Federální shromáždění
Československé socialistické republiky se
usneslo na tomto zákoně:
Zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví
k bytům, ve znění zákona č.
30/1978 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 7
odstavec 1 zní:
"(1) V domě s byty v osobním vlastnictví
(dále jen "dům"), mohou být i místnosti
nesloužící k bydlení.",
odstavec 3 se vypouští.
2. V § 12 odstavci 2 druhá věta zní:
"Smlouva se stává účinnou rozhodnutím
státního notářství; je-li rozhodnutí
záporné, smlouva se ruší.".
3. § 14 včetně nadpisu zní:
(1) Nejde-li o byt v rodinném domku, může občan
nabýt osobní vlastnictví k bytu též
koupí. Byty, které jsou užívány
na základě práva osobního užívání
bytu, mohou nabýt jen jejich uživatelé.
(2) Občan, který má neodvozené právo
užívání bytu, nacházejícího
se v domě, k němuž vykonává právo
hospodaření s národním majetkem národní
výbor nebo jím založená anebo řízená
organizace bytového hospodářství (dále
jen "organizace bytového hospodářství")
může požádat, aby mu byl tento byt prodán;
národní výbor, popřípadě
organizace bytového hospodářství je
povinna kupní smlouvu uzavřít s výjimkou
případů, kdy občan již má
jiný byt v osobním vlastnictví, nebo když
dům, v němž se užívaný byt
nachází, je určen k demolici anebo k modernizaci.
Ke smlouvě o převodu bytů podnikových,
bytů služebních, bytů vojenských,
bytů ministerstva vnitra a bytů Sboru nápravné
výchovy je třeba souhlasu organizace, popřípadě
orgánu vojenské správy, ministerstva vnitra
nebo Sboru nápravné výchovy.
(3) Občanovi mohou být prodány i části
společných prostor domu pro rozšíření
bytu, nebo zřízení bytu v osobním
vlastnictví.
(4) Pokud nejsou v osobním vlastnictví všechny
byty v domě, je původní vlastník domu
vlastníkem zbývajících bytů
v domě a má práva a povinnosti odpovídající
počtu neprodaných bytů.
(5) Původní vlastník domu, kde vedle bytu
(bytů) v osobním vlastnictví se nachází
též místnost (místnosti) nesloužící
k bydlení, je vlastníkem těchto místností
a má při správě domu, jakož i
rozhodování o společných částech
domu a pozemku, zejména o způsobu jejich údržby
a oprav, postavení obdobné vlastníku bytu
v domě.
(6) Smlouva o převodu bytu musí upravit vzájemná
práva a povinností převodce a nabyvatele,
jakož i vymezení práv a povinností,
které přecházejí na nabyvatele ve
vztahu k ostatním vlastníkům bytů
(§ 13 odst. 1 písm. a) až d) a písm. f).
(7) Ustanovení § 12 odst. 2, § 13 odst. 2 a §
15 platí přiměřeně i v těchto
případech.".
4. 2a § 14 vkládá se § 14a, který
zní:
Prodal-li vlastník všechny byty v domě v soukromém
vlastnictví kromě bytu, který sám
v tomto domě užívá, stává
se jím užívaný byt bytem v osobním
vlastnictví.".
5. § 15 včetně nadpisu zní:
(1) Vlastník má právo převést
byt v osobním vlastnictví nebo místnost nesloužící
k bydlení na jiného. Na převod nebo přechod
vlastnictví platí, pokud tento zákon nestanoví
jinak, všeobecná ustanovení občanského
zákoníku a dalších předpisů
upravujících převod nebo přechod nemovitostí.
(2) Souhlasu spoluvlastníků společných
částí domu, popřípadě
pozemku, není k převodu třeba.
(3) S vlastnictvím k bytu nebo s vlastnictvím místností
nesloužících k bydlení je nerozlučně
spojeno spoluvlastnictví společných částí
domu, popřípadě pozemku. S převodem
nebo přechodem vlastnictví k bytu (místností
nesloužící k bydlení) přechází
spoluvlastnictví společných částí
domu a spoluvlastnictví nebo právo společného
osobního užívání pozemku.".
6. V § 17
odstavec 1 zní:
"(1) Společné části domu jsou
v podílovém spoluvlastnictví vlastníků
bytů (místností nesloužících
k bydlení). Toto ustanovení platí přiměřeně
i pro společné vybavení domu a pro příslušenství,
i když je umístěno mimo obytný dům.
Nejsou-li všechny byty v domě (místnosti nesloužící
k bydlení) v osobním vlastnictví, je také
původní vlastník domu jako vlastník
bytu (bytů), popřípadě místností
nesloužících k bydlení v tomto domě
spoluvlastníkem společných částí
domu.",
v odstavci 2 se za slova "13 odst. 1 písm. c) a e)"
doplňují slova "a 20 odst. 6".
7. § 18 odst. 3 zní:
"(3) Rozhodne-li se občan při koupi bytu, popřípadě
místnosti nesloužící k bydlení
od národního výboru nebo organizace bytového
hospodářství, že přenese svá
práva a povinnosti spojené se správou společných
částí domu, jeho vybavení a příslušenství,
jakož i jeho údržbou a opravami na národní
výbor nebo organizaci bytového hospodářství,
jsou tento národní výbor nebo tato organizace
bytového hospodářství povinny uzavřít
o tom s vlastníkem bytu, popřípadě
místnosti nesloužící k bydlení
smlouvu s tím, že tato práva a povinnosti budou
vykonávat za pevný příspěvek,
stanovený prováděcím předpisem.
Práva a povinnosti z této smlouvy přecházejí
na dalšího nabyvatele bytu popřípadě
místnosti nesloužící k bydlení.".
8. V § 20
v odstavci 4 se za slovo "právo" doplňuje
slovo "společného", připojuje se
odstavec 6, který zní:
"(6) Součástí smlouvy o převodu
bytu do osobního vlastnictví, popřípadě
místností nesloužících k bydlení
v domě v soukromém vlastnictví musí
být i převod spoluvlastnického podílu
k pozemku. Velikost spoluvlastnického podílu musí
odpovídat spoluvlastnickému podílu na společných
částech domu 17 odst. 2).".
9. § 24 včetně nadpisu zní:
(1) Státní komise pro vědeckotechnický
a investiční rozvoj a federální ministerstvo
financí, mohou vyhláškou stanovit, které
další byty jsou vyloučeny z prodeje do osobního
vlastnictví.
(2) Federální ministerstvo financí stanoví
vyhláškou výši pevného příspěvku
na úhradu nákladů správy a údržby
a oprav společných částí domu,
popřípadě pozemku (§ 18 odst. 3) a služeb
spojených s bydlením v případě,
kdy tyto povinnosti převezme organizace bytového
hospodářství. Ministerstvo financí,
cen a mezd České socialistické republiky
a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické
republiky stanoví vyhláškou výši
tohoto příspěvku v případě,
kdy tyto povinnosti převezme národní výbor.
(3) Ministerstvo financí, cen a mezd České
socialistické republiky a ministerstvo financí,
cen a mezd Slovenské socialistické republiky upraví
vyhláškou poskytování příspěvků
na úhradu kupní ceny bytu rozpočtovými
a příspěvkovými organizacemi, řízenými
ústředními orgány republik a národními
výbory. Federální ministerstvo financí
upraví vyhláškou poskytování
příspěvku na úhradu kupní ceny
bytu v ostatních případech.
(4) Ministerstvo financí, cen a mezd České
socialistické republiky a ministerstvo financí,
cen a mezd Slovenské socialistické republiky upraví
vyhláškou oceňování bytů,
místností nesloužících bydlení
a společných částí domů
s byty v osobním vlastnictví.".
10. V § 25 se jeho dosavadní znění označuje
jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který
zní:
"(2) Občané, kteří jsou osobními
vlastníky bytů, popřípadě místností
nesloužících k bydlení v domě,
mohou za účelem správy společných
částí domu a zajištění
jejich údržby a oprav založit smlouvou sdružení
osobních vlastníků bytů, která
musí obsahovat zejména výši příspěvků
na správu, opravy a údržbu společných
částí domu, jeho vybavení a příslušenství
v případě, že práva a povinnosti
s tím spojené nebyly přeneseny na národní
výbor nebo organizaci bytového hospodářství,
způsob rozhodování ve společných
věcech a způsob zastupování; pokud
ze smlouvy neplyne požadavek jednomyslnosti, rozhoduje většina
spoluvlastníků bytů, popřípadě
místností nesloužících k bydlení,
z nichž každému přísluší
jeden hlas. Každému vlastníku přísluší
právo přesvědčit se o hospodaření
sdružení a právo ze sdružení vystoupit.
Sdružení je oprávněno zřídit
u peněžního ústavu běžný
účet. Sdružení není oprávněno
vystupovat svým jménem.".
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. července 1989.
Obecná část
Vytvoření podmínek pro další
rozšíření osobního vlastnictví
občanů k bytům je jedním z prostředků,
kterým lze zvýšit účast obyvatelstva
na řešení bytového problému.
Kromě opatření v ekonomické oblasti,
které zvýhodní dosavadní podmínky
pro výstavbu domů s byty v osobním vlastnictví
samotnými občany, zejména například
v podobě přednostního přidělování
pozemků a jejich vybavování inženýrskými
sítěmi a rozšířením výhod
pro stavebníky domů s byty v osobním vlastnictví
zejména zabezpečením dodávek materiálu,
prací a služeb za ceny platné pro obyvatelstvo,
předpokládá sledovaný záměr
i vytvoření lepších právních
předpokladů pro prodej bytů do osobního
vlastnictví jak ze starší bytové zástavby,
tak z nového bytového fondu.
Proto dochází ke změnám a doplňkům
v současné právní úpravě
osobního vlastnictví k bytům.
Zvláštní část
K bodu 1
S ohledem na zájem umožnit prodej bytů i v
domech, v nichž se nachází nebytový
prostor užívaný zpravidla socialistickou organizací,
bylo upraveno ustanovení § 7 odstavec 1. Připouští
se existence místností nesloužících
k bydlení a nesloužících k osobní
potřebě v domě s byty v osobním vlastnictví
a to nejen při prodeji bytů ze starší
zástavby, ale i při jejich výstavbě
podle § 12 a 13. Nevyžaduje se rovněž, aby
místnosti nesloužící k bydlení,
ale sloužící k osobní potřebě,
byly vždy ve vlastnictví vlastníka bytu v témže
domě. Smyslem úpravy je rovněž umožnit
samostatnou existenci zejména ateliérů a
garáží, ale i provozoven socialistických
organizací a občanů při drobném
podnikání.
K bodu 2
Vyžaduje se i nadále; aby smlouva, její změny
a doplňky byly registrovány státním
notářstvím. Na základě změn,
k nimž došlo novelizací 47 obč. zák.,
však bylo ustanovení § 12 odst. 2 tak upraveno,
že smlouva se stává účinnou až
rozhodnutím státního notářství;
je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší.
K bodu 3
V novelizovaném ustanovení § 14 se odstraňují
překážky, které dosud bránily
širšímu uplatnění prodeje bytů
v dosavadním bytovém fondu občanům,
kteří byt již užívají. Napříště
bude zásadně možné, kromě bytu
v rodinném domku, koupit kterýkoliv byt, tedy nejen
byt v domě, k němuž vykonává
právo hospodaření s národním
majetkem národní výbor nebo jím založená
anebo řízená organizace bytového hospodářství
(dále jen "organizace bytového hospodářství"),
tj. byt z tzv. státní výstavby, někdy
i označované jako výstavby "komunální",
ale i podnikový byt, byt služební, byt vojenský,
byt ministerstva vnitra, byt Sboru nápravné výchovy,
jakož i byt stavebního bytového, lidového
bytového, jednotného zemědělského,
výrobního nebo spotřebního družstva.
Bude rovněž možné koupit i byt nacházející
se v domě v soukromém vlastnictví.
Ve všech případech se koupě bytu uskutečňuje
smlouvou, jejíž obsah se spravuje ustanoveními
občanského zákoníku a zvláštními
ustanoveními zákona o osobním vlastnictví
k bytům.
Podmínky pro koupí bytů však právní
úprava diferencuje a to tak, že u některých
bytů se přímo zakládá právo
občana byt koupit, projeví-li o koupi zájem;
tomuto právu odpovídá zákonem stanovená
povinnost národního výboru nebo organizace
bytového hospodářství byt při
splnění všech stanovených právních
předpokladů prodat.
Občanovi, který má neodvozené právo
užívání bytu (půjde převážně
o právo osobního užívání
bytu a obdobné případy) přísluší
podle odstavce 2 zásadně oprávnění
byt koupit, za předpokladu, že se byt nachází
v domě, k němuž vykonává právo
hospodaření s národním majetkem národní
výbor nebo organizace bytového hospodářství.
Výjimku tvoří případy, že
občan již má jiný byt v osobním
vlastnictví, nebo že dům, v němž
se užívaný byt nachází, je určen
k demolici anebo k modernizaci. Osnova plně respektuje
stávající dispoziční oprávnění
právních subjektů k bytům plnícím
stabilizační funkci.
Zachována zůstává podle § 14
současná možnost koupit volný byt z
nové výstavby nebo jiný neužívaný
byt (například byt uvolněný po modernizaci).
Úprava podle § 7 umožní napříště
i prodej bytů v domech, kde se nacházejí
nebytové prostory, nesloužící vlastníkům
bytů. Výslovně se také v § 14
odstavci 3 upravuje možnost prodat občanovi i části
společných prostor domu pro rozšíření
bytu nebo zřízení bytu v osobním vlastnictví
(nástavby a vestavby).
Důsledkem úpravy podle § 14 je, že napříště
se stane vlastníkem zbylých bytů po odprodeji
části z nich nejen stát, družstvo, popřípadě
společenská organizace, ale i občan nebo
jiná než socialistická organizace, pokud byl
prodán byt (byty) v domě v soukromém vlastnictví.
K bodu 4
Smyslem ustanovení je stimulovat i vlastníka domu
v soukromém vlastnictví k prodeji bytů. Toto
ustanovení se vztahuje i na případy, kde
dojde k prodeji bytu do osobního vlastnictví z domu,
který je ve spoluvlastnictví více občanů.
K bodu 5 a 6
Změny v ustanoveních § 15 a 17 jsou důsledkem
osamostatnění vlastnictví k místnostem
nesloužícím k bydlení.
K bodu 7
V zájmu odstranění dalších překážek,
které dosud bránily širšímu uplatňování
prodeje bytů do osobního vlastnictví, zakládá
nová úprava v § 18 odstavci 3 právo
občana, který nabyl byt do osobního vlastnictví
koupí od národního výboru nebo organizace
bytového hospodářství, přenést
práva a povinnosti spojené se správou společných
částí domu, jeho vybavení a příslušenství,
jakož i jeho údržbou a opravami na národní
výbor (pokud dosud k domu vykonával právo
hospodaření s národním majetkem) nebo
na organizaci bytového hospodářství.
Tomuto právu odpovídá zákonem stanovená
povinnost národního výboru nebo organizace
bytového hospodářství uzavřít
o tom s vlastníkem bytu smlouvu za pevný příspěvek,
stanovený prováděcím předpisem.
Na smlouvu se plně vztahují ustanovení §
48 a 49 obč. zák., z nichž plyne, že jednostranně
odstoupit od smlouvy lze jen v případech, které
stanoví občanský zákoník nebo
dohoda účastníků. Jde prakticky o
případ předvídaný v ustanovení
§ 85 obč. zák., jestliže dlužník,
který je v prodlení, dluh nesplní ani v dodatečné
přiměřené lhůtě, poskytnuté
věřitelem.
Skutečnost, že byl prodán poslední byt
v domě do osobního vlastnictví na trvání
práv a povinností ze smlouvy nic nemění.
Na dalšího nabyvatele bytu popřípadě
místnosti nesloužící k bydlení
přecházejí práva a povinnosti ze smlouvy.
Údržbu a opravy, popřípadě správu
společných částí domu, jeho
vybavení a příslušenství v domech,
kde došlo ke koupi bytu od stavebního bytového,
lidového bytového, jednotného zemědělského,
výrobního nebo spotřebního družstva,
nebo bytu podnikového, nacházejícího
se v přímé správě podniku,
mohou na základě dohody zabezpečovat pro
občany nadále tyto organizace nebo i jiný
subjekt, s nímž vlastníci uzavřou smlouvu.
Úplata za tyto služby se pevným příspěvkem
nestanoví, ani státem negarantuje. Obdobně
je tomu i v případě, kde došlo ke koupi
bytu od vlastníka, jehož dům je v soukromém
vlastnictví.
K bodu 8
Úprava nového odstavce 6 prosazuje zásadu
jednoty vlastnických vztahů ke stavbě a k
pozemku.
K bodu 10
Se zřetelem ke zkušenostem, jejichž zobecněním
se reaguje na potřeby praxe, nová úprava
doplněním § 25 umožňuje občanům,
kteří jsou osobními vlastníky bytů
v domě, založit smlouvou sdružení osobních
vlastníků bytů. Sdružení, jímž
se nevytváří nový právní
subjekt a jemuž v důsledku toho nenáleží
postavení organizace (právnické osoby), má
zákonem přesně vymezený hospodářský
účel, jemuž odpovídá i oprávnění
zřídit u peněžního ústavu
běžný účet. Nová úprava
nevylučuje další možnosti, dané
zákonem č. 9/1988 Sb. o bytovém, spotřebním
a výrobním družstevnictví (např.
založit družstvo osobních vlastníků
bytů).
Finanční dopad
Nová úprava neklade nároky ani na fond pracovních
sil, ani na prostředky státního rozpočtu.
Výška příspěvků na úhradu
kupní ceny bytu bude záviset na počtu prodaných
bytů. Tyto výdaje však uhradí příjem
do státního rozpočtu republik a národních
výborů na kupní ceně za prodej bytů,
takže celkový přínos bude aktivní.
