Ustanovení pokrývá rovněž ojedinělé případy tzv. vydacího řízení, ve kterých se dědictví devizových cizozemců převádí na základě rozhodnutí zahraničního pozůstalostního orgánu bez povolení.
K § 32
Devizový tuzemec - fyzická osoba je oprávněna plnit vyživovací povinnost do zahraničí bez devizového povolení, prokáže-li trvání vyživovací povinnosti a převod výživného se má uskutečnit do státu nebo ve prospěch státního příslušníka státu, který je vázán v tomto směru mezinárodní smlouvou nebo je s ním zajištěna vzájemnost. V plné výši lze plnit výživné do zahraničí bez devizového povolení jen jde-li o částku stanovenou soudní cestou. U dobrovolně plněného výživného je výše maximální měsíční částky stanovena v prováděcím předpise.
K § 33
Ustanovení dává devizovému tuzemci možnost bez devizového povolení vrátit devizovému cizozemci platbu, kterou obdržel neoprávněně, platit výlohy právních řízení v zahraničí a platit do zahraničí, jestliže platba plyne z pravomocného rozhodnutí čs. orgánu nebo z ustanovení obecně závazného právního předpisu.
K části sedmé - Majetková účast na podnikání v zahraničí
K § 34
S ohledem na značný devizový dosah, který sebou nesou majetkové účasti v zahraničí nebo převody majetkových podílů na zahraniční osobě na devizové cizozemce, vyžaduje se k těmto úkonům devizové povolení kromě případů stanovených prováděcím předpisem.
Navrhovaný zákon neupravuje převod majetkových podílů devizového tuzemce na tuzemských podnicích na devizového cizozemce, vzniká-li tímto převodem podnik se zahraniční majetkovou účastí. Tuto otázku řeší zvláštní zákon (č. 173/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
K části osmé - Účty devizových cizozemců
K § 35 a 36
Cizozemské účty jsou technickým prostředkem ke zpružnění platebního styku se zahraničím a ke zvýšení zájmu devizových cizozemců o využívání služeb devizových peněžních ústavů. Jednoznačně se stanoví práva a povinnosti vlastníků účtů. Devizoví cizozemci mají zcela volnou dispozici s prostředky na účtech vedených v čs. měně, do zahraničí se i nadále vyžaduje devizové povolení.
K části deváté - Devizový dohled, devizová kontrola a kontrola při dovozu a vývozu hodnot
K § 37
Devizový dohled je nedílnou součástí řízení devizového hospodářství. Zahrnuje v sobě právo federálního ministerstva financí prověřovat, zda devizové orgány uvedené v § 6 využívají svých pravomocí daných jim tímto zákonem při realizaci zásad devizové politiky. V případě zjištění závažných nedostatků může federální ministerstvo financí upozornit devizový orgán na povinnost tyto nedostatky odstranit. Pokud se tak nestane, navrhne federální ministerstvo financí příslušné vládě opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
K § 38 a 39
Účelem devizové kontroly je vést subjekty devizově právních vztahů k řádnému plnění povinností stanovených tímto zákonem a prováděcími předpisy k němu a chránit čs. devizové zájmy. Současně plní funkci preventivní a osvětovou s cílem předcházet porušování devizových předpisů a vzniku devizových škod. V podmínkách vnitřní směnitelnosti Kčs bude devizová kontrola významným nástrojem zabraňujícím obcházení a porušování devizových předpisů. Nově se zavádí možnost devizového orgánu provádějícího kontrolu uložit pokutu za škodu způsobenou devizovému hospodářství až do výše 500.000 Kčs.
Zaplacená pokuta uložená Státní bankou československou a federálním ministerstvem financí bude příjmem státního rozpočtu federace; zaplacené pokuty uložené ministerstvy financí republik budou příjmem státního rozpočtu příslušné republiky. Zákon rovněž stanoví subjektivní a objektivní lhůtu pro uložení této pokuty.
K § 40 až 43
Kontrolu podle tohoto zákona při dovozu a vývozu hodnot budou i nadále vykonávat orgány celní správy. Současně se stanoví práva a povinnosti, které při výkonu této kontroly mají orgány celní správy i subjekty, u nichž je kontrola prováděna. Přitom se respektují ústavní práva občanů. Zachovává se povinnost osob předložit orgánům celní správy příslušný doklad požadovaný tímto zákonem v konkrétních případech (např. devizové povolení, potvrzení devizového peněžního ústavu, potvrzení orgánu celní správy). Orgánům celní správy se ukládá povinnost potvrdit některé skutečnosti předpokládané tímto zákonem.
K části desáté - Devizové přestupky a řízení o devizových přestupcích
K § 44 až 47
Devizový zákon zachovává úpravu přestupků v samostatné části tohoto zákona. Rámec skutkových podstat devizových přestupků se oproti platné úpravě příliš nemění; mění se však v některých případech jejich konkrétní obsah (např. u fyzických osob se již nevyžaduje systematická ohlašovací povinnost, ale plnění této povinnosti na výzvu, a to v rozsahu výzvou stanoveném - hromadně nebo individuálně). Kvalifikování devizového přestupku se již neváže na zjištění devizové škody.
Druhy trestů za devizový přestupek se, s výjimkou nahrazení důtky napomenutím, rovněž nemění; rozlišuje se však výše peněžitého trestu podle druhu přestupku. Zpřísňuje se postih za devizový přestupek nezákonného obchodování s devizovými hodnotami. V zájmu co nejoperativnějšího odhalování a účinnějšího projednání tohoto druhu devizového přestupku se rovněž zakotvuje pravomoc orgánů SNB při jejich objasňování. Doposud byla tato činnost svěřena jen orgánům, které devizový přestupek projednávaly - tj. národním výborům a orgánům celní správy, což bylo nepostačující. Jednak nemohl být takový přestupek objasněn a projednán dostatečně rychle a při značném nárůstu této nežádoucí činnosti přestupková agenda národní výbory neúměrně zatěžovala.
K části jedenácté - Obecná, přechodná a závěrečná ustanovení
K § 48
Přejímá se platná zásada mezinárodního práva, že stát nesmí zdůvodňovat nesplnění mezinárodní smlouvy odkazem na vnitrostátní právní předpisy. Znamená to, že v devizovém zákoně i v prováděcí vyhlášce k němu se již neupravují oblasti výslovně upravené v mezinárodních smlouvách.
K § 49
Při rozhodování o udělení devizových povolení postupuje devizový orgán zejména s přihlédnutím k situaci, potřebám a možnostem devizového hospodářství. Při rozhodování o udělení devizového povolení postupuje devizový orgán podle předpisů o správním řízení s některými odchylkami.
K § 50
Prováděcí předpisy k devizovému zákonu vydává společně federální ministerstvo financí a Státní banka československá. V některých ustanoveních zákona je však stanoveno, že prováděcí předpisy vydává pouze Státní banka československá nebo že k vydání prováděcího předpisu bude přizván jiný ústřední orgán státní správy.
K § 51
K omezení zbytečné administrativy se stanoví, že povolení udělená podle dosud platných devizových předpisů budou platit i podle nového devizového zákona, pokud tento zákon ke stejnému úkonu povolení vyžaduje.
K § 52
Tímto ustanovením se potvrzuje, že všechny dosud zřízené devizové účty fyzických osob zůstávají v platnosti i po nabytí účinnosti tohoto zákona. Devizové účty právnických osob zůstanou zachovány i po vstupu v účinnost tohoto zákona, pokud k tomu udělí ve stanovené lhůtě Státní banka československá devizové povolení.
K § 53
Ustanovení ruší platnost dosavadních devizových předpisů.
K § 54
Účinnost nového devizového zákona se stanoví dnem 1. ledna 1991.
V Praze dne 25. října 1990
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Ministr financí ČSFR:
V. Klaus v. r.