D. Zvýšený trestní postih nezákonných
manipulací s narkotiky a podpory toxikomanie
Zásada č. 20
Ustanovení o nedovolené výrobě a držení
omamných prostředků a jedů (§
187, 188 tr. zák.) upravit tak, aby se vztahovala na omamné
a psychotropní látky.
Trest odnětí svobody za tyto trestné činy
zvýšit ze dvou let na tři léta.
U kvalifikovaných skutkových podstat v § 187
tr. zák. spáchal-li pachatel čin jako člen
organizované skupiny nebo ve větším
rozsahu, získal-li činem značný prospěch
nebo vztahuje-li se jeho čin na osobu, která nepřekročila
osmnáctý rok svého věku, stanovit
trest odnětí svobody na dvě léta až
deset let, způsobil-li těžkou újmu na
zdraví více osob nebo smrt nebo spáchal-li
čin ve spojení s organizací zabývající
se nedovoleným mezinárodním obchodem, stanovit
trest odnětí svobody na osm až patnáct
let.
V ustanovení § 188 tr. zák. upravit jako kvalifikační
okolnost, dopustil-li se pachatel činu ve větším
rozsahu nebo získal-li značný prospěch;
trest odnětí svobody stanovit na dvě léta
až pět let a vztahuje-li se čin na osobu, která
nepřekročila osmnáctý rok svého
věku, na dvě léta až osm let.
Požívání narkotik a škody na zdraví,i
dalších hodnotách s tím spojené
jsou v současné době celosvětovým
problémem. I když v naší společnosti
není výroba drog, obchod s nimi a jejich požívání
ani zdaleka tak časté, jako v kapitalistických
státech, došlo v posledních letech k jistému
vzestupu narkomanie a vyskytují se i v případech
vloupání do lékáren. pěstování
máku a indického konopí s cílem vyrobit
z nich ilegálně omamné látky, pokusy
získat omamné látky chemickou cestou z dostupných
léků, příp. vyrobit psychotropní
látky syntetickou cestou. Dochází také
k pokusům zneužívání našeho
území k nezákonné tranzitní
přepravě narkotik ze Středního i Dálného
východu. Všem těmto vysoce nebezpečným
činům je třeba čelit intenzivními
prostředky trestní represe. Náš stát
je signatářem multilaterálních mezinárodních
dohod o omamných látkách, a je tedy nezbytné
přizpůsobit trestní normy těmto dohodám.
Zásada č. 21
Vytvořit ustanovení postihující svádění
nebo podporování jiného k zneužívání
jiných návykových látek než alkoholu
a zařadit je do hlavy čtvrté zvláštní
části trestního zákona za § 188
tr. zák. Stanovit, že takové jednání
se trestá odnětím svobody na dva roky nebo
trestem peněžitým. Trestem odnětí
svobody až na pět let postihovat pachatele, který
takovým činem, vydá v nebezpečí
závislosti na návykových látkách
osobu, která nepřekročila osmnáctý
rok svého věku.
Značné škody na zdraví, na pracovní
schopnosti a dokonce i na životech způsobuje požívání
nejen tzv. klasických narkotik, ale také takových
návykových látek, jejichž držení
nelze zakázat. Patří mezi ně např.
některá barviva, ředidla, čisticí
a desinfekční prostředky. Jejich zneužívání
čicháním, někdy i vpichováním
do žíly se vyskytuje zejména u některých
skupin mladých lidí a často je spojeno s
další trestnou činností, jako jsou příživnictví
doprovázené prostitucí, krádeže
i násilné delikty. Je proto třeba konstruovat
novou skutkovou podstatu, jíž by se šíření
takové delikvence čelilo.
E. Ostatní úpravy zvláštní části
trestního zákona
Zásada č. 22
V zájmu zvýšení účinnosti
boje s některými specifickými formami trestné
činnosti, doposud postihovanými podle obecněji
vymezených skutkových podstat, vytvořit nové
skutkové podstaty trestných činů,
popř. některé stávající
skutkové podstaty doplnit.
a/ Vytvořit ustanovení na ochranu životního
prostředí před nadměrným znečišťováním
ovzduší, vod. půdy, nedovoleným poškozováním
fauny a flóry, způsobováním nadměrného
hluku a před ohrožením vyvolaným nezákonným
přijetím, držbou, užíváním,
předáním, změnou, ukládáním
či rozptylováním jaderných materiálů
takto:
Jako trestný čin postihnout hrubé porušení
předpisů na ochranu životního prostředí,
jestliže jím bylo způsobeno závažné
ohrožení životního prostředí.
Rozlišit výší sankce jednání
úmyslné a nedbalostní, přísněji
postihnout porušení důležité povinnosti
vyplývající ze zaměstnání,
povolání, postaveni nebo funkce pachatele nebo uložené
mu podle zákona. Ještě přísněji
postihnout porušení takové povinnosti, mající
za následek poškození životního
prostředí ve velkém rozsahu.
b/ Vytvořit ustanovení o trestném činu
braní rukojmí, pokud není spojeno s protistátním
záměrem. Pachatel bude přísněji
trestný, spáchá-li tento trestný čin
jako člen organizované skupiny, jestliže jako
rukojmí byla vzata osoba mladší 18 let, anebo
byla-li činem způsobena těžká
újma na zdraví nebo smrt.
c/ Vytvořit ustanovení o trestném činu
vandalství, které by postihovalo svévolné
poškozování majetku, přičemž
výše způsobené škody bude celkem
nízká. Při společném jednání
bude postižen každý, kdo měl na vandalském
jednání aktivní účast, bez
ohledu na to, který z pachatelů škodu způsobil.
d/ Vytvořit ustanovení postihující
porušování služebních povinností
spáchaných vojáky úmyslně nebo
z nedbalosti a ustanovení postihující porušování
práv a chráněných zájmů
vojáků.
e/ Dosud platné ustanovení § 139 tr. zák.
doplnit tak, aby se ochrana podle oddílu třetího
hlavy druhé zvláštní části
trestního zákona poskytovala též majetku
ostatních států světové socialistické
soustavy, jejich organizaci, majetku mezinárodních
socialistických organizaci a majetku podniků se
zahraniční majetkovou účastí.
Ad a/ Prudký rozvoj techniky, růst průmyslové
výroby, mechanizace a chemizace zemědělství
vyvolávají nezbytnost chránit životní
prostředí před znečištěním
ovzduší, vody, půdy, poškozováním
fauny a flóry a vyvoláváním nadměrného
hluku. Nedodržením předpisů vydaných
na ochranu životního prostředí mohou
být způsobeny následky, jejichž postih
podle dosavadních ustanovení není přiměřený.
Jedná se ovšem nejenom o výši trestní
sankce, ale v prvé řadě o výchovný
a generálně prevenční účel
ustanovení trestního zákona.
Podobně je tomu, pokud jde o dodržování
předpisů o zacházení s jadernými
materiály. Nedodržení bezpečnostních
opatření by mohlo mít mnohem závažnější
následky než nedbalost na jiném úseku
lidské činnosti.
Při koncipování jednotlivých ustanovení
bude nutné vycházet z mezinárodních
dohod, které náš stát na tomto úseku
uzavřel.
Ad b/ Dosavadní zkušenosti ukázaly, že
je třeba vytvořit účinnější
právní prostředky boje proti takovým
formám trestné činnosti, jako je vydírání,
popř. hromadné zastrašováni spojené
s braním rukojmí, i když takové jednání
není motivováno kontrarevolučním úmyslem.
Taková jednání jsou sice v naší
společnosti ojedinělá, vykazují však
velmi vysoký stupeň nebezpečnosti pro společnost.
Bude proto třeba vtvořit novou skutkovou podstatu
braní rukojmí a zařadit ji mezi trestné
činy proti svobodě a lidské důstojnosti;
pachatel bude přísněji trestný, spáchá-li
tento čin jako člen organizované skupiny,
jestliže byly jako rukojmí vzaty děti nebo
osoby mladistvé, anebo byla-li činem způsobena
těžká újma na zdraví nebo smrt.
Vytvoření samostatné skutkové podstaty
braní rukojmí bude ve shodě s mezinárodní
úmluvou přijatou v New Yorku na 34. zasedání
VS OSN dne 17. 12. 1979.
Ad c/ Ustanovením o vandalství je nutné
chránit společnost před osobami, které
sice nezpůsobí větší majetkovou
škodu, ale svým zlovolným jednáním
ničí nebo poškozuji věci, zařízení
nebo součásti flóry či fauny, sloužící
veřejnosti či jednotlivci. Jde např. o ničení
sadů, zařízení pro odpočinek
občanů, vnitřního vybaveni hromadných
dopravních prostředků, poškozování
zaparkovaných automobilů aj. Taková jednání
ne vždycky lze postihnout jako výtržnictví
podle § 202 tr. zák. kasto jde o jednání
skupin. Proto je nutné postihovat účast na
vandalském jednání bez ohledu na to, který
z účastníků škodlivý následek
způsobil. V případě, že to bude
zjištěno, půjde příp. o souběh
s dalším výsledečným deliktem
(např. § 136 odst. 1 písm. a/ tr. zák.),
podobně jako je tomu u trestného činu rvačky.
Ad d/ Zvláštní skutkové podstaty bude
třeba vytvořit pro postih porušování
konkrétních služebních povinností
spáchaných úmyslně nebo z nedbalosti
vojákem. Dosud se taková jednání postihují
obvykle jako zneužívání pravomoci veřejného
činitele (§ 158, 159 tr. zák.). Tyto delikty
však nevystihují zvláštnosti služby
v ozbrojených silách. Nově vzniklé
ustanovení bude třeba zařadit mezi trestné
činy vojenské.
Jisté kolísání praxe vyvolávají
také případy porušování
práv a chráněných zájmů
vojáků jinými vojáky (tzv. šikanování.
Jde obvykle o hrubé nebo i o násilné jednání,
jehož se vůči vojákům prvého
ročníku základní služby dopouštějí
vojáci ročníku druhého. Takové
jednání je někdy spojeno s ponižováním
lidské důstojnosti poškozených a vážným
způsobem narušuje vojenskou kázeň a
pořádek. Trestní postih podle ustanovení
o útisku, resp. vydíráni není vždycky
přiměřený, a proto bude vhodné
vytvořit samostatnou skutkovou podstatu, jež by taková
jednání postihovala.
Ad e/ Podle dosud platné úpravy (§ 99, 108
tr. zák.) je státům světové
socialistické soustavy poskytována ochrana proti
nejzávažnějším útokům
proti základům bezpečnosti těchto
států, nebo i tyto útoky nepřímo
ohrožují i naši republiku: Protože naše
republika má neustále rostoucí zájem
na ekonomickém rozvoji všech států světové
socialistické soustavy je třeba poskytovat ochranu
ekonomice těchto států ve stejném
rozsahu, v jakém se poskytuje ochrana ekonomice naší.
Podniky se zahraniční majetkovou účastí
vytvářené podle zákona o podniku se
zahraniční majetkovou účastí
budou mít stejné postavení jako socialistické
organizace a je proto třeba jejich majetku poskytnout stejnou
ochranu, jakou má majetek v socialistickém celospolečenském
vlastnictví.
Zásada č. 23
Upravit znění některých základních
skutkových podstat takto
a/ Ustanovení o teroru (§ 93 tr. zák.) rozšířit
o novou formu, postihující pachatele, který
se zmocní rukojmí s cílem vynutit si tím
následek poškozující socialistický
stát.
b/ Ustanovení o neoprávněném nakládání
s vynálezem (§ 123 tr. zák.) upravit tak, aby
se vztahovalo též na průmyslový vzor
a stanovit, že pachatelem je československý
státní občan, který bez souhlasu československých
úřadů disponuje s vynálezem nebo průmyslovým
vzorem v cizině.
c/ Rozčlenit ustanovení § 213 tr. zák.
o zanedbání povinné výživy a
§ 217 tr. zák. o ohrožování mravní
výchovy mládeže na úmyslnou a nedbalostní
formu jednání a rozlišit je též
výši sankce.
d/ V ustanovení o příživnictví
(§ 203 tr. zák.) vypustit slova "dává
se někým vydržovat".
e/ Znění trestného činu nenastoupení
služby v ozbrojených silách (§ 269, 270
tr. zák.) uvést do souladu s dikcí §
52 odst. 4 branného zákona.
Potřeba změn vedoucích k upřesnění
a doplnění uvedených skutkových podstat
vyplynula z rozborů kriminality a z praxe orgánů
činných v trestním řízení
při uskutečňováni současné
linie trestní politiky.
Ad a/ Rozšíření skutkové podstaty
teroru je důsledkem současné mezinárodní
situace, aktivizace ultrapravicových sil ve světě
a stále stoupající vlny terorismu. Je pravda,
že podobné případy, resp. pokusy o ně
se v Československu vyskytly naprosto ojediněle,
trestní zákon však musí poskytovat přiměřené
prostředky i proti takovým formám kriminality
a reagovat i na možnost výskytu takových činů.
Pro takové případy, kdy braní rukojmí
nebude motivováno protistátním záměrem,
bude vytvořena samostatná skutková podstata
v osmé hlavě trestního zákona v souladu
s mezinárodní úmluvou přijatou v New
Yorku dne 17. 12. 1979 (viz zásada č. 25b).
Ad b/ Úpravu ustanovení o neoprávněném
nakládání s vynálezem navrhl Úřad
pro vynálezy a objevy. Jejím cílem je zabránit
machinacím s průmyslovými právy, zejména
ve vztahu k cizině.
Ad c/ Potřeba diferencovat úmyslnou a nedbalostní
formu zavinění u trestních činů
zanedbání povinné výživy, ohrožování
mravní výchovy mládeže a vyjádřit
to i ve výši sankce, vyplynula z rozboru současné
praxe, který zpracoval Nejvyšší soud ČSSR
a souhlas s tímto návrhem projevily i ústavně
právní výbory sněmoven Federálního
shromáždění.
Ad d/ Proti formulaci "dává se někým
vydržovat" uplatnila opakovaně námitky
Mezinárodní organizace práce v Ženevě
a dovozovala, že jsou v rozporu s konvencí č.
29 z roku 1930 o nucené práci. Federální
ministerstvo práce a sociálních věcí
se zavázalo, že při nejbližší
novele bude znění upraveno. Sovětský
svaz provedl obdobnou změnu již před několika
lety. Případy, pro které byla tato formulace
do zákona pojata (např. alkoholik se dá živit
manželkou nebo dospělý syn matkou mohou být
postiženy jako "nekalý způsob obživy".
Ad e/ Ustanovení 52 odst. 4 branného zákona
stanovené osoby, které opomenuly předepsané
hlášení, nebo jinak zavinily, že jim povolávací
rozkaz nemohl být včas doručen, odpovídají
za nenastoupeni vojenské činné služby,
jako kdyby bývaly povolávací rozkaz dostaly
do vlastních rukou. To bude třeba v trestním
zákoně vyjádřit přímo
a přizpůsobit text ustanovení § 269,
270 tr. zák.
Zásada č. 24
Nově formulovat u některých trestných
činů okolnosti podmiňující
použití vyšší trestní sazby
takto:
a/ U trestného činu obecného ohrožení
podle § 179 odst. 1, 3 písm. a/ tr. zák. snížit
dolní hranici trestu odnětí svobody z dvanácti
na deset let, aby sankce byla v souladu s trestným činem
vraždy.
b/ Trestný čin vraždy (§ 219 tr. zák.)
diferencovat tak, aby přísnější
sankci byla postižena vražda spáchaná
v úmyslu získat majetkový prospěch,
vykonaná zvlášť surovým způsobem,
úkladně, opětovně, na dvou nebo více
osobách, z vilnosti, na veřejném činiteli
při výkonu nebo pro výkon jeho pravomoci,
anebo v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný
trestný čin.
c/ Přísnější trestní sankci
stanovit pro případ, že útok na veřejného
činitele (§ 156 odst. 1 tr. zák.), násilí
vůči nadřízenému (§ 279
tr. zák.), zběhnut (§ 282 tr. zák.)
nebo zběhnutí do ciziny (§ 283 tr. zák.)
byly spáchány se zbraní.
d/ K ustanovení § 189 tr. zák. o úmyslném
šíření nakažlivé choroby
připojit druhý odstavec postihující
zavlečení nebo rozšířeni získaného
selhání imunity (AIDS) nebo jiné obdobně
nebezpečné choroby a stanovit na takový čin
trest odnětí svobody od tří do deseti
let.
Obdobnou kvalifikační okolnost připojit k
ustanovení § 190 tr. zák. a na nedbalostní
způsobení takového následku stanovit
trest odnětí svobody od šesti měsíců
do tří let.
e/ U trestného činů loupeže (§
234 tr. zák.) konstruovat vyšší trestnost
pro případ, byla-li způsobena škoda
velkého rozsahu, a to tak, aby sankce nebyla nižší
než u rozkrádání majetku v socialistickém
vlastnictví ve stejném rozsahu.
f/ Zvláštní kvalifikaci s vyšší
trestní sazbou vytvořit u trestných činů
spekulace (§ 117 tr. zák.), krádeže (§
247 tr. zák.), zpronevěry (§ 248 tr. zák.)
a podvodu (§ 250 tr. zák.) pro případy,
kdy jedním nebo řadou útoků byla způsobena
škoda nebo získán majetkový prospěch
velkého rozsahu.
g/ Skutkovou podstatu trestného činu podle §
158 doplnit ustanovením o potrestáni pachatele,
který způsobí činem v odstavci 1 jinému
škodu nebo opatří-li sobě nebo jinému
neoprávněný prospěch. Takové
jednání postihovat trestem odnětí
svobody na jeden rok až pět let.
Skutkovou podstatu trestného činu mření
a ohrožování činnosti státního
orgánu a orgánu společenské organizace
podle § 169 doplnit o ustanovení, že stejně
jako v odstavci 1 bude potrestán, kdo porušením
své povinnosti způsobí jinému škodu.
Ad a/ Na trestný čin obecného ohrožení
spáchaný úmyslně je v § 179 odst.
3 tr. zák. stanoven trest odnětí svobody
na dvanáct až patnáct let, způsobí-li
pachatel takovým činem smrt. Vzhledem k ustanovení
§ 6 písm. a/ tr. zák. je tato kvalifikace naplněna
i tehdy, způsobí-li pachatel smrt z nedbalosti.
To je v rozporu s ustanovením o trestném činu
vraždy, kde je stanovena spodní hranice trestu odnětí
svobody na deset let, ačkoliv smrt musí být
vždy způsobena úmyslně. Vyrovnání
dolní hranice trestu odnětí svobody u trestného
činu obecného ohrožení podle §
179 odst. 1, 3 písm. a/ tr. zák. s dolní
hranicí u trestného činu vraždy sleduje
znemožnění výkladu, že pachatel
vícenásobné vraždy spáchané
prostředky uvedenými v § 179 odst. 1 tr. zák.
se nedopustil trestného činu vraždy podle §
219 tr. zák. v souběhu s trestným činem
obecného nebezpečí podle § 179 odst.
1, případně odst. 2 tr. zák., ale
pouze trestného činu obecného ohrožení
podle § 179 odst. 1, 3 písm. a/ tr. zák. U
trestného činu záškodnictví podle
§ 95 odst. 2 písm. b/ tr. zák. se slova "způsobí-li
takovým činem smrt", stejně jako u řady
trestných činů proti zdraví, vykládají
tak, že smrt byla způsobena jen z nedbalosti. Pouze
u kvalifikovaného trestného činu obecného
ohrožení s ohledem na vyšší dolní
hranicí trestu odnětí svobody než u
vraždy se dovozuje, že kvalifikované obecné
ohrožení vylučuje souběh s trestným
činem vraždy.
Ad b/ Úprava sankcí u trestného činu
vraždy směřuje k diferenciaci trestní
odpovědnosti za tento nejtěžší
obecný delikt. Praxe pociťuje jako nedostatek, že
v ustanovení § 219 tr. zák. nejsou rozlišeny
takové formy, jako vražda spáchaná v
afektu, bez předchozího uvážení,
jako reakce na týrání apod. od kvalifikovaných
případů, jako je vražda úkladná,
spáchaná surovým způsobem apod. Na
použíti nejtěžšího trestu,
trestu smrti, nebude mít úprava podstatný
vliv, protože i dnes je tento trest ukládán
výjimečně a pouze za kvalifikované
případy.
Ad c/ Na trestné jednání spáchané
se zbraní stanoví dosavadní trestní
zákon zvýšenou trestní sazbu u trestných
činů útoků na veřejného
činitele (§ 155 tr. zák.), vydírání
(§ 235 tr. zák.), porušování domovní
svobody (§ 238 tr. zák.), zprotivení a donucení
k porušení vojenské povinností (§
175 tr. zák.), urážky mezi vojáky (§
277, 278 tr. zák.). Praxe však ukázala, že
i u dalších, shora uvedených trestných
činů, se tato forma trestného jednání
vyskytuje. Jde o projev velmi nebezpečné agresivity,
který je nutno postihnout přiměřeně
přísnou sankcí.
Ad d/ Na syndrom získané imunodeficience (AIDS)
nebyl dosud získán účinný lék
a většina případů má za
následek smrt. Šíření viru, který
tento syndrom vyvolává je proto vysoce nebezpečné
a horní hranice tří let odnětí
svobody v § 189 tr. zák. je zřejmě nedostatečná.
Stejně jako v Sovětském svazu a jiných
státech je proto třeba stanovit na úmyslné
šíření této choroby, příp.
jiných obdobně nebezpečných chorob,
které by se mohly vyskytnout, přiměřený
přísný trest. Zvýšenou sankci
je třeba stanovit i na jednání nedbalostní.
Ad e/ Úpravu kvalifikace trestného činu loupeže
si vyžaduje disproporce, která se jeví mezi
tímto deliktem a rozkrádáním majetku
v socialistickém vlastnictví, byla-li způsobena
škoda velkého rozsahu.
Ad f/ Spekulace, kterou pachatel získal majetkový
prospěch velkého rozsahu a delikty ke škodě
majetku v osobním vlastnictví vykazující
škodu velkého rozsahu mají vzestupnou tendenci
a dosavadní sankce přiměřený
postih neumožňuje.
Ad g/ Požadované zpřísněni postihu
uvedených pachatelů za škodu způsobenou
občanovi vychází ze skutečnosti, že
k naplněni skutkových podstat těchto trestných
činů postačí úmysl způsobit
následek tam uvedený. Jestliže taková
škoda občanovi skutečně nastane, je
třeba použit přísnější
sankce vzhledem k potřebě účinně
chránit práva občanů a zájmy
společnosti.
Zásada č. 25
Z trestního zákona vyčlenit tyto trestné
činy:
a/ trestný čin odnětí věci
hospodářskému určeni podle §
116 odst. 1 tr. zák.;
b/ trestný čin zneužívání
náboženské funkce podle § 101 tr. zák.
a trestný čin mařeni dozoru nad církvemi
a náboženskými společnostmi podle §
178 tr. zák.;
c/ trestný čin neplnění úkolů
při provozu soukromého hospodářství
podle § 119 tr. zák. a trestný čin porušování
zákona o rodině podle § 211 tr. zák.,
nebo zmíněná ustanovení vzhledem k
dosaženému stupni vývoje společenských
poměrů ztratila svou použitelnost.
Ad a/ Trestné činy odnětí věci
hospodářskému určení (§
116 odst. 1 tř. žák.) a neplnění
úkolů při provozu soukromého hospodářství
(§ 19 tř žák) byly do zákona
pojaty v době socializace našeho hospodářství.
Završeni zespolečenštění výrobních
prostředků a rozvoj socialistické výroby
způsobil, že jednání, na která
zákonné znaky těchto trestných činů
dopadají, se v současné době již
nevyskytují.
Naproti tomu trestný čin odnětí věci
hospodářskému určeni ve smyslu ustanovení
§ 116 odst. 2, 3 tr. zák. je nutno - po dílčí
úpravě - ponechat. Zabraňování
hospodářskému využiti předmětů
potřeby většího rozsahu, anebo hromaděni
zásob se totiž může i v budoucnu vyskytovat
(např. při hlubší a delší
dobu trvající poruše plynulého zásobování,
kterou nebylo možno dříve předvídat).
Taková činnost má i závažný
druhotný negativní následek v myšlení
lidí. Pamatovat je třeba i na případ
branné pohotovosti státu, kdy nebezpečnost
takového jednání pro společnost je
značná.
Ad b/ Trestný čin zneužívání
náboženské funkce (§ 101 tr. zák)
se prakticky nevyskytuje; za posledních 10 let byl takto
kvalifikován jediný případ. Navíc
lze věc řešit správním opatřením.
Zřídka přichází i postih za
trestný čin maření dozoru nad církvemi
a náboženskými společnostmi (§
178 tr. žák.). Aplikace tohoto ustanovení je
často spojena s negativními politickými důsledky
a jednání lze postihnout podle jiných ustanovení
trestního zákona.
Ad c/ Ustanovení rodinného práva o občanském
sňatku vešlo již plně do právního
vědomí občanů a je přísně
respektováno i duchovními. Pokud by duchovní
toto ustanovení přesto porušil, může
být jednak potrestán pro přestupek, jednak
mu může být odňat souhlas k výkonu
náboženské funkce.
F. Úpravy trestního zákona ve smyslu mezinárodních
konvenci
Zásada č. 26
Zapracovat do trestního zákona změny, které
vyplývají z přijatých mezinárodních
konvencí.
Jedná se zejména o Úmluvu o odevzdávání
osob odsouzených k trestu odnětí svobody
k výkonu trestu ve státě, jehož jsou
státními občany (vyhl. č. 123/1980
Sb.). Ustanovení § 21 odst. 2 tr. zák. bude
žádoucí doplnit v tom smyslu, že odsouzení
v cizím státě má stejné účinky
jako odsouzení čs. soudem v případě
převzetí odsouzeného k výkonu trestu.
Upravit je nutné též ustanovení o působnosti
trestního zákona a přesně realizovat
Úmluvu o potlačování protiprávních
činů ohrožujících bezpečnost
civilního letectví (vyhl. č. 16/ 1974 Sb.)
a Úmluvu o potlačeni protiprávního
zmocnění se letadel (vyhl: č. 96/1974 Sb.).
Dále bude nezbytné uvést trestní zákon
do souladu s I. Dodatkovým protokolem ze dne 8. 6. 1977
k ženevským úmluvám ze dne 12: 8. 1949
0 ochraně oběti mezinárodních ozbrojených
konflikt, s Mezinárodní úmluvou proti braní
rukojmí ze dne 17. 12. 1979, s Úmluvou o psychotropních
látkách ze dne 21. 2. 1971, jakož i s Pařížskou
úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví
(vykl. č. 64/1975 Sb.), popř. i s takovými
úmluvami, které mohou být do doby platnosti
novely trestního zákona ještě přijaty.
Náš stát přistoupil k řadě
multilaterálních mezinárodních úmluv,
z kterých vyplývají závazky zabezpečit
ochranu určitých zájmů i prostředky
trestního práva hmotného. Jedná se
o drobnější změny či doplňky
upřesňující dosavadní ustanovení
trestního zákona.
G. Ustanovení přechodná a závěrečná
Zásada č. 27
Kromě obvyklých závěrečných
a přechodných ustanovení stanovit, že
trest odnětí svobody pravomocně uložený
na činy, které nejsou trestnými činy
nebo přečiny podle tohoto zákona, se nevykoná.
Za dosavadní trestné činy a přečiny,
které budou nadále posuzovány jako přestupky,
nebude možno ukládat trest odnětí svobody.
Proto by bylo nepřiměřené, aby byl
takový pravomocný trest vykonán za účinnosti
nového zákona. Naproti tomu za přestupky
mohou být uloveny jiné tresty obdobné trestům
ukládaným soudem a nebylo by proto účelné
od výkonu takovýchto trestů upouštět.
Potřeba novelizace některých ustanovení
trestního práva hmotného se projevila už
před delší dobou. V polovině sedmdesátých
let byly provedeny analýzy účinnosti trestně
právních norem při realizaci cílů
trestní politiky a od té doby se legislativními
podněty zabývala řada studií a rozborů
zpracovaných jednak vědeckými pracovišti,
jednak řídícími složkami orgánů
činných v trestním řízení.
Tyto materiály se shodovaly v názoru, že platný
trestní zákon (č. 140/1961 Sb.), který
nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1962, spolu s ostatními
normami upravujícími oblast trestního práva
hmotného plní v celku svou funkci a zajišťuje
ochranu socialistického státu, jeho ekonomiky, činnosti
státních orgánů i společenských
organizací i ochranu občanského soužití.
Není proto nezbytné měnit základní
principy ani strukturu trestního práva hmotného.
Naproti tomu však bylo poukazováno na to, že
řada dílčích ustanovení trestního
práva vyžaduje změny nebo doplnění.
Tyto úpravy jsou nezbytné s ohledem na rozvoj společenských
vztahů, přestavbu hospodářského
mechanismu, technický pokrok i některé rozpory
z něho plynoucí.
Všechny analýzy se shodují v tom, že počet
soudy projednávaných deliktů za dobu účinnosti
trestního zákona nepřiměřeně
vzrostl. Před soud je stavěn značně
vyšší počet občanů ve vztahu
k celkovému počtu obyvatel - než je tomu v
ostatních socialistických státech.
Jedním z důsledků tohoto stavu je i velký
počet ukládaných krátkodobých
trestů odnětí svobody. Takovýmito
kratšími tresty je pak zatěžována
kapacita nápravně výchovných ústavů
a snižována kvalita převýchovného
procesu.
Je tím zkreslován i statistický obraz kriminality
ve srovnání s ostatními socialistickými,
ale i vyspělými kapitalistickými zeměmi.
Současný neuspokojivý stav má své
kořeny v minulosti. Platný trestní zákon
byl koncipován v období, kdy tehdejší
vedeni státu předbíhalo společenský
vývoj a předpokládalo, že v nejbližší
době bude dovršen přechod k všelidovému
státu. V oblasti trestního práva a speciálně
na úseku vyřizování méně
závažných deliktů se to projevilo vydáním
zákona o místních lidových soudech
(č. 38/1961 Sb.), které o drobných deliktech,
označených jako provinění, rozhodovaly
v senátech složených z volených zástupců
lidu, laiků. Přitom však řízení
před nimi bylo značně formální,
písemné rozhodnutí muselo mít náležitosti
rozsudku. Nároky na odborné právní
znalosti při řízení byly značné
a volení funkcionáři je nemohli splnit. To
bylo jednou z příčin, proč místní
lidové soudy nezískaly patřičnou autoritu.
Nedostatky zmíněného stavu se ostře
projevily při překonávání krize
let 1968 - 1969. Bylo třeba urychleně hledat řešení
a zajistit účinný postih společensky
nebezpečných jednání, která
nedosahovala stupně nebezpečnosti trestných
činů. Zákon o místních lidových
soudech byl zrušen a byla vytvořena kategorie přečinů,
které vyřizovaly okresní soudy. Stalo se
tak zákonem o přečinech ze dne 18. 12. 1969
č. 150 Sb., který nabyl účinnosti
dnem 1. ledna 1970.
Pro období sedmdesátých let byla tato úprava
nezbytná a zákon o přečinech plnil
uspokojivě svou funkci. Od počátku se však
počítalo s tím, že jde o opatření
přechodné.
Zákonem o přečinech nebyla provedena kategorizace
deliktů důsledně. Odstranit tento stav nelze
dílčí novelou, ale teprve zpracováním
nového trestního zákona.
Další závažnou příčinou,
která měla za následek nežádoucí
růst počtu delikt projednávaných soudy,
byly změny ekonomické povahy, zejména růst
mezd a cen. Růst cen je rozhodující pro stanovení
škody trestním jednáním způsobené
(např. u náhradních součástek
motorových vozidel u zaviněných dopravních
nehod, alkoholických nápojů a takových
výrobků, které jsou často předmětem
drobnějších krádeži apod.). Protože
při posuzování, zda jde o přestupek,
přečin nebo trestný čin, se vycházelo
ze vzniklé škody vyjádřené pevnou
částkou, mělo to za následek, že
před soud se stále ve větší míře
dostávaly činy, které v padesátých
letech byly považovány za přestupky.
Vzestupný pohyb cen a mezd je ovšem třeba brát
v úvahu i v opačném směru. Proto se
navrhuje též podstatné zvýšení
horní hranice peněžitého trestu.
Detailní přehled o růstu počtu deliktů
projednávaných soudy je patrný z přiložených
tabulek.
Jak z návrhu plyne, změny lze dosáhnout převedením
některých méně závažných
trestných činů a přečinů
do kategorie přestupků za současného
zvýšení sankcí ukládaných
za přestupky.
Stejně důležité je dosáhnout
toho, aby za méně závažné trestné
činy a za přečiny nebyl ukládán
trest odnětí svobody, zejména trest nepodmíněný.
Navrhuje se proto upravit definici typového stupně
nebezpečnosti přečinu pro společnost
a stanovit, že za přečiny a trestné
činy obdobného stupně nebezpečnosti
pro společnost (s horní hranicí trestu odnětí
svobody do jednoho roku) lze uložit trest odnětí
svobody jen výjimečně. Tím bude vytvořena
skupina deliktů menší závažnosti,
která se bude blížit činům jinak
vyřizovaným administrativní cestou s obdobnými
sankcemi, jaké se ukládají za přestupky.
Bude proto zcela logické, že tyto delikty nebudou
vykazovány ve výpisech z rejstříku
trestů a ve statistice kriminality.
Novelizace obecné části trestního
zákona se dotkne těch institucí, které
bezprostředně usnadní zvýšení
účinnosti boje s kriminalitou a současně
zjednoduší i rozlišování materiální
stránky jednotlivých forem trestné činnosti.
Především jde o úpravu ustanovení
o trestech, které nejsou spojeny se ztrátou osobní
svobody.
U trestů zákazu činnosti a zákazu
pobytu se navrhuje zvýšit horní hranici trvání
trestu, současně upravit i výkon těchto
trestů, včetně podmíněného
upuštění od výkonu zbytku i trestu.
Vyvážené úpravy vyžaduje i výkon
trestu nápravného opatření, a to především
v souladu s ustanoveními zákoníku práce.
Větší prostor je třeba poskytnout soudům
pro ukládání peněžitého
trestu a upravit jeho výměru. Praxe potvrzuje, že
právě peněžitý trest je oním
prostředkem, kterým lze dosáhnout účelu
sledovaného trestním zákonem při individuálně
diferencovaném a současně dostatečně
citelném postihu pachatele trestného činu.
Zvláštní pozornost se v novelizaci věnuje
úpravě těch ustanovení obecné
části trestního zákona, jež mají
působit k převýchově delikventů,
kteří v době spáchání
trestného činu nepřekročili osmnáctý
rok svého věku (mladiství). Je žádoucí
rozšířit u mladistvých okruh trestů
nespojených se ztrátou svobody (zavedení
trestu zákazu činnosti a trestu vyhoštění
u mladistvého cizince). Posléze je nutné
přispět k urychlené resocializaci mladistvého
vhodnější úpravou postupu při
odsouzení.
Účinnější rozvinutí boje
proti alkoholismu a nealkoholovým toxikomániím
si vyžaduje do trestního zákona uvést
po 1: jem "návykové látky" a podat
jeho vysvětlení. Stane se tak v rámci dosavadního
§ 89 tr. zák.
Právně technickou záležitosti je i vyčlenění
výjimečného trestu odnětí svobody
(od patnácti do dvaceti pěti let do samostatného
ustanovení. Tím se odstraní komplikované,
navíc pro veřejnost těžko pochopitelné
odůvodňování spojené s ukládáním
tohoto výjimečného trestu. Úpravy
ustanovení o výjimečných trestech
nepovedou k tomu, že tyto tresty budou napříště
ukládány častěji než dosud.
Velmi naléhavým úkolem novelizace bude zajistit
trestní ochranu přestavby hospodářského
mechanismu, skloubit ustanovení trestního práva
s novými ustanoveními zákona o státním
podniku a zákonů o družstevnictví a
zbránit jejich zneužíváni či
obcházení ke škodě celé ekonomiky.
To se týká zejména porušování
povinností při nakládání s
finančními a hmotnými prostředky podniků
a družstev. Je třeba rozlišit takové machinace,
které mají za cíl přinést podniku
nezákonný prospěch na úkor jiné
socialistické organizace, od takových, které
poškozují socialistický stát a nebo
obohacují na úkor socialistického vlastnictví
soukromé osoby. Přestavba hospodářského
mechanismu počítá s rozšířením
pravomoci podniků při plánování
výroby, sortimentu a kvality výrobků i při
stanovení cen. Je třeba zvýšeným
trestním postihem zabránit tomu, aby zneužitím
těchto pravomocí byl poškozován stát
na odvodech, daních a poplatcích, nebo právě
tyto prostředky budou napříště
hlavními ekonomickými nástroji řízení
ekonomiky jako celku.
Kromě toho bude nutno provést řadu dalších
dílčích úprav, např. přísnější
postih opakovaného poškozování spotřebitele,
postihovat machinace s údaji hospodářské
evidence registrované počítači, postihovat
zničení nebo poškození dokladů,
jímž se obvykle nezákonné.machinace
zakrývají, aj.
S trestní ochranou socialistické ekonomiky velmi
úzce souvisí postih korupce. Úplatkářství
se sice vyskytuje ve všech oblastech života společnosti,
je však zjištěno, že v oblasti ekonomiky
je nejrozšířenější a že
na tomto úseku existuje značné procento případů,
které nejsou odhaleny. To se týká zejména
dodávek zboží a prací, prodeje v obchodě,
obstarávání služeb, ale také
dodávek výrobků mezi jednotlivými
hospodářskými organizacemi a celé
oblasti odběratelsko dodavatelských vazeb, ale má
též velmi negativní vliv na morálku
občanů a jejich důvěru v zajištění
zákonného pořádku.
Trestní sankce za úplatkářství
je proto třeba zpřísnit. To samo ovšem
nemůže tento záporný společenský
jev vymýtit.
Je třeba zároveň zdokonalit kontrolu, zesílit
prevenci a zejména též ovlivňovat právní
vědomí veřejnosti.
Rozbory kriminality posledních let dokládají,
že je nezbytné zvýšit ochranu zdraví
lidu, hospodářských i kulturních celospolečenských
hodnot před škodlivými následky alkoholismu
a nealkoholových toxikománií.
Podíl alkoholu na trestné činnosti známých
pachatelů činí přes 30. Nové,
progresivnější sankce stanovené za přestupky
nepochybně s dostatečnou účinností
postihnou nežádoucí dopad alkoholismu, pokud
nevyústí do závažného ohrožení
nebo škodlivého následku. Tyto případy
se budou nadále posuzovat jako trestné činy.
Ve většině zemí světa trvale
vzrůstá nealkoholová toxikomance. Projevuje
se i u nás, byl zatím celkový počet
osob stíhaných za trestný čin nedovolené
výroby a držení omamných prostředků
a jedů (§ 187 a 188 tr. zák.) není vysoký.
Varující je však vzestupný trend: v
roce 1984 stíháno 212 osob, v roce 1986 567 pachatelů.
Jde vesměs o osoby ve věku od 17 do 25 let, které
ponejvíce shromaždují a upravují si
farmaka či různé těkavé látky.
Je to především důsledek snadné
dostupnosti těchto látek. Dochází
však i k tranzitu klasických drogových látek
přes území ČSSR a vyskytuje se, byť
zatím ojediněle, i černý obchod s
nimi (cizí turisté, zahraniční studenti).
I když trestní postih sám o sobě nemůže
odstranit nealkoholovou toxikomanii jako protispolečenský
jev, je žádoucí včas a vhodnou úpravou
trestního zákona zvýšit účinnost
trestně právní ochrany společnosti.
Především bude nezbytné do trestního
zákona zavést a vymezit obsah pojmu "návykové
látky", který v sobě zahrne nejen alkohol
a klasické omamné prostředky (drogy), ale
i látky psychotropní a ostatní návykové
látky. Jejich vymezení provedou v prováděcím
předpise k trestnímu zákonu ministerstva
zdravotnictví a ministerstva spravedlnosti republik. Zavedení
jednotného pojmu "návykové látky"
se promítne i v úpravě dikce ustanovení
vylučujících přiznání
nepříčetnosti (zmenšené příčetnosti).
Předpokládá se progresivní úprava
již zmíněných § 187 a § 188
tr. zák. a vytvoření nové skutkové
podstaty postihující svádění
nebo podporování jiného k zneužívání
jiných návykových látek než alkoholu.
Současný stupeň rozvoje naší
socialistické společnosti, současná
i pro budoucnost předpokládaná trestněprávní
ochrana jejích nejvýznamnějších
zájmů vyžadují i úpravu některých
ustanovení zvláštní části
trestního zákona.
Půjde o čtyři druhy změn, a sice:
Vytvoření nových nebo doplnění
stávajících skutkových podstat, které
budou reagovat na protiprávní jednání,
jejichž nebezpečnost pro společnost se v posledních
letech výrazně zvýšila.
Úpravu některých základních
skutkových podstat tak, aby jejich nové znění
odstranilo nedostatky současné dikce a účinněji
přispívalo k prosazování trestní
politiky státu v praxi.
Novou formulaci tzv. kvalifikovaných skutkových
podstat, to jest stanovení okolností, které
vyžadují uplatnění vyšší
trestní sazby, protože ony okolnosti.výrazně
zvyšují nebezpečnost činu pro společnost.
Vyčlenění z trestního zákona
těch trestných činů, které
vzhledem k současné úrovni celospolečenských
vztahů ztratili své někdejší
opodstatnění.
Závěry stranických sjezdů a na ně
navazující opatření nejvyšších
stranických a státních orgánů
vyžadují mimo jiné i účelné,
hospodárné využívání přírodních
zdrojů a ochranu životního prostředí
vůbec. Rovněž celosvětový trend
usiluje k prosazení ochrany životního prostředí
jako jedné ze základních podmínek
existence lidstva. Československo v tomto úsilí
nezůstává stranou. Proto je nezbytné
poskytnout ochranu životnímu prostředí
i prostředky trestního práva, nechá
jde o jeho ohrožení či narušení
úmyslné nebo z nedbalosti. Předpokládá
se odstupňování sankcí podle povahy
a rozsahu následku i podle toho, zda půjde o porušení
důležité povinnosti uložené pachateli
ze zákona nebo vyplývající z jeho
zaměstnání, funkce atd.
V posledních letech nabývají na brutalitě
i kvantitě případy vydírání,
které se prosazuje na základě vzatého
rukojmí. Braní rukojmí je motivováno
jednak protistátními záměry nebo vyvěrá
z jiných, všelidsky zavržitelných pohnutek.
Proto se předpokládá vytvoření
nové skutkové podstaty braní rukojmí.
Tím se do trestního práva promítne
mezinárodní úmluva o braní rukojmí
přijatá na 34. zasedání VS OSN dne
17. 12. 1979, ke které ČSSR přistupuje.
Rozbor trestné činnosti posledních let ukazuje,
že bude nutné doplnit ochranu věcí a
zařízení sloužících celospolečenskému
prospěchu před zlovolným ničením
či poškozováním. Jednotlivé útoky
obvykle nezpůsobují takové škody, aby
jednání se mohlo postihnout jako trestný
čin poškozování majetku v socialistickém
vlastnictví (§ 136 tr. zák.) nebo jako poškozování
cizí věcí (§ 257 tr. zák.). Ne
vždy je také možné takové jednání
postihnout jako trestný čin výtržnictví
(§ 202 tr. zák.). Přitom každé
takové jednání, jako je ničení
veřejných sociálních zařízení,
devastace parků apod.,je projevem hrubé neúcty
k celospolečensky prospěšným hodnotám
i k práci kolektivu či jednotlivce. Proto se předpokládá
vytvoření nové skutkové podstaty trestného
činu vandalství.
Objektivní potřeba neustále upevňovat
bojeschopnost a vnitřní kázeň čs.
ozbrojených sil a sborů, přesvědčivě
odůvodněná i závěry XVII. sjezdu
KSČ, vyžaduje doplnění trestných
činů vojenských o skutkové podstaty
postihující porušování služebních
povinností a porušování práv
a chráněných zájmů vojáků.
Ne všechna porušení vojenských služebních
povinností lze kvalifikovat jako porušování
povinností veřejného činitele (§
158 a § 159 tr. zák.). Druhá skutková
podstata umožní důslednější
postih jakéhokoliv projevu šikanování.
Úprava základních skutkových podstat
u trestných činů teroru (§ 93 tr. zák.),
neoprávněného nakládání
s vynálezem (§ 123 tr. zák.), příživnictví
(§ 203 tr. zák.), zanedbání povinné
výživy (§ 217 tr. zák.) a nenastoupení
služby v ozbrojených silách (§ 269, 270
tr. zák.) zakotví přímo v zákoně
požadavky praxe. Oprava skutkové podstaty § 203
tr. zák. bude v souladu s mezinárodní konvenci
z roku 1930 č. 29 o nucené práci.
Novelizace dále posílí internacionální
prvky našeho trestního zákona tím, že
poskytne ochranu též majetku ostatních států
světové socialistické soustavy, majetku mezinárodních
socialistických organizací a majetku podniků
se zahraniční majetkovou účastí.
Taková trestně právní ochrana bude
plně v souladu s rozvojem mezinárodní dělby
práce.
Dlouhodobé sledování a vyhodnocování
způsobu páchání a následků
společensky zvlášť závažných
trestných činů dokládá naléhavost
zapracovat do některých ustanovení trestního
zákona typové znaky, které výrazně
zvyšují nebezpečnost jednání
uvedeného v základní dispozici; na tyto kvalifikované
skutkové podstaty je pak nezbytné stanovit důraznější
sankce.
Jedná se především o doplnění
zákonného ustanovení podle § 219 tr.
zák. (vražda). Tu je nezbytné odlišit
tak zvanou,vraždu prostou, obvykle spáchanou v afektu,
od vraždy úkladné, spáchané zvlášť
surovým způsobem nebo z pohnutek mimořádně
zavržitelných. Také u trestného činu
loupeže (§ 234 tr. zák.) je zcela opodstatněné
zvýšit sankce tam, kde pachatel činem způsobí
škodu velkého rozsahu. V tom případě
totiž hrozící trest nemůže být
nižší než u rozkrádání
národního majetku, jímž vznikne táž
škoda. Loupežná přepadení poštovních
úřadů, peněžních poštovních
doručovatelů, vedoucích prodejen apod. vyžaduji
nesmlouvavého a tvrdého postihu. Zvýšené
trestní sankce vyžadují případy
kdy útok je spáchán se zbraní. Proto
je nutné o tento typový znak doplnit trestné
činy, kde zákon dosud tuto přitěžující
skutečnost do kvalifikované podstaty nezařadil,
ačkoliv u jiných trestných činů
pro společnost obdobně nebezpečných
útok spáchaný se zbraní nepominul.
Novelizace tudíž odstraní dosavadní
disproporci objektivně nijak neodůvodněnou.
Praxe rovněž ukázala, že přísnější
postih je nezbytný u takových porušení
veřejného činitele a osoby, která
poruší důležitou povinnost svého
zaměstnání, jestliže je tím způsobena
občanu škoda.
Novelizace nemůže pominout ani nebezpečí
hrozící zdraví lidu zavlečením
či šířením tak zhoubné
choroby,jakou představuje syndrom získané
imunodeficience (AIDS). Zákonné ustanovení
je třeba koncipovat preventivně tak, aby jím
bylo možné patřičné postihnout
i jiné obdobně zhoubné choroby, jejichž
výskyt v naší republice vzhledem k neustále
sílící migraci obyvatelstva Země naneštěstí
nelze vyloučit. Proto se předpokládá
patřičné doplnění skutkových
podstat trestných činů šíření
nakažlivé choroby (§ 1 89 a § 1 90 tr. zák.).
Dosažený stupeň socialistických společenských
vztahů a trend jejich dalšího rozvoje umožňuje
vyřadit z trestního zákona trestné
činy zneužívání náboženské
funkce (§ 101 tr. zák.), odnětí věci
hospodářskému určení (§
116 odst. 1 tr. zák.), nesplnění úkolů
při provozu soukromého hospodářství
(§ 119 tr. zák.), maření dozoru nad
církvemi a náboženskými společnostmi
(§ 178 tr. zák.) a porušování zákona
o rodině (§ 211 tr. zák.). Jednání
dříve postihovaná zmíněnými
normami se delší dobu prakticky nevyskytují.
Navrhovaná legislativní úprava trestního
zákona a zákona o přečinech si nevyžádá
zvýšení finančních nákladů
ze státního rozpočtu ani zvýšení
nároků na pracovní síly.