Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

(1) Za kárné provinění lze uložit některé z těchto kárných opatření

a) napomenutí

b) snížení platu až o patnáct procent na dobu nejdéle tří měsíců.

(2) Za závažné kárné provinění nebo opakované kárné provinění lze uložit některé z těchto kárných opatření

a) snížení platu o patnáct procent na dobu nejdéle šesti měsíců

b) návrh na odvolání člena Kolegiální rady Úřadu z funkce

c) návrh na odvolání člena Úřadu z funkce

d) návrh na odvolání viceprezidenta Úřadu nebo prezidenta Úřadu z funkce.

(1) Úřad vydává Věstník Úřadu, který vychází pravidelně čtyřikrát ročně.

(2) Věstník Úřadu obsahuje zejména

a) jednací řády Kolegiální rady Úřadu a senátů Úřadu,

b) kárný řád,

c) kontrolní program,

d) výroční zprávu o činnosti Úřadu,

e) všechny kontrolní závěry, s výjimkou těch, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon [Zákon č. 702/1977 Sb. o ochraně státního tajemství, ve znění pozdějších předpisů.]

Platy a požitky prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu upravuje zvláštní zákon [Zákon ČNR. 10/7993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů ČNR a některých dalších předpisů.].

(1) Platy a požitky členů Kolegiální rady Úřadu a členů Úřadu se stanoví takto

a) měsíční plat činí u člena Kolegiální rady Úřadu 17 000 Kč u člena Úřadu 15 000 Kč

b) vedle platu podle písm. a) náleží paušální náhrada věcných nákladů spojených s výkonem funkce v měsíční výši u člena Kolegiální rady Úřadu 6 000 Kč u člena Úřadu 4 000 Kč

(2) Plat podle odstavce 1, písm. a) podléhá dani z příjmů, paušální náhrada podle odstavce 1, písm. b) dani nepodléhá.

(3) Požitky podle odstavce 1, písm. a) a b) jsou splatné pozadu za měsíční období.

(4) Paušální náhrady za cestovné přísluší orgánům Úřadu a jejich členům uvedením v odstavci 1 ve výši 2 000 Kč vykonává-li funkci v místě trvalého bydliště, 4 000 Kč vykonává-li funkci v místě které není totožné s místem trvalého bydliště.

(5) Členům Kolegiální rady Úřadu a členům Úřadu nenáleží po dobu výkonu jejich funkce cestovní náhrady s výjimkou nákladů na ubytování a náhrad při zahraničních služebních cestách.

(6) Nárok na plat podle odstavce 1, písm. a) členům Kolegiální rady Úřadu a členů Úřadu vzniká dnem, kdy byl člen zvolen, a trvá ještě tři měsíce po skončení výkonu funkce. Nárok na ostatní požitky podle odstavce 1, písm. b) a odstavců 4 a 5 náleží ode dne zvolení do skončení výkonu funkce.

(7) Členům Kolegiální rady Úřadu d členům Úřadu náleží v kalendářním roce, v němž skutečně vykonává-li funkci nejméně po dobu devíti měsíců, další plat, který se rovná měsíčnímu platu podle odstavce 1, písm. a). Další plat je splatný spolu s platem za měsíc listopad. Vznikne-li nárok až v prosinci, je další plat splatný spolu s měsíčním platem za tento měsíc.

(8) Za dobu, kdy člen Kolegiální rady Úřadu nebo člen Úřadu dočasně nevykonává funkci, se krátí jeho požitky podle odstavce 1, písm. a) a b) v poměru k délce této doby.

(9) V době, kdy člen Kolegiální rady Úřadu nebo člen Úřadu nevykonává funkci pro nemoc, náleží mu plat podle odstavce 1, písm. a) nejdéle však po dobu šesti měsíců, po tuto dobu mu nenáleží dávky nemocenského pojištění. Ženě, která nevykonává tuto funkci z důvodu mateřské dovolené, náleží plat podle odstavce 1, písm. a), nejdéle však po dobu šesti měsíců. Po tuto dobu ji nenáleží peněžitá pomoc v mateřství. Obdobně se postupuje, pokud by členu Kolegiální rady Úřadu a členu Úřadu vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle zvláštních předpisů.

(10) Prezident Úřadu, viceprezident Úřadu a členové Úřad. jsou účastni nemocenského pojištění a sociálně zabezpečeni stejně jako zaměstnanci ve státní správě.

(11) Členům Kárné komory Úřadu přísluší paušální náhrada za výkon funkce v měsíční výši 1 000 Kč.

(1) Kolegiální rada Úřadu se sejde na svém prvním jednání do 15 dnů po jmenování prezidentem Úřadu a schválení všech 12 členů Poslaneckou sněmovnou.

(2) Na prvním jednání Kolegiální rady Úřadu prezident Úřadu vylosuje ze dvanácti členů Kolegiální rady Úřadu čtyři členy s funkčním obdobím dva roky, ze zbývajících osmi členů čtyři členy Kolegiální rady Úřadu s funkčním obdobím čtyři roky.

(3) O způsobu a výsledku losování se vyhotoví zápis, který všichni členové Kolegiální rady Úřadu podepíší. Zápis prezident Úřadu neprodlené doručí Poslanecké sněmovně.

(4) Námitky proti způsobu a výsledku losování se uvedou v zápise a rozhoduje o nich Poslanecká sněmovna.

(5) Prezident Úřadu předloží návrh jednacích řádů Kolegiální rady Úřadu a senátů Úřadu na prvním jednání Kolegiální rady Úřadu.

(6) Prezident Úřadu předloží návrh kárného řádu Kolegiální radě Úřadu nejpozději do dvou měsíců po prvnírn jednání Kolegiální rady Úřadu.

(1) Zrušuje se ministerstvo státní kontroly a Nejvyšší kontrolní úřad České republiky.

(2) Působnost ministerstva státní kontroly a Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky vyplývající ze zákonů a jiných právních předpisů, je-li v souladu s Ústavou České republiky a tímto zákonem, přechází na Úřad.

(3) Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů a jiných vztahů přecházejí v souvislosti s přechodem působnosti podle odstavce 2 z ministerstva státní kontroly na Úřad.

(4) Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů a jiných vztahů přecházejí v souvislosti s přechodem působnosti podle odstavce 2 z Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky na Úřad.

(5) Úřad je oprávněn užívat znaku České republiky.

Zrušují se:

1. ústavní zákon České národní rady č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky,

2. zákon České národní rady č. 61/1992 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky

3. § 2 písm. a), § 5, 6 a 7 zákona České národní rady č. 552/1991 Sb., o státní kontrole,

4. § 1 bod 15, a § 18 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

5. článek IV § 6 zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.

K návrhu obecně:

Nezávislý kontrolní úřad je jedním z prvků demokratického systému, ve kterém je jeho hlavním posláním kontrola spravování veřejných prostředků. Existence tohoto úřadu je základním kamenem kontrolního systému a je podmínkou pro jeho reorganizaci v České republice. Dosavadní právní úprava těmto kriteriím nevyhovuje, proto se tímto zákonem naplňuje Ústava České republiky (dále jen "Ústava") a navrhuje se zřídit Nejvyšší kontrolní úřad.

V systému státní moci tento Úřad zajišťuje kontrolu prostředků, odevzdaných občanem státu. V demokratických systémech v zahraničí jsou tyto úřady většinou konstituovány jako kolektivní orgány s nezávislostí na jakékoliv jiné státní moci. Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu vychází ze zkušeností obdobných úřadů v evropských zemích, zejména ve Spolkové republice Německo, a aplikuje je do našich podmínek ústavního pořádku. Zákon bere v úvahu doporučení Limské deklarace organizace INTOSAI, sdružující nezávislé kontrolní a účetní instituce.

Nejvyšší kontrolní úřad se navrhuje ustavit způsobem, který zajišťuje vysokou míru nezávislého a objektivního posuzování nakládání s prostředky, svěřenými státu a jeho prostřednictvím státním orgánům a všem, kteří hospodaří s jeho účastí.

Pro nezávislost činnosti a objektivitu výsledků je nutné v nejvyšším možné míře vyloučit vlivy výkyvů politického spektra a složení Parlamentu. Z tohoto důvodu se navrhuje princip kolektivního rozhodování o programu a výsledcích kontrolní činnosti, prostřednictvím orgánů Nejvyššího kontrolního úřadu složených z prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členů Úřadu. Základním předpokladem nezávislosti je postavení členů Úřadu obdobné soudcům a to výkonem funkce bez časového omezení (kromě věku) a postavením veřejného činitele požívajícího zákonné ochrany. Zákon definuje možnosti ztráty funkce členů Úřadu, prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu jen na základě kárného řízení obdobně jako u soudců.

Zákon ukládá jako podmínku počátku výkonu funkce prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu složení slibu. Složení slibu znamená veřejný závazek řídit se při výkonu své funkce Ústavou a zákony obdobně jako je tomu u jiných ústavních činitelů a také výraz nestrannosti a dodržování etických pravidel výše uvedených funkcionářů Úřadu.

Zákon sleduje vymezit a zajistit v maximální šíři funkci Nejvyššího kontrolního úřadu. Ve snaze zachovat stručnost a jednoznačnost jednotlivých ustanovení zákona stanoví povinnost zpracování norem upravujících způsob jednání kolektivních orgánů úřadu a povinností zveřejnění se vytváří podmínky žádoucí průhlednosti a kontrolovatelnosti činnosti Úřadu veřejností i Parlamentem.

Systematicky je zákon rozdělen do sedmi částí, které podrobně upravují postavení a působnost Nejvyššího kontrolního úřadu, jeho organizační strukturu, práva a povinnosti orgánů Úřadu, členů Úřadu a postavení pracovníků Úřadu, kontrolní činnost Úřadu, financování a hospodaření Úřadu, kárnou odpovědnost prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členů Úřadu a jejich platy a požitky.

Přijetím navrhovaného zákona vzniknou další nároky na státní rozpočet pro rok 1993 v celkové výši 5 562 tis. Kč. Tato částka zahrnuje výdaje, vyplývající z většího počtu funkcionářů nově konstituovaného Nejvyššího kontrolního úřadu (členů Kolegiální rady Úřadu a dalších členů Úřadu) a ze zvýšení jejich platů a požitků a výdaje spojené s vypořádáním různých vztahů.

K jednotlivým ustanovením návrhu:

K § 1 a 2

Návrh v souladu s Ústavou stanoví obsah zákona a nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu zajišťuje podřízením jeho činnosti pouze Ústavě a zákonům. Vzhledem k tomu, že centrem státní správy je Praha a těžištěm působnosti Úřadu je především státní správa, je i sídlem Úřadu Praha.

K § 3 až 7

Ustanovení rozpracovávají působnost zakotvenou v Ústavě.

Při vymezování předmětu kontroly byl naplněn pojem "hospodaření a plnění" použitých v Ústavě. Předmět kontroly postihuje hospodaření se státním majetkem ve všech oblastech a formách nakládání včetně zástavního a emisního práva. Všechny tyto formy nakládání ovlivňují výsledky hospodaření státu se svěřenými prostředky.

Objektem kontroly jsou jednoznačně určeni všichni ti, kteří mohou přijít do majetkového vztahu k státnímu majetku při použití různých způsobů nakládání se státním majetkem.

Kromě obvyklé působnosti ve vztahu ke státní správě se umožňuje kontrolovat například hospodaření osoby pří konkrétní investici, kdy bankovní úvěr je garantován státem, přičemž působnost se vztahuje pouze na tuto osobu, nikoli na financující banku, na osobu, která smluvně zajišťuje pro stát konzervaci výrobního zařízení sloužícího pro případnou válečnou výrobu nebo udržuje objekt a vybavení pro účely civilní obrany nebo též na nadace a různé jiné osoby, které vzhledem k očekávanému obecně prospěšnému působení mají zákony stanoveny výhodnější daňové povinnosti. Jedním z významných příkladů je vztah státu a Všeobecné zdravotní pojišťovny, kdy stát garantuje ze zákona návratnou finanční výpomoc ve stanovených případech a je žádoucí, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl provést kontrolu, zda byla poskytnuta oprávněně, zda byla řádně užita a státu vrácena.

Kritériem pro posuzování předmětu kontroly je srovnání skutečného stavu s tím, který je dán právními předpisy a opatřeními. Zvolená kritéria zajišťují i jednotnost kontrolních výstupů.

Vztah k Poslanecké sněmovně vychází z působnosti Poslanecké sněmovny zakotvené v Ústavě v článku 33 odst.2, schvalování státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, a v článku 68 odst.1, odpovědnost vlády Poslanecké sněmovně.

K § 8

Stanovují se orgány Nejvyššího kontrolního úřadu a jejich základní organizační normy jako povinné ze zákona. Dále se deklaruje jejich postavení vůči právním normám a veřejnosti.

K§ 9 a 10

Jednoznačné vyjádření práv a povinností prezidenta Úřadu zprůhledňuje a upevňuje jeho postavení. Základní povinnosti ho navenek staví jako orgán jednající jménem Úřadu a řídící vnitřní činnost Úřadu. Ve vztahu ke kontrolní činnosti se účastní kolektivního rozhodování jako předseda Kolegiální rady. Na rozdíl od člena Úřadu neřídí přímo žádný kontrolní úsek.

Možností účastnit se při projednávání svých materiálů a povinností dostavit se na vyžádání definovaných orgánů se klade důraz na jednání jménem Úřadu navenek a na řízení Úřadu.

Podmínky pro jmenování prezidenta Úřadu jsou stanoveny tak, aby zaručovaly kvalifikovanost a morální předpoklady pro tuto funkci, ale aby zase neúměrně nezužovaly oblast výběru kandidátů.

Nezávislost a stabilita funkce prezidenta je dána způsobem jmenování, slibem skládaným do rukou prezidenta republiky, taxativně uvedenými důvody odvolání a délkou funkčního období. Funkční období devět let bylo zvoleno po zhodnocení zahraničních zkušeností (v SRN je funkční období 12 let), našich ústavních zvyklosti a ve vztahu k časově neomezenému výkonu funkce člena Úřadu.

K § 11 a 12

Viceprezidenta tento zákon staví jako plnoprávného zástupce prezidenta Úřadu s možností přenést na něj organizačním řádem některé povinnosti prezidenta Úřadu, hlavně v oblasti řídící ve vztahu k zajištění vnitřního chodu Úřadu. Požadavky na jmenování viceprezidenta, funkční období, složení slibu, neslučitelnost a skončení výkonu funkce a odvolání z ní, je upraveno shodně jako u prezidenta Úřadu.

K§ 13 a 14

Nezávislost Úřadu je neoddělitelně spojena s nezávislostí jeho členů. Za členy se považují ti, kteří rozhodují prostřednictvím Kolegiální rady a senátů Úřadu o kontrolních závěrech, mimo prezidenta a viceprezidenta Úřadu, a zpravidla řídí svěřený odborný útvar. Předpokládaná organizační struktura člení vnitřní organizaci na 28 samostatných celků (19 samostatných odborně univerzálních oblastních útvarů a 9 specializovaných odborných útvarů v Praze). Zákon připouští i člena Úřadu bez odborného útvaru, což umožňuje efektivní pružnost organizace Úřadu. Toto opatření pramení ze zkušeností, že volnou kapacitu lze využít pro rozšíření počtu kontrolních akcí s celoplošným vyhodnocením.

Nezávislost členů Úřadu se projeví v objektivnosti a odborné úrovni kontrolních výstupů Úřadu. Nezávislé a objektivní posouzení kontrolované skutečnosti je základním předpokladem činnosti tohoto Úřadu. Proto je tolik kladen důraz na maximální nezávislost těch, kteří rozhodují o jeho výsledcích, proto byla zvolena varianta postavení těchto osob na roveň soudců, i když, ve srovnání se soudci, nemají žádnou výkonnou pravomoc. Vzhledem k tomu, že funkční období člena Úřadu není časově omezeno, zákon jednoznačně stanoví, v jakých případech výkon funkce člena Úřadu končí.

K § 15 a 16

Vrcholným kolegiálním orgánem Úřadu je jeho Kolegiální rada, která schvaluje a projednává zásadní organizační dokumenty Úřadu a nejzávažnější kontrolní závěry. Její složení i způsob jmenování Kolegiální rady zaručuje optimální třetinovou obrněnu ve dvouletých cyklech na základě jmenování prezidentem Úřadu a schválení Poslaneckou sněmovnou. Tato úprava umožňuje sestavit produktivní kolektivní orgán a v rámci obměny zajistit jeho neustrnutí v zaběhnutých rozhodovacích postupech. Přitom neumožňuje prezidentovi Úřadu jmenovat jednostranně zaměřenou Kolegiální radu z členů Úřadu. Na druhé straně tím, že je Kolektivní rada Úřadu složena ze členů Úřadu volených Poslaneckou sněmovnou bez časového omezení, je ztížena možnost vynucované obměny při změnách politického složení.

K § 17

Na každé schvalování a projednávání kontrolních závěrů, které si nevymínila, nebo které ze zákona nepřísluší Kolegiální radě Úřadu, se ustanovuje senát Úřadu. Předpokládaná organizační struktura Úřadu je schopna vyprodukovat větší množství kontrolních závěrů, než je schopna odpovědně, s dostatečným časovým prostorem na projednávání a sledování vývoje kontrolních závěrů, schválit Kolegiální rada Úřadu. Také význam kontrol je rozdílně závažný. Proto se zřizují senáty Úřadu, které jsou složeny z členů Úřadu a tím ve své nezávislostí rozhodování postaveny na roveň Kolegiální radě Úřadu. Složení senátů Úřadu je na každý kontrolní závěr různé. Je to dáno specifikou projednávaných kontrolních závěrů a nutností rozložit práci v senátech mezi členy Úřadu rovnoměrně.

K § 18 až 20

Pracovníky Úřadu jsou kontroloři a ostatní pracovníci. Kontroloři provádějí kontrolní činnost podle příslušných ustanovení zákona č. 552/1991 Sb. o státní kontrole. Kontrolní řád stanoví především práva a povinnosti kontrolních pracovníků a kontrolovaných osob, výsledný kontrolní materiál a postup při jeho projednávání. Kontrolní řád je ověřen víc než roční praxí, neboť ho užívají všechny kontrolní orgány při výkonu státní kontroly a osvědčil se. Kontrolní činnost může být zajišťována objektivně a účinně jen tehdy, je-li úřadu na kontrolované instituci nezávislý a chráněný proti vnějším vlivům. Z tohoto důvodu se kontroloři řídí ve své činnosti pouze zákony a ostatními platnými právními předpisy.

Ostatní pracovníci zajišťují činnost Úřadu, která vyplývá zejména z organizačního řádu. Jedná se především o zajištění činností administrativních, hospodářských, technických apod.

Pro pracovníky Úřadu je nutné ze zákona zajistit platy a požitky srovnatelné s platy pracovníků, kteří vykonávají obdobné pracovní činnosti ve státní správě. Z toho důvodu budou odměňováni podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za

pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších orgánech a organizacích, podle nařízení vlády České republiky č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí. Vztahuje se proto na ně podle § 73 odst. 2 - 4 zákoníku práce též větší rozsah základních povinností.

K § 21

Ustanovení umožňuje zapojení Nejvyššího kontrolního úřadu do mezinárodní spolupráce kontrolních úřadů. Jde jednak o vlastní kontrolní činnost a jednak o spolupráci s mezinárodními organizacemi k získávání poznatků, usměrňování metod kontroly k světovým a evropským standardům a o zapojení se do práce v mezinárodní organizaci kontrolních úřadů INTOSAI a její regionální organizaci EUROSAI. Jde rovněž o aktivity v oblasti vzdělávání a zřízení vzdělávacího centra EUROSAI v Praze.

K § 22

Ustanovení v zákoně vytváří tlak na samostatnější provádění vnitřní kontroly ve státní správě a uvolňování této kontroly od závislosti v monokraticky organizovaném systému. Zároveň povinnost spolupráce vnitřní kontroly s Úřadem pomůže zlepšit postavení vnitřní kontroly jako nezbytného a účinného orgánu v každé organizaci, která má odpovědnost za nakládání s majetkem státu.

K § 23

Vyjmenovává se okruh osob oprávněných zpracovat návrh kontrolního programu. Prezident, viceprezident a členové Úřadu mají z titulu svého postavení nejucelenější přehled o výsledcích vlastní kontrolní činnosti Úřadu i o podnětech Poslanecké sněmovny, jejích orgánů a vlády a mohou proto kvalifikovaně dávat impulsy ke zpracování kontrolního programu.

Kontrolní program je po schválení Kolegiální radou Úřadu předložen prezidentem Úřadu k informaci Poslanecké sněmovně, vládě a je zveřejňován ve Věstníku Úřadu. Veřejné vyhlašování kontrolního programu znamená zprůhlednění činnosti Úřadu. Poslanci se tak mohou vyjadřovat ke kontrolovaným oblastem a předkládat další náměty. Maximální informovanost poslanců o zaměření kontrol a znalost kontrolního programu sehrává důležitou roli i při rozhodování o státním rozpočtu republiky.

K § 24

Povinnost prezidenta Úřadu zpracovat na základě návrhu členů Kolegiální rady Úřadu výroční zprávu o činnosti Úřadu a předložit ji Kolegiální radě ke schválení zajišťuje vypracování základního dokumentu, vyhodnocujícího činnost celého orgánu. Předložení tohoto dokumentu Poslanecké sněmovně a vládě znamená pro Poslaneckou sněmovnu lepší informovanost a kontrolovatelnost činnosti Úřadu a pro vládu komplexní poznatky vyplývající z kontrolních závěrů.

K § 25

Členové Úřadu a kontroloři provádějí kontrolní činnost podle části 3 zákona 552/1991 Sb., o státní kontrole, pokud tento zákon nestanoví jinak. Je účelné, aby základní pravidla kontrolní činnosti nebyla zpracována duplicitně, a aby platila i pro pracovníky Úřadu.

Prostřednictvím schválených kontrolních závěrů, které budou zveřejňovány ve Věstníku Úřadu, budou poslanci, vláda a veřejnost informováni o celkové činnosti úřadu a zpraveni o zacházení s prostředky daňových poplatníků.

K § 26 a 27

Nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu vyžaduje podle doporučení Limské deklarace jeho nezávislost finanční, kterou zajišťuje způsob navrhování a schvalování samostatné kapitoly ve státním rozpočtu. Nutnost schvalování všech změn v této kapitole a opatření směrem k ní Poslaneckou sněmovnou dává Úřadu dostatečnou nezávislost i na vládě a ministerstvu financí. Potřebnou možnost kontroly hospodaření s rozpočtovou kapitolou Úřadu má Poslanecká sněmovna, jíž musí prezident Úřadu předkládat závěrečný účet současně se zprávou o ověření roční závěrky auditorem.

K § 28 až 38

Vzhledem k tomu, že nezávislost členů Úřadu je obdobná jako u soudců, je nutné zajistit obdobné posuzování kárné odpovědnosti u prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členů úřadu. Z toho plyne značná podobnost vymezení pojmů kárná odpovědnost, kárné řízení a kárné opatření jako u kárného řádu platného pro soudce. Odchylka je pouze u složení Kárné komory Úřadu, která zjišťuje odpovědnost a ukládá nebo navrhuje opatření. Kárnou komoru Úřadu reprezentuje prezident Úřadu a dva soudci z řad soudců Nejvyššího soudu.

K § 39

Vydávání Věstníku Úřadu je důležitou součástí veřejné kontroly činnosti Úřadu a informovanosti veřejnosti o výsledcích kontrolní činnosti a základních organizačních normách platných pro vnitřní rozhodování Úřadu. Ustanovení vyjmenovává nezbytný obsah Věstníku Úřadu.

K § 40 až 41

Platy a požitky prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu jsou tímto zákonem stanoveny ve stejné výši jako platy a požitky prezidenta Úřadu ČR a viceprezidenta Úřadu ČR. Platy a požitky členů Úřadu je potřebné stanovit, obdobně jako u ústavních činitelů, zákonem. Přitom musí být minimálně srovnatelné s úrovní platů náměstků ministrů a zkušených ředitelů odborů ve státní správě.

K § 42

Ustanovení zajišťuje, aby při počátečním konstituování nejdůležitějšího kolegiálního orgánu nebylo možno zneužít postupného nebo neúplného jmenování členů Kolegiální rady Úřadu. Volba funkčního období je ponechána na losování, jako výraz naprosté nestrannosti. Vzhledem k důsledkům, které vyplývají pro členy úřadu s kratším funkčním obdobím, je uložena povinnost podpisu zápisu účastníků losování a zajištěn opravný prostředek. Jednoznačně se stanoví termíny k zajištění funkčnosti všech kolegiálních orgánů.

K § 43

Tímto ustanovením dochází ke zrušení ministerstva státní kontroly a Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky s tím, že jejich dosavadní působnosti, pokud jsou v souladu s Ústavou a tímto zákonem, přecházejí na Nejvyšší kontrolní úřad. Současně se řeší převod pracovněprávních a jiných vztahů z ministerstva státní kontroly a Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky na Nejvyšší kontrolní úřad.

K § 44

Toto ustanovení obsahuje všechny právní předpisy, které zákon zrušuje v plném rozsahu i právní předpisy, u nichž se navrhuje zrušení těch ustanoveni', která navržený zákon nově upravuje.