Federální shromáždění
Československé socialistické republiky se
usneslo na tomto zákoně:
Banky a spořitelny podle tohoto zákona jsou právnické
osoby se sídlem v Československé socialistické
republice, jež jsou založeny při splnění
podmínek stanovených tímto zákonem
jako státní peněžní ústavy
podle tohoto zákona, nebo jako akciové společnosti,
družstevní podniky nebo společné podniky
podle zvláštních předpisů [Zákon
č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech,
zákon č. 94/1988 Sb., o bytovém, spotřebním
a výrobním družstevnictví a zákon
č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví.].
(1) Právní poměry bank založených
jako akciové společnosti, družstevní
podniky a společné podniky se řídí
právními předpisy, podle kterých byly
založeny, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Pro banku založenou jako družstevní nebo
společný podnik se nepoužijí ustanovení
týkající se socialistické samosprávy
[§ 65 odst. 3 zákona č. 94/1988 Sb. a §
1 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a § 73 zákona
č. 90/1988 Sb.].
Postavení, právní poměry a činnost
Státní banky Československé upravuje
zvláštní předpis [Zákon
č. ..../1989 Sb., o Státní bance československé.].
(1) Banku jako státní peněžní
ústav může založit ústřední
orgán státní správy nebo Státní
banka československá.
(2) Banku jako akciovou společnost [§ 3 zákona
č. 243/1949 Sb.], jako družstevní podnik
nebo jako společný podnik [§ 68 zákona
č. 90/1988 Sb.] mohou založit československé
právnické osoby podle zvláštních
předpisů.
(3) Zahraniční osoby se mohou podílet na
založení banky jako akciové společnosti
za podmínek stanovených zvláštním
předpisem [Zákon č. 173/1988 Sb., o podniku
se zahraniční majetkovou účastí.].
Spořitelnu může založit ministerstvo financí,
cen a mezd republiky, na jejímž území
má mít spořitelna sídlo.
(1) K založení banky nebo spořitelny, k jejich
rozdělení, sloučení nebo splynutí
s jinou bankou nebo spořitelnou, jakož i ke změně
předmětu jejich činnosti a ke změně
výše a způsobu vytváření
základního jmění uděluje povolení
Státní banka československá v dohodě
s federál ním ministerstvem financí a ohledně
bank po projednání s ministerstvem financí,
cen a mezd republiky, na je jíž území
má mít nebo má banka sídlo, není-li
toto ministerstvo zakladatelem.
(2) V žádosti o povolení k založení
banky nebo spořitelny se uvede název a sídlo
banky nebo spořitelny označení zakladatele,
rozsah a způsob vytváření základního
jmění a vymezený předmět činnosti
banky nebo spořitelny.
(3) Je-li zakladatelem banky federální ministerstvo
financí, uděluje v případech, na které
se vztahuje ustanovení odstavce 1, povolení k založení
banky Státní banka československá,
je-li zakladatelem Státní banka československá,
uděluje souhlas se založením banky federální
ministerstvo financí.
(4) O žádosti o udělení povolení
k založení banky, jež nemá být
státním peněžním ústavem,
a k rozdělení, sloučení nebo splynutí
banky, jež není státním peněžním
ústavem, se rozhoduje ve správním řízení
[Zákon č. 1/1967 Sb.,
o správním řízení.].
(5) Při rozhodování o udělení
povolení podle odstavce 1 se přihlédne k
potřebě účelného uspořádání
bank a spořitelen a dále k tomu, zda banka nebo
spořitelna po založení, rozdělení,
sloučení nebo splynutí nebo po změně
základního jmění bude mít dostatečné
základní jmění a pracovně technické
předpoklady pro řádný výkon
své činnosti.
Zakladatel státního peněžního
ústavu
a) zabezpečí základní jmění;
b) vydává zakládací listinu;
c) jmenuje a odvolává statutární orgán;
d) vykonává ve vztahu ke státnímu
peněžnímu ústavu funkci orgánu
hospodářského řízení
za podmínek a v rozsahu stanoveném obecně
závaznými právními předpisy
a v tomto postavení kontroluje hospodářskou
a sociální činnost státního
peněžního ústavu;
e) potvrzuje roční účetní závěrku
státního peněžního ústavu;
f) rozhoduje o rozdělení, sloučení,
splynutí a zrušení státního peněžního
ústavu.
Zakládací listina státního peněžního
ústavu obsahuje zejména
a) jeho název, sídlo a identifikační
číslo [Vyhláška federálního
statistického úřadu č. 117/972 Sb.,
a jednotném číselníku organizací
v ČSSR.];
b) označení "státní peněžní
ústav";
c) označení zakladatele;
3) rozsah základního jmění;
e) vymezení předmětu činnosti.
(1) Státní peněžní ústav
vzniká dnem zápisu do podnikového rejstříku.
Návrh na zápis podává zakladatel.
(2) Vnitřní organizační uspořádání
státního peněžního ústavu
upravuje organizační řád vydaný
jeho statutárním orgánem.
1) Banky a spořitelny v souladu s cíli státní
hospodářské politiky podporují rozvoj
socialistického podnikání a spořivost
obyvatelstva a řídí se jim určenými
závaznými výstupy státního
plánu hospodářského a sociálního
rozvoje a měnového plánu.
(2) Banky a spořitelny
a) přijímají vklady od právnických
a fyzických osob;
b) poskytují z vlastních a svěřených
prostředků úvěry právnickým
osobám a půjčky fyzickým osobám;
c) provádějí tuzemský platební
a zúčtovací styk;
d) provádějí směnárenskou činnost;
e) na základě povolení Státní
banky československé provozují obchod s devizovými
hodnotami přesahující směnárenskou
činnost a provádějí platební
styk se zahraničím;
f) provádějí operace s cennými papíry;
g) poskytují depozitní služby.
(3) Banky a spořitelny mohou provozovat i další
činnosti v oblasti bankovních obchodů a peněžních
služeb, uvedené v zakládací listině,
nebo zvláštních předpisech.
(1) Pro požadovaný druh bankovních obchodů
a peněžních služeb si právnické
a fyzické osoby nohou zvolit banku a spořitelnu.
(2) Banka a spořitelna si mohou zvolit právnickou
nebo fyzickou osobu, pro kterou budou provádět požadované
bankovní obchody nebo poskytovat peněžní
služby.
(3) Banka je však povinna otevřít a vést
účet [§ 366 hospodářského
zákoníku č. 109/1964 Sb.] právnické
osoby, která o to požádá a nemá
již tento účet otevřen u jiné
banky nebo u spořitelny. Spořitelna je povinna přijímat
vklady fyzické osoby, která ji o to požádá
[§ 325 odst. 1 občanského zákoníku
č. 40/1964 Sb.].
(1) Banky a spořitelny přijímají vklady
a poskytují úvěry právnickým
osobám a přijímají vklady a poskytují
půjčky fyzickým osobám; tyto činnosti
provádějí na smluvním základě.
(2) Úrokové sazby z vkladů právnických
osob u bank a spořitelen a z úvěrů
poskytovaných právnickým osobám bankami
a spořitelnami sjednávají banky a spořitelny
v rámci stanoveného rozpětí úrokových
sazeb nebo přípustných odchylek od sazby
úroků z úvěrů, jež Státní
banka československá poskytuje bankám. Toto
rozpětí úrokových sazeb nebo přípustné
odchylky od uvedené úrokové sazby vyhlašuje
Státní banka československá ve Sbírce
zákonů. Státní banka československá
může takto vyhlásit i sazbu rozhodnou při
koupi převoditelných cenných papírů
před jejich splatností bankami a spořitelnami.
(3) Úrokové sazby z vkladů fyzických
osob u bank a spořitelen a z půjček poskytovaných
bankami a spořitelnami fyzickým osobám vyhlásí
Státní banka československá v dohodě
s federálním ministerstvem financí a ministerstvy
financí, cen a mezd České socialistické
republiky a Slovenské socialistické republiky ve
Sbírce zákonů.
(4) Úrokové sazby vyhlášené podle
odstavců 2 a 3 nenahrazují úrokové
sazby stanovené zvláštními předpisy
[Zejména zákonné opatření
předsednictva Federálního shromáždění
č. 14 /1973 Sb., o poskytování půjček
se státním příspěvkem mladým
manželům, ve znění nařízení
vlády ČSSR č. 44/1973 Sb. a vyhláška
federálního ministerstva financí, ministerstva
financí ČSR, ministerstva financí SSR a předsedy
Státní banky čs. č. 136/1985 Sb.,
o finanční, úvěrové a jiné
pomoci družstevní a individuální bytové
výstavbě a modernizaci rodinných domků
v osobním vlastnictví, ve znění vyhlášky
č.74/1989 Sb.].
(5) Je-li banka nebo spořitelna povinna na základě
právního předpisu nebo závazného
výstupu státního plánu hospodářského
a sociálního rozvoje poskytnout úvěr
nebo půjčku za stanovených podmínek
a vznikne-li jí tím majetková újma,
je banka nebo spořitelna oprávněna požadovat
úhradu této újmy ze státního
rozpočtu, ke kterému má odvodovou nebo daňovou
povinnost. Tento nárok nevzniká u půjček
v sociální oblasti.
Za vklady a jiné majetkové hodnoty fyzických
osob uložené u státních peněžních
ústavů, jakož i za úroky z vkladů
fyzických osob u státních peněžních
ústavů ručí stát.
Banky a spořitelny jsou povinny používat vlastních
a svěřených prostředků takovým
způsobem, aby zaručovaly plnění svých
závazků.
(1) Kromě bank nebo spořitelen může
některou z činností uvedených v §
10 odst. 2 provozovat i jiná právnická osoba
vedle své hlavní činnosti, a to na základě
povolení uděleného jí na její
žádost.
(2) Povolení k provozování činností
uvedených v § 10 odst. 2 písm. a), b), c) a
d) uděluje ve správním řízení
[Zákon č. 71/1967 Sb., o správním
řízení.] Státní
banka československá a v ostatních případech
Státní banka československá v dohodě
s federálním ministerstvem financí. Při
rozhodování o udělení povolení
podle odst. 1 platí obdobně ustanovení §
6 odst. 5.
(3) Právnická osoba, které bylo uděleno
povolení podle odst. 1, má ohledně výkonu
činnosti, na kterou se toto povolení vztahuje, práva
a povinnosti, jež mají banky a spořitelny podle
tohoto zákona s výjimkou § 27.
(4) Povolení se nevyžaduje k provozování
činností uvedených
a) v § 10 odst. 2 písm. a) a b), jde-li o používání
prostředků společných družstevních
účelových fondů vytvářených
podle zvláštního předpisu [§
52 písm. e) a § 59 odst. 1 písm. e) zákona
č. 4/1988 Sb.];
b) v § 10 odst. 2 písm. c) a písm. e) ohledně
platebního styku se zahraničím, jde-li o
výkon těchto činností poštou
[Zákon č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní
zákon).].
(5) Právnické osoby, jež jsou oprávněny
provádět činnosti uvedené v odst.
4 bez povolení, mají ohledně této
činnosti práva a povinnosti, jež mají
banky a spořitelny podle tohoto zákona s výjimkou
§ 27.
(1) Banky a spořitelny vykonávají svou činnost
na základě samofinancování, úplného
chozrasčotu a svého hospodářského
plánu. Využívají vlastních i
svěřených prostředků k svému
hospodářskému rozvoji a závislosti
na výsledcích hospodaření pečují
i o rozvoj svého pracovního kolektivu.
(2) Státní peněžní ústavy
jsou subjektem vztahů ke státnímu rozpočtu
a k rozpočtům národních výborů.
(1) Banky a spořitelny vytvářejí tyto
fondy:
a) statutární fond,
b) rezervní fond,
c) rizikový fond,
d) fond rozvoje,
e) fond kulturních a sociálních potřeb
a fond odměn podle obecně závazných
právních předpisů.
(2) Banky a spořitelny si mohou vytvářet
ze svého použitelného zisku další
fondy podle svého uvážení.
(3) Prostředky fondů vytvořené bankami
a spořitelnami jim nelze odejmout; o jejich použití
rozhodují banky a spořitelny v souladu s obecně
závaznými právními předpisy.
(1) Banky a spořitelny podléhají státnímu
dozoru.
(2) Státní dozor nad činností bank
vykonává federální ministerstvo financí.
(3) Státní dozor nad činností spořitelen
vykonává ministerstvo financí, cen a mezd
republiky, na je jímž území má
spořitelna sídlo.
(1) Výkon státního dozoru zahrnuje
a) kontrolu hospodaření bank a spořitelen
z hlediska zabezpečení plnění jejich
závazků a z hlediska dodržování
obecně závazných právních předpisů
upravujících jejich hospodaření;
b) dozor nad tím, zda banky a spořitelny vykonávají
svou činnost v souladu s povolením uděleným
podle § 6 odst. 1;
c) právo požadovat předkládání
účetních závěrek a jiných
dokladů o činnosti;
d) právo účastnit se jednání
řídících orgánů bank
a spořitelen.
(2) Předmětem státního dozoru nejsou
jednotlivé vklady fyzických osob a půjčky
poskytované jednotlivým fyzickým osobám.
(1) Jestliže při výkonu státního
dozoru bylo zjištěno závažné porušení
povinností tykajících se činnosti
banky nebo spořitelny, určí jí orgán
státního dozoru lhůtu k odstranění
zjištěných nedostatků a informuje o
tom u banky založené jako státní peněžní
ústav, jako družstevní podnik nebo jako společný
podnik jejího zakladatele, popřípadě
právnické osoby, které se podílejí
na jejich založení, a u banky založené
jako akciová společnost její dozorčí
orgán.
(2) Pokud nebyly zjištěné nedostatky ve stanovené
lhůtě odstraněny, orgán státního
dozoru bance nebo spořitelně pozastaví nebo
odejme v omezeném nebo v celém rozsahu oprávnění
k činnosti vyplývající z povolení
uděleného podle § 6 odst. 1. V tomto případě
nesmí banka nebo spořitelna vstupovat do právních
vztahů v oblasti, které se rozhodnutí týká.
(3) Při pozastavení činnosti nabývá
banka nebo spořitelna opět toto oprávnění
uplynutím doby, na niž bylo rozhodnutí o pozastavení
činnosti omezeno, nebo dnem, kdy bylo toto rozhodnutí
zrušeno.
(1) Státní peněžní ústav
zaniká rozdělením, sloučením,
splynutím a zrušením. Způsob vypořádání
veškerého majetku a závazků státního
peněžního ústavu při jeho zániku
určí zakladatel.
(2) Zaniká-li státní peněžní
ústav rozdělením, sloučením
nebo splynutím, přechází jeho majetek
a závazky na banku nebo spořitelnu nově vzniklou,
popřípadě přejímající,
a to v rozsahu stanoveném zakladatelem.
Státní peněžní ústav zaniká
dnem, ke kterému byl na návrh zakladatele vymazán
z podnikového rejstříku.
K zániku banky při jejím předlužení
dochází likvidací, jež se řídí
zvláštními předpisy [§ 352 až
354 občanského soudního řádu
č. 99/1963 Sb., ve znění předpisů
jej měnících a doplňujících.].
(1) Na všechny bankovní obchody a peněžní
služby bank a spořitelen včetně stavů
na účtech a depozit cenných papírů
se vztahuje bankovní tajemství podle odst. 2, §
25 a § 26.
(2) Zprávu o stavu na účtech právnických
osob lze podat těmto osobám, jejich zakladatelům
a v ostatních případech jen při prokázání
oprávněného zájmu a jen se souhlasem
statutárního orgánu banky a spořitelny
nebo stanoví-li tak obecně závazný
právní předpis.
(1) U vkladů fyzických osob je banka a spořitelna
povinná zachovat anonymitu vkladů i vkladatelů
ve vztahu k třetím osobám a u vkladů
znějících na doručitele se zachovává
anonymita vkladatele i ve vztahu k bance a spořitelně.
(2) Zprávu o vkladu fyzické osoby lze podat jen
na dotaz soudu pro účely občanského
soudního řízení [Třetí
a čtvrtá část občanského
soudního řádu.] a na dotaz soudu a jiného
orgánu činného v trestním řízení
oři trestním stíhání [Zákon
č. 141/161 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), ve znění
pozdějších předpisů.], týkajícím
se vkladu. Dotaz musí obsahovat údaje, podle nichž
lze vklad jednoznačně identifikovat. Nedotčeno
zůstává oprávnění státních
notářství podle zvláštního
předpisu v řízení o dědictví
[Zákon č. 95/1963 Sb., o státním
notářství a o řízení
před státním notářstvím
(notářský řád), ve znění
pozdějších předpisů.]
(1) Pracovníci a funkcionáři bank a spořitelen,
jakož i pracovníci státního dozoru jsou
povinni zachovávat mlčenlivost ve služebních
věcech, dotýkajících se obchodních
zájmů bank a spořitelen a jejich klientů.
(2) Z důvodů uvedených v § 24 odst.
2 a § 25 odst. 2 mohou být statutárním
orgánem banky nebo spořitelny této povinnosti
zproštěni.
(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá
i po skončení pracovně právního
vztahu nebo výkonu funkce.
Banky a spořitelny jsou povinny ročně zveřejňovat
své účetní závěrky a
zprávy k nim.
(1) Živnostenská banka, n. p., Investiční
banka, státní peněžní ústav,
Česká státní spořitelna a Slovenská
státní spořitelna, jež byly zřízeny
příslušnými právními předpisy
zrušovanými podle § 32 se od nabytí účinnosti
tohoto zákona považují za státní
peněžní ústavy založené
podle tohoto zákona a vykonávají nadále
svou činnost podle jeho ustanovení. Rovněž
jejich zánik se řídi tímto zákonem.
(2) Práva a povinnosti zakladatelé má ve
vztahu
a) k Investiční bance federální ministerstva
financí a při jejich výkonu postupuje způsobem
dohodnutým s ministerstvy financí, cen a mezd České
socialistické republiky a Slovenské socialistické
republiky,
b) k Živnostenské bance, n. p. Státní
banka československá,
c) k České státní spořitelně
ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické
republiky,
d) k Slovenské státní spořitelně
ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické
republiky.
(1) Do vyhlášení úrokových sazeb
podle § 12 odst. 2 a odst. 3 platí úrokové
sazby stanovené podle dosavadních předpisů
[Vyhláška ministerstva financí č.
47/1964 Sb., o peněžních službách
občanům, ve znění vyhlášek
č. 45/1965 Sb., resp. č. 136/196 Sb., dále
vyhlášek č. 27/1952 Sb. pro ČSR a č.
35/1982 Zb. pro SSR.].
(2) Ustanovení § 12 odst. 5 se použije na případy,
kdy právní předpis nebo závazný
výstup státního plánu hospodářského
a sociálního rozvoje stanovící podmínky
úvěru nebo půjčky je vydán
po nabytí účinnosti tohoto zákona.
(1) Vláda Československé socialistické
republiky upraví nařízením finanční
hospodaření státních peněžních
ústavů.
(2) Federální ministerstvo financí upraví
obecně závazným právním předpisem
financováni společenské spotřeby u
státních peněžních ústavů.
Právní poměry Slovenské Tatra banky,
n. p. upraví federální ministerstvo financí.
Zrušují se:
1. Zákon č. 181/1948 Sb. o organizaci peněžnictví,
2. zákon č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví,
3. zákon č. 72/1967 Sb., o Státní
spořitelně ve znění zákona
č. 163/1968 Sb.,
4. zákon č. 183/1948 Sb., o Investiční
bance, ve znění zákonů č. 61/1950
Sb. a č. 84/195 Sb.,
5. nařízení ministra financí č.
223/1948 Sb., o zahájení činnosti Investiční
banky,
6. vyhláška ministerstva financí č.
36/1976 Sb., o úpravě některých poměrů
Živnostenské banky,
7. zákon č. 38/1948 Sb., o Národní
bance československé, ve znění zákona
č. 84/195 Sb.,
8. zákon č. 182/1948 Sb., kterým se rozšiřuje
působnost a mění právní povaha
Poštovní spořitelny, ve znění
zákona č. 84/1952 Sb.,
9. zákon č. 43/1948 Sb., o zemědělském
úvěru,
10. vyhláška ministra financí č. 516/1949
Ú. l., o zemědělských úvěrech
(slov. č. 527/1949 ú. v.).
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem ......................
I. Všeobecná část
Vláda ČSSR schválila svým usnesením
č. 29/1988 "Směrnici k zabezpečení
komplexní přestavby hospodářského
mechanismu", v níž jsou stanoveny zásady
přestavby všech odvětví našeho
hospodářství. Nové podmínky
v naší ekonomice si vyžadují i novou zákonnou
úpravu čs. bankovnictví, jež byla v
hlavních směrech vymezena v usnesení vlády
ČSSR č. 196/1988, o opatřeních k oddělení
emisní a úvěrově obchodní činnosti
bankovní soustavy a o pravidlech úvěrové
emise.
Dnešní soustava bankovnictví, funkce a činnosti
jednotlivých článků, odpovídá
direktivnímu způsobu plánování
a řízení národního hospodářství.
Ve Státní bance československé je
spojena funkce emisní s funkcí úvěrovou
a v důsledku toho banka provádí i běžné
úvěrování, platební a zúčtovací
styk a pokladní a směnárenské operace.
Vztah vůči hospodářským organizacím
je značně monopolizován, převážně
jej zajišťuje Státní banka československá
a vůči organizacím zahraničního
obchodu též Československá obchodní
banka, a. s. Organizace jsou přísně spojeny
s pobočkami banky podle svého sídla a nemohou
si volit své bankovní spojení.
Bankovnictví v současné době tvoří:
Státní banka československá, která
působí na základě zákona č.
144/1970 Sb. a je ústřední bankou ČSSR,
Československá obchodní banka, která
je akciovou společností podle zákona č.
243/1949 Sb. na základě státního povolení
a schválení stanov ministrem financí. Na
její činnost se vztahuje zákoník mezinárodního
obchodu č. 101/195 Sb.,
Živnostenská banka, která byla dekretem č.
102/1945 Sb. znárodněna a přeměněna
v národní podnik; v období 1954-56 byla kromě
své londýnské pobočky uvedena do klidu
a její činnost byla obnovena vyhláškou
č. 3611956 Sb.,
Investiční banka, která byla zřízena
zákonem č.183/1948 Sb. jako národní
podnik a zákonem č. 84/1952 Sb. byla přeměněna
na státní peněžní ústav.
V roce 1958 přešla většina úkolů,
pro něž byla zřízena, na Státní
banku československou a nyní je specializována
na správu zahraničních cenných papírů,
Česká státní spořitelna a Slovenská
státní spořitelna byly zřízeny
v roce 1968 zákonem č. 7211967 Sb., ve znění
zákona č. 163/1968 Sb. jako státní
hospodářské organizace.
Komplexní přestavba hospodářského
mechanismu nezbytné vyžaduje, aby v oblasti bankovnictví
jako základní otázka přestavby bankovního
systému bylo řešeno oddělení
úvěrově obchodní a emisní činnosti.
Současně s tím vystupuje do popředí
i nutnost posílení ekonomické samostatnosti
obchodních bank a spořitelen při důsledném
uplatnění zásad samofinancování.
Z institucionálního hlediska to znamená rozdělit
dosavadní Státní banku československou
na ústřední banku a na samostatné
obchodní banky. Na obchodní banky budou přeneseny
činnosti ze Státní banky československé,
které souvisejí s běžným úvěrováním.
Všechny tyto činnosti dostanou nový podnikatelský
obsah a zaměření. Samofinancování
a bankovní zisk budou hrát podněcující
úlohu při provádění bankovních
obchodů a operací a peněžních
služeb bankami a spořitelnami.
Oddělení úvěrově obchodní
a emisní činnosti bude právně realizováno
vydáním tří vzájemné
se doplňujících zákonů: zákonem
o bankách a spořitelnách, zákonem
o Státní bance československé a devizovým
zákonem.
Zákon o bankách a spořitelnách upravuje
podmínky vzniku a postavení bank a spořitelen
jako státních peněžních ústavů.
Vedle státních peněžních ústavů
budou existovat banky ve formě akciových společností,
družstevních podniků a společných
podniků. Jejich právní poměry a postavení
se budou řídit právními předpisy,
podle kterých byly za loženy, pokud zákon o
bankách a spořitelnách nestanoví pro
ně odchylnou úpravu.
Povolovacím řízením při zakládání
bank a spořitelen se zabezpečuje regulace zakládací
činnosti v bankovnictví tak, aby se předešlo
neracionálnímu uspořádání
bankovní soustavy.
Při vymezení činnosti bank a spořitelen
zákon vychází z jejich univerzálnosti.
Banky budou mít možnost přijímat vklady
od fyzických osob a poskytovat jim půjčky
a naopak spořitelny budou mít možnost postupně
orientovat svoji činnost i na přijímání
vkladů od právnických osob a na poskytování
úvěrů právnickým osobám.
Právnické a fyzické osoby nebudou nadále
omezovány při navazování obchodního
spojení ve volbě banky a spořitelny.
Banky a spořitelny se ve své podnikatelské
činnosti řídí zejména závaznými
výstupy stanovenými v souladu a příslušnými
právními předpisy.
Zákon zachovává státní záruku
za vklady fyzických osob u státních peněžních
ústavů (v souladu s 327 občanského
zákoníku). Rovněž i nadále je
v zákoně ve vztahu k fyzickým osobám
zakotven princip anonymity vkladů. Úrokové
sazby z vkladů fyzických osob u bank a spořitelen
a z půjček poskytovaných fyzickým
osobám bankami a spořitelnami stanoví Státní
banka československá spolu s federálním
ministerstvem financí a ministerstvy financí, cen
a mezd republik.
Výkon státního dozoru u bank se svěřuje
federálnímu ministerstvu financí. Ve vztahu
k spořitelnám zabezpečují výkon
státního dozoru ministerstva financí, cen
a mezd republik. Oprávnění orgánu
státního dozoru se týkají celkového
hospodaření bank a spořitelen zejména
z hlediska zabezpečení jejich závazků.
Zákon o bankách a spořitelnách dává
možnost vytvářet postupně členitější
soustavu obchodních bank. V prvé etapě, po
nabytí účinnosti tohoto zákona, se
předpokládá tato struktura bank a spořitelen:
- zachovány budou Československá obchodní
banka, a. s., Živnostenská banka ve formě státního
peněžního ústavu a Česká
státní spořitelna a Slovenská státní
spořitelna rovněž ve formě státních
peněžních ústavů s dnešní
specializací na poskytování vybraných
bankovních operací a peněžních
služeb. Zároveň se budou vytvářet
podmínky pro postupné rozšiřování
okruhu je jich činností;
- rozšíří se a změní funkce
a činnosti Investiční banky jako státní
ho peněžního ústavu s celostátní
působností. Činnost Investiční
banky bude v počátečním období
zaměřena zejména na získávání
dlouhodobých úvěrových zdrojů,
poskytování investičních úvěrů
s dlouhou dobou návratnosti, financování,
úvěrování a kontrolu komplexní
bytové výstavby a na uvolňování
dotací na společensky významné úkoly.
Investiční banka bude úzce spolupracovat
s federálním ministerstvem financí a ministerstvy
financí, cen a mezd republik při efektivním
využívání prostředků příslušných
státních rozpočtů. Výhledově
bude moci svou činnost rozšířit i do
dalších oblastí jako kterákoliv jiná
banka;
- vzniknou dvě nové obchodní banky jako státní
peněžní ústavy s celostátní
působností: obchodní banka v Praze a obchodní
banka v Bratislavě. Obě tyto banky budou zajišťovat
všechny činnosti spojené s běžným
úvěrováním organizací.
Návrh zákona počítá s tím,
že i nadále zůstane zachována Slovenská
Tatra banka, n. p. jako peněžní ústav
v klidu s tím, že se vytváří
možnost oživení její činnosti včetně
určení její nové právní
formy (státní peněžní ústav
nebo akciová společnost) podle konkrétních
potřeb.
Předložený návrh zákona nemá
finanční dopad na státní rozpočet.
Vybavení základním jměním a
úvěrovými zdroji bude u nové vzniklých
obchodních bank a Investiční banky provedeno
delimitací fondů a úvěrových
zdrojů dosavadní Státní banky československé.
Ustanovení o majetkové újmě, které
bylo do návrhu zákona zapracováno oproti
schváleným zásadám jako nové
ustanovení zakládá do budoucna možnost
vzniku nároků ze strany bank a spořitelen
na úhradu majetkové újmy ze stáních
rozpočtů. Jejich výsledný dopad na
státní rozpočet bude záviset především
na rozsahu poskytování úrokově zvýhodněných
úvěrů a půjček a míře
tohoto zvýhodnění.
II. Zvláštní část (odůvodnění
jednotlivých ustanovení)
K části první: Základní
ustanovení
K § 1 - 3:
Účelem zákona je nahradit dosavadní
komplikovanou a zastaralou právní úpravu
bank a spořitelen, obsaženou v 10 zákonech
a vyhláškách z let 1948 - 1968, jedním
zákonem, který odpovídá požadavkům
přestavby hospodářského mechanismu.
Zákon upravuje postavení, právní poměry
a činnost bank a spořitelen, založených
jako státní peněžní ústavy.
Vedle státních peněžních ústavů
mohou být banky založeny jako akciové společnosti,
družstevní a společné podniky. Úpravu
jejich právních poměrů ponechává
zákon o bankách a spořitelnách především
příslušným právním předpisům,
podle kterých byly založeny. Ustanovení tohoto
zákona se na ně vztahuje jen tehdy, je-li tak výslovně
stanoveno. Spořitelny mohou být založeny pouze
jako státní peněžní ústavy.
S ohledem na specifické postavení a činnost
bank a spořitelen se s principem socialistické samosprávy
nepočítá nejen u státních peněžních
ústavů a akciových společností,
ale ani u bank založených jako družstevní
nebo společný podnik.
Postavení Státní banky československé
jako ústřední banky státu upravuje
zvláštní zákon.
K části druhé: Založení
bank a spořitelen
K § 4 a 5:
Zatím co zákon umožňuje rozsáhlou
iniciativu při zakládání bank ze strany
čs. právnických osob, zakladatelem spořitelny
mohou byt pouze ministerstva financí, cen a mezd ČSR
a SSR. Je tak respektováno specifické, tradiční
postavení spořitelen jako státních
peněžních ústavů.
Zákon upravuje vznik bank a spořitelen jako státních
peněžních ústavů. Vznik bank
ve formě akciových společností, družstevních
a společných podniků se řídí
ustanoveními příslušných právních
předpisů.
Na založení banky se mohou podílet ve smyslu
zákona o podnicích se zahraniční majetkovou
účastí i zahraniční osoby.
K § 6:
Na rozdíl od obecné úpravy vzniku podniku
zabezpečuje se u bank a spořitelen ingerence státu
bez ohledu na jejich právní povahu, a to udělováním
povolení k jejich založení, rozdělení,
sloučení nebo splynutí, ke změně
předmětu jejich činnosti a ke změně
výše a způsobu vytváření
základního jmění. Vyplývá
to ze specifického charakteru bank a spořitelen,
které hospodaří převážné
se svěřenými prostředky a podílejí
se na provádění měnové politiky
státu. Kromě toho má koncesní systém
zabezpečit i racionální uspořádání
bankovní soustavy. Zákon tuto pravomoc svěřuje
ústřední bance státu v dohodě
s federálním ministerstvem financí po pro
jednání s příslušným ministerstvem
financí, cen a mezd republiky.
Při rozhodování o žádosti se
bude přihlížet zejména k přiměřenosti
základního jmění ve vztahu k povolovanému
rozsahu činnosti a k zabezpečení kvalifikovaných
kádrů.
K § 7 a 8:
Ustanovení vymezuje práva a povinnosti zakladatele
při založení, organizačních změnách
a zrušení banky nebo spořitelny jako státních
peněžních ústavů.
Zakládací listina upravuje pouze nezbytné
náležitosti vzniku státního peněžního
ústavu.
K § 9:
Státní peněžní ústavy
se zapisují do podnikového rejstříku
a tento zápis má z hlediska je jich vzniku konstitutivní
charakter. Organizační uspořádání
státního peněžního ústavu
se ponechává v pravomoci jeho statutárního
orgánu.
K části třetí: Činnost
bank a spořitelen
K § 10:
Ve své činnosti se banky a spořitelny řídí
jim určenými výstupy státního
plánu a měnového plánu. Ustanovení
vymezuje okruhy bankovních obchodů a peněžních
služeb, které mohou banky a spořitelny vykonávat.
Převažující činností bank
je přijímání vkladů od právnických
osob a poskytování úvěrů právnickým
osobám, přičemž však mohou nově
přijímat vklady i od fyzických osob a poskytovat
jim půjčky.
Spořitelny jsou chápány jako organizace s
hlavním zaměřením své činnosti
na přijímání vkladů od fyzických
osob a poskytování půjček fyzickým
osobám. Zároveň se vytváří
možnost postupné orientace jejich činnosti
i na poskytování úvěrů právnickým
osobám.
Vedle těchto činností mohou banky a spořitelny
provozovat i další činnosti jako např.
různé druhy poradenských služeb, uschovací
službu apod.
Banky a spořitelny mohou k podpoře své činnosti
navzájem též využívat dočasně
volné peněžní prostředky.
K § 11:
V zájmu podpory soutěživosti mezi jednotlivými
bankami a spořitelnami nejsou právnické a
fyzické osoby omezovány při navazování
obchodního spojení ve volbě banky a spořitelny.
Rovněž tak banky a spořitelny si při
provádění bankovních obchodů
a peněžních služeb mohou zvolit své
obchodní partnery.
Ve smyslu hospodářského zákoníku
(§ 366), který stanoví pro právnickou
osobu povinnost mít peněžní účet
u banky, je pobočka banky příslušná
podle sídla právnické osoby povinna na základě
žádosti této právnické osoby
otevřít a vést její peněžní
účet. Povinnost spořitelny přijímat
vklady od fyzických osob je stanovena občanským
zákoníkem (§ 325).
K § 12:
Zákon umožňuje, aby vklady od fyzických
osob přijímaly kromě spořitelen nově
i banky.
Banky a spořitelny přijímají vklady
a poskytují úvěry a půjčky
na smluvním základě, přičemž
se u úvěrů a půjček předpokládá
jejich odpovídající zajištění
a návratnost.
V zájmu posílení motivační
funkce úroku ve vztahu k podnikové sféře
i k činnosti bank a spořitelen je umožněno,
aby banky a spořitelny sjednávaly při poskytování
úvěrů právnickým osobám
konkrétní výši úrokové
sazby buď v rámci rozpětí, nebo přípustné
odchylky od úrokové sazby vyhlašované
Státní bankou československou. Předpokládaný
způsob vyhlašování úrokových
sazeb Státní bankou československou ve sbírce
zákonů umožňuje pružně používat
úroku k usměrňování vývoje
ekonomiky.
Na stanovení úrokových sazeb z vkladů
a půjček ve vztahu k fyzickým osobám
u bank a spořitelen se kromě Státní
banky československé podílejí ministerstva
financí.
Návrh zákona nepočítá s bezprostřední
změnou úrokových sazeb ve vztahu k obyvatelstvu,
což je vyjádřeno v § 29 návrhu
zákona, který stanoví, že i po nabytí
účinnosti zákona o bankách a spořitelnách
nadále platí dosavadní právní
předpisy upravující úrokové
sazby z vkladů fyzických osob a z půjček
jim poskytovaných.
Rovněž nadále zůstávají
v platnosti úrokové sazby stanovené podle
zvláštních předpisů.
Případy, kdy banka nebo spořitelna je povinna
na základě právního předpisu
nebo závazného výstupu státního
plánu hospodářského a sociálního
rozvoje poskytovat úvěry a půjčky
za stanovených podmínek, které mají
negativní dopad na hospodaření banky nebo
spořitelny, řeší návrh zákona
tím, že opravňuje banku nebo spořitelnu
požadovat úhradu vzniklé majetkové újmy.
Z práva požadovat úhradu majetkové újmy
ze strany bank a spořitelen jsou vyloučeny půjčky
na sociální účely.
Státní záruka za vklady, úroky a jiné
majetkové hodnoty fyzických osob je uplatněna
u spořitelen a u bank, založených jako státní
peněžní ústavy. Tato úprava odpovídá
ručení státu podle současné
právní úpravy obsažené v občanském
zákoníku (§ 327).
K §14:
Zájem bank a spořitelen na podnikání
nesmí ohrozit jejich schopnost kdykoliv krýt své
závazky.
K § 15:
Zákon umožňuje i jiným právnickým
osobám než bankám a spořitelnám
provádět vedle své hlavní činnosti
i některé bankovní obchody a operace a peněžní
služby. Racionalitu zapojení právnických
sob do těchto činností posuzuje Státní
banka československá a federální ministerstvo
financí při vydávání povolení.
Individuální posuzování a povolení
se nevyžaduje, jde-li o používání
společných družstevních účelových
fondů a provádění platebního
a zúčtovacího styku poštou. Na výkon
těchto činností se však vztahují
ustanovení zákona o bankách a spořitelnách.
Za činnost ve smyslu § 10 se nepovažují
návratné finanční výpomoci,
které si vzájemně poskytují podniky
zemědělsko-potravinářského
průmyslu.
K části čtvrté: Hospodaření
bank a spořitelen
K § 16:
Podnikatelská činnost bank a spořitelen je
založena ne principu samofinancování a úplného
chozrasčotu. Svou podnikatelskou činností
vytvářejí banky a spořitelny vhodné
podmínky pro rozvoj socialistického podnikání
organizací a spořivosti občanů a zároveň
zabezpečují vlastní hospodářský
rozvoj. Ke státnímu rozpočtu, popř.
k rozpočtům národních výborů
mají státní peněžní ústavy
přímý vztah.
K § 17:
Banky a spořitelny vykonávají svou činnost
na komerčních principech a nesou hmotné důsledky
za výsledky svého hospodaření.
Ke krytí svých závazků a k rozvoji
slouží statutární fond a fond rozvoje.
Rezervní fond je určen ke krytí výkyvů
v hospodaření, popřípadě k
úhradě ztrát a rizikový fond je určen
ke krytí obchodních rizik bank a spořitelen.
Podle obecně závazných právních
předpisů vytvářejí a používají
fond kulturních a sociálních potřeb
a fond odměn. Kromě těchto fondů,
mohou banky a spořitelny vytvářet další
fondy ke krytí specifických bankovních potřeb.
K části páté: Státní
dozor
K § 18:
Specifické postavení a poslání bank
a spořitelen, které ke své podnikatelské
činnosti používají především
svěřených prostředků organizací
a občanů, vyžaduje, aby jejich činnost
podléhala státnímu dozoru.
Výkon státního dozoru se u bank svěřuje
federálnímu ministerstvu financí a u spořitelen
ministerstvům financí, cen a mezd republik.
K § 19:
Předmětem státního dozoru je kontrola
celkového hospodaření bank a spořitelen
a zachovávání obecně závazných
právních předpisů upravujících
jejich hospodaření. Výkon státního
dozoru se netýká vkladů a půjček
obyvatelstva, neboť by tím byly porušeny zásady
anonymity vkladů.
K § 20:
Při zjištění závažného
porušení povinností týkajících
se podnikatelské činnosti banky nebo spořitelny
určí orgán státního dozoru
nejprve lhůtu, ve které je banka nebo spořitelna
povinna zjištěné nedostatky odstranit. Pokud
nebudou nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny,
může orgán státního dozoru uplatnit
vůči bance nebo spořitelně sankci.
S přihlédnutím k povaze zjištěných
nedostatků může orgán státního
dozoru oprávnění k podnikatelské činnosti
bance nebo spořitelně pozastavit nebo odejmout v
omezeném nebo celém rozsahu. Zákon zároveň
umožňuje, aby při pozastavení činnosti
mohla banka nebo spořitelna nadále plnit své
závazky a znovu nabýt oprávnění
ke své hospodářské činnosti
v plném rozsahu bez zvláštního povolovacího
řízení, a to buď uplynutím doby,
na níž bylo pozastavení činnosti omezeno
anebo dnem, kdy orgán státního dozoru rozhodnutí
o pozastavení činnosti banky nebo spořitelny
zruší.
K části šesté: Zánik bank
a spořitelen
K § 21 - 23:
Zákon upravuje zánik pouze státních
peněžních ústavů. Zánik
bank, založených v ostatních organizačních
formách, se řídí právními
předpisy, upravujícími právní
poměry těchto bank.
K zániku banky nebo spořitelny rozdělením,
sloučením nebo splynutím je třeba
povolení Státní banky čs. a federálního
ministerstva financí po projednání s ministerstvem
financí, cen a mezd ČSR nebo SSR, příslušným
podle jejího sídla.
V případě zániku státního
peněžního ústavu je třeba provést
na návrh zakladatele jeho výmaz z podnikového
rejstříku. Den, ke kterému byl státní
peněžní ústav vymazán, je dnem
jeho zániku.
K zvláštnímu způsobu zániku banky
dochází při jejím předlužení.
V tomto případě dochází k likvidaci
banky ve smyslu uvedených ustanovení občanského
soudního řádu. Účast soudu
na likvidaci má zajistit zvýšení právní
jistoty věřitelů banky nebo spořitelny.
K části sedmé: Společná
ustanovení
K § 24:
V zájmu důvěry tuzemské a zahraniční
klientely v diskrétnost bankovních obchodů
a operací a peněžních služeb je
v zákoně uvedena záruka bankovního
tajemství a vymezen jeho obsah. Informaci a stavu na účtech
právnické osoby lze podat jiným osobám
jen při prokázání oprávněného
zájmu nebo stanoví-li tak obecně závazný
právní předpis. Půjde zejména
o případy, kdy právnická osoba hodlá
navázat hospodářskou spolupráci s
jinou právnickou osobou a požádá banku
nebo spořitelnu o informaci o její finanční
situaci. Oprávněnost zájmu posuzuje statutární
orgán banky nebo spořitelny. Tím není
dotčeno běžné podávání
rámcových zpráv o platební schopnosti
obchodních partnerů.
K § 25:
V ustanovení o anonymitě vkladů vychází
z právní úpravy obsažen v zákoně
č. 72/1967 Sb., o Státní spořitelně,
ve znění zákona č. 163/1968 Sb., který
bude tímto zákonem zrušen. O vkladech fyzických
osob lze podávat informace jen přesně vymezenému
okruhu orgánů ve zcela jedno značně
vymezených případech a za předpokladu
jednoznačné identifikace vkladu.
K § 26:
Z právních předpisů, zrušených
tímto zákonem, je rovněž převzato
ustanovení o povinnosti mlčenlivosti pracovníků
bank, spořitelen a státního dozoru. Současně
však zákon umožňuje, aby z důvodu
důležitého obecného zájmu (trestní
řízení a pod.) byli tito pracovníci
povinnosti mlčenlivosti zproštěni. Úpravou
povinnosti mlčenlivosti a bankovního tajemství
není dotčeno statistické výkaznictví.
K § 27:
V zájmu zvýšení všeobecné
informovanosti domácí i zahraniční
klientely o výsledcích hospodaření
bank a spořitelen je v zákoně stanovena pro
banky a spořitelny povinnost pravidelně zveřejňovat
účetní závěrky a zprávy
k nim.
O způsobu a rozsahu zveřejňovaných
informací budou rozhodovat banky a spořitelny samy,
což odpovídá i mezinárodním zvyklostem.
K části osmé: Ustanovení přechodná
a závěrečná
K § 28:
Výše uvedeným ustanovením je zabezpečen
přechod dosavadní organizační struktury
bankovnictví na nové právní podmínky,
a to s tím záměrem, aby mohly dosavadní
banky a spořitelny pokračovat i nadále ve
své činnosti bez nového povolovacího
řízení.
K § 29:
Ke změně stávajících úrokových
sazeb u vkladů a půjček ve vztahu k obyvatelstvu
nejsou zatím věcné důvody. Proto se
počítá s tím, že nadále
budou platit úrokové sazby stanovené podle
dosavadních předpisů.
Právo požadovat úhradu majetkové újmy
podle § 12 odst. 5 ze stran v bank a spořitelen lze
uplatnit pouze v případech, kdy právní
předpis nebo závazný výstup státního
plánu hospodářského a sociálního
rozvoje byl vydán, resp. stanoven po nabytí účinnosti
tohoto zákona, nikoliv před jeho účinností.
K § 30:
Úprava hospodaření státních
peněžních ústavů bude obsažena
v nařízení vlády ČSSR, k jehož
vydání se výše uvedeným ustanovením
vláda ČSSR zmocňuje. K úpravě
financování podnikové společenské
spotřeby obecně závazným právním
předpisem se zmocňuje federální ministerstvo
financí.
K § 31 - 33:
Zrušovacím ustanovením se ruší
právní předpisy, které jsou nahrazeny
tímto zákonem nebo jejichž ustanovení
jsou tímto zákonem převzata. Ustanovení
§ 31 je převzato ze zákona č. 144/1970
Sb., o Státní bance čs., který bude
nahrazen novým zákonem. Toto ustanovení vytváří
do budoucna možnost oživení činnosti Slovenské
Tatra banky, n. p., aniž se předurčuje její
právní forma a obsah činnosti. Ke zrušení
peněžních ústavů v klidu Národní
banky čs. a Poštovní spořitelny dojde
opatřením federálního ministerstva
financí ještě před účinností
tohoto zákona.
Účinnost zákona se stanoví v souladu
s požadavkem na urychlené vytvoření
legislativních předpokladů pro realizaci
přestavby hospodářského mechanismu.
