/1/ Předpoklady uzavření manželství
se řídí pro každého, kdo uzavírá
manželství, právním řádem
smluvního státu, jehož je státním
občanem; pokud jde o překážky uzavření
manželství, je nutno dodržet právní
řád smluvního státu, na jehož
území se manželství uzavírá.
/2/ Forma uzavření manželství se řídí
právním řádem smluvního státu,
na jehož území se manželství uzavírá.
/1/ Osobní a majetkové vztahy manželů
se řídí právním řádem
smluvního státu, na jehož území
mají společné bydliště.
/2/ Má-li jeden z manželů bydliště
na území jednoho a druhý na území
druhého smluvního státu a jsou-li oba manželé
téhož státního občanství,
řídí se jejich osobní a majetkové
vztahy právním řádem smluvního
státu, jehož jsou státními občany.
/3/ Je-li jeden z manželů státním občanem
jednoho a druhý státním občanem druhého
smluvního státu a má-li jeden z nich bydliště
na území jednoho a druhý na území
druhého smluvního státu, řídí
se jejich osobní a majetkové vztahy právním
řádem smluvního státu, na jehož
území měli své poslední společné
bydliště.
/4/ Pokud neměli manželé uvedení v odstavci
3 společné bydliště, užije se právního
řádu smluvního státu, u jehož
soudu byl podán návrh na zahájení
řízení.
K rozhodnutí o osobních a majetkových vztazích
manželů je dána pravomoc soudu smluvního
státu, jehož právního řádu
se užije podle článku 39 odstavců 1,
2 a 3. K rozhodnutí podle článku 39 odstavec
4 je dána pravomoc soudů obou smluvních států.
/1/ Rozvod manželství se řídí
právním řádem smluvního státu,
jehož státními občany jsou oba manželé
v době podání návrhu na zahájení
řízení.
/2/ Je-li jeden z manželů státním občanem
jednoho a druhý státním občanem druhého
smluvního státu, užije soud, před nímž
se koná řízení o rozvod, právního
řádu svého státu.
/1/ K řízení o rozvod manželství
podle článku 41 odstavec 1 je dána pravomoc
soudů smluvního státu, jehož státními
občany jsou manželé v době podání
návrhu na zahájení řízení.
Mají-li oba manželé v době podání
návrhu bydliště na území druhého
smluvního státu, je dána pravomoc i soudu
tohoto státu.
/2/ K řízení o rozvod manželství
podle článku 41 odstavec 2 je dána pravomoc
soudů smluvního státu, na jehož území
mají oba manželé bydliště. Má-li
jeden z manželů bydliště na území
jednoho a druhý na území druhého smluvního
státu, je dána pravomoc soudů obou smluvních
států.
/1/ K rozhodnutí o neplatnosti manželství a
k určení, zda tu je, či není manželství,
se užije právních řádů
smluvních států podle článku
38.
/2/ Pravomoc soudů k rozhodnutí o neplatnosti manželství
a k určení, zda tu je, či není manželství,
se stanoví podle článku 42.
/1/ K určení, uznání nebo popření
otcovství se užije právního řádu
smluvního státu, jehož státní
občanství má matka v době narození
dítěte. Není-li státní občanství
matky známé, užije se k určení,
uznání nebo popření otcovství
právního řádu smluvního státu,
na jehož území se dítě narodilo.
/2/ K formě uznání otcovství postačí
zachování právního řádu
smluvního státu, na jehož území
k uznání došlo.
/1/ Ostatní právní vztahy mezi rodiči
a dětmi se řídí právním
řádem smluvního státu, na jehož
území má dítě bydliště.
/2/ Je-li s řízením o rozvod manželství
spojeno řízení o úpravě právních
vztahů podle odstavce 1, použije soud právního
řádu svého státu.
/1/ K rozhodování o právních vztazích
mezi rodiči a dětmi mimo řízení
o rozvod je dána pravomoc orgánů smluvního
státu, na jehož území má dítě
bydliště v době zahájení řízení.
/2/ Je-li v řízení o rozvodu manželství
třeba rozhodnout o právních vztazích
mezi rodiči a dětmi, je dána příslušnost
soudu smluvního státu, který k řízení
o rozvod má pravomoc.
/1/ Vyživovací povinnost mezi manžely, rozvedenými
manžely, prarodiči, rodiči a vnuky se řídí
právním řádem smluvního státu,
jehož státním občanem je osoba uplatňující
nárok na výživné.
/2/ K řízení podle odstavce 1 je dána
pravomoc soudu smluvního státu, na jehož území
má bydliště osoba, proti níž je
uplatněn nárok na výživné.
/1/ Osvojení dítěte nebo jeho zrušení
se řídí právním řádem
smluvního státu, jehož státním
občanem je osvojitel v době podání
návrhu.
/2/ Je-li dítě státním občanem
druhého smluvního státu, je nutno při
osvojení dítěte nebo při jeho zrušení
předložit souhlas zákonných zástupců
a příslušného státního
orgánu a souhlas dítěte, pokud je to nutné
podle právního řádu státu,
jehož občanem dítě je.
/3/ Osvojí-li manželé dítě, z
nichž jeden je státním občanem jednoho
a druhý druhého smluvního státu, musí
být osvojení nebo jeho zrušení v souladu
s právním řádem obou smluvních
států.
/1/ K řízení o osvojení dítěte
nebo jeho zrušení je dána pravomoc orgánu
smluvního státu, jehož státním
občanem je osvojitel v době podání
návrhu. Mají-li osvojitel a osvojený bydliště
na území druhého smluvního státu,
je dána pravomoc i orgánu tohoto smluvního
státu.
/2/ V případě článku 48 odstavec
3 je dána pravomoc orgánu smluvního státu,
na jehož území mají nebo naposledy měli
manželé společné bydliště
nebo pobyt.
/1/ Ustanovení nebo zrušení poručnictví
nebo opatrovnictví se řídí právním
řádem smluvního státu, jehož
státním občanem je osoba, které má
být ustanoven poručník nebo opatrovník.
/2/ Právní vztahy mezi poručníkem
nebo opatrovníkem a osobou, které byl ustanoven
poručník nebo opatrovník, se řídí
právním řádem smluvního státu,
jehož orgán ustanovil poručníka nebo
opatrovníka.
/3/ Povinnost převzít poručnictví
nebo opatrovnictví se řídí právním
řádem smluvního státu, jehož
státním občanem je osoba, která má
být ustanovena jako poručník nebo opatrovník.
/4/ Poručníkem nebo opatrovníkem občana
jednoho smluvního státu může být
ustanoven občan druhého smluvního státu,
má-li bydliště na území smluvního
státu, kde musí vykonávat funkci poručníka
nebo opatrovníka.
K rozhodnutí o ustanovení nebo zrušení
poručnictví nebo opatrovnictví je dána
pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, orgánu
smluvního státu, jehož státním
občanem je osoba, které má být ustanoven
nebo zrušen poručník nebo opatrovník.
/1/ Je-li nutné ustanovit na území jednoho
smluvního státu poručníka nebo opatrovníka
občanu druhého smluvního státu, jehož
bydliště, pobyt nebo majetek se nachází
na území tohoto smluvního státu, orgán
tohoto smluvního státu uvědomí bezodkladně
orgán uvedený v článku 51.
/2/ V naléhavých případech učiní
orgán druhého smluvního státu nutná
předběžná opatření podle
právního řádu svého státu,
o čemž neprodleně uvědomí orgán
uvedený v článku 51. Předběžná
opatření zůstanou v platnosti až do
jiného rozhodnutí příslušného
orgánu druhého smluvního státu. O
tom je nutno uvědomit orgán, který učinil
předběžná opatření.
/1/ Orgán uvedený v článku 51 může
přenést svou působnost k péči
o osobu, které byl ustanoven poručník nebo
opatrovník, na orgán druhého smluvního
státu, má-li tato osoba bydliště na
území tohoto smluvního státu. Přenesení
péče nabude účinnosti, jakmile dožádaný
orgán převzal péči o tuto osobu a
uvědomil o tom dožadující orgán.
/2/ Orgán, který převzal péči
o osobu podle odstavce 1, postupuje podle právního
řádu svého státu.
Státní občané jednoho smluvního
státu jsou co do způsobilosti zřídit
nebo zrušit závěť o majetku, který
se nalézá na území druhého
smluvního státu, nebo o právech, která
se tam mají vykonat, a listinu o vydědění,
jakož i co do způsobilosti nabývat dědickým
právem majetek nebo práva, postaveni na roveň
státním občanům druhého státu.
/1/ Dědění věcí movitých
se řídí právním řádem
smluvního státu, na jehož území
měl zůstavitel bydliště v době
smrti.
/2/ Dědění věcí nemovitých
se řídí právním řádem
smluvního státu, na jehož území
nemovitost leží.
Zůstal-li majetek podle právního řádu
smluvního státu, kterým se řídí
dědění, bez dědiců, nabude
movitosti smluvní stát, jehož státním
občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitosti
stát, na jehož území nemovitost leží.
/1/ Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť
nebo listinu o vydědění, jakož i právní
následky vad projevu vůle se řídí
právním řádem smluvního státu,
jehož státním občanem byl zůstavitel
v době projevu vůle. Toto právo se užije
i na přípustné druhy pořízení
pro případ smrti.
/2/ Forma zřízení nebo zrušení
závěti anebo listiny o vydědění
se řídí právním řádem
smluvního státu, jehož státním
občanem byl zůstavitel v době projevu vůle,
nebo právním řádem státu, na
jehož území k tomuto projevu došlo.
/1/ K projednání movitého dědictví
je dána pravomoc justičního orgánu
smluvního státu, na jehož území
měl zůstavitel bydliště v době
smrti.
/2/ K projednání nemovitého dědictví
je dána pravomoc justičního orgánu
smluvního státu, na jehož území
nemovitost leží.
/3/ Odstavce 1 a 2 se užijí obdobně na spory
o dědictví.
/1/ Nalézá-li se dědictví státního
občana jednoho smluvního státu na území
druhého smluvního státu, učiní
justiční orgán tohoto smluvního státu
opatření k zajištění a ke správě
dědictví podle právního řádu
svého státu.
/2/ Diplomatická mise nebo konzulární zastoupení
musí být neprodleně informovány o
opatřeních učiněných podle
odstavce 1; mohou se na provádění těchto
opatřeni podílet. Na žádost diplomatické
mise nebo konzulárního zastoupení lze opatření
učiněná podle odstavce 1 změnit nebo
zrušit.
/3/ Na žádost justičního orgánu,
jehož pravomoc je dána k řízení
o dědictví, je možno opatření
učiněná podle odstavce 1 změnit nebo
zrušit.
Zemře-li státní občan smluvního
státu za svého pobytu na území druhého
smluvního státu, věci, které měl
u sebe, se předají spolu se seznamem bez dalšího
řízení diplomatické misi nebo konzulárnímu
zastoupení smluvního státu, jehož státním
občanem zůstavitel byl.
K zjištění stavu a obsahu závěti
je dána pravomoc justičního orgánu
smluvního státu, na jehož území
se závěť nalézá. Je-li k projednání
dědictví dána pravomoc justičního
orgánu druhého smluvního státu, bude
mu zaslána ověřená kopie závěti
a protokol o jejím otevření a vyhlášení.
/1/ Připadne-li movité dědictví nebo
výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého
dědictví po provedení dědického
řízení dědicům s bydlištěm
nebo pobytem na území druhého smluvního
státu a nelze-li je jim nebo jejich zplnomocněncům
přímo vydat, odevzdá se diplomatické
misi nebo konzulárnímu zastoupení tohoto
smluvního státu.
/2/ Podle odstavce 1 se bude postupovat, jestliže:
1. všechny pohledávky věřitelů
zůstavitele uplatněné ve lhůtě
stanovené právním řádem smluvního
státu, na jehož území se dědictví
nalézá, jsou zaplaceny nebo zaplacení je
zajištěno;
2. všechny daně a poplatky spojené s dědictvím
jsou zaplaceny nebo zaplacení je zajištěno;
3. příslušné orgány, pokud je
to nutné, udělily povolení k vývozu
dědictví nebo k převodu peněžních
částek.
Je-li dána podle této smlouvy v určitých
věcech pravomoc k řízení justičních
orgánů obou smluvních států
a byl-li návrh na zahájení řízení
v téže věci mezi týmiž účastníky
podán u jednoho z nich, je v této věci vyloučena
pravomoc justičního orgánu druhého
smluvního státu.
Pravomocná rozhodnutí příslušných
orgánů jednoho smluvního státu v občanských
a rodinných věcech se bez zvláštního
řízení uznávají na území
druhého smluvního státu za předpokladů
uvedených v této smlouvě.
Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí orgánů
jednoho smluvního státu uvedených v článku
64 se vykonávají na území druhého
smluvního státu za předpokladů uvedených
v této smlouvě.
Rozhodnutími podle článků 64 a 65
jsou:
1. rozhodnutí soudů v občanských a
rodinných věcech;
2. soudem schválené smíry v občanských
a rodinných věcech;
3. rozhodnutí soudů v trestních věcech
o nárocích na náhradu škody;
4. rozhodnutí státních notářství;
5. rozhodnutí referátů pomoci mládeži
Německé demokratické republiky ve věcech
péče o děti a listiny jimi sepsané
ve věcech výživného;
6. rozhodnutí justičních orgánů
o nákladech řízení.
Rozhodnutí uvedená v článku 66 se
uznávají a vykonávají za těchto
předpokladů:
1. je-li rozhodnutí pravomocné a vykonatelné
podle právního řádu smluvního
státu, na jehož území bylo vydáno;
2. jestliže příslušný justiční
orgán zajistil, aby účastník řízení,
jemuž byla uložena povinnost, byl podle právních
předpisů smluvního státu, na jehož
území bylo rozhodnutí vydáno, a s
přihlédnutím k článku 16 a
17 řádně a včas předvolán
k řízení, a byl-li procesně nezpůsobilý,
byl řádně zastoupen;
3. jestliže orgán smluvního státu, na
jehož území bylo rozhodnutí vydáno,
měl pravomoc podle této smlouvy a v případech
touto smlouvou neupravených podle právního
řádu smluvního státu, na jehož
území se o výkon žádá;
4. jestliže v téže věci mezi týmiž
účastníky na území smluvního
státu, kde se má rozhodnutí uznat nebo vykonat,
nebylo justičním orgánem tohoto smluvního
státu již dříve pravomocně rozhodnuto
nebo zahájeno řízení.
/1/ K nařízení výkonu rozhodnutí
je dána pravomoc soudu smluvního státu, na
jehož území se má rozhodnutí
vykonat.
/2/ Na výkon rozhodnutí a k řízení
o výkonu rozhodnutí se užije právního
řádu smluvního státu, na jehož
území se má rozhodnutí vykonat.
/3/ Soud, který rozhoduje o nařízení
výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění,
zda byly splněny podmínky uvedené v článcích
66 a 67 této smlouvy.
/1/ Návrh na výkon rozhodnutí se může
podat soudu příslušnému pro výkon
rozhodnutí přímo nebo prostřednictvím
justičního orgánu smluvního státu,
který rozhodl v prvním stupni.
/2/ Návrh na výkon rozhodnutí je současně
návrhem na jeho provedení.
/3/ Nebyl-li výkon rozhodnutí povolen nebo byl-li
odložen, anebo zastaven, vyrozumí o tom příslušný
soud dožadující justiční orgán.
/1/ K návrhu podle článku 69 se připojí:
1. stejnopis rozhodnutí nebo jeho ověřený
opis potvrzením o právní moci a vykonatelnosti,
pokud to nevyplývá přímo z rozhodnutí;
2. potvrzení o tom, že účastníku
řízení, jemuž byla rozhodnutím
uložena povinnost, bylo prokazatelně doručeno
sdělení o zahájení řízení
a rozhodnutí v souladu s ustanoveními této
smlouvy;
3. potvrzení o tom, že účastník,
jemuž byla rozhodnutím uložena povinnost a který
nebyl procesně způsobilý, byl řádně
zastoupen;
4. ověřené překlady návrhu
na výkon rozhodnutí a potvrzení uvedených
v bodech 1 až 3;
5. kopie návrhu na výkon rozhodnutí pro povinné
s ověřeným překladem.
/2/ Při rozhodování o návrhu na výkon
rozhodnutí o nákladech řízení
je nutno k návrhu připojit stejnopis nebo ověřený
opis rozhodnutí o nákladech řízení,
pokud bylo vydáno samostatně, s údajem o
právní moci a vykonatelnosti a ověřený
překlad těchto listin.
Povinný může uplatnit námitky proti
nařízení a provedení výkonu
rozhodnutí u soudu, do jehož pravomoci patří
nařízení a provedení výkonu,
pokud tyto námitky jsou přípustné
podle právního řádu smluvního
státu, jehož soud nařizuje výkon rozhodnutí.
Stanovení a vymožení nákladů
spojených s výkonem provede soud příslušný
k výkonu podle právního řádu
svého státu.
Pro vývoz věcí a převod peněžních
částek z území jednoho smluvního
státu na území druhého smluvního
státu se užije právních předpisů
státu, z jehož území se věci
vyvážejí nebo poukazují peněžní
částky.
Ustanovení části III této smlouvy
se užijí i na pravomocná a vykonatelná
rozhodnutí vydaná před vstupem této
smlouvy v platnost.
/1/ Smluvní státy se zavazují, že na
žádost druhého smluvního státu
provedou podle svého právního řádu
trestní stíhání proti svým
státním občanům, kteří
jsou podezřelí, že se dopustili soudně
trestného činu na území dožadujícího
smluvního státu.
/2/ Povinnost k převzetí trestního stíhání
se vztahuje i na taková trestná jednání,
která jsou podle právního řádu
dožadujícího smluvního státu
soudně trestnými činy a podle právního
řádu dožádaného smluvního
státu postižitelná jinak než soudně.
/3/ Dožádaný smluvní stát vyřídí
žádost podle svého právního řádu.
/4/ Vyplynou-li v převzatém řízení
občanskoprávní nároky poškozených
vzniklé trestným jednáním a jsou-li
k dispozici příslušné návrhy
na náhradu škody, stanou se součástí
řízení.
/1/ Žádost o převzetí trestního
stíhání musí obsahovat přiměřeně
náležitosti podle článku 13.
/2/ K žádosti se připojí:
1. důkazní prostředky;
2. pokud je to nutné, spisy v originálu nebo v ověřeném
opisu, jinak zpráva o výsledku šetření;
3. opis ustanovení, která se užijí na
čin podle právního řádu platného
v místě činu;
4. návrhy na náhradu škody;
5. návrhy poškozeného na trestní stíhání,
pokud je to podle právního řádu dožádaného
smluvního státu třeba.
/3/ Je-li obviněný v době žádosti
o převzetí trestního stíhání
ve vyšetřovací vazbě nebo byl-li předběžně
zadržen, předávající stát
zařídí návrat obviněného
na území dožádaného smluvního
státu.
/4/ Dožádaný smluvní stát je
povinen informovat dožadující smluvní
stát o konečném rozhodnutí. Na žádost
dožadujícího smluvního státu
se musí zaslat jedno vyhotovení konečného
rozhodnutí.
Byl-li smluvní stát požádán podle
článku 75 o převzetí trestního
stíhání, nelze po právní moci
rozsudku nebo jiného konečného rozhodnutí
orgánů dožádaného smluvního
státu zahájit trestní řízení
před orgány dožadujícího smluvního
státu; zahájené řízení
se zastaví.
/1/ Smluvní státy si v souladu s ustanoveními
této smlouvy vydají na žádost osoby
k provedení trestního řízení
nebo k výkonu tretu odnětí svobody.
/2/ Vydání k provedení trestního řízení
se povolí pro činy, jež jsou trestné
podle právních řádů obou smluvních
států a za které je možno uložit
trest odnětí svobody.
/3/ Vydání k výkonu trestu se povolí
pro činy uvedené v odstavci 2, pokud byla osoba,
jejíž vydání se žádá,
odsouzena k trestu odnětí svobody.
/1/ K vydání nedojde, jestliže:
1. v době doručení žádosti je
osoba, jejíž vydání se žádá,
státním občanem dožádaného
smluvního státu;
2. podle právního řádu dožádaného
smluvního státu došlo k promlčení
trestního stíhání nebo výkonu
trestu nebo osobu, jejíž vydání se žádá,
nelze stíhat nebo trest nemůže být vykonán
z jiného právního důvodu;
3. proti osobě, jejíž vydání
se žádá, byl vynesen na území
dožádaného smluvního státu rozsudek
pro týž soudně trestný čin nebo
bylo vydáno rozhodnutí o zastavení řízení.
/2/ Vydání může být odmítnuto,
jestliže soudně trestný čin, pro který
se žádá o vydání, byl spáchán
na území dožádaného smluvního
státu.
/3/ Nedojde-li k vydání, bude dožadující
smluvní stát informován o důvodech
odmítnutí.
/1/ Žádost o vydání musí obsahovat:
1. označení dožadujícího orgánu;
2. jméno a příjmení osoby, jejíž
vydání se žádá, její státní
občanství, bydliště nebo pobyt, podle
možností popis zevnějšku a další
údaje o osobě a její fotografie;
3. úplné znění zákonných
ustanovení dožadujícího smluvního
státu, podle nichž je jednání stíhatelné
jako soudně trestný čin, včetně
ustanovení o promlčení.
/2/ K žádosti o vydání k trestnímu
řízení se připojí zatýkací
rozkaz nebo jeho ověřený opis s uvedením
skutkového stavu. K žádosti o vydání
k výkonu trestu se připojí jedno vyhotovení
pravomocného rozsudku a znění trestního
předpisu, podle něhož došlo k odsouzení.
Rovněž se sdělí údaj o tom, jakou
část trestu již odsouzený vykonal.
Neobsahuje-li žádost o vydání potřebné
údaje, může dožádaný smluvní
stát požadovat její doplnění
a stanovit lhůtu, ve které se musí doplňující
údaje doručit. Tuto lhůtu lze na žádost
prodloužit.
Dožádaný smluvní stát učiní
ihned po doručení žádosti o vydání
opatření k zatčení osoby, jejíž
vydání se žádá, kromě
případů, kdy nemůže dojít
k vydání.
/1/ Na žádost může být osoba vzata
do vazby i před doručením žádosti
o vydání, odvolá-li se příslušný
orgán dožadujícího smluvního
státu na zatýkací rozkaz nebo na pravomocný
rozsudek a sdělí-li, že neprodleně zasílá
žádost a vydání. Žádost
o předběžné zatčení lze
zaslat poštou, telefonicky, telegraficky nebo jiným
způsobem.
/2/ Příslušné orgány smluvního
státu mohou vzít do vazby osobu, která se
nachází na jeho území, i bez žádosti
podle odstavce 1, je-li známo, že se tato osoba dopustila
soudně trestného činu, pro nějž
má být podle článku 78 vydána.
/3/ Druhý smluvní stát musí být
neprodleně informován o zatčení podle
odstavců 1 a 2.
/1/ Dožádaný smluvní stát zastaví
řízení o vydání a propustí
osobu zatčenou podle článku 82 na svobodu,
nebudou-li během lhůty stanovené podle článku
81 doručeny požadované dodatečné
údaje.
/2/ Osoba zatčená podle ustanovení článku
83 se propustí na svobodu, nedojde-li žádost
během jednoho měsíce ode dne, kdy druhý
smluvní stát byl informován o zatčení
této osoby.
/1/ Koná-li se proti osobě, jejíž vydání
se žádá, trestní řízení
nebo byla-li odsouzena pro jiný soudně trestný
čin na území dožádaného
smluvního státu, lze vydání odložit
až do skončení trestního řízení
nebo výkonu trestu.
/2/ Pokud by odklad vydání vedl k promlčení
trestního stíhání nebo ke ztížení
trestního řízení proti osobě,
jejíž vydání se žádá,
lze vyhovět odůvodněné žádosti
o dočasné vydání k provedení
trestního řízení. Dožadující
smluvní stát je povinen vrátit vydanou osobu
nejpozději do tří měsíců
ode dne tohoto vydání. Tato lhůta může
být v odůvodněných případech
prodloužena.
Jsou-li podány žádosti více států
o vydání osoby pro stejné nebo různé
soudně trestné činy, rozhodne dožádaný
smluvní stát, které žádosti vyhoví
s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména
ke státnímu občanství osoby, jejíž
vydání se žádá, k druhu a závažnosti
trestných činů, k místu a době
jejich spáchání i době doručení
žádosti.
/1/ Vydaná osoba nesmí být pro jiný
soudně trestný čin, kterého se dopustila
před vydáním a který není zahrnut
do souhlasu s vydáním, bez souhlasu dožádaného
smluvního státu ani vzata k trestně právní
odpovědnosti, potrestána nebo vydána třetímu
státu k provedení trestního řízení
nebo k výkonu trestu.
/2/ Souhlasu dožádaného smluvního státu
není třeba, jestliže:
1. vydaná osoba, která není státním
občanem dožadujícího smluvního
státu, neopustila během jednoho měsíce
ode dne skončení trestního řízení
nebo výkonu trestu toto území. Do této
lhůty se nezapočítává doba,
po kterou vydaná osoba nemohla opustit území
tohoto smluvního státu z důvodů na
ní nezávislých;
2. vydaná osoba opustila území smluvního
státu, kterému byla vydána, avšak poté
se znovu dobrovolně vrátila na toto území.
/1/ Dožádaný smluvní stát, který
vyhověl žádostí o vydání,
oznámí druhému smluvnímu státu
místo a dobu vydání osoby.
/2/ Osoba, jejíž vydání bylo povoleno,
bude propuštěna na svobodu, nepřevezme-li ji
dožadující smluvní stát během
patnácti dnů ode dne, který byl stanoven
jako den vydání.
Smluvní stát, který převzal vydanou
osobu, informuje dožádaný smluvní stát
o výsledku trestního řízeni. Na žádost
zašle opis konečného rozhodnutí.
Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu řízení
nebo výkonu trestu odnětí svobody a vrátí-li
se na území dožádaného smluvního
státu, bude vydána na základě nové
žádosti o vydání bez zaslání
náležitostí podle článku 80.
/1/ Smluvní stát požádaný o vydání
předá na žádost dožadujícímu
smluvnímu státu věci, které byly užity
k spáchání soudně trestného
činu podle článku 78, důkazní
předměty i věci, které byly získány
soudně trestným činem. Tyto věci lze
předat i tehdy, nedojde-li k vydání pro úmrtí
osoby nebo z jiných důvodů.
/2/ Dožádaný smluvní stát si
může dočasně ponechat věci uvedené
v odstavci 1, pokud je potřebuje k jinému trestnímu
řízení.
/3/ Práva třetích osob k věcem předaným
dožadujícímu smluvnímu státu
zůstávají nedotčena. Po skončení
řízení se tyto věci vrátí
smluvnímu státu, který je předal.
Nacházejí-li se osoby, mající práva
k věcem, na území dožadujícího
smluvního státu, mohou být se souhlasem dožádaného
smluvního státu vráceny přímo
jim.
/1/ Smluvní stát povolí na žádost
přes své území průvoz osob,
které jsou vydány třetím státem
druhému smluvnímu státu.
/2/ Žádost o průvoz musí být
podána a vyřízena jako žádost
o vydání.
/3/ Smluvní státy nejsou povinny povolit průvoz
osob, pokud by jejich vydání nebylo podle této
smlouvy přípustné.
/4/ Dožádaný smluvní stát povolí
průvoz způsobem, který považuje za nejúčelnější.
Náklady vydání nese smluvní stát,
na jehož území vznikly; náklady průvozu
nese dožadující stát.
Tato smlouva podléhá ratifikaci. Výměna
ratifikačních listin se uskuteční
v Praze.
/1/ Tato smlouva nabývá platnosti třicátým
dnem po výměně ratifikačních
listin.
/2/ Každý ze smluvních států
může tuto smlouvu písemně vypovědět.
Výpověď nabývá platnosti po uplynutí
jednoho roku ode dne jejího doručení druhému
smluvnímu státu.
Dnem nabytí platnosti této smlouvy pozbývá
platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Německou
demokratickou republikou ze dne 11. září
1956 o právních stycích v občanských,
rodinných a trestních věcech.
Vyhotoveno v Berlíně dne 18. dubna 1989 ve dvou
originálech, každý v českém a
německém jazyce, přičemž obě
znění mají stejnou platnost.
Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci smluvních
stran tuto smlouvu a opatřili ji pečetí.