Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Austrálií o vzájemné podpoře a ochraně investic podepsaná v Canbeře dne 30. září 1993.

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda mezi Českou republikou a Austrálií o vzájemné podpoře a ochraně investic podepsaná v Canbeře dne 30. září 1993.

Poslanecká, sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Dohodou mezi Českou republikou a Austrálií o vzájemné podpoře a ochraně investic podepsanou v Canbeře dne 30. září 1993.

Dne 29. 7. 1991 byla v Canbeře podepsána Dohoda mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Austrálií o vzájemné podpoře a ochraně investic. Do konce roku 199 se nepodařilo tuto podepsanou dohodu ratifikovat a proto nevstoupila v platnost. Z tohoto důvodu nemohla Česká republika automaticky sukcedovat do této dohody v souladu s článkem 34 Vídeňské úmluvy o sukcesi států ve vztahu ke smlouvám z roku 1978.

Australská strana navrhla, aby byla podepsána nová dohoda, jejíž text by zůstal bez jakýchkoli věcných změn, v textu by pouze byla Česká a Slovenská Federativní Republika nahrazena Českou republikou. S ohledem na zájem České republiky urychleně sjednat tuto dohodu vyslovila vláda České republiky s tímto návrhem souhlas.

V průběhu původních jednání se čs. delegaci nepodařilo do textu dohody prosadit ustanovení o národním režimu pro zacházení s čs. investory. Australská strana tento požadavek odmítla s odůvodněním, že se vymyká její smluvní praxi. Vzhledem k tomu, že čs. strana měla především zájem na přílivu australského kapitálu do České a Slovenské Federativní Republiky, byla tato dohoda podepsána, i když ne zcela z výše uvedených důvodů odpovídala zásadám pro sjednávání dohod o podpoře a ochraně investic schválených usnesením vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 496 ze dne 19. 7.1990. Prostřednictvím velvyslanectví v Canbeře se česká strana znovu pokusila do nově připravovaného textu národní režim prosadit. Z jednání s australskou stranou jednoznačně vyplynulo, že uplatnění věcných připomínek k textu dohody by vedlo k odložení podpisu dohody a navíc nelze předpokládat, že by se české straně podařilo prolomit australskou smluvní praxi a národní režim do této dohody prosadit. Proto byla dne 30. září 1993 podepsána nová dohoda, která neobsahuje národní režim.

Dohoda zakotvuje obvyklé záruky poskytované investorům obou smluvních stran, zejména:

- závazek umožnit na svém území a v souladu se svým právním řádem investice investorů druhého státu,

- doložku nejvyšších výhod,

- záruky proti vyvlastnění majetku zahraničních investorů s výjimkou vyvlastnění na základě zákona nebo ve veřejném zájmu a zásadně za náhradu,

- záruky volného převodu plateb souvisejících s investicí do zahraničí.

Dohoda vstoupí v platnost 30 dní po dnu, kdy se smluvní strany navzájem uvědomí, že byly splněny ústavní požadavky pro vstup této dohody v platnost a zůstane v platnosti po dobu 15 let a poté se její platnost prodlužuje na dobu neomezenou s možností výpovědi v jednoroční lhůtě.

Dohoda je v souladu s českým právním řádem, zejména s obchodním zákoníkem a devizovým zákonem a její provádění budou zajišťovat ministerstvo financí a ministerstvo průmyslu a obchodu. Dohoda je rovněž v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR, obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv.

V souladu s odst. 2 článku 49 ústavního zákona české národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 1/1993 Sb., Ústavy Česká republiky dohoda vyžaduje souhlasu Parlamentu, neboť se jedná o hospodářskou smlouvu obecné povahy a v souladu s odst. 1 článku 63 tohoto ústavního zákona podléhá, ratifikaci prezidentem republiky.

Dohoda nemá dopad na státní rozpočet.

V Praze dne ......................... 1994

Česká republika a Austrálie (dále jen "smluvní strany")

POTVRZUJÍCE důležitost podpory pohybu kapitálu pro hospodářskou činnost a rozvoj a uvědomujíce si jeho roli při rozšiřujících se vzájemných hospodářských vztazích a technické spolupráci, zejména s ohledem na investice investorů jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany; a

UZNÁVAJÍCE, že sledování těchto cílů by usnadnilo jasné určení zásad týkajících se ochrany investic spolu s pravidly, která by měla zajistit účinnější využití těchto zásad na území smluvních stran,

DOHODLY SE takto:

(1) Pro účely této Dohody:

a) "investicí" se rozumějí všechny druhy majetkových hodnot, které vlastní nebo ovládají investoři jedné smluvní strany a které jsou umožněny druhou stranou podle jejích právních předpisů a politiky v oblasti investic tak, jak se čas od času vykonává, včetně činností s investicemi spojených. Investice zahrnuje zejména:

i) movitý a nemovitý majetek včetně práv, jako jsou hypotéky, práva zástavní a záruky,

ii) akcie, cenné papíry, dluhopisy a dlužní úpisy a jakékoliv jiné druhy účasti na společnosti,

iii) půjčku nebo jiný nárok na peníze nebo nárok na plnění, které má hospodářskou hodnotu,

iv) práva z oblasti duševního vlastnictví, včetně průmyslových práv jako jsou patenty, obchodní známky, obchodní názvy, průmyslové vzory, autorská práva, know-how a goodwill, a

v) podnikatelská oprávnění a jakákoliv jiná práva, která jsou vyžadována k provádění hospodářské činnosti a která mají hospodářskou hodnotu, propůjčená na základě zákona nebo smlouvy, včetně práva zabývat se zemědělstvím, lesnictvím, chovem ryb a jiného zvířectva, vyhledávat, těžit a využívat přírodní zdroje a vyrábět, užívat a prodávat výrobky.

b) "investorem" se rozumí občan nebo společnost jedné ze smluvních stran;

c) "občanem" se rozumí:

i) ve vztahu k Austrálii fyzická osoba, která je australským státním příslušníkem nebo jejíž pobyt v Austrálii není podle australského právního řádu časově omezen,

ii) ve vztahu k České republice fyzická osoba, která je státním příslušníkem České republiky;

d) "společností" se rozumí jakýkoliv spolek, sdružení, podílnictví, trust nebo jiná právně uznaná jednotka, která je zřízena, založena nebo jinak řádně organizována:

i) podle právního řádu smluvní strany, nebo

ii) podle právního řádu třetí země a vlastní jí společnost uvedená v odstavci (1), d) i) tohoto článku, nebo fyzická osoba, která je občanem jedné smluvní strany v souladu s jejím právním řádem

bez ohledu na to, je-li společnost zřízena k výdělečným účelům, je-li v soukromém nebo jiném vlastnictví nebo má-li omezené nebo neomezené ručení;

e) "výnosem" se rozumí částka plynoucí z investice a zahrnující zisky, dividendy, úroky, přírůstky kapitálu, licenční poplatky, poplatky za řídící a technickou pomoc, platy v naturáliích a všechny ostatní zákonné příjmy;

f) "volně směnitelnou měnou" se rozumí směnitelná měna, kterou takto určuje Mezinárodní měnový fond;

g) "území" ve vztahu ke smluvní straně zahrnuje teritoriální vody, námořní zónu nebo kontinentální šelf, kde tato smluvní strana vykonává svou svrchovanost, svrchovaná práva nebo soudní pravomoc v souladu s mezinárodním právem.

(2) Pro účely odstavce (1) tohoto článku budou výnosy, které budou investovány, považovány za investice a jakákoliv změna formy, kterou je majetek investován nebo reinvestován, neovlivní jeho charakter investice.

(3) Pro účely této Dohody se bude mít za to, že fyzická osoba nebo společnost ovládá jinou společnost nebo investici, má-li osoba nebo společnost podstatnou účast v uvedené společnosti nebo investici.

(1) Tato Dohoda se bude vztahovat na investice zřízené po 1. lednu 1950.

(2) Vlastní-li nebo ovládá-li společnost jedné smluvní strany občan nebo společnost třetí země, mohou se smluvní strany navzájem dohodnout, že práva a výhody z této Dohody se na takovou společnost nebudou vztahovat.

(3) Společnost řádně založená podle zákona jedné smluvní strany nebude považována za investora druhé smluvní strany, ale investice uskutečněné do této společnosti investory druhé smluvní strany budou požívat ochrany této Dohody.

(4) Tato Dohoda se nebude vztahovat na společnost zřízenou podle zákona třetí země podle článku 1, odstavce (1) d) ii), pokud již byla použita na stejný případ ustanovení dohody o ochraně investic sjednané s touto třetí zemí.

(5) Je-li taková situace možná v některé ze smluvních stran, nebude se tato Dohoda vztahovat na osobu, která je občanem, ale nemá státní příslušnost jedné smluvní strany, jestliže:

a) již byla na stejný případ použita ustanovení dohody o ochraně investic, sjednané mezi smluvní stranou a mezi zemí, jejímž je tato osoba státním příslušníkem, nebo

b) je tato osoba státním příslušníkem druhé smluvní strany.

(1) Každá smluvní strana bude povzbuzovat a podporovat na svém území investice investorů druhé smluvní strany a v souladu se svými zákony a investiční politikou investice umožní.

(2) Smluvní strana zajistí investicím na svém území řádné a spravedlivé zacházení.

(3) Smluvní strana v souladu se svými zákony zajisti ochranu a bezpečnost investic na svém území a nebude bránit správě, udržování, užívání, využití nebo nakládání s investicemi.

(4) Tato Dohoda nebude bránit investoru jedné smluvní strany, aby využíval právních nebo politických opatření druhé smluvní strany, která jsou příznivější než ustanovení této Dohody.

Smluvní strana bude vždy nakládat s investicemi na svém území, včetně náhrady podle článku 7 a převodu podle článku 8, alespoň tak příznivě, jak nakládá s investicemi investorů jakékoliv třetí země, za podmínky, že smluvní strana nebude povinna poskytovat investicím zacházení a výhody, které vyplývají:

a) z celní unie, hospodářské unie, zóny volného obchodu nebo dohody o regionální hospodářské integraci, k níž smluvní strana přísluší; nebo

b) z ustanovení dohod o zamezení dvojího zdanění uzavřených s třetí zemí.

(1) Smluvní strana povolí v souladu se svými zákony o vstupu a pobytu cizích státních příslušníků fyzickým osobám, které jsou občany druhé smluvní strany a osobám, které jsou zaměstnány u společností této druhé smluvní strany, aby vstoupily a pobývaly na jejím státním území za účelem výkonu činností spojených s investicemi.

(2) Smluvní strana povolí v souladu se svými zákony investorům druhé smluvní strany, kteří mají investice na území první smluvní strany, aby zaměstnávali na území první smluvní strany klíčový technický a řídící personál podle jejich výběru bez ohledu na státní občanství.

(1) Žádná smluvní strana neprovede znárodnění, vyvlastnění nebo jiná opatření, která mají stejné účinky jako znárodnění nebo vyvlastnění (dále jen "vyvlastnění") investic investorů druhé smluvní strany, pokud nebyly splněny tyto podmínky:

a) vyvlastnění je ve veřejném zájmu vztahujícím se k vnitřní potřebě smluvní strany a bylo provedeno podle zákona;

b) vyvlastnění nemá diskriminační povahu; a

c) vyvlastnění je spojeno se zaplacením bezodkladné, odpovídající a plné náhrady.

(2) Náhrada podle odstavce 1 tohoto článku bude vypočtena podle tržní ceny investice těsně před vyvlastněním nebo před tím, než se nadcházející vyvlastnění stalo veřejně známým. Pokud nemůže být cena spolehlivě zjištěna, náhrada bude určena v souladu s obecně přijatými zásadami ocenění a spravedlivými zásadami, které berou v úvahu investovaný kapitál, znehodnocení, navrácený kapitál, hodnotu nahrazeného kapitálu, změny měnového kursu a jiné závažné okolnosti.

(3) Náhrada bude vyplacena bez zbytečného prodlení, bude zahrnovat úrok v platné obchodní výši ode dne, kdy byla opatření uskutečněna až do dne platby a mezi územími smluvních stran bude volně převoditelná. Náhrada bude vyplacena buď v měně původní investice nebo na žádost investora v jiné volně směnitelné měně.

(1) Jestliže smluvní strana přijme opatření vztahující se ke ztrátám, které utrpěli na jejím území státní příslušníci nebo společnosti jakékoliv jiné země vlivem ozbrojeného konfliktu, výjimečného stavu, občanských nepokojů nebo jiných podobných událostí, zacházení, které bude poskytnuto investorům druhé smluvní strany týkající se restituce, odškodnění, náhrady škody nebo jiného vyrovnání nebude méně příznivé než jjaké poskytuje první smluvní strana státním příslušníkům a společnostem jakékoliv třetí země.

(2) Výsledné platby budou mezi územími smluvních stran volně převoditelné a budou vyplaceny ve volně směnitelné měně.

(1) Smluvní strana povolí na žádost investora druhé smluvní strany, a s výhradou jeho práva vykonávat za výjimečných finančních nebo hospodářských okolností spravedlivě a v dobré víře práva poskytovaná jeho právním řádem, převod všech prostředků uvedeného investora týkajících se investice na jejím území, mezd a jiného majetku personálu, najatého ze zahraničí v souvislosti s touto investicí, a to volně bez zbytečného prodlení a v každém případě ve lhůtě nepřesahující čtyřicet pět dnů od podání žádosti. Tyto prostředky zahrnují zejména:

a) původní kapitál a dodatečný kapitál, jehož bylo použito k udržení nebo rozšíření investice;

b) výnosy;

c) poplatky, včetně plateb v souvislosti s právy z oblasti duševního vlastnictví a s průmyslovými vlastnickými právy;

d) příjmy z úplného nebo částečného prodeje, vynětí vkladu nebo likvidace investice; a

e) plateb uskutečněných podle dohody o půjčce.

(2) Pokud investor nesouhlasí s jiným řešením, budou převody takových prostředků a výdělků zahraničního personálu do zahraničí uskutečňovány ve volně směnitelné měně a kursem platným v den převodu podle zákonů smluvní strany, která investici umožnila.

(3) Smluvní strana může chránit práva věřitelů nebo zajišťovat vykonatelnost rozsudků v soudních řízeních řádným, nediskriminačním a spravedlivým uplatňováním svých zákonů.

Smluvní strany budou na požádání kterékoliv z nich konzultovat otázky týkající se výkladu nebo provádění této Dohody.

(1) Smluvní strany budou usilovat o přátelské řešení jakéhokoliv sporu mezi nimi, který se vztahuje k této Dohodě.

(2) Není-li spor takto vyřešen do devadesáti dnů od doby, kdy jedna smluvní strana požádala písemně o konzultace nebo jednání, bude spor na žádost kterékoliv smluvní strany předložen soudu zřízenému podle ustanovení Dodatku A této Dohody, nebo dohodnou-li se smluvní strany jinak, jinému mezinárodnímu soudu.

(1) V případě sporu mezi smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany týkající se investice se strany ve sporu nejprve pokusí o řešení sporu přátelsky.

(2) Nemůže-li být uvedený spor vyřešen tímto způsobem, každá strana ve sporu může v souladu s právním řádem smluvní strany, která investici umožnila, zahájit řízení před příslušným soudním nebo správním orgánem této smluvní strany.

(3) Kterákoliv strana ve sporu může učinit následující opatření, bez ohledu na to, zda již bylo použito nebo využito místního prostředku podle odstavce (2) tohoto článku:

a) jsou-li obě smluvní strany v uvedené době členy Úmluvy o řešení sporů z investic mezi státy a občany jiných států z r. 1965 (dále jen "Úmluva"), předat spor Mezinárodnímu středisku pro řešení sporů z investic (dále jen "Středisko") ke smírčímu nebo rozhodčímu řízení podle článku 28 nebo 36 Úmluvy. Pokud toto opatření učiní investor jedné smluvní strany, druhá smluvní strana bude písemně souhlasit s předáním sporu Středisku ve lhůtě třiceti dnů poté, co obdržela takovou žádost od investora;

b) nejsou-li obě smluvní strany v uvedené době členy Úmluvy, bude spor předán rozhodčímu soudu, zřízenému podle Dodatku B, nebo dohodnou-li se strany ve sporu jinak, jiné rozhodčí pravomoci.

(4) Je-li spor předán Středisku podle odstavce (3) a) tohoto článku:

a) a strany ve sporu se nemohou dohodnout, zda je vhodnější smírčí nebo rozhodčí řízení, má právo volby příslušný investor, a

b) bude společnost, která je zřízena nebo ustavena v souladu s právním řádem platným na území jedné smluvní strany a v níž před vznikem sporu investoři druhé smluvní strany vlastní většinu podílů, považována v souladu s článkem 25 odstavce (2) b) Úmluvy za společnost druhé smluvní strany.

(5) Žádná smluvní strana nebude usilovat o řešení sporu, který se již řeší podle odstavce (2) nebo (3) tohoto článku, diplomatickou cestou, pokud:

a) podle povahy věci příslušný soudní nebo správní orgán, generální sekretář Střediska, orgán rozhodčího soudu nebo smírčí komise nerozhodl, že se uvedeného sporu jeho pravomoc netýká; nebo

b) druhá smluvní strana nedodržela nebo nesplnila rozsudek, nález, příkaz nebo jiné rozhodnutí uvedeného orgánu.

(6) V žádném řízení, které se týká sporu souvisejícího s investicí nevznese smluvní strana jako svoji obranu protinávrh, právo na protiplnění a podobně, jestliže příslušný investor obdržel nebo obdrží, na základě pojišťovací nebo záruční smlouvy, náhradu nebo odškodnění za celou utrpěnou škodu nebo její část. Investor smluvní strany, jehož se spor týká, však nebude mít nárok na vyšší náhradu za investici, která je předmětem sporu, než vyplývá z článku 6 odstavce (2); v úvahu budou vzaty všechny zdroje náhrady, které za vyplaceni náhrady na území smluvní strany ručí.

Smluvní strana v souladu se svým právním řádem:

a) zajistí investorům druhé smluvní strany, kteří zřídili investice na jejím území a osobám jimi zaměstnaným pro činnosti spojené s investicemi, plný přístup k příslušným soudním nebo správním orgánům, aby mohli vznášet nároky a domáhat se práv v případě sporů s jejich vlastními občany nebo společnostmi;

b) povolí svým občanům a společnostem, aby provedli volbu jak řešit spory s investory druhé smluvní strany týkající se investic, včetně rozhodčího řízení vedeného ve třetí zemi; a

c) zajistí uznání a vykonatelnost jakéhokoliv konečného rozsudku nebo nálezu.

(1) Jestliže jedna smluvní strana nebo zastupitelství smluvní strany poskytne investorovi této smluvní strany platbu na základě záruky, pojišťovací smlouvy nebo jiné formy odškodnění udělené v souvislosti s investicí, druhá smluvní strana uzná převod jakéhokoliv práva nebo nároku učiněného v souvislosti s touto investicí. Nárok nebo právo, které bylo převedeno, nebude větší než původní právo nebo nárok investora.

(1) Tato Dohoda vstoupí v platnost třicet dní po dnu, kdy se smluvní strany navzájem uvědomí, že byly splněny ústavní požadavky pro vstup této Dohody v platnost. Zůstane v platnosti po dobu patnácti let a poté zůstává v platnosti po dobu neurčitou, pokud její platnost není ukončena podle odstavce (2) tohoto článku.

(2) Každá smluvní strana může ukončit platnost této Dohody kdykoliv po uplynutí patnácti let platnosti jednoroční písemnou výpovědí danou druhé smluvní straně.

(3) Bez ohledu na ukončení platnosti této Dohody podle odstavce (2) tohoto článku, zůstává Dohoda v platnosti na období dalších patnácti let ode dne ukončení její platnosti pro investice zřízené nebo nabyté před datem ukončení platnosti této Dohody.

NA DŮKAZ TOHO níže podepsaní, k tomu náležitě zplnomocnění, podepsali tuto Dohodu.

Dáno v ..................... dne ............ ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a anglickém, z nichž každé má stejnou platnost.

(1) Rozhodčí soud uvedený v článku 10 se bude skládat ze tří osob jmenovaných takto:

a) každá smluvní strana jmenuje jednoho rozhodce;

b) rozhodci určení smluvními stranami se dohodnou ve lhůtě třiceti dnů od jmenování druhého z nich na jmenování rozhodce - předsedy rozhodčího soudu, který je občanem třetí země, mající diplomatické styky s oběma smluvními stranami.

(2) Rozhodčí řízení bude zahájeno na základě vyrozumění daného diplomatickou cestou smluvní stranou, která k takovému řízení dává podnět, druhé smluvní straně. Toto vyrozumění bude obsahovat prohlášení, v němž bude shrnuta podstata nároku, povaha požadovaného odškodnění a jméno rozhodce jmenovaného smluvní stranou, která dává podnět k zahájení rozhodčího řízení. Ve lhůtě šedesáti dnů od podání takového vyrozumění druhá smluvní strana sdělí smluvní straně, která zahájila rozhodčí řízení, jméno svého rozhodce.

(3) Nebude-li v čase uvedeném v odstavci (2) tohoto Dodatku učiněno požadované jmenování, může každá smluvní strana požádat předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby učinil potřebné jmenování. Je-li předseda státním občanem jedné smluvní strany nebo nemůže-li tak učinit, bude požádán místopředseda, aby provedl jmenování. Je-li místopředseda občanem jedné smluvní strany nebo nemůže-li tak učinit, bude požádán o jmenování služebně nejstarší člen Mezinárodního soudního dvora, který není občanem žádné smluvní strany.

(4) Jestliže se rozhodce jmenovaný v souladu s tímto Dodatkem vzdá své funkce nebo nebude schopen jednat, bude stejným způsobem, jaký je předepsán pro jmenování původního rozhodce, jmenován nástupce, který bude mít stejné pravomoci a povinnosti jako původní rozhodce.

(5) Rozhodčí soud bude rozhodovat všechny otázky, které budou v jeho pravomoci a v souladu s ustanoveními jakékoliv dohody mezi smluvními stranami určí svá procesní pravidla.

(6) Rozhodčí soud vydá rozhodčí nález většinou hlasů; přihlédne k ustanovením této Dohody, mezinárodním dohodám uzavřeným oběma smluvními stranami a obecně uznávaným zásadám mezinárodního práva. Může vynést rozhodčí nález i za neúčasti smluvní strany.

(7) Každá smluvní strana ponese náklady jí určeného rozhodce. Náklady předsedy rozhodčího soudu a ostatní náklady vynaložené v souvislosti s vedením rozhodčího řízení ponesou obě smluvní strany rovným dílem. Rozhodčí soud však může určit, že jedna smluvní strana ponese vyšší část nákladů.

(8) Rozhodčí nález je konečný a závazný pro obě smluvní strany.

(1) Rozhodčí soud uvedený v článku 11 odstavec (3) b) se bude skládat ze tří osob jmenovaných takto:

a) každá strana ve sporu jmenuje jednoho rozhodce;

b) rozhodci určení stranami ve sporu jmenují ve lhůtě třiceti dnů od jmenování druhého z nich dohodou rozhodce jako předsedu rozhodčího soudu, který je občanem třetí země, mající diplomatické styky s oběma smluvními stranami.

(2) Rozhodčí řízení bude zahájeno písemným oznámením obsahujícím podstatu nároku, povahu požadovaného odškodnění a jméno rozhodce jmenovaného stranou, která dává podnět k zahájení rozhodčího řízení.

(3) Jestliže strana ve sporu, která obdržela písemné oznámení od druhé strany o zahájení rozhodčího řízení a jmenování rozhodce, nejmenuje svého rozhodce do třiceti dnů od obdržení oznámení druhé strany, nebo jestliže ve lhůtě šedesáti dnů od písemného oznámení strany o zahájení rozhodčího řízení nebude dosaženo dohody o jmenování předsedy rozhodčího soudu, každá strana ve sporu může požádat generálního tajemníka Mezinárodního střediska pro řešení sporá z investic, aby provedl potřebné jmenování.

(4) Jestliže se rozhodce jmenovaný podle tohoto Dodatku vzdá své funkce nebo nebude schopen jednat, bude stejným způsobem, jaký je předepsán pro jmenování původního rozhodce, jmenován nástupce, který bude mít stejné pravomoci a povinnosti jako původní rozhodce.

(5) Rozhodčí soud bude rozhodovat všechny otázky, které budou v jeho pravomoci a v souladu s ustanoveními jakékoliv dohody mezi stranami ve sporu a určí svá procesní pravidla s přihlédnutím k procesním pravidlům obsaženým v Rozhodčích pravidlech Komise mezinárodního obchodního práva Organizace spojených národů.

(6) Rozhodčí soud vydá rozhodčí nález většinou hlasů; přihlédne k ustanovením této Dohody, jakékoliv dohodě mezi stranami ve sporu a platnému vnitrostátnímu právu smluvní strany, která povolila investici.

(7) Každá strana ve sporu ponese náklady jí určeného rozhodce. Náklady předsedy rozhodčího soudu a ostatní náklady vynaložené v souvislosti s vedením rozhodčího řízení ponesou obě strany ve sporu rovným dílem. Rozhodčí soud však může určit, že jedna strana ve sporu ponese vyšší část náklad.

(8) Rozhodčí nález je konečný a závazný a bude vykonán na území každé smluvní strany v souladu s jejím právním řádem.