Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném zněni, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Vladimíra Rezáče na ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

POSLANEC

ČESKÉ NÁRODNÍ RADY

Vážený pane ministře,

podávám interpelaci ve věci odškodnění českých válečných poškozenců, kteří jako jediní z okupovaných zemí za 2. světové války dosud odškodněni nebyli. Nepatřím k těm, kteří by se na vztahy s Německem chtěli dívat jen přes problémy sudetských Němců a minulost.

Nebudeme se zřejmě lišit v tom, že československá diplomacie v roce 1990 promarnila mimořádnou příležitost pro uplatnění náhrad válečných škod ve výši kolem 350 miliard předválečných Kč podle Pařížské reparační dohody uzavřené na přelomu let 1945 a 1946 včetně smlouvy mezi SRN a západními mocnostmi z r. 1953, podle které bylo splacení reparací a válečných dluhů, do konečného řešení německé otázky, odloženo. Jednání 4 + 2 (čtyři velmoci a dva německé státy) o sjednocení Německa v r. 1990 naopak využila velmi dobře polská diplomacie. Po sjednocení Německa v září 1990 však nebyly již reparační nároky uplatněny a dnes se považuje za nerealistické počítat s tím, že bychom od SRN něco dostali na úhradu válečných škod. Je věcí státu, jak se stará o nároky státu a co považuje za možné v rámci nového narovnání.

Jiná situace však nastává, pokud jde o nároky jeho občanů, neboť mezi vnější funkcí státu patří i ochrana práv a zájmů svých vlastních státních občanů.

Vedle válečných náhrad a pohledávek, které již zřejmě zařadíme mezi neodbytné, existuje kategorie nároků, které by měly být důsledně a energicky prosazovány.

Jsou to nároky na odškodnění osob, které se za okupace staly oběťmi nacistické perzekuce a osob nasazených za války na nucené práce. SRN obecně tyto nároky po válce uznala a vyplatila odškodné občanům západoevropských zemí a odškodnila i občany Izraele. V 70. letech vyrovnala určitou formou postižené v Polsku a Maďarsku a přinutila též velké německé firmy, které za války zaměstnávaly totálně nasazené, aby jim vyplatily náhradu. Pokud je mi známo, u českých válečných poškozenců byla pouze symbolicky odškodněna zcela nepatrná část a to oběti lékařských pokusů dr. Mengeleho.

Po pádu železné opony nám Německo několikrát slíbilo, že naše občany odškodní prostřednictvím zvlášť k tomu ustanovené nadace. Hovořilo se o různých částkách od 100 do 360 milionů DEM.

Jsem potěšen zprávou , že v současné době ze strany prezidenta republiky i ze strany Vaší jako ministra zahraničních věcí byly učiněny kroky k tomu, aby Německo projevilo gesto dobré vůle a byli konečně odškodněni i naši váleční poškozenci. Z dostupných zpráv však vyplývá, že se jedná pouze o odškodnění obětí nacistické perzekuce, tedy vězně z koncentračních táborů a nacistických káznic. Mám za to, že nelze pominout odškodnění osob nasazených za války na nucené práce. Šlo o 640 tisíc lidí, z nichž na živu je asi 170 tisíc lidí. není žádného důvodu pro to, aby totálně nasazení občané České republiky nebyli jako jediní odškodnění, na rozdíl od svých kolegů z jiných zemí.

Každé rozlišování takového druhu znamená v mezinárodním právu veřejném diskriminaci.

Věřím proto, že se Vy osobně a vláda České republiky zasadíte o to, aby byli odškodněni všichni váleční poškozenci z řad občanů České republiky včetně občanů nasazených za války na nucené práce. Za dva roky již uplyne půl století od vítězství nad fašismem a skončení 2. světové války v Evropě. Tím spíše by měly být co nejdříve vyřešeny poslední lidské, politické a právní důsledky válečné katastrofy. S upřímným pozdravem