Předseda vlády Václav Klaus zaslal odpověď
na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové
dopisem ze dne 23. června 1993.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, v platném znění, předkládám
Poslanecké sněmovně odpověď předsedy
vlády Václava Klause na interpelaci poslankyně
Hany Orgoníkové. Odpověď je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
Vážená paní poslankyně,
odpovídám na Vaší interpelaci k otázkám
právní úpravy nájmu bytů (sněmovní
tisk č. 372). Upozorňujete na problémy spojené
se zajišťováním náhradních
bytů tě: nájemcům, kteří
by měli své byty uvolnit pro potřebu bydlení
pronajímatele a příslušníků
jeho rodiny.
Problémy spojené se zajišťováním
bytových náhrad byly předmětem jednání
při přípravě zákona ČNR
č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé
otázky související s vydáním
zákona č. 09; 1991 Sb. (novela občanského
zákoníku).
S ohledem na skutečnost, že pronajímatel, který
vypověděl nájem bytu s přivolením
sudu, protože potřebuje byt ve svém domě
pro potřebu svou nebo pro příslušníky
své rodiny a nemá zpravidla možnost sám
náhradní byt obstarat, byl nakonec do zákona
č. 102/1992 Sb. zařazen § 1 odst. 1. Podle
něho pronajímatel může požádat
o zajištění bytové náhrady u
obce, na jejímž území je byt, který
má být vyklizen. Dále do tohoto zákona
bylo zařazeno ustanovení § 3 odst. 1. Podle
tohoto ustanovení obec podle místních podmínek
přednostně zajišťuje bytové náhrady
v případě výpovědi nájmu
bytu z důvodů uvedených v § 711 odst.
1 občanského zákoníku, tj. pro potřebu
svou nebo svých rodinných příslušníků
a dalších osob v tomto ustanovení uvedených.
Již při projednávání návrhu
zákona č. 102;1992 Sb. byla navrhovaná úprava
široce diskutována. Zástupci měst a
obcí poukazovali především na to, že
nemají dostatek možností řešit
žádosti o zajištění bytových
náhrad. Přestože obcím byly převedeny
do vlastnictví v roce 1991 obytné domy spravované
dřívějšími podniky bytového
hospodářství, dochází k uvolnění
obsazených bytů v těchto domech v nepatrné
míře, převážně úmrtím
nájemce bytu, jehož nájem nepřešel
na příslušníky domácnosti. Přitom
obce musí řešit potřebu zajištění
bytových náhrad v naléhavých případech
(demolice, asanace, náhradní byty těm žadatelům,
kteří užívají v obci byty zdravotně
závadné apod.). Přesto byla shora uvedená
ustanovení do zákona č. 102/1992 Sb. zařazena.
Další legislativní úprava v tom směru,
jak navrhujete, by nebyla únosná. Uložení
povinnosti zajišťovat náhradní byty obcí
nebo státem by bylo za stávající situace
pouhým formálním gestem. Proto také
tento námět nebyl do připravovaných
zásad novelizace nájemního práva zahrnut.
Příslušné státní orgány
jsou si ovšem vědomy rozsahu a hloubky tohoto problému,
který odráží deformace vzniklé
direktivním způsobem hospodaření s
byty v minulých desetiletích. Možnosti nápravy
současného stavu jsou ovšem značně
omezené. Problém nedostatku náhradních
bytů přiměřených potřebě
bydlení vypovídaných nájemců
nelze řešit pouze zákonnou úpravou.
Vytváření dostatečné rezervy
vhodných bytů, do nichž by se mohli dosavadní
nájemci nastěhovat, velmi úzce souvisí
s uplatňováním postupných kroků
především v ekonomické oblasti, mezi
něž platí úprava nájemného,
podpora nové bytové výstavby a další
kroky, jimiž se vláda zabývala při rozboru
státní politiky bydlení v lednu letošního
roku a jejichž přijetí je připravováno
jednotlivými ministerstvy.
S pozdravem Václav Klaus
Vážená paní
Ing. Hana Orgoníková
poslankyně Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky