FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. volební období
225
návrh skupiny poslanců Federálního shromáždění M. Tyla, D. Němcové, P. Zahrádky, M. Tejkla, T. Kopřivy, L. Kudláčka, J. Laciny, S. Kučery, J. Selnera, J. Cuhry, S. Devátého a A. Anderka
Návrh
Zákon
o úpravě vlastnických vztahů a užívání půdy, budov a jiného zemědělského majetku
Návrh
Zákon
o úpravě vlastnických vztahů a užívání půdy, budov a jiného zemědělského majetku
Federální shromáždění České a Slovenské federativní republiky se usneslo na tomto zákoně:
Část první - účel a rozsah působnosti zákona
§ 1
1) Zákon upravuje práva a povinnosti vlastníků půdy, budov a jiného zemědělského majetku [Jiným zemědělským majetkem se rozumí i majetek vzniklý z bezplatného užívání půdy.]. Řeší zmírnění majetkových křivd v zemědělství způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám [Soukromou právnickou osobou se rozumí hospodářské družstvo nebo jiné sdružení fyzických osob s právní subjektivitou.] odnětím vlastnického práva.
2) Zákon dále upravuje užívací vztahy k půdě, budovám a jinému zemědělskému majetku (dále jen "věci").
3) Zákon se vztahuje na zemědělskou a lesní půdu, vodní plochy a další druhy pozemků mimo pozemků pro těžbu vyhražených nerostů, pozemků, na kterých jsou hřbitovy a dalších pozemků podle právních předpisů [Např.: Zákon č. 135/1961 Sb. o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 151/1964 Sb. o drahách ve znění zákona č. 104/1974 Sb., Zákon č. 110/1964 Sb. o telekomunikacích, Zákon č. 79/1957 Sb. o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, Vládní nařízení č. 29/1959 Sb. o oprávnění k cizím nemovitostem při stavbách a provozu podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu.].
Část druhá - Obnovení vlastnických práv
§ 2
Navrací se vlastnické právo k věci, kterou vlastníci pozbyli na základě:
a) správních aktů vydaných po 24. 2. 1948, které se odvolávají na právní předpisy, vydané po 31. 3. 1947,
b) darování nebo převodu do socialistického společenského vlastnictví v období od 24. 2. 1948 do 31. 12. 1989,
c) výroku o propadnutí věci nebo zabrání věci v trestním řízení, případně v trestním řízení správním podle dřívějších předpisů, pokud byl výrok zrušen.
§ 3
Vymezení některých pojmů
1) Oprávněnou osobou je původní vlastník věci, kterým byla buď fyzická nebo soukromá právnická osoba.
2) Zanikla-li soukromá právnická osoba, jsou oprávněnými osobami vlastníci majetkových podílů na této právnické osobě podle svých podílů nebo osoby oprávněné na jejich místě podle odst. 3.
3) Zemřel-li vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, náleží právo podle § 2 dalším oprávněným osobám v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, dožil-li se dne účinnosti tohoto zákona,
b) děti vlastníka a jeho manžel, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona; není-li některé z dětí vlastníka v den účinnosti tohoto zákona naživu, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti a není-li naživu některé z nich, jeho potomci.
c) rodiče vlastníka, nejsou-li naživu osoby uvedené pod písmenem b), kteří se dožili dne smrti vlastníka,
d) sourozenci, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona; v případě, že některý ze sourozenců ke dni účinnosti tohoto zákona nežije, jsou oprávněnými osobami na jeho místě jeho děti.
4) Nejsou-li osoby, uvedené v odstavci 3), náleží právo podle § 2 dědici vlastníka a není-li naživu, jeho žijícím dětem.
5) Náležela-li věc, k níž se obnovuje vlastnické právo podle tohoto zákona, do spoluvlastnictví více osob, jsou oprávněnými osobami spoluvlastníci podle výše podílů; nežije-li některý z nich, řídí se pořadí dalších, na jeho místě oprávněných osob, podle odst. 3) a 4).
6) Povinnou osobou je vlastník věci, k níž zaniklo vlastnické právo oprávněné osobě na základě skutečností, uvedených v § 2.
Převod věcí do vlastnictví oprávněných osob
§ 4
1) Povinná osoba je povinna uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví k věci a o vzájemném vypořádání nároků podle tohoto zákona, a to do 60 dnů od podání písemné výzvy, pokud nejde o případ, kdy se podle tohoto zákona vlastnictví k věci na oprávněnou osobu nepřevádí (§ 8).
2) Pokud povinná osoba tuto svou povinnost nesplní, může se oprávněná osoba domáhat svého nároku u soudu.
3) Smlouva podléhá registraci státním notářstvím, státní notářství přitom postupuje obdobně jako při registraci smlouvy o převodu nemovitostí [§ 61 a následující zákona č. 95/1963 Sb., o řízení před státním notářstvím (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů.].
4) K výzvě o uzavření smlouvy je oprávněná osoba povinna přiložit právní akt nebo jiný doklad osvědčující skutečnosti podle § 2.
5) Další oprávněné osoby k výzvě rovněž připojí doklad osvědčující jejich vztah k vlastníkovi [Rodný nebo oddací list, výpis z matriky, závěť.].
6) Je-li oprávněnou osobou devizový cizozemec, přiloží k výzvě potvrzení příslušné Správy pro věci majetkové a devizové, že věc nebyla vypořádána mezistátními dohodami.
§ 5
1) Oprávněná osoba je povinna do 60 dnů ode dne uzavření smlouvy podle § 4 vrátit:
a) ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci státem poskytnuté odškodnění,
b) částku, která jí byla vyplacena za věci, k nimž pozbyla vlastnické právo na základě skutečností uvedených v § 2, a to organizaci, která jí tuto částku vyplatila, nebo jejímu právnímu nástupci.
§ 6
K návrhu na registraci smlouvy je oprávněná osoba povinna státnímu notářství předložit potvrzení o finančním vypořádání podle § 5, popř. o tom, že byla uzavřena dohoda o splátkách.
§ 7
Je-li více oprávněných osob, vyplývá jejich podíl z § 3 tohoto zákona, pokud se písemně nedohodly jinak.
§ 8
1) Bezúplatný převod pozemků nebo jejich částí podle § 4, odst. 1 nelze uskutečnit v případě, že
a) pozemek byl po odnětí vlastníkovi zastavěn stavbou, jejíž charakter nesouvisí s předmětem podnikání povinné osoby, jedná-li se o případ, kdy povinnou osobou je organizace,
b) na pozemku bylo po odnětí vlastníkovi vybudováno vodohospodářské zařízení sloužící více uživatelům půdy,
c) pozemek byl po odnětí vlastníkovi zastavěn obytnou stavbou ve vlastnictví fyzické osoby,
d) na pozemku byla do 31. 12. 1989 zřízena zahrádková nebo chatová osada.
2) V případě uvedeném v odst. 1) se oprávněné osobě bezplatně převede do vlastnictví jiný pozemek z vlastnictví povinné osoby ve výměře a kvalitě odpovídající původně vlastněnému pozemku, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část původních pozemků. Nevlastní-li povinná osoba vhodný pozemek, přechází tato povinnost na Pozemkový fond.
3) Poskytne-li oprávněné osobě náhradní pozemek za povinnou osobu Pozemkový fond, je tato povinna poskytnout mu finanční náhradu nebo převést zastavěný pozemek bezplatně do vlastnictví státu.
4) Nedojde-li k převodu vlastnictví k náhradnímu pozemku podle odst. 2), je povinná osoba povinna poskytnout oprávněné osobě peněžní náhradu.
5) Byla-li na pozemku po jeho odnětí vlastníkovi zřízena jiná stavba než uvedená v odst. 1), může oprávněná osoba tuto budovu odkoupit. Pokud stavbu neodkoupí, má nárok na přidělení náhradního pozemku podle odst. 3) nebo na peněžní náhradu podle odst. 4).
6) Veškeré náklady a výdaje spojené s převodem vlastnictví k náhradnímu pozemku nese povinná osoba. Povinná osoba je také povinna hradit škodu a ušlý zisk v případě, že včas takový pozemek na oprávněnou osobu nepřevede.
§ 9
1) Nemovitá věc se převede do vlastnictví oprávněné osoby ve stavu, ve kterém se nachází ke dni uzavření smlouvy. Sjednala-li povinná osoba před tímto dnem smlouvu o dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o modernizaci nemovitosti, případně jinou smlouvu, týkající se věci, musí dohoda obsahovat ujednání o tom, zda a v jakém rozsahu přejímá oprávněná osoba práva a závazky z této smlouvy, jinak není oprávněná osoba povinna uhradit povinné osobě takto vynaložené náklady.
2) Zanikla-li budova před datem účinnosti tohoto zákona, povinná osoba uhradí oprávněné osobě částku odpovídající hodnotě nemovitosti podle cenových relací v době podání žádosti, se zřetelem ke stavu, v jakém byla budova při zániku užívacího práva oprávněné osoby.
§ 10
1) Oprávněná osoba má nárok na vydání movitých věcí, prokáže-li, že byly odňaty na základě skutečností uvedených v § 2 a kde se nacházejí ke dni účinnosti tohoto zákona. Povinná osoba je povinna věc vlastníkovi vydat na písemnou výzvu do 60 dnů.
2) Odškodnění za pozbytí vlastnictví k movitým věcem a za bezplatné užívání movitých i nemovitých věcí se provede stanovením podílu oprávněné osoby na majetku organizace, která má v užívání pozemky ve vlastnictví oprávněné osoby, a to po odečtení věcí, k nimž se obnovuje vlastnické právo individuálně. Majetkem organizace ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí výrobní prostředky sloužící k zemědělské výrobě, majetkové účasti na jiných organizacích a veškeré finanční prostředky. Ve sporných případech rozhoduje příslušná privatizační komise.
3) Podíl oprávněné osoby na majetku organizace odpovídá podílu ceny půdy [Cenou půdy se rozumí součin její výměry a směrné ceny podle BPEJ.] oprávněné osoby na hodnotě půdy organizace, která půdu oprávněné osoby užívá.
4) Oprávněná osoba může tento podíl nebo jeho část vložit jako členský podíl do organizace, na jejímž majetku tento podíl vlastní.
5) Stanovení majetkového podílu v organizaci se vztahuje i na vlastníky půdy, kteří ji převzali k samostatnému hospodaření po 17. 11. 1989.
6) Vlastníkem podílu na majetku organizace, odpovídajícímu podílu státní půdy v užívání této organizace, se stává stát a jeho správu vykonává Pozemkový fond.
§ 11
Povinná osoba nemůže proti oprávněným osobám uplatňovat žádné finanční nebo jiné nároky související s věcmi, k nimž je obnovováno vlastnické právo. Rovněž oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže proti povinné osobě uplatňovat jiné nároky související s věcí, k níž je obnovováno vlastnické právo, než jsou uvedeny v tomto zákoně. K zástavním právům a věcným břemenům, která vázla na věci v době jejího odnětí nebo v době obnovení vlastnického práva, se nepřihlíží.
§ 12
1) Pokud povinnou osobou není organizace, na kterou přešlo vlastnické právo od vlastníka na základě skutečností uvedených v § 2, je tato organizace nebo její právní nástupce povinna uhradit povinné osobě současnou cenu věci.
2) Zanikla-li organizace bez právního nástupce, má povinná osoba nárok ve smyslu tohoto ustanovení vůči ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci.
3) Pokud oprávněná osoba získala zpět vlastnické právo k nemovitosti na základě kupní smlouvy, uzavřené před účinností tohoto zákona, má nárok na vrácení uhrazené kupní ceny od organizace, na kterou přešlo vlastnické právo na základě skutečností, uvedených v § 2 nebo jejího právního nástupce.
§ 13
Dosavadním uživatelům bytů nebo nebytových prostor převedených do vlastnictví oprávněných osob se užívací právo zachovává a nadále se řídí právními předpisy o hospodaření s byty a právními předpisy o nájmu a pronájmu nebytových prostor.
§ 14
Tento zákon se vztahuje i na převod věcí do vlastnictví devizové cizozemce, pokud věc, která by měla být převedena do jeho vlastnictví, nebyla vypořádána mezistátními majetkoprávními dohodami.
§ 15
Právo na bezúplatný převod vlastnictví podle § 4 může původní vlastník uplatnit do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona, v případě uvedeném v § 2, písm. c) nesmí být tato lhůta kratší než jeden rok ode dne, kdy byl výrok pravomocně zrušen. Uplynutím uvedených lhůt právo zaniká.
§ 16
Vlastník půdy a podílu na majetku zemědělské organizace stanoveného podle § 10, odst. 3) může převádět vlastnické právo k půdě a k ní příslušejícímu podílu na majetku na jinou osobu pouze současně a na tutéž osobu.
§ 17
Pozemkové fondy
1) Půdu ve vlastnictví státu spravují zvlášť k tomu účelu zřízené právnické osoby v působnosti republik (dále jen "pozemkové fondy").
2) Pozemkové fondy mohou půdu ve vlastnictví státu a půdu, na kterou neuplatnili nárok vlastníci ve stanovené lhůtě, převádět do vlastnictví a dávat do užívání jiným právnickým i fyzickým osobám na základě smlouvy, zpravidla za úhradu. Přitom se řídí hledisky optimálního a efektivního využívání půdního fondu a racionálního uspořádání a využívání venkovské krajiny.
§ 18
Pozemkové úpravy
Pozemkovými úpravami jsou změny v uspořádání pozemků v určitém území, provedené za účelem vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek podle potřeb jednotlivých vlastníků půdy a s jejich souhlasem a celospolečenských požadavků na tvorbu krajiny, životního prostředí a investiční výstavbu.
§ 19
Pozemkové úřady
Pozemkové úřady v působnosti republik provádějí pozemkové úpravy a v souvislosti s tím také zprostředkovávají přechod práv k dotčeným pozemkům.
Část třetí - právo užívání půdy, budov a jiného zemědělského majetku
Vznik a rozsah práva užívání
§ 20
Jiné osoby než vlastník mohou užívat půdu, budovy a jiný zemědělský majetek na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem.
§ 21
1) Rozsah práva užívání pozemků se zvláštním režimem hospodaření smí být omezen pouze zákonem. Stát je povinen prostřednictvím příslušného ministerstva uhradit uživateli ztráty způsobené tímto omezením.
2) Rozsah práva užívání se řídí smlouvou uzavřenou v souladu s obecně závaznými právními předpisy.
3) Veškerá produkce a všechny nově vzniklé trvalé porosty, které vzešly za doby užívání, náleží uživateli, pokud není ve smlouvě dohodnuto jinak.
4) Jde-li o užívání staveb, může uživatel se souhlasem vlastníka a v souladu s právními předpisy na nich provádět úpravy potřebné pro jejich využití.
5) Uživatel nemůže převést právo užívání na jinou osobu.
§ 22
S věcmi, k nimž má právo užívání, je uživatel povinen hospodařit, zejména je povinen chránit zemědělskou půdu a všechny ostatní složky životního prostředí, které mohou být zemědělskou či jinou činností uživatele poškozovány, chránit a zvelebovat budovy a jiný zemědělský majetek.
Zánik práva užívání
§ 23
Právo užívání zaniká:
a) uplynutím doby, na kterou bylo užívání sjednáno,
b) dohodou vlastníka s uživatelem,
c) písemnou výpovědí vlastníka nebo uživatele v případě, že smlouva o užívání byla uzavřena na dobu neurčitou,
d) výpovědí vlastníka v případě, že nemovitost je užívána bez právního titulu.
§ 24
Zanikne-li právo užívání výpovědí podle § 23, písm. c), zaniká toto právo nejpozději 14 dní po sklizni. Tam, kde nelze tento termín použít, zaniká právo užívání do 3 měsíců po podání výpovědi.
§ 25
Zemědělská organizace, která užívá věci či nabyla práva užívání k nim podle zákona č. 123/1975 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 162/1990 Sb., je povinna je užívat dokud vlastník neuzavře s organizací smlouvu o pronájmu nebo nedojde ke zrušení jejího užívacího práva dohodou nebo výpovědí vlastníka.
§ 26
Právo užívání pozemků nelze skončit z důvodů uvedených v § 8, odst. 1), v tom případě se postupuje dle § 8, odst. 2) až 6).
§ 27
1) Uživatel je povinen vrátit nemovitost vlastníkovi ve stavu odpovídajícímu obvyklému opotřebení, pokud se nedohodnou jinak.
2) Pokud došlo během užívání nemovitosti k jejímu znehodnocení, je uživatel povinen nahradit vlastníkovi náklady vynaložené na uvedení nemovitosti do původního stavu.
3) Pokud došlo během užívání nemovitosti k jejímu zhodnocení, je vlastník povinen poskytnout uživateli náhradu, odpovídající účelnému a trvalému zhodnocení nemovitosti podle stavu v době skončení práva užívání.
4) Investice do půdy, vyjma trvalých porostů, které nově vznikly za dobu užívání, se bezúplatně převádějí v okamžiku zániku práva užívání, není-li ve smlouvě stanoveno jinak.
§ 28
Zruší-li užívací právo k budovám vlastník, který byl z těchto budov násilně vystěhován, je povinná organizace nebo její právní nástupce povinen zajistit uvolnění bytových prostor pro potřeby vlastníka v co nejkratším termínu. Povinná organizace je v takovém případě povinna přednostně přidělit uživatelům uvolněné bytové prostory, jimiž disponuje.
Vyrovnání členského podílu
§ 29
1) Svůj podíl na majetku organizace může vlastník čerpat při vystoupení nebo při snížení členského podílu v následujících formách:
a) věcné plnění z majetku organizace,
b) služby poskytované organizací,
c) finanční vyrovnání.
2) Při čerpání podílu na majetku formou věcného plnění se cena těchto věcí stanoví dohodou při vyčleňování majetku jedné osobě a dražbou při vyčleňování majetku více osobám současně.
3) Finanční vyrovnání je organizace povinna poskytnout, pokud se nedohodne s vlastníkem na čerpání podílu podle písm. a) nebo b).
4) Podle ustanovení odst. 1) a 2) může vlastník čerpat i podíly na zisku organizace.
§ 30
Čerpat členský podíl může vlastník nejvýše v rozsahu odpovídajícímu podílu ceny půdy převzaté k užívání.
§ 31
1) U půdy státní a vlastnicky nedoložené, budov a jiného zemědělského majetku ve vlastnictví státu a vlastnicky nedoloženého, rozhoduje ve smyslu tohoto zákona Pozemkový fond na základě doporučení organizací sdružujících vlastníky půdy.
2) Pozemkový fond převádí tuto půdu, budovy, vč. podílu jiného zemědělského majetku dle § 10 do užívání fyzických osob.
3) Na prodej státní a družstevní půdy, budov a jiného zemědělského majetku ve vlastnictví státu se použije přiměřeně zákon č. .../... Sb. o prodeji majetku ve vlastnictví státu osobám (malá privatizace) obcím a fyzickým osobám.
Část čtvrtá - ustanovení společná
§ 32
Notářské poplatky z převodu nemovitostí a za registraci smluv se při převodu věcí dle tohoto zákona nevyměřují. Nezbytné náklady spojené s obnovením vlastnických a užívacích práv nese ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci, není-li v tomto zákoně určeno jinak.
Část pátá - ustanovení přechodná a závěrečná
§ 33
Dnem účinnosti tohoto zákona zanikají:
a) právo družstevního užívání podle zákona č. 162/1990 Sb. k pozemkům, budovám a jinému zemědělskému majetku vlastníků, kteří nejsou členy zemědělských družstev,
b) právo užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby dle zákona č. 123/1975 Sb. ve znění zákona č. ...
c) právo užívání k zajištění lesní výroby a ostatních funkcí lesa dle zákona č. .../... Sb.
d) právo užívání vodních ploch dle zákona č. .../... Sb. o vodách
§ 34
Po dni účinnosti tohoto zákona se nepoužijí:
Vyhláška č. 27/1958 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků. Zákon č. 162/1990 Sb. o zemědělském družstevnictví, § 5 ve vztahu k věcem dotčeným tímto zákonem.
Tímto zákonem nejsou dotčeny zákony o první pozemkové reformě.
§ 35
Zrušují se:
Zákon č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy
Zákon č. 44/1948 Sb.
Zákon č. 45/1948 Sb.
Zákon č. 46/1948 Sb. o druhé pozemkové reformě.
§ 15, odst. 4, písm. d), § 50, odst. 2, 3, 4, 5 a § 51 zákona č. 162/1990 Sb. o zemědělském družstevnictví,
zákon č. 123/1975 o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby,
zákon č. 114/1990 Sb., který předchozí zákon mění a doplňuje,
§ 50, odst. 2, 3, 4, 5.
Důvodová zpráva
A) Obecná část
Předložený návrh zákona (dále jen zákon) vychází z koncepce Scénáře ekonomické reformy a prvého ze schválených restitučních zákonů. Ta část zákona, která se dotýká privatizace státního majetku, zachovává základní dikci "malého" privatizačního zákona. Zákon bere v úvahu komplex zemědělské, lesnické a ostatní venkovské problematiky (dále jen zemědělské), její obrovský rozsah a význam.
Jako budoucí vlastníky půdy zákon v zásadě předpokládá fyzické osoby a obce. Právnické osoby se mohou stát vlastníky stavebních parcel a dalšího nezbytného zázemí ke všem druhům podnikání podle příslušných zákonů.
Zákon vychází z přesvědčení, že nezměrné škody a křivdy zaplacené mimo jiné několika tisíci životů, nelze v úplnosti nahradit. Absolutní úbytek 700 tis. ha zemědělské půdy je podle zákona možné z jisté části refundovat, ne však vždy v původním místě. Umožňuje to souběžná privatizace státní půdy, dále půdy, která patřila církevním řeholním řádům a půdy, ke které nebude vlastník nalezen. Zákon nepřipouští nové přerozdělení majetku v zemědělství.
Zákon zdůrazňuje životní nutnost zachování celistvosti tří složek zemědělského podnikání - půdy, budov a jiného zemědělského majetku tak, jak historicky nedílně vznikly. Ve výchozí situaci zachovává fyzickou podobu všech stávajících zemědělských organizací, avšak zásadně napravuje jejich deformovanou nadřazenost uživatelů návratem vlastnických práv oprávněným osobám.
Tím, že zákon umožňuje nabytí vlastnických práv časově oddělit od faktického ujímání se majetku, reflektuje nápravu jako postupný a přirozený proces. O podobě tohoto procesu bude v nespočetných alternativách rozhodovat sám vlastník, omezen pouze rámcem obecných právních předpisů.
Po doložení svých vlastnických práv zjistí oprávněná osoba přesně rozsah všech tří složek svého vlastnictví:
a) hodnotu celkové výměry zemědělské, lesní a jiné půdy podle bonity a tomu odpovídající směrné ceny každé parcely
b) hodnotu budov, které lze převést do vlastnictví oprávněné osoby
c) evidenční hodnotu ideálního podílu z majetku povinné organizace podle procenta hodnoty celkové výměry zemědělské, lesní a jiné půdy oprávněné osoby.
Od hodnoty celkového vlastnictví oprávněné osoby se odečtou všechna odškodnění poskytnutá v minulosti povinnou organizací. Odškodnění poskytnutá státem oprávněná osoba vrátí do fondu ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizace.
V poměru hodnoty svého celkového vlastnictví ručí oprávněná osoba za výsledky společného hospodaření až do okamžiku, kdy se fakticky ujme svých vlastnických práv. Hodnotou dosud nevyrovnaného podílu se oprávněná osoba stává věřitelem dosavadního uživatele. Ten je povinen tuto hodnotu postupně vyrovnat poskytnutými službami nebo jinou formou na základě smlouvy.
Celá koncepce zákona mimořádně dbá na nápravu bez nároků na centrální finanční zdroje. V koncepci tohoto zákona celková suma ztrát pragmaticky postihuje všechny oprávněné osoby podle podílu jejich majetku. Snižující se státní subvence udělované z titulu globální agrární politiky nejsou zákonem dotčeny.
Zákon nekonzervuje žádný z dosavadních postátňovacích mechanismů. V nových vlastnických vztazích zrovnoprávňuje soukromé zemědělce a družstva vlastníků. Nevytváří nezvládnutelnou časovou tíseň k provedení obou potřebných kroků - převodu vlastnických práv a faktického ujmutí se jejich výkonu. Oběma perspektivním formám vlastnictví umožňuje tak postupovat zároveň liberálně i dynamicky.
Důvodová zpráva
k zákonu o úpravě vlastnických vztahů a užívání půdy, budov a jiného zemědělského majetku
Zvláštní část
K § 1
Účelem zákona je provést restituci neprávem zabraného majetku a to na principech, jež byly schváleny Federálním shromážděním v podobě zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd. Tam, kde se ve výjimečných případech zákon od těchto principů odchyluje, je to dáno nezbytností respektovat specifika zemědělství. Zákon dále upravuje užívací práva k půdě, budovám a jinému zemědělskému majetku.
Zákon se vztahuje na zemědělskou půdu a ostatní majetek používaný k zemědělskému, lesnímu a rybníkářskému hospodaření.
K § 2
Zákon obnovuje vlastnické právo k zemědělskému majetku tam, kde jej původní vlastník pozbyl v důsledku protiprávních aktů nebo pod tlakem vyvolaným celkovým bezprávním společenským klimatem tehdejší doby. Zákon vychází z předpokladu, že takovými akty byly veškeré akty správní (tj. akty vydané orgány komunistické místní moci) a soudní rozhodnutí, pokud byla zrušena podle předpisů o rehabilitaci. Rovněž naprostá většina převodů do socialistického společenského vlastnictví byla učiněna pod nejrůznějšími formami nátlaku, od přímého fyzického nátlaku až po nepřímý tlak diskriminačních ekonomických nástrojů a opatření. Vzhledem k tomu, že tento nátlak dnes již prakticky nelze prokázat, nemá zákon jinou možnost (pokud je jeho účelem náprava všech křivd), než zrušit veškeré převody do socialistického společenského vlastnictví.
K § 3
Okruh oprávněných osob byl vymezen shodně s restitučním zákonem.
Pokud zanikla soukromá právnická osoba, jsou na jejím místě oprávněnými osobami vlastníci podílů na této osobě.
Vzhledem k tomu, že se jedná o převod vlastnického práva, může být povinnou osobou pouze současný vlastník věci.
K § 4
Na rozdíl od restitučního zákona zmírnění následků majetkových křivd nespočívá ve vydání věci, ale v obnově vlastnického práva k zabraným věcem s tím, že vlastník může svobodně realizovat své vlastnické právo - tj. žádat vydání věci, resp. zrušení užívacího práva, uzavřít smlouvu o pronájmu s uživatelem nebo třetí osobou apod.
Tento postup rozlišující obnovu vlastnického práva a faktické vydání věci umožňuje nápravu křivd i v těch případech (a těch bude většina), kdy fyzické navracení majetku není žádoucí ani účelné a to jak z hlediska vlastníka, tak z hlediska perspektiv zemědělské výroby. Umožní tak vznik družstev vlastnického typu. Pro převod vlastnictví byly stanoveny v zásadě stejné podmínky jako v restitučním zákoně, pokud jde o vymahatelnost práva na uzavření smlouvy, prokazování rozhodných skutečností a registraci státním notářstvím.
K § 5 - § 7
Rovněž ustanovení těchto paragrafů byla v podstatě převzata z restitučního zákona.
K § 8
Ustanovení tohoto paragrafu chrání na jedné straně vlastníky stavby zřízené na pozemku oprávněné osoby, pokud se jedná o stavby ve veřejném zájmu (písm. a) nebo ve vlastnictví fyzických osob, sloužící k bydlení či rekreaci (písm. c) a d)) a uživatele, kteří jsou závislí na fungování některých vodohospodářských zařízení.
Na druhé straně poskytuje oprávněným osobám dostatečný prostor pro realizaci jejich práva formou nároku na náhradní pozemek (a to přednostně) nebo peněžní náhrady.
Pokud oprávněné osobě poskytne náhradní pozemek stát, vzniká mu tím pohledávka vůči povinné osobě.
Pokud se v zákoně mluví o pozemku nebo jeho části, který nelze vrátit, myslí se tím ta část pozemku, který je stavbou zastavěna a která s pozemkem souvisí.
K § 9
Podmínky pro převod budov do vlastnictví oprávněné osoby jsou upraveny shodně s restitučním zákonem.
Při zániku budovy zákon stanoví povinnost nahradit hodnotu budovy v současných cenových relacích. Důvodem této odchylky od restitučního zákona je umožnit vlastníkům půdy vrátit se k zemědělské výrobě, což bez potřebných budov není možné.
K § 10
Při obnovování vlastnického práva k movitým věcem zákon vychází z toho, že tyto věci dnes existují již jen zcela výjimečně - v tomto případě má oprávněná osoba nárok na jejich vrácení. Vzhledem k tomu, že dnes lze jen ztěží prokázat množství a hodnotu zabraného movitého majetku, provede se odškodnění za jeho zabrání formou přiznání podílu na majetku povinné osoby oprávněné osobě podle stanovené klíče.
Tento klíč vychází z presumpce, že k obdělávání půdy téže výměry a kvality bylo zapotřebí přibližně stejné množství výrobních prostředků. Zákon proto stanoví podíl oprávněné osobě na majetku organizace, která má její půdu k užívání, podle podílu oprávněné osoby na celkové výměře půdy organizace v hodnotovém vyjádření. S takto stanoveným podílem pak může vlastník nakládat v souladu s tímto zákonem.
Právo na přiznání podílu na majetku organizace mají i osoby, kterým již byla vyčleněna půda k soukromému hospodaření po 17. 11. 1989.
K § 11
Ustanovení převzato z restitučního zákona.