Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr zemědělství České republiky Bohumil Kubát zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR Zbyňka Máci dopisem ze dne 13. 4. 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď ministra zemědělství České republiky Bohumila Kubáta na interpelaci poslance Zbyňka Máci, která je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha: 5 listů

V laické, a často i v tzv. "myslivecké" veřejnosti dochází ke směšování základních pojmů "myslivecké legislativy", jako je např. "myslivecké sdružení", "výkon práva myslivosti", "právo myslivosti", "honitba" atd. Uvedené směšování těchto pojmů, jakož i neznalost jejich obsahu, vedou ve svém důsledku ke značné nepřehlednosti a pocitům "křivdy" a "pasivity" ze strany pracovníků státní správy při řešení problémů na úseku myslivosti.

Uvedené směšování pojmů je patrno i z interpelace pana poslance Zbyňka Mácy, tykající se "mysliveckých sdružení pohraniční stráže". Nejvíce se tato skutečnost projevuje právě v té části interpelace, která pojednává o "zrušení mysliveckého sdružení pohraniční stráže", jako pozůstatku předchozí doby, okresním úřadem a následného zrušení tohoto rozhodnutí Ministerstvem zemědělství ČR. Okresní úřad v Českém Krumlově totiž nerozhodl o zrušení "mysliveckého sdružení pohraniční stráže", jak se pan poslanec domnívá, ale o zrušení honitby, jak je výslovně uvedeno v předmětném rozhodnutí. Interpelace nepojednává o jedné otázce, ale lze z ní vyčíst 3 okruhy problémů. Vzhledem k již zmiňovanému směšování pojmů však z ní není zcela jasně patrno, který z těchto problémů má být řešen, resp. jehož dosavadní řešení vyvolává "nelibost" občanů, jejichž jménem pan poslanec jedná. Totiž zda jde o:

1. "honitbu" (tj. její vznik, trvání a zánik), či o

2. využití práva myslivosti v honitbě, tzv. "výkon práva myslivosti" nebo o

3. "myslivecké sdružení pohraniční stráže" (tj. vznik, činnost a zánik mysliveckých sdružení)

ad 1)

K problematice vzniku, trvání a zániku "honiteb" je třeba uvést, že dosud platný zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, upravuje pouze "vznik honiteb". Rozhodování o uznání honebních pozemků za honitbu, oboru nebo samostatnou bažantnici (pro zjednodušení budu dále používat jen výraz "honitba") je tímto zákonem dáno do kompetence okresních národních výboru, resp. okresních úřadů. Jde o rozhodování ve správním řízení, což s sebou nese i příslušné právní důsledky, zejména s ohledem na lhůty stanovené zákonem pro změnu či zrušení takovéhoto rozhodnutí.

Pokud následně a navíc po uplynutí těchto lhůt došlo ke změně některých skutečností, za nichž rozhodnutí bylo vydáno, není možné původní pravomocné rozhodnutí zrušit, jak to v daném případě učinil Okresní úřad v Českém Krumlově. Změna okolností, za nichž bylo původní rozhodnutí vydáno je důvodem pro nové rozhodnutí ve věci, tj. pro nové rozhodnutí o uznání honebních pozemků za honitbu. Z uvedeného hlediska Ministerstvo zemědělství ČR nemohlo odvolání podané do rozhodnutí okresního úřadu o zrušení honitby zamítnout a rozhodnutí okresního úřadu potvrdit, neboť rozhodnutí okresního úřadu nebylo v souladu s platnými právními předpisy.

Realizace možnosti nového rozhodnutí o uznání pozemků za honitbu při změně výchozích podmínek je vázána na druhou problematiku, tj. problematiku využití práva myslivosti.

ad 2)

V zájmu osvětlení této problematiky je třeba předeslat, že podle již zmiňovaného zákona o myslivosti o uznání honebních pozemků za honitbu může žádat pouze "socialistická" organizace, která má ve správě nebo užívání souvislé honební pozemky o výměře větší než 500 ha..... Té "socialistické" organizace, jež má ve správě nebo užívání největší výměru honebních pozemků uznaných za honitbu, pak ze zákona přísluší v této honitbě právo myslivosti. Toto právo myslivosti však mohou ve "svých" honitbách vykonávat pouze "státní organizace". Ostatní organizace jsou povinny výkon práva myslivosti postoupit mysliveckým sdružením, jejichž členy mohou být pouze členové Českého mysliveckého svazu. Možnost postoupení výkonu práva myslivosti mysliveckým sdružením je přitom dána i "státním organizacím".

V případě, že v honitbě je výkon práva myslivosti postoupen mysliveckému sdružení, je změna honitby vázána na zánik příslušné smlouvy o postoupení výkonu práva myslivosti. Způsoby zániku těchto smluv jsou taxativně vymezeny v § 16 odst. 4 zákona č. 23/1962 Sb. V daném případě byla smlouva o postoupení výkonu práva myslivosti uzavřena. Možnost "zrušení smlouvy rozhodnutím" okresního národního výboru, resp. okresního úřadu, je podle cit. ustanovení vázána na "hrubé" nebo "opětovné porušování předpisů o myslivosti nebo zásad řádného mysliveckého hospodaření" příslušným mysliveckým sdružením a navíc je zde dána další podmínka, že toto myslivecké sdružení nezjedná ve lhůtě stanovené okresním národním výborem, resp. okresním úřadem, nápravu. Vzhledem k tomu Ministerstvo zemědělství ČR nemohlo při přezkoumávání dané věci přihlédnout ani k této možnosti, neboť z podkladů není patrno, že by ONV, resp. okresní úřad, v daném směru s uživatelem honitby, tj. s mysliveckým sdružením pohraniční stráže Lipno jednal, porušování předpisů o myslivosti či zásad řádného mysliveckého hospodaření mu vytýkal a stanovil pro nápravu nějakou lhůtu.

Pozn.: Podle bodu 6/ části IV. "Ostatní ustanovení" směrnice pro výkon práva myslivosti v hraničním pásmu čj. Les-1628/64 ze dne 10. 10. 1964 "pro výkon práva myslivosti v hraničním pásmu platí kromě těchto směrnic i všechna ustanovení předpisů o myslivosti".

ad 3) K problematice "existence" mysliveckých sdružení pohraniční stráže je nutné poznamenat, že příslušná směrnice sice stanoví, že členy těchto mysliveckých sdružení mohou být pouze příslušníci pohraniční stráže a "nejlepší pracovníci socialistických organizací, jimž právo myslivosti v honitbách přísluší", ovšem v dalším je vznik, činnost a zánik těchto sdružení plně podroben stejnému právnímu režimu jako kterékoliv jiné myslivecké sdružení. To znamená, že i myslivecká sdružení pohraniční stráže vznikala podle ustanovení § 4 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti. Jejich členy mohli být - kromě již uvedeného omezení - pouze členové Českého mysliveckého svazu, v současné době, kdy příslušná směrnice ztratila své opodstatnění, ztratilo své opodstatnění i "omezení" týkající se členství v těchto MS. Tato myslivecká sdružení musí mít své stanovy schválené okresním národním výborem, resp. okresním úřadem. Z toho vyplývá, že tato myslivecká sdružení jsou po právní stránce postavena na roveň ostatním mysliveckým sdružením. Zákon č. 23/1962 Sb. nedává žádnému orgánu státní správy zmocnění ke "zrušení" mysliveckého sdružení. Podpůrně proto bylo využito tzv. "vzorových stanov mysliveckého sdružení" (výnos MZVŽ ČSR ze dne 13. 7. 1988 čj. 796/88-140, o vydání Vzorových stanov mysliveckých sdružení, registrovaný v částce 26/1988 Sb.) V článku 13 odst. 1 písm. d) těchto stanov jako jeden ze způsobů zániku mysliveckého sdružení je uvedeno "rozhodnutí okresního národního výboru", resp. okresního úřadu, vydaného na návrh okresního výboru Českého mysliveckého svazu, ovšem pouze v případech, že sdružení jako základní organizace Českého mysliveckého svazu hrubě nebo opětovně porušuje stanovy Českého mysliveckého svazu.

Jsem si plně vědom, stejně jako pracovníci Ministerstva zemědělství ČR, kteří se uvedenou věcí zabývali, že tzv. "honitby pohraniční stráže" ztratily s ohledem na demokratické změny v naší společnosti své opodstatnění. Jsem však naprosto přesvědčen, že při jejich "rušení" je třeba dodržovat platné právní předpisy, což je základním atributem každého právního státu a je nezbytností - podle mého názoru - i v období jeho budování. Okresní úřad v Českém Krumlově volil při řešení této věci cestu spíš opírající se o "pocit spravedlnosti", nikoliv o platnou právní úpravu.

Zároveň bych chtěl nejen pana poslance Mácu, ale i všechny ostatní, ujistit, že příslušní pracovníci Ministerstva zemědělství, i já osobně, jsme věnovali zvýšenou pozornost nejen problematice tzv. "honiteb pohraniční stráže", ale např. i problematice tzv. "integrací honiteb a mysliveckých sdružení", vč. hledání možností, jak řešit křivdy, k nimž v minulosti došlo a v současné době jsou v podstatě "kryty", resp. je nelze napravit či odstranit, aniž by přitom došlo k porušení platných právních předpisů.

Uvítali a využili jsme proto nabídku Ústředního výboru Českého mysliveckého svazu, který inicioval zahájení jednání ohledně novely zákona o myslivosti. Garance tohoto jednání se ujal poslanec České národní rady pan ing. František Matějka, který ČNR předložil nejprve návrh zásad novely zákona o myslivosti a po jeho projednání návrh paragrafového znění. Jak zásady, tak paragrafové znění obsahují - mimo jiné - i návrh na vypuštění ustanovení § 3 a 4 zákona č. 23/1962 Sb., které upravují výlučné postavení Českého mysliveckého svazu a fixují v nezměněné a tím i nezměnitelné podobě stávající myslivecká sdružení vč. problémů s tím souvisejících. Ze strany Ústředního výboru Českého mysliveckého svazu však byla proti návrhu zásad i návrhu paragrafového znění iniciována vlna odporu (jistě každý z Vás obdržel nejméně jednu petici) směřující kromě jiného i proti vypuštění uvedených ustanovení a za zachování dosavadního stavu v této oblasti.

V současné době je na každém z poslanců České národní rady, zda předložený návrh novely zákona o myslivosti bude projednáván a zda přispěje k řešení problémů, které se i na úseku myslivosti nahromadily za uplynulých 30 let.

MZe ČR návrh předložený poslancem panem ing. Františkem Matějkou Podpořilo.

Závěrem pro shrnutí celé věci opět uvádím, že Ministerstvo zemědělství České republiky nemohlo potvrdit rozhodnutí Okresního úřadu v Českém Krumlově, neboť nebylo vydáno v souladu s platnou právní úpravou. Tato skutečnost ovšem neznamená, že okresní úřad nemůže celou problematiku, která plně spadá do jeho kompetence, řádně přešetřit a rozhodnout v souladu s platnými právními předpisy.