Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předkládám Poslanecké sněmovně přehled ústních interpelací, otázek a podnětů, vznesených poslanci na členy vlády České republiky na 6. schůzi Poslanecké sněmovny. Texty interpelací jsou převzaty ze stenografických záznamů.

Chtěl bych se ve své interpelaci zabývat záležitostí, která podle mého mínění vyvolává dojem, že česká vláda obchází v části své činnosti po 1. 1. 1993 Poslaneckou sněmovnu a porušuje zásady, zakotvené v nové Ústavě České republiky.

Problém má dva aspekty: Aspekt legislativní a druhý věcný. Nejprve krátké shrnutí ke stránce legislativní.

Na základě ústavního zákona č. 4/1993 Sb. převzala působnost bývalého Federálního shromáždění Čeká národní rada a působnost federální vlády, vyjádřenou tehdy platnými ústavními zákony, převzala vláda České republiky.

Podle Ústavy České republiky se Česká národní rada stala Poslaneckou sněmovnou a česká vláda, jmenovaná po volbách roku 1992, se považuje za vládu jmenovanou podle nové Ústavy.

Takže působnost vlády České republiky a Poslanecké sněmovny od 1. 1. 1993 zahrnuje všechny funkce jednotného českého státu, tj. jak funkce bývalé federace, tak funkce bývalé České republiky, která bývala jejím členem.

Po volbách v roce 1992, kdy se rozhodovalo výlučně o složení zákonodárných sborů v existujícím federálním svazku České republiky se Slovenskou republikou, dne 14. července 1992 tehdejší Česká národní rada schválila Programové prohlášeni vlády České republiky. Prohlášení odpovídá obsahem tehdejšímu stavu a zahrnuje jednak úkoly patřící do tzv. výlučné působnosti republiky - zdravotnictví, školství, kulturu aj. - jednak úkoly, tzv. dělené působnosti - zahraniční politiku, národní hospodářství. Za dva dny na to Federální shromáždění schválilo Programové prohlášení vlády ČSFR. V tomto dokumentu jsou obsaženy úkoly, patřící do působnosti federace a odpovídající na specifické potřeby federace v oblasti zahraniční politiky, bezpečnosti a obrany, jakož i oblasti hospodářské, finanční, měnové, cenové a mzdové politiky.

V převzetí federální působnosti po 1. 1. 1993 českou vládou každý pochopí. Ale převzetí federálního Programového prohlášení vzhledem k jeho specifičnosti je podle mne těžko myslitelné. Čekal jsem proto, že česká vláda po té, co převzala federální působnosti, předstoupí před velkosněmovnu a bude ji informovat, jak hodlá dále postupovat, aby získala od ní mandát i tam, kde v červenci 1992 v důsledku existence federace její prohlášení nereagovalo vůbec, reagovalo při dělené působnosti jen částečné, či reagovalo způsobem, který neodpovídá současné situaci samostatné České republiky. Čekal jsem 30 dnů, ale marné.

Ptám se tedy české vlády, jakým způsobem hodlá získat důvěru Sněmovny k řešení problémů v oblastech působností převzatých od federace.

Ústava v čl. 68 bod 1 praví, že vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Čím je však vláda odpovědna Sněmovně v oblasti obranné politiky státu, když ve starém Programovém prohlášení české vlády z pochopitelných důvodů nic nenajdeme a vláda své představy o obranné doktrině samostatného českého státu po 1. 1. t. r. Sněmovně nepředložila. Doufám, že si česká vláda nepředstavuje, že tuto oblast bude řešit po svém, bez toho, že by Sněmovna mohla svůj postoj k obraně České republiky vyjádřit.

Kapitola českého vládního prohlášení o zahraniční politice také zcela odpovídá existenci federace. Opět musím konstatovat, že v současné době nemá Sněmovna od vlády předloženu jasnou koncepci zahraniční politiky samostatného českého státu, reflektující novou situaci po rozdělení Československa. Tomu odpovídají i výroky členů vlády, které např. ukazují ne zcela se kryjící představy o poměru k Visegrádskému uskupení apod.

Ekonomické kapitoly starého vládního prohlášení samozřejmě nemohou reagovat na rozdělení státu, na vznik celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou na odděleni jejich jmen, problémy clearingu atd. Není tedy jasná ani strategie vlády, jak se s pravděpodobnými problémy těchto opatření chce v hospodářské politice státu vyrovnat.

Neexistuje strategie rozvoje české ekonomiky. Chybí formulace proexportní politiky státu, která by zároveň zabraňovala růstu podílu paliv, surovin a výrobků hutní prvovýroby v exportu, energeticky a ekologicky zatěžujících Českou republiku.

Neexistující vládní koncepci řešení problémů zadlužení klíčových českých podniků suplují subjektivní názory a zásahy pana ministra Dlouhého - viz tzv. rozbíjeni holdingů. Sněmovna nedostala příležitost vyslovit se k dalšímu postupu privatizace, např. zda si můžeme dovolit luxus další bezplatné kupónové privatizace ve druhé vlně, byť již v omezeném rozsahu.

Není jasná a Parlamentem schválená energetická politika České republiky. Tuto slabinu vlády pak využívají i různé podivné nátlakové skupiny, v některých případech s ještě podivnějším mezinárodním pozadí.

Neexistuje koncepce vědní politiky, o školské ani nemluvě - viz rozpočet na školství.

Musí přijít smogová kalamita na severu a poslanci musí přehlasovat zdráhajícího se premiéra, aby se ve Sněmovně vláda vůbec vyjádřila k ekologickým problémům České republiky a možné koncepci řešení.

A tak bych mohl pokračovat dále, ale to snad už není zapotřebí.

Je zcela evidentní, že programové cíle vlády České republiky od července 1992 mají řadu mezer a z věcných důvodů o nichž jsem se zmínil nelze mlčky převzít programové cle bývalé federální vlády.

Schválená česká Ústava, pokud jde o úpravu postavení vlády a její působnost, je velmi skoupá a neobsahuje např. ustanovení o vládním programovém prohlášeni a o povinnosti vlády podávat Poslanecké sněmovně zprávy o jeho plnění. Obsahuje však ustanovení o odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně a o aktu vyslovení důvěry vládě Sněmovnou.

Nedovedu si představit, že by v demokratickém systému mohla nějaká vláda získat důvěru Sněmovny, jestliže jí nesdělí své programové cle. A nedovedu si představit, za co by vláda byla Poslanecké sněmovně zodpovědna, když ne za Sněmovnou schválené záměry v jednotlivých oblastech.

Žádám proto pana předsedu vlády, aby ve lhůtě pokud možno kratší než 30 dnů podal Poslanecké sněmovně zprávu o úkolech vlády České republiky, zejména v oblastech, které do 31. 12. 1992 zabezpečovala federální vláda a které od 1. 1. 1993 patří do působnosti vlády české.

Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, ve své interpelaci se soustředím na střední školství, přesněji na gymnázia. Nebudu-li se zmiňovat o ostatních aspektech, neznamená to, že jsou v pořádku. V podstatě celý systém školství je v rozvratu, chybí mu koncepce i prostředky a prestiž našich škol upadá. Investice do vzdělání je jednoznačně investicí do budoucnosti. Elitní školou, která připravuje budoucí inteligenci, jsou gymnázia, zajišťující komplexní všeobecné středoškolské vzdělání. Pokud toto tvrzení vezmeme jako základ, o kterém nikdo z nás nepochybuje, žádám pana ministra o vysvětlení a event. opatření v následujících záležitostech.

V rámci úsporných opatření v minulém roce byl snížen počet dělených hodin a rozsah povinně volitelných předmětů na minimum. Nepovinné předměty byly zrušeny. Na gymnáziích tak klesl celkový počet hodin v rozmezí 120 - 180 hod. oproti počtu hodin, na které gymnázia měla nárok podle tabulky koeficientu dělení.

Další úsporná opatření v této oblasti jsou naprosto vyloučena a v této souvislosti působí spíš směšně prohlášení, že je třeba hledat další rezervy v této oblasti. Zařazování učitelů do desáté platové třídy je klíčovým problémem pro udržení

kvalitních a nejlepších učitelů na gymnáziích. Jejich práce je velice zodpovědná, žádá nejvyšší míru kvality a profesionality. V podstatě se dá říci, že se blíží podmínkám výuky na vysokých školách. Přitom např. v okrese Karviná je do desáté platové třídy zařazeno v rámci úsporných opatření pouhých 30% učitelů. Na soukromých školách - díky dotaci státu a výběru školného - jsou do této desáté třídy zařazeni všichni vyučující, nehledě na výšku osobních příplatků. Čímž máme nežádoucí disproporce v rozmezí prakticky 1000 - 1800 korun, a to bez ohledu na kvalitu práce.

Přesto, že v tisku byly zveřejněny zprávy o zajištění finančních prostředků na osobní platy učitelů ve výši 10%, realizace v praxi je úplně jiná. Finanční prostředky stačí na pokrytí osobních platů maximálně do S %.

Před realizací všech uvedených úsporných opatření už v minulém roce bude při stanovených normativech na rok 1993 na školách chybět jen pro gymnazia v okrese Karviná 3,5 mil. korun, v průměru na jedno gymnázium 500 - 700 tis. korun. Výše uvedené problémy jsou dále rozpracovány v příloze, se kterou vás nyní nebudu zdržovat, ale samozřejmě přiložím a budu žádat na ně odpověď.

Na základě uvedených skutečností žádám pana ministra školství o vysvětlení: za prvé - podle jaké filozofie a podle jakých rozborů byly stanoveny normativy jednotlivých typů středních škol? Za druhé - proč bylo přijato rozhodnutí o odebrání osobních příplatků všem ředitelům gymnázií? Dále žádám o projednání požadavků Rady ředitelů gymnázií a sdělení závěrů z tohoto jednání.

Dámy a pánové, plně chápu napjatost rozpočtu i obtížnou situaci ministerstva školství. Nicméně jsem přesvědčen, že je třeba se těmito problémy zodpovědně zabývat a zabývat fundovaně, což si nemyslím, že je naplněno. Když porovnáme mzdové normativy, které v podstatě další komentář nevyžadovaly, jen pro ukázku: gymnázia tvoří pouhých 90% normativu obchodních akademií, 84% normativu pedagogických a knihovnických škol, pouhých 78% theologických škol, pouhých 77% průmyslových škol a pouhých 56% zemědělských, lesnických, zahrádkářských a rybářských škol. To považuji při nejmenším za skandální.

Z těchto uvedených údajů se nabízejí v podstatě tyto závěry: za prvé - stanovení normativu bylo provedeno nezodpovědně, za druhé - schází objektivní skutečný rozbor, který se zakládá na objektivně zjištěných faktech, na základě kterého byly normativy stanoveny, za třetí - normativy nebyly konzultovány s právními subjekty, kterých se to týká.

Na závěr bych shrnul interpelaci, kterou samozřejmě odevzdám písemně, aby bylo možné se k ní vyjádřit komplexně. Závěrem mi dovolte pouze vyjádření politování nad faktem, že tak důležitý bod, který - myslím si - mohl být zařazen i do projednání před touto sněmovnou, jakožto projednání celé školské koncepce, nebyl touto sněmovnou schválen. Myslím si, že to vrhá poněkud špatné světlo na nás. Myslím si, že v nejbližší době bychom se touto palčivou a tristní otázkou co nejdůkladněji měli zabývat. Za poslance HSD-SMS mohu říci, že se budeme snažit připravit koncepci, která by snad mohla nějakým způsobem sanovat nedostatky, které jsou zřejmé.

Interpelaci podává skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ministru práce a sociálních věcí ČR ing. Jindřichu Vodičkovi. Interpelaci předkládají poslanci Anna Váchalová, Eva Fišerová, Robert Dostál, Ladislav Rymeš, Jaroslav Palas, Hana Lagová, Stanislava Bumbová, Jaroslav Ortman, Květa Čelišová a Gerta Mazalová.

Vážený pane ministře, ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo dne 9. 2. 1993 výklad k ustanovení § 36 vyhlášky č. 182/1992 Sb. S tímto výkladem se omezuje okruh oprávněných osob, kterým dosud dle uvedené vyhlášky byl příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na úhradu pojištěného poskytován. Protože podle našeho názoru výklad překračuje obecně uznávaná pravidla výkladu a oproti obecně uznávaným pravidlům mění smysl ustanovení a rozsah práv a povinností, obracíme se na vás se žádostí o jeho změnu.

Potřeba takové změny vyplývá z dopadu, který má tento výklad na rozsah práv a povinností zdravotně postižených občanů. Důvody našeho stanoviska jsou následující:

1. Výklad vychází z naprosté závislosti a samostatnosti ustanoveni § 36 odst. 1 a § 36 odst. 2. Ačkoliv obě ustanovení spolu souvisí - viz níže uvedená citace.

"l. Těžce zdravotně postiženým občanům uvedeným v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky, kterým byly přiznány mimořádné výhody 2. stupně, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo 3. stupně, kteří jsou držiteli motorových vozidel, poskytují okresní úřady příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na úhradu pojistného zákonného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorových vozidel, používá-li motorové vozidlo jeho držitel pro svou pravidelnou dopravu nebo dopravu manžela (manželky), dítěte nebo jiné blízké osoby, kterým byly přiznány mimořádné výhody 2. stupně s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo 3. stupně.

2. Pokud byly přiznány mimořádné výhody 2. nebo 3. stupně oběma manželům, rodiči a dětem nebo dětem, je možné poskytnout příspěvek na provoz motorového vozidla každému z nich, pokud se motorové vozidlo používá na jejich dopravu."

Z ustanovení odst. 2 vyplývá, že právo na přiznání na příspěvku není podmíněno držitelstvím motorového vozidla, ale přiznáním mimořádných výhod 2. nebo 3. stupně a používáním motorového vozidla k dopravě těchto osob. Z dikce tohoto ustanovení cituji "pokud byly přiznány mimořádné výhody 2. nebo 3. stupně oběma manželům, rodičům a nezaopatřeným dětem nebo nezaopatřeným dětem, je možné poskytnout příspěvek na provoz motorového vozidla každému z nich vyplývá, že pokud byly přiznány tyto výhody pouze jedné z těchto osob, náleží příspěvek pouze této osobě, a to nezávisle na tom, zda je či není držitelem motorového vozidla. Z podmíněnosti nároku této osoby pouze přiznáním mimořádných výhod 2. nebo 3. stupně a používáním vozidla pro její dopravu jasně vyplývá, že jde o nárok samostatný, nepodmíněný držitelstvím motorového vozidla.

2. V ustanovení § 36 odst. 1 se mezi oprávněnými osobami vyskytují i blízké osoby, kterým byly přiznány mimořádné výhody 2. stupně s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo 3. stupně. Uvedeným výkladem dochází k tomu, že například velká skupina osob mentálně postižených by nemohla nadále příspěvek na provoz motorového vozidla obdržet, protože nesplňuje kritérium nezaopatřené dítě a nemůže se stát držitelem motorového vozidla. U těchto osob nepřichází v úvahu ani možnost získání v příspěvku na individuální dopravu, neboť dle ustanovení § 37 je tento příspěvek určen výhradně občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí a občanům nevidomým. Příspěvek na individuální dopravu nemůže obdržet ani skupina těžce zrakově postižených občanů, kteří ještě nejsou zcela nevidomí.

Vzhledem k těmto skutečnostem se na vás, vážený pane ministře, obracíme s dotazem, jak bude vaše ministerstvo problematiku těchto osob, jsou-li osobami blízkými, za existence výše uvedeného výkladu řešit, aby nedošlo k jejich diskriminaci oproti jiným skupinám těžce zdravotně postižených občanů.

Dále výše uvedený výklad má i další finanční a sociální dopad na těžce zdravotně postižené osoby, které se sice mohou stát držiteli motorového vozidla, avšak nejsou vzhledem k typu a rozsahu svého postižení schopny motorová vozidla samy řídit. Podmíněnost přiznání příspěvku držitelstvím vozidla by vedlo k nutnosti velkého počtu změn v osobě držitele s dalším finančním zatížením celé rodiny postiženého - převodní poplatky, ztráta bonusu na havarijní pojištění, případně nutnost uzavřít nové, podstatně dražší havarijní pojištění apod. Přitom jde o opatření ryze administrativního charakteru vyhláškou nevyžadované.

Ptáme se proto, zda si ministerstvo při tvorbě výkladu uvědomilo i tuto skutečnost a považuje výklad, který v rozporu s vyhláškou de facto provedením takového převodu podmiňuje přiznání příspěvku za legální a smysluplný?

Zde v Parlamentě byla nedávno diskuse o tom, že poslanci u příležitosti jmenování delegace do evropských struktur by měli důstojně reprezentovat Československo, možná dokonce skládat jazykové zkoušky. Přiznám se, že moje angličtina osobně není nejlepší a díky tomu nejsem pravidelným čtenářem anglického tisku např. Financial times.

Byl jsem přáteli upozorněn na časopis Financial times z 11. ledna 1993, kde byla publikována šestistránková příloha světového formátu jako reklama na Českou republiku. Prostudoval jsem si tuto přílohu a docházím k názoru, že se jedná o placenou reklamu, která obsahuje v celé nahotě určitý primitivistický způsob pouze některých částí této společnosti.

Domnívám se, že pokud jsem reprezentantem státu, měly by se ukazovat v celé šíři jeho zájmy a ne jen zájmy z pohledů jenom některých politických stran.

Jedná se skutečně o rozsáhlou reklamu, toto jsou kopie, takže v originálu jsou fotografie barevné, takže nedokážu odhadnout, kolik taková reklama stojí.

Zde je spousta částí, které upozorňují na některé věci. Fotografie pana premiéra je poněkud nedokonalá, protože xerox dobře barevnou fotografii nevzal. Pod touto fotografií je věta: "Nemyslím, že je lepší sociální politika, než silná a funkční tržní ekonomika.". V Československu ale nemáme ekonomiku ani silnou, ani tržní.

Navštívil jsem včera meeting v Teplicích, kde jsem hovořil se studenty teplických gymnázií, a myslím, že jejich dojem z naší situace byl jiný, než odpovídá této reklamě. V této reklamě se líčí způsob českého života - v podstatě se líčí život českých pasáků, kteří se válí po barech, ale o lidech, kteří vytváří skutečné hodnoty, je tam napsáno málo.

Chtěl bych se zmínit o tom, jakým způsobem je reprezentována Česká republika v této reklamě. Tady se hovoří o příspěvku České republiky do světové kultury. Dovolím si poněkud lámanou češtinou to přímo z originálu přeložit:

Odkaz starého českého království a dědictví české kultury vložilo nesmírnou roli do historie evropských národů. Např. dobrý svatý Václav, král český, zašel do anglického vánočního folklóru a dánské děti zpívají o české princezně královny dánské. Francouzi a Angličané znají historii hrdinné smrti českého krále Jana z bitvy u Kresčaku. Myslím, že toto je reklama vhodná pro mateřské školky, ale propagovat tímto způsobem Českou republiku u obchodníků není nejlepším způsobem.

Vážený pane premiére, já jsem se kdysi dávno cítil vědcem a než mi v tom komunističtí kádrováci zabránili, publikoval jsem zahraniční tisky. Moje ambice byly velice uspokojeny, když se mi podařilo dostat své myšlenky do světového tisku. Přiznám se, že to nebyly časopisy světového formátu. Nebyl jsem nejsilnější v angličtině, takže korekturu mého jazykového článku po provedené korektuře jsem téměř nepoznal. Ale publikovaný článek nesl jméno Československo. Přesto jsem se ale nikdy nesnížil k tomu, abych publikoval vlastní ideje formou placené reklamy, jako je to zde.

Bohužel, zde nikde není uveden autor, pouze na poslední stránce je citována nějaká reklamní agentura a pod tím je - copyright ministerstvo zahraničních věcí, Bohemia a Foundation. Nevím, kdo to vydal, a proto se chci zeptat:

1) Zdali byla tato stranická propaganda ODS a koaličních stran financována z peněz daňových poplatníků. Pokud ano - kolik stála a zda pokládáte tento způsob vynakládání prostředků daňových poplatníků za účelný.

2) V záhlaví tohoto dokumentu je uveden státní znak. Chci se zeptat, zda tento způsob používání státního znaku v takovéto reklamě je v souladu se zákonem.

3) Domnívám se, že nedokonalá znalost cizího jazyka je spíše tolerovatelná u poslanců, než u placených profesionálních zaměstnanců ministerstva zahraničí. Chci se zeptat, co uděláte pro zlepšení jejich jazykových znalostí.

Jako doklad reakce světové veřejnosti na tuto reklamu přikládám článek jednoho z předních světových ekonomů profesora Milana Zeleného z USA.

Předám celou tuto interpelaci a přílohu Kanceláři Parlamentu České republiky.

Fond národního majetku založil 30. 4. 1992 akciovou společnost Salma Hradec Králové, čímž byl zprivatizován masokombinát Březhrad, se základním jměním přes 243 mil. Kč. Privatizační projekt a. s. Salma Hradec Králové byl schválen v tomto rozdělení majetku:

3% restituce - drží Fond národního majetku, 35% kupónová privatizace, 31% společnost s. r. o. Rozkvět, 31% Fond národního majetku s určením pro budoucí vlastníky půdy, to jest pro zájemce ze zemědělské prvovýroby.

S tímto členěním akcií byla Salma veřejně nabídnuta i DIKům. V souladu s privatizačním projektem bylo firmě Rozkvět prodáno 78 tisíc akcií v nominální hodnotě tisíc korun přímým prodejem. Ovšem dalších 78 tisíc akcií v této nominální hodnotě bylo Fondem národního majetku odprodáno firmě PUM s. r. o., která nebyla vůbec uvedena ve schváleném privatizačním projektu. Odprodány jí byly akcie, určené pro zájemce z řad zemědělské prvovýroby. Firma Rozkvět a PUM dnes vlastní 65% akcií a Fond národního majetku nyní pouze drží 38% akcií akciové společnosti Salma.

Firma PUM byla založena 27. prosince 1991 a firma ROZKVĚT byla založena 28. ledna 1992. Obě společnosti PUM i ROZKVĚT jsou personálně i kapitálově propojeny v představenstvo a. s. SALMA. O výhodách společnosti PUM na úkor společnosti SALMA vypovídá nájemní smlouva. uzavřená mezi SALMOU a PUM dne 12. října 1992, kterou došlo k pronájmu celé činnosti akciové společnosti SALMA na společnost s ručením omezením PUM. Společným jmenovatelem obou společnost PUM a ROZKVĚT jsou oba náměstci a ředitel SALMY.

Představenstvo akciové společnosti SALMA je tvořeno již výše zmíněnými náměstky a ředitelem SALMY, který je současně předsedou představenstva a dále přistupující společník firmy ROZKVĚT a ředitel Agrobanky v Pardubicích. Na jedné z předchozích schůzí Poslanecké sněmovny bylo nám, poslancům, naznačeno, že interpelovat je vhodné pouze tehdy, když vyčerpáme vlastní možnosti ke zjištění věci. K tomu uvádím:

Na nezákonný postup při uzavírání nájemní smlouvy mezi SALMOU a PUM dne 12. října 1992 jsem upozornila fond národního majetku dopisem ze dne 6. ledna 1993 s tím, že prekluzivní doba tří měsíců uplyne 12. ledna 1993. Současně jsem v dopisu uvedla, že veškeré podklady byly zaslány doktorem Jiřím Novotným jak na fond národního majetku, tak ing. Skalickému a ing. Němcovi dopisem ze dne 26. prosince 1992. Dne 13. ledna 1993 pod čj. 10/93 mi bylo z fondu národního majetku odpovězeno v tom smyslu, že rozhodnutí o pronájmu nemovitostí akciové společnosti je podle jejích stanov v kompetenci valné hromady. Protože fond národního majetku České republiky drží již pouze 38% akcií akciové společnosti SALMA, byl v této věci přehlasován ostatními akcionáři - PUM a ROZKVĚT, kteří jsou vlastníky 62% akcií.

Dále chci uvést, že předseda odborů akciové společnosti SALMA dostal na dopis, který odeslal 16. října 1992, a který se týkal nedodržování postupu privatizace akciové společnosti SALMApodle schváleného privatizačního projektu a odprodeje 31% majetku SALMY firmě PUM, panu premiérovi a odpověď Kanceláře předsedy vlády ČR ing. Kocourka dne 26. října 1992 zněla v tom smyslu, že tímto způsobem privatizace nebyl porušen zákon neboť při schválení privatizačního projektu bylo sice 31% akcií vyčleněno pro ponechání ve fondu národního majetku s určením pro budoucí vlastníky půdy, ale se nijak přesně vymezeným budoucím vlastníkem. Rovněž se v dopise uvádí, že vyčleňování akcií pro propojení zpracovatelského průmyslu a prvovýroby, k čemuž část privatizačního projektu směřovala, se neshoduje se současnou koncepcí zemědělské politiky vlády.

Proč se vlastně zabývat touto podivnou privatizací akciové společnosti SALMA. Taková počínání totiž podrývají privatizační proces v samotných jeho základech a v tomto případě vážně diskreditují kuponovou privatizaci u veřejnosti. Akcionáři DIKové jsou zbavováni svých podnikatelských práv a kráceni ve svých majetkových právech ještě před skončením kuponové privatizace.

Proto ve smyslu platného znění zákona o jednacím řádu České národní rady se na vás obracím s touto interpelací a žádám odpověď na tyto dotazy:

1. Kdo a proč odprodal firmě PUM 31% akcií akciové společnosti SALMA ačkoliv firma PUM nebyla uvedena ve schváleném privatizačním projektu.

2. Zda dochází k porušování paragrafů 194, 196, 197, a 265 obchodního zákoníku.

3. Proč fond národního majektu nepožádal příslušný soud dle § 131 a 183 obchodního zákoníku o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti SALMA ze dne 12. 10. 1992 podle něhož došlo k pronájmu veškeré činnosti akciové společnosti SALMA společnosti PUM, proč neprotestoval ani proti složení představenstva akciové společnosti SALMA, proč nenamítal, že dozorčí rada akciové společnosti není v pořádku.

4. Jaké jsou možnosti pro

a) likvidaci současného neprávního stavu celé záležitosti

b) eventuální trestní postih uvedených protiprávních kroků, které mají podle mého názoru oporu v § 128 trestního zákoníku v platném znění.

Mám interpelaci na pana ministra zemědělství, ale myslím, že je zbytečné takovou interpelaci přednášet, protože tady není a mám takovou obavu, že poloprázdné sněmovně nebo třičtvrtě prázdné sněmovně to také velký význam mít nebude. Já si dovolím učinit na začátek jednu poznámku.

Domnívám se, že v příštím jednacím řádu by se velice vážně měl zvážit systém interpelací, protože tak, jak se provádějí dnes to je monolog před prázdnou sněmovnou. Na druhé straně chci poznamenat, že ti, kteří interpelaci přednášejí, si zřejmě neuvědomují, že je vůbec nikdo neposlouchá.

Ostatně ještě bych měl jednu technickou připomínku. V této sněmovně je tak špatná akustika, že dost často vůbec, já aspoň osobně tam na tom místě nevím, o čem se hovoří. Chtělo by to, aby technická správa nechala akustiku prověřit, protože se domnívám, že poslanci by měli vědět, když už tady sedí, o čem se jedná. Dovolte mi, abych se řídil tím, co jsem řekl a sněmovně sdělil velice krátce o co se jedná. Budu stručný.

Jedná se o len. Len a lněné látky je artikl, o který je v zahraničí zájem. Máme kapacity průmyslové, které jsou schopny lněné tkaniny, nebo lněné vlákno zpracovat. Máme půdy a zemědělce, kteří jsou ochotni len vypěstovat a přesto len pro domácí spotřebu dovážíme. Dovážíme ho proto, že len je plodina celkem riskantní, někdy vyjde a je to dobré ale také vyjít nemusí a je to špatné.

V této souvislosti by bylo potřeba, aby ministerstvo zemědělství ve spolupráci, zřejmě s financemi, vzalo určitou garanci nad úvěry, které se pro pěstování lnu poskytují a lnářství umožnilo, aby existovalo. To nemá vůbec žádný politický podtext, protože někdo na té půdě bude hospodařit. A ať tam bude hospodařit kdokoli, tyto problémy mít bude.

Čili vznáším otázku, proč se sem dováží drahý holandský len a nepodporuje se domácí lnářství a prosil bych, aby ministerstvo zemědělství na tuto otázku odpovědělo. Mám zdůvodnění tři stránky a to předám písemně, nebudu s tím obtěžovat.

Ale jednu prosbu mám: Zda by poslanecká sněmovna nezkrátila lhůtu na odpověď na 10 dní. To proto, že dnes je 25. února a předpokládám, že výstřelek počasí je jen dočasný a během krátké doby bude potřeba připravovat půdu a sít. Proto si myslím, že by zemědělci měli znát odpověď v krátké době, a proto navrhuji zkrácení na 10 dnů. To je jeden dotaz.

Druhý dotaz je podobného druhu, ale trochu jiný: Žádám ministerstvo zemědělství a příslušné orgány o vysvětlení, proč se v současné době do ČR dovážejí holandské brambory, když v ČR jsou celé sklady našich brambor, které nejsou na odbyt.

V této souvislosti bych poznamenal, že západoněmecká vláda a pracující velmi rychle reagovali na problémy, které vznikly v ocelářství a zarazili prakticky dovoz z tzv. východních zemí do své země i do dalších zemí. Prostě je to tak, že každá vláda musí hájit svůj průmysl, své zemědělství, své lidi, své pracovníky, a domnívám se, že naše vláda by tak měla postupovat také, a proto žádám velice důrazně o vysvětlení, proč se dovážejí výrobky, které hnijí v našich skladech.

Již mnohokrát byla veřejně diskutována otázka polychlorovaných bifenylů, tzv. látek PCB a jejich likvidace v potravinovém řetězci. Paradoxní na celé situaci je, že nikdo ze zúčastněných, tj. ani chemický průmysl nátěrových hmot, ani zemědělští výrobci nenesou vinu na stávající situaci. Přesto jsou však ekonomicky tvrdě postihováni právě poslední jmenovaní, a to bez ohledu na to, zda se jedná o transformované či samostatně hospodařící zemědělské výrobce. Masové nucené vybíjení stát hrozí v mnoha případech ekonomickým krachem jejich hospodářství.

V této souvislosti se obracím se žádostí na pana předsedu vlády a pana ministra zemědělství Luxe, aby byly uvolněny z veřejných fondů prostředků státního rozpočtu, která by umožnila řešit alespoň nejnaléhavější případy.

Dále s dotazem, jak bude postupovat ministerstvo zemědělství v konkrétních případech, ve kterém byly řádně nárokovány a tyto požadavky nebyly vykryty. Jedná se např. o Zemědělské družstvo Podještědí se sídlem v Českém Dubu, které v důsledku zjištění PCB a následné likvidace skotu se ocitlo v situaci, kterou není schopno řešit vlastními silami a prostředky a o rodinu Žižkovu, která od tohoto družstva zakoupila bez zavinění družstva kontaminovaný skot, který bylo nutné zcela zlikvidovat, což ve svých důsledcích znamená likvidaci její vlastní zemědělské výroby. Takových případů je možno najít více.

S dotazem, jak bude vláda a ministerstvo zemědělství přistupovat v případech zemědělských subjektů, jejichž potíže související s PCB ohrožují proces jejich úspěšné transformace a způsobují též jejich neschopnost vypořádat se s restitučními nároky oprávněných osob.

Celou interpelaci podám písemně. Spolu se mnou ji podává pan poslanec Trnka.

Vážený pane ministře, obracím se na vás na základě žádosti představitelů obcí, tedy po svých neúspěšných jednáních a mých poslaneckých zjištěních v rámci regionu. V současné době značná část obcí přechází na efektivnější způsob vedení agendy, tzn. využití výpočetní techniky. Základní databází a zároveň informací je evidence obyvatel, která se dále používá pro řadu civilně správních a hospodářských úkolů, např. evidenci bytů, stavebních rozhodnutí, daní, poplatků, sociálních dávek, matriky a také voličské seznamy. Při vytváření těchto databází lze s úspěchem použít databáze okresního registru obyvatel Policie ČR jednotlivých okresů, a to - podotýkám - pouze těch vybraných údajů, které se samozřejmě - na jiných formulářích - vnášely. K těmto ale v současné době není přístup. Nemohou být poskytnuty, neboť podle vyjádření nevydal jste jako ministr takový rozkaz. Konstatuji, že jednotlivá okresní ředitelství Policie ČR rozesílají sděleni, ve kterém je pro mne lakonické "poskytovat nelze", s odůvodněním, že nejsou dosud vypracována obecná pravidla a není softwarové vybavení. S doporučením zároveň obcím, aby své požadavky řešily přes Svaz měst a obcí. Osobně považuji takovou odpověď za oddalování vyřešení celé záležitosti. Již od září minulého roku na tyto problémy bylo vaše ministerstvo upozorňováno. Podle dostupných informací programy, o kterých jsem již hovořil, umožňují okamžité vytvoření určitých textových údajů a jejich předání na jiné médiu, o které se vlastně jedná, a to jsou diskety. Vážený pane ministře, považuji za zcela zbytečné a absurdní dostávat obce do situace, kdy jsou nuceny znovu pracně zpracovávat potřebné údaje, již jednou zpracované. Proto vás žádám o urychlené řešení celé záležitosti.

Vlivem privatizace ČSAD, neúměrně vysoké silniční dani, odbourávání dotací do veřejné dopravy se tato stává postupně ryze komerční záležitostí. Z tohoto důvodu dochází k masovému rušení autobusových linek, jež jsou sice z pohledu ČSAD ztrátové, ale z pohledu obcí okresu Bruntál životně nutné. Jedná se o linky, které jsou jedinou možností dopravy dětí do školy a občanů do zaměstnání. V minulých dnech došlo v řadě míst našeho okresu k jednáním mezi starosty obcí a zástupci ČSAD kde bylo jasně řečeno, že budou nerentabilní linky zrušeny. Jako jedinou možnost zabezpečit dopravu vidí starostové v dotování nerentabilních linek z obecních zdrojů, na což ovšem v obecních pokladnách nejsou peníze. Chtěl bych ministra dopravy upozornit, že okres Bruntál je pohraničním okresem, který byl od roku 1945 trvale postupně dosídlován. Na tyto účely stát vynaložil obrovské finanční částky formou příspěvků na individuální bytovou výstavbu, osídlenecké příspěvky apod. Další neméně závažnou okolností je i to, že tento okres vykazuje jedno z nejnižších procent nezaměstnanosti v republice, tudíž občané musí za prací dojíždět. Celou tuto problematiku je možno přenést z roviny obecné do roviny politické. Domnívám se, že vláda - tak jak má ve svém programu - má hájit české národní zájmy. Jestliže svými kroky destabilizuje příhraniční okresy, což způsobuje odliv obyvatelstva, pak se mi tento způsob hájení národních zájmů zdá být poněkud podivný. Není mým cílem touto interpelací provést nějaká hodnocení práce vlády. Cílem by bylo získat jasnou odpověď na tyto otázky: 1. jakým způsobem bude zajištěno autobusové spojení mezi obcemi a městy našeho pohraničí. 2. jaký bude vývoj služeb hromadné dopravy s ohledem na hustotu osídlení a dosažitelnost pro obyvatele. Žádám ministra dopravy o odpověď na uvedené otázky ve stanovené lhůtě 30 dnů.

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych před touto poloprázdnou sněmovnou vyslovil souhlas s prof. Trnkou, protože se domnívám, že ve věci interpelací mají být minimálně alespoň ministři přítomni, tak jak je tomu v parlamentech západních zemí. Já mám 2 interpelace, které sice hýbou občanskou veřejností, kde se na mě obrací naši voliči, jednak interpelaci na ministra vnitra Jana Rumla ve věci nelegálního pobytu cizinců na území ČR a postupu policie vůči těmto nelegálním cizincům.

Druhou interpelaci mám na ministra zahraničních věcí Jozefa Zielenience ve věci týkající se uvažovaného odsunu žadatelů o azyl ze Spolkové republiky Německo do České republiky. Kolegyně a kolegové, myslím si, že nebudeme plýtvat vzácným časem. Já jsem se rozhodl tyto interpelace podat písemně. Děkuji. (Interpelace předány stenografce, která je odevzdala organizačnímu oddělení. )

Rozhodnutím bývalé federální vlády byly zrušeny některé zastupitelské úřady bývalé ČSFR. Většina úřadů takto rušených se nacházela mimo evropské území, mnohé z nich ztratily změnou politického systému svůj význam jako opěrné body světového socialistického společenství. Z těchto pragmatických, ekonomických hledisek je nutno jejich řešení akceptovat. V poslední době se však na mne obrátila celá řada podnikatelů, kteří obchodují s partnery v evropských zemích, mj. i v zemích na nižším stupni hospodářské úrovně, v nichž se údajně mají zastupitelské úřady rušit, což může výměnu zboží výrazně zkomplikovalo země jsou z našeho hlediska zajímavé především tím, že jsou ochotny akceptovat i zboží naši výroby, které je obtížně uplatňované v rozvinutých zemích západní Evropy. Např. objem výměny zboží s Albánií v minulých letech narůstá a potřeby československého importu do této země mají stoupající tendenci řada soukromých firem v roce 1992 dosáhla obratu řádově ve statisících amerických dolarů. Proto mě zarazilo, že ambasáda ČSFR, která přestála v Albánii dlouhou dobu existence, má být nyní údajně zrušena. Je to divné i z toho důvodu, že ostatní státy Evropy, jako např. Rakousko, Švýcarsko, Francie své úřady v Albánii buďto rozšiřují nebo dokonce nově zřizují. Rovněž. Albánie má v Praze fungující zastupitelský úřad, byť je to země nepoměrně chudší. Zánikem zastupitelského úřadu v této zemi se natolik sníží možnosti našeho importu a státního servisu ČR našim podnikatelům v této zemi, že možnosti našeho vývozu se tím ztratí. Žádám pana ministra, aby zvážil nutnost rušení zastupitelských úřadů ČR v Evropě a pokud možno aby co největší množství těchto úřadů bylo zachováno. Žádám současně, aby pan ministr předložil seznam zastupitelských úřadů či konzulárních misí, které nemá Česká republika v evropských zemích zřízeny.

Vážený pane předsedo, dne 16. 12. 1992 byl přijat Federálním shromážděním ČSFR zákon č. 634 o ochraně spotřebitele. Předmětem zákona je stanovení podmínek podnikatelům, které směřují k ochraně spotřebitelů.

Zákon byl převzat do systému platných právních předpisů České republiky. U nás tedy platí a jeho ustanovení je třeba dodržovat. Bohužel se tak neděje, neboť nebyl ještě uveden do praktického života. Hlavním důvodem je skutečnost, že doposud nebyly ani předloženy návrhy zákonů či zákonných opatření, které by stanovily podrobnější pravidla, zejména pro umožnění faktické ochrany spotřebitelů. Nebyla ani vydána vládní nařízení, která by stanovila subjekty oprávněné k ukládání pokut a k posuzování případů porušení povinností plynoucích z předmětného zákona. K oběma nutným krokům je oprávněna a zmocněna vláda ČR.

V důsledku uvedených skutečností panuje právní nejasnost, např. v otázce reklam tabákových výrobků, v otázce klamavé propagace a prodeje "pravých kožených bund amerických válečných pilotů coby návratu jedné legendy" či minikostek vytápějících maxiprostory a v jiných klíčových otázkách obchodu a služeb.

Z uvedených důvodů se na vás, pane premiére obracím s touto interpelací a požaduji, aby vláda ČR zpracovala a předložila příslušné návrhy zákonů a aby neprodleně přijala účinná opatření ke skutečné realizaci tohoto tolik potřebného zákona.

Vážený pane ministře, jsem nucen na základě dopisů na nás poslance LSU upozornit na situaci, ke které dochází v současné době při zdaňování krmných směsí tuzemské provenience a z tuzemských komponentů daní z přidané hodnoty. Jakousi záhadnou podzákonnou operací došlo k tomu, že krmné směsi jsou daněny sazbou daně z přidané hodnoty ve výši 23% na místo sazby 5%, která by byla vhodnější z praktického hlediska.

Za tohoto stavu se jak producenti, tak odběratelé krmných směsí dostávají doslova do tragické situace, neboť prvně jmenovaným se snižuje odbyt a u zemědělských výrobců se výrazně snižuje užitkovost hospodářských zvířat.

Celý problém pramení z toho, že krmné směsi byly Závaznou informací generálního ředitelství cel č. 36/1993 zařazeny do č. 2309 90 celního sazebníku, čímž došlo až nepochopitelným způsobem ke změně daňové sazby. Dopady jsou, dá se říci, tragické.

Z uvedených důvodů vás, pane ministře, žádám, interpelací

1. o vysvětlení celé situace z hlediska zákona o dani z přidané hodnoty, která je poněkud nepochopitelná;

2. o přijetí okamžitých opatření k odstranění nespravedlnosti a tvrdosti tohoto opatření.

Dále se obracím na pana ministra Stanislava Bělehrádka ve věci kartelových dohod, které již byly v minulosti řešeny velmi důsledně z jeho strany, ovšem některé závody Zemědělského nákupu v ČR se dneska k tomu opět stavěj z monopolního postavení.

Vážený pane ministře, žádám na základě vašeho vyjádření ze dne 8. 12. 1992, kterým vaše ministerstvo rozhodlo o zrušení kartelových dohod uzavřených mezi zemědělskými závody v ČR, a v němž bylo jednoznačně konstatováno, že se jedná o dohody uzavřené před účinností zákona č. 63/1991 Sb., o řešení věci.

V současné době ovšem dochází k tomu, že Zemědělské zásobování a nákup v republice žádají o navrácení integračních vkladů na zemědělských subjektech a to na základě dříve uzavřených neplatných dohod.

Z uvedených důvodů vás, pane ministře, obracím se s touto interpelací na vás a žádám vás o zásah např. formou vydání závazného stanoviska vašeho ministerstva.

Ve svém stávajícím programovém prohlášení definovala vláda svůj vztah k zásadám strukturální hospodářské politiky takto:

"Vláda bude důsledně dbát o upevnění makroekonomické stability, která je nezbytnou podmínkou pro podnikatelskou iniciativu, investiční aktivitu a efektivní umísťování ekonomických zdrojů. V tomto zdravém, makroekonomicky stabilním a maximálně liberalizovaném ekonomickém rámci bude vláda na mikroúrovni přispívat k oživení hospodářství jak ze strany nabídky, tak ze strany poptávky a bude přispívat k urychlení efektivních strukturálních přeměn.!

V listopadu uplynulého roku pak obdrželi poslanci usnesení vlády k zásadám regionální politiky jako jednoho z nástrojů realizace cílů jmenovaných ve zmíněném citátu. Usnesení stanoví zásady regionální politiky vlády a vymezuje hospodářsky problémové oblasti ve své příloze.

Nehodlám z věcné výhrady k těmto zásadám s nimi polemizovat. Kladu však v souladu s § 90 jednacího řádu premiérovi vlády a ministru hospodářství jako předkladateli materiálu následující otázky:

1. V souladu s bodem II. 1 usnesení měla vláda České republiky vyhlásit k 31. lednu 1993 v návaznosti na státní rozpočet program podpory hospodářsky problémových oblastí České republiky.

Proč se tak dosud nestalo a kdy bude program vyhlášen?

Za druhé - v bodu II/3 se ukládá ministrům hospodářství a životního prostředí k 30. červnu 1993 v rámci státního informačního systému vyhlásit systém územní identifikace. V jakém stádiu jsou práce na tomto projektu, které údaje a kriteria budou voleny pro klasifikaci oblasti?

Za třetí - v bodu II/5 se ukládá příslušným ministrům jmenovat zástupce do Rady pro podporu regionálního rozvoje při ministerstvu hospodářství. Termín není stanoven. V jakém stádiu je ustavení tohoto orgánu, jaký bude jeho statut a případný vztah k tvořícím se regionálním tripartitám?

Založení procesu reálných strukturálních změn a odpovídajících rekvalifikací umožňuje aktivní řešení problému zaměstnanosti z pozice vlády, místních orgánů i podnikatelských aktivit v součinnosti s odbory. Moje současné poznatky ze Severomoravského regionu však ničemu takovému nenasvědčují. Výhled v resortech hornictví a hutnictví signalizuje rychlý úbytek pracovních míst s tím, že jejich současná nabídka neskýtá záruku efektivního umístění uvolňovaných zaměstnanců. Prudší vývoj tohoto procesu by mohl narušit sociální smír. Právě z tohoto důvodu požaduji od premiéra vlády a ministra hospodářství písemnou odpověď na položené otázky ve stanovené lhůtě 30 dnů.

Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. V souladu s § 90 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny si dovoluji položit několik otázek ministru vnitra České republiky panu Janu Rumlovi ve věci uzavření vzájemné dohody mezi ministerstvem vnitra a Generální prokuraturou České republiky o zřízení koordinačního centra pro dokumentaci a vyšetřování násilí proti českému národu od 8. května 1945 do 31. prosince 1989.

Jako člen branného a bezpečnostního výboru jsem se seznámil s textem podepsané dohody. Především chci sdělit, že respektuji nutnost objasnění a odsouzení jakýchkoliv skutečně spáchaných trestných činů, je-li naplněna a prokázána jejich skutková podstata, je-li obsah skutkové podstaty identický se zněním zákona platného v příslušném sledovaném čase. Samotná dohoda svým předmětem a obsahem ovšem vyčleňuje specifickou část trestné činnosti sledovaného období s cílem zdynamizovat jejich dokumentaci a objasňování.

V této souvislosti se tedy pana ministra ptám:

1. Je zřízení koordinačního centra skutečně tím jediným a nutným východiskem a nástrojem vyrovnání se s neblahým dědictvím minulosti? Je jeho zřízení v souladu se současně platnými právními normami včetně ústavy?

2. Jak početný útvar ministerstva vnitra ČR a v jaké struktuře bude zabezpečovat úzkou součinnost s koordinačním centrem. tak, jak je uvedeno v článku V. odst. b) příslušné dohody?

3. Proč dochází v textu dohody ke specifikaci potřeby urychlení vyřizování požadavků koordinačního centra pracovníky příslušných složek ministerstva vnitra ČR a Policie ČR, když je všeobecně známa jejich dosavadní zátěž související s nárůstem kriminality?

4. Proč se při tvorbě dohody nezvažovala možnost parlamentní kontroly nad činností koordinačního centra?

Se znalostí obsahu § 91 odst. 1 a 2 a s vědomím, že nepodávám ani podnět ani připomínku, prosím tímto i generálního prokurátora ČR o jeho vyjádření k následujícím bodům:

1. Není pojetí obsahu a postavení koordinačního centra nad rámcem ustanovení článku 80 Ústavy ČR a zákona 60/1965 Sb. , o prokuratuře, včetně přijatých dodatků, případně nad rámcem článku 2 Ústavy ČR a článku 2 Listiny základních práv a svobod? Zdá se, že úkoly koordinačního centra jsou širší než jsou zákonem vymezené úkoly prokuratury. Centrum si klade za cíl zabezpečovat objasňování, dokumentaci, vyšetřování a analýzu činů proti lidskosti a dalších mimořádně závažných činů osobami, které postupovaly protiprávně, daly k takovému postupu podnět nebo pokyn nebo s takovým postupem vyslovily souhlas nebo takový postup řídily.

2. Odpovídá nově definovaná kategorie činu proti lidskosti, tak jak je uvedeno v čl. I odst. 3 dohody, současně platným normám, nebo jde o cílené rozšířené manévrovacího prostoru?

3. Jaká bude základní struktura koordinačního centra, kolik pracovníků z generální prokuratury a kolik pracovníků jiných bude koordinační centrum tvořit?

4. Proč není statut koordinačního centra součástí, nebo přinejmenším přílohou dohody, když řeší rovněž vztah k jiným institucím?

5. Proč při hodnocení činnosti koordinačního centra dle čl. VIII dohody se neuvažovalo o možnosti projednání hodnotící zprávy v Parlamentu České republiky? Jistě by to odpovídalo významu uvedené problematiky.

Dámy a pánové, nechci v žádném případě znevažovat úsilí ministerstva vnitra ČR a generální prokuratury o vyrovnání se s neblahým dědictvím nedávné minulosti v oblasti porušování práv a svobod občanů. Ovšem cíle, jenž chtějí obě složky dosáhnout, je reálné dosáhnout i bez nutnosti uzavření jakékoli dohody, neb úzce souvisí s jejich právním postavením a posláním. Nemyslím si, že by jakékoliv zvýraznění této problematiky, jejichž obsahem dohoda je, pomohlo se s minulostí vyrovnat.

Demokratický svaz Romů na svém výročním zasedání dne 20. 2. 1993, jehož se zúčastnili vyslaní delegáti Romů z jednotlivých měst a obcí České republiky, rozhodl vydat následující prohlášení:

1. Demokratický svaz Romů protestuje a odsuzuje jakékoli projevy násilí, intolerance, projevy rasismu, antisemitismu a fašismu, jako prostředek řešení sociálně ekonomických problémů občana či skupin občanů ČR.

2. DSR nesouhlasí s dosavadním způsobem řešení těchto problémů, protože je v rozporu s Listinou lidských práv a svobod i s mezinárodními deklaracemi k ochraně práv občanů či skupin občanů.

3. DSR věří, že vláda ČR bude nadám pokračovat v nastoupené cestě a nedopustí, aby byl ohrožen vývoj v našem státě a společně za účasti Romů přijme vhodný způsob řešení současných problémů.

4. DSR je si vědom své spoluodpovědnosti, a proto plně odsuzuje tu část romského obyvatelstva, která se vědomě dopouští trestné činnosti, a tím narušuje veřejný pořádek.

5. DSR nesouhlasí s tím, aby problémy Romů a s tím souvisejících otázek se řešily ultimatem a nátlakovými akcemi, které v konečném důsledku poškozují zájmy většiny Romů žijících trvale na území ČR.

Schváleno delegáty výroční schůze ÚV DSR - jednohlasně. V Kladně dne 20. 2. 1993.

Dovolte mi, kolegyně a kolegové, abych to předal zástupcům vlády. (Předává prohlášení mpř. vlády Kalvodovi.)