Věcnou působnost orgánů celní
správy stanovenou celním zákonem vykonávají
jako nejnižší orgány celní správy
celní odbočky.
Odůvodnění:
Změna § 4, 5, 7 a 8 zákona. Zůstávají
zachovány základní rysy postavení,
pravomoci a působnosti orgánů celní
správy. Dosavadní působnost celnic, kterou
doposud vykonávají celní odbočky fakticky
(jménem celnic), se však přenáší
na celní odbočky de jure. Odůvodňuje
to potřeba přiblížení rozhodovací
činnosti občanům a organizacím a zpružnění
a zhospodárnění řízení.
To se týká i rozhodování ve 2. stupni,
kde doposud rozhodují příslušná
celní ředitelství pouze na dvou místech,
v Praze a Bratislavě, což vede k omezené možnosti
přímého jednání s občany,
organizacemi a příslušnými orgány,
k nákladným úkonům a nadměrnému
korespondování.
Funkce, kvalifikační a zdravotní předpoklady
příslušníků celní správy
upraví federální ministerstvo zahraničního
obchodu v dohodě s federálním ministerstvem
práce a sociálních věcí, federálním
ministerstvem vnitra, federálním ministerstvem národní
obrany a ministerstvy zdravotnictví a sociálních
věcí České socialistické republiky
a Slovenské socialistické republiky. Výkon
a organizaci zdravotnických služeb v celní
správě upraví ministerstva zdravotnictví
a sociálních věcí České
socialistické republiky a Slovenské socialistické
republiky ve spolupráci s federálním ministerstvem
zahraničního obchodu.
Odůvodnění:
Změna § 13. Navrhuje se prohloubení právní
úpravy specifik pracovně právního
a státně služebního poměru příslušníků
celní správy, která vyplývají
ze zvláštností celní služby a v
důsledku vývoje, který nastal od účinnosti
doposud platného celního zákona, již
v praxi existují.
Zboží ve svobodném celním pásmu
může být uskladněno a může
být též přepracováváno,
upravováno, opravováno a kompletováno. Zboží
propuštěné do svobodného celního
pásma je pod celní kontrolou.
Podmínky, za nichž může být zboží
do svobodného celního pásma propuštěno
a v něm uskladněno, přepracováno,
upraveno, opraveno a kompletováno, jakož i podrobnosti
o provádění celní kontroly ve svobodném
celním pásmu, upraví federální
ministerstvo zahraničního obchodu obecně
závazným právním předpisem.
Odůvodnění:
Změna § 18 a 19. Navrhuje se rozšířit
možnosti manipulace se zbožím propuštěným
do svobodného celního pásma, vzhledem k širším
potřebám použití tohoto institutu v
rámci nového hospodářského
mechanismu. Současně se rozšiřuje zmocnění
pro úpravu podrobností, neboť s ohledem na
předpokládaný dynamický vývoj
není účelné nyní upravovat
podrobnosti na úrovni zákona.
Celní kontrola zajišťuje, aby vývoz, dovoz
a průvoz zboží byl prováděn v
souladu s právními předpisy o hospodářských
stycích se zahraničím.
Odůvodnění:
Změna § 20. Dosavadní úprava obsažená
v 20 odst. 2 celního zákona užívá
již překonané terminologie (oprávnění
k zahraničně obchodní činnosti), která
je v současné právní úpravě
spojována s užším významem. Je
potřebné, aby orgány celní správy
při dovozu, vývozu a průvozu zboží
svou kontrolou zajišťovaly, aby tento dovoz, vývoz
a průvoz byl prováděn vždy plně
v souladu se zákonem o hospodářských
stycích se zahraničím.
Obchodní zboží podléhá celní
kontrole po dobu tří let i po propuštění
do volného oběhu z hlediska podmínek, za
nichž bylo v celním řízení propuštěno
na základě písemného návrhu
na celní řízení.
Odůvodnění:
Doplnění § 24. Soustavný hromadný
pohyb zboží přes státní hranice
vyžaduje v potřebné míře zpružnit
celní kontrolu a zejména celní řízení
tak, že při samotném dovozu nebo vývozu
zboží nebude nutno (též s ohledem na skutečnost,
že to v praxi není reálně možné)
vždy ověřit všechny skutečnosti,
rozhodné pro propuštění zboží.
To současně vyžaduje umožnit následnou
kontrolu těchto skutečností tak, aby byla
zachována v odpovídající míře
efektivnost celní kontroly. Tato možnost dodatečné
kontroly se týká pouze údajů obsažených
v písemném návrhu na celní řízení
a vztahuje se pouze na obchodní zboží. Uvedená
zásada umožní podstatným způsobem
zrychlit celní řízení, omezit formality
a tak zapojit dovážené a vyvážené
zboží bez průtahů do ekonomického
procesu. V zájmu právní jistoty je stanovena
maximální lhůta 3 let během níž
lze tuto kontrolu provádět.
Orgány celní správy zajišťují
statistické sledování vývozu a dovozu
zboží na základě dokladů předepsaných
v celním řízení. Podrobnosti o vedení
celní statistiky upraví federální
ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě
s Federálním statistickým úřadem
obecně závazným právním předpisem.
Odůvodnění:
Doplnění § 30. Orgány celní správy
vedou od počátku sedmdesátých let
celní statistiku dováženého a vyváženého
zboží, založenou na mezinárodní
zbožové nomenklatuře (nyní na základě
tzv. Harmonizovaného sytému v souladu s přijatou
mezinárodní úmluvou). Je potřebné
upravit institut celní statistiky v celním zákoně,
přičemž podrobnosti, které byly dosud
upraveny pouze v interních normách federálního
ministerstva zahraničního obchodu, je nutno upravit
obecně závazným právním předpisem.
Příslušníci celní správy
jsou oprávněni při provádění
celní kontroly vstupovat do místností a prostorů,
v nichž se nachází zboží, které
podléhá celní kontrole, nahlížet
do písemností, týkajících se
tohoto zboží a pořizovat jejich kopie, požadovat
potřebná vysvětlení, sepisovat protokoly
a záznamy.
Občané a organizace jsou povinni poskytnout příslušníkům
celní správy při výkonu celní
kontroly součinnost v souladu s celním zákonem.
Občané a organizace, u nichž se provádí
celní prohlídka, jsou povinni provést úkony
nutné k provedení této celní prohlídky.
Při provádění celní kontroly
berou orgány celní správy ohled na osoby
tělesně nebo jinak postižené.
Odůvodnění:
Změna a doplnění § 31 a 32. Pro efektivní
výkon celní kontroly je potřebné -
obdobně jako je tomu v jiných zákonech upravujících
kontrolní činnost - upravit práva a povinnosti
kontrolních orgánů a též součinnost
kontrolovaných subjektů na úrovni zákona.
V celní oblasti je nezbytné upravit v tomto rámci
rovněž povinnost provést úkony spojené
s provedením celní prohlídky. Účelem
přitom je, aby tyto úkony (např. vyjímání
věcí ze. zavazadel a obalů, manipulace se
zbožím, přístroji, chemickými
látkami, léky atd.) neprováděli příslušníci
celní správy, nýbrž v zásadě
ten komu toto zboží náleží. Dosavadní
právní úprava práv a povinností
při celní kontrole neobsahuje rovněž
povinnost součinnosti kontrolovaných subjektů.
Některé její aspekty jsou upraveny pouze
normami nižší právní síly.
Uvedené nedostatky se navrhovanou úpravou odstraňují.
S ohledem na přijaté závazky se upravuje
povinnost brát ohled na osoby zdravotně postižené.
O prominutí cla rozhodují v plném rozsahu
celní odbočky.
Odůvodnění:
Změna § 54. Doposud rozhodují orgány
základního stupně o prominutí cla
pouze do výše 20.000 Kčs. Toto omezení
se ukazuje jako neekonomické, neboť přesouvá
prvoinstanční rozhodování o prominutí
cla ve vyšší částce na ústřední
orgány a druhoinstanční rozhodování
až na Ústřední celní správu.
Přitom náročnost řízení
a rozhodování není závislá
na výši promíjeného cla, ale na skutečnostech,
o které má být prominutí cla opřeno.
Přesunutí prvoinstančního rozhodování
na celní odbočky přispěje k pružnějšímu
vyřizování těchto žádostí.
Celní řízení provádí
celní odbočka, které bylo zboží
předloženo. Federální ministerstvo zahraničního
obchodu může za účelem urychlení
celního řízení a pohybu zboží
přes státní hranice stanovit obecně
závazným právním předpisem
věcnou a místní příslušnost
celních odboček.
Odůvodnění:
Změna § 60. Proměnlivé podmínky
pohybu zboží přes státní hranice
si vyžádaly v některých případech
soustředit v určité míře celní
řízení u některých celních
odboček. Přitom proměnlivost vývoje
neumožňuje stanovení této příslušnosti
na úrovni zákona. Doposud jsou některé
otázky této příslušnosti celních
odboček v celním řízení upraveny
pouze interními předpisy. Je potřebné
provést tuto úpravu obecně závazným
právním předpisem.
Návrh na celní řízení u obchodního
zboží se podává zpravidla písemně.
Návrh na celní řízení u neobchodního
zboží se podává zpravidla ústně.
Písemně se podává návrh na
celní řízení u neobchodního
zboží, u něhož se vede zvláštní
evidence. Účastník celního řízení
odpovídá za správnost údajů
uvedených v návrhu na celní řízní.
Písemný návrh na celní řízení
musí být vždy podepsán oprávněnou
osobou. Oprávněnost podepsané osoby se předpokládá.
Podrobnosti o formě návrhu na celní řízení,
které údaje musí návrh na celní
řízení obsahovat a kterými nezbytnými
doklady musí být doložen, stanoví federální
ministerstvo zahraničního obchodu obecně
závazným právním předpisem.
Odůvodnění:
Změna § 66. Potřeba zpružnit celní
kontrolu a celní řízení vyžaduje
pružnější úpravu jeho základních
institutů, tj. návrhu na celní řízení
a rozhodnutí v celním řízení.
Navržená zásada připouští
bezformální podání návrhu na
celní řízení, a to v souladu s již
dlouhou dobu existující praxí. Počet
celních řízení prováděných
orgány celní správy lze odhadnout na 100
až 200 mil. těchto řízení ročně.
Ústní podání návrhu na celní
řízení nebo podání tohoto návrhu
pomocí předložení dokladu o zboží,
přepravních a průvodních listin (např.
na poštách) je zcela běžnou a jedině
možnou praxí. S touto praxí je třeba
uvést do souladu i právní úpravu,
nemá-li být dále fixován současný
stav, kdy je tato právní úprava soustavně
porušována. Ve vztahu k návrhu na celní
řízení jde současně pouze o
jednoznačnější úpravu obsaženou
již nyní v celním zákoně. Na
druhé straně je nutno prohloubit odpovědnost
účastníků řízení
za pravdivost údajů uvedených v návrhu.
To se týká především písemného
návrhu na celní řízení, u něhož
se stanoví, především ve vztahu k organizacím,
že musí být vždy podepsán oprávněnou
osobou. Přesné stanovení náležitostí
návrhu na celní řízení je nezbytné
i s ohledem na ustanovení zásad č. 5 a 12.
Rozhodnutí v celním řízení
obsahuje podmínky, za kterých se zboží
propouští. Rozhodnutí v celním řízení
nemusí být oznámeno, vyhotoveno a doručeno
v písemné formě, není-li stanoveno
jinak. Jeho výrok může být stvrzen v
přepravních a průvodních listinách,
v písemném návrhu na celní řízení
nebo může být oznámen pouze ústně.
Rozhodnutí o propuštění zboží
do podmíněného volného oběhu
musí být vždy vyhotoveno, oznámeno a
doručeno písemně.
Rozhodnutí, které je vydáno ústně
nebo jehož výrok je stvrzen v přepravních
a průvodních listinách, nemůže
obsahovat žádné podmínky, které
by zavazovaly účastníka celního řízení
do budoucna mimo těch, které vyplývají
přímo z obecně závazných právních
předpisů.
Odůvodnění:
Změna a doplnění § 69. Uvedená
zásada odstraňuje dosavadní rozpor mezi platnou
právní úpravou a společenskou realitou,
kdy v ní navrhované formy vydávání
rozhodnutí v celním řízení
jsou již mnohaletou praxí. Nyní platná
právní úprava je tak soustavně porušována,
což vede k právní nejistotě, byrokratickým
postupům a průtahům. Uvedení právní
úpravy do souladu se společenskou realitou je proto
jedním z předpokladů pro zpružnění
a zrychlení pohybu zboží přes státní
hranice a též pro reálnou ochranu práv
občanů i organizací. Naproti tomu v případech,
kdy by z rozhodnutí měly pro účastníky
celního řízení vyplývat zvláštní
podmínky při nakládání se zbožím,
vyžaduje se v zájmu právní jistoty písemná
forma rozhodnutí.
Je-li výrokem rozhodnutí v celním řízení
potvrzen návrh na celní řízení
podaný písemně, stává se obsah
tohoto návrhu součástí rozhodnutí
a podmínek, za nichž se zboží propouští.
Odůvodnění:
Doplnění § 69. Základním předpokladem
pro podstatné urychlení zapojení dováženého
a vyváženého obchodního zboží
do ekonomického procesu je umožnění
následné kontroly údajů, na jejichž
základě bylo zboží propuštěno.
To vyžaduje formalizaci těchto údajů
v rozhodnutí. Přitom je podstatné, že
tyto údaje a podmínky neformuluje celní orgán,
ale sám účastník celního řízení,
který tak odpovídá za správnost údajů,
které sám uvedl, a které se stávají
součástí podmínek, za nichž se
zboží propustí. Podle ustanovení zásady
č. 5 pak tyto podmínky mohou být předmětem
následné celní kontroly. To umožňuje
při vlastním celním řízení
postupovat pružně a propustit zboží na
základě samotného návrhu na celní
řízení bez dalších formalit.
Do určité míry se zásada týká
v tomto směru i neobchodního zboží,
avšak s tím, že u neobchodního zboží
se následná celní kontrola podle zásady
č. 5 nezavádí.
Celní odbočka může na žádost
účastníka celního řízení
povolit nakládání s obchodním zbožím
ještě před rozhodnutím o jeho propuštění;
celní odbočka vždy žádosti vyhoví,
je-li důvodem pro nepropuštění zboží
pouze nutnost určit původ zboží, místo
odeslání, sazební zařazení
nebo celní hodnotu zboží.
Odůvodnění:
Změna § 70. Změna úpravy je odůvodněna
potřebou provádění přijaté
mezinárodní smlouvy (GATT).
Se zbožím propuštěným do volného
oběhu může být z hlediska celního
zákona volně nakládáno v souladu s
podmínkami, za nichž bylo zboží propuštěno.
Odůvodnění:
Změna § 75. Tato zásada doplňuje zásadu
č. 12. Stanoví, že se zbožím nelze
nakládat jinak, než bylo uvedeno v návrhu na
celní řízení a v rozporu s důvody
jeho propuštění.
Účastník celního řízení
je povinen neprodleně podat návrh na změnu
rozhodnutí v celním řízení,
jestliže návrh na celní řízení,
na jehož základě bylo zboží propuštěno,
byl chybný, nebo jestliže se do tří
let změnily skutečnosti, na jejichž základě
bylo obchodní zboží propuštěno
do volného oběhu. Celní odbočka návrhu
vždy vyhoví, není-li to v rozporu s obecně
závazným právním předpisem.
Odůvodnění:
Doplnění § 72. V souladu s tím, že
písemný návrh na celní řízení
může být fixován v závazné
formě rozhodnutí, umožňuje se rozhodnutí
změnit, ukáže-li se, že bylo vydáno
v rozporu se skutečnými podmínkami nebo u
obchodního zboží též, jestliže
se dodatečně tyto podmínky změnily
(např. změna účelu dovozu nebo vývozu,
změna příjemce apod.).
Na celní řízení se nevztahují
ustanovení obecných předpisů o správním
řízení (Správní řád),
upravující místní příslušnost,
účastníky řízení, zastupování,
podklady pro rozhodnutí, ohledání, předvedení,
předběžná opatření, pořádková
opatření, smír a dále není-li
rozhodnutí v celním řízení
vydáno v písemné formě, ustanovení
upravující náležitosti rozhodnutí
a oznámení rozhodnutí.
Odůvodnění:
Změna § 111 a 112. Opouští se pojetí
celního řízení jako přísně
formalizovaného správního procesu. Toto pojetí
celního řízení je v rozporu se společenskou
formalitou jak plyne rovněž z odůvodnění
k zásadám č. 10 a 11, se kterými tvoří
tato zásada nedílný celek. Jde o realizaci
základního předpokladu pro podstatné
urychlení celní kontroly a celního řízení.
Účastník celního řízení
je povinen předložit poukázané zboží
přijímací celní odbočce; není-li
však k provedení celního řízení
u přijímací celní odbočky předložení
zboží nutně, může celní
odbočka určit, že budou předloženy
pouze doklady, týkající se tohoto zboží.
Odůvodnění:
Změna § 79. Vychází se z jednotnosti
celní správy a umožňuje se upustit od
další celní prohlídky, jestliže
již celní prohlídku provedla poukazující
celní odbočka, anebo v případě,
kdy pro provedení celního řízení
postačují údaje obsažené v dokladech.
Jde o významné zjednodušení celních
formalit, které se bude příznivě dotýkat
občanů při dovozu neobchodního zboží.
Československé právnické a zahraniční
osoby mohou zřizovat celní sklady. V celních
skladech se uskladňuje zejména zboží
na nejistý prodej. Federální ministerstvo
zahraničního obchodu stanoví obecně
závazným právním předpisem
podrobnosti o podmínkách pro zřizování
celních skladů a o celní kontrole v celních
skladech.
Odůvodnění:
Změna § 81. Vytvářejí se předpoklady
variabilnějšího využití institutu
celních skladů, který doposud sloužil
pouze jako označení pro tzv. konsignační
sklady. Variabilnost podmínek vnějších
ekonomických vztahů vyžaduje umožnit stanovení
konkrétních podmínek pro vedení celních
skladů v prováděcím předpise,
nikoliv na úrovni zákona.
Za přestupek porušování předpisů
o oběhu zboží ve styku s cizinou a za přestupek
zkrácení cla může orgán celní
správy uložit pokutu až do výše 25
000 Kčs. Za přestupek ztěžování
celní kontroly může orgán celní
správy uložit pokutu až do výše 5
000 Kčs. Horní hranice pokuty, kterou lze uložit
v blokovém řízení za uvedené
přestupky činí 1 000 KČS.
Odůvodnění:
Změna § 85 - 87. V souvislosti s novelizací
trestních kodexů se předpokládá
podstatné zvýšení pomocné hodnotové
hranice pro rozlišení celních přestupků
od trestných činů a přečinů.
V důsledku toho je třeba vybavit orgány celní
správy účinnějšími právními
prostředky pro postihování závažnějších
porušení celních předpisů, která
doposud postihují soudy. Proto se navrhuje podstatné
zvýšení sankcí obsažených
v hlavě sedmé celního zákona.
Organizaci lze za ztěžování celní
kontroly uložit pokutu až do výše 50 000
Kčs.
Odůvodnění:
Změna § 98. Ztěžování celní
kontroly ve formě skutkových podstat uvedených
v § 98 celního zákona tvoří frekventovanou
formu porušování celních předpisů
organizacemi. Zvýšením sankce je vytvářen
větší tlak na to, aby organizace věnovaly
náležitou pozornost plnění povinností
spojených s celním řízením
a s dovozem a vývozem zboží.
Pokutu lze organizaci uložit jen do jednoho roku ode dne,
kdy se orgán celní správy dozvěděl
o tom, že organizace porušila nebo nesplnila povinnost
uloženou celními předpisy, nejpozději
však do tří let ode dne, kdy k tomuto porušení
nebo nesplnění povinnosti došlo.
Odůvodnění:
Změna § 99. Prodlužuje se objektivní lhůta
pro postižení porušení celních
předpisů organizací, a to v souladu s časovým
prodloužením doby, kdy obchodní zboží
je z určitých hledisek pod celní kontrolou
po jeho propuštění podle zásady č.
5.
Ustanovení celního zákona se použije
pouze pokud mezinárodní smlouva, kterou je Československá
socialistická republika vázána, neobsahuje
ustanovení odchylná.
Odůvodnění:
Doplnění zákona. V oblasti celnictví
je uzavírána jednotlivými státy i
mezinárodními organizacemi řada mezinárodních
smluv upravujících zejména technické
otázky. Neustálý technický a ekonomický
pokrok podmiňuje rychlý vývoj těchto
smluvních úprav. Z tohoto důvodu se zakotvuje
možnost aplikace řádně přijatého
smluvního ustanovení bez ohledu na to, zda již
byla provedena změna příslušného
celního předpisů.
Pokud orgány celní správy vykonávají
kontrolní pravomoc podle zvláštních
předpisů, mají, pokud tyto předpisy
nestanoví jinak, stejná práva a povinnosti
jako při celní kontrole. Totéž platí
o právech a povinnostech subjektů, které
této kontrole podléhají.
Odůvodnění:
Doplnění zákona. Orgány celní
správy vedle vlastní celní kontroly plní
některé další kontrolní úkoly
podle zvláštních předpisů i podle
celního zákona. Vzhledem k tomu, že tyto předpisy
neupravují zvláštní práva a povinnosti
orgánů celní správy a subjektů,
které podléhají této kontrole, vztahují
se ustanovení obsažená v celním zákoně,
týkající se celní kontroly i k těmto
případům. Vedle devizové kontroly
jde především o kontrolu, kterou orgány
celní správy vykonávají podle vyhlášky
č. 140/1980 Sb. o preventivní kontrole vyváženého
obchodního zboží a o kontrole zavádění
dovezených strojů a zařízení
do provozu aj.
Na základě usnesení XVII. sjezdu KSČ,
který vytýčil strategii urychlení
sociálně ekonomického rozvoje ČSSR
schválila vláda ČSSR svými usneseními
č. 29 a 348/1988 Směrnici k zabezpečení
komplexní přestavby hospodářského
mechanismu. K realizaci této přestavby je potřebné
vytvořit legislativní předpoklady, jimiž
musí být jednak dán prostor novým
ekonomickým pravidlům a jednak musí být
stanoveny přesné podmínky pro fungování
těchto pravidel, včetně potřebných
kontrolních, popř. sankčních mechanismů.
Vzhledem ke stále se zvyšujícímu významu
zapojení československé ekonomiky do mezinárodní
dělby práce roste i význam vnějších
ekonomických vztahů a jejich rozvoje v souladu se
zájmy společnosti. Dovoz nebo vývoz zboží
je součástí téměř všech
vnějších ekonomických vztahů,
většinou mají vnější ekonomické
vztahy v dovozu nebo vývozu zboží své
těžiště. Proto má v systému
kontroly a usměrňování vnějších
ekonomických vztahů specializovaná celní
kontrola nad fyzickým pohybem zboží ve vztahu
k zahraničí své nezastupitelné místo.
Orgány celní správy provádějí
v souladu s celním zákonem č. 44/1974 Sb.
ve znění zákona č. 117/1983 Sb. celní
kontrolu dovozu, vývozu a průvozu zboží,
rozhodují v celním řízení o
propuštění dováženého, vyváženého
a prováženého zboží, zjišťují
případy porušování předpisů
o oběhu zboží ve styku s cizinou a vedou celní
statistiku dováženého a vyváženého
zboží.
Činnost orgánů celní správy
je kromě celního zákona upravena i řadou
mezinárodních smluv. V současné době
platný celní zákon se osvědčil
v praxi jako moderní celní zákon a většina
jeho ustanovení vyhovuje i v současných podmínkách.
To se týká především ustanovení
o cle, která v zásadě není třeba
novelizovat.
Podle platné právní úpravy vykonává
FMZO - Ústřední celní správa
působnost ve věcech celnictví v rozsahu stanoveném
ministrem zahraničního obchodu. Tato působnost
Ústřední celní správy vyplývá
ze zákona č. 194/1988 Sb. a koresponduje s ustanoveními
celního zákona č. 44/1974 Sb. Ostatními
orgány celní správy jsou celnice a celní
ředitelství.
Do celního zákona je potřebné promítnout
nové vymezení kompetencí těchto orgánů,
které vyplynulo z reorganizace a snížení
aparátu centrálních orgánů
celní správy.
Celní zákon zakotvuje určité zvláštnosti
státně služebního postavení příslušníků
celní správy. Tato úprava byla však
již vývojem překonána a specifické
podmínky výkonu čelní služby
vyvolávají potřebu právní úpravu
uvést do souladu s již proběhlým vývojem.
Celní zákon upravuje československé
území jako jednotné celní území.
V podmínkách rozšiřující
se mezinárodní směny zboží je
potřebné upravit šířeji institut
svobodného celního pásma jako určitou
výjimku z této zásady. Stejně tak
je třeba v souladu s potřebami rozvíjejících
se vnějších hospodářských
styků upravit a rozšířit možnosti
propouštění zboží do celních
skladů, zejména konsignačních.
Orgány celní správy provádějí
celní kontrolu dovozu, vývozu a průvozu zboží.
V rámci této kontroly rozhodují o propuštění
zboží do navrženého oběhu, provádějí
celní řízení a vedou celní
statistiku. Při všech těchto činnostech
zajišťují dodržování předpisů
o oběhu zboží ve styku s cizinou. Tím
dostává institut celní kontroly významný
signalizační charakter a celní kontrola se
stává do určité míry průřezovou
pro celou oblast hospodářských styků
se zahraničím. Tento charakter celní kontroly
nabývá významu v důsledku probíhající
přestavby hospodářského mechanismu,
kdy řada subjektů bude vstupovat do vnějších
ekonomických vztahů, přičemž
administrativně direktivní způsob řízení
těchto subjektů musí být nahrazen
ekonomickými nástroji a řízením
pomocí obecně závazných právních
předpisů. Pro koncepční a strategickou
činnost centrálních orgánů
budou mít údaje získané při
celní kontrole zejména údaje, pořízené
za pomoci celní statistiky, význam jako soubor příslušným
státním orgánem objektivizovaných
údajů, získaných nezávisle
na dovážejících a vyvážejících
subjektech.
Z uvedených důvodů je potřebné
právní úpravu celní kontroly i celní
statistiky prohloubit jak věcně, tak i z hlediska
časového. Nelze přitom opomenout skutečnost,
že současné době jsou některá
základní práva a povinnosti při celní
kontrole upravená pouze předpisy nižší
právní síly. Je nutné, aby tato základní
práva a povinnosti byla upravena nově obecně
závaznými právními předpisy.
Současná právní úprava celního
řízení, které představuje součást
celní kontroly, vychází z pojetí tohoto
řízení jako sice částečně
speciálního, avšak plně formálního
řízení, podléhajícího
ustanovením zákona č. 71/1967 Sb. (správní
řád). S ohledem na neustálý hromadný
pohyb zboží a osob přes státní
hranice vytváří toto ryze formální
pojetí celního řízení objektivně
překážky, bránící plynulému
pohybu zboží přes státní hranice.
Proto jako jeden ze základních předpokladů
pro zpružnění a zrychlení celní
kontroly je potřebné zjednodušit úpravu
celního řízení a oprostit je od přemíry
formálních ustanovení.
Zpružnění celního řízení
a tím i zpružnění a zrychlení
celní kontroly však na druhé straně
vyžaduje prohloubení odpovědnosti dovozců
a vývozců za uvedení pravdivých údajů
při celní kontrole a při celním řízení,
které jsou podkladem pro propuštění
zboží. Současná právní
úprava vychází z formálního
pojetí, podle kterého musejí být ještě
před propuštěním zboží všechny
předepsané údaje v celním řízení
beze zbytku verifikovány. Skutečná absolutní
verifikace je však vzhledem k podmínkám, za
nichž celní kontrola a celní řízení
probíhá, nemožná. To vede v praxi k
průtahům, byrokratickým postupům,
přesouvání odpovědnosti při
rozhodování na jiné, zpravidla vyšší
orgány a vcelku se tím zdržuje ekonomické
využití dováženého a vyváženého
zboží. Ukazuje se proto potřebné upravit
celní kontrolu a celní řízení
obchodního zboží tak, aby bylo možno splnění
stanovených podmínek kontrolovat až následně,
po jeho propuštění. Významnou součástí
právní úpravy na úseku celních
předpisů jsou rovněž ustanovení
sankční. Tato ustanovení zahrnují
jednak ustanovení o přestupcích, jednak ustanovení
o postihování organizací za porušení
celních předpisů. V souvislosti s pracemi
na novelizaci trestních kodexů a v souladu s politickým
záměrem přenést postihování
méně závažných deliktů
z oblasti trestní do oblasti správního postihu
se předpokládá další zvýšení
pomocné hodnotové hranice pro rozlišení
přečinů a trestných činů
od přestupků. Celní přestupky představují
poměrně početnou specifickou kategorii deliktů,
pro kterou je typická potřeba odpovídajícího
a rychlého postihu, neboč předmětné
zboží, ani osoby, které se přestupku
dopustily, nelze po dlouhou dobu zadržovat. Tyto skutečnosti
vyžadují, aby tresty za přestupky, obsažené
v hlavě sedmé celního zákona byly
zvýšeny. Celnice postihují dále organizace
za porušování předpisů o oběhu
zboží ve styku s cizinou. Ukazuje se potřebné
jednoroční lhůtu pro uložení
příslušné pokuty doplnit delší
objektivní lhůtou.
Orgány celní správy vykonávají
kromě celní kontroly též některé
další kontrolní činnosti v oblasti oběhu
hodnot a osob přes státní hranice. Vedle
devizové kontroly jde současné době
zejména o tzv. preventivní kontrolu a kontrolu zavádění
dovezených strojů a zařízení
do provozu podle vyhlášky č. 140/1980 Sb. a
některé další. Je potřebné
vybavit orgány celní správy potřebnými
právy a povinnostmi pří výkonu této
kontroly, což doposud není v příslušných
právních předpisech vždy provedeno.
Proměnlivé podmínky mezinárodní
směny zboží vyvolávají rychlý
vývoj mezinárodní právní úpravy.
Ukazuje se potřeba celním zákonem zajistit
splnění přijatých mezinárodních
závazků do budoucna a tím zjednodušit
proces praktického provádění rychle
se vyvíjejících přijatých mezinárodních
závazků v celní oblasti.
Současný platný celní zákon
obsahuje vedle základních principů i řadu
zmocnění pro příslušné
orgány k provedení podrobnější
právní úpravy dílčích
otázek, u nichž rychlý vývoj vyvolává
relativně časté změny. Tato obecná
potřeba vydávání prováděcích
předpisů je v podmínkách přestav
by hospodářského mechanismu v celní
oblasti zesílena tím, že dochází
k podstatným změnám v organizaci a řízení
zahraničního obchodu. Dosavadní administrativní
způsob řízení umožňoval,
aby řada postupů a podrobností byla upravena
jen interními předpisy. To se týkalo především
řady institutů v oblasti poukazování
zboží, záznamního oběhu, konsignačních
skladů, celní kontroly náležitostí
návrhů na celní řízení
atd. V současné době je proto nutné
mnohá dosavadní ustanovení interních
předpisů zrušit a ta, která jsou nutná
upravit ve formě obecně závazných
právních předpisů. K tomu je potřebné
v určité míře rovněž pozměnit
a doplnit některá zmocňovací ustanovení
uvedená v celním zákoně.
Z výše uvedeného vyplývá, že
současná právní úprava na úseku
celním vyžaduje v rámci přestavby hospodářského
mechanismu - s výjimkou sankcí - pouze některé
dílčí úpravy technického a
procedurálního charakteru. Cílem je umožnit
lepší využití existujících
institutů a uvést právní úpravu
do souladu s novými podmínkami a proběhlým
vývojem v rámci nového hospodářského
mechanismu.
Ve výše uvedené charakteristice současné
právní úpravy byla naznačeny směry
její novelizace. Základním účelem
je zjednodušení, zrychlení a zpružnění
celního řízení a celní kontroly,
při současném zachování její
účinnosti a prohloubení odpovědnosti
účastníků řízení
za uvedení pravdivých údajů při
celním řízení o dováženém
a vyváženém zboží. To je docíleno
především pružnější
úpravou celního řízení a prohloubením
úpravy obsahových náležitostí
návrhu na celní řízení a rozhodnutí
v celním řízení. S tím souvisí
změny v ukládání sankcí za
porušení celních předpisů, spočívající
jednak v prodloužení lhůty pro uložení
pokuty organizaci a v prodloužení lhůty, po
kterou je obchodní zboží pod celní kontrolou.
Navrhovaná novelizace celního zákona předpokládá
rovněž, v souladu s návrhy novelizace trestních
kodexů, přenesení postihování
podstatné části celních deliktů
z oblasti justice do oblasti právní.
Významným způsobem se mění
úprava instanční působnosti orgánů
celní správy. Jako nové orgány celní
správy se, navrhuje konstituovat dosavadní celní
odbočky. Dosavadní celnice budou rozhodovat jako
orgány 2. stupně. Touto navrženou úpravou
dojde k podstatnému zrychlení rozhodování
a k jeho přiblížení občanům
a organizacím. Postavení celních ředitelství
nebudou navrhovanou právní úpravou dotčena.
Navrhovaná novelizace celního zákona vedle
uvedených základních cílů sleduje
zapracování některých institutů,
které doposud v právní úpravě
chybějí, buď vůbec, nebo byly upraveny
pouze interními předpisy. To se týká
zejména některých otázek služebního
postavení příslušníků
celní správy, institutu celní statistiky,
úpravy základních práv a povinností
při provádění celní kontroly.
V oblasti celnictví a mezinárodní dopravy
od 1. světové války a zejména v období
po 2. světové válce došlo k uzavření
velkého množství mezinárodních
dohod a k založení řady mezinárodních
organizací (GATT, Rada pro celní spolupráci
a jiné). Proto již nyní platný celní
zákon obsahuje řadu ustanovení mezinárodních
smluv, jimiž je ČSSR vázána. Rovněž
navrhovaná novelizace zapracovává některé
převzaté smluvní závazky a vytváří
dále předpoklady k širšímu využití
některých institutů používaných
v jiných zemích v rámci nového hospodářského
mechanismu (celní sklady, svobodná celní
pásma, poukazování zboží, tzv.
uvolnění zboží a další).
Při vypracování návrhu novelizace
celního zákona bylo přihlíženo
rovněž ke zkušenostem zemí RVHP v oblasti
celnictví. Platný čs. celní zákon
i jeho navrhovaná novelizace představuje ve srovnání
s většinou těchto zemí do určité
míry nejrozvinutější právní
úpravu v dané oblasti. současně vytváří
široký prostor pro rozvoj mezinárodní
spolupráce.
Navrhovaná novelizace celního zákona se týká
úzkého okruhu jeho ustanovení, která
je třeba přizpůsobit zejména novým
potřebám ekonomiky. Stanovených cílů
může být dosaženo se stávajícím
počtem pracovních sil a bez zvýšení
nákladů. Proto navrhovaná novelizace nepřináší
žádné nároky na další pracovní
síly a výdaje ze státního rozpočtu.

Ministr zahraničního obchodu ČSSR
