Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Pavla Seifera na předsedu vlády Václava Klause. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pan

Václav Klaus

předseda vlády České republiky

prostřednictvím pana

PhDr. Milana Uhdeho

předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Vážený pane premiére,

obracím se na Vás formou interpelace s žádostí o podrobnou informaci, jak je plněno usnesení vlády ČR ze dne 1. 4. 1992 č 232 Ke strategii státní podpory ekologické výchovy v ČR na devadesátá léta. K této interpelaci mne vedou určité skutečnosti, se kterými jsem se seznámil v rámci své poslanecké činnosti a které mne vedou k závěru, že toto usnesení není plněno. Můj závěr vyplývá z materiálu, který mi poskytlo občanské sdružení pro lidská práva a životní prostředí AGENTURA KONIKLEC. Materiál ostatně tvoří přílohu této interpelace. Podle tohoto stanoviska vláda své usnesení neplní, resp. z 10-ti bodů jsou 2 plněny formálně, 4 částečně a nedostatečně a další 4 nejsou plněny vůbec.

Zároveň žádám o podrobnou informaci o tom, jak vláda hodlá zajistit splnění všech bodů tohoto usnesení.

Předmětné usnesení se týká více ministerstev, a proto se obracím přímo na Vás.

Stanovisko vychází podkladů a informací členů Rady Agentury Koniklec a dalších konzultantů-odborníků v oblasti ekologické výchovy k 17. 6. 1993. Redakci dokumentu provedl Jan Kutý, sekretář Rady Agentury Koniklec, bývalý pracovník odboru pro styk s veřejností ministerstva životního prostředí ČR, spoluautor usnesení vlády č. 232/92.

I. ÚVOD

Původní verze usnesení vlády 232/92 byla pojata šířeji a mimo jiné obsahovala ustanovení o ekonomickém zajištění daných úkolů. V rámci připomínkového řízení odmítlo ministerstvo financí poskytnout požadované prostředky. Po více než půlročním neúspěšném jednání a na základě časového skluzu v předložení dokumentu rozhodlo vedení MŽP ČR předložit dokument k projednání vládě bez finančních požadavků. Dokument tak byl sice v podstatě bezkonfliktně schválen, stal se však zároveň nedostatečný a fakticky nesplnitelný.

II. PLNĚNÍ A PLNITELNOST JEDNOTLIVÝCH ÚKOLŮ

První úkol usnesení ukládá ministru životního prostředí ČR zajistit koordinaci rozvoje ekologické výchovy v České republice. Tímto úkolem je jednoznačně založena gesce MŽP ČR za ekologickou výchovu. Přesto dále trvají meziresortní spory, zda ekologická výchova patří spíše resortu životního prostředí či školství.

Koordinační úloha MŽP ČR musí být nutně podložena nutným aparátem ministerstva a navazující realizační strukturou. Po více než roce od přijetí usnesení vlády 232/92 byl zrušen odbor pro styk s veřejností a počet pracovníků pro oblast ekologické výchovy byl redukován o 75 procent (ze čtyř pracovníků na jednoho). Tento aparát stačí stěží vyřizovat běžnou operativu a není schopen kvalitativně ani kvantitativně plnit úkoly plynoucí z usnesení vlády 232/92. Současné personální vybavení MŽP pro oblast ekologické výchovy není z tohoto důvodu postačující pro jakýkoli rozvoj a koncepční činnost. Ustavené Národní středisko ekologické výchovy nemá ze strany státu potřebné ekonomické zajištění (srov. např. Národní centrum podpory zdraví jako adekvátní organizace v resortu zdravotnictví), ale navíc nemá ze strany státu ani jakoukoli perspektivní garanci své budoucí činnosti, respektive trvání státní podpory v následujících letech, alespoň na současné úrovni. Další osud Národního střediska ekologické výchovy tak závisí jen na dobré vůli zodpovědných státních úředníků a může být kdykoli ovlivňován jak osobními vztahy, tak i personálními změnami na MŽP ČR.

Uvedený první úkol usnesení není blíže specifikován, ani kvantifikován. Hodnocení jeho plnění je tedy nutně subjektivní, na základě předchozího odůvodnění však lze konstatovat jeho nedostatečné plnění.

Druhým úkolem usnesení vlády 232/92 se pověřuje 9 ministrů zajistit plnění 20 hlavních úkolů vyplývajících ze strategie státní podpory ekologické výchovy v České republice. Jedná se o tyto úkoly:

1. V užším výběrovém řízení vybrat vhodnou nadaci, která získá statut Národního střediska pro ekologickou výchovu. Působnost střediska a vazba na státní orgány bude určena smlouvou mezi vybranou nadací a ministerstvem životního prostředí České republiky.

Dle usnesení bylo vyhlášeno výběrové řízení. V rámci tohoto výběrového řízení byla použita příloha vládního usnesení 232 č. 6, ve které je jednoznačně uvedena vstupní státní dotace ve výši 1,8 milionu Kčs na zřízení a vybavení Národního střediska a dále předpoklad roční pravidelné dotace ve výši 1,4 milionu Kčs. Z této dotace mělo Nár. středisko vykonávat zdarma některé činnosti, další pak jako zvláštní zakázky pro MŽP ČR a jiných organizací. Na základě těchto podmínek se hlásily nadace do výběrového řízení. Uvedené finanční nároky však nebyly zakotveny ve schválených úkolech (viz. výše) a v příloze ve které se o nich hovoří není uvedeno z jakých zdrojů budou tyto prostředky plynout.

Z uvedených důvodů započalo mezi vybranou Nadací ekologické výchovy EVA a MŽP ČR vleklé jednání při kterém byla stále znovu přepracovávána smlouva a Národním středisku EV. Po roce vleklých jednání byla 1. 4. 1993 podepsána příkazní smlouva (s platností pro rok 1993) mezi Nadací EVA a MŽP ČR na základě které obdrželo NSEV jeden milion Kč z rozpočtu odboru ekologické politiky MŽP ČR. Nejednalo se však o smlouvu původně zamýšlenou, ale v podstatě o taxativní objednávku určených služeb, tedy v podstatě o původně zamýšlenou "nadstavbu". Projednávání smlouvy bylo komplikováno absencí ekonomického zajištění usnesení vlády 232/92, nekompatibilností současné ekonomické legislativy a přetížením zodpovědných referentů MŽP ČR řadou dalších, zejména operativních úkolů. Ekonomické zajištění NSEV pro následující roky předpokládá každoročně opakovaná jednání, nové smlouvy a závisí na dobré vůli zodpovědného aparátu MŽP ČR.

Úkol č. 1, usnesení 232/92 vlády ČR nebyl splněn dle původního záměru. Smlouva s Nadací byla uzavřena s více než půlročním zpožděním a zcela jiná než předpokládalo toto usnesení. Nadace neobdržela prostředky přislíbené ve výběrovém řízení a ani další vstupní podmínky tohoto výběrového řízení nebyly dodrženy. Osud Národního střediska EV je nejistý, neboť nemá žádné záruky že v příštím roce od státu obdrží prostředky na činnost. Vedle neplnění usnesení vlády jde ze strany MŽP ČR i o porušení občanského zákoníku, hlavy 19 (veřejná soutěž), § 848, který stanoví povinnost vyhlašovatele veřejné soutěže dodržet soutěžní podmínky, resp. poskytnout ceny dle vyhlášení soutěže, případně i v souběhu s § 850 a násl. o veřejném příslibu. Současná situace nedává předpoklad stabilizace Národního střediska EV a nenapomáhá účinnému vytváření potřebné struktury center a středisek ekologické výchovy.

2. Vytvářet podmínky pro zařazení ekologické výchovy do přípravy posluchačů všech pedagogických oborů jednotlivých středních škol, vysokých škol a fakult. Začlenit ekologickou výchovu do dalšího vzdělávání učitelů a výchovných pracovníků všech typů a stupňů škol a středisek mimoškolní výchovy.

ttaadyy

Situace na pedagogických školách, ani v dalším vzdělávání učitelů v oblasti ekologické výchovy nejeví zatím žádné viditelné změny. Je zřejmé, že tento úkol má dlouhodobou platnost a výsledky jeho plnění se projeví až po mnoha letech. Tím spíše by bylo třeba věnovat jeho plnění soustředěnou pozornost ze strany MŠMT ČR, MŽP ČR i nezávislých organizací. Konkrétní opatření k plněn tohoto úkolu by mělo MŠMT ČR široce zveřejňovat a umožnit veřejnou kontrolu jeho plnění. Jen tak se lze vyhnout neplodnému formalismu. Bez bližší konkretizace je například termín "ekologizace již existujících předmětů" používaný MŠMT ČR zavádějící a nelze si pod ním nic konkrétního a účinného představit. Přitom je nutno sledovat nejen příklady "výjimečné kvality", ale zejména celkovou plošnou efektivitu. Podle informací z terénu - z jednotlivých škol na základě osobních kontaktů je plnění úkolu ze strany MŠM ČR formální. Faktické podmínky pro uplatňování ekologické výchovy z plošného hlediska stagnují, či se spíše zhoršují v závislosti na osobním názoru vedení školy na problematiku ekologické výchovy.

Pro celkové objektivní hodnocení úkolu č. 2 usnesení 232/92 vlády ČR nemáme dostatek informací. Dle našeho subjektivního názoru není plnění tohoto úkolu dostatečné, informace o jeho plnění ze strany MŠMT ČR jsou formální a nekonkrétní.

3. Podporovat a iniciovat doplnění sítě regionálních zařízení pro praktickou ekologickou výchovu a středisek ekologických informací pro veřejnost. Zajistit jim z úrovně státních orgánů a organizací přístup k informacím z oblasti ekologické výchovy a ochrany životního prostředí. Vytvářet podmínky pro postupnou profesionalizaci těchto zařízení.

Vzhledem k absenci ekonomického zajištění tohoto usnesení je jakákoli "podpora" zařízení EV a jejich profesionalizace v podstatě nereálná, respektive formální. Těžko lze považovat za podporu rozvoje a profesionalizace ve smyslu usnesení vlády morální podporu, či pochvalné a doporučující dopisy, což je tak jediné, co MŽP, MŠMT a MK v této oblasti může. Tento bod nelze směšovat s podporou formou konkursů pro občanská sdružení, neboť jsou jednak předmětem zvláštního úkolu a jednak z nich nelze čerpat mzdové prostředky. Prostřední věta uvedeného úkolu, týkající se informací je plněna pouze částečně, umožněním přístupu k informacím. V usnesení vlády č. 232 je však použito slova "Zajistit", což předpokládá aktivní roli MŽP v této oblasti. Tato role se však od minulého roku eliminací dotací na periodika nevládních organizací a rušením odboru pro styk s veřejností naopak omezila.

Úkol č. 3, usnesení 232/92 vlády ČR není plněn a je v daném kontextu bez zajištění finančních zdroj neplnitelný.

4. Podporovat za koordinace MŽP ČR programy ekologické výchovy a vzdělávání a zajistit realizaci těchto programů v příslušných resortech státní správy.

Až teprve při jednání vlády ČR došlo v tomto úkole k drobné, leč podstatné změně. Prvním slovem bylo totiž původně "Zpracovat". Úkol byl formulován proto, aby každý z uvedených resortů vytvořil vlastní program ekologické výchovy a realizoval jej, o čemž svědčí i ponechaný termín plnění. Změnou slova došlo k situaci, ve které vzniknul-li by náhodou v termínu 1. 4. až 1. 9. 1992 v některém z uvedených resort nějaký program ekologické výchovy, měl by jej tento resort podporovat a realizovat. Žel nestalo se tak a úkol je tedy vlastně splněn, neboť bez odezvy pominul.

Úkol č. 4, usnesení 232/92 vlády ČR byl změnou jednoho slova při jednání vlády degradován a stal se nesmyslným. Formálně vzato byl splněn, neboť nám není známo že by v dané době byl nějaký program EV ve vyjmenovaných resortech předložen.

5. V souladu s Pravidly pro poskytování dotací ze státního rozpočtu ČR občanským sdružením a statuty příslušných fondů (včetně Státního fondu životního prostředí ČR) vypisovat granty, konkursy a tvůrčí stipendia na řešení výzkumných prací a významných projektů v oblasti,ekologické výchovy. Napomáhat občanským sdružení ve vyhledávání mezinárodní podpory ekologicko-výchovných programů.

Ministerstvo životního prostředí ČR tento úkol plní pouze částečně. Jako předchozí roky i pro rok 1993 vyhlásilo MŽP ČR konkursy pro občanská sdružení ve kterých je zahrnut i zvláštní program ekologické výchovy. Mimo hodnocení plnění úkolu stojí za zmínku nepružný systém této podpory. Poměrně náročnou agendu konkursu totiž zajišťuje na MŽP ČR jeden pracovník a to navíc, k mnoha dalším úkolům své pracovní náplně. I Státní fond životního prostředí ČR poskytuje, byt omezeně a s velkými administrativními nároky určité prostředky na ekologickou výchovu. Z pojetí úkolu plyne, že by MŽP ČR mělo také poskytovat prostředky na stipendia v oblasti EV. Dle sraktického pokusu se však ukázalo že to není možné, neboť to neumožňují rozpočtová pravidla. Bohužel se také od odchodu Mgr. Bouzkové a od zrušení odboru pro styk s veřejností nikdo na MŽP ČR nevěnuje pomoci občanským sdružením ve vyhledávání mezinárodní podpory.

Úkol č. 5, usnesení 232/92 vlády ČR je ze strany MŽP ČR plněn pouze částečně.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR vypustilo pro rok 1993 z konkursů pro občanská sdružení program podpory aktivit při ochraně přírody a životního prostředí. Formulace tohoto programu v roce 1992 odpovídala definici ekologické výchovy uvedené v usnesení vlády 232. To však nebránilo MŠMT tvrdit, že programy ekologické výchovy nezrušilo, neboť "v roce 1992 žádné nebyly". Za splnění tohoto programu MŠMT považuje vyhlášení grantového úkolu "ekologické aktivity dětí a mládeže" v rámci programů resortního výzkumu. Tyto granty jsou však určeny především pro vědecká a výzkumná pracoviště a nesplňují podmínku uvedenou v první větě dotčeného úkolu. MŠMT dále uvádí; že ač nebyl vypsán zvláštní program pro projekty ekologické výchovy v rámci programů podpory a ochrany mládeže, byly tyto v roce 1993 podpořeny vyšší částkou než v roce 1992. Toto tvrzení 1) není nijak doloženo, 2) tím, že nebyl program vyhlášen, většina potenciálních zájemců se nepřihlásila se svými projekty, 3) o projektech této oblasti nerozhodovala (oproti minulým rokům) odborná komise z oboru EV. Není nám známa žádná aktivita MŠMT ČR v napomáhání občanským sdružením ve vyhledávání mezinárodní podpory pro ekologickou výchovu. V rozsáhlé korespondencí jsme byli dále poučeni, že nám nepřísluší hodnotit plnění usnesení vlády a že další výměna názorů bez nových skutečností je neefektivní a tudíž bezpředmětná.

Úkol č. 5 usnesení 232/92 vlády ČR není ze stran-MŠMT ČR plněn.

6. Na základě konkrétních dohod vytvořit větší prostor pro problematiku ekologické výchovy ve vysílání české televize a rozhlasu.

Výše uvedená jednání probíhala v roce 1992. Rozpuštěním odboru pro styk s veřejností MŽP ČR však jednání ustala.

Úkol č. 6, usnesení 232/92 vlády ČR nebyl sněn.

7. Projednat, aby při udělování licencí soukromým rozhlasovým a televizním společnostem Radou České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání byl uplatňován požadavek na dostatečný vysílací čas pro ekologickou výchovu.

Výše uvedená jednání probíhala v roce 1992. Rozpuštěním odboru pro styk s veřejností MŽP ČR však jednání ustala.

Úkol č. 7, usnesení 232/92 vlády ČR není plněn.

8. V územních odborech ministerstva životního prostředí České republiky pověřit konkrétního pracovníka zodpovědností za oblast ekologické výchovy v regionu.

V závěru roku 1992 vydal nám. ministra ŽP ČR pokyn k pověření uvedených pracovníků s ustanovením, že pokud nebude konkrétní pracovník pověřen, bude za pověřeného pracovníka považován přímo přednosta územního odboru. Tak došlo k formálnímu splnění úkolu. Nebyly však vytvořeny personální ani finanční podmínky pro faktickou práci těchto pověřených pracovníků, kteří dostali tuto náplň navíc ke svému plnému úvazku pro jiné činností a to bez jakékoli pracovní úlevy či mzdového zvýhodnění. Realizace smyslu úkolu tedy záleží na osobním přesvědčení, zájmu a nadšení pověřených pracovníků. V současné době, kdy dochází k další redukci pracovníků územních odborů MŽP je odpovědné plnění úkolu absurdní. Ti, kteří nepřistupují k úkolu formálně tak činí většinou nad rámec svých povinností a své pracovní doby.

Úkol č. 8, usnesení 232/92 vlády ČR byl splněn formálně.

9. V referátech životního prostředí okresních úřadů pověřit konkrétního pracovníka zodpovědností za oblast ekologické výchov v okrese.

Ministerstvo vnitra splnilo uvedený úkol tím, že jej přeneslo na přednosty okresních úřadů. Ministerstva vnitra neuvolnilo žádné prostředky pro ocenění těchto pracovníků, ani jinak nepodpořilo možnosti jejich práce. Z tohoto důvodu nebyli v řadě okresů pověřeni žádní pracovníci, jinde proběhlo zcela formální pověření a pracovník tuto funkci fakticky nevykonává. Častějším případem je, že pověřený pracovník by tuto činnost vykonávat chtěl, ale ostatní pracovní vytížení, či jeho nadřízení mu to neumožní. Poměrně ojedinělé jsou kladné případy, kdy došlo k pověření pracovníka i k vytváření podmínek pro jeho práci. Realizace úkolu záleží opět na osobním přesvědčení, zájmu a nadšení pověřených pracovníků a pochopení jejich nadřízených. Ti, kteří nepřistupují k úkolu formálně tak činí většinou nad rámec svých povinností a své pracovní doby. Plnění úkolu komplikuje navíc legislativní vymezení působnosti okresních úřadů a návazná účetní osnova kde není v taxativním výčtu uvedena ekologická výchova a tím na ní nelze uvolňovat finanční prostředky. V nedávné době pracovalo a rozeslalo ministerstvo vnitra nové vzorové struktury okresních úřadů ve kterých není prostor pro ekologickou výchovu vyčleněn.

Úkol č. 9, usnesení 232/92 vlády ČR nebyl splněn

10. Na pracovištích státní ochrany přírody, zejména v národních parcích a vybraných chráněných krajinných oblastech, vytvořit profesionální úseky pro výchovnou činnost.

Se zrušením odboru pro styk s veřejností MŽP ČR přestalo být plnění tohoto úkolu na MŽP ČR sledováno. Na některých správách NP a CHKO existují úseky pro výchovnou činnost, ale většinou již z doby před 1. dubnem 1992 a zcela bez návaznosti na usnesení vlády 232. Podle našich informací je situace neuspokojivá, neboť se v praxi jedná většinou pouze o část pracovního úvazku jednoho pracovníka. Zda v tomto směru existuje nějaký přehled na Českém ústavu ochrany přírody nám není známo.

Úkol č. 10, usnesení 232/92 vlády ČR je plněn nedostatečně na zodpovědném ministerstvu nejsou ani potřebné informace.

III. ZÁVĚR HODNOCENÍ

Dnes, po více než roce působnosti, po více než roce "uplatňování" strategie státní podpory ekologické výchovy je možno bilancovat:

První úkol usnesení není plněn, resp. je plněn nedostatečně, neboť výsledky práce, reálná podpora i zájem MŽP ČR o tuto oblast trvale klesá.

Druhý bod usnesení, deset hlavních úkolů lze zařadit do přehledu:

Na ministerstvu životního prostředí ČR

byl zrušen odbor pro styk s veřejností a počet pracovníků zabývajících se přímo ekologickou výchovou byl redukován ze čtyř na jednoho. Tento poslední pracovník podal před několika dny výpověď. Ministerstvo zrušilo bez náhrady i Poradní sbor pro ekologickou výchovu.

Na ministerstvu školství

byl zrušen zvláštní konkursní program pro občanská sdružení "Podpora aktivit při ochraně přírody a životního prostředí" do kterého byly zařazovány projekty ekologické výchovy. Ministerstvo nedbá na povinnost středních odborných škol a učilišť vyučovat předmět "základy ekologie". Tento předmět z řady škol a učilišť mizí, stejně jako jsou omezovány i další předměty jako biologie, pozemky a pod. V uplatňování ekologické výchovy při výuce posluchačů pedagogických oborů i v dalším vzdělávání učitelů se neprojevují žádné zjevné změny k lepšímu.

Schváleno radou Agentury Koniklec

a určeno k zveřejnění

Za správnost