Zásada č. 1
Trestného činu omezováni základních
práv a svobod se dopustí každý, kdo
jiného omezuje v uplatňování základních
práv a svobod nebo úmyslně ztěžuje
jejich plné uplatnění.
Za přiměřený se považuje trest
odnětí svobody a na jeden rok.
Tento trestný čin se zařazuje do trestního
zákona jako § 198b.
Zásada č. 2
1. Trestného činu nezákonného trestního
stíhání se dopustí ten, kdo nesplní
své povinnosti stanovené zákonem nebo překročí
pravomoci při výkonu funkce orgánu činného
v trestním řízení v úmyslu
způsobit neoprávněné trestní
stíhání osoby, která nespáchala
trestný čin, nebo osoby, jejíž stíhání
je ze zákona nepřípustné.
Za přiměřený se považuje trest
odnětí svobody na šest měsíců
až tři léta nebo zákaz činnosti.
2. Přísněji se postihuje pachatel, který
svým činem způsobí déletrvající
(alespoň dva roky) ztrátu osobní svobody
nebo stíhání pro zvlášť
závažný trestný čin anebo jiný
zvlášť závažný následek
nebo značnou škodu.
Za přiměřený se považuje trest
odnětí svobody na tři léta až
deset let.
Tento trestný čin se zařazuje do trestního
zákona jako § 159b.
Z.sada č. 3
Trestného činu ohrožení životního
prostředí se dopustí každý, kdo
úmyslně závažným způsobem
ohrozí životní prostředí porušením
předpisů o provozu jaderného reaktoru nebo
o skladování, zpracování, ukládání,
dopravě, dovozu a vývozu jaderných materiálů.
Za přiměřený se považuje trest
odnětí svobody až na tři léta
nebo zákaz činnosti.
Tento trestný čin se zařazuje do trestního
zákona jako odstavec 2 § 181a a dosavadní odstavce
2 a 3 se označí jako odstavce 3 a 4.
Zásada č. 4
1. Trestného činu pletich při prodeji státního
majetku se dopustí každý, kdo v souvislosti
s převodem majetku státu na jiné osoby na
základě smlouvy uzavřené s kupujícím
v úmyslu jinému způsobit škodu nebo
opatřit sobě nebo jinému neoprávněný
prospěch sjedná kupujícímu přednost
nebo zvýhodnění.
Za přiměřený se považuje trest
odnětí svobody na šest měsíců
až tři léta.
2. Přísněji se postihuje pachatel, který
odpovídal za posouzení nabídky kupujícího
nebo způsobil svým činem značnou škodu
nebo jinému opatřil značný prospěch.
Za přiměřený se považuje trest
odnětí svobody na dvě léta až
osm let.
Tento trestní čin se zařazuje do trestního
zákona jako $ 129.
Zásada č. 5
Okruh veřejných činitelů vymezený
v ustanovení § 89 odst. 9 trestního zákona
se doplňuje o osoby, které odpovídají
za bezpečnost cestujících při hromadné
přepravě osob.
K zásadě č. 1:
Listina základních práv a svobod se podle
čl. 3 Ústavy České republiky stala
nedílnou součásti ústavního
pořádku České republiky. Práva
a svobody zaručené Listinou musí být
realizovatelné a vymožitelné podle konkrétních
ustanovení českého právního
řádu. Rovněž v trestním právu
je třeba vytvořit riovou skutkovou podstatu, která
zajistí nikoli jen fiktivní, ale skutečnou
ochranu uplatňování lidských práv.
V čl. 3 odst. 3 Listiny se výslovně uvádí,
že nikomu nesmí být způsobena újma
na právech pro uplatňování jeho základních
práv a svobod. Je proto potřebné stanovením
trestní sankce vyjádřit vůli zákonodárce
trvale prosazovat nedotknutelnost a nezadatelnost lidských
práv. Tento princip byl ostatně u několikrát
vyjádřen v platném polistopadovém
právu, zejména v rehabilitačních a
restitučních zákonech.
Navržená skutková podstata trestného
činu má umožnit, aby jakékoli zásahy
do uplatňování základních práv
a svobod byly postihovány před soudem jako trestné
činy, pokud takové protiprávní zásahy
nepředstavují jiný, přísnější
trestný čin. Pachatelem tohoto trestného
činu může být kdokoli a nevylučuje
se ideální souběh s jinými trestnými
činy, zejména se zneužívání
pravomoci veřejného činitele.
Navržená úprava posiluje soustavu záruk
účinného použití zákonných
prostředků proti každému, kdo by odstraňoval
demokratický řád lidských práv
a základních svobod podle čl. 23 Listiny.
K zásadě č. 2:
Specifickým případem zásahů
do uplatňování základních práv
a svobod jsou rozhodnutí a opatření státních
orgánů, jimž taková oprávnění
příslušejí podle trestního řádu,
ovšem jen za podmínek přesně stanovených
zákonem. Rozhodnutí nebo opatření
přijatá v trestním řízení
bývají spojena s mnohdy velmi citelnými zásahy
do lidských práv a základních svobod,
např. do nedotknutelnost i osobní svobody podle
čl. 8 listiny, nedotknutelnosti obydlí podle čl.
12, nedotknutelnosti listovního tajemství podle
čl. 13, svobody pohybu a pobytu podle čl. 14 a nepřímo
do dalších práv a svobod.
S přihlédnutím k úpravám obsazeným
v právních řádech vyspělých
demokratických států západní
Evropy (např. § 344 a 345 platného trestního
zákona Spolkové republiky Německo) se proto
navrhuje vytvořit zvláštní skutkovou
podstatu trestného činu, která bude poskytovat
ochranu před nezákonnými zásahy v
trestním řízení.
Neoprávněným zásahem do základních
práv a svobod se rozumí nezákonné
stíhání osoby, která se nedopustila
trestného činu, nebo osoby, kterou podle zákona
nelze stíhat.
Stíhán může být jen obviněný,
tedy osoba, proti níž bylo vzneseno obvinění,
popř. které bylo obvinění sděleno.
Trestním stíháním se rozumí
úsek trestního řízení od zahájení
trestního stíhání do právní
moci rozsudku nebo usnesení o zastavení trestního
stíhání.
Pachatelem trestného činu může být
pouze orgán činný v trestním řízení,
tj. soudce, prokurátor, vyšetřovatel nebo vyhledávací
orgán.
Jde o úmyslný trestný čin. Pachatel
si musí být vědom nezákonnosti svého
počínání. Musí vědět,
že obviněný se nedopustil trestného
činu, pro který je stíhán, nebo že
jde o osobu, kterou nelze stíhat z důvodů
uvedených v § 11 odst. 1 tr. ř., a přesto
vůči ní uplatní některý
z prostředků, jichž lze použít
vůči obviněnému.
Zjištění o nedůvodnosti trestního
stíhání se bude opírat o pravomocný
zprošťující rozsudek soudu nebo usnesení
o zastavení trestního stíhání
soudem či prokurátorem.
Přísněji budou postihovány případy,
kdy poškozený je v důsledku nezákonného
postupu zbaven osobní svobody na dobu nikoli krátkou
nebo je stíhán pro čin nejzávažnější
povahy, popř. vzhledem k dalším okolnostem,
které obvykle podstatně zvyšují nebezpečnost
činu pro společnost.
Návrh, spočívající v šikanozním
zneužívání pravomoci orgánu činného
v trestním řízení, je ve vztahu k
trestnému činu zneužívání
pravomoci veřejného činitele speciálním
ustanovením, a proto je vyloučen jejich souběh.
K zásadě č. 3:
Právo lidí na příznivé životní
prostředí je stanoveno v čl. 35 Listiny jako
jedno z práv, k jejichž ochraně trestní
zákon v § 181a a § 181b obsahuje odpovídající
skutkové podstaty. Je žádoucí, aby tato
ochrana byla posílena speciálním ustanovením
umožňujícím postih za porušování
bezpečnostních předpisů při
nakládání s jadernými materiály.
Selhání lidského činitele při
obsluze jaderných zařízení je hrozbou,
která v současné době znepokojuje
širokou veřejnost ve všech civilizovaných
zemích.
Provoz jaderných zařízení představuje
jeden z nejnebezpečnějších zdrojů
ohrožení životního prostředí.
V zájmu zajištění naprosté bezpečnosti
tohoto provozu stanoví zákon č. 28/1984 Sb.,
o státním dozoru nad bezpečností jaderných
zařízení, velmi náročně
podmínky nejen pro chod jaderných reaktorů
při výrobě energie nebo jako zdrojů
ionizujícího záření, ale stejně
i pro provoz zařízení určených
pro skladování, ukládání a
dopravu jaderných materiálů, které
se spotřebovávají při štěpné
řetězové reakci nebo vznikají při
provozu jaderného reaktoru.
Zájem na zajištění všestranné
nezávadnosti provozu jaderných zařízení
a jejich udržování v bezpečném
stavu tak, aby bylo trvale zabraňováno vzniku nehod
a byly omezeny jejich eventuální následky,
vyžaduje vytvoření zvláštní
skutkové podstaty trestného činu a jejich
úmyslné porušování.
Jako trestné je nutno stíhat též porušování
jaderné bezpečnosti při dovozu a ukládání
jaderných odpadů ze zahraničí, k němuž
namnoze mohou svádět finanční výhody.
K zásadě č. 4:
Jednou z nejdiskutovanějších otázek
v současné době je otázka obsahu a
ochrany vlastnického práva.
Listina nařizuje toto právo v čl. 11 mezi
základní lidská práva. Současně
však připomíná, že vlastnické
právo nesmí být zneužito na úkor
práv druhých občanů a v rozporu se
zákonem chráněnými obecním
i zájmy. Při obrovských přesunech
majetkových práv v procesu privatizace však
vzniká dojem, jako by se někdy hledaly nejrůznější
mezery v právním řádu, jež by
umožnily obohacování bez všech omezení
a skrupulí. Proto je nutné doplnit dosavadní
ustanovení trestního zákona, aby bylo možné
postihovat pletichy při převodu majetkových
práv státu na jiné osoby.
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách
převodu majetku státu na jiné osoby, umožňuje
převod privatizovaného majetku nejen formou veřejné
dražby, ale též na základě smlouvy
uzavřené s kupujícím. K pletichám
může docházet i při přímém
prodeji majetku státu, a je proto třeba, aby trestní
zákon poskytoval ochranu i před touto formou nezákonné
činnosti.
K zásadě č. 5:
V původní verzi trestního zákona se
na veřejného činitele považovaly též
osoby odpovědné za bezpečnost cestujících
při hromadné přepravě osob (průvodčí
apod.), a to ve skupině odpovědných pracovníků
státních hospodářských organizací.
Novelizací trestního zákona zákonem
č. 175/1990 Sb. došlo k vypuštění
celé této kategorie osob z okruhu veřejných
činitelů. Praxe po přijetí této
novely ukazuje, že tímto opatřením byly
osoby zajištující bezpečnost cestujících
v dopravě zbaveny zvýšené zákonné
ochrany před útoky ze strany narušitelů
veřejného pořádku při hromadné
přepravě osob. Tím se značně
zkomplikovalo plnění jim svěřených
úkolů.
Smyslem návrhu není obnovit v plném rozsahu
okruh veřejných činitelů stanovených
před novelou z roku 1990, ale zabezpečit ochranu
výkonu pravomoci osobám, které odpovídají
za bezpečnost cestujících a veřejný
pořádek v hromadných dopravních prostředcích.
V Praze dne 5. února 1993
J. Hrazdíra v. r.
D. Matulka v. r.
J. Ortman v. r.
V. Řezáč v. r.