3. Rodinné věci

Článek 38

Uzavření manželství

/1/ Předpoklady uzavření manželství se řídí pro každého, kdo uzavírá manželství, právním řádem smluvního státu, jehož je státním občanem; pokud jde o překážky uzavření manželství, je nutno dodržet právní řád smluvního státu, na jehož území se manželství uzavírá.

/2/ Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území se manželství uzavírá.

Osobní a majetkové vztahy manželů

Článek 39

/1/ Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území mají společné bydliště.

/2/ Má-li jeden z manželů bydliště na území jednoho a druhý na území druhého smluvního státu a jsou-li oba manželé téhož státního občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvního státu, jehož jsou státními občany.

/3/ Je-li jeden z manželů státním občanem jednoho a druhý státním občanem druhého smluvního státu a má-li jeden z nich bydliště na území jednoho a druhý na území druhého smluvního státu, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvního státu, na jehož území měli své poslední společné bydliště.

/4/ Pokud neměli manželé uvedení v odstavci 3 společné bydliště, užije se právního řádu smluvního státu, u jehož soudu byl podán návrh na zahájení řízení.

Článek 40

K rozhodnutí o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc soudu smluvního státu, jehož právního řádu se užije podle článku 39 odstavců 1, 2 a 3. K rozhodnutí podle článku 39 odstavec 4 je dána pravomoc soudů obou smluvních států.

Rozvod manželství

Článek 41

/1/ Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státními občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení.

/2/ Je-li jeden z manželů státním občanem jednoho a druhý státním občanem druhého smluvního státu, užije soud, před nímž se koná řízení o rozvod, právního řádu svého státu.

Článek 42

/1/ K řízení o rozvod manželství podle článku 41 odstavec 1 je dána pravomoc soudů smluvního státu, jehož státními občany jsou manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhého smluvního státu, je dána pravomoc i soudu tohoto státu.

/2/ K řízení o rozvod manželství podle článku 41 odstavec 2 je dána pravomoc soudů smluvního státu, na jehož území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jednoho a druhý na území druhého smluvního státu, je dána pravomoc soudů obou smluvních států.

Článek 43

Neplatnost manželství

/1/ K rozhodnutí o neplatnosti manželství a k určení, zda tu je, či není manželství, se užije právních řádů smluvních států podle článku 38.

/2/ Pravomoc soudů k rozhodnutí o neplatnosti manželství a k určení, zda tu je, či není manželství, se stanoví podle článku 42.

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi

Článek 44

/1/ K určení, uznání nebo popření otcovství se užije právního řádu smluvního státu, jehož státní občanství má matka v době narození dítěte. Není-li státní občanství matky známé, užije se k určení, uznání nebo popření otcovství právního řádu smluvního státu, na jehož území se dítě narodilo.

/2/ K formě uznání otcovství postačí zachování právního řádu smluvního státu, na jehož území k uznání došlo.

Článek 45

/1/ Ostatní právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území má dítě bydliště.

/2/ Je-li s řízením o rozvod manželství spojeno řízení o úpravě právních vztahů podle odstavce 1, použije soud právního řádu svého státu.

Článek 46

/1/ K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi mimo řízení o rozvod je dána pravomoc orgánů smluvního státu, na jehož území má dítě bydliště v době zahájení řízení.

/2/ Je-li v řízení o rozvodu manželství třeba rozhodnout o právních vztazích mezi rodiči a dětmi, je dána příslušnost soudu smluvního státu, který k řízení o rozvod má pravomoc.

Článek 47

Další vyživovací povinnosti

/1/ Vyživovací povinnost mezi manžely, rozvedenými manžely, prarodiči, rodiči a vnuky se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem je osoba uplatňující nárok na výživné.

/2/ K řízení podle odstavce 1 je dána pravomoc soudu smluvního státu, na jehož území má bydliště osoba, proti níž je uplatněn nárok na výživné.

Osvojení dítěte

Článek 48

/1/ Osvojení dítěte nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem je osvojitel v době podání návrhu.

/2/ Je-li dítě státním občanem druhého smluvního státu, je nutno při osvojení dítěte nebo při jeho zrušení předložit souhlas zákonných zástupců a příslušného státního orgánu a souhlas dítěte, pokud je to nutné podle právního řádu státu, jehož občanem dítě je.

/3/ Osvojí-li manželé dítě, z nichž jeden je státním občanem jednoho a druhý druhého smluvního státu, musí být osvojení nebo jeho zrušení v souladu s právním řádem obou smluvních států.

Článek 49

/1/ K řízení o osvojení dítěte nebo jeho zrušení je dána pravomoc orgánu smluvního státu, jehož státním občanem je osvojitel v době podání návrhu. Mají-li osvojitel a osvojený bydliště na území druhého smluvního státu, je dána pravomoc i orgánu tohoto smluvního státu.

/2/ V případě článku 48 odstavec 3 je dána pravomoc orgánu smluvního státu, na jehož území mají nebo naposledy měli manželé společné bydliště nebo pobyt.

Poručnictví a opatrovnictví

Článek 50

/1/ Ustanovení nebo zrušení poručnictví nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, které má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

/2/ Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník, se řídí právním řádem smluvního státu, jehož orgán ustanovil poručníka nebo opatrovníka.

/3/ Povinnost převzít poručnictví nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, která má být ustanovena jako poručník nebo opatrovník.

/4/ Poručníkem nebo opatrovníkem občana jednoho smluvního státu může být ustanoven občan druhého smluvního státu, má-li bydliště na území smluvního státu, kde musí vykonávat funkci poručníka nebo opatrovníka.

Článek 51

K rozhodnutí o ustanovení nebo zrušení poručnictví nebo opatrovnictví je dána pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, orgánu smluvního státu, jehož státním občanem je osoba, které má být ustanoven nebo zrušen poručník nebo opatrovník.

Článek 52

/1/ Je-li nutné ustanovit na území jednoho smluvního státu poručníka nebo opatrovníka občanu druhého smluvního státu, jehož bydliště, pobyt nebo majetek se nachází na území tohoto smluvního státu, orgán tohoto smluvního státu uvědomí bezodkladně orgán uvedený v článku 51.

/2/ V naléhavých případech učiní orgán druhého smluvního státu nutná předběžná opatření podle právního řádu svého státu, o čemž neprodleně uvědomí orgán uvedený v článku 51. Předběžná opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí příslušného orgánu druhého smluvního státu. O tom je nutno uvědomit orgán, který učinil předběžná opatření.

Článek 53

/1/ Orgán uvedený v článku 51 může přenést svou působnost k péči o osobu, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník, na orgán druhého smluvního státu, má-li tato osoba bydliště na území tohoto smluvního státu. Přenesení péče nabude účinnosti, jakmile dožádaný orgán převzal péči o tuto osobu a uvědomil o tom dožadující orgán.

/2/ Orgán, který převzal péči o osobu podle odstavce 1, postupuje podle právního řádu svého státu.

4. Dědické věci

Článek 54

Zásada rovného postavení

Státní občané jednoho smluvního státu jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který se nalézá na území druhého smluvního státu, nebo o právech, která se tam mají vykonat, a listinu o vydědění, jakož i co do způsobilosti nabývat dědickým právem majetek nebo práva, postaveni na roveň státním občanům druhého státu.

Článek 55

Použití práva

/1/ Dědění věcí movitých se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území měl zůstavitel bydliště v době smrti.

/2/ Dědění věcí nemovitých se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.

Článek 56

Odúmrť

Zůstal-li majetek podle právního řádu smluvního státu, kterým se řídí dědění, bez dědiců, nabude movitosti smluvní stát, jehož státním občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitosti stát, na jehož území nemovitost leží.

Článek 57

Pořízení pro případ smrti

/1/ Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť nebo listinu o vydědění, jakož i právní následky vad projevu vůle se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem byl zůstavitel v době projevu vůle. Toto právo se užije i na přípustné druhy pořízení pro případ smrti.

/2/ Forma zřízení nebo zrušení závěti anebo listiny o vydědění se řídí právním řádem smluvního státu, jehož státním občanem byl zůstavitel v době projevu vůle, nebo právním řádem státu, na jehož území k tomuto projevu došlo.

Článek 58

Pravomoc v dědických věcech

/1/ K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území měl zůstavitel bydliště v době smrti.

/2/ K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území nemovitost leží.

/3/ Odstavce 1 a 2 se užijí obdobně na spory o dědictví.

Zajištění dědictví

Článek 59

/1/ Nalézá-li se dědictví státního občana jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu, učiní justiční orgán tohoto smluvního státu opatření k zajištění a ke správě dědictví podle právního řádu svého státu.

/2/ Diplomatická mise nebo konzulární zastoupení musí být neprodleně informovány o opatřeních učiněných podle odstavce 1; mohou se na provádění těchto opatřeni podílet. Na žádost diplomatické mise nebo konzulárního zastoupení lze opatření učiněná podle odstavce 1 změnit nebo zrušit.

/3/ Na žádost justičního orgánu, jehož pravomoc je dána k řízení o dědictví, je možno opatření učiněná podle odstavce 1 změnit nebo zrušit.

Článek 60

Zemře-li státní občan smluvního státu za svého pobytu na území druhého smluvního státu, věci, které měl u sebe, se předají spolu se seznamem bez dalšího řízení diplomatické misi nebo konzulárnímu zastoupení smluvního státu, jehož státním občanem zůstavitel byl.

Článek 61

Otevření závěti

K zjištění stavu a obsahu závěti je dána pravomoc justičního orgánu smluvního státu, na jehož území se závěť nalézá. Je-li k projednání dědictví dána pravomoc justičního orgánu druhého smluvního státu, bude mu zaslána ověřená kopie závěti a protokol o jejím otevření a vyhlášení.

Článek 62

Předání dědictví

/1/ Připadne-li movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitého nebo nemovitého dědictví po provedení dědického řízení dědicům s bydlištěm nebo pobytem na území druhého smluvního státu a nelze-li je jim nebo jejich zplnomocněncům přímo vydat, odevzdá se diplomatické misi nebo konzulárnímu zastoupení tohoto smluvního státu.

/2/ Podle odstavce 1 se bude postupovat, jestliže:

1. všechny pohledávky věřitelů zůstavitele uplatněné ve lhůtě stanovené právním řádem smluvního státu, na jehož území se dědictví nalézá, jsou zaplaceny nebo zaplacení je zajištěno;

2. všechny daně a poplatky spojené s dědictvím jsou zaplaceny nebo zaplacení je zajištěno;

3. příslušné orgány, pokud je to nutné, udělily povolení k vývozu dědictví nebo k převodu peněžních částek.

5. Překážka zahájeného řízení

Článek 63

Je-li dána podle této smlouvy v určitých věcech pravomoc k řízení justičních orgánů obou smluvních států a byl-li návrh na zahájení řízení v téže věci mezi týmiž účastníky podán u jednoho z nich, je v této věci vyloučena pravomoc justičního orgánu druhého smluvního státu.

Část III

Uznání a výkon rozhodnutí

Článek 64

Uznání rozhodnutí

Pravomocná rozhodnutí příslušných orgánů jednoho smluvního státu v občanských a rodinných věcech se bez zvláštního řízení uznávají na území druhého smluvního státu za předpokladů uvedených v této smlouvě.

Článek 65

Výkon rozhodnutí

Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí orgánů jednoho smluvního státu uvedených v článku 64 se vykonávají na území druhého smluvního státu za předpokladů uvedených v této smlouvě.

Článek 66

Rozhodnutí podléhající uznání a výkonu

Rozhodnutími podle článků 64 a 65 jsou:

1. rozhodnutí soudů v občanských a rodinných věcech;

2. soudem schválené smíry v občanských a rodinných věcech;

3. rozhodnutí soudů v trestních věcech o nárocích na náhradu škody;

4. rozhodnutí státních notářství;

5. rozhodnutí referátů pomoci mládeži Německé demokratické republiky ve věcech péče o děti a listiny jimi sepsané ve věcech výživného;

6. rozhodnutí justičních orgánů o nákladech řízení.

Článek 67

Předpoklady uznání a výkonu rozhodnutí

Rozhodnutí uvedená v článku 66 se uznávají a vykonávají za těchto předpokladů:

1. je-li rozhodnutí pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvního státu, na jehož území bylo vydáno;

2. jestliže příslušný justiční orgán zajistil, aby účastník řízení, jemuž byla uložena povinnost, byl podle právních předpisů smluvního státu, na jehož území bylo rozhodnutí vydáno, a s přihlédnutím k článku 16 a 17 řádně a včas předvolán k řízení, a byl-li procesně nezpůsobilý, byl řádně zastoupen;

3. jestliže orgán smluvního státu, na jehož území bylo rozhodnutí vydáno, měl pravomoc podle této smlouvy a v případech touto smlouvou neupravených podle právního řádu smluvního státu, na jehož území se o výkon žádá;

4. jestliže v téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvního státu, kde se má rozhodnutí uznat nebo vykonat, nebylo justičním orgánem tohoto smluvního státu již dříve pravomocně rozhodnuto nebo zahájeno řízení.

Článek 68

Řízení o výkonu rozhodnutí

/1/ K nařízení výkonu rozhodnutí je dána pravomoc soudu smluvního státu, na jehož území se má rozhodnutí vykonat.

/2/ Na výkon rozhodnutí a k řízení o výkonu rozhodnutí se užije právního řádu smluvního státu, na jehož území se má rozhodnutí vykonat.

/3/ Soud, který rozhoduje o nařízení výkonu rozhodnutí, se omezí na zjištění, zda byly splněny podmínky uvedené v článcích 66 a 67 této smlouvy.

Návrh na výkon rozhodnutí

Článek 69

/1/ Návrh na výkon rozhodnutí se může podat soudu příslušnému pro výkon rozhodnutí přímo nebo prostřednictvím justičního orgánu smluvního státu, který rozhodl v prvním stupni.

/2/ Návrh na výkon rozhodnutí je současně návrhem na jeho provedení.

/3/ Nebyl-li výkon rozhodnutí povolen nebo byl-li odložen, anebo zastaven, vyrozumí o tom příslušný soud dožadující justiční orgán.

Článek 70

/1/ K návrhu podle článku 69 se připojí:

1. stejnopis rozhodnutí nebo jeho ověřený opis potvrzením o právní moci a vykonatelnosti, pokud to nevyplývá přímo z rozhodnutí;

2. potvrzení o tom, že účastníku řízení, jemuž byla rozhodnutím uložena povinnost, bylo prokazatelně doručeno sdělení o zahájení řízení a rozhodnutí v souladu s ustanoveními této smlouvy;

3. potvrzení o tom, že účastník, jemuž byla rozhodnutím uložena povinnost a který nebyl procesně způsobilý, byl řádně zastoupen;

4. ověřené překlady návrhu na výkon rozhodnutí a potvrzení uvedených v bodech 1 až 3;

5. kopie návrhu na výkon rozhodnutí pro povinné s ověřeným překladem.

/2/ Při rozhodování o návrhu na výkon rozhodnutí o nákladech řízení je nutno k návrhu připojit stejnopis nebo ověřený opis rozhodnutí o nákladech řízení, pokud bylo vydáno samostatně, s údajem o právní moci a vykonatelnosti a ověřený překlad těchto listin.

Článek 71

Námitky povinného

Povinný může uplatnit námitky proti nařízení a provedení výkonu rozhodnutí u soudu, do jehož pravomoci patří nařízení a provedení výkonu, pokud tyto námitky jsou přípustné podle právního řádu smluvního státu, jehož soud nařizuje výkon rozhodnutí.

Článek 72

Náklady spojené s výkonem

Stanovení a vymožení nákladů spojených s výkonem provede soud příslušný k výkonu podle právního řádu svého státu.

Článek 73

Vývoz věcí a převod peněz

Pro vývoz věcí a převod peněžních částek z území jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu se užije právních předpisů státu, z jehož území se věci vyvážejí nebo poukazují peněžní částky.

Článek 74

Ustanovení části III této smlouvy se užijí i na pravomocná a vykonatelná rozhodnutí vydaná před vstupem této smlouvy v platnost.

Část IV

Převzetí trestního stíhání a vydávání

1. Převzetí trestního stíhání

Článek 75

Žádost o převzetí trestního stíhání

/1/ Smluvní státy se zavazují, že na žádost druhého smluvního státu provedou podle svého právního řádu trestní stíhání proti svým státním občanům, kteří jsou podezřelí, že se dopustili soudně trestného činu na území dožadujícího smluvního státu.

/2/ Povinnost k převzetí trestního stíhání se vztahuje i na taková trestná jednání, která jsou podle právního řádu dožadujícího smluvního státu soudně trestnými činy a podle právního řádu dožádaného smluvního státu postižitelná jinak než soudně.

/3/ Dožádaný smluvní stát vyřídí žádost podle svého právního řádu.

/4/ Vyplynou-li v převzatém řízení občanskoprávní nároky poškozených vzniklé trestným jednáním a jsou-li k dispozici příslušné návrhy na náhradu škody, stanou se součástí řízení.

Článek 76

Obsah žádosti

/1/ Žádost o převzetí trestního stíhání musí obsahovat přiměřeně náležitosti podle článku 13.

/2/ K žádosti se připojí:

1. důkazní prostředky;

2. pokud je to nutné, spisy v originálu nebo v ověřeném opisu, jinak zpráva o výsledku šetření;

3. opis ustanovení, která se užijí na čin podle právního řádu platného v místě činu;

4. návrhy na náhradu škody;

5. návrhy poškozeného na trestní stíhání, pokud je to podle právního řádu dožádaného smluvního státu třeba.

/3/ Je-li obviněný v době žádosti o převzetí trestního stíhání ve vyšetřovací vazbě nebo byl-li předběžně zadržen, předávající stát zařídí návrat obviněného na území dožádaného smluvního státu.

/4/ Dožádaný smluvní stát je povinen informovat dožadující smluvní stát o konečném rozhodnutí. Na žádost dožadujícího smluvního státu se musí zaslat jedno vyhotovení konečného rozhodnutí.

Článek 77

Účinky převzetí trestního stíhání

Byl-li smluvní stát požádán podle článku 75 o převzetí trestního stíhání, nelze po právní moci rozsudku nebo jiného konečného rozhodnutí orgánů dožádaného smluvního státu zahájit trestní řízení před orgány dožadujícího smluvního státu; zahájené řízení se zastaví.

2. Vydávání

Článek 78

Povinnost vydání

/1/ Smluvní státy si v souladu s ustanoveními této smlouvy vydají na žádost osoby k provedení trestního řízení nebo k výkonu tretu odnětí svobody.

/2/ Vydání k provedení trestního řízení se povolí pro činy, jež jsou trestné podle právních řádů obou smluvních států a za které je možno uložit trest odnětí svobody.

/3/ Vydání k výkonu trestu se povolí pro činy uvedené v odstavci 2, pokud byla osoba, jejíž vydání se žádá, odsouzena k trestu odnětí svobody.

Článek 79

Odmítnutí vydání

/1/ K vydání nedojde, jestliže:

1. v době doručení žádosti je osoba, jejíž vydání se žádá, státním občanem dožádaného smluvního státu;

2. podle právního řádu dožádaného smluvního státu došlo k promlčení trestního stíhání nebo výkonu trestu nebo osobu, jejíž vydání se žádá, nelze stíhat nebo trest nemůže být vykonán z jiného právního důvodu;

3. proti osobě, jejíž vydání se žádá, byl vynesen na území dožádaného smluvního státu rozsudek pro týž soudně trestný čin nebo bylo vydáno rozhodnutí o zastavení řízení.

/2/ Vydání může být odmítnuto, jestliže soudně trestný čin, pro který se žádá o vydání, byl spáchán na území dožádaného smluvního státu.

/3/ Nedojde-li k vydání, bude dožadující smluvní stát informován o důvodech odmítnutí.

Článek 80

Žádost o vydání

/1/ Žádost o vydání musí obsahovat:

1. označení dožadujícího orgánu;

2. jméno a příjmení osoby, jejíž vydání se žádá, její státní občanství, bydliště nebo pobyt, podle možností popis zevnějšku a další údaje o osobě a její fotografie;

3. úplné znění zákonných ustanovení dožadujícího smluvního státu, podle nichž je jednání stíhatelné jako soudně trestný čin, včetně ustanovení o promlčení.

/2/ K žádosti o vydání k trestnímu řízení se připojí zatýkací rozkaz nebo jeho ověřený opis s uvedením skutkového stavu. K žádosti o vydání k výkonu trestu se připojí jedno vyhotovení pravomocného rozsudku a znění trestního předpisu, podle něhož došlo k odsouzení. Rovněž se sdělí údaj o tom, jakou část trestu již odsouzený vykonal.

Článek 81

Doplnění žádosti o vydání

Neobsahuje-li žádost o vydání potřebné údaje, může dožádaný smluvní stát požadovat její doplnění a stanovit lhůtu, ve které se musí doplňující údaje doručit. Tuto lhůtu lze na žádost prodloužit.

Vydávací vazba

Článek 82

Dožádaný smluvní stát učiní ihned po doručení žádosti o vydání opatření k zatčení osoby, jejíž vydání se žádá, kromě případů, kdy nemůže dojít k vydání.

Článek 83

/1/ Na žádost může být osoba vzata do vazby i před doručením žádosti o vydání, odvolá-li se příslušný orgán dožadujícího smluvního státu na zatýkací rozkaz nebo na pravomocný rozsudek a sdělí-li, že neprodleně zasílá žádost a vydání. Žádost o předběžné zatčení lze zaslat poštou, telefonicky, telegraficky nebo jiným způsobem.

/2/ Příslušné orgány smluvního státu mohou vzít do vazby osobu, která se nachází na jeho území, i bez žádosti podle odstavce 1, je-li známo, že se tato osoba dopustila soudně trestného činu, pro nějž má být podle článku 78 vydána.

/3/ Druhý smluvní stát musí být neprodleně informován o zatčení podle odstavců 1 a 2.

Článek 84

/1/ Dožádaný smluvní stát zastaví řízení o vydání a propustí osobu zatčenou podle článku 82 na svobodu, nebudou-li během lhůty stanovené podle článku 81 doručeny požadované dodatečné údaje.

/2/ Osoba zatčená podle ustanovení článku 83 se propustí na svobodu, nedojde-li žádost během jednoho měsíce ode dne, kdy druhý smluvní stát byl informován o zatčení této osoby.

Článek 85

Odklad vydání

/1/ Koná-li se proti osobě, jejíž vydání se žádá, trestní řízení nebo byla-li odsouzena pro jiný soudně trestný čin na území dožádaného smluvního státu, lze vydání odložit až do skončení trestního řízení nebo výkonu trestu.

/2/ Pokud by odklad vydání vedl k promlčení trestního stíhání nebo ke ztížení trestního řízení proti osobě, jejíž vydání se žádá, lze vyhovět odůvodněné žádosti o dočasné vydání k provedení trestního řízení. Dožadující smluvní stát je povinen vrátit vydanou osobu nejpozději do tří měsíců ode dne tohoto vydání. Tato lhůta může být v odůvodněných případech prodloužena.

Článek 86

Žádosti více států

Jsou-li podány žádosti více států o vydání osoby pro stejné nebo různé soudně trestné činy, rozhodne dožádaný smluvní stát, které žádosti vyhoví s přihlédnutím ke všem okolnostem, zejména ke státnímu občanství osoby, jejíž vydání se žádá, k druhu a závažnosti trestných činů, k místu a době jejich spáchání i době doručení žádosti.

Článek 87

Meze trestního stíhání

/1/ Vydaná osoba nesmí být pro jiný soudně trestný čin, kterého se dopustila před vydáním a který není zahrnut do souhlasu s vydáním, bez souhlasu dožádaného smluvního státu ani vzata k trestně právní odpovědnosti, potrestána nebo vydána třetímu státu k provedení trestního řízení nebo k výkonu trestu.

/2/ Souhlasu dožádaného smluvního státu není třeba, jestliže:

1. vydaná osoba, která není státním občanem dožadujícího smluvního státu, neopustila během jednoho měsíce ode dne skončení trestního řízení nebo výkonu trestu toto území. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou vydaná osoba nemohla opustit území tohoto smluvního státu z důvodů na ní nezávislých;

2. vydaná osoba opustila území smluvního státu, kterému byla vydána, avšak poté se znovu dobrovolně vrátila na toto území.

Článek 88

Provádění vydání

/1/ Dožádaný smluvní stát, který vyhověl žádostí o vydání, oznámí druhému smluvnímu státu místo a dobu vydání osoby.

/2/ Osoba, jejíž vydání bylo povoleno, bude propuštěna na svobodu, nepřevezme-li ji dožadující smluvní stát během patnácti dnů ode dne, který byl stanoven jako den vydání.

Článek 89

Informace o výsledku trestního řízení

Smluvní stát, který převzal vydanou osobu, informuje dožádaný smluvní stát o výsledku trestního řízeni. Na žádost zašle opis konečného rozhodnutí.

Článek 90

Nové vydání

Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu řízení nebo výkonu trestu odnětí svobody a vrátí-li se na území dožádaného smluvního státu, bude vydána na základě nové žádosti o vydání bez zaslání náležitostí podle článku 80.

Článek 91

Předání věci

/1/ Smluvní stát požádaný o vydání předá na žádost dožadujícímu smluvnímu státu věci, které byly užity k spáchání soudně trestného činu podle článku 78, důkazní předměty i věci, které byly získány soudně trestným činem. Tyto věci lze předat i tehdy, nedojde-li k vydání pro úmrtí osoby nebo z jiných důvodů.

/2/ Dožádaný smluvní stát si může dočasně ponechat věci uvedené v odstavci 1, pokud je potřebuje k jinému trestnímu řízení.

/3/ Práva třetích osob k věcem předaným dožadujícímu smluvnímu státu zůstávají nedotčena. Po skončení řízení se tyto věci vrátí smluvnímu státu, který je předal. Nacházejí-li se osoby, mající práva k věcem, na území dožadujícího smluvního státu, mohou být se souhlasem dožádaného smluvního státu vráceny přímo jim.

Článek 92

Průvoz

/1/ Smluvní stát povolí na žádost přes své území průvoz osob, které jsou vydány třetím státem druhému smluvnímu státu.

/2/ Žádost o průvoz musí být podána a vyřízena jako žádost o vydání.

/3/ Smluvní státy nejsou povinny povolit průvoz osob, pokud by jejich vydání nebylo podle této smlouvy přípustné.

/4/ Dožádaný smluvní stát povolí průvoz způsobem, který považuje za nejúčelnější.

Článek 93

Náklady vydání a průvozu

Náklady vydání nese smluvní stát, na jehož území vznikly; náklady průvozu nese dožadující stát.

Část V

Závěrečná ustanovení

Článek 94

Tato smlouva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin se uskuteční v Praze.

Článek 95

/1/ Tato smlouva nabývá platnosti třicátým dnem po výměně ratifikačních listin.

/2/ Každý ze smluvních států může tuto smlouvu písemně vypovědět. Výpověď nabývá platnosti po uplynutí jednoho roku ode dne jejího doručení druhému smluvnímu státu.

Článek 96

Dnem nabytí platnosti této smlouvy pozbývá platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou ze dne 11. září 1956 o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech.

Vyhotoveno v Berlíně dne 18. dubna 1989 ve dvou originálech, každý v českém a německém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Na důkaz toho podepsali zplnomocněnci smluvních stran tuto smlouvu a opatřili ji pečetí.

Za
Za
Československou socialistickou
Německou demokratickou
republiku
republiku



Ing. František Langer, CSc.
dr. Hans Joachim Heusinger




Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP