3) Členy družstva vlastníků jsou majitelé členských podílů. Členským podílem v družstvu vlastníků je majetkový podíl stanovený podle § 17, § 19 a § 28.
4) Při rozhodování členské schůze je váha hlasu člena dána výší jeho členského podílu. K rozhodnutí členské schůze je třeba souhlasu členů s nadpoloviční většinou členských podílů.
5) Stanovy družstva vlastníků musí obsahovat minimálně náležitosti potřebné pro zápis družstva do podnikového rejstříku.
§ 34
1) Člen družstva může svůj členský podíl čerpat při vystoupení z družstva pouze při převzetí půdy za účelem individuálního hospodaření.
2) Člen družstva může svůj členský podíl převést na jinou osobu.
3) Při rozdělení družstva se jeho majetek dělí mezi nově vzniklá družstva v poměru odpovídajícím výši členských podílů členů nově vzniklých družstev.
§ 35
1) Členové, kteří z družstva vystupují podle § 4 odst. 1 mohou čerpat svůj podíl na majetku organizace formou:
a) věcného plnění z majetku organizace,
b) finančního vyrovnání.
2) Při čerpání podílu na majetku formou věcného plnění se cena těchto věcí stanoví dohodou při vyčleňování majetku jedné osobě a dražbou při vyčleňování majetku více osobám současně.
3) Finanční vyrovnání organizace poskytne, pokud se nedohodne s vlastníkem na čerpání podílu podle odst. 1 písm. a). Finanční vyrovnání bude provedeno převodem na účelově vázaný účet použitelný pouze pro financování zemědělské, lesní a rybníkářské výroby.
4) Podle ustanovení odst. 1) a 2) může vlastník čerpat i podíly na zisku organizace.
5) Čerpat členský podíl může vlastník nejvýše v rozsahu odpovídajícímu podílu ceny půdy převzaté k užívání.
§ 36
Ode dne účinnosti tohoto zákona do přijetí stanov družstva vlastníků nemohou organizace nakládat s majetkem, se kterým hospodaří na základě práva vlastnického, práva hospodaření nebo práva užívání, mimo rámec obvyklého hospodaření [§ 67 Hospodářského zákoníku.] s výjimkou dle § 35.
Část třetí
Právo užívání půdy, budov a jiného zemědělského majetku
Vznik a rozsah práva užívání
§ 37
Jiné osoby než vlastník mohou užívat půdu, budovy a jiný zemědělský majetek na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem.
§ 38
1) Rozsah práva užívání se řídí smlouvou uzavřenou v souladu s obecně závaznými právními předpisy.
2) Rozsah práva užívání pozemků se zvláštním režimem hospodaření smí být omezen pouze zákonem. Stát je povinen prostřednictvím příslušného ministerstva uhradit uživateli ztráty způsobené tímto omezením.
3) Veškerá produkce a všechny nově vzniklé trvalé porosty, které vzešly za doby užívání s výjimkou náletů dřevin, náleží uživateli, pokud není ve smlouvě dohodnuto jinak. To neplatí, převzal-li uživatel půdu do užívání s trvalými porosty, které během užívání vytěžil či odstranil.
4) Jde-li o užívání staveb, může uživatel se souhlasem vlastníka a v souladu s právními předpisy na nich provádět úpravy potřebné pro jejich využití.
5) Uživatel nemůže převést právo užívání na jinou osobu.
§ 39
S věcmi, k nimž má právo užívání, je uživatel povinen hospodařit, tak, aby chránil zemědělskou půdu a všechny ostatní složky životního prostředí, které mohou být zemědělskou či jinou činností uživatele poškozovány, chránil a zveleboval budovy a jiný zemědělský majetek.
Zánik práva užívání
§ 40
Právo užívání zaniká:
a) uplynutím doby, na kterou bylo užívání sjednáno,
b) dohodou vlastníka s uživatelem,
c) písemnou výpovědí vlastníka nebo uživatele v případě, že smlouva o užívání byla uzavřena na dobu neurčitou,
d) výpovědí vlastníka v případě, kdy právo užívání vzniklo jinak než na základě smlouvy o pronájmu,
e) schválením stanov družstva vlastníků.
§ 41
Zanikne-li právo užívání výpovědí podle § 40, písm. c), zaniká toto právo nejpozději 14 dní po sklizni. Tam, kde nelze tento termín použít, zaniká právo užívání do 3 měsíců po podání výpovědi.
§ 42
Zemědělská organizace, která užívá věci či nabyla práva užívání k nim podle zákona č. 123/1975 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 162/1990 Sb., je povinna je užívat do schválení stanov družstva vlastníků nebo dokud nedojde ke zrušení jejího užívacího práva dohodou nebo výpovědí vlastníka.
§ 43
Právo užívání pozemků nelze skončit z důvodů uvedených v § 8, odst. 1). V tom případě se postupuje dle § 8, odst. 2) až 6).
§ 44
1) Uživatel je povinen vrátit do užívání budovy a jiné stavby vlastníkovi ve stavu odpovídajícím obvyklému opotřebení, pokud se nedohodnou jinak.
2) Pokud došlo během užívání nemovitosti k jejímu podstatnému znehodnocení nebo zániku, je uživatel povinen poskytnout vlastníkovi finanční náhradu odpovídající stupni znehodnocení nebo uvést nemovitost do původního stavu, pokud se nedohodnou jinak.
3) Pokud došlo během užívání nemovitosti k jejímu podstatnému zhodnocení, je vlastník povinen poskytnout uživateli finanční náhradu, odpovídající účelnému a trvalému zhodnocení nemovitosti podle stavu v době skončení práva užívání.
4) Investice do půdy, vyjma trvalých porostů, které nově vznikly za dobu užívání, se bezúplatně převádějí na vlastníka v okamžiku zániku práva užívání, není-li ve smlouvě stanoveno jinak.
§ 45
Zruší-li užívací právo k budovám vlastník, který byl z těchto budov násilně vystěhován, je povinná organizace nebo její právní nástupce povinen zajistit uvolnění bytových prostor pro potřeby vlastníka v co nejkratším termínu. Povinná organizace je v takovém případě povinna přednostně přidělit uživatelům volné bytové prostory, jimiž disponuje.
Část čtvrtá
Pozemkové úpravy
§ 46
1) Pozemkovými úpravami jsou změny v uspořádání pozemků v určitém území, provedené za účelem vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek podle potřeb jednotlivých vlastníků půdy a s jejich souhlasem a celospolečenských požadavků na tvorbu krajiny, životního prostředí a investiční výstavbu.
2) Nedojde-li k dobrovolné směně půdy, je nutno pod vedením pozemkového úřadu provést řízení ve věci organizace půdního fondu. Účastníky tohoto řízení jsou vlastníci dotčených pozemků a jako vedlejší účastníci také družstva, obce a Sdružení vlastníků dle § 48.
§ 47
Pozemkové úřady
Pozemkové úřady jsou orgány státní správy zřízené k organizování a provádění pozemkových úprav. Způsob jejich ustavení a organizace stanoví zákony České národní rady a Slovenské národní rady. Spolu s obecním zastupitelstvem a Sdružením vlastníků půdy zadávají zpracování návrhu pozemkových úprav a zprostředkovávají přechod práv k dotčeným pozemkům. Pozemkové úpravy provádějí a v souvislosti s nimi zprostředkovávají přechod práv k dotčeným pozemkům právnické osoby zvlášť k tomu účelu zřízené (dále jen pozemkové úřady).
§ 48
Sdružení vlastníků půdy
1) Sdružení vlastníků půdy je konstituováno jako samosprávná organizace podle katastrálních území, a spolurozhoduje o zásadních změnách v půdním fondu.
2) Sdružení vlastníků je reprezentováno orgánem voleným v územním obvodu působnosti Pozemkového úřadu. Tento orgán se vyjadřuje k nakládání s půdou ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci.
3) Sdružení vlastníků schvaluje pozemkové úpravy navržené Pozemkovým úřadem. Sdružení vlastníků rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů všech vlastníků půdy dotčených pozemkovou úpravou.
4) Spory Sdružení vlastníků s orgány státní správy řeší dohadovací výbor složený ze zástupců Sdružení vlastníků a příslušného orgánu státní správy při rovnoměrném zastoupení.
Část pátá
Ustanovení společná
§ 49
1) Notářské poplatky z převodu nemovitostí a za registraci smluv se při převodu věcí dle tohoto zákona nevyměřují. Stejně tak se nevyměřují notářské poplatky za registraci smluv právoplatně uzavřených, které nebyly registrovány z důvodu nesouhlasu příslušného státního orgánu na základě předpisů uvedených v § 53. Nezbytné náklady spojené s obnovením vlastnických a užívacích práv nese ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci, není-li v tomto zákoně určeno jinak.
2) Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci se zmocňuje k opatřením, která by zmírnila tvrdost zákona dopadající na některé vlastníky, kteří pozbyli vlastnické právo k věci v době od 11. 7. 1947 do 24. 2. 1948 a dopadající na některé vlastníky, jejichž majetek byl zabrán v období od 30. 9. 1938 do 8. 5. 1945 (tzv. arizace).
§ 50
Varianta A:
Zmírnění majetkových křivd vzniklých v období od 5. 5. 1945 do data možnosti složit slib věrnosti, jako podmínky nabytí čs. státního občanství pro členy příslušející k národnostním menšinám, bude pojednávat zvláštní zákon. Do doby této zákonné úpravy jsou od účinnosti tohoto zákona všechny převody těchto majetků neplatné.
Varianta B:
Česká národní rada a Slovenská národní rada se zmocňují, aby zákonem upravily otázku majetkové restituce čs. občanů německé a maďarské národnosti, pokud pozbyli majetku na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo na základě nařízení předsednictva SNR č. 4/1945 Sb. nebo nařízení SNR ve znění pozdějších předpisů, nikdy se neprovinili proti čs. státu, zpětně nabyli, resp. nepozbyli čs. občanství, pokud se tak nestalo už dříve podle zákona č. 245/1948 Sb. nebo zákona 34/1953 Sb., a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona budou československými občany - devizovými tuzemci.
Varianta C:
Zmírnění majetkových křivd, vzniklých v období od 27. 2. 1945 [nařízení SNR č. 4/1945 ze dne 27. 2. 1945; dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.; nařízení SNR č. 104/1945 ve znění pozdějších předpisů; nařízení SNR č. 109/1945 Sb. nar. SNR ve znění; nařízení SNR č. 64/1946 Sb. nar. SNR doplněná; nařízení SNR č. 89/1947 Sb. nar. SNR; (úplné znění nařízení č. 1/1948 Sb. nar. SNR)] do data možnosti složit slib věrnosti jako podmínky nabytí čs. státního občanství pro členy příslušející k národnostním menšinám [zákon č. 245/1948 Sb. ze dne 25. 10. 1948; zákon č. 34/1953 Sb.], pokud se tak nestalo už dříve, upraví zvláštní zákon. Do doby této zákonné úpravy jsou od účinnosti tohoto zákona všechny převody těchto majetků neplatné.
Část šestá
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 51
Dnem účinnosti tohoto zákona zanikají:
a) právo družstevního užívání podle zákona č. 162/1990 Sb. k pozemkům, budovám a jinému zemědělskému majetku vlastníků, kteří nejsou členy zemědělských družstev,
b) právo užívání lesních pozemků podle § 12 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích,
c) právo užívání rybníků dle § 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství.
§ 52
1) Po dni účinnosti tohoto zákona se nepoužijí:
Zákon č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy.
Vyhláška č. 27/1958 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků.
§ 5 zákona č. 162/1990 Sb. o zemědělském družstevnictví, ve vztahu k věcem dotčeným tímto zákonem.
2) Ustanovení § 26 odst. 4 devizového zákona č. 162/1989 Sb. ve znění zákonů č. 109/1990 Sb. a č. 403/1990 Sb. se doplňuje tak, že za slova "fyzické osoby" se vkládá text tohoto znění:
"a zákona č. .../1990 Sb. o úpravě vlastnických vztahů a užívání půdy, budov a jiného zemědělského majetku.
3) Ustanovení § 10 odst. 4 zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd se doplňuje tak, že za slovy "..... uvedených v § 1" se doplňuje text "nebo na němž byla zřízena zahrádkářská, chovatelská nebo chatová kolonie".
§ 53
Zrušují se:
Zákon č. 44/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o revizi první pozemkové reformy,
Zákon č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy,
Zákon č. 46/1948 Sb. o druhé pozemkové reformě,
Zákon č. 123/1975 o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby ve znění zákona č. 95/1988 Sb. a zákona č. 114/1990 Sb.
§ 15, odst. 4, písm. d), § 46, §50 a § 51 zákona č. 162/1990 Sb.,
§ 6 zákona 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy.
§ 54
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ... 1991.
Důvodová zpráva
k zákonu o úpravě vlastnických vztahů a užívání půdy, budov a jiného zemědělského majetku
Zvláštní část
K § 1
Účelem zákona je provést restituci neprávem zabraného majetku a to na principech, jež byly schváleny Federálním shromážděním v podobě zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd. Tam, kde se ve výjimečných případech zákon od těchto principů odchyluje, je to dáno nezbytností respektovat specifika zemědělství.
Dále zákon řeší převod půdy ve vlastnictví státu a zemědělských družstev, půdy, na kterou neuplatnili nárok vlastníci, a převod podílu státu na majetku zemědělských organizací příslušejícího k této půdě, do vlastnictví fyzických osob.
Zákon upravuje transformaci současných zemědělských podniků na družstva vlastníků.
Zákon dále upravuje užívací práva k půdě, budovám a jinému zemědělskému majetku.
Zákon se vztahuje na veškerou zemědělskou půdu a ostatní majetek používaný k zemědělskému, lesnímu a rybníkářskému hospodaření.
K § 2
Zákon obnovuje vlastnické právo k zemědělskému majetku tam, kde jej původní vlastník pozbyl v důsledku protiprávních aktů nebo pod tlakem vyvolaným celkovým bezprávním společenským klimatem tehdejší doby. Zákon vychází z předpokladu, že takovými akty byly veškeré akty správní (tj. akty vydané orgány komunistické místní moci) a soudní rozhodnutí, pokud byla zrušena podle předpisů o rehabilitaci. Rovněž naprostá většina převodů do socialistického společenského vlastnictví byla učiněna pod nejrůznějšími formami nátlaku, od přímého fyzického nátlaku až po nepřímý tlak diskriminačních ekonomických nástrojů a opatření. Vzhledem k tomu, že tento nátlak dnes již prakticky nelze prokázat, nemá zákon jinou možnost (pokud je jeho účelem náprava všech křivd), než zrušit veškeré převody do socialistického společenského vlastnictví. Pokud došlo k odnětí věcí bez jakýchkoli právních či správních aktů, je nezákonnost takového jednání zřejmá a tyto věci musí být zahrnuty do reprivatizace.
K § 3
Okruh oprávněných osob byl vymezen shodně s restitučním zákonem.
Pokud zanikla soukromá právnická osoba, jsou na jejím místě oprávněnými osobami vlastníci podílů na této osobě.
Vzhledem k tomu, že se jedná o převod vlastnického práva, může být povinnou osobou pouze současný vlastník věci.
K § 4
Na rozdíl od restitučního zákona zmírnění následků majetkových křivd nespočívá ve vydání věci, ale v obnově vlastnického práva k zabraným věcem s tím, že vlastník může svobodně realizovat své vlastnické právo - tj. žádat vydání věci, resp. zrušení užívacího práva, uzavřít smlouvu o pronájmu s uživatelem nebo třetí osobou apod.
Tento postup rozlišující obnovu vlastnického práva a faktické vydání věci umožňuje nápravu křivd i v těch případech (a těch bude většina), kdy fyzické navracení majetku není žádoucí ani účelné a to jak z hlediska vlastníka, tak z hlediska perspektiv zemědělské výroby. Umožní tak vznik družstev vlastnického typu. Pro převod vlastnictví byly stanoveny v zásadě stejné podmínky jako v restitučním zákoně, pokud jde o vymahatelnost práva na uzavření smlouvy, prokazování rozhodných skutečností a registraci státním notářstvím.
K § 5 - § 7
Rovněž ustanovení těchto paragrafů byla v podstatě převzata z restitučního zákona.
K § 8
Ustanovení tohoto paragrafu chrání na jedné straně vlastníky stavby zřízené na pozemku oprávněné osoby, pokud se jedná o stavby ve veřejném zájmu (písm. a) nebo ve vlastnictví fyzických osob, sloužící k bydlení či rekreaci (písm. c) a d)), a uživatele, kteří jsou závislí na fungování některých vodohospodářských zařízení.
Na druhé straně poskytuje oprávněným osobám dostatečný prostor pro realizaci jejich práva formou nároku na náhradní pozemek (a to přednostně) nebo peněžní náhradu.
Pokud oprávněné osobě poskytne náhradní pozemek stát, vzniká mu tím pohledávka vůči povinné osobě.
Pokud se v zákoně mluví o pozemku nebo jeho části, který nelze vrátit, myslí se tím ta část pozemku, který je stavbou
zastavěna a která s pozemkem souvisí.
K § 9
Podmínky pro převod budov do vlastnictví oprávněné osoby jsou upraveny shodně s restitučním zákonem.
Při zániku budovy zákon stanoví povinnost nahradit hodnotu budovy v současných cenových relacích. Důvodem této odchylky od restitučního zákona je umožnit vlastníkům půdy vrátit se k zemědělské výrobě, což bez potřebných budov není možné.
K § 10
Při obnovování vlastnického práva k movitým věcem zákon vychází z toho, že tyto věci dnes existují již jen zcela výjimečně - v tomto případě má oprávněná osoba nárok na jejich vrácení (to se týká zejména věcí v osobním vlastnictví). Vlastníkům výrobních prostředků (movitých věcí), kteří hospodařili na pronajaté půdě, náleží právo na vydání věcí téhož druhu v přiměřeném množství a kvalitě nebo na peněžní náhradu v současné cenové úrovni.
K § 11
Ustanovení převzato z restitučního zákona.
K § 12
Pokud povinná osoba nabyla věc úplatně a případně ji na vlastní náklady zhodnotila, má právo na proplacení její současné hodnoty od osoby, která věc bezúplatně získala.
Na uhrazení kupní ceny má oprávněná osoba nárok i v případě, že zabranou věc zpětně odkoupila.
K § 13 a § 14
Ustanovení převzata z restitučního zákona.
K § 15
Vzhledem k značné administrativní náročnosti reprivatizačního procesu byla stanovena delší lhůta pro uplatnění nároku.
K § 16 - § 20
Oddíl 1 části třetí identifikuje a rozděluje majetek současných zemědělských organizací v souladu s transformačním zákonem a zodpovědnost za něj přenáší na přesně definované právní subjekty. Dosavadní stav, přestože byl formálně legislativně zajištěn, umožňoval existenci rozhodující většiny majetku v neadresném, tzv. socialistickém společenském vlastnictví.
K § 16
Umožňuje relativně objektivním způsobem základní rozdělení majetku zemědělské organizace na část nezbytnou pro zajištění zemědělské výroby, tj. na část vázanou k půdě, a na majetek ostatní podle konkrétních podmínek daného zemědělského podniku.
K § 17
Vzhledem k tomu, že dnes lze jen stěží prokázat množství a hodnotu zabraného movitého majetku, provede se odškodnění za jeho zabrání formou přiznání podílu na majetku povinné osoby státu, družstvu, obcím, církvím a ostatním oprávněným osobám podle stanoveného klíče.
Tento klíč vychází z presumpce, že k obdělávání půdy téže výměry a kvality je zapotřebí přibližně stejné množství výrobních prostředků a předmětů. Tyto se během doby užívání transformovaly do podoby zemědělského majetku, bez něhož nelze půdu obhospodařovat. Zákon proto stanoví podíl oprávněné osobě na majetku organizace, která má její půdu k užívání, podle podílu oprávněné osoby na celkové výměře půdy organizace v hodnotovém vyjádření.
Podíl na majetku vlastníků půdy, kteří nevlastnili movitý majetek, a vlastníků, jejichž majetek nebyl kolektivizován, je částečnou náhradou za destrukci zemědělského půdního fondu (meze, příkopy, cesty, mezníky, aleje apod.) a za morální znehodnocení věcí, které nebyly pro výrobu použity.
Stanovení majetkových podílů neřeší jen majetek, který přešel do vlastnictví socialistických organizací, ale i majetek, který byl převeden do užívání těchto organizací a k němuž vlastnické právo nikdy nezaniklo, ačkoliv tento majetek již fyzicky neexistuje.
S takto stanoveným podílem pak může vlastník nakládat v souladu s tímto zákonem.
Právo na přiznání podílu na majetku organizace mají i osoby, kterým již byla vyčleněna půda k soukromému hospodaření po 17. 11. 1989 a osoby, jimž bylo obnoveno vlastnictví k půdě podle jiných předpisů po 17. 11. 1989. Toto právo nemají vlastníci půdy, kteří nejsou oprávněnými osobami podle § 3.
K § 18
Vytváří prostor pro rozdělení ostatního majetku zemědělské organizace na část ve vlastnictví státu a část v kolektivním vlastnictví. Současní členové zemědělských družstev jsou zvýhodněni použitím ustanovení transformačního zákona o valorizaci investičních kuponů (varianta B).
K § 19
Privatizuje státní a družstevní majetek zemědělské organizace v souladu s privatizačními zásadami, používanými v ostatních sférách národního hospodářství. Jedná-li se o privatizaci půdy a majetkových podílů na ní vázaných, kde je třeba jednoznačně preferovat konkrétní individuální vlastnictví, použijí se pravidla malé privatizace. Při privatizaci ostatního majetku se použije metoda stanovení majetkových podílů v souladu s transformačním zákonem. Při privatizaci družstevního majetku jsou členové družstev zvýhodněni předkupním právem (varianta A).
K § 20
Ustanovení tohoto paragrafu je zásahem do svobodného výkonu vlastnického práva. Vychází z pojetí, že půda a jiný majetek s ním spjatý jsou nerozlučitelné a lze je tudíž převádět jen současně. Pokud by bylo umožněno oddělené převádění vlastnického práva, hrozilo by nebezpečí, že v mnoha případech vznikne situace, kdy na jedné straně by existovala půda bez dostatečných hmotných a finančních prostředků k zabezpečení jejího obdělávání, a na druhé straně by plynuly do ekonomiky inflační peníze odtržené od půdy.
K § 21
Půda ve vlastnictví státu, vlastnicky nedoložená půda a podíly státu na majetku zemědělských organizací, se svěřuje do správy ministerstva pro správu státního majetku a jeho privatizaci.
Tento státní majetek je určen pro privatizaci a vytváří prostor pro plnohodnotné zapojení zaměstnanců současných zemědělských podniků i ostatních obyvatel, kteří nezískají půdu, budovy a jiný zemědělský majetek v rámci reprivatizace, do nejrůznějších forem podnikání v zemědělství.
K § 22 - § 31
Tato ustanovení zajišťují, aby i půda státní a vlastnicky nedoložená byla obhospodařována. To lze nejlépe zajistit její privatizací.
Ustanovení těchto paragrafů byla v podstatě převzata za zákona o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, schváleného Federálním shromážděním dne 25. 10. 1990.
K § 32
Upravuje způsob privatizace provozní jednotky, kterou se nepodaří vydražit za peněžní prostředky.
K § 33
Stávající zemědělské organizace, které hospodaří s majetkem, k němuž jsou dle části druhé tohoto zákona obnovována vlastnická práva, nebo s majetkem, který je dle části třetí privatizován, se transformují na družstva vlastníků. Družstvo vlastníků je přechodným subjektem, který zajišťuje kontinuitu zemědělské výroby a postupný přechod k racionálním formám organizace zemědělské výroby. To bude zajištěno obnovením dispozičního práva vlastníkům a možností svobodně se rozhodnout o jedné z mnoha forem podnikání v souladu s obecně závaznými předpisy.
Činnost družstva vlastníků se řídí stanovami, které schvaluje členská schůze tvořená vlastníky.
K § 34 a § 35
Zákon umožňuje vlastníkovi při převzetí půdy do užívání čerpat podíl na majetku organizace převzetím výrobních prostředků, zároveň mu však umožňuje čerpat svůj podíl v podobě služeb poskytovaných organizací.
Tím bude vytvořen základní předpoklad pro vznik družstev, poskytujících služby zemědělcům v těch oblastech, které nejsou efektivní při individuálním zajišťování. Jedná se o transformaci družstev na typ známý a úspěšný v tržních ekonomikách.
K § 36
Tímto ustanovením se řídí nakládání s majetkem družstva do přijetí jeho stanov.
K § 37
Tímto ustanovením se vlastnickému právu vrací jeho původní obsah. Právo užívání tudíž nemůže napříště být zřízeno správním aktem, ale pouze smlouvou, uzavřenou mezi vlastníkem a uživatelem v souladu s občanským nebo hospodářským zákoníkem.
K § 38 a § 39
Vzhledem k nerozmnožitelnosti půdního fondu a nutnosti ochrany životního prostředí je nezbytné stanovit uživateli povinnost hospodařit tak, aby nedocházelo k znehodnocování půdy a životního prostředí. Zároveň však je nutno poskytnout uživateli dostatečný prostor pro zemědělské podnikání. Zákonný podklad pro zavedení cílevědomé ochrany půdy bude vytvořen novelizací zákona o ochraně zemědělského půdního fondu.
K § 40
Způsoby zániku užívacího práva jsou zde v souladu s konstrukcí v jiných právních předpisech.
K § 41
Toto ustanovení opět souvisí se zvláštním charakterem zemědělské výroby.
K § 42
Povinnost zde stanovená je nutná pro zajištění kontinuity zemědělské výroby v době od účinnosti tohoto zákona, který řeší zábory, na jejichž základě zemědělské organizace půdu a jiný zemědělský majetek užívaly do doby než vlastník naplní svá vlastnická práva, ať už tak, že bude sám hospodařit, nebo se stane členem družstva vlastníků a nebo uzavře smlouvu o užívání.
K § 43
Právo užívání není možné zrušit ve stejných případech, kdy nelze převést právo vlastnické. V takových případech se použije shodných principů náhradního řešení.
K § 44
Řeší finanční vyrovnání v případech, že majetek byl znehodnocen či výjimečně zhodnocen. Odchylně jsou řešeny pouze investice do půdy, neboť jejich přínos vzhledem k celkové devastaci půdy je nepatrný.
K § 45
Ustanovení tohoto paragrafu má umožnit návrat původních vlastníků na jejich hospodářství a zahájit zemědělskou výrobu v co nejkratším možném čase.
K § 46 a § 47
K provádění pozemkových úprav za účelem scelování půdy a jejího optimálního využívání se zřizují pozemkové úřady. Jejich působnost podrobně upraví zákony národních rad.
K § 48
Pro ochranu práv vlastníků ve vztahu k orgánům státní správy se konstituuje Sdružení vlastníků jako samosprávná organizace podílející se zejména na přípravě a schvalování pozemkových úprav.
K § 49
Není možné požadovat, aby občané, kterým bylo vlastnické právo odňato či jim byl znemožněn jeho výkon, nesli finanční výdaje související s nápravou tohoto stavu.
Zmocnění ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci k opatřením zmírňujícím tvrdost zákona, je nezbytné zejména s ohledem na vlastníky, kterým byl majetek tzv. arizován.
K § 50
Řeší zmírnění majetkových křivd příslušníků národnostních menšin, kteří pozbyli majetku po druhé světové válce, nikdy se neprovinili proti čs. státu a jsou čs. státními občany.
K § 51 - § 53
Zákon ruší veškeré právní předpisy zakládající socialistické deformace v zemědělství, zejména se ruší zákony, na jejichž základě bylo zřizováno užívací právo jinak než smlouvou mezi vlastníkem a uživatelem.
Zákon zachovává výsledky první pozemkové reformy a ruší revizi první pozemkové reformy a druhou pozemkovou reformu.
Vzhledem k současným trendům světového hospodářství nelze omezovat vlastnictví k půdě ještě více než je omezeno první pozemkovou reformou.