předpokladu zahájení průběžného předávání akcií po 4. kole se pohybuje ve výši 115 mil. Kč. V žádném případě tedy nejde o zanedbatelnou částku.

4. Předávání akcií po jednotlivých kolech má smysl pouze tehdy, pokud se týká dostatečného počtu akciových společností. Přitom se nevztahuje na všechny "prodané" akcie, ale pouze na ty, u kterých je ukončen prodej. Z tohoto hlediska přicházelo v úvahu předání akcií teprve po ukončení 3. kola. Po 3. kole bylo vyprodáno pouze 134 akciových společností, a u pouhých 88 akciových společností by se předal většinový podíl. U zbývajících akciových společností by se vydala minoritní část akcií, která nemá z hlediska řízení daných akciových společností velký význam - šlo o zbytky z první vlny kupónové privatizace, o minoritní podíly akciových společností privatizovaných přímými prodeji, o podíly na společnostech, ve kterých byla zachována dlouhodobá většinová účast státu. Komise proto došla k názoru, že náklady na průběžné předávání akcií by byly vzhledem k pozitivním efektům neúměrně vysoké.

Po 4. kole bylo sice vyprodáno dalších 59 společností, z toho 40 společností, kde se předává novým akcionářům majorita akcií, ale zároveň se však plně potvrdila reálnost očekávání, že celkový prodej bude možné ukončit po 5. či 6. kole. Proto Komise ani po 4. kole neshledává pádné důvody akcie průběžně předávat.

5. Komise zvažovala i případné výhody či nevýhody spojené s průběžným předáváním akcií z pohledu možnosti jejich předčasného uplatnění na trzích cenných papírů. Konstatovala:

- fondy jsou vůči svým akcionářům vázány povinností provést vklad akcií z druhé vlny a jejich ocenění po ukončení posledního kola, kdy již budou schopny emitovat vlastní akcie či podílové listy. To pro ně znehodnocuje význam průběžného předávání akcií z hlediska možnosti obchodovat s nimi.

- fondy, které se účastnily první i druhé vlny, mají problém, jak spravedlivě stanovit relaci ocenění vkladu z první a z druhé vlny. Vklad z první vlny byl oceněn v nominální hodnotě. Pokud by se část akcií předala již v průběhu 2. vlny a začaly se obchodovat, musí je fondy ihned přecenit na "tržní" cenu dosahovanou na kapitálovém trhu. Při počáteční nezkonsolidovanosti trhu by tzv. mohlo znamenat značné podhodnocení předčasně předaných akcií vůči ocenění vkladu z první vlny. Tím by mohli být akcionáři investující do daného fondu v druhé vlně značně poškozeni.

- potencionální výhody z průběžného předávání akcií by mohly plynout jedině těm, kteří získali akcie podniků z první vlny. To však reprezentuje pouze nepatrné množství majetku. Pro DIK by bylo riskantní pokoušet se předčasně obchodovat s akciemi nově privatizovaných podniků, dokud na trhu nebude dostatečná likvidita nabídky, která umožní vyšší ceny. Získání jistých výhod z průběžného předávání akcií pro nepatrný zlomek DIK, navíc s málo přesvědčivým předstihem 2 - 3 měsíců by na straně druhé mohlo vyvolat projevy nevůle ze strany těch DIK, kteří odevzdali své body fondům nebo se nedostali mezi majitele akcií podniků s ukončeným prodejem.

- existuje nebezpečí, že individuální investoři s "předčasně" získanými akciemi se pokusí obchodovat na veřejném trhu a "vyrobí" eventuelně nízké ceny. To může zároveň znepříjemnit situaci fondům, až budou po ukončení posledního kola vyčíslovat hodnotu svého nově získaného majetku, neboť by se mohlo ukázat, že část tohoto majetku je podhodnocena.

Tyto poznatky vedou zatím Komisi k závěru, že argumenty o naléhavé potřebě předávat akcie prodaných podniků z hlediska možnosti uplatnění vlastnických práv jsou do značné míry umělé a nepřesvědčivé. Pokud je zájem, existuje cesta, jak toho dosáhnout i bez předání akcií. Pro okamžité předávání akcií nehovoří ani porovnání možných pozitivních efektů a nákladů na takovéto předávání. Nicméně konečné rozhodnutí v tomto směru bude přijato na dalším jednání Komise, kdy bude připravován návrh kursů akcií pro 5. kolo.