Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Účelem tohoto zákona je upravit vztahy vznikající v souvislosti s vytvořením a společenským uplatněním literárních, vědeckých a uměleckých děl tak, aby byly chráněny zájmy autorů a aby byly zajištěny příznivé podmínky pro rozvoj literární, vědecké a umělecké tvorby.

(1) Předmětem autorského práva jsou díla literární, vědecká a umělecká, která jsou výsledkem tvůrčí činnosti autora, zejména díla slovesná, divadelní, hudební, výtvarná včetně děl umění architektonického a děl umění užitého, díla filmová, fotografická a kartografická. Za předmět ochrany se považují i programy počítačů, pokud splňují pojmové znaky děl podle tohoto zákona.

(2) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na právní předpisy a rozhodnutí, veřejné listiny, úřední spisy, denní zprávy, ani na projevy přednesené při projednávání veřejných záležitostí; k soubornému vydání takových projevů nebo k jejich zařazení do sborníku je však třeba svolení toho, kdo je proslovil.

(1) Předmětem autorského práva jsou také nová díla původní, která vznikla osobitým tvůrčím zpracováním díla jiného.

(2) Předmětem autorského práva jsou dále i překlady děl do jiných jazyků.

(3) Dílo lze zpracovat nebo přeložit do jiného jazyka jen se svolením jeho autora. Svolení autora není třeba k překladu do jiného jazyka u děl uvedených v § 2 odst. 2.

(1) Předmětem autorského práva jsou i sborníky, časopisy, pásma, výstavy a jiná díla souborná, je-li jejich uspořádání výsledkem tvůrčí činnosti; zařadit dílo do díla souborného lze jen se svolením autora.

(2) Autorské právo k soubornému dílu jako celku přísluší tomu, kdo je uspořádal; tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru zařazených.

(3) Právo autorské k vydanému sborníku, kartografickému dílu a časopisu vykonává vydavatel.

(1) Spojit díla lze jen se svolením jejich autorů. S díly spojenými nakládají všichni autoři společně.

(2) Práva autorů nakládat se spojenými díly jiným způsobem zůstávají nedotčena.

(3) K provozování hudebního díla s textem stačí svolení autora části hudební.

Autoři jednotlivých složek filmového díla nebo díla vyjádřeného podobným způsobem udílejí výrobci svolení k užití díla smlouvou. Autorské právo k dílu takto vytvořenému jako celku vykonává výrobce.

Autorské právo k dílu, které vzniklo tvůrčí činností několika autorů jako dílo jediné, přísluší všem spoluautorům společně a nedílně.

(1) Totožnost autora, jehož dílo bylo uveřejněno bez udání jména nebo s krycím jménem, není dovoleno bez jeho souhlasu prozradit.

(2) Dokud se autor veřejně neprohlásí, může autorské právo k dílu uplatnit ten, kdo dílo poprvé oprávněně vydal, a pokud vydáno nebylo, uveřejnil. Veřejného prohlášení autora není třeba, je-li jeho pravé jméno obecně známo.

(1) Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno slovem, písmem, náčrtem, skicou nebo v jakékoli jiné vnímatelné podobě.

(2) Autorské právo k dílu se vztahuje jak na celek díla, tak na jeho jednotlivé části.

(1) Dílo je uveřejněno toho dne, kdy bylo oprávněně poprvé veřejně provedeno nebo vystaveno, vydáno nebo jinak uvedeno na veřejnost.

(2) Dílo je vydáno toho dne, kdy bylo oprávněně započato s veřejným šířením jeho rozmnoženin.

(1) Za zemi původu díla se pokládá

a/ u děl nevydaných stát, jehož je autor státním příslušníkem,

b/ u děl vydaných stát, kde se oprávněně uskutečnilo první vydání díla.

(2) Na dílo, které bylo vydáno současně na území Československé socialistické Republiky i jinde, hledí se jako na dílo vydané v Československé socialistické republice; za současné vydání díla se považuje vydání v rozpětí nejvýše 30 dnů.

(1) Autor má právo

a/ na ochranu svého autorství, zejména na nedotknutelnost svého díla, a je-li dílo užíváno jinou osobou, aby se tak dělo způsobem nesnižujícím hodnotu díla,

b/ s dílem nakládat, zejména rozhodnout o jeho uveřejnění a udílet svolení k jeho užití,

c/ na odměnu za tvůrčí práci (§ 13).

(2) Právo na ochranu autorství je nepřevoditelné.

(1) Při každém užití díla náleží autorovi, s výjimkami uvedenými v § 15, autorská odměna. Výše této odměny se řídí podle hodnoty díla a jeho významu pro společnost.

(2) Autoři děl, která lze vzhledem k jejich povaze rozmnožovat pro vlastní osobní potřebu (§ 15 odst. 2 písm. a/) na podkladě

a/ rozhlasového či televizního vysílání nebo

b/ zvukového, obrazového či zvukově obrazového snímku vyrobeného jeho výrobcem (§ 45)

přenesením pomocí technického zařízení na nenahrané nosiče záznamu, mají právo na odměnu vůči výrobcům takových nosičů, popřípadě jejich dovozcům, jakož i vůči těm, kteří snímky, jež mohou k pořízení rozmnoženiny sloužit, veřejně půjčují. Právo na odměnu lze uplatňovat pouze společně s obdobnými právy uvedenými v § 39 odst. 1, § 45 odst. 4 a § 46 odst. 3, a to jen prostřednictvím organizací uvedených v § 44. Právo na odměnu nepřísluší, pokud jde o nenahrané nosiče záznamů pro vývoz nebo pro provozní potřeby organizace.

(3) Sazby autorských odměn za užití díla a způsob jejich placení, jakož i rozdělení odměny uvedené v odstavci 2 mezi jednotlivé skupiny oprávněných subjektů může upravit ministerstvo kultury České republiky a ministerstvo kultury Slovenské republiky (dále jen "ministerstvo kultury") obecně závazným právním předpisem.

(1) Užít díla, pokud to není dovoleno přímo zákonem, lze jen se svolením autora. Svolení k užití díla uděluje autor smlouvou.

(2) Ministerstvo kultury může vydat pro jednotlivé způsoby užití děl vzorové smlouvy.

(3) Autorovo oprávnění vyplývající ze zákona nemůže být dohodou stran vyloučeno ani zkráceno.

(4) Bez svalení autora může být díla užito pouze v případech stanovených v § 15 a 16; na základě soudního rozhodnutí podle § 17 odst. 2 nebo s úředním přivolením podle § 18.

(1) Autorské právo neporušuje, kdo použije námětu obsaženého v cizím díle k vytvoření nového díla původního.

(2) Autorovo svolení k užití díla nepotřebuje a odměnu není povinen poskytnout, kdo

a/ zhotoví rozmnoženinu nebo napodobeninu uveřejněného díla pro svou osobní potřebu, pokud ji, jde-li o dílo výtvarné, zřetelně jako rozmnoženinu nebo napodobeninu označí a nejde-li o rozmnoženinu nebo napodobeninu díla architektonického stavbou nebo jiným provedením; ustanovení § 13 odst. 2 tím není dotčeno;

b/ cituje úryvky vydaného díla a uvede autora i název díla;

c/ zařadí do díla vědeckého nebo kritického v míře potřebné k vysvětlení textu anebo do učebnic či učebních pomůcek v odůvodněném rozsahu části vydaných děl, drobná vydaná díla celá, rozmnoženiny či napodobeniny děl nebo jejích částí, uvede-li autora i pramen;

d/ užije vydaného díla v samostatné přednášce výlučně k účelům vyučovacím nebo vzdělávacím, uvede-li autora i dílo;

e/ přetiskne v časopise články časového významu o věcech hospodářských nebo politických uveřejněné již v jiných časopisech, uvede-li autora i pramen; přípustné však není takové přetištění, je-li výslovně zapověděno;

f/ napodobí dílo výtvarné umístěné na veřejném prostranství v jiném oboru výtvarného umění; fotografie takto umístěného výtvarného díla lze též bez souhlasu jeho autora rozmnožovat a šířit;

g/ otiskne v katalogu veřejné sbírky nebo výstavy vyobrazení výtvarného díla do ní zařazeného;

h/ veřejně vystavuje díla výtvarná nebo fotografická, která již autor převedl na organizaci; bylo-li dílo výtvarné nebo fotografické převedeno do osobního vlastnictví, není třeba svolení autora, vystavuje-li se dílo bezplatně anebo je-li organizaci k vystavení bezplatně půjčeno;

i/ rozmnožuje nebo dává rozmnožovat pro vlastní osobní potřebu nebo pro rozdávání dílo fotografické, které je jeho podobiznou a které bylo úplatně objednáno;

j/ zhotoví rozmnoženinu rozebraného vydání díla pro potřebu veřejné knihovny k dokumentačním účelům a pro účely vědeckého výzkumu;

k/ rozmnoží vydané dílo zvláštní technikou pro potřeby nevidomých.

(3) Autorova svolení nepotřebuje a odměnu za užití díla není, také povinna poskytnout organizace při zpravodajství o aktuální události fotografií, filmem, rozhlasem nebo televizí, je-li v odůvodněné míře užito i díla, které je při takové události provozováno nebo vystaveno.

(4) Oprávněný vlastník rozmnoženiny počítačového programu není povinen získat autorovo svolení k pořízení rozmnoženiny nebo úpravy takového programu, potřebuje-li tuto rozmnoženinu nebo úpravu pro vlastní. provoz počítače, pro nějž byl tento program získán, k archivním účelům, popřípadě k nahrazení oprávněné získané rozmnoženiny, která byla ztracena, zničena nebo jinak znehodnocena; za pořízení takové rozmnoženiny není ani povinnost poskytnout autorovi zvláštní odměnu.

(1) Rozhlasové a televizní organizace mohou vysílat díla již uveřejněná bez autorova svolení, jsou však povinny uvést autora i díla a poskytnout autorovi odměnu za každé vysílání.

(2) Za součást bezdrátového rozhlasového nebo televizního vysílání se považuje současný; úplný a nezměněný přenos takového vysílání po drátě či jiným způsobem uskutečněný toutéž organizací. Umožnění příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání na přijímačích téhož domu, popřípadě domů bezprostředně souvisejících pomocí anténových zařízení (tzv. společné televizní antény) se za zvláštní užití nepovažuje.

(3) Organizace oprávněné k veřejnému sdělování děl po drátě či jiným způsobem mohou přenášet díla tvořící součást rozhlasového nebo televizního programu vysílaného jinou organizací, jsou však povinny uvést autora a dílo a poskytnout autorovi odměnu za každý přenos.

(1) Zaměstnavatel může užívat k plnění úkolů náležejících do předmětu jeho činnosti díla vědeckého nebo uměleckého vytvořeného jeho pracovníkem ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru bez dalšího autorova svolení.

(2) Zaměstnavatel, do jehož předmětu činnosti náleží vydávat nebo jinak uveřejňovat díla, může vydat nebo jinak uveřejnit dílo svého pracovníka vytvořené ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru jen se svolením autora. Odpírá-li autor udělit mu svolení bez závažných důvodů, může se zaměstnavatel domáhat tohoto svolení u soudu.

(3) Autor díla, jež bylo vytvořena ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru k zaměstnavateli, může udělit svolení k vydání nebo jinému uveřejnění díla jen s jeho souhlasem. Odpírá-li mu zaměstnavatel udělit souhlas bez závažného důvodu, může se autor domáhat tohoto souhlasu u soudu.

(4) Podrobnější podmínky užití díla vytvořeného ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru k zaměstnavateli upravuje smlouva. Nestanoví-li tato smlouva jinak, je zaměstnavatel oprávněn požadovat, aby mu autor z přijaté autorské odměny přiměřeně přispěl k náhradě nákladů, které na vytvoření díla vynaložil.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí obdobně pro díla vytvořená ke splnění povinností vyplývajících z členského poměru k organizaci.

Ministerstvo kultury může svým výrokem nahradit autorovo svolení k překladu děl cizích státních příslušníků do jazyků národů Československé socialistické republiky, pokud to připouštějí mezinárodní smlouvy, a za podmínek v nich stanovených.

(1) Autor může převádět jen právo dílo užít.

(2) Nabyvatel smí získané oprávnění převést na třetí osobu jen se svolením autora.

(3) Právo užít dílo jeho uvedením na veřejnost může autor převést jen na osobu oprávněnou uvádět díla na veřejnost příslušným způsobem.

Zanikne-li právnická osoba nebo zemře-li fyzická osoba, na niž bylo převedeno právo užít díla, bez právního nástupce, nabude opět autor práva rozhodovat o dalším užití díla.

(1) Smlouvou o šíření díla uděluje autor organizaci [Kde se dále v zákoně uvádí výraz "organizací", rozumí se tím, pokud z povahy věci nevyplývá jinak, osoba právnická nebo fyzická.] za odměnu svolení šířit své dílo, podmínky šíření díla mohou obsahovat i hromadné smlouvy.

(2) Smlouvami a šíření díla jsou zejména smlouva nakladatelská, smlouva o veřejném provozování díla, smlouva o šíření snímků zvukového záznamu díla a smlouva o vysílání díla rozhlasem nebo televizí.

(3) Smlouva o šíření díla musí stanovit způsob a rozsah šíření díla, čas, kdy se tak stane, autorskou odměnu, součinnost autora, dobu, na kterou je smlouva sjednána a závazek organizace že šíření díla provede na svůj účet.

(4) Pokud ministerstvo kultury nestanoví jinak, musí být smlouva o šíření díla sjednána písemně.

(1) Autor je povinen odevzdat dílo organizaci včas a upravené tak, aby mohlo být bez obtíží šířeno dohodnutým způsobem.

(2) Organizace může od smlouvy odstoupit, jestliže mu autor bez závažného důvodu dílo řádně neodevzdal ani v dodatečné lhůtě, kterou mu organizace poskytla dodatečnou lhůtu není třeba poskytnout, vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy věci, že organizace nemůže mít na opožděném splnění zájem. V takovém případě může organizace požadovat vrácení toho, co již autorovi plnila.

(3) Autor může od smlouvy odstoupit a žádat vrácení díla, nebude-li šíření díla uskutečněno ve lhůtě sjednané ve smlouvě; tím není dotčen jeho nárok na autorskou odměnu.

(1) Smlouvou nakladatelskou udílí autor nakladatelství svolení vydat dílo slovesné, dílo hudebně dramatické nebo hudební, dílo výtvarných umění anebo dílo fotografické, a nakladatelství se zavazuje na svůj účet dílo vydat, učinit opatření k jeho šíření a vyplatit autorovi odměnu.

(2) Dokud trvá poměr založený nakladatelskou smlouvou, nemůže autor udělit jiné organizaci svolení k vydání díla bez souhlasu nakladatelství, ledaže jde o souborné vydání jeho děl nebo o vydání díla v periodické publikaci.

(3) Bude-li dílo rozebráno dříve než uplyne doba, na kterou byla smlouva sjednána, může autor, i když nebylo ujednáno vydání další, žádat na nakladatelství, aby vydalo dílo znovu. Nebude-li pak smlouva o novém vydání díla sjednána do 6 měsíců, má autor volnost sjednat smlouvu s nakladatelstvím jiným.

(1) Autor je oprávněn provést autorskou korekturu svého díla.

(2) Nebude-li autoru umožněno autorskou korekturu díla provést může od smlouvy odstoupit a žádat vráceni díla, došlo-li by k užití díla způsobem snižujícím jeho hodnotu; tím není dotčen jeho nárok na autorskou odměnu.

Smlouvou o veřejném provozování díla udílí autor organizaci svolení provozovat dílo divadelní nebo hudební a organizace se zavazuje na svůj náklad dílo provozovat a zaplatit autorovi odměnu.

(1) Smlouvou o vytvoření díla se zavazuje autor vytvořit pro objednatele za odměnu literární, vědecké nebo umělecké dílo a uděluje svolení, aby objednatel díla užil k účelu smlouvou vymezenému.

(2) Autor je povinen vytvořit dílo osobně ve stanovené lhůtě. Není-li dohodnuto jinak, vznikne autorovi nárok na sjednanou odměnu odevzdáním díla.

(3) Má-li dílo vady, které brání, aby mohlo být díla užito k účelu smlouvou stanovenému, může objednatel od smlouvy odstoupit. Jsou-li vady odstranitelné, může objednatel od smlouvy odstoupit jen tehdy, jestliže autor vady neodstraní v přiměřené lhůtě, kterou mu objednatel k tomu účelu poskytl.

(4) Ustanovení § 23 odst. 2 platí obdobně pro smlouvu o vytvoření díla.

Na smlouvy o jiném užití díla se přiměřeně vztahují ustanovení § 22 odst. 3 a § 23.

(1) Autorské právo přechází na dědice. Ustanovení tohoto zákona o autorovi platí, pokud nevyplývá z jejich povahy jinak, i pro jeho dědice.

(2) Nemá-li spoluautor dědice, přirůstá jeho podíl spoluautorům ostatním.

Kdo nabude originálu díla nebo jeho rozmnoženiny, nenabývá tímto převodem práva k užití díla, není-li výslovně jednáno jinak.

Autor, který převedl za úplatu originál svého díla, může se domáhat slušného vypořádání na každém nabyvateli, který dalším převodem vlastnictví díla získal společensky neodůvodněný majetkový prospěch. Tohoto práva se nelze předem vzdát.

(1) Autor, jehož právo bylo porušeno, může se domáhat zejména toho, aby rušení jeho práva bylo zakázáno, následky porušení odstraněny a poskytnuto mu přiměřené zadostiučinění. Vznikla-li porušením práva závažná újma nemajetkové povahy, má autor právo na zadostiučiněn v peněžité částce, pokud by se přiznání jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím; výši peněžitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne zejména k rozsahu vzniklé újmy, jakož i k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

(2) Vznikla-li autorovi porušením jeho práv škoda, má právo na její náhradu podle občanského zákoníku.

(3) U díla vytvořeného spoluautory přísluší oprávnění podle odstavců 1 a 2 i. jednotlivým spoluautorům samostatně.

(1) Autorské právo trvá, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu života autorova a 50 let po jeho smrti, u děl spoluautorů a u spojených děl vytvořených pro účely užívání v tomto spojení 50 let po smrti toho z nich, který ostatní přežil.

(2) Trvání autorského práva k pozůstalému dílu, uveřejněnému poprvé v posledních deseti letech lhůty podle odstavce 1, prodlužuje se na 70 let od uveřejnění díla.

(3) U děl anonymních a pseudonymních, u nichž totožnost autora není známa, trvá právo 50 let po uveřejnění díla.

(4) Autorské právo k dílům filmovým trvá 50 let po uveřejnění díla.

(5) U sborníků a časopisů vydaných organizacemi trvá autorské právo 10 let po uveřejnění díla.

(6) Autorské právo k dílům fotografickým trvá po dobu života autorova a 10 let po jeho smrti.

(7) Právo na ochranu autorství je však časově neomezené.

Doba trvání autorského práva se počítá vždy teprve od konce roku, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.

(1) Nemá-li autor dědiců nebo odmítnou-li dědici dědictví přijmout, stanou se jeho díla, s výjimkou uvedenou v § 29 odst. 2, volnými, a to i před uplynutím lhůt uvedených v § 33.

(2) Skončí-li doba trvání autorského práva nebo je-li dílo volné z jiného důvodu, není uživatel povinen vyžadovat k užití díla svolení ani poskytnout autorskou odměnu. Volné dílo však smí být užito jen způsobem odpovídajícím jeho hodnotě a musí být uveden autor díla, je-li znám. O zachování této podmínky pečují autorské svazy a organizace uvedené v § 44.

(3) Za užití volného díla je organizace povinna odvést zvláštní příspěvek. Výši tohoto příspěvku, způsob jeho placení a zásady hospodaření s takto získanými prostředky určí vláda; může stanovit též výjimky z této povinnosti.

(1) Předmětem práv výkonných umělců podle tohoto zákona jsou jejich umělecké výkony, tj, výkony herců, zpěváků, hudebníků, tanečníků a jiných osob, které představují, zpívají, hrají, recitují nebo jinak provádějí literární nebo umělecké díla.

(2) Bez svolení výkonných umělců nelze užít jejich výkonů pro

a/ zvukový, obrazový nebo obojí záznam (dále jen "záznam") zhotovený pro výrobu rozmnoženin určených k veřejnému odbytu nebo pro výrobu filmů určených k veřejnému promítání (dále jen "snímky"),

b/ zhotovení snímků určených k veřejnému odbytu nebo užití záznamů nebo snímků k jinému účelu, než pro které již bylo svolení uděleno, pokud nejde o případy uvedené v § 37 odst. 1,

c/ vysílání rozhlasem nebo televizí,

d/ veřejné promítání nebo šíření jinými prostředky, byl-li výkon uskutečněn pro někoho jiného než pro organizaci, která ho chce použít.

(3) Za užití výkonu náleží výkonným umělcům odměna.

(1) Svolení výkonného umělce není třeba

a/ k zhotovení záznamu jeho výkonu, uskutečněného pro rozhlasovou nebo televizní organizaci, je-li záznam pořizován touto organizací vlastními prostředky pro vlastní vysílání,

b/ k vysílání jeho výkonu rozhlasem nebo televizí, děje-li se ze záznamu nebo snímku, který byl zhotoven se svolením výkonného umělce,

c/ k veřejnému přednesu jeho výkonu ze záznamu nebo ze snímku zhotoveného s jeho svolením, anebo výkonu vysílaného rozhlasem nebo televizí,

d/ k užití jeho výkonu pro osobní potřebu uživatele, tím není dotčeno ustanovení § 13 odst. 2 (§ 39 odst. 1),

e/ k užití jeho výkonu ze záznamu nebo snímku výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím.

(2) Za užití výkonu způsobem uvedeným v odstavci 1 písm. a/ až c/ náleží výkonnému umělci odměna.

Práva výkonných umělců trvají 50 let od konce roku, v němž byl záznam výkonu pořízen.

(1) Ustanovení § 5 až 9, § 12, § 13 odst. 2. a 3, § 14 odst. 1, § 15 odst. 3, § 16 odst. 2 a 3, § 19, § 21 až 23, § 26 a 27, § 29, § 32 odst. 1 a 2, § 33 odst 7, § 34 a § 35 odst. 2 se vztahují obdobně na výkonné umělce a jejich výkony; totéž platí o § 35 odst. 1 s tím, že trvání práva se řídí podle § 38.

(2) Ministerstvo kultury může stanovit způsob, jímž uplatňují výkonní umělci svá práva podle tohoto zákona, účastní-li se jich několik na provedení jediného výkonu.

O uskutečňování společenského zájmu, zejména o dosažení cílů uvedených v § 1 tohoto zákona, pečují orgány státu a společenské organizace, především umělecké svazy, jakož i kulturní fondy (§ 41) a organizace zastupující autory a výkonné umělce (§ 44).

(1) Podporu tvůrčí činnosti literární, vědecké a umělecké zajišťují kulturní fondy, a to literární, hudební a výtvarných umění, které zejména pečují o rozvoj jednotlivých oblastí umění a vědy, napomáhají vzniku uměleckých děl a vytvářejí příznivé podmínky pro tvůrčí činnost autorů a výkonných umělců.

(2) Činnost, právní poměry a postavení, organizaci a zásady hospodaření kulturních fondů stanoví vláda, která rovněž určí složení a působnost orgánů, které je spravují. V rámci úpravy organizace kulturních fondů může vláda pro některé obory tvůrčí činnosti vytvořit zvláštní sekce, popřípadě zřídit i další kulturní fondy.

(3) Kulturní fondy jako organizace vystupují v právních vztazích svým jménem; mohou provozovat i podniky, jejichž činnost je v souladu s posláním fondů.

(1) Příjemci autorských odměn a odměn výkonných umělců jsou povinni odvádět kulturním fondům příspěvky.

(2) Organizace, která užívá díla, je povinna odvést za toto užití příspěvek, a to i v případě, jde-li o dílo volné, jehož užití podléhá povinnosti podle § 35 odst. 3.

(3) Výši příspěvků podle odstavců 1 a 2, způsob jejich placení a zásady hospodaření s těmito prostředky stanoví vláda; může stanovit též výjimky z této povinnosti.

Vedle příspěvků plynoucích kulturním fondům tvoří zdroje příjmů kulturních fondů výnosy jejich majetku, přebytky jimi provozovaných podniků, dary a dědictví, popřípadě další příjmy určené vládou.

(1) Ministerstvo kultury může přiznat organizacím zastupujícím autory nebo výkonné umělce ve výkonu práv podle tohoto zákona výhradní oprávnění, aby v rámci své působnosti

a/ udílely svolení k užití děl a výkonů a vybíraly autorské odměny a odměny výkonných umělců,

b/ vybíraly příspěvky pro kulturní fondy,

popřípadě organizace k plnění těchto úkolů zřídit.

(2) Přiznání výhradního oprávnění podle odstavce 1 nebrání tomu, aby autor nebo výkonný umělec vykonával svá práva podle tohoto zákona bez prostřednictví organizací tam uvedených.

(3) Ministerstvo kultury může upravit povinnosti organizací a osob, které k užití díla potřebují svalení organizací uvedených v odstavci 1 nebo jsou povinny vyplatit jim odměnu.

(1) Předmětem práv výrobců zvukových záznamů podle tohoto zákona jsou zvukové záznamy výkonů výkonných umělců nebo jiných zvuků.

(2) Svalení výrobce zvukových záznamů je třeba

a/ k vysílání zvukových záznamů a snímků rozhlasem a televizí,

b/ k pořízení rozmnoženin zvukového záznamu nebo snímku pro jinou než vlastní osobní potřebu; tím není dotčeno ustanovení § 13 odst. 2 (§ 45 odst. 4),

c/ k veřejnému přednesu zvukových záznamů nebo snímků.

(3) Za svolení podle odstavce 2 má výrobce právo na náhradu, jejíž výši může upravit ministerstvo kultury obecně závazným právním předpisem; přitom může stanovit i výjimky z povinnosti náhradu poskytnout.

(4) Ustanovení § 13 odst. 2 a 3 se vztahují obdobně na výrobce zvukových záznamů.

(5) Právo výrobce zvukových záznamů trvá 50 let od konce roku, v němž byl pořízen záznam.

(1) Předmětem práv rozhlasové nebo televizní organizace jsou jejich vlastní vysílané pořady.

(2) Rozhlasový nebo televizní pořad lze dále vysílat, zhotovit jeho záznam pro jinou než vlastní osobní potřebu a takový záznam dále rozmnožovat nebo jinak veřejně šířit jen se svolením organizace, která pořad uskutečnila; za svolení má organizace právo na náhradu, jejíž výši může upravit ministerstvo kultury obecně závazným právním předpisem; přitom může stanovit i výjimky z povinnosti náhradu poskytnout.

(3) Ustanovení § 13 odst. 2 a 3 se vztahují obdobně na rozhlasové a televizní organizace.

(4) Právo rozhlasových a televizních organizací trvá 50 let od konce roku, v němž se vysílání poprvé uskutečnilo.

Svolení výrobce zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací ani poskytování náhrady není třeba, jde-li o zhotovení záznamu nebo snímku a jeho využití výhradně k účelům zpravodajství o aktuálních událostech nebo k účelům vědeckým nebo vyučovacím.

Váda může stanovit, za jakých podmínek se přiznává právo uvedené v § 45 a 46 zahraničním výrobcům zvukových záznamů a rozhlasovým a televizním organizacím podle mezinárodních smluv.

(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na díla autorů, kteří jsou československými občany, ať vznikla nebo byla uveřejněna kdekoli. Totéž platí o dílech autorů, kteří požívají v Československé socialistické republice práva asylu.

(2) Na díla cizích státních příslušníků vztahují se ustanovení tohoto zákona podle mezinárodních smluv, a není-li jich, je-li zaručena vzájemnost.

(3) Není-li splněna žádná z podmínek uvedených v odstavci 2, vztahuje se tento zákon na díla autorů, kteří nejsou československými občany, byla-li poprvé v Československé socialistické republice vydána nebo uveřejněna anebo má-li zde autor bydliště.

(4) Trvání autorského práva u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než v zemi původu díla.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí obdobně i pro výkonné umělce a jejich výkony.

(1) Doba trvání autorského práva se řídí tímto zákonem i tehdy, počala-li před jeho účinností. Stanoví-li tento zákon dobu delší, vztahuje se toto prodloužení jen na díla, u nichž před účinností tohoto zákona práva dosud nezanikla.

(2) Totéž platí o právech výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací.

Ochrana děl užitého umění podle tohoto zákona nevylučuje, aby tato díla byla chráněna rovněž podle předpisů o ochraně průmyslových vzorů.

(1) Pokud z ustanovení tohoto zákona nebo z předpisů k jeho provedení neplyne něco jiného, řídí se právní vztah autorů a výkonných umělců, vzniklý v souvislosti s vytvořením a užitím jejich děl nebo výkonů, obecnými právními předpisy.

(2) Spory o nárocích vyplývajících z tohoto zákona rozhodují soudy.

Zrušuje se zákon č. 115/1953 Sb., o právu autorském.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1965.

Zákon č. 89/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) nabyl účinnosti dnem 1. června 1990.