Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:

1. V 27 odst. 2 se na konci odstavce připojuje věta, která zní: "Při opětovném obsazení místa týmž učitelem nebo vědeckým pracovníkem může vysoká škola (Fakulta) od konkursu upustit".

2. V § 2 se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:

"6) Pracovní poměr profesorů vysokých škol se sjednává na dobu neurčitou; s profesory vysokých škol uměleckých jej lze sjednat i na dobu určitou. Pracovní poměr ostatních učitelů a vědeckých pracovníků se sjednává na dobu určitou. Pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat nejdéle na dobu pěti let".

3. V 27 se dosavadní odstavec 6 označuje jako odstavec 7.

Učitelům a vědeckým pracovníkům vysokých škol s výjimkou profesorů, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou, se mění pracovní poměr na dobu určitou v délce šesti měsíců.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Obecná část

Navrhovanou úpravou zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, se u většiny učitelů a vědeckých pracovníků vysokých škol pracovní poměr na dobu neurčitou změní v pracovní poměr na dobu určitou. Tím se trvale vytvoří předpoklad pro žádoucí větší mobilitu těchto kategorií pracovníků a pro soustavné zvyšování a obnovování učitelských sborů na vysokých školách.

Požadavek takovéto zákonné úpravy je již po delší dobu vyslovován jak vysokými školami, tak mimo ně. Byl proto zahrnut mezi zásady novely zákona č. 172/1990, o vysokých školách, které ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR předloží k 31. březnu 1993 vládě České republiky.

Novela umožňuje děkanovi (v případě vysoké školy, která se nečlení na fakulty, rektorovi) jednat s učiteli a vědeckými pracovníky s výjimkou profesorů o uzavření nové pracovní smlouvy na dobu určitou, ne delší než pět let. V souvislosti s tím může určit pracovníku úkoly, jejichž splnění bude předpokladem pro uzavření pracovní smlouvy na další období. Bude-li mít děkan (rektor) důvod k náhradě tohoto pracovníka pracovníkem kvalifikovanějším, např. z pracoviště Akademie věd ČR, může tohoto cíle dosáhnout i vypsáním konkursu, a to k termínu ukončení pracovní smlouvy na dobu určitou. Lze odhadnout, že tyto případy nemohou činit více než 10% celkového počtu pracovníků, u kterých dochází ke změně pracovního poměru, to znamená, že počet konkursů se bude nejvýše pohybovat kolem jednoho tisíce. Takovýto počet konkursních řízení lze připravit a realizovat v žádoucí kvalitě. Nebylo by to možné uskutečnit v případě změn pracovních poměrů všech pracovníků, kterých se toto opatření týká. Příprava a průběh předpokládaných konkursů si vypadá jistě značné pracovní výkony, nikoliv však nároky na jejich dodatečné finanční zajištění.

Předkládaná úprava zákona č. 172/1990 Sb. má významné politické a sociální souvislosti. Vznik pracovního poměru na dobu určitou u poměrně široké kategorie pracovníku vysokých škol (bude se týkat přibližně jedenácti tisíc čtyř set učitelů a vědeckých pracovníků) bude chápán jako jisté znevýhodnění této kategorie, označován za ztrátu sociálních jistot a může vést i k zneklidnění na vysokých školách. Je nutno ovšem v této souvislosti poznamenat, že s vědeckými pracovníky v Akademii věd jsou již delší dobu pracovní poměry uzavírány na dobu určitou.

Je nesporné, že navrhované opatření uvítá široká veřejnost jako významný krok na cestě ke zkvalitnění pedagogického sboru vysokých škol a otevře i příležitost k uplatnění těm pracovníkům zrušených pracovišť Akademie, kteří mají odborné, morální a učitelské předpoklady pro výkon tak náročného povolání, jako je povolání učitele a vědeckého pracovníka vysoké školy. Vzniká tak i další příležitost k odchodu těch vysokoškolských učitelů a vědeckých pracovníků, kteří nemají náležitou odbornou úroveň a kteří nesplňují i náročná lidská a morální kriteria.

Navrhovaná změna, bude-li realizována, nepřinese další nároky na státní rozpočet a nesměřuje ke zvýšení celkového počtu pracovníků na vysokých školách.

Zvláštní část

V čl. I se navrhuje zásadní změna principu sjednávání pracovních poměrů s učiteli a vědeckými pracovníky vysokých škol.

V zákoně č. 172/1990 Sb. je v 27, odstavci 1 stanovena povinnost obsazovat všechna pracovní místa učitelů a vědeckých pracovníků vysokých škol konkursem. Přestože na řadě vysokých škol a fakult jsou pracovní poměry s nově přijímanými učiteli již uzavírány na dobu určitou, bude se navrhované opatření týkat značného množství učitelů a vědeckých pracovníků. Hromadné vypisování konkursů při prodlužování pracovních smluv s týmiž učiteli na tatáž pracovní místa by nebylo možné uskutečnit na nezbytné úrovni a proto by nevedlo k žádoucímu efektu. Proto se v čl. I, bodu 1. ponechává na rozhodnutí vysoké škole nebo fakultě, ve kterých případech je vypsání konkursu skutečně účelné.

Čl. I. bod 2 nově stanoví povinnost uzavírat pracovní poměr na dobu určitou, nejdéle na pět let, a to u všech kategorií učitelů a vědeckých pracovníků mimo kategorii profesorů. Zde se ponechává nárok na pracovní poměr na dobu neurčitou, aby se umožnila stabilita nezbytná pro realizaci dlouhodobých projektů, budování vědeckých škol apod. Zdůrazňuje se tím i prestižní postavení této kategorie učitelů. U profesorů na vysokých školách uměleckých se však připouští, aby jejich pracovní poměr byl sjednán též na dobu určitou. Důvodem je specifický charakter výuky na těchto školách, který bezprostředně souvisí s tím, že zde profesoři tvoří mnohem početnější kategorii učitelů, než je tomu na ostatních vysokých školách. Vyloučení mobility této kategorie ze zákona a bez výjimky by velmi ztížilo nezbytnou obměnu pedagogických sborů na těchto školách.

Článek II. má charakter přechodného ustanovení, které má zajistit co nejrychlejší přechod do stavu formulovaného v čl. I odst. 2.