Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda vlády a ministr zemědělství zaslal odpověď na interpelaci poslance, Josefa Hurty dopisem ze dne 15. července 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně Odpověď místopředsedy vlády a ministra zemědělství na interpelaci poslance Josefa Hurty. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY

A MINISTR ZEMĚDĚLSTVÍ

ČESKÉ REPUBLIKY

Ing. Josef Lux

Vážený pane poslanče,

V úvodu odpovědi na Vaši interpelaci považuji za nezbytné upozornit na některá ustanovení platných právních předpisů, která se dotýkají transformace zemědělských družstev, resp. té jejich fáze, ke které se vztahuje Vaše interpelace.

V prvé řadě se jedná o 7 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vtahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Je tam přesně popsán postup při výpočtu čistého jmění družstva a současně je tam přesně uvedeno, co do čistého jmění nepatří, resp. co je nutno při výpočtu čistého jmění odečíst. Dále je tam přesné popsáno, z čeho se skládá majetkový podíl oprávněné osoby na transformovaném družstvu. To úzce souvisí s ustanoveními § 16, kde se přesně vymezuje majetkový vklad člena a § 17, kde se přesně stanoví způsob rozdělení čistého jmění na majetkové podíly.

Dále se jedná o § 14 zákona č. 42/1992 Sb., kde jsou jednoznačně kvalifikováni občané, kteří jsou oprávněnými osobami pro účast na transformaci družstva.

Právě ve fázích transformace zemědělských družstev, které probíhaly podle výše citovaných ustanovení, docházelo nejčastěji k jevům, které vyvolaly nutnost dohody o spolupráci mezi generální prokuraturou a ministerstvem zemědělství, jejímž jediným cílem bylo zabránit neoprávněnému nakládání s cizím majetkem. Jednalo se o tyto jevy:

a) nezahrnutí prokazatelně oprávněných osob do okruhu těch, kteří se účastnili transformace a kterým byly vypočítávány majetkové podíly na čistém jmění,

b) nesprávné stanovení výše nároků na náhrady podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, které byly podkladem pro výpočet části podílů na čistém jmění,

c) nesprávné vymezení čistého jmění neoprávněným odpočtem vypořádacích podílů členů družstva, stanovených podle zákona č. 162/1990 Sb., čehož důsledkem bylo snížení základny pro výpočet podílů nečlenů družstva na čistém jmění.

Všechny popsané případy měly shodný důsledek: určitá skupina oprávněných osob měla stanoveny neoprávněně vyšší podíly než jiná skupina oprávněných osob. Skupina zvýhodněných oprávněných osob tedy při nakládání s majetkovým podílem nakládala nejen se svým majetkem, ale i s majetkem těch, na jejichž úkor byla zvýhodněna.

Z § 13 zákona č. 42/1992 Sb. vyplývá, že oprávněné osoby měly v zásadě tři možnosti, jak naložit s majetkovým podílem:

1) nestat se účastníkem právnické osoby podle schváleného transformačního projektu a neprovozovat zemědělskou výrobu, což má za následek, že takové oprávněné osobě může být vydán majetkový podíl v plné výši nejdříve za 7 let po schválení transformačního projektu, pokud se s družstvem nebo jeho právní nástupcem nedohodne jinak,

2) nestat se účastníkem právnické osoby podle schváleného transformačního projektu a provozovat zemědělskou výrobu, což má za následek, že takové oprávněné osobě musí být její majetkový podíl vydán do 90 dnů ode dne, kdy o vydání písemně požádá,

3) stát se účastníkem právnické osoby podle schváleného transformačního projektu, což má za následek, že majetkový podíl takové oprávněné osoby se stane vkladem člena družstva nebo vkladem společníka obchodní společnosti.

V prvním případě je možno nápravy neoprávněného zvýhodnění dosáhnout poměrně snadno pouhým přepočtem majetkových podílů na správnou výši. Ve druhém případě je možné žádat od oprávněné osoby navrácení majetku, vydaného nad správnou výši podílu. Jakým způsobem by však bylo možno zjednat nápravu ve třetím případě za situace, kdy je na základě pravomocného usnesení soudu provede na změna zápisu v obchodním rejstříku nebo proveden nový zápis? Zabránit neoprávněnému vložení cizího majetku do právnických osob podle schváleného transformačního projektu je možno pouze před tím, než bude provedena registrace takové právnické osoby. Ministerstvo zemědělství není ani nadřízeným orgánem zemědělských družstev ani orgánem, který by byl oprávněn zasahovat do činnosti soudů. Prokuratura však je orgánem, který je podle platného právního řádu oprávněn vstupovat do řízení před soudem. Do řízení ovšem nemůže vstoupit na podnět ministerstva zemědělství, ale pouze na podnět konkrétní osoby, která osvědčí právní zájem na průběhu řízení např. proto, že jeho výsledek může znamenat poškození zájmů této konkrétní osoby.

Ministerstvo zemědělství mělo v této situaci pouze působnost odborného konzultanta orgánů prokuratury s tím, že rozhodnutí o tom, jestli jsou důvody ke vstupu do řízení před obchodním soudem, bylo plně a výhradně závislé na tom, jak konkrétní případ posoudí příslušný prokurátor.

Územní odbory ministerstva zemědělství působily současně jako místa, kde se osoby s právním zájmem na správném průběhu transformace mohly informovat o tom, kam mají své případně podněty adresovat a jakým způsobem mají tyto podněty vypracovat.

Z uvedených skutečností je jednoznačně zřejmé, že dohoda mezi ministerstvem zemědělství a generální prokuraturou nebyla žádným "zasahováním ministerstva zemědělství do činnosti obchodních soudů prostřednictvím generální prokuratury", ale pouze opatřením směřujícím k tomu, aby v případech kdy oprávněné osoby mají důvodně za to, že někdo jiný neoprávněně nakládá s jejich majetkem, bylo zabráněno vytvoření stavu, ve kterém by již nebylo možno dosáhnout nápravy v případě, kdy by se.v souladu s platným právním řádem prokázalo, že oprávněná osoba byla skutečně poškozena. Nejedná se tedy v žádném případě o umělé vytváření nesouladu skutečného stavu se zápisy v obchodním rejstříku, ale naopak o opatření, směřující k tomu, aby do obchodních rejstříků bylo zapisováno pouze to, co registrovaným subjektům skutečně patří a nikoliv i to, co do nich neoprávněné vložili jejich účastníci.

Dále považuji za nezbytné zdůraznit, že uvedená opatření neměla a ani nemohla přispět k vytváření umělých překážek vypořádávání restitučních nároků a vydávání majetkových podílů oprávněným osobám. Právě rozdílný režim úpravy vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a úpravy majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech podle zákona č. 42/1992 Sb. je toho nejlepším důkazem.

Družstva, která jsou povinnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb. se těmito povinnými osobami stala bez jakékoliv závislosti na tom, jak probíhala jejich transformace podle zákona č. 42/1992 Sb. Tím je samozřejmě dáno, že průběh transformace nemůže žádným způsobem ovlivňovat vypořádání restitučních nároků oprávněných osob. Podle § 765 odst. 3 obchodního zákoníku se totiž právní povaha družstev řídí do zápisu změn v obchodním rejstříku dosavadními právními předpisy a stanovami. Z toho samozřejmě vyplývá, že družstvům nic nebrání vydávat majetek těm, kteří oprávněně uplatňují nároky podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to bez ohledu na skutečnost, jsou-li právnické osoby podle transformačního projektu již registrovány obchodním soudem nebo nikoliv.

Na problém vzájemné podmíněnosti registrace právnických osob podle transformačního projektu a možnosti vydávání majetkových podílů, vzniklých podle zákona č. 42/1992 Sb., existují v zásadě dva rozdílné a přibližně stejně rozšířené názory.

Podle jednoho z těchto názorů je možné vydat oprávněným osobám majetkový podíl, vypočtený podle § 17 zákona č. 42/1992 Sb., až po registraci právnických osob podle transformačního projektu. Zastánci tohoto názoru - převážně z řad pracovníků a funkcionáři družstev - argumentují především tím, že do registrace není stále s definitivní platností rozhodnuto o tom, jestli bude transformace dovršena nebo jestli ještě z nějakého důvodu nedojde k likvidaci původního družstva, což by zcela zřejmě mělo za následek změnu výše majetkových podílů, které by se v takovém případě nepočítaly z čistého jmění, ale z likvidačního zůstatku.

Podle druhého z těchto názorů je možné vydat oprávněným osobám majetkový podíl, vypočtený podle § 17 zákona č. 42/1992 Sb., již po schválení transformačního projektu a po výpočtu výše majetkových podílů. Zastánci tohoto názoru - převážně z řad oprávněných osob - argumentují především tím, že zákon neváže vydání majetkového podílu na registraci právnických osob podle schváleného transformačního projektu, ale pouze stanoví, že oprávněné osobě, která provozuje zemědělskou výrobu, musí být majetkový podíl vydán do 90 dnů ode dne, kdy o vydání požádala. Současně argumentuji tím, že postup podle prvního názoru znamená znevýhodnění těch, kteří se nestali účastníky právnické osoby podle schváleného transformačního projektu, protože jim brání v použití jejich majetkových podílů pro zemědělské podnikání, zatímco těm, kteří se účastníky právnické osoby podle transformačního projektu stali, již bylo umožněno se svým podílem naložit dle jejich rozhodnutí.

Podle dostupných informací nebyl zatím ani jeden z těchto názorů potvrzen nebo vyvrácen pravomocným rozhodnutím soudu, který jediný je příslušný k rozhodnutí o tom, který z těchto názorů je v souladu se zákonem č. 42/1992 Sb. a který z nich v souladu se zákonem není. V praxi to tedy vypadá tak, že v konkrétních případech se postupuje podle toho, který ze dvou uvedených názorů se podaří prosadit.

Podaří-li se prosadit názor první, tj. vydání majetkových podílů až po registraci, je pochopitelné, že neregistrování právnických osob podle transformačního projektu je překážkou, která vydání brání. Tato překážka však existuje ne proto, že by ji uměle vytvořilo ministerstvo zemědělství, ale existuje jako přímý důsledek postupu, jehož aplikace byla prosazena.

Podaří-li se prosadit názor druhý, tj. vydání majetkových podílů bez ohledu na registraci, mohou být podíly oprávněným osobám vydány bez jakýchkoliv překážek.

Ze všech uvedených skutečností vyplývá, že postup ministerstva zemědělství ani jeho dohoda o spolupráci s generální prokuraturou neznamenala žádný zásah do činnosti soudů ani vytvoření umělé překážky pro možnost vypořádání nároků mezi povinnými a oprávněnými osobami.

K současné situaci v registraci transformovaných družstev a jiných právnických osob podle schválených transformačních projektů považuji za nezbytné upozornit na to, že tuto registraci neprovádí ministerstvo zemědělství, ale obchodní soudy. Ty nejsou povinny poskytovat ministerstvu zemědělství statistické přehledy o tom, kolik návrhů na zápisy do obchodních rejstříků bylo v důsledku transformace družstev podáno, kolik jích bylo vyřízeno a kolik jich na vyřízení ještě čeká, popř. kolik návrhů muselo být pro věcné nebo formální nedostatky vráceno. Současně považuji za nezbytné znovu upozornit na skutečnost, že ministerstvo zemědělství není nadřízeným orgánem družstev a podle transformačních projektů vzniklých právnických osob stejně tak, jako není orgánem, oprávněným zasahat do činnosti soudů. Proto mi není zřejmé, vážený pane poslanče, jaká opatření máte na mysli. Nechť by se jednalo o opatření jakákoliv, musela by nutně znamenat buď neoprávněný zásah do svébytnosti hospodářských subjektů nebo zásah do nezávislosti soudů. Takovými opatřeními by se ministerstvo zemědělství dostalo jednoznačně do rozporu s právním řádem a to samozřejmě není možno připustit. Proto jediná možná odpověď na Váš dotaz může znít, že v souvislosti s probíhajícím procesem registrace transformovaných družstev a jiných právnických osob podle transformačních projektů nepřijalo ministerstvo zemědělství žádná opatření, protože pro ně nemá kompetence.

Věřím, že tato odpověď na Vaši interpelaci je postačující

S pozdravem

Vážený pan

Josef Hurta

poslanec

Praha