Předkládám
poslancům ČNR přehled trestních interpelací,
otázek a podnětů, vznesených poslanci
České národní rady na členy
vlády České republiky na 6. schůzi
České národní rady. Texty interpelací
jsou převzaty ze stenografických záznamů.
6. I 01 Interpelace Jiřího
Šolera na ministra vnitra ČR Jana Rumla ve věci
růstu politického terorismu v Československu
Vážené předsednictvo,
vážená vládo, vážení
poslanci, přednáším interpretaci na
ministra České vlády pana Jiřího
Rumla ve věci růstu politického terorismu
v Československu.
Vážený pane
ministře, obracím se na vás, na žádost
členů a příznivců Republikánské
strany i veřejnosti i na základě osobní
zkušenosti. V politickém životě naší
vlasti se stále více setkáváme s jevy,
kdy organizované skupiny omezují základní
politická a občanská práva, zejména
právo svobody přesvědčení a
jeho projevu, shromažďování, ohrožují
zdraví i životy jiných. Situace, kterou mohou
pozorovat nejen republikáni, ale fakticky členové
a příznivci jakéhokoliv opozičního
seskupení. Přitom tyto teroristické skupiny
se obvykle zdobí portréty bývalého
prezidenta Václava Havla a současných vládců
Občanské demokratické strany.
V programovém prohlášení
vlády ČR je deklarována snaha o formování
právního státu. Přitom zmiňované
akce spolu se současnou politikou vlády vyvolávají
v občanech stále hlubší dojem, že
byli opět podvedeni, že je o nich opět rozhodováno
bez nich, že se stávají bezprávnými
poddanými neomezeného feudálního vládce.
Je stále obtížnější přesvědčovat
tyto občany o správnosti ústavního
postupu a lze pozorovat snahy vzít vládu do svých
rukou. Popisované projevy politického terorismu
v nich tyto tendence pouze výrazně posilují.
Mezi předvolebními
hesly vládních stran bylo prohlášení
o návratu do Evropy. Nechci glosovat hrubou neznalost geografie
autora tohoto hesla. Spíše mne naplňuje hrůza
pod představou, že i Balkán je součástí
Evropy ar politika teroru a násilí nás jednoznačně
přivádí spíše na jugoslávský
model vývoje než na cestu tolerance, plurality a demokracie.
Prvý projev organizovaného
teroru jsem si uvědomil při akcích skupin,
které ozdobeny portréty Václava Havlu - pod
dozorem státní policie terorizovaly poslance Federálního
shromáždění po jeho neúspěšné
volbě za prezidenta ČSFR. Výzvy slovenského
poslance ing. Víťazslava Mórice, CSc., na obnovení
pořádku vyzněly do prázdna, vládním
místům terorismus těchto skupin plně
vyhovoval. I tato ignorace určitě přispěla
k systematickému rozkladu naší vlasti.
Další formy teroru
probíhaly spíše individuálně.
Útok na poslance FS Pavla Mozgu byl nakonec interpretován
jako jeho výtržnost, ke které se nechal vyprovokovat.
Po mém projevu v České národní
radě dne 23. září 1992 jsem i já
byl zvolen za oběť útoku. Druhý den
24. září 1992 si i na mne počkalo
na Malostranském náměstí trestné
komando a i jí jsem poznal tvrdou pěst současného
režimu. Tento útok byl řádně
hlášen, vč. lékařského
nálezu, na oddělení policie ve Vlašské
ulicí. Nenechal jsem se vyprovokovat, naopak jsem přihlížející
občany uklidňoval ujištěním,
že přece v totalitním státě je
podobná událost zcela normální, proto
jsem nebyl označen za viníka a o celé události
se taktně mlčí. Teroristické akce
vyvrcholily při řádně ohlášené
pokojné vzpomínkové akci SPR-RSČ k
74. výročí vzniku naší republiky
dne 28. října 1992 od 12.00 hodin na Václavském
náměstí v Praze. Projevy politické
intolerance se neomezily pouze na frenetické nenávistné
výkřiky, házení potravinami, ale vyvrcholily
otevřeným surovým útokem nu účastníky
pokojné demonstrace. Např. surové kopání
do pana učitele Remsy, ležícího po útoku
na dlažbě přec(mléčným
barem na rohu Opletalovy ulice a pohotově zachycené
fotografy listu Práce, svědčí o naprosté
nelidskosti útočníků, ale tichý
souhlas policie svědčí i o tiché podpoře
vladních míst těmto skupinám. Doufám,
že podobné krvavé scény nebudou brzy
v Praze běžné, jako je tomu v Sarajevu.
O způsobu formování
těchto skupin svědčí dopis čtenáře
Špíglu z 30. 10. 1992. Čtenář
se ve večerních hodinách cíne 27.
10. dostal do prostoru pomníku sv. Václava, kde
se dostal do skupiny provokatérů. Cituji: Před
půlnocí při odchodu jeden z nich říkal
druhému přijdeš zítra? Já nevím,
fakt dostanu tác? Přijď v poledne a uvidí.
Nechcete si, pane, také zítra přijít
zakřičet na Sládka?
Nechtěl jsem věřit
svým uším. To fakt budou dávat tisíc
Kčs za tři hodiny? Přijďte a uvidíte.
Jeden pán to také slyšel a říkal,
že tomu věří a že to jsou taxikáři,
pasáci a lidi, kterým dnešní stav vyhovuje.
Klidně nějakou pětku obětují.
Konec citátu.
Domnívám se, že
při jakékoliv snaze není pro kvalifikovaného
policistu problém takovéto teroristy odhalit a zabránit
jim v další činnosti. Ovšem politický
systém založený na osobnostech, které
vypouští do ulic tisíce amnestovaných
násilníků a vrahů spíše
takové projevy vítá. Doufám, že
neskončí jako Německo 30tých let,
kde též režim těžil ze spolupráce
s kriminální společenskou spodinou.
Věřím, že
bezpečnostní složky učiní urychleně
přítrž řádění teroristických
komand, které pod symbolem Václava Havla ruší
pokojový rozvoj našeho státu.
6. O 01 Otázku poslance
Jaroslavu Štraita na ministra práce a sociálních
věcí ČR Jindřicha Vodičku ve
věci ankety Sociologického ústavu Československé
akademie věd
Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
obracím se na pana ing. Vodičku, minstra práce
a sociálních věcí s dotazem. Jeho
ministerstvo zadalo Sociologického ústavu Akademie
věci, středisku empirických výzkumů
v Praze v Jilské ulici anketu. Předmětem
šetření je zajisté důležitá
věc mládež a trh práce. Průzkum
se prováděl ve vyhraných středních
školách a odborných učilištích
v Praze, Hradci Králové, Ústí nad
Labem a v Olomouci. Cituji: Další podrobný
a daleko úplnější rozbor údajů
šetření "mládež a trh práce"
považujeme za smysluplnější provést
až po skončení druhé etapy šetření.
Konec citátu.
Protože na výzkum
dále probíhat, tak se divím, k čemu
jsou třeba docela zvláštní anketní
otázky. Jenom pro ilustraci: např. sedmička
- představte si, že by se věci vrátily
o par let zpět a vy byste končil dnes osmou třídu
a uvažoval, co dál? Otázka 19: Volil jste v
červnových volbách? 19a: Pokud ano, kterou
stranu či hnutí jste volil do Sněmovny lidu
FS c: do Sněmovny národů FS, b: do České
národní rady. 20: Která strana či
politické hnutí mí v současné
době vaše sympatie?
Připomínám,
že anketa není anonymní, údaje o respondentovi
jsou hned na první straně.
6. P 01 Podnět Marie Stiborové
na ministra vnitra ČR Jana Rumla ve věci prodeje
speciálního otevíracího nářadí
firmou Europartner, spol. s r. o.
V říjnu t.r. založila
na našem území činnost firma Europartner
s.r.o Carlo Bosch Co. Merano. Její zboží je
vskutku na našem trhu dosud nevídané. Nářadí,
které nabízejí, obsahuje téměř
veškerou otevírací techniku, vztahující
se k otevírání vložek bezpečnostních
zámku. Zařízení umožňuje
obratem otevřít nejen vložky bezpečnostních
zámků, ale i zámků na křížové
klíče, autozámky, visací zámky
a další. Dalším bonbonkem je i například
souprava autokiller Europa, kterou lze otevřít téměř
všechna vozidla vyskytující se na západoevropských
trzích. Zboží je možno objednat a nakoupit
na základě předložení živnostenského
listu v profesi zámečník.
Jak vyplývá z průzkumu
veřejného mínění, jsou občané
naší republiky znepokojeni a nespokojeni se zvyšující
se kriminalitou ve státě i s ochranou bezpečnosti
jich samých a jejich majetku. Svůj podnět
tedy směřuji k tomu, zda ministerstvo vnitra ČR
ví o výše uvedené skutečnosti,
a ptám se, jak hodlá svými nástroji
a v rámci tržní ekonomiky zabezpečit,
že výše uvedených zařízení
nebude zneužito proti majetku jak fyzických, tak i
právnických osob, i bezpečnosti občanů
našeho státu.
6. P 02 Podnět Ivany Janů
na ministra práce a sociálních věcí
ČR Jindřicha Vodičku ve věci novelizace
ust. § 3 odst. 4 nařízení vlády
ČSFR č. 174/1991 Sb., kterých se provádí
zákon o mimosoudních rehabilitacích
Jedná se mi o změnu
ustanovení § 3 odst. 2 vládního nařízení
174/1991 Sb., kterým se provádí § 24
odst. 6 zákona 87, o mimosoudních rehabilitacích.
K té změně § 3 vládního
nařízení mé vede to, že přijatá
úprava, ve které se stanoví fiktivní
výdělek celostátním průměrem
mezi, nikoli pracovníků téže funkce
a oboru, znemožňuje odškodnění
těch, kdo se jako první a aktivně postavili
proti totalitě a pak opravdu celoživotně byli
krutě postiženi, na rozdíl od komunistických
funkcionářů, vyhozených po roce 1968,
jimž stávající úprava umožnila
již plné odškodnění.